LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Komentár sa neviaže konkrétne k vydaniu od Arga. Keďže som si omylom zakúpil elektronickú verziu v maďarčine (nezbadal som, že Argu už vypršala licencia), tak som si musel nejako poradiť a knihu som si nechal preložiť umelou inteligenciou. V plnom súlade s iróniou typickou pre Doctora Who a Douglasa Adamsa…

Napriek istým známkam nie úplne dokonalého AI prekladu, som si toto znovuobjavené dobrodružstvo náležite užil. Neviem nakoľko je kniha dobrá vďaka vkladu pána Robertsa ale predpokladám, že Adamosovov scenár bol skvelým základom pre neuveriteľnú zmesku komédie, sci-fi a hlavne Doctora Who z konca 70. rokov. Dej je načrtnutý v anotácii a môžem potvrdiť, že je to zábava hodná mena tvorcu Sprievodcu po Galaxii.

S postapo akcemi se zdá se kvůli oblíbenosti Kotlety rozthl pytel. V tomto případě ten správný. Je to plné neustávající akce jednoho muže v předdůchodovém a silně důchodovém věku. Ze začátku trochu skřípalo časté střídání časových línií (+20 let), ale tak od poloviny knihy to začne dávat smysl. Nic objevného, ale řemeslně slušně zpracováno.

Prequel k prvním dvěma knihám. Nedoporučuji touto knihou začínat, neopakuje popis ani vesmírné zázemí hlavního hrdiny. Osmset stran politického hašteření, ze kterého mi v hlavě moc nezbylo. Na druhou stranu jsem se nenudil. :) Nejhorší je, že děj celé knihy lze shrnout do dvou povídek, které už vyšly v XB-1. K ději prvních dvou knih se připojíme v posledních třiceti stranách a knížka končí přesně ve chvíli, kdy to člověka začne zase zajímat.

Skvěle promyšlený a hlavně podaný příběh. Knížka vás nelítostně pohltí a najednou jste tam uprostřed nervy drásajícího souboje dobra se zlem, děj ubíhá splašeným tempem a vy nevíte jestli vás za příštím nárožím neskolí božství dychtivý pomatenec. Autorka evidentně umí česky a nebojí se češtinu použít. Zběsilé tempo v průběhu času pomalu zvolňuje, aby opět explodovalo v grandiosním finále. Po první časti jsem opravdu pomýšlel na absolutní hodnocení, takhle je to jen ;-) za 9 hvězdiček.

Hodně přežilé, navíc nejedna povídka je postižena nepříliš skrývaným antisemitismem. Nejlepší a asi jediná dodnes zajímavá je Chřipka kosmická.

Není to špatný. Jen občas trochu zamrzí některé myšlenkové pochody a věty. Ještě méně je uvěřitelný nápad v podstatě demokratických voleb ve fantasy světě, který má fungovat v drsné v podstatě středověké městě Havenu. Tady by posloužilovíc popsat fungování města nebo aspoň jeho mapa. Když ale opomenete tyto nedostatky, je to celkem příjemné oddechov~čtivo.

Dosti podivná záležitost. Přijde mi, že tentokrát se McDowell snaží psát vyloženě dobově, adekvátně 20–30. letům minulého století, během kterých se tyto tři knihy Blackwateru odehrávají. Postavy tak spolu mluví zvláštně šroubovaně, a to i ty, mezi kterými je blízký vztah (snoubenci např.), celý styl vyprávění je takový svérázný. Ano, i jiné autorovy knihy byly podané trochu nestandardně, v tomto případě ale podivnost vyloženě vyniká. Těžko říct, jak to vnímat, zpočátku mě to vyloženě iritovalo, postupně jsem se ale začetl a skoro uvažuji o koupi pokračování, které má vyjít co nevidět. Jde vlastně o klasickou rodinnou ságu úspěšné dřevařské rodiny, protkanou občasnými hororovými motivy. Ty jsou podané dost zručně, většinu stran ale zabírá líčení rodinných propletenců a animozit, přičemž co do dominance a zajímavosti jednoznačně převažují ženy (zpravidla pěkné mrchy) nad muži, líčenými jako slaboši a podivíni. Vlastně fakt nevím, jak tuhle knížku ohodnotit, asi ve mně bude muset chvíli zrát, než zjistím, nakolik se mi vlastně líbila.

Jedna z prvních porevolučních best of, která přinesla opravdu to nejlepší, co se na západě urodilo, a my tak mohli po mnoha desetiletích držet prst na tepu moderní fantastiky. Navíc s krásnou obálkou, vázaná a doplněná o předmluvy plné tehdy exoticky znějících názvů děl kurzívou. Kdo by se nezasnil, že drží ty knihy v rukou, možná i v českých překladech? Ach, ta nostalgie po době, kdy bylo vše možné. A sluší se dodat, že bylo možné i to negativní. Mnohé překlady byly na hraně snesitelna, některé i za ním. Doplnění o dvě české povídky je také silně podivné, ale vlastně ho vítám, protože čtenáři jasně ukázalo propast v kvalitě. Redakce pak všemu nasadila korunu. Chyb jak máku a překlad předmluv ještě o třídu horší než povídek. Ale to všechno bledne před úžasem, který samotný obsah přinesl a i po mnoha letech přináší. Většina povídek je vynikajících. Některé velmi dobré. Průměrná žádná (ze zahraničních). I ty, které hodnotím níže, jsou pečlivě vybrané. Celek nemohu přes mnohé mouchy hodnotit jinak než jako top. Byla to taková doba. Zvláštní i v tom, že kvalita předběhla tehdejší vkus i dobu. Mnohé kousky doceníme až nyní, jako zkušení čtenáři, nebo díky tomu, že dozrál čas, aby prvky v nich obsažené měly tu správnou údernost.

Tak nám knihu právě zakazovali v Rusku (:-) https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-skola-vtip-klasicka-literatura-zakaz.A260328_071932_zahranicni_kurl

Carl spolu s Princeznou Rakvičkou se pomalu prosekávají třetím patrem Světové Hrobky. V cestě tentokrát stojí zmutovaný cirkus, konspiračními teoriemi posedlí elfové, i tajemný nekromant. A samozřejmě intriky emzáckých režisérů a herních designérů, kteří mají jedinou motivaci: Trhnout na tom masakru co nejvíc prachů.

Pokud nic jiného, je zajímavé sledovat, jak Dinniman zvolna rozšiřuje svůj vesmír směrem k více klasické SF. Poprvé poznáváme hráče za oponou, jejich možné motivace i fungování vesmíru v realitě. Přitom všechna pozitiva prvního dílu zůstala. Jsem moc zvědavý, jak tohle bude pokračovat, a zda autor udrží nad svým světem kontrolu, aniž by se mu to celé rozpadlo v rukou. Přece jen, bude-li dodržen princip „jedno patro-jeden díl“, čeká nás ještě 14 knih.

Gratuluji MysteryPressu, protože ve vzduchu tuším bestseller. A gratuluji též Shigor Birdmanovi, protože jeho překlad je perfektní, a přitom musel dát pekelnou fušku.

„Nezlomíte mě, zmrdi zasraní!“

Je to kočičárna – přeneseně i doslova. Nic víc v tom aspoň zatím nemá cenu hledat. Asi nejkratší mimozemská invaze v literárních dějinách (trvá 30 vteřin a v knize půl stránky), hrdina s psychologií ústředních protagonistů Kulhánka, a jako parťák polidštěná kočka.

Nicméně je to kočičárna pekelně zábavná a vtipná. Dinniman má nápady i styl, jede to přesně tím správným tempem, co nedovolí vydechnout. Za nic se tu neagituje, kromě zřejmého faktu, že emzácký Syndikát jsou svině, systém fungování Hrobky je vysvětlován pozvolna, nekonají se žádné úmorné infodumpy ani nimrání v herním managementu. A ta kočka, ta je prostě skvěle vystižená.

Těším se, co přijde dál.

Velmi milé. Humorné to není, ale je to laskavé a odlehčené. O nic vlastně nejde, ale i tak je to zábava a vcelku ucelený příběh. Trochu to připomene Pratchetta. Kdybych měl něco vytknout, tak jsou to zbytečné intertextové narážky (Dargon – Dagon, Jenkis – Jenkins, apod., něco možná i včítám, např. Mrazíka). Ale jinak se to trefilo do nálady úplně dokonale.

Uhrančivý, pomalu plynoucí příběh, který vás donutí přemýšlet nad věcmi, které jste až do teď považovali za úplně všední a obyčejné.

Trilogie Města od Kristýny Sněgoňové staví na zajímavém nápadu, ale jako celek působí nevyrovnaně. Jednotlivé díly trpí nedostatkem návaznosti, logickými zkratkami a kolísající kvalitou. Postavy i děj se často vyvíjejí nesourodě, což narušuje plynulost a věrohodnost příběhu. Přestože první díl ještě drží pozornost, pokračování postupně ztrácejí tempo i soudržnost. Pro čtenáře hledající promyšlenou a konzistentní sci‑fi trilogii může být série zklamáním.

Kyša se už (doufejme) přejedl kotlet a najednou napsal něco, co obstojí v kontextu skutečné literatury.Vedle skvělého a uvěřitelného příběhu si zaslouží ocenění především to, že se na česko-německé „stýkání a potýkání“ dívá bez sentimentu a nejede ani na módní sebemrskačské vlně, ani na narativu o dědičném německém hříchu.

Vysoká škola psaní dialogů, zejména těch „tarantinovských“, kde humor často vyplývá z faktu, že se ve vypjaté chvíli začnou probírat hovadiny, načež se bleskově přejde k brutálnímu násilí. Upírské přednášky o knedlících rulez. Vlkodlačice rulez. Epický magický souboj a jeho naprosto nečekané zakončení rulez na druhou.

Jenže když dáme stranou tohle, zbude co? Skoro nic. Příběh je naprosto primitivní quest z bodu A do bodu B. Zvraty tvoří jenom koloběh podrazů všech, předvídatelný komukoliv, kdo od autora už něco četl. Svět mohl být zajímavý (aneb, co by se stalo, kdyby Ježíš Kristus byla holka…), ale vlastně z něj nic nevidíme. Smrt jedné z hlavních postav je na efekt a zbytečná, stejně všichni začínají v hajzlu a končí v hajzlu, přeneseně i doslova. Čekal jsem „něco navíc“, a to tam prostě není. Takže silných 80%.

P.S.: Jestli tohle opravdu James Cameron zfilmuje a nevykuchá, tak ho ze současného USA budou hnát pochodněmi a vidlemi.

Na Durhamovu prvotinu jsem se zlákán propagací Arga poměrně těšil, výsledek ale skončil tak trochu na půl cesty. Jde o jakousi zvrácenou bajku, kdy skupina milovníků dětské knihy o údolí Winterset přijíždí na opuštěný ostrov, na kterém dřív žil již mrtvý autor jejich zbožňovaného opusu. Poměrně rychle se setkávají s mluvícími zvířaty, tito tvorové byly předlohou zmiňované knihy, a vše se svižně překlápí někam k survivor hororu, ve kterém jde hrdinům o holý život. I přes nepopiratelnou chytlavost příběhu jsem jen s obtížemí kousal některé chyby, z nichž část připisuji na vrub nezkušenému autorovi, nemalou porci ale bohužel nese na svých bedrech i překlad. K těm prvním patří způsob, kterým spolu lidští hrdinové mluví, tam nastává až trapno za člověka, který takové dialogy pustil na papír. Další kaňkou je nesmrtelnost hlavní trojice hrdinů, všechny ty bodance, zásahy a pády by nepřežil snad ani Chuck Norris. Jiné mínusy jdou za překladatelem – některé věty prostě nedávají smysl ani po opakovaném čtení, někde je zjevně použité nesmyslné slovo (Mark se rozběhl a zvedl své druhy, zatímco ve skutečnosti je evidentně předběhl, případně popohnal), vzhledem k porci šachových aluzí jsem též přesvědčen, že postava jménem Biskup měla být přeložena jako Střelec (anglický termín pro tuto figuru je bishop). Vrcholem jsou dlouhé úryvky z obdivovaného díla o údolí Winterset, které je bohužel ve verších – český překlad servíruje jakýsi podstročnik, který je tak nečitelný, že by si určitě davy fanoušků a kultovní oblibu nezískal. Přes všechny zmiňované neduhy má ale v sobě román jakési kouzlo a napětí, které čtenáře žene stále kupředu. Škoda jen, že po dočtení zbývá jemná pachuť nevyužité šance. Vůbec to není špatné, ale mohlo být o tolik lepší…

Audiokniha, posloucháno tak rok. První epidemická polovina vynikající a celkem svižná. Odbočky o postavách tomu i přes zdržování děje dodávaly potřebnou šťávu a přinesly i dost hodnotných informací a pohledů na to, jak se věci dělat mají nebo nemají a na život, vesmír a vůbec. Jenže druhá polovina… To má být asi nějaká variace na Pána prstenů, jenže bez onoho legendárního a mytického pozadí, bez toho, abyste se cítili jako v mýtu. Navíc konec je jakoby až moc rychlý, utnutý téměř deus ex machina. A ano, epilog už je zase tak, jak má být, ale má nespokojenost s druhou půlí byla značná. Psychologie postav pokulhává, příliš velkou roli najednou dostává náhoda. To, co mělo dřív velký vliv bezdůvodně jakoby není nebo slábne. Vypiplané postavy jsou občas beze smyslu odstraněny.
Prostě zklamání.

PS: Nějaký nebo nějaká RF musel(-a) Stephenovi něco ošklivého udělat.
PS 2: Jen úvod, ve kterém King obhajuje vydání doplněné o původně vypuštěné pasáže, je delší než mnohá kniha, nemluvě o tom, že plácání po zádech a opájení se vlastní výjimečností v něm bylo víc než bych byl ochoten za střízliva snášet. V opici ještě méně.

Audiokniha je načtena dobře, ale herec neumí anglicky, což je u Kinga, kde je reálií jako máku, poněkud srandovní. grýn rajvr nebo třeba vremont mne budou asi strašit ve snech. Musím ale říct, že jsem si vůči tomu nakonec vypěstoval odolnost a vlastně to i vítal, protože nebyla taková nuda.

Lepší, než jsem si zprvu myslel. Neff má nadání na zajímavé postavy a na velmi živé obrazy. A to mezi tím je taková road movie typu Percy Jackson, prostě potřebujeme sehnat X viteálů na různých strašlivých místech se strašlivými názvy (jako je Lichtenštejnsko nebo Řím…). Zásadně nedoporučuji lidem s trypofobií.

Jestli se Max Brooks něčeho bojí, tak je to zhroucení civilizace. Co vlastně dělá naši civilizaci civilizací? Je to internet? Je to elektřina? Je to mobilní signál? A uvědomujeme si jak je to křehké? Umíme to opravit? Samé otázky a odpovědi které se nabízí, nejsou moc povzbudivé.

Jak dopadne idylická supermoderní minivesnička odstřihnutá od civilizace ve všech významech toho slova? A jak si poradí její obyvatelé se samotnou přírodou?

Brooksovův kvazi článkový styl je opět skvělý. Poctivých 80%

Po literární stránce velmi slabé, zvláště básně, ohodnotil jsem jako brak. Zajímavější je to spíše jako sonda do mysli autora – jezdit bez jízdenek je OK, ožírat se je OK, rozdělávat oheň ožralý v lese je OK. Něco jako tolerovat jiný životní styl autora ani nenapadne.

V porovnání s ostatními texty v dané edici je to dobré – kultivovaný jazyk, slušné nápady. Povídka Sázka je hodně dobrá.

Básničky a povídky nevalné úrovně, jde spíše o propagaci trampů jako výjimečných osob mající nárok nedodržovat omezení na ochranu přírody.

K Abrahamovi mám poněkud rozporuplný vztah. Tak nějak podvědomě ho řadím k předním jménům fantastiky, přesto mě však jeho dílo jako celek až tak neoslovuje. Líbil se mi Kvartet vysoké ceny (tedy alespoň ta část, která u nás vyšla), pár povídek (Placatá Diana), první díl Expanze a pak už snad jen Hon na lovce, kde je ovšem jen jedním ze tří autorů a těžko říct, jaký byl zrovna jeho vklad. Ostatní věci sice dost slibují, ale nakonec zdaleka tolik nedávají (Mince a dýka). Kithamarská trilogie se svým prvním dílem také řadí spíš mezi mírná zklamání. Fantasy z magického (a to doslova!) města není žádný průšvih, zajímavý výběr hlavních hrdinek je příjemným ozvláštněním fantasy stereotypů, přesto ale něco chybí k tomu, abych Věk popela považoval za výborné dílo. Bez zádrhelů plynoucí příběh, kterému ale tak nějak schází přesah nebo zkrátka kvalita, která by mě dokázala pohltit a do autorova světa úplně vtáhnout. Vlastně jsem zručně napsanému vyprávění nikdy úplně neuvěřil a byl spíše vzdáleným pozorovatelem, než přímým aktérem. Pořízeno ve výrazné slevě, druhý díl již následovat nebudu.

Vyjímečně hloupá propaganda působící pouze na už přesvědčené

Výborně se to čte, Žamboch vyprávět umí. Ale je to ryzí military, žádné sci-fi. Ano, sci-fi prvky zde jsou, ale člověk má pocit, že označení „sci-fi“ je u knihy spíš proto, aby se kniha dostala k obvyklým Žambochovým fanouškům, než že by byly ty prvky nějak výrazně funkční. Je to „sci-fi“ zhruba na té úrovni, na které je „sci-fi“ každá bondovka.

Intelektuální samohana.

Pro mě krapet nemilé překvapení. První třetinu jsem se musel opravdu přemlouvat, naštěstí se pak děj docela rozpohyboval. Ale jakoby autorům někdo koukal pod prsty, případně autoři zírali do otevřené hlavně ;-) , a jakýkoliv náznak romanopisecké ekvilibristiky zadusil už v zárodku. Tady zkrátit, tady tolik netlačit na pilu a toto si ponecháme do příštích dílů. Mám lehoulinké podezření na svěží hlas neortodoxního senior marketing officera nového nakladatelství. Opravdu si nemyslím, že zde sledujeme přirozený vývoj autorského dua. A pak Ten Cliffhanger – opravdu mají zapotřebí taková spisovatelská esa používat takově podpásovky na čtenáře ? Ve skrytu duše tajně doufám, že prodeje 2 dílu ukáží i marketingovému hlásku v pozadí kudy se cesta neubíra. V opačném případě se mých dolarových :-) hlasů pravděpodobně nedočkáte. Pokud však laskavý čtenář přisoudí nelaskavý tón mého hodnoceni převážně nevyspání a jiným povahovým nedostatkům – i to se mi občas stává :-) doporučuji připočítat dvě hvězdičky a vyrazit do knihkupectví.

Naivní příběh, jednorozměrné postavy, řada vědeckých nesmyslů… Ale přesto čtivé a zábavné, z kategorie Johnů Carterů či Fantomasů.

Záverečný diel Vzostupu Džainov. 1000 míľová loď Džainov je definitívne von a prvý stret s ňou nedopadol vôbec dobre. Orlandine posiela Trixa a Coga na výzvedy ku Klientke a sama sa rozhodne k zúfalému kroku. Neúspech by znamenal koniec okolitých civilizácií… A samozrejme toto je len zlomok, čo sa udeje v celej knihe. Farbistý dej, kde autor kombinuje všetky prvky Polity vesmíru do jednej výbušnej zmesi. Redakčná práca pri korektúrach mohla byť dôslednejšia.

Toto je posledná kniha od Ashera čo na českom trhu vyšla, osobne by som mal záujem aj o v roku 2025 vyšlí román Dark Diamond.

Zopár dobrých nápadov stratených v nabubrelom moralizovaní a antikapitalistickej propagande. P.S. Som zvedavý, či je Erikson ešte taký nadšený z Elona Muska. (Je jednoznačné, kto je vzorom pre postavu Simona Gista)

„Sněžný muž“ byl alespoň blboučký k zasmání. Tohle je jen docela obyčejně blbé.

Ještě o kousek lepší než první díl! Je to vůbec možné? ;-)

Pro mě obrovské překvapení ! Původní verzi jsem nečetl, ale remake je absolutní bomba!

Blochovy povídky týkající se HPL Cthulhu mýtu, bohužel spadají převážně do raného období autora. Zejména první polovina je silně repetitivní, řemeslně vcelku zajímavě zvládnuté povídky probíhají přesně podle šablony (typicky výprava do tajemné hrobky, kde čeká zlo) a postupně začnou nudit. Skutečná kvalita přichází v závěrečné části sbírky (Zápisník nalezený… a Hrůza v zátoce…) přesto je to trochu málo. Podobné výběry z klasiků mívají často spíš muzeální hodnotu, obávám, že je to částečně i případ Tajemství červa.

Nesourodý román. Společenská a romantická složka románu se podle mne neslučuje s technickou a sociální složkou, včetně popisu vědecké činnosti. První část titulu je zmatená a autor zřejmě neměl ani základní znalosti z vývoje života na Zemi. Strašně užvaněné.

Platí zhruba to, co jsem napsal k předchozímu dílu: docela hezky udělaná kniha, která je ve svém základu tak nějak zbytečná, avšak fanouškům světa Zaklínače udělá radost. Zkrátka vhodný dárek. Tentokrát je zaměření téměř čistě místopisné – s trochou nadsázky by se publikace dala označit za jakéhosi průvodce po významných místech Kontinentu, která by si žádný turista neměl nechat ujít. Stejně jako v knize minulé je rozložení textů/ilustrací plus mínus půl napůl; texty jsou většinou hodně krátké a žádné velké hlouposti v nich (asi – už je to nějaký pátek, co jsem Zaklínače četl naposledy) nejsou, úvod ke každému z nich obstarávají citace z knih mistra Sapkowského. Obrázky mi přišly vcelku povedené, záleží ovšem na vkusu každého čtenáře. Knihy tohoto ražení většinou nedopadají moc dobře, avšak tato „série“ je udělána poctivě po všech stránkách – a když už nepřináší nic nového, tak aspoň nedělá ostudu. Takže opět spokojenost.

ty čtyři astry jsou především za milé překvapení. autora neznám (nebo možná ano a nevím to) a samotný námět sbírky považuju za skvělý (i když hororům moc neholduju). povídky by v průměru byly asi jen na tři astry, ale já nejsem cílovka, já mám rád překvapivé povídky, i krátké, ale zde to často kazila ta krvavá hororovost, která mě moc nebere, pokud není funkčí.

autorské popovídkové medailonky nerušily, sem tam to bylo konstatování zřejmého, sem tam byly i zajímavé.

kniha je dobře vyvedena, mnoho pěkných ilustrací, titulní nevyjímaje, a kdyby sem tam někomu nehráblo a nedal třeba červené písmo na růžový podklad, tak bych výskal radostí zcela.

jako dobrý, jo.

No jak tohle mohlo získat nějakou cenu tak to nepochopím. Ale asi někdo má rád holky někdo inteleguanský plky.

Docela hezky udělaná kniha, která je ve své podstatě absolutně zbytečná, avšak fanouškům universa udělá radost, pokud ji dostanou jako dárek. Celkem 150 stran, textu je polovina, zbytek jsou obrázky. Nejdříve krátké představění kontinentu (popis království), následně důležité postavy z knih, zbytek tvoří bestiář. Ilustrace jsou vcelku povedené, byť se nemohu zbavit dojmu, že by to šlo lépe – třeba obrázek Filippy by šel s klidem použít i pro Yennefer a opačně. Navíc je většina mužských postav vykreslena jaksi hejskovsky, což mi úplně nesedlo. Bestiář je povedenější, jen je občas rozpor mezi textem a obrázkem (popisovaná stvůra má v textu zobák, na obrázku „klasickou“ tlamu). Text je relativně ok, bez nějakých obřích hloupostí. Celkově spokojenost.