LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jana Rečková

Pohřbeni na Soldafaru II

Kategorie: fantasy

vydání: Epocha (web) 2008

odkazy: 2x [recenze]

Komentáře:

malarkey  | *** 03.08.2008 09:42

Edice Pevnost kniha č. 32 – Pohřbeni na Soldafaru II. Pokračování Pohřbených na Soldafaru má pro mě jeden zásadní problém, že se odehrává několik desítek let po tom všem, na co jsem z první knihy byl tak zvyklý, až mi bylo smutno, když jsem sledoval další trampoty Chrmce a Errala. I mi svět v první knize byl takový sympatičtější, postavy zábavnější, příběh napínavější. Nemůžu říct, že jsem se nebavil, ale zakončení putování mrtvých mohlo být také lepší. Škoda, jinak se to docela dobře četlo, na to, že to nic originálního co po příběhové stránce se týče, není, tak jsem se bavil. 4/10

Jakub Ehrenberger  | **** 14.11.2009 00:37

Třetí i čtvrtá novela v této knize navazují na předchozí dva příběhy glertů (mrtvých, jenž se kvůli Úkolu stávají živými) Chrmce a Errala z první části cyklu Pohřbeni na Soldafaru. První příběh z pera renomované české autorky fantastiky Jany Rečkové, Vlčí les, se odehrává pět let po událostech v předchozí novele. Erralův syn, čaroděj Zyryté, jenž svým dílem výrazně přispěl v boji s Ledovým pánem Caldfirem, má potíže s Pánem mrtvých Morqurem, který si přivlastnil tajuplný Vlčí les. S pomocí svého otce a jeho přítele je však v relativně krátkém příběhu nepřítel zneškodněn. Oba glertové ulehají na dalších čtyřicet let do svých rakví, Matce Mjadalí se později narodí Erralova dcera, kterou si bere do péče její bratr Zyryté. Na své poslední dobrodružství vyrážejí Chrmec a Erral až po smrti Matky Mjadalí v poslední novele nazvané příznačně Ve válce. Daleko za horami mladý král Mengwi zahajuje své dobyvatelské tažení proti Gesherodu a Erralův dávný přítel, současný král Quaral II., už nemá příliš sil, aby mu vzdoroval. Zvlášť, když výhrám mladého panovníka přispívá i nadaná čarodějka. V sérii střetů dvou nepřátelských vojsk se setkáváme s odvahou jednotlivců i skupin a v popředí všech událostí samozřejmě mapujeme kroky skvělých bojovníků Errala a Chrmce. Bez jejich pomoci, odhodlaného boje horalů, snahy bojichů z klášterů boha války, oddanosti královského vojska a členů Erralovy početné rodiny by se nejspíš ctižádostivého mladíka nepodařilo zastavit. Jenže Mengwiho smrtí bude úkol obou glertů dokončen, není to tak? A pro rakev je podobných mužů pořád škoda. Podaří se vyrvat z rukou krutého osudu? Rečková dokáže čtenáře zcela pohltit, ačkoliv okouzlení z jejího geniálního cyklu pomalu vyprchává a ustálí se u příjemného zážitku se svižnou fantasy. Stránka za stránkou vás však ujišťují o jediném. Ti dva muži si rozhodně nezaslouží tak krutý osud.

Madam Brbla  | **1/2 01.02.2012 12:22

Po nějakých bezmála třech letech jsem se dokopala k přečtení druhého dílu a nejspíš jsem po takové době poztrácela dost souvislostí. Úvodní povídka pro mě byla utrpením, roztříštěným slepencem bez špetky logiky – četla jsem během cestování a víc jsem čučela z okna než do stránek knížky. Vážně jsem si pohrávala s myšlenkou starého Smrdi Ruma „vyprdnoutsenato!“. S přenesením děje o desítky let dopředu můj zájem o události přece jen mírně vzrostl, ale stejně mi to pořád přišlo jako puzzle s nepadnoucími dílky: základem je množství nevýznamných, charakterově plochých postaviček, srocených okolo božského Errala. Lidi kolem něj se dělí na jeho nestárnoucí potomky a vnuky, stárnoucí přátele, co ho obdivují, nepřátele, co ho obdivují a ženy (i muže), kteří se s ním chtějí vyspat… i když ho třeba znají jenom z obrázku a pověstí. Vztahy jednotlivých osob jsou obvykle podány povrchně či nepochopitelně, vysloveně odfláknutě. Všichni jsou v podstatě dobří a čestní, psychologie postav veškerá žádná, příběh uplácaný tak, aby co nejvíc lidí mohlo obdivovat skvělého Errala + jeden WTF králík z klobouku, ať se canis lupus nažere a capra hircus zůstane celá. Tenhle kolotoč zbožňování jednoho dokonalého hrdiny se točí na pozadí války, kdy se prostě král sousední země rozhodne, že je dobrým nápadem ovládnout vedlejší království, následuje tažení, pár laicky popsaných bitek a bitev, pramálo epické vyvrcholení a kýčovitý konec. Mého polovičku „Pohřbeni na Soldafaru“ oslovili pozitivně, na mě tedy valný dojem neudělali. Průměr dám s ohledem na výjimečně slušnou redakční práci (autorka je pověstná perfektní znalostí rodného jazyka a pečlivostí, šlo to poznat). 50%