LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Jiří Grim

Ve stínu Zehyrů

série: Kallenie
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

vydání: Tribun EU 2008; Tribun EU 2013

odkazy: 1x [web]

Komentáře:

tomts  | brak 03.01.2010 20:13

Před časem jsem neprozřetelně prohlásil, že pokud by se mi dostal „do ruky“ ebook této knihy, tak už vzhledem k ohlasu (značně rozpornému) se pokusím knihu přečíst. Přes veškerou mou snahu se mi to bohužel (bohudík) nepodařilo… Musím přiznat, že jsem už přečetl všelicos, ale tohle je opravdu mimořádné dílo. Když jsem se kdysi o nějaké cliftonce vyjádřil, že námět byl natolik pitomý, že jsem se modlil, aby zloduch zabil detektiva a ukončil tak mé trápení, ještě jsem si neuvědomil, co na mě jako na čtenáře bude čekat. Ta Cliftonka měla jednu nespornou výhodu – je to sice brak, ale brak zvící 32 stránek velikosti A6 – Jiří Grim se pokouší o naší trpělivost na více než 200 stranách A5! Román je vysoce „originální“ již svým slohem, připomíná výtvor prepubescentního autora, který je plodí tajně pod lavicí. Ovšem krkolomný sloh je sice hrůzný, ale co je to proti obsahu: Jakýsi Mauali (taky už se mohl jmenovat Mauglí aspoň by se to dalo vyslovit) žije v jakési rodině města Lydocu (podobně neurčitý je autor bohužel celých 200 stran) na prvních deseti stranách se propracujeme k tomu, že má Mauali staršího bratra a ten skončil druhý v lukostřeleckém závodě (popis napínavého závodu je tak „úžasný“, že by si ho nikdo neměl nechat ujít). Bratra odvedou do králova vojska a nastane jakýsi velmi neurčitý válečný konflikt. Než zjistíme o co vlastně jde, koná se příměří a všichni nadávají na jakési Zehyry. Mauali nechce zůstat pozadu, tak také nadává na Zehyry a je spolu se svým kamarádem přijat do místního vojska (za zmínku stojí také „kouzelné“ dialogy – ty seš určitě Mauali, že jo? No abych to zkrátil, já jsem…povedu tvůj výcvik se zbraněma…)Během pár stránek je z Maualiho a jeho kamaráda hned velitel a mohou konečně bojovat…hm, tedy mohli by, ale musí absolvovat ještě kouzelnický výcvik, i ten během dalších deseti stránek zvládnou a obdrží zbraň vyrobenou trpajzlíkem (psáno takto!)… Mám pokračovat? Mauali bude putovat s čarodějem Aninevimjaksej­menuje a další bandou horami, lesy atd a na cestách budou zažívat neskutečná dobrodružství atd atd. No a pak jsem už prostě nedokázal číst dál… Nakonec nikomu jsem nic neprovedl, tak proč bych tu hrůzu musel číst celou, že jo. Pokud se to někomu podaří, ať dá v komentářích vědět, já mám pocit, že během čtení tohoto veledíla mi uhynulo asi sto tisíc mozkových buněk…

P.S. Právě jsem se dozvěděl, že autor v potu tváře vyplodil pokračování…

Madam Brbla  | 1/2 07.01.2010 13:56

Au… Ve stínu Zehyrů aneb žehlička mozkových závitů. Plně se podepisuji pod tomtsův komentář, souhlasím s každičkým slovem, naprosto chápu a sdílím jeho frustraci. Nerada srážím něčí nadšení a úsilí, ale odmítám na téhle (zřejmě) dítětem napsané knize hledat cokoliv pozitivního, abych ze sebe vypotila pofidérní útěchu ve formě pochvaly nějakého bezvýznamného detailu (jako třeba: prolog se dal číst bez pocitu fyzické nevolnosti). Čekala jsem podprůměr, ovšem tohle je pro mě pod hranicí snesitelnosti a rovněž nejsem schopná dočíst, na to si příliš vážím svého času. Zápletka a její podání by nestačilo ani jako scénář k budgetové RPG hře vyvíjené na stařičké DX486 kdesi v dalekém Bhútánu. Brakem nehodnotím jedině pro tu nepatrnou možnost, že se třeba po stránce 35 radikálně změnil autorův literární styl k lepšímu (k horšímu to prakticky ani nejde, leda ještě víc hrubek by šlo nasekat). Dětem do 10 let věku by se to možná mohlo líbit, nicméně existuje spousta, spousta, spousta povedenějších dětských fantasy knížek – a především podstatně kvalitnějších. Tudy vážně ne, nakonec je na tom nejlepší ta příšerná obálka:-(. Nevěříte? Přesvědčte se: http://books.google.cz/books?id=TkxMz4DWOe8C&dq=ve+st%C3%ADnu+zehyr%C5%AF&printsec=frontcover&source=bl&ots=BWBCfr09tL&sig=r9e-etqzOkVes26sR9ZKmurP_1g&hl=cs&ei=49ZFS-eKOJKSmwOpsJn0Ag&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=3&ved=0CA0Q6AEwAg#v=onepage&q=&f=false Autorovu „recenzi“ svého díla na uvedených stránkách snad radši ani nebudu komentovat, upřímně jsem se u ní pobavila. Urputná snaha knížku prodat nechybí, soudnost a zdravá sebekritika bohužel ano. Je mi líto, nejde o předsudky, skutečně se mi to nelíbilo a nemohu hodnotit jinak: 10%. Mimochodem, propracovanou mapu Grimova světa jednoduše musíte vidět;-).

Strýček Biolit  | brak 02.08.2013 19:15

Bez zdlouhavých úvodů – tato kniha je něco strašlivého. Mohu jen napsat to, co mi v diskuzi nenápadně podsouval tomts…skutečně…něco TAKOVÝHO jsem ještě nečetl. Dále bych si vypůjčil slova (myslím) Dilvermoona o tom, že napsat a vydat špatnou knihu není zločin. Vskutku, není…v tomto případě by ovšem měl být…Zehyrové jsou totiž minimálně na takzvanou „přesdržku“.

Kniha je plná hrubek…shoda podmětu s přísudkem jako kdyby neexistovala. Slovosled je vyloženě prasečí a krkolomný – dalo by se to omluvit, má-li autor místo rukou paznehty a v hlavě zaraženou růžovou pastelku i s ořezávátkem (o opakování slov, slov, slov, slov, slov raději pomlčím, pomlčím, pomlčím, pomlčím, to v knize vůbec není, není, není, není, není). Mozek si, naštěstí, po několika desítkách stran zvykne a věty automaticky převrací do jakž takž čitelné formy. Zhruba v půlce knihy autor učinil převratný objev – přímou řeč. S jejím použitím se kniha čte o chlup lépe a čtenářovo utrpení je o něco menší…asi jako kdyby vám pálili nohy žhavým železem a místo 1000 stupňů, ho rozžhavili jen na krásných 950…

Samotný příběh obsahuje jen málo logických děr…no vážně! Jo počkat…logickou dírou myslím racionální rybníček v jinak nelogické poušti plné zdegenerované demence. Nesympatické stereotypní postavy (s pitomými jmény) courají sem a tam, občas se poperou…je to celé odfláklé a neurčité (po dočtení ctěný čtenář zjistí, proč to tak neurčité bylo)…nuda by se dala krájet. Závěr je pak dětinsky patetický a obsahuje rádoby drsnou pointu, po níž asi měla čtenářům spadnout čelist.

Postup hlavního hrdiny by se dal označit sloganem „z malého fracka největším drsňákem snadno a rychle“. Autor naštěstí čtenáře ušetří rozvoje dalších postav.

O některých počítačových hrách se tvrdí, že jsou vyloženě uživatelsky nepřátelské. Totéž se dá říci o této knize…o tomto atentátu na čtenáře. Všechno doslova řve, aby čtenář knihu odložil a málokdo vytrvá až do konce. Na druhou stranu, efekt na čtenářovo okolí má kniha doslova blahodárný – do knihy se nešlo začíst, takže jsem hledal všechny možnosti úniku. Pod okny mi, kupříkladu, štěkal pes…u jiné knihy bych si řekl: „Bohové, co ten chlupatej bastard zas chce?“ U této jsem se pouze zvedl a s úsměvem šel psovi poslušně házet balónek…škoda, že nevydržel víc jak půl hodiny. Květiny – i přes tropická vedra – skoro uhnívají (a to zalévání nesnáším!). Kritický moment nastal po pohledu do TV programu a myšlence: „Hmm…hele, oni opakují Ordinaci…to bych se mohl kouknout.“ Nebudu vám lhát, vyděsilo mě to tak, že jsem zatnul zuby a knihu dočetl.

Na závěr mi dovolte, abych poděkoval všem legionářům, kteří mě podporovali, popichovali a našeptávali mi. Bez této podpory bych se k tomuto výkonu zřejmě neodhodlal. Dále chci poděkovat psu Samovi – za to, že mě rozptyloval; a také kočkám – Chocholce a Metallice – za hlasité a kvílivé mňoukání pod oknem, které mě vytrhlo z tranzu a přerušilo můj podvědomý pokus o vydloubnutí očí.

Časem svůj komentář možná nějak upravím, aby lépe držel pohromadě…dnes toho, žel, nejsem schopen. Stále jsem v šoku, hlava mi třeští a při pohledu na druhý díl mě zachvacuje třes. Nikdy bych netušil, že čtení knihy může způsobit fyzickou újmu…jak vidno, možné to je…