LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Richard Matheson

Já, legenda

Kategorie: sci-fi - horor - fantasy - povídková sbírka - podle filmu/zfilmováno

originální název: I Am Legend
originál vyšel: 1954

vydání: Laser-books (web) 2008; Argo (web) 2018

odkazy: 2x [ukázka], 5x [recenze], 3x [film]

Komentáře:

Madam Brbla  | **** 23.09.2008 10:38

Tuto knížku je třeba hodnotit na dvě části. V první polovině sledujeme příběh o muži, který po globální katastrofě zůstal (pravděpodobně) posledním svého druhu. Čtenářům se nabízí poměrně kompletní pohled na život Roberta Névilla, na způsob jeho přežívání, každodenní povinnosti, noční střety s „upíry“, ale především na jeho psychiku a pocity, změnu postojů v průběhu let. Nechybí hutná atmosféra, filozofický rozsah ani několik akčních scén. Tento krátký román má skutečně jen málo slabých míst a s odstupem půl století neztratil takřka nic na čtivosti. 85% Druhou polovinu knihy vyplňují povídky. Výrazně z nich vyčnívá „Nepříčetný dům“, který s citem pro detail ukazuje proměnu jednoho člověka, ztrátu jeho snů, iluzí a tragické zhroucení. Za zmínku také stojí povídka „Kdo je na drátě“, rovněž pracující s lidskou psychikou. V obou povídkách si čtenář sám podle svého názoru a nátury může zvolit, zda byly okolnosti příběhů důsledkem psychických problémů postav nebo zapracovalo nadpřirozeno. V povídce „Oběť“ poznáme klasický předobraz filmových hororů o panence Chucky. Příjemně ponurá, temná atmosféra, očekávání příchodu něčeho zlého – to jsou klady povídky „Bílé hedvábné šaty“. Zbývající dílka se dle mého názoru nevyhoupla z průměru. Druhou polovinu knihu bych tedy hodnotila maximálně na 70%.

firen  | ***** 03.08.2009 21:32

Nejdříve jsem viděl film. Sice za moc nestál až na pár akčních scén. Kvůli vysokému hodnocení jsem si přečetl knihu. Dechberoucí kniha! A film se nyní jeví jako absolutní propadák. Tato kniha je opravdu dokonálé dílo. Určitě nebudete litovat, když si ji přečtete, nebo rovnou koupíte…

Sirius  | ***** 26.07.2019 19:09

Některé knihy v mojí soukromé knihovně to mají horší než jiné. Tak třeba Já legenda na přečtení čekala dlouhých 12 let. V roce 2007 knihu vydal Laser při příležitosti filmu v kině… film se mi tehdy docela líbil, tak jsem chtěl mít i předlohu (že si ji přečtu až za 12 let mě tehdy nenapadlo ani omylem). No a musím říct, že to je jiné. Film byl tehdy akční Hollywood… zatímco knížka jde úplně jinou cestou. Neveze se na vlně střílení upírů (kterou skvěle ovládá Blade), ale je pomalejší, možná trochu meditativní. Popisuje život chlápka, který je poslední člověk na Zemi a snaží se žít. A přežít. A rozjímá nad životem a smrtí. Nad tím, proč se nevrhnout mezi upíry a nenechat se kousnout. Líbily se mi popisy každodenní rutiny – poslouchání vážný hudby, čtení Stokera, kouření cigaret a popíjení whisky. A ačkoliv knížka ze začátku nevypadá moc dějově a na první pohled se vleče, ve skutečnosti postupuje rychle vpřed a pracuje s vývojem hlavního hrdiny. A všechno to míří k dost mrazivý pointě. Richard Matheson byl prostě kabrňák a Já legenda je jedna z věcí, která se člověku dostane pod kůži. A je to dobře. Těším se, že si někdy (třeba za dalších 12 let) přečtu knížku znovu. A třeba k tomu přidám i ty povídky, o který je knížka doplněná. Pokud jste ještě nečetli, neváhejte. Nakladatelství Argo vydalo před rokem „legendu“ znovu. A třeba vedle jejich novýho vydání Draculy to vypadá naprosto úžasně

jasonix  | ****1/2 19.11.2021 14:42

Díky důrazu na postavy a jejich psychologii se mi většina povídek četla dobře a i ty, které nemají tak originální zápletku (OBĚŤ,  NEPŘÍČETNÝ DŮM), tím získávají zajímavý rozměr. Matheson tvrdě inklinuje k hororu, ale koketuje i s groteskou, samozřejmě černou. Tu a tam se zdařile dotkne SF. Vnímám ho zhruba ve středu trojúhelníku, kde jeden vrchol tvoří gotické horory, druhý Bradbury a třetí King. Kromě titulní klasiky mě nejvíc dostaly sci-fi VÁLKA ČARODĚJEK a TANEC MRTVÝCH, horor KDO JE NA DRÁTĚ,  a nenápadná drobnost BÍLÉ HEDVÁBNÉ ŠATY. Více v samostatných komentářích.

Strýček Biolit  | ****1/2 22.04.2022 21:22

Pokud chcete další sklíčko do mozaiky spisovatelů, kteří psali v období „mezi Lovecraftem a Kingem“, je Matheson a jeho „Já, legenda“, jasná volba. A jaká! Autor se řadí k mistrům vypravěčům, vůbec bych se nebál přirovnat ho třeba k jeho současníkovi Bradburymu, nikoli však stylem psaní (psali, dle mého, odlišně), ale spíše tím, že jejich díla obstála ve zkoušce času a ani po letech nejsou nijak zaprášená, co se týče příběhu, čtivosti a celkové atraktivity pro čtenáře. Po přečtení se divím, že toho u nás autorovi nevyšlo více. Ale teď ke knize samotné – skládá se ze dvou částí; tou první je titulní krátký román/novela, druhou pak 10 povídek. Některé mají jen pár stránek, jiné klidně ke třiceti. Obecně mě bavily spíše ty delší. Kniha je udělaná pěkně (vydání z roku 2018), takže spokojenost. Nebýt několika slabších kratších povídek, klidně by to byla plná palba.