kniha » Tyranie Noci
v Top10 1 | chce si přečíst 10 | chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 38
hodnotilo: 31
73%
Koupit knihu:
Minotaur
Tyranie Noci

Glen Cook

Tyranie Noci

série: Zástupci Noci
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy - dark

originální název: The Tyranny of the Night
originál vyšel: 06/2005

vydání: Brokilon (web) 2008

odkazy: 2x [ukázka], 3x [recenze]


Komentáře:
Romison  | **** 22.07.2008 23:25

Zajimava knizka, kdyz se clovek prelouska pres zacatek, kde na nas autor vychrli spoustu udaju o vsemoznych nabozenstvich a jejich predstavitelu s ruznymi tituly a dostane se do toho, tak vas ceka vyborny pribeh

Madam Brbla  | ***1/2 21.09.2009 14:04

Příznivci „Malazských knih Padlých“ by měli zbystřit svou pozornost a zvážit, zda si čekání na další literární skvost od Stevena Eriksona nezkrátit četbou ságy, která v některých ohledech „MkP“ hodně připomíná, byť nedosahuje až takových kvalit. Glen Cook zavádí čtenáře do značně komplikovaného světa, plného znesvářených národů, státečků i rodin, do světa intrik, soubojů, bitev i rodící se války. Od počátku jsme zahlceni množstvím jmen, názvů a informací. Můžete si zkusit systematicky psát výcuc o tom, kdo je kdo, s kým, proti komu, kdy, proč a jak… nebo můžete prostě číst a čekat, až časem události a postavy v hlavě zapadnou na svá místa. Každopádně budete vystaveni náporu na vaši pozornost a „chvíli“ potrvá se zorientovat. Obvykle se nijak zvlášť nepídím po rejstřících a mapách, nicméně v tomto případě by rejstřík byl vítanou podporou nespolehlivé paměti a mapu jsem skutečně velmi postrádala, protože poloha všech království, hrabství a měst by s nejvyšší pravděpodobností usnadnila pochopení konfliktů. Glen Cook je ve složitém světě „Tyranie noci“ doma, já jako čtenář jsem ke své lítosti zůstala poněkud tápajícím cizincem, navzdory zjevným paralelám ke středověké Evropě. Vizualizace bohužel chybí, přidávám tedy odkaz, který by měl příštím čtenářům „trošku“ napovědět: http://www.amazon.com/review/R6GHPSWBAZ83R . Tak jsem si postěžovala, popojedem;-). Děj sledujeme ve třech liniích. Nejdůležitější postavou je elitní dreangerský válečník Els Tag. Pro svou inteligenci, strategické myšlení a přizpůsobivost byl vyvolen stát se špiónem v konkurenčním impériu, vyšplhat co nejvýše v hierarchii, dostat se k mocným, špehovat a pokud možno nenápadně škodit, oslabovat pozici vůči Dreangaru. Els plní předpoklady beze zbytku, pomocí svých schopností, štěstí i nějaké té božské pomoci se dokáže vypracovat z bezvýznamného žoldáka ve vlivného muže. Nejde o vyloženě kladného hrdinu; zakouší pochybnosti, když v rámci své role pomáhá nepříteli, občas také využívá metody, jaké v klasických fantasy knihách přísluší záporným postavám – v případě potřeby neváhá mučit ženu, či v rámci slibu úkladně zavraždit člověka. Další dějová linie sleduje události očima bratra Kandla. Převážně za pomoci tohoto duchovního jsou nám přiblíženy náboženské záležitosti, zejména však rozkol v církvi. Mám-li parafrázovat úžasný „Monty Pythonův život Briana“, jde o klasický konflikt, zda následovat svatý sandál či svatou tykev;-). Církevní hodnostáři to vůbec od Cooka pěkně schytali, v jeho podání jde (až na řídké výjimky) o spolek arogantních, neschopných, případně všehoschopných zvrhlíků:-). Třetí dějová linie začíná pár set let před hlavními událostmi, nahlédneme v ní do osudu skupiny barbarských válečníků, určených starými božstvy k vyhledání a zničení člověka, co nevědomky objevil způsob, jak zabíjet bohy. Bratři Shagot a Svavar jsou navzdory své krutosti spíše politováníhodní, jsou jen bezmocnými loutkami v rukou mocných, bezohledných bytostí. Systém fungování nadpřirozených sil je ve srovnání s Eriksonovými „MkP“ asi největší slabinou; postrádala jsem lépe propracovanou mytologii, hloubku, temnotu… Navzdory délce knihy mi někdy chyběl detailnější, osobnější popis děje, občas to zkrátka na můj vkus přeskakovalo příliš zběsile a nezaškodil by bližší pohled namísto pár neosobních vět. Pochválit je třeba živé dialogy, záblesky černého humoru a nadsázky, jejichž zásluhou je kniha svižně čtivá. Celkový dojem z „Tyranie noci“ je pozitivní, ačkoliv se přece jen nemohu zbavit pocitu, že si Glen Cook ukousnul trochu moc velké sousto a nebyl schopen ho přežvýkat a spolknout plynule – monumentální dílo, leč poněkud roztříštěné. Co ještě dodat? Obálka je „naživo“ mnohem hezčí než v pouhém náhledu a redakci uniklo pár překlepů (nic tragického)… Pokračování si každopádně nenechám ujít, se znalostí postav a reálií by mohlo jít o méně komplikované čtení;-). Zatím solidní nadprůměr a čestných 74%.

Svarec  | *** 29.09.2009 18:11

Zajímavá a rozporuplná kniha. Začátek je opravdu utrpením v té nejryzejší podobě. Autor čtenáře zasype lavinou různých jmen, pojmů a faktů o fiktivních náboženstvích a státech. A až do konce knihy ještě přihazuje. Ale když se člověk prokouše přes začátek, čeká tam zajímavý příběh se sympatickými postavami. Bohužel jak jsem řekl, autor dál přihazuje kdejaká jména a pojmy a abyste si neodnesli jen polovičatý zážitek, je třeba pořád dávat pozor (v žádném případě nečíst v hromadné dopravě, nedejbože o přestávkách ve škole). Některé pasáže, jako většinu pobytu v Brothu, jsem protrpěl. Naštěstí jsou tyto nudnější a složitější pasáže prokládány čtivějšími, i konec (tažení do ***) bych zhodnotil jako povedený. Na druhý díl jsem celkem zvědavý.

johnytopinka  | ****1/2 13.11.2013 17:45

Sakra, tak tohle bylo hodně matoucí. Už si přesně nepamatuji, jak moc zmateně jsem se cítil, když jsem četl Měsíční zahrady, ale vsadím se, že ne tak moc jako když jsem se přelouskával přes některé pasáže z pohledu Bratra Kandla. Glen Cook, ta liška podšitá… jsou zde dva papežové a každý z nich má alespoň tři jména. Pak je tu ještě Grailský císař, což je zdejší ekvivalent (páni, použil jsem cizí slovo… mám ze sebe takovou radost) toho římského. Ano, jak dlouho mi trvalo, než jsem zjistil, že Imakulát II. není opravdu jiné jméno pro Johannese Černou botu. Doteď jsem ale nepřišel na to, jestli Worthy VI. je papežovo jméno, nebo je to úplně někdo jiný. Teda římského papeže, ne toho Imakuláta. A Řím se tu jmenuje Broth. Jo a ten papež má další dvě jména: Sublim nějaký (s tou číslovkou bych teď kecal) a Honorio (křestním si nejsem jistý) Benedokto. No, přijde mi divné, že by i taková velká ryba jako on potřeboval mít další jméno. No to je fuk. Nezapomeňme ale na našeho velkého kaňoura Imakuláta II., kterého v knize vůbec neuvidíme, ale který je přesto nesčetněkrát zmiňován. Sídlí ve Viscentmentutututu (ne, teď z hlavy opravdu nevím, jak se to psalo). Podle všeho spolu s Grailským císařem Hansem pijí kdejaké kukle a on by ho mohl kdykoliv prohlásit za patriarchu. Což je vlastně zdejší jméno pro papeže. No, tak takhle se asi cítíte v prvních 20% knihy. Pak se to znatelně zlepší a i když třeba nebudete pokaždé chápat o čem se to mluví, budete mít alespoň základní představu o tom, co se děje. Příběh je vyprávěn z pohledu tří postav, s největším důrazem na kapitána Else Taga, který je vyslán svým vládcem/velite­lem/Lvem/nadří­zeným špehovat své nepřátele do Brothu (=Říma). O Zbytek knihy se potom dělí Bratr Kandl (maylesán, což je asi něco jako francouzský husitský kněz) se skupinkou Vikingů. Else jsem si vcelku oblíbil a nemohu říci, že jsem se při čtení jeho linie nudil. Vikingové taky docela odsýpali a příběh tak nějak dával smysl. Proto tak vysoké hodnocení. Přiznám se, že se nemohu přimět k tom, dát něčemu od Glena Cooka méně než 90%. Kupte, přečtete, vytrhejte si polovinu vlasů nad začátkem a pak se spolehlivě bavte. A nebo taky ne. (Tolik asi k mé snaze o hlubokomyslný komentář)

mariann  | **** 11.03.2021 09:01

Tahle série mne hodně přitahuje. Četla jsem první dva díly dvakrát, třetí jsem dostala před dvěma lety – a ten jsem ještě nedočetla. Nevím, jestli je to autentická skládačka autora nebo jestli jestli ke komplikovanosti přispěl předklad, ale připadá mi to občas značně zmatené. Mám problém i s příliš často se vynořující linkou křesťané-muslimové (myslím, že by se tomu autor mohl vyhnout nebo to explicitně přiznat). Ale celkově je to syrové tak, jak jsem od Cooka očekávala.



WebArchiv - archiv českého webu