LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tuhle knihu jsem měl od jejího vydání na širším seznamu zajímavých věcí, trvalo mi ale, než jsem se rozhoupal. Ponoukla mě až slevová akce a opravvdu nelituji, tohle je kvalita. Autor si od amerického klasika vypůjčil jednu prokletou rodinu, kromě samotného úvodu však návaznost není nijak silná ani důležitá, alespoň pokud si původní povídku vybavuji. MCCammon rozehrává klasickou partii ďábla proti zbytku světa, zlo zhmotněné konkrétní postavou lidského (a překvapivého) služebníka má dost sil na to pořádně zatopit nejbližšímu okolí. Silným tématem je morálka výrobce zbraní, tedy etický aspekt této bohužel nezbytné činnosti (platí dnes snad ještě více než v těch osmdesátých letech, kdy román vznikl). Komplikovanou historii jednoho nešťastného rodu autor podává čtivým stylem a na úrovní, na jeho loni vydanou Smrt před úsvitem se proto určitě musím podívat.

Milé překvapení. Dvoj kniha jejíž první půlku s předmluvou tvoří kompletní vydání Ztraceného světa a druhou pak velmi detailní rozbor románu věnující se všemu co se ho týká. Najdete tu popis rozličných vydání knihy, kontext v němž kniha vznikala, stejně jako různé její interpretace. Ať už jde o filmovou, komiksovou, divadelní, nebo ilustrační tvorbu. Obrazový doprovod je obzvláště hutný a kromě původních dobových kreseb, řekněme…ilustra­tivní kvality tu najdeme i fakt pěkně zpracovanou komiksovou přílohu s barevnými náhledy, fotky filmových plakátů i záběrů z filmů a celé to uzavírá kapitola věnovaná českým ilustrátorům. Zejména Zdeňku Burianovi a jeho pracem na této knize. Autor ale nezapomíná ani na soudobou tvorbu, takže tu najdeme i několik aktuálních ilustrací od českých autorů z nichž vyčnívá zejména uchvacující práce Miloslava Muškáta. Škoda jen, že do toho autor nešel víc prsama a nezabrousil i do starších vod. Třeba Čutova obálka by se sem hodila a skvělé pérovky Milana Fibigera taky nemusel přejít jen letmou zmínkou. Jinak ale rozhodně krásná práce. Pokud máte tenhle Doylův román jen trochu rádi, tak je to must have vydání.

Celkem zajímavá základní zápletka a pár dobrých vtipů nemůže převážit literární (ne)kvalitu úrovně středoškolského studentského časopisu.

Příběh nijak neoslní, na druhou stranu pobaví chování Suka ze kterého pan Tenkrat udělal docela komediální postavu. Zaujme i netradiční chování Johna, který odevzdá svoji nejsilnější zbraň malému klukovi a odjede do pouště. To jsou ty neduhy dílů, které píšou jiní autoři…

Občas jsem se ztrácel v tom, kdo co ví, kdo komu lhal, v čem a proč. A celý příběh je neukončený, vlastně kniha končí někde odhadem v polovině. A je to trochu přeplácané, čímžto pádem i trochu roztahané. Ale s těmito třemi výhradami, velmi dobré a pohodové čtení. Těším se na další díl.

Docela fajn věc. Pointa je odhadnutelná už dávno dopředu, přesto je hezké jak autor dokázal prokreslit pomstu podvedeného manžela plasticky.

Perfektní vesmírné dobrodružství. Děsivý nepřítel, tajuplné vraky, ztroskotání na planetě, rázní mariňáci, zruční piloti, rozhodni velitelé… ano takhle se to má dělat. UTSS Salamis se sotva vylízala z utržených ran a už jde opět do akce, která se ukáže ještě daleko zapeklitější, než to vypadalo. Jak už konečně se podobným posádkám rádi stává. Druhá kniha postrádá většinu chyb té první, nabízí atraktivní prostředí a na malý prostor se povedlo dostat všechno co od takového military příběhu chci :-). Akorát k těm postavám jsem až tak nepřilnul. Chybí mi tam někdo, komu bych vyloženě držel palce.

Krev pro rusalku nasadila laťku vysoko a člověk se tak neubránil očekávání, s čím autorka přijde příště. Já byl připraven na všelicos, ale young adult coververzi Pratchettovi Noční hlídky zasazenou do Brna ne. Ale pozor, nemám problém ani s young adult, ani s Noční hlídkou a už vůbec ne s Brnem. Narazil jsem u dějové osnovy, která je neskutečně zdlouhavá v porovnání s tím, o čem pojednává. Kdyby to celé byla novela, ještě by zápletka jakž tak fungovala, ale při rozsahu čtyři sta stran, jsem se musel zuby nehty držet, abych už v polovině nepřeskočil rovnou na konec. Ona s tím souvisí i jistá fádnost děje, protože jak se věci mají začne čtenář tušit už někde ve třetině, přičemž Kristýna Sněgoňová je ale ještě v kolečku představování postav, světa a jeho zákonitostí. Nemluvě o skutečnosti, že některé motivy se opakují z předchozí knihy a tak najednou působí vysloveně otravě.
Nečetlo se to úplně špatně, avšak oproti Rusalce jsou Zřídla výraznějším posunem někam, kde mě to vůbec nezajímá.

Nadčasový text, ktorý si aj po 76-tich(!) rokoch od napísania zachoval svoje čaro. V podstate minimalistický dej a obsadenie dokážu navodiť pocit úžasu s takmer rovnakou silou, ako predtým. Fakt, že sa stal voľnou predlohou slávnej Vesmírnej odysey, len podtrhuje jeho dôležitosť pre žáner, ako taký.

Poetické, trochu až Weissovské, leč v některých případech už poněkud přežilé.

I když jde pořád o velmi dobrou knihu plnou zvratů a napětí, tak, podobně jako druhý díl, ani závěrečný díl trilogie nedosahuje úrovně dílu prvního. Chybělo napětí, odhalování tajemství neznámého světa a nutkání číst pořád dál a dál. Paradoxně se toho čtenáři nejvíce dostane až v bonusové povídce Sněhomor zařazené na závěr knihy, kdy se někteří ze známých hrdinů vydávají do neprobádaných, údajně neobydlených polárních oblastí…

Kapitola III, „Druh“ (The Comrade), vyšla jako povídka v Analog Science Fiction /Science Fact v červnu 1988.

Už v dobe vydania tejto zbierky poviedok sa podľa rôznych recenzií dalo tušiť, že nepôjde o tuctovú žánrovú literatúru. Ale že sa mi bude tak páčiť, to som predpokladať nemohol. Čím ma to zaujalo? Asi tou bezbrehou fantáziou, ktorú autor dokáže vložiť do textu bez toho, aby tam bola akákoľvek slovná vata. Poviedky zaberajú v priemere len zopár strán a čo sa mi najmä rátalo, akého sú rozmanitého štýlu. Začíname povedzme new weirdom či bizarro fikciou, pokračujeme humornou romantickou sci-fi, stvorením sveta tak ako by ste nečakali, fantasy svetom obývajúcim bájne bytosti, light hororom a tak podobne. Niektoré rozprávania pobavia (z Bašounových biologických hodin musely dávno trčet pružiny a kukačka se nejspíš oběsila na jedné z nich…), niektoré dojmú či zaujmú filozofickým podtónom. Jakub Němeček, zrejme rokmi praxe pri prekladaní, nadobudol značnej zručnosti pri štylistike textu. Kniha sa číta ľahko, slovná ekvilibristika je ukážková a myslím, že ku knihe sa dá po čase vrátiť a obľúbené poviedky si zopakovať. Som presvedčený, že pani Ursule by sa páčili tiež.
Každému čitateľovi sa môže páčiť iná poviedka, u mňa najviac zarezonovali: Vyšetřování, Pravdivý příběh, Beldiron a Kdo příliš mnoho sní.

Díky Fobosu se můžeme seznámit s dalším, již poněkud vousatým hororem. Jméno autora jsem vůbec neznal, nicméně je jasné, že se tento román opravdu povedl. Samozřejmě, jde o archetypální příběh o strašidelném domě a jako takový nevybočuje z předpokládaných mantinelů. V roce 1973 musel působit silněji než dnes, každopádně jako inspirační zdroj pro Kinga a jeho famózní Osvícení posloužil stoprocentně. Dům, který svou magickou silou rozkládá psychickou a nakonec i fyzickou schránku mladé rodiny představuje vděčné téma a zde je zpracováno skutečně vzorově. K absolutnímu hodnocení chybí poněkud zajímavější pointa (alespoň z dnešního pohledu je ta Marascova poměrně předvídatelná) a trošku méně škobrtavé vyprávění (věty jako „domluvil jsem se na poště, aby nám poštu schovávali“ jdou asi spíš na vrub překladu). Každopádně hodně zajímavý počin, každý příznivec klasických temných příběhů by měl zbystřit a s koupí moc neváhat.

Výborný je westernový rámec příběhu, se všemi záměrně jednostrannými, archetypálními postavami, a děj má spád a akci. Jazyk je ovšem spíš kyberpunkový, kulisy se rozpadají do „technoblábolů“ a záplava popkulturních odkazů baví jen ze začátku, brzy začne spíš prudit.

Je to akčnější než minule. John to tady kosí ve velkém a to především díky svému bumerangu. Nová zbraň se prostě musí pořádně využít. Myxin je zde na svém psychickém dně, ale konečně se dostává ze zajetí. Trochu ubírám za příliš rychlý konec. To se pořád buduje atmosféra, drak létá po nebi a šíří hrůzu, aby se vše vyřešilo během dvou odstavců…

Pokud chcete sérii číst chronologicky, této (první plnorozsahové) novele chronologicky předchází (opět krátká) „Ztráta spojení“.

(btw své krátké hodnocení celé série uvádím v komentáří právě k „Ztrátě spojení“)

Vlastně hodnotím celou sérii, kterou jsem celou slupnul naposezení. Ono taky rozsahem jsou to tak 2–3 knihy, krom „Střetu myslí“ jde spíše o delší povídky – nebo spíše kapitoly, protože kde jedna povídka končí, tam druhá začíná. Autorce tyhlety kratší útvary jdou, rozhodně lépe než plnohodnotný román – „Střet myslí“, formou spíše na rozsah románu natažená novela, je nakonec zdaleka nejslabší. Ale všechny díly jsou vlastně docela dobré, k čemuž přispívá především velmi sympatická hlavní postava – emancipovaná bezpečnostní jednotka. Malinko autistická, hodně socially awkward, extrémně schopná. Milovník telenovel a glosující pozorovatel lidského hemžení. Svět je zajímavou kombinací korporátní dystopie, ostrůvků sociálních států a emancipovaných univerzit. Sice by mě zajímalo, jaká autorita garantuje to obchodní („mezinárodní“) právo, kterého se zjevně všichni drží, ale je to rozhodně zajímavý nápad, takhle dát tyhle modely dohromady.

V poslední novele (chronologicky ovšem předposlední!) přidala autorka detektivní zápletku. Ta funguje vcelku dobře, jen tedy si vyžádala omezení Robokatových schopností (což je vysvětleno). Vrah nakonec překvapí, ale vše dává smysl. Celé je to ale trochu nepřehledné, k čemuž bohužel trochu přispívá překlad – kdo se má vyznat v rozdílu mezi moduly, transporty, tranzity, atd. Každopádně zábavné to bylo velmi.

Nějak mě ten děj se Skokany a Tifflorem nebaví. Snad to příštím dílem skončí a bude se pokračovat něčím jiným. Pokračuje se zde tam kde jsme minule skončili, Skokani získávají posilu a Rhodan s ostatními se na ně snaží vyzrát. Musí se tak popasovat s gravitační bombou i myšlenkou, že nechává kadety napospas osudu…

Příjemná jednohubka o velikosti povídky. Mimořádné přidávám hvězdičku za krásné české vydání s ilustracemi. Jinak jsem měl při čtení pochybnosti zda vážně čtu Kinga. Takto úsporný styl psaní jsem u něj nezažil (a to ani u povídek). Kniha totiž ani nepůsobí jako povídka, ale jen velmi krátký román. Což jestli máte od Kinga něco načteno, tak víte, že se velmi rád rozpovídá o všech různých postavách, které vstupují do děje. To zde právě chybí…

jeskovova kniha je alternativní verzí tolkienova příběhu. navazuje na dvě zajímavé ruské tradice.

jednou je alternace pohledu na svět JRRT, které začalo fanfiky černá kniha ardy (je jich dnes už pět) v roce 1992. „zešednutí“ nebo „zrealističtění“ tolkienovského mýtu je docela kuriózní nápad, na mušku si vzal černobílost tolkienova mýtu (byť vytýkat mýtu černobílost je divné) a jeho nelásku k modernitě, zvláště technologické. takže melkor byl pokrokář, sauron věrný prorok modernity a ostatní valar v čele s ilúvatarem zpátečničtí tyrani rurální idylky. umím si představit, že to musela být docela zábava psát podobnou story.

tou druhou tradicí, na kterou navazuje, je takovéto sovětské (ruské) historické zamlžování. v západní historiografii se začíná zpravidla příběhem vítězů a postupně jsou z něj odstraňovány nánosy vlastenectví a hrdinství a jsou ukazovány převážně holé a nepěkné základy. tomu by zdánlivě odpovídala i původní teze demýtizace tolkienova příběhu. jenže v sovětském podání je to obráceně. na již z počátku dosti stylizovaný příběh se nabalují další vrstvy, jejichž účelem je učinit příběh ještě méně zřetelným, lakuje se na naopak na jednu stranu mýticky černobíle (my gerojové, oni fašisti) a na druhou tak nejasně, že vlastně vzbuzuje o příběhu pochyby, nedůvěru a v posledku až nezájem (o cokoliv vyjma prostého přežití), protože pravda je prostě zákonitě skrytá a nedostupná a oni, hlavně ti druzí, nám jen lžou. soudruh „jméno si doplňte dle libost“ v zásadě jednali správně, ve jménu většího dobra, ale udělali holt pár nevýznamných chyb. co chcete, když se kácí les, létají kulky, ééé, třísky.

no a jeskovův poslední pán prstenu nám nepěkně uzrál od toho toku 2003. v době prvního čtení v roce 2003 jsem byl pobaven tím novým pohledem, a ačkoliv se mi v detailech zdálo zpracování přitažené za vlasy (zrcadlo galadriel, zombíci apod.), bylo to zajímavé. o černé knize ardy a s tím spojenými jevy (nadšená identifikace části jejího čtenářstva s orky a mordorskými) jsem se dozvěděl až mnohem později, až si člověk začal víc všímat toho, co se rusku děje (neděkuji, juro kirillove). no a pak přišel krym a donbas a ukrajina a já si říkal, zkusím to přečíst znova po těch 20 letech.

ech, holoubkové, to byla soda. takové rusko-sovětské kňů jsem ani nečekal. všichni jsou na nás mordorské oškliví, ale jsme jen to my, kdo se zajímá o člověka (tyhle staré bolševické fráze mají tuhý kuřínek), kdo v potu ze země dobývá kov i chléb, jistě, sem tam uděláme pár ošibek, ale jinak to myslíme dobře, ale ti lumpové na západě (a ti shnilí na dálném východě ;), spřeženci zpátečnictví, zla a lsti, ti nás prostě chtějí zničit za každou cenu. tuhle interpretaci jsem původně nepovažoval za důležitou, ale dnes už ne, zvlášť, co jsem si pozorněji přečetl silně relativizující a alibistický epilog, kde si autor nabíhá na vidle a už naprosto očividně pasuje tolkienův svět na nepadnoucí kopyto světa našeho různými, ha ha, trefnými narážkami.

nikdy jsem tolkiena nečetl jako alegorii na naši realitu. mně to geopolitické západně-dobroušské a východně-zločinné myšlení tak nějak vůbec nepřišlo nikdy na mysl asi proto, že jsa obeznámen s různými evropskými mytologiemi a tak, a silmarillion je mýtus, nehledal jsem tam tyto významy. ty klasické, mytologické, mi přišly patřičnější. tolkien psal ve své době pod vlivem svého silného křesťanství, zkušeností z tvrdého života i z války a v neposledním svého germanistického vzdělání (trpaslíci, elfové /bílí i černí/, prsten moci, draci, ásové, surtr, …).

toto dílko považuji, byť ne nutně ze strany autora zúmyslně, za kejhání potrefené, respektive ublížené, husy. nejsem ochoten v tom hledat cokoliv dalšího. skvělá práce, soudruhu staline :) takže jedna astra za úchylně zajímavý nápad pohledu z obrácené strany и это всё, товарищи.

asi bych ve svém věku neměl číst YA ani od fabera. zoufale derivativní a nudné, autor jako pejsek s kočičkou zpatlal kde co, ale nenašel jsem v tom nic nového. ano, je to pěkně napsáno, ale to je pro mě žel vše. nějak se s posledními díly michela fabera dooost míjím a chybí mi faber někdy prostě prší…

Hlavička nikdy nebyl můj šálek čaje. Nesedí mi jeho bodrý humor ani křečovité absurdno, tím méně pak nevyvratitelné zakořenění v osmdesátkách, včetně toho jakože nenápadného pomrkávání na čtenáře „hele, tohle je tak trochu protirežimní narážka!“ Jenže… pak odněkud z nebe spadne Hlavou proti vzduchu, nadčasová pecka, a vše ostatní je odpuštěno.

Neuvěřitelný bizár. Zíka zašel v propagaci nacistického režimu asi nejdál z autorů fantastiky, nejspíš trumfuje i de la Camaru. Na druhé straně, při tom všem pronacistickém a antisemitském hnusu, velmi zručně a čtivě napsané.

Je to snesitelné a vlastně i docela napínavé, ale hrozně z toho čouhá, jak je to pro dospívající, a to především pro dospívající dívky. Takže silné emoce, sliční jinoši, vztahy… a překvapivě explicitně se vyjadřující záporáci. Takže už od začátku víme, kdo je záporák a co plánuje a jaké jsou jeho motivace (mrzký zisk). Ale dá se to, taková příjemná jednohubka – Rychlé Rande ve vesmíru.

Mírně přidávám, protože minule jsem mírně ubíral. Velmi pěkné zakončení ságy. Jedna konečná vesmírná megabitva o budoucnost lidí i sépianů, cca 6 POV od admirality po posledního chirurga. Sympatické postavy, sympatické zápletky.

A o korzárech se konečně dozvíme úplně všechno.

Jedná se o dvoudílný příběh, takže si autor může dovolit tři dějové linky, John a jeho počínání s rytíři, Suko a jeho nesnáze s drakem a Shao jakožto dívka v ohrožení. Do toho sem tam vstoupí s Myxinem a dozvíme se co se s ním dělo po konci Černé smrti. Celkově velmi dobrý díl…

Zbytečně překombinovaný příběh, ale to už v případě tohoto pomocného autora (R.Wunderer) je taková klasika. Nicméně základ by byl dobrý, máme tu démona, který nemůže sám vraždit a proto si zřídí zásilkovou službu přes kterou ovládá ostatní. Do dění se zapojí i Shao a Jane, takže vše vypadá slibně. Bohužel to se to v druhé polovině začne celé rozpadat a ztratilo mě to…

Military z prostředí válečnou lodi, která obstojí při srovnání s čímkoli v tomhle subžánru, ale autor udělal pár chyb, které kazí zažitek ze čtení. Dej bez velké expozice začíná přímo v bitvě a opravdu dokáže chytnout. Loď stojící proti silnějšímu nepříteli která našla dočasné útočiště ve žhavé hvězdě. Opozice jsou tajuplní uchvatitele lidských lodí, kteří bojují se sebevražednou urputností a nikdo neví, jak vypadají. A za téhle situace se na lodi stane vražda která může znamenat že někde na palubě je zrádce nebo infiltrator… Za sebe musím říct, že v téhle kategorii jsem napínavější zahájení nečetl. Styl vyprávění se drží vyšlapaných stezek, takže potkáme typické žánrové postavy, temperamentní stíhací piloty, bojovné mariňáky a jejich majora s až mýtickými schopnostmi, svérázné techniky, sofistikované špiony atd. Charaktery jsou do jisté míry schematické, ač tohle v žánru nevadí, já jsem k nim moc osobní vztah nezískal, je tam prostě moc postav a málo prostoru pro ně. Oblíbeny příběh hry na kočku a myš mezi dvěma křižníky si myslím docela vyšel. Asi největší slabinou je že posádka dělá chyby které bych od posádky takového křižníku nečekal a to dost kazí čtení. Mírné spoilery. Pokud máte kosmický křižník, určitě budete mít i postupy, jak v podstatě instantně někoho vyprostit pokud zůstane trčet v oddílu obklopeném vakuem vakuem. Pokud jako expert hledáte pokročilý implantát a najdete pouzdro s tekutinou budete mít zcela konkrétní podezření, ne že zůstanete paf. Na vojenské lodi, kde řádí infiltrační technologie bude každý kdo byl odříznutý od ostatních delší dobu vrcholně podezřelý z toho že je taky kompromitovány, ne že ho nechají jen tak válet bez dohledu. Pokud jednotka bojuje proti opozici s podobným vybavením pořizuje si dodatečné označení, „invazní“ pruhy, nebo tak. A určitě by se našly i další boty. Potíž těch chyb je že jsou na místech zásadních pro gradaci napětí a hýbou dějem. Když se postavy chovají hloupě a čtenář díky těm chybám vytuší co bude, tak hrozí že to napětí dost opadne.

Fracassi umi psat,to se musi priznat, ale bohuzel horory se silne nabozenskou tematikou mi nejak proste nesedi. Snazil jsem se to opravdu docist.

Pratchett to není a zejména ze začátku vyprávění trochu drhne, jak se autor snaží narvat co nejvíc vtípků na co nejmenší plochu, ale jakmile výprava dorazí ke kobce, ukáže se autorova síla – úplně jsem si připomněl ty hodiny a hodiny hraní dračáku. Hlášky jsou nahrazeny lehkým perem a zajímavým dějem, kterému odpustíte i občasnou nelogičnost.

Překlad je velmi dobrý až geniální, jediné, co mě neustále hnětlo, je psaní „filaktérium“ s měkkým i (z řečtiny: fylax – strážce, z toho fylakterion, profylaxe,…).

Jeden ze zdánlivě řadových Tarzanů. Kniha je klasickým dobrodružným lost race pulpovým příběhem a není v ní nic, co bychm už neznali z jiných dílů série. Pokud odpočtu obálku s ne příliš povedenou postavou Tarzana. Pak pohled na reprezentativní výběr kvašů, kde není ani jeden slabý kus, neomylně značí že text malíře bavil a inspiroval. A čtení dojem mění v jistotu. Tentokrát si to zkrátka nějak všechno sedlo. Autor zručně rozmisťuje figurky na šachovnici a volí pro ně opravdu zajímavě rozmanité charaktery, takže vlastně ani nevadí, že je Tarzan jen jedním vláknem v příběhu z mnoha. Dobrodružství sličné aviatičky, profesora geologie, miloučké dcery ztracené rasy a Chicagského gangstera (mimochodem geniální postava ozbrojená samopalem Thompson) v srdci Afriky má prostě švih. Fungují tu dokonce i tak bizarní nápady jako dva tisíce let starý kmen zdivočelých jehovistů, nebo vesnice italského otrokáře. V případě tohoto sešitu je čas zmínit i překladatelskou práci Lea Kustoše, který dával Magnetím sešitům slušivou čtivost a který se v případě Dannyho postavy ukázal býti opravdovým Shakespearem amerického gangsta slangu. Jeho repliky v Kustošově podání jsou naprosto úžasné a nezřídka potrhají bránici. Je tu sice pár zbytečných kliček a samohybných momentů, zejména ve střední části. Vše ale nahrazuje impozantní samopalové finále. Rozhodně jeden ze zábavnějších kousků série.

„Tad se na něj rozzářil, jako by mu právě dokázal předat důležité moudro. Po pár sekundách se zamračil, když mu z Durhamova výrazu došlo, že k přenosu moudrosti nedošlo.“
Co dělá humoristickou fantasy zábavnou? Zápletka, kulisy a zkušenosti. V případě Kobkanýrů si na jedničku vedou všechny tři premisy, a jste-li navíc fanoušek RPG her Dungeons & Dragons, užijete si Kosti, pasti, slepice dvojnásob. Ostatně, neoblíbit si partičku trpaslíků všelikého naturelu, přízvuku i pohlaví zavání příklonem k trudomyslnosti a v ten moment vám náladu zvedne snad už jen Utrpení mladého Werthera.
Každopádně, tenhle tým profesionálních rabovačů kobek všeho druhu dokonale válcuje zaběhnutá klišé fantasy literatury, o hrdinských výpravách nemluvě. Rozsah přitom odpovídá právě tak jednomu dobře odehranému dobrodružství, které sice nepřekvapí vývojem, ale ani (ne)vtipně překombinovanými zvraty. To celé pak korunuje skvělý překlad, o který se postaral Jiří Matyskiewicz, jenž snad psal příběh společně s autorem.

Tak vzácne kvalitatívne vyrovnanú zbierku poviedok by som od domáceho autora nečakal. Júlie má v hlave množstvo nápadov, všíma si svet okolo seba, číta množstvo podnetných vedeckých článkov a rada toto všetko prenáša do svojich príbehov. Taká česká obdoba Teda Chianga či Grega Egana. Trochu zamrzí, že pri spätnom pohľade kvalitatívne žiadna poviedka nevyčnieva, rozdiely spočívali skôr v atraktívnosti zápletky. Nie vždy uspokojivé ukončenia už spomínali iní predo mnou. Napriek tomu je zbierka ako celok výborná – priniesla mi mnoho inšpirácii na premýšľanie. a to sa pri science fiction cení.

Prieskum jednej nezáživnej planéty, prináša pre členov dvoch výprav nečakané problémy. Čitateľ je pri tejto poviedke stratený. Ničomu sa nedá veriť, v každej situácii máme radikálne odlišné videnie reality, nič nie je isté. Až to ku koncu človeku liezlo na nervy. Záver bol ale viac ako obstojný.

Vo víre tanca, drôg, lásky a nádejí. Pomerne ťažká téma na spracovanie do krátkej poviedky. Príbeh bol vyrozprávaný skratkovito a ostal vo mne pocit, že to celé potrebovalo pred vydaním ešte trochu vyzrieť. Ale v globále bežnej tvorby žiadna katastrofa.

Po náhlom kolapse červej diery ostala expedícia odrezaná od rodnej planéty. Po mnohých desaťročiach lietajú v atmosfére nehostinnej planéty vzducholode so svojráznym spoločenským zriadením. Hlavná hrdinka spolu so svojím bratom sa nechtiac dostáva do jedného veľkého dobrodružstva, na konci ktorého sa odhaľujú mnohé tajomstvá…
Jedna z najodviazanejších poviedok zbierky. Tu je najdôležitejšie, aby príbeh nenudil a to sa podarilo.

Zbierka viacerých noviel či poviedok (aj predtým vydaných) o Baklym (a Zuzane) z rôznych období autorovej tvorby. Takže aj ich kvalita je rôzna. Najviac sa mi páčila tá posledná, z prostredia pirátskej lode.

Overheada máme za námi a za dveřmi je další problém. Perrymu se ztratily už tři lodě a nikdo nemá ponětí kdo za tím stojí. Proto vymyslí zbytečně komplikovaný plán jak je odhalit. Setkáváme se s novou rasou Skokanů, kteří dle otevřeného konce a názvu dalšího dílu s námi nějakou dobu ještě zůstanou…

Tento díl je zajímavý především tím, že se zde John ocitá spíše v pozici diváka. Protože v německém lese si to po stovkách let chtějí vyřídit mumifikovaní Vikingové a Germáni. V boji se tedy ocitá nezvykle velké množství nemrtvé chamradi. Navíc to s Johnem pobíhá lesem i Will Mallmann, takže příjemný řadový díl.