LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jan Drnek

Druhý dech habsburské monarchie

Kategorie: sci-fi - alternativní historie

vydání: Akcent (web) 2007

odkazy: 2x [recenze]

Komentáře:

avatar2  | *** 06.04.2008 15:24

Mám rád žánr alternativní historie a ochotně sáhnu po jakékoliv knize této kategorie která se objeví na trhu. Tahle se ale četla nelehko, byť své kvality má. Příběh by se dal shrnout takto – po smrti Františka Josefa I. získalo rakousko-uhersko nového císaře, Karla I. To je dost mladý, ale velmi inteligentní a moderně uvažující člověk který ví, že monarchii zachrání jen její restrukturalizace. Dá proto Čechům tolik samostatnosti a práv kolik chtějí. Současně zuří první světová válka a české jednotky se v Rusku pokoušejí bojovat za samostatnost Československa, přičemž jen tak mimochodem zachrání ruského cara, zlikvidují Stalina, zachrání Rusko před bolševismem a vrátí se zpět do Čech, sice ne zcela nezávislých na Rakousku, ale spokojeně autonomních. Knize bych vytkl dvě věci – autor se velmi soustředí na politiku a vojenské operace, což sice pro některé čtenáře může být velmi zajímavé, ale jiné tím odradí. Druhou věcí je přílišná orientace na to jací jsou Češi borci a hrdinové – vždyť jako supermani projdou celým Ruskem v pár mužích a smetou každého kdo jim stojí v cestě. Za to dvě hvězdičky dolů. Po knize sáhněte pokud jste fandové do military a historie k tomu.

Gaarq  | *** 04.08.2012 22:09

tuto knihu jsem kupoval s nadšením po přečtení žab v mlíku. nový nakladatel nabízel možnost lepší redakce (žádná sláva to sice není, ale poooodstatně lepší než naše vojsko) a autor zajímavé téma.

autor si s příběhem dal spoustu práce. možná lépe než u žab je tu vidět dobrá teoretická příprava. i příběhu tu přibylo na úkor popisů, a i když žádný šejkspír z drnka neroste, dokáže psát dobře. co se úpravy týče, přibylo schémat, ale mapami autor šetří. často by pomohly lepší přehlednosti. jistá forma pseudokumentu je koneckonců navozena i autorem.

co se mi tedy nelíbí? je to to, čemu bolševik říkal „ideové pozadí“. drnkovo uchvácení habsburky a monarchií, jeho mlhavé ideové staromilství (i když už i tu s nadšením popisuje třeba vojenské inovátorství) a také jeho politická naivita. v alternativní historii, tak jak ji popisuje, lze věřit mnohému, ale příliš často se autor v klíčových okamžicích uchyluje bohu ze stroje. prostě nechá nějakou událost proběhnout ne proto, že by k ní směřovala „historická nutnost“ (další úžasný bolševický termín), ale proto, že to potřebuje pro svou fabulaci (např. změna volebního systému v uhrách či eskalace česko-německé nelásky na konci války). tohle mi šlo hodně proti srsti.

takže závěrem, drnek je pořád raritou a zářnou hvězdou na poli propracované a až historigraficky podrobné, částečně beletrizované alternativní historie (vynechávám všechna fentezi díla, kde vládnou jiní), ale já jako čtenář mám problémy s některými jeho oblíbenými historickými směry. což je samosebou jen můj problém.