LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Alexandr Petrovič Kazancev

pohlaví: muž

Život: * 02.09.1906 † 13.09.2002

Národnost: kazachstán

odkazy: 3x [wikipedie], 4x [info], 1x [web]

Absolvent polytechnického institutu. Literárně pracuje od r. 1936, kdy napsal filmový scénář, jenž se stal základem pozdějšího románu Pylajuščij ostrov (Ostrov v plamenech, 1941 – román třikrát přepracoval, naposledy 1975). Román Arktičeskij most (Arktický most, 1946) vypráví o podmořském tunelu mezi Sovětským svazem a Amerikou. Román přepracoval jako Most družby (1985). Zastával hypotézu, podle níž tunguzský meteorit, který dopadl v Sibiři za zvláštních okolností v r. 1908, byl vlastně cizí meziplanetární lodí. Pozornost, kterou toto tvrzení vyvolalo, donutila Akademii věd SSSR vypravit k místu dopadu nové expedice. Teorii, podle níž naši Zemi již dávno navštívili mimozemšťané, publikoval ve sbírce povídek Gosť iz kosmosa (Host z vesmíru, 1958). Mnohé z jeho údajných důkazů ve svých knihách využil Erich von Däniken. K námětu tunguzského meteoritu se vrací v přepracované variantě románu Ostrov v plamenech, v cyklech povídek Prišelcy iz kosmosa (Návštěvníci z vesmíru, 1961) a v rozšířeném vydání Gosti iz kosmosa (Hosté z vesmíru, 1963). V prvních poválečných letech publikoval další romány, vesměs rozsáhlé: Mol severnij (Severní val, 1952) o projektu vytvoření valu, který by obrátil golfský proud tak, aby obtékal severní břehy Sibiře a dovolil plavbu lodím po celý rok a změnil klima Sibiře. Pod tlakem kritiky byl román přepracován a vydán pod názvem Poljarnaja mečta (Polární sen, 1958), na působivosti však tím nezískal. Ani druhé přepracování Podvodneje solnce (vol. Slunce pod vodou, 1970) nebylo lepší. Populární téma setkání s jinými civilizacemi zpracoval K. v dalších románech: Planeta bur (Planeta bouří, 1959; s. in: Planeta búrok, 1986), přepracovaná pod názvem Vnuki Marsa (Vnuci Marsu, 1963), Lunnaja doroga (Měsíční cesta, 1960). Román L’dy vozvraščajutsja (Ledy se vracejí, 1964) v sobě spojuje výrobní román se špionážním. Ke kosmické tematice se vrátil v třídílném románu Silněje vremeni (Silnější než čas, čas. 1968, kn. 1973) a v knize Faety (Faeťané, 1974; č. jako Zánik Faeny, 1987; s. jako Skaza planety Faena, 1980). Kupol Naděždy (Kopule Naděje, 1980) je o problémech výroby umělé potravy. K. vydal cyklus SF povídek, v nichž spojil originální fantastické náměty s řešením šachových úkolů, Dar Kaissy (Kaissin dar, 1983 – Kaissa je jméno bohyně šachové hry). Román Ostreje špagi (Ostřejší než rapír, 1984) je fantastickým životopisem geniálního fr. matematika 17. století Pierra Fermata.

In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction