Greg Bear
Marťanská cesta
Kategorie: sci-fi - space opera - hard sci-fi
originální název: Moving Mars
originál vyšel: 1993
odkazy: 1x [ukázka], 4x [recenze]
- Komentáře:
-
lamahe | **** 22.12.2023 22:56
Pôsobivý príbeh z blízkej budúcnosti (2. polovica 22. storočia), ktorý sa hrdo stavia do elitnej časti nemalej skupiny románov, zaoberajúcich sa ľudskou kolonizáciou Marsu. Nie náhodou ho autor v úvode venoval Rayovi Bradburymu.
Zároveň musím dodať, že čo sa týka použitého sociologicko-politického modelu, je v tom povestnom finálnom úniku, ďaleko pred hlavným pelotónom (poňaté cyklistickou terminológiou). A to nielen, čo sa týka Marťanskej spoločnosti, ako takej, ale aj fungovania systému dominantnej Zeme, jej vazala Mesiaca a rebelského Marsu. Ako sa u ľudského plemena dá predpokladať, toto fungovanie podlieha mnohým frikciám. Tomuto aspektu venuje autor toľko priestoru, že som si až miestami hovoril, že by mohol ubrať, nakoľko to miestami malo tendenciu brzdiť tempo deja.
Okrem tohto tu totiž máme aj perfektnú lekciu z „marsológie“, tzn. marťanskej geológie, geografie a aj biológie (nebojte sa, nič na spôsob Johna Cartera). Už v tomto bode by bol ten povestný wow-efekt celkom načechraný, no do toho všetkého ešte príde skupina vedcov s názvom Olympania, s ich fyzikálnym objavom, pri ktorom už chrochtá blahom každý scifista. Rozvádzať to kvôli spoilerom nebudem, nejedná sa však o žiadnu maličkosť.
Vo výsledku epické dielo, odohrávajúce sa v planetárnej škále, s niekoľkými pomerne prepracovanými (čítaj ne-čiernobielymi) charaktermi. V bohatej miere stavia na podnetnej extrapolácii tak humanitných, ako aj prírodných vedných odborov.
Lucc | ****1/2 19.02.2025 14:02Méďa to opět dokázal. Přikoval mě ke stránkám. Sice použil poněkud slabší hřeby než u Darwinových dětí, ale povedlo se mu to. A to byla první polovina dost nudná. Navíc ze mě, spolu s překladatelkou paní Rečkovou, udělal korunovaného vola, jak vysvětlím níže.
Pomalu a jakoby zbytečně se v první polovině skrze dospívání hlavní hrdinky dozvídáme o Marsu a jeho osídlení, minulosti jeho biosféry, struktuře společnosti, politice jeho, Země i Měsíce. Mezi řádky také o vědě a jejím směřování k významné změně paradigmatu. Bear umí predikovat jako málokdo. V 23. století má uvěřitelné AI (byť jim tak neříká), má zde Zemi a její módní vlny a sílu jejího vlivu na celou Sluneční soustavu, má zde relativně uvěřitelný posun společnosti a její odlišnost třeba od marťanské, má zde „věčný“ život za přesných podmínek. Vše je živoucí a uvěřitelné a hrne se to k našlapané druhé polovině, o které nechci nic prozrazovat, kromě jedné věci, kterou ale nečtěte, pokud chcete ke knize přistupovat jako k nepopsanému listu. Tak tedy: zapomněl jsem, jak se kniha jmenuje v originále a nečetl anotaci, komenty, zkrátka nic. Paní Rečková na mne ušila skvělý fígl, že změnila, zakamuflovala překlad tak, aby sice nepozbyl smyslu, ale aby jej natolik zamlžil, že mne to netrklo. A když mne asi ve dvou třetinách knihy napadlo, že ti čímani Mars přesunou, tak jsem si myslel, kdo ví, jakou Ameriku jsem neobjevil. Inu, neobjevil. Ale bavilo mě to moc. Takže – díky vám oběma!Povinnost pro všechny opravdové scifisty a ty (přiměřeně) hard obzvláště. Půl Siria ubírám za přece jen až moc rozvleklou a lehce nudnou první polovinu a za snad až moc politiky. A za obálku, která mi přijde silně mimo. Ale to jsou jen malé vady na kráse skvělé knihy, která přinesla autorskou bravuru, přesvědčivou orientaci ve vědě jak humanitní, tak přírodovědné, letmo roztroušené suverénní střípky z astronomie a skvělou ukázku prognostiky. A také princip Temného lesa do českých luhů a hájů dávno před Liou Cch‘-Sinem. Smekám.
