LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Na první díl military sf série Ztracená flotila jsem se velmi těšil, na netu se dají najít velmi slušné reference a série mívá velmi vysoké hodnocení. Jako fanoušek subžánru jsem si to tedy nemohl nechat ujít, a stejně tak nyní nemohu hodnotit aniž bych knihu nesrovnával s jinými skvosty military sf. Jak na mě tedy první díl zapůsobil? Nejprve trochu kritiky (trochu víc:)). Předně jedna stížnost na češtinu (nikoliv na překladatele, neboť ten se zřejmě držel doporučení Ústavu pro jazyk český) – za celou délku knihy jsem prostě nedokázal zkousnout přechylování vojenských hodností – ač je to zřejmě správně (alespoň tam nebyla žádná generálka:)). Dále mě velmi udivila téměř naprostá absence jakéhokoliv popisu techniky – nevím jak vypadají lodě, jaké jsou jejich omezení, jaké jsou omezení zbraní, atp. Stejně tak autor zcela vynechal nějaký politicko-historický úvod nebo prostě alespon shrnutí co a kdo je Aliance a co a kdo jsou Syndikované světy – přiznávám, že řadit toto mezi negativa po první dílu ságy je trochu nefér, nicméně citelně mi to v knize scházelo – ikdyž je celkem možné, že je to zkrátka část příběhu, a že ani Geary samotný toho neví víc. Naopak jednoznačně nejsilnější stránkou je příběh a jeho podání skrze postavu Johna Gearyho (ač autor někdy možná až moc popisuje Gearyho vnitřní pocity). Postav není mnoho, dokonce bych si dovolil napsat, že je jich velmi málo (Geary, koprezidentka + několik kapitánů aliančních lodí – zcela chybí pohled do nepřátelského tábora, děj se točí pouze kolem Gearyho – nepřeskakuje jinam, není žádná další příběhová linie, žádná další postava, skrze kterou by byl příběh vyprávěn). Přes několik málo tak trochu nudných pasáží má kniha celkove docela spád, vesmírné bitvy jsou popsány skvěle, popisy manévrů velmi přesně. Bohužel, chybělo mi trochu více popisů destrukce:)). Přes výše uvedené na mě kniha zapůsobila celkem dobrým dojmem, to co vadilo mě nemusí vadit jiným a já tímto knihu všem fandům military sf rozhodně doporučuji. A těším se na pokračování.

Žádná velká revoluce. Ingredience jsou snad nejklasičtější, jaké si dokážeme v horrorovém a noir žánru představit. Přesto se novela četla jedním dechem a nelze ji nedoporučit.

Neotřelý, řemeslně velmi dobře odvyprávěný příběh v němž autorova imaginace nezná mezí. Bohužel však nemůžu říct, že by mi kniha úplně sedla. Straczynski se podle mého názoru s podobným tématem vypořádal v Krajně půlnočních stínů mnohem lépe a Gaimanův vrchol v podobě Údobí mlh zůstal nepokořen.

Jsem spokojen. Vyzdvihl bych opravdu nádhernou obálku, elitní autorskou squadru doplněnou (pro nás) nějakými novými jmény a vysokou kvalitu čísla, ve kterém není vyloženě špatná nebo nezajímavá práce. Nejméně se mi líbil hned první Pacient nula, nejlepší prací čísla byla Nová Rakeťákova dobrodružství. Více viz mé komentáře přímo u povídek.

Horůrek na závěr, mnul jsem si ruce a z koutku mi ukápla slina. Navíc s tak krásnou ilustrací na obálce! Brzy jsem ale vystřízlivěl, protože styl mi moc neseděl. Jde spíš o mysteriózní povídku, prostředím zasazenou do těžařského městečka někde na JZ USA a dobou asi někdy do přelomu 19./20. století. Není to špatně napsané, ale nesedlo mi to. Jakoby to bylo spíš pro děti, což je klidně možné, protože autorka dětskou literaturu píše. Proto moc nechápu tu cenu Brama Stokera. Kategorie Short Fiction asi v roce 2004 nebyla zrovna nabitá. Porovnejte zde: http://www.horror.org/stokerwinnom.htm

Moje absolutně první setkání s žánrem gamebooků…a od té doby mě to pohltilo neuvěřitelným způsobem :) I dodnes si tot dílo ještě rád zahraji, i když vím správnou cestu a není to tak zábavné jako napoprvé :)

V první řadě velká pochvala za atmosféru, která vyvolává skutečný pocit vaší přítomnosti v nebezpečném hvozdě. Dále obrovská nápaditost a originalita při setkáních s nepřáteli a všelijakých situací a že jich tam není málo. A na závěr mnoho možností individuálního výběru vaší cesty, které zaručují, že tuto knihu nebudete držet v ruce jen jednou! ;)

Tohle dílo má v mé knihovně čestné místo s pozlaceným štítkem Gamebook č.1 :D I když doposud stále nechápu, co má společného motiv na obálce s obsahem :D

Co bych k téhle sérii mohl říct? 1.Po literární stránce je to dost podprůměrné. 2.Dějové linie, vykreslení postav a prostředí je opravdu jednoduché a dělané jakoby narychlo. Připadá mi, že autoři se jakoby chtěli podobat světovým špičkám (S. Jackson a J. Livingstone), na tom by nebylo nic špatného, ale ono to vypadá až moc křečovitě a strojeně… 3.Opravdu se mi líbí, že jednotlivé knihy nejsou stereotypní a autoři vám nabízejí role různých postav (Druid, Zloděj, zvlášť Nekromant mě velmi potěšil,…) Takže tady je velké plus 4.A ilustrace vypadají opravdu otřesně :)

No suma sumárum hodnotím sérii 80%

Podle mě naprosto nejlepší série z gamebooků! Děj má spád, nebezpečí a heroismus z knih jen čiší. Dodnes si pamatuju, jak jsem poprvé uviděl 1. knihu této série na pultech obchodů a řekl si: „Co to je? Nějaká série…to bude něco jako Lone Wolf!“ a už jsem šahal do kapsy pro papírovou stokorunu a natěšen běžel domů do teplého křesla… :) Mě osobně tato série oslovila daleko více než Lone Wolf, narozdíl od něj děj putování pokračuje stále dopředu a nedělí se na „mise“, což u Lone Wolfa působí tak rozházeně a necelistvě. A ke konci už bývá Lone Wolf praktcky nepřemožitelný… No dost o něm, Magie je prostě základ každého hráče gamebooků… A jestli jste o ní ještě neslyšeli, tak nejvyšší čas si ji pořídit.

Navzdory své ceně a i levně vypadajícímu vzhledu mě tenhle gamebook úplně dostal. Saozřejmě v dobrém slova smyslu. A pozor, to už jsem měl gamebooků něco načteno, když jsem se pustil do tohohle díla.

Nemůžete čekat žádného legendárního hrdinu v lesklé zbroji nebo divokého barbara kosícího nepřátelé ve sprchách krve. Jde o příběh mladého chlapce, který jde prozkoumat starou rozvalinu o níž se říká, že se v ní nachází poklad. Mladík se tedy vyhecuje a vyrazí.

Do hlavní postavy Zeleka jsem spadl po pár otočených listech knihy a až do konce jsem se z ní nevymanil. U téhle knihy jsem měl jako málo u které OPRAVDU pocit, že v tom ději jsem JÁ!!! A ne že jen vedu nějakou postavičku po předem určené dějové lince, jako je to u počítačových RPG…

A co je na tomhle díle tak fascinující? Je to atmosféra…ještě teď když si vzpomenu, jak jsem knihu četl, tak mi běhá mráz po zádech (a to myslím vážně, není to žádný slovní obrat…). Nehostiná krajina, všude ticho a kolem rozvaliny hradu. Každou chvíli čekáte, že vypukne nějaká brutální bitka a kniha se změní v heroickou fantasy, ale ono se to prostě neděje…V téhle knize jsem měl opravdu strach o postavu Zeleka (sebe) udělat nějaké rozhodnutí, na každém rohu mohla čekat náhlá smrt, jak vám kniha sama ukáže…Osobně si myslím, že nejde projít bez toho, abyste neumřeli :) No a to vás potom udrží napozoru při dalším rozhodování…Autor se s vámi prostě nepáře a zabije vás při sebemenší chybičce, nepůsobí to ovšem frustrujícím dojmem, jak by se mohlo zdát, když to tady píši, právě naopak, kniha potom nabere takovou simulaci reality a úplně vás pohltí. (Teda alespoň mi se to stalo)

Aby bylo už dost chvály, tak mě ovšem trochu vadilo procházení odkazy, které byly vytvořeny poněkud krkolomně a někdy jsem trochu ztrácel ponětí o tom, kde vlastně jsem… Ale to bylo opravdu jen málo, co bych tomu vytknul. Jinak jsem byl nadšen. Kniha měla i pěkný závěr, který odkazuje na případný další díl ne-li sérii, ovšem je škoda, že jsme se jí nedočkali a už asi ani nedočkáme…

Vím, že jsem se trochu víc rozepsal, ale tuhle knihu mám opravdu rád a když jsem viděl, že má nízké hodnocení (což mě mrzí a nechápu to), tak jsem cítil potřebu něco k tomu napsat víc :) U mě patří toto dílo mezi špičky gamebooků, kam se na to hrabe kýčovítá Negart Group série, která se snaží napodobit světovou špičku a připadá mi poněkud směšná… :) No, tohle je prostě můj názor na tuto knihu, vemte si z toho každý, co chcete… A jestli jste ten můj koment dočetli až tady, tak děkuji :)

Absolutna klasika zanru. Nieco na styl bitky o Helmuv zleb :) Kto ma rad Gemmella, ten toto dielo musi milovat. Nie je to len prachsprosta rubanica, Gemmell v knihach podsuva veci, o ktorych sa da premyslat.

Tak toto je hrdinska fantasy ako remen. Kto ma rad postavy, z ktorych kazda ma svoje kladne aj zaporne vlastnosti, akciu a odhalovanie minulosti a suvislosti po kuskoch, ten si pride na svoje. Ja som si prisiel.

Sonda do přirozeného stylu života obyvatel jedné planety. Velice příjemná povídka plynoucí nenuceným tempem podobně jako ansarské roční doby. Víc neprozradím, pouze podotknu, že Bayderové mi kohosi neodbytně připomínali.

Těžko se mně to hodnotí, ale vím skoro jistě, že kdyby mi bylo 13, 14, 15 let, tak bych knihu hodnotil 10* z 10, tedy na 100 %. Škoda že jsem téhle literatuře odrostl. Viděl jsem i film a můžu říct, že je to sice hezká podívaná, ale oproti knize úplná slátanina.

Sbírka strašidelných povídek, z nichž většina byla napsána pro předčítání v rádiu. Umím si představit, pokud to četl někdo se správným hlasem, patřičným přednesem a třeba i hudebním podbarvením, mohlo jít pro noční posluchače o výborný, mrazivý zážitek. Na druhou stranu, u některých kousků jde cítit, že byly stvořeny na zakázku a ne kvůli vášnivému polibku múzy. Inspirací byli Connollymu různí spisovatelé – nejsilněji jsem vnímala vliv Lovecrafta, občas z povídek vykouknul E.A. Poe, Ray Bradbury a třeba i Stephen King. Vrcholem sbírky pro mě bylo závěrečné „Zrcadlení“, kde byl autor jednoduše svůj, za zmínku stojí také úvodní „Už přijíždí záhadný kovboj…“, námět k zamyšlení poskytla „Nová dcera“, zapůsobil „Král duchů“, „Nokturno“ či „Temná zeleň jezera Baal“. Ostatní povídky se sice také mohou pyšnit výbornou atmosférou, ale řadila bych je maximálně k mírnému nadprůměru. Pochválit musím decentní, temné provedení v pevné vazbě i tématické kresbičky (rytiny) před každou povídkou. Příjemné počtení, když dům ztichne, lampička marně zahání stíny, podlaha v pokoji nad vámi vrže něčími kroky a v šumění větru slyšíte, jak o okno skřípou a ťukají pařáty (tu větev bude vážně třeba uříznout:-)). Spokojenost – 71%.

Povídka ze světa soukromého detektiva Charlieho Parkera. Pokud jsou vám knihy o něm neznámé, pak v „Zrcadlení“ pravděpodobně plně nepochopíte veškeré souvislosti – číst samozřejmě můžete i bez znalostí detailů, ale nejspíš to nebude úplně ono. Já už jsem měla tu čest a potěšení si temné, mysteriózní thrillery s Charlie Parkerem oblíbit, byla jsem tedy v tomto příběhu jako doma. V kratší formě se mi dostalo obvyklých ingrediencí: děj je patřičně tajemný a napínavý, přes vážnost situace nechybí záblesky černého humoru a hlavní hrdina je jako vždy životem otlučený, přidrzlý sympaťák. Pro mě jasných 80%.

Paolovo oblíbené prostředí postkatastrofického světa opět ožívá. V umírající technické civilizaci se pořád ještě najdou lidé, kteří chtějí vědět, mít pod kontrolou, umět. I když ostatní se jen baví, často proto, že na nic vic už jejich mentální kapacita nestačí. Je to dobré, ale na takové pecky jako Popkomando nebo Flétnová dívka to nemá.

PS: Všiml jsem si rozporu. Proč je voda znečištěná a v ovzduší smog, když už vlastně nefunguje téměř žádný průmysl a doprava? Jde o reziduum nebo je to prostě chyba?

Klasická SF povídka vyvolávající ve čtenářích pocit úžasu tím, že dává nahlížet do exotických míst (Merkur), budoucích časů a netradičních vztahů. Není to ale bezchybné. Vadí mi rozmělněnost dramatického momentu a konec je jakýsi vyčichlý a neuspokojivý.

Čtivě a svižně napsaný. Zkrátka žádná nuda a toho hopsáka jsem si docela oblíbil.

Slibně a zajímavě se rozvíjející příběh je náhle zlomen do akčního boje dětí se zlými mimozemšťany aby to vše vyvrcholilo úvahou na téma zločin a trest. Je mi líto, ale takovýto guláš mi nepřišel jako moc chutný.

tuhle knizku jsem mel vyhlednutou uz hodne davno, zejmena kvuli obalce ktera me na prvni pohled zaujala vcetne upoutavky na zadni strane. tvalo to sice 5 let nez jsem se k ni dostal a o to vice me prekvapuje ze je tato fantasy saga skoro neznama pritom bych ji radil mezi ty vice nez lepsi co jsem cetl. navic se da rici ze je tato kniha jakousi predmluvou pro naslednou sagu ktera se pak bude odehravat o 25 pozdeji. diky cemuz se da knizka precist i jenom jako jeden dil bez nutnosti pokracovat.

Téměř dokonale napsaný psychologický horor o ztrátě syna se zajímavým pozadím vzniku. Card povídky prostě umí, koneckonců to dokazuje celá sbírka Hrobka písní.

Moje nejoblíbenější Sapkowskeho povídka. Ač jsem sám emočně chladný, velmi mne oslovují silné emoce v literárních dílech a těch jsem se tady dočkal vrchovatě. Proto je tohle moje TOP.

Edit 2021 po sedmém čtení:
Autor už nepíše povídku, ale snová příběh pevně zasazený do světa jeho ságy, která je přece jen oproti povídkám dospělejší, temnější, drsnější. V dokonalých dialozích a obrazech sladkobolně uzavírá jednu etapu Geraltova života, aby mohl konečně, po tolika promarněných letech a zmrhaných příležitostech, otevřít kapitolu novou.
O Pahorku Čtrnácti a dotyku smrti, která kráčí vždy těsně za zaklínačem a síle osudu se ani nechci rozepisovat. Jde mi mráz po těle jen pomyslím na tu moc. Na ten strach. Zlomený muž dostává lekci i novou naději. Konečně se odváží přijmout výzvu, které musí Yurga a jemu podobní hrdinové všedního života čelit denně. Výzvu odpovědnosti. Yurga… to je tak silná postava, že mi vyhrknou slzy jen na něj pomyslím. To je rovný chlap s gulama.
Sapkowski si mistrně pohrál s delirantními retrospektivami. Yennefer, Visenna, Cintra, Marigold u Jarugy, to jsou postupně gradující nálože emocí, obav, tušení, osudovosti. A to vše vytryskne v dechberoucím finále. Protože osud sám nestačí. Je potřeba něco víc. Něco víc vložil i mistr do této povídky. Vždy u ní brečím jako želva a tuto moc neztratila ani po 30 letech. Jako jedna z mála povídek o Geraltovi mi nepřijde s věkem slabší. Možná naopak. Protože každý z nás v průběhu života musí přijmout odpovědnost. Každý bude muset čelit osudu či jak tomu chcete říkat. Čím jsme starší, tím na nás více dopadá, tím více nás ohýbá. Tím více si umíme představit, že neštěstí, které mine hrdiny v literatuře, možná nebude mít s námi a našimi blízkými slitování. Umění se nedělá proto, aby bylo pravdivé, ale aby dojímalo. Nejsilnější je takové, které má oba atributy. Stejně jako tato povídka, která od prvního přečtení patřila a stále patří na naprostý vrchol mého žebříčku.

Celou Bradburyho povídkovou tvorbu miluji a tuhle povídku snad ze všech nejvíc. Trochu horror, ale spíše mrazivá psychologická pitva lidských pocitů a kompromisů. Životních i vztahových. Nádherná próza z jiného světa.

Výborná katastrofická povídka, podle které byl natočen i díl TV série Masters of Horror II. Poslední věta má u mne punc geniality, pátá hvězda proto musela logicky následovat.

Nejdřívě to vypadá na docela ucházejícíc příběh, ale nakonec se z toho vyklube strašná (promiňte mi ten výraz) blbost. Jedna hvězdička za trochu (trošičku) povedenější místa. Jo, taky nechápu, proč vydavatel zvolil název Úklady z říše snů, když to se sny nemá vůbec nic společného.

Velim zajimave pojeti budoucnosti, takova lehce umirnenejsi verze Acceleranda od Strosse. Dej je napsan ctive a neni nejaky problem se do knihy zacist a casem i pochopit o co tam kraci a jak ten svet funguje. Zajima ma, co se stalo s Helionem za tu hodinu navic, snad to bude v dalsich dilech :)

Moje nejoblíbenější povídková sbírka, která překonává i Martina, Resnicka, Bradburyho, Simaka a vůbec další velikány této kategorie. Psychologické povídky, kde je SF často pouze prostředkem k dosažení určitého cíle, určité emoce, odosobnění, zráty individuality. Z celé sbírky pak ční jako osmitisícovky nad Alpami klenoty jako Pěstitel lásky nebo Brána tváří. Myslím, že čas vše smyje. A to je to, co mne při čtení Dilvermoonu rozechvívá a proč se mi některé povídky tak líbí. Smutek nad neodvratitelností konce, smutek nad mizením emocí a citů, ač jsou uchovávány na paměťových cívkách, rozechvění nad malostí velikánů i nejmenších v porovnání s gigantickým strojem vesmíru. To je důvod, proč se mi líbí Aldridgeova próza, podobně třeba jako povídky G.R.R.Martina.

Po několikátém přečtení musím říct, že už čtení neprožívám tak intenzivně. Některé knihy, které jsem četl v určitém věku a rozpoložení, a které hodnotím jako úžasné, je možná lepší už znovu neotvírat. Náměty a příběhy mi připadaly vynikající, ale neubránil jsem se pocitu, že by to šlo napsat líp, ještě to zhutnit, napěchovat dalšími emocemi a melancholií, některé pasáže bych přepsal, někde jakoby skřípal překlad, nevím. Jsem trochu rozčarován. Ale všem prvočtenářům, obzvláště adolescentního věku a těm, kteří mají rádi magazín F&SF, bych knihu rozhodně doporučil.

Takze, toto je moje prve stretnutie s tymito postavami. Ako niekto spominal, budem si musiet precitat aj prequel k tejto serii. Ale spat ku knihe. Klasicka detektivna story, kde je v dome uvaznenych zopar postav a pomaly ich ubuda :) Su vyuzite aj prvky fantasy (magia atd.) pri vrazdach, aby si niekto nemyslel, ze je to iba zasadene do vymysleneho sveta. Aj ked bolo rozuzlenie pre mna predvidatelne od cca polovice knihy a autor sa snazil vsemozne odvadzat pozornost, kniha sa mi pacila a precital som ju takmer jednym dychom. Poctivych 3 a pol hviezdicky. Nie je umelecke dielo, ale na cestu alebo na dovolenku je to skvele.

Název povídky (tentokrát český překlad zachovává větší diskrétnost oproti originálu) sice odkazuje k westernovému žánru, ale horroroví fandové se nemusí obávat, nepřijdou o svou mrazivou porci napětí. Do odlehlého městečka Easton zavítalo Zlo, krutě si pohrává s osudy místních obyvatel. Dokáže šerif Lopez ochránit nic netušící komunitu? John Connolly se rád pitvá v psychice postav, ve vykreslování maloměstské atmosféry, v číhající temnotě, nechybí ani určitý přesah k zamyšlení – delší rozsah povídek autorovi svědčí. Našly by se drobné vady na kráse, ale jediným větším zklamáním pro mě byl závěr, příliš klišoidní, takřka odfláknutý, čekala jsem monumentálnější, nápaditější finále. 75%

Čtivé dobrodružné fantasy, které mi hodně připomělo romány J. Vernea, J.M. Trosky a dalších autorů, které jsem hltal jako kluk. Máme zde piráty, divoké kmeny, vzducholodě, příšery, magická města, záhadné mechanizmy a další věci, za největší plus považuji originální svět a tajemnost, kterou román neztratí až do finále. Už se těším na pokračování.

Přirovnal bych to ke sbírce Temný soumrak od Morrella. Oba autoři píší hlavně komerční thrillery, což ovšem neznamená, že dobré povídky nezvládnou. Sbírka je samozřejmě pestrá a obsahuje dnes už takové klasiky jako Pustiny nebo Kožešiny, které si vybral Dario Argento jako předlohu svého příspěvku do TV série Masters of Horror II. Oblíbil jsem si i Otesánka.

Tohle je kniha, kde můžete anotaci stoprocentně věřit. Jedna z mála, což?

Kdo má rád Shepardovy povídky o budoucích konfliktech ze Střední Ameriky, ten si tohle nemůže nechat ujít. Psychedelie, osudovost, krutost, naturalismus.

SF jako platforma pro humanistickou psychologickou literaturu. SF jako prostředek, nikoliv jako cíl. Resnick se řadí do zástupu takových autorů jako Bradbury, Vonnegut, Simak a další mistři pera, kteří udělali totéž. Chcete ještě další doporučení? Snad už netřeba.

Celkové vyznění utopie mi hodně připomnělo skvělou Aldridgeovu povídku Brána tváří a v ní obsažený sub-příběh o Kojotovi.

Soulasím se zdendou. Čtivé to je, do jisté míry i originální. Kdyby to bylo o sedmdesát stran kratší, asi by to nebylo tak křečovitě rádobyvtipné a hodnocení by mohlo být vyšší. Takhle mám pocit, že autor je placený od stránky a humor recykluje, aby nemusel vymýšlet nic nového.

Tahle útlá knížečka dokazuje, že Morressy neumí jen Kedrigerna. Pestré, povedené.

Povídky, to je moje! Tato pestrá sbírka je velice příjemná, profesionálně napsaná a mohu ji doporučit všem fandům dobrých horrorů a thrillerů.

Dětská bolest a utrpení, násilí ze strany těch, co by je měli chránit, to jsou stále aktuální témata, které najdete mimo jiné i v této slušné povídce.

Často vydávaná povídka s fiktivním umělecko-historickým motivem. Rozhodně nejde o tuctový horror, což kvituji s uspokojením, protože to vyrovnává jakousi nevěrohodnost zápletky.

Jak Martina můžu, tak tohle není žádná pecka. Námětově tuctový, i když dobře napsaný horrorový thriller.