RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (357)14251 příspěvků celkem

Po delší době četba, která ve mně uměla vyvolat tíseň. Povedlo se to hlavně prvním dvěma povídkám, pak už jsem zkornatěl a další, mnohem děsivější a lepší práce, se mne nedokázaly dotknout. Potěšilo mne teritorium, které Barron okupuje, v kterém propojuje své povídky a přesvědčivost, s jakou umí podat jak moderní dobu s odlišným myšlením lidí a technologiemi (Jizva, Redfieldská děvčata), tak 20. léta 20. st. (zbytek povídek). Sympromatické, čtenářsky nejvděčnější povídky: Blackwoodův synek, Muži z Porlocku a Magická ruka. Podle mne: Vastace, Více tmy a, ejhle průnik, Magická ruka. Více informací v komentářích k povídkám.

kniha: Pandořina hvězda II: Invaze - Hamilton, Peter F.
biafra | **** | před 21 hodinami

Hamilton předložil rozsáhlý román, spíše špionážně-politický než nějakou dobrodružnou space operu. V knize jsou úžasné momenty a skvělé nápady, stejně jako otravné a docela zdlouhavé pasáže, které jsou někdy až kýčovité. Zvláště americká vize šťastné rodinky Marka Vernona je mimořádně odpuzující. Na invazi si musíme docela dlouho počkat, ale její popis představuje jistě vrchol celého románu. Čtenáře vysloveně naštve, že kniha končí v prostředku akce. Žádná příběhová linie se neuzavře; musíme si počkat na Jidáše. Překlad je vynikající. Přeložit nudné anglické MorningLightMou­ntain jako Horu jitřního světla je skvostné (stejně tak další špeky typu immotile).

kniha: Město mečů - Bennett, Robert Jackson
Madam Brbla | ****1/2 | před 1 dny

„Město schodů“ patřilo k nejzajímavějším fantasy titulům, které jsem loni přečetla, přesto se mi do druhého dílu nějak nechtělo. Trvalo bezmála rok, než jsem se do „Města mečů“ dostrkala a hned jsem měla důvod zajásat. Otěže příběhu totiž převzala generálka Turyin Mulagheshová, herdek baba, která má vždy po ruce ostré slovo… nebo ještě pádnější argument ve formě pěsti či libovolné zbraně.

„Můžeš sem laskavě jít, posbírat si svýho kamarádíčka a odtáhnout tu jeho hloupou prdel zpátky do zaprděný hospody tvýho bráchy?“

Ano, generálka mě bavila, narozdíl od její poněkud mdlé předchůdkyně. Bohužel to nestačilo. Nevím, v čem byl zakopán canis lupus familiaris, ale úvodní třetinou knihy jsem prolézala tempem invalidního slimejše. Potom na scénu dorazil Sigrud a kletba byla zlomena, zbývajícími stránkami jsem prosvištěla jako voortyaštanský meč.
Přes veškeré záhady, božstva, strhující akci, detektivní pátrání a politické tanečky bych „Město mečů“ zařadila mezi protiválečné romány. Sice nabízí myšlenky na téma „válka je hnacím motorem pokroku“ a další krutá moudra, jaká nelze šmahem zamítnout, zároveň však jasně, nekompromisně sděluje, že válka je svinstvo a kdykoliv vezmeme život jinému člověku, zabíjíme i sebe; před svými činy se nikdy neschováme.
Abych to shrnula a srovnala s prvním dílem: zápletka nepřišla s ničím extra novým a přinesla jen málo překvapení, prostředí tolik nefascinovalo, postavy a dialogy byly šťavnatější, emoce silnější, poselství naléhavější. 85%

kniha: Čas žít, čas zabíjet - Žamboch, Miroslav
trudoš | ****1/2 | před 1 dny

„Moudrý člověk by se potichu vytratil, i chytrý člověk by se potichu vytratil, i naprostý idiot by se potichu vytratil. Ale já jsem speciální kategorie, jmenuji se Bakly a nerad řeším složité problémy.“
Sbírka povídek Čas žít, čas zabíjet představuje pět příběhů, v nichž hromotluk Bakly nijak nešetří krveproléváním. Kvalitou přitom z knihy nejvíce trčí kratší texty, které jsou rychlé a úderné. Hrdina je postaven před problém, pročež ho začne řešit po svém – hrubou silou. U zbylých povídek (Hon za Rudou hvězdou a Do morku kostí) už mi přišlo, že se děj zbytečně zamotává a vleče, přestože to jediné podstatné stejně přinese až závěrečná bitka. Navíc Bakly zde najednou nevystupuje pouze jako hloupé monstrum, ale po vzoru kolegy Koniáše se snaží vlastním rozumem zorientovat v nepřehledné síti zločineckých intrik.
Ačkoliv netvrdím, že se jedná o vrchol tvorby Miroslava Žambocha (tím je pro mě stále Na ostřích čepelí), rozhodně mi to v mnohém připomnělo, proč jsem jeho knihy začal zbožňovat.

kniha: Amulet Slunečního boha - Dark, Jason
Speedemon | ** | před 1 dny

Nebudeme si nic nalhávat, je to konina. První polovina je výrazně zajímavější. Suko a Jane jsou pod vlivem kouzla a snaží se podrývat Johnovu práci. Kouzlo je způsobeno magickým amuletem, který vlastní neznámý ukrytý záporák. Celý díl táhnou dolů všelijaké ujeté nápady. Například vytváření kopií amuletů třeba vystřiženým kolečkem z koberce :) Nebo seznam vysoce postavených úředníků, kteří se chovají „divně“ a John je má hlídat. John je v tomto díle docela trubka a jsem rád, že aspoň dostal přes hubu (mimochodem v bitce se Sukem!).

Posledních pár dílů je docela slabota. Často tyto svazky píšou jiní autoři než pan Dark (včetně tohoto). Chce to vydržet a užívat si i tyto brakové kousky…

kniha: Svědkyně zítřka - Ashley, Mike
louza | ****1/2 | před 2 dny

Hodně specifická sbírka povídek, kterou díky jejich dataci kolem roku 1900 ocení spíše gurmáni klasické literatury a ještě navíc feminího přístupu, který je na některých textech dost znát. To ale není na škodu věci. Většina povídek je nějakým způsobem kvalitní, některé dokonce výborné a vizionářské. V hodně z nich je otištěna doba vzniku, která sama o sobě může být pro dnešního čtenáře sci-fi. Grafická úprava i bohaté komentáře k autorkám i vzniku díla jejich díla. Dle mého soudu po všech stránkách dotažená a povedená sbírka. Byť s několika slabšími či nesednoucími kusy, což je ale ve sbírkách běžný jev. Zábavná a vcelku hodnotná kniha.

kniha: Alchymistova šifra - Sands, Kevin
trudoš | **** | před 2 dny

Svižný román pro mládež, spadající spíše do kategorie historické detektivky, než klasické fantasy. Už jen proto, že na reáliích si dal spisovatel docela záležet a tím jediným, co z toho dělá fantastiku, je trocha té alchymie. Rád bych ale zdůraznil, že historická stránka zde není slabinou, Kevin Sands rozhodně neupřednostňuje popisy středověkých kulis před tempem příběhu. Jen s těmi mládežníky je trochu na štíru, Liga uvědomělých maminek určitě radost mít nebude – poměrně slušně se tu vraždí a rozpáraní lékárníci jsou jen úvodem pro sekeru v obličeji nebo utržené končetiny. Nemůžu však říct, že by se tvůrce v násilí vyžíval, spíš to vyplývá ze samotné podstaty hrůzného dobrodružství.
Tohle je zkrátka jedna z těch knih, kterou neradi odložíte, dokud nebude dočtená. Zápletka je správně tajuplná, padouši extrémně prohnilí a nebezpečí vysloveně hmatatelné, přičemž velkým kladem pro mě byla i taková drobnost, že hrdina není revoltující puberťák, ale obyčejný kluk v nezáviděníhodné situaci.

První zhruba třetina této bichle je naprosto úchvatná, návykově čtivé vyprávění o cestování časem připomene Connie Willis. Jenže pak se vše tak nějak zadrhne, jako by najednou autoři nevěděli, o čem mají psát. Zábavný je jejich styl stále, jen tak nějak chybí to podstatné, tedy příběh, který by čtenáře vedl ke konci (a ten je mimochodem taky dost zvláštní). Těžko spekulovat o podílu obou autorů, tipl bych si ale, že právě daleko slavnější z této dvojice (Neal Stephenson) zápletku spíš jen nahodil a ani zručné vypravěčství Gallandové nestačilo k tomu, aby román naplnil všechny přísliby skvělé první části. I tak ale Vzestup a pád agentury DODO stojí za přečtení, jen to zkrátka nejdřív vypadalo na absolutní pecku, což nakonec v celém rozsahu této opravdu tlusté knihy až tak neplatilo.

kniha: Protovy světy - Brewer, Gene
trudoš | ***1/2 | před 5 dny

Byl tu už dvakrát a pokaždé vzbudil rozruch mezi vědeckou obcí i obyčejnými lidmi. Někde výrazně pomohl na duši, jinde vyvolal naprostý chaos. Teď přichází potřetí a vypadá to, že naposled…
Další z románů protových (potažmo Brewerových) eskapád se po všech stránkách nese v duchu předchozích knih Svět podle Prota a Na světelném paprsku. Jen ubylo humoru a přibylo ekologické agitky, ovšem v dobrém slova smyslu. Gene Brewer skrze sarkastického mimozemšťana trefně poukazuje na nešvary moderní doby, která káže vodu a pije víno. Důmyslně přitom balancuje na hraně fikce a zároveň čtenáři nenápadně připomíná, jak moc toho o světě kolem nás i o sobě samých ještě nevíme. To vše samozřejmě opět prokládáno příběhy pacientů z psychiatrického ústavu, jež jsou častokrát působivější, než sama hlavní dějová linie. Pro někoho možná stará písnička, ale pořád písnička zatraceně dobrá.
Knihu pak doplňuje tzv. Protova zpráva, ve které náš hrdina z kosmu stručně charakterizuje absurdní paradoxy planety Země.

kniha: Job - Heinlein, Robert A.
yerry | *** | před 6 dny

Prerosprávanie biblického príbehu o Jóbovi typickým Heinleinovým jazykom s množstvom trefných hlášok, filozofických úvah, sarkazmu a irónie, vloženom do rôznych alternatív modernej doby, s byrokratickým nebom aj docela sympatickým peklom v závere. Toto nie je čítanie pre veriaceho, lebo autor v tomto svojom diele spochybňuje už samotnú podstatu Boha, Satana a ťažiskových hodnôt, na ktorých je kresťanské náboženstvo postavené, a nie len to kresťanské.

Problémom tejto knižky sa mi nezdal jej obsah, skôr to bol pravdepodobne samotný preklad (mal som k dispozícii to skoršie vydanie od Laseru). Niektoré pasáže, hlavne v závere, sa mi zdali byť mierne zmätočné, akoby prekladateľka trochu tápala, čo chcel autor svojim textom povedať. Kto čítal viac autorových románov určite zistí, že ten preložený text stráca určitú konzistenciu.

Celkovo však hodnotím tento román pozitívne i keď spadá už do veľmi neskorého autorovho obdobia. Text je dosť kontroverzný a politicky nekorektný na to, aby bol zaujímavý z viacerých hladísk. Núti k zamysleniu. Žánrovo je veľmi ťažko zaraditeľný. Ak sa jedná o science fiction alebo možno fantasy, je to len taký rámec, do ktorého Heinlein vkladá svoj(?) svetonázor…

kniha: Ztracená - Nevill, Adam
Vlask | *1/2 | před 6 dny

Takové předapo postapo. V blízké budoucnosti, přičemž autor hraje na jistotu a rozvíjí aktuální katastrofické scénáře ohledně stoupání hladin oceánu spolu s přelidněním a uprchlickou vlnou. S tím asi uspěje u velké skupiny západních fanoušků ekologie. Zachází dokonce tak daleko, že jeden z hlavních spolupadouchů má na toto téma dlouhou přednášku v cele smrti. To už je jak ze špatného filmu. I když budeme ekologickou agitku ignorovat, tak tu máme celkem přímočarý příběh o hledání dítětě s mučením mnoha kriminálníků. Do toho je lehce vpletena mysteriozní fantasy zápletka, která ovšem není nijak více rozvinutá. Nejvíce mně ovšem štval básnický styl velmi květnatého psaní popisující pocity a atmosféru. Jsou všude, působí umělě a strašlivě nudí.

slušná magořina, celý text vypadá, jako by jej autor napsal pod vlivem psychotropních látek často v díle zmiňovaných. zhusta jsem se smál skvělým postřehům, ať už historickým nebo aktuálním, často jsem ale neměl nejmenší tušení, o co jde – přece jenom ruské reálie znám jen do určité míry. to nejhorší bylo, že velké pasáže byly ve své šílenosti nudným vršením mně nesrozumitelných magoráren. inu, omon ra se mi líbilo víc.

kniha: Ďáblův klíč - Dvořák, Otomar
Strýček Biolit | ***1/2 | před 7 dny

Kniha obsahuje dvě práce – titulní novelu Ďáblův klíč a krátkou povídku Syn řeky. Nejprve k novele. Od Dvořáka jsem před touto knihou četl jen vynikající Vřeteno osudu (románový životopis K. J. Erbena), kde mě zaujaly hlavně dvě věci – faktografická přesnost (místa, události, postavy) a autorův cit pro, jak to nazvat, „romantickou mystiku starých časů“. V Ďáblově klíči se autor mohl odvázat, protože neoperoval s životem doložené historické postavy. A je to znát hlavně v první polovině díla, která je promořená slovanskou mytologií, ještě umocněnou faktem, že kniha se odehrává kolem magické svatojánské noci/letního slunovratu. Bohužel druhá polovina knihy začne pomaličku ztrácet atmosféru a konec je – na můj vkus – až moc megalomansky pojatý. Je tu ovšem ještě jeden aspekt – celé dobrodružství se odehrává kolem Berouna, při letmém pohledu do mapy člověk zjistí, že místa, po nichž postavy putují, jsou reálná. Tudíž pokud má tamní končiny člověk dobře prochozené, musí být zážitek ze čtení o stupeň výše – navíc nepochybuji, že Dvořák do vyprávění zakomponoval tamní lidové historky a lokální mýty. Pokud bych se s nimi seznámil, asi bych hodnotil o chlup lépe.

Syn řeky je krátká povídka spoléhající se hlavně na atmosféru – pro změnu – divokého večera svátku Samhain, v němž se odehrávají věci, co se odehrát musejí. Konec je lehce prapodivný, ale zbytek díla má grády.

Oba texty jsou psány velice lehkých čtivým jazykem a těžce vypsanou zkušenou rukou. Jako knižní celek pak tvoří moc příjemnou jednohubku na jedno dvě odpoledne.

kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
Adhara | ** | před 7 dny

Čakala som viac. Oveľa viac. Námet príbehu je prastaručičký, obomletý x autormi počínajúc Lovecraftom: oblasť zasiahnutá mimozemským artefaktom, následkom čoho v nej dochádza v fyzickým a psychickým zmenám obyvateľstva. Otrepané je aj „rozuzlenie“ – nikto nič nevie, na každú zodpovedanú otázku sa vynorila kopa ďalších, takže sme skončili horšie než sme začali. Aspoň čo sa tohto prvého dielu týka. Neoslovil ma ani rozprávačský zahmlievací štýl. Pritom je mi povedomý – neviem kde, ale niekde som sa s týmto zahmlievaním už určite stretla, no je mi nesympatické. Taká prebujnená snaha o efekt. A napokon mi bola nesympatická aj hlavná postava. Vôbec som jej nerozumela (a to som vyštudovala rovnaký odbor!). Jej pohnútky mi aj napriek početným spomienkam zostali zahalené. Cez to všetko ale kniha bola napísaná pútavo. Lákalo ma zistiť, čo bude ďalej, hoci už zo štýlu sa dalo tušiť, že sa žiadne veľké uspokojenie čitateľov nechystá.

A je to tady! Pandořina skříňka byla otevřena a to, co se z ní vyřítilo, nejsou zrovna růžoví jednorožci. Bohudík se nacházejí stovky světelných let daleko, takže se většina politiků spoléhá na taktiku „sejde z očí, sejde z mysli“. Což, jak z vlastní historie víme, není úplně nejlepší strategie. Jenže vesmír je natolik obrovský, že by dokázal pojmout hned několik desítek dobyvatelských kultur, aniž by se jedna o druhé vůbec kdy dozvěděla. A to je pro mnohé známka bezpečí. Jenže v pozadí událostí tahá za nitky ještě někdo jiný. Zdánlivě nesouvisející náhody tak dláždí cestičku ke zkáze, která se zdá být neodvratitelná…
Peter F. Hamilton není žádný troškař. Konflikt s mimozemskou rasou rozehrává pozvolna, formou osudů desítek postav v různých koutech galaxie. Jednotlivé střípky se však začínají spojovat, takže i když finální střet přichází s prodlevou, o to katastrofálněji vyznívá. Naneštěstí se vyprávění akorát dostalo na vrchol a na vyústění si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

kniha: Rohy - Hill, Joe
trudoš | ***** | před 8 dny

Autor mě za to bude pravděpodobně nenávidět, ale podobnost se svým otcem nezapře. Nejde ani tak o obsah, jako o styl. Protože v některých momentech jsem měl pocit, že čtu Stephena Kinga v jeho nejlepší formě.
Jak pochopíte z anotace, zápletka je jednoduchá, což je kolikrát na hororech to nejkouzelnější. Rohy však nejsou prvoplánový slasher. Tohle je vymazlená psychologická sonda do nitra ztrápeného člověka. Ovšem scény, ve kterých se hrdinovi svěřují kolemjdoucí se svými nejtemnějšími touhami, dokážou spolehlivě vyvolat nejedno mrazení v zádech. Protože kdo z nás v sobě nemá trochu té sobecké temnoty, kterou se neustále snaží držet na uzdě? A to je jenom zlomek toho, co Joe Hill v knize předvádí.
Je to příběh o neschopnosti vyrovnat se se ztrátou milované osoby. O touze po odplatě a zradě od osob nejbližších. A jakoby mě autor už nerozsekal dost, zakončí to láskou. Láskou s velkým L. Ano, ve finále je to romance, ale podaná s takovým vypravěčským citem, že by i zvíře Kotleta slzu uronil.

kniha: Síla vzdoru - Collins, Suzanne
Adhara | **** | před 9 dny

Rozprávanie je akési vláčne a mierne vleklejšie než v prvých dvoch dieloch. No stále nad hranicou mojich limitov, ktoré naozaj nemusia mať akčnú scénu za akčnou scénou. Pripadá mi horší, ale iba o kúsok, a nie z dôvodov, ktoré uvádzajú iní kritici. Autorka nepoužíva niektoré klišé z románov pre takzvaných mladých dospelých. Postavy nie sú čiernobiele, nejde o klasický boj čistého dobra proti čistému zlu s vyvoleným pubertiakom na čele. Naopak, často sa objavujú morálne dilemy medzi tým, čo je dobré a čo zlé, alebo aspoň menej zlé. A neváha obetovať aj významných klaďasov. Aspoň vidieť, že na rozdiel od iných kníh tu nikto nemá okolo seba magické ochranné silové pole. Aj psychické rúcanie sa Katniss, na ktoré tiež mnohí šomrali, jej občasná pasivita a nerozhodnosť, mi pripadá nanajvýš uveriteľné a reálne. Katniss nie je obdarená ani úžasnou fyzickou (okej, tá jej skvelá streľba z luku sa tomu už blíži), ani úžasnou psychickou mocou. Takisto nemám pocit, že by tam bola nejako preexponovaná ľúbostná stránka príbehu (a to ja som na sladké dosť citlivá).

A pozitívne hodnotím najmä predposledné desiatky strán. Primäli ma k zamysleniu, že ešte horšia strata, než sú obete padnuté vo vojne, je strata tých, čo vojnu prežili. Je o to tragickejšia, že je zbytočná. Žijú, ale sú takí vzdialení, akoby ani nežili.

No autorka akoby sa zľakla silnej depresívnosti záveru a posledné tri strany úplne pokazila. Prekrútila ich na happyend, ktorý ma nielenže vôbec nerozveselil, ale pôsobil ako päsť na oko.

Moja celá recenzia: https://www.adhara.sk/?page_id=5345

Ondřej Müller je muž, který zašel příliš daleko. Pokusil se čtenářstvu představit trojici ač bratří, tak poměrně nesourodých autorských individualit v jediné sbírce, což už z podstaty ukojí jen opravdové fanšmejkry. Zatím co Arthurovy povídky potěší spíš retromily přiklánějící se k duchařské klasice a hlásící se k odkazu například Henryho Jamese. Tak nejčetněji zastoupený Edward osloví spíše moderněji (vztaženo k roku 1905) uvažující spektrum čtenářů a představuje tak jistý chybějící článek mezi Poem, M.R. Jamesem a Lovecraftem. To Robertovy nábožensky orientované texty, kterých naštěstí není mnoho, mě naprosto minuly. Co potěší je Müllerův obsáhlý doslov odhalující zásadní okamžiky v životě sourozenců a jak už je v řadě pandemonia zvykem i bohatý rejstřík s komentářem ke každé povídce. V podstatě skvělá sbírka, která se ovšem jen těžko vyhne efektu házení perel…

kniha: Space opera 2018 - Ríša, Vlado
romusak | *** | před 9 dny

Po přečtení první povídky Ondřeje Neffa s Dědkem Čmuchákem a Kubou Nedomým jsem zamáčkl nostalgickou slzu, to už je let co jsem četl první povídku s těmito osobitými starožitníky.

Další povídky tohoto sborníku se řadí do průměru, žádná nevybočuje směrem nahoru ale ani dolů, nenadchnou ale ani neurazí. Není to špatný výběr ale s porovnání s antalogií Ve stínu apokalypsy, kterou jsem četl těsně před touto knihou, sborník výrazně zaostává.

Ale fakt dík za Kubu a Čmucháka.

kniha: Ve stínu apokalypsy - Kyša, Leoš
Hokr, Boris
romusak | ***** | před 9 dny

Jako udatný čtenář můžu bez bázně a hany prohlásit, že tato ANTALOGIE, ano psaná velkými písmeny, je opravdu epochální a není to jen nakladatelstvím.

Jeden z nejlepších českých výběrů, který jsem za poslední roky , který jsem měl ve svých knihchtivých prackách. Jedna bomba za druhou, občas proložená menší bombičkou.

Však jsou to také převážně moji oblíbení autoři a někteří z těch, které jsem neznal, mile překvapili.

Gratuluji pánům Kotlebovi a Hokrovi ke skvělému výběru. Tak a teď si můžu tiše pomlaskávat a těšit se, že pokud vyjde v příštím roce další podobná antalogie, budu už blahem i chrochtat!!!

Moje hodnocení povídek je v sekci povídky, jak také jinak, že …

kniha: Verschluss - Drexler, Karel
romusak | **** | před 9 dny

Kniha fiktivního spisovatele Karla Drexlera je tvořena čtyřmi povídkami ze světa alternativního Československa, které „zrekonstruovali“ pánové „doktoři“ David Šenk, Pavel Obluk a Dalibor Vácha.

V roce 1927 po odstoupení T.G. M. se stává prezidentem ČSR Bohumil Němec. Vlády se zmocňuje izolacionalista Rudolf Beran. Na základě tzv. Krumlovských zákonů probíhá v letech 1929–39 odsun cizích státních příslušníků a stavba Beranovi linie obklopující Čechy, Moravu a část Slovenska.

V důsledku těchto opatření se nám zcela vyhne malá velká válka, která probíhá v Evropě od roku 1939 do roku 1945, tak jak v realitě, ale v Asii až do šedesátých let.

Velmi mě zaujal jeden z paragrafů Krumlovských zákonů a to konkrétně §2. Občané ČSR mají svrchované právo na trvalý pobyt na území republiky. Cizí státní příslušníci nesmějí trvale pobývat na území republiky. Jejich dočasný pobyt upravuje §7 tohoto zákona (ten se bohužel nedochoval). Sňatkem cizího státního příslušníka s občanem ČSR nevzniká automaticky nárok na české občanství.

Krásně jste to páni rekonstruktéři vymysleli. A já se ptám nebylo by vhodné zavést podobnou aplikaci zákona i v nynější době? A nebo snad ne?

kniha: Podsvětí - Šefara, Michal
trudoš | **1/2 | před 9 dny

I když je láska Michala Šefary k pražskému metru evidentní, nějak ji podle mě nedokázal plně využít. Vytáhne sice pár zajímavých informací o jeho historii, ale vesměs jde o všeobecně známé střípky. Tuzemské Nikdykde se tak rozhodně nekoná, ačkoli to evidentně ani nebylo úmyslem. Naneštěstí jsou postavy jak z vystřihovánky a jejich životní osudy jsem jim věřil asi pikosekundu. Podobně trpí zápletka, která hlavně zpočátku je dost nepřehledná a chvilku trvá, než se začne formovat ústřední motiv. Ten bohužel zazdí finální kataklyzma v ulicích Prahy, odehrané jakoby bezděčně a navíc mimo hlavní scénu. Aby toho nebylo málo, množství nápadů zůstalo zcela nevyužitých, což ostatně platí i o mytologii samotného Podsvětí. Přesto oceňuji snahu a slušný základ. Jen mi to celé přišlo jako první verze rukopisu, na kterém se ještě mělo nějaký čas pracovat. A hlavně se nebrat toliko vážně a nemoralizovat. Vyznívá to totiž přesně tak, jako u mnoha pětadvacátníků – úmorně, vzhledem k (ne)prožitým letům.

kniha: V objetí smrti - Žamboch, Miroslav
Speedemon | **** | před 11 dny

Souhlasím s výše uvedeným. V závěru jsem byl docela zklamaný jak se vše zúžilo jen na boj s Věcí. Činy jednotlivých postav z minulé knihy nebo z úvodu této pak vyznívají jen jako protahování protože v závěru na nich vůbec nesejde. Autor potěšil aspoň rozsáhlým epilogem, kde je v rychlosti uvedeno jak kdo dopadl. Malinko jsem se obával, zda autor nezapomněl s jakým úkolem to Bakly do města vůbec dojel :) Jinak náš známý Řezník je tady ještě větší zvíře než obvykle. Ať už jde o souboje v aréně nebo o krvavou řež s meči, kladivy, sekerami (vyberte si). Jelikož jde přímé pokračování Hledání smrti, má kniha spár hned od první stránky. Mně se tento střípek v mozaice zajímavého světa a ještě zajímavějších postav líbil a snad se v brzké době zase něco objeví.

kniha: Klan - Rus, Dmitrij
minduton | *** | před 12 dny

Bohužel kvalitativně klesající úroveň a typický nešvar pro 2. a další díly prakticky většiny sérií – čím dál menší propracovanost a „procítěnost“ děje, a spíše důraz na ohromující efekt – čímž ale autor neohromí.

kniha: Jiný svět - Rus, Dmitrij
minduton | **** | před 12 dny

3 hvězdičky za řemeslný styl. 4. hvězdička za celkem originální pointu („vtažení“ do hry). 5 hvězdiček nedávám, protože LitRPG není vysloveně můj šálek kávy.

kniha: Ubik - Dick, Philip K.
Dilvermoon | ***** | před 12 dny

Ubik rozhodně patří do nejvyšší elitní skupiny Dickových románů. Kniha je plná dějových zvratů, z nichž snad jen jeden jsem dokázal předvídat. Jinak nic. Jako obvykle u tohoto autora hraje velkou roli způsob vnímání reality. Máme tu na jedné straně různé psioniky (telepaty, prekogy) a na straně druhé agenturu, která zaměstnává inerty, tedy ty, kteří dokáží tyto vlastnosti u druhých potlačovat. Podstata románu však překvapivě není přímo v souboji těchto dvou táborů. Celé je to pěkně zamotané (ovšem zcela pochopitelné), reality a epochy děje se mění, důvody toho jsou originálně vymyšlené a závěr vynikající. Dokonce by mu slušelo pokračování, ale to se nestalo. Nicméně příběh je i tak dobře uzavřen. A co je to vlastně ten Ubik a k čemu slouží? Další výborný nápad pana Dicka. A je to jedna z těch knih, kde by více konkretizování děje uškodilo zážitku novým čtenářům.

kniha: Ochlazení - Wolf, Daniel
Gaarq | ***** | před 13 dny

nejen, že jsem po delší době knihu dočetl, ale já ji sežral za tři dny.

to, co v době psaní byla blízká budoucnost, je dnes blízká minulost. koncepčně se jedná o docela normální špionážní napínák – světová krize, láska, špióni a ďábelské plány. je to napsáno živě, čtivě a hlavně uměřeně. docela mi to připomnělo, proč jsem do jisté doby miloval forsytha, než zblbnul. je v tom spousta politické omáčky, uvěřitelného mlžení o fungování tajných služeb, žádné džejmsbondovství, ale český josef karásek/komárek/král proti úhlavnímu nepříteli, který je vykreslen velmi lidsky, jako takový normální zlosyn od vedle, který shodou okolností disponuje třetí nejsilnější armádou světa.

zábavným bonusem čtení vydání z roku 2016 je naše realita, která nám předvedla část toho, co autor fabuluje. pěkné je si udělat srovnání a příjemné zjistit, že v alespoň v tomto autor docela přeháněl ;)

kniha: Problém tří těles - Cch‘-Sin, Liou
trudoš | ***1/2 | před 14 dny

Netradiční science fiction, ne jen kvůli prostředí, ale i pro charakter vyprávění. A za mě spokojenost, přičemž mluvím coby člověk, který na tvorbu ze zemí vycházejícího slunce hledí s despektem. Čistě proto, že jsem duší přízemní Evropan.
Liou Cch‘-Sin otevírá příběh zeširoka: uprostřed Velké proletářské kulturní revoluce v Číně roku 1967, přes tajný výzkum předpokládaného kontaktu s mimozemskou civilizací, až do doby blíže neurčené současnosti. Vedle tajuplného vyšetřování podivných úmrtí špičkových vědců má tak autor čas seznámit nás se zajímavými podměty k přemýšlení o teoretické fyzice. Osobně mě přitom nejvíce oslovily teze o střelci a farmáři.
Jakmile se však děj přenesl do počítačové hry Tři tělesa, přes všechnu filozofickou zajímavost a nečekaná odhalení jsem se nudil až do konce. Což je hodně dáno mou mizernou fantazii i neochotou přijmout přespříliš sofistikovaný způsob možné invaze. A také tím, že to zásadní se má stát až za 450 let. Snad tedy pokračování bude napínavější.

kniha: Pustá duše - Simmons, Dan
louza | ****1/2 | před 15 dny

Pustá duše je knihou napsanou před více než dvaceti pěti lety s počtem stránek pod tři stovky, což dává v Simmonsově případě celkem slušný příslib kvalitní literatury, který je…tradá…radujme se a množme se – absolutně naplněn! Tentokrát žádný cancy vyfabulovaných postav, ale šlapavý byť trochu komorní příběh jednoho nevšedně nadaného jedince, který utrpí v životě zcela zásadní ztrátu s níž se musí vyrovnat. Simmons pravda i tady vyučuje. Ale jeho poznatky z kvantové fyziky vcelku dobře korespondují s realitou románu. Velmi zručně je doplňuje o fikční složku, která klade otázky v šedé zóně vědy a čtenář si naprosto po právu říká…„A proč by to vlastně nemohlo takhle být?“. Navíc Simmons zůstává stále Simmonsem, takže nepřijdeme ani o hororové scény, které jsou místy tak rychlé a neočekáváné až se tají dech. No a pak je tu samozřejmě idol. Muž, který přijde a zachrání tento nevšední román dřív, než by předčasně skončil. Muž pevných zásad, který svoje oběti nezabíjí, ale unáší je do Disney Landu. Muž, který ukázal bohu fík. Vanni Fucci. Tohle je Simmons jakého mám rád! Ďábelsky chytrý, čtivý, věcný a podprahově velmi znepokojující. Škoda jen, že jsme museli na tuhle knihu čekat tak dlouho.

kniha: Erebos - Poznanski, Ursula
trudoš | *** | před 15 dny

Vyjít kniha v edici Stopy hrůzy, neřeknu ani popel. Mám-li ji však hodnotit jako plnohodnotný sci-fi thriller, je to už s kvalitou horší. Chování lidí, kteří propadají MMORPG gamesám, jsem ještě schopen pochopit, ale že by se závislost šířila školou a zároveň nikoho netrkla nadprůměrná absence žáků – to už mi přišlo absurdní. Stejně jako vyústění, které je sice promyšlené, jenže když už někdo rozjede podobný projekt… no čekal jsem něco víc než fňuknu s traumatem.
Ale jinak fajn, ve výsledku je Erebos nápaditý a má šmrnc. Navíc všechny ty vychytávky kolem počítačových her jsou docela zajímavé, přestože nedokážu říct, nakolik odpovídají skutečnosti. Ovšem, když už nic jiného, Ursula Poznanski se povedeně vyhýbá zaběhnutým klišé, takže vývoj zápletky nejednou překvapí. Jen škoda stylistiky, která je buď chybou autorky (Germáni prostě píšou divně, nic proti), nebo překladatelky. Nejde o vyslovené zvěrstvo, jen stavba vět je občas poněkud nešťastná. Skoro jako kdyby mistr Joda to psal.

kniha: XB-1 2016/12 - kolektiv autorů
Shelagh | **** | před 16 dny

Povídky fajn, jen mi vadí spoilující ilustrace – tentokrát dokonce dvě: u Polib mě dvakrát a Školy. Kazí to zážitek z čtení, když je předčasně vyzrazena pointa.

kniha: Výtah do pekla - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 17 dny

„Co bys říkal na trojku?“
„Že je to nemorální, zvrhlé a znevažuje to ženy. Takže samozřejmě ano.“
Pro mě jednoznačně vrchol celé první řady a nebojím se říct, že i majstrštyk Jiřího Pavlovského. A to především díky neobyčejné cestě Klaudie Doskočilové takovým normálním pražským panelákem. Je to úchylné, zábavné, děsivé, napínavé – tuhle jízdu zkrátka z hlavy nedostanete. Scény jako vlastnoruční vydloubávání oční bulvy, či pokoj vytapetovaný obrázky ženských vagín jasně dokazují, že jestli autor někdy měl nějaké zábrany, manželství jej o ně definitivně připravilo. Vedle toho pak Jonášova cesta za prastarými bohy působí jako procházka po dětském hřišti v pravé poledne. A to všichni víme, jaká úskalí něco takového může přinést.
Tenhle díl zároveň patří k těm důležitým, protože se něco málo dozvíme o příčinách ústředního konfliktu, táhnoucího celou sérií. Tedy proč se magie vytrácí a jak moc zlé to ještě může být. Snad jen že detektivka šla protentokrát stranou a nastoupil čistokrevný horor.

kniha: Slepozrakost - Watts, Peter
Lucc | ****1/2 | před 18 dny

Jeden z nejambicióz­nějších románů a jedna z nejobtížnějších knih, které jsem četl. Pro správné čtení knihy je dobré pochopit a přijmout, že jde o manifest. Ne politický, ale antropologický. Manifest toho, co mi lidé (ne)jsme. Jde o bezmála vědecký traktát zabalený do hávu románu. Nečetl jsem ani jednu z téměř 200 knih, které autor uvedl jako inspiraci a teoretický základ svých vizí. Nezbývá mi než Peteru Wattsovi slepozrace věřit, že se potutelně nešklebí do kapesníku, kterak naivního čtenáře napálil vymyšlenými výzkumy, které v knize zhmotnil a oživil. Obzvláště ty neurobiologické totiž zcela mění pohled na to, kdo jsme my lidé, co je či není vědomí a co děláme či neděláme (ne)vědomě. A nejsou to výzkumy nijak zvlášť nové. Přesto jsem se v novinách nedočetl, že jsme jen automaty našeho nevědomí. Dokonce ani ČT to v hlavních zprávách nevysílala. Takže pokud chci brát tato fakta sdělená románem vážně, budu muset podrobit zkoumání své nazírání na člověka, na ontologii a na náboženství. Nebo ještě lépe nejprve zkoumat problematiku a ujistit se, zda jsem dobře pochopil a ověřit správnost.
Druhá věc, kterou je před čtením dobré vědět je, že Watts je naprostý materialista a ateista. Teď čtu horory Lairda Barrona a to je proti Slepozrakosti hotová křesťanská duchovní literatura. Takovou duchovní poušť a pesimismus ohledně met, které lidstvo „dosáhlo“ a ohledně jeho motivací jsem nezažil. Jsme jen strojky a programy, které se v nás odehrávají, vše řídí mocný subprogram a ani nejlepší z nejlepších s mnoha mozkovými i fyzickými vylepšeními nesahají ani po paty rekonstruovanému upírovi – veliteli mise – a už vůbec se nelepí na supergeniální, přitom superblbé emzáky. Mimochodem pseudovědecká odbočka o Homo sapiens vampiris je velmi osvěžující a staví poněkud suchopárného autora do jiného světla. Jestli on si z nás nedělá dobrý den i v jiných věcech, když dokáže tak účinně fabulovat (a popírat tak část vyznění celého románu) o upírech. Vrchol švandy je kouknout se na dokonalé virální video o upírech na jeho stránce rifters.com. Je udělané fakt důvěryhodně, dokud se ovšem nezaměříte na měnící se slogany pod názvem firmy s vtipným názvem Fizerpharm, která výzkum „dělala“. Ty používají perfektní marketingový wording, ale občas jsou tak moc za hranou etiky (o které zhusta mluví), že jde imho o jasné mrknutí autora, že to celé fakt není vážně a je to jen hodně dobře podané šprťouchle. Co když to ovšem není jediné šprťouchle románu? Co když (pro mne tolik kontroverzní) zpoždění volní reakce oproti neuroimpulsu, který již koná pohyb, je také mystifikace? Asi si budu muset přečíst některá z odkazovaných děl, čímž se opět dostávám k výstupu z prvního odstavce.
Poslední poznámka je k postavám. Panu Wattsovi se myslím povedly. Jsou dostatečně nelidské na to, jak daleko od člověka se sociálně a vývojově nacházejí, přitom si zachovávají určité prvky lidskosti – o empatii okleštěný pozorovatel a hlavní hrdina Siri Keeton sní o tom, že se stane kompletním a dokáže cítit, (xeno)biolog kouří na vesmírné lodi cigarety – jakoby už v době psaní románu nebyly k mání e-cigarety, náplasti, žvýkačky či jiný způsob podávání nikotinu, který by tolik nedráždil, a to i s přihlédnutím k dokonalému odsávání, ty, kteří o lety vesmírem byť jen zavadili ve zprávách, Siriho otec je dokonalý manžel jak z románu pro ženy, atp. Jen je z nich, jako z celé knihy, cítit kalkul a umělost. Ale připomeňme si první závěr z knihy – jde o manifest. To nejsou lidé, to jsou (arche)typy, konstrukty. Takže ok.
Slepozrakost je nesmírně zajímavé čtení, i když ne pro každého. Jsem rád, že ji mám doma, byť za to vděčím výprodeji v Levných knihách, což je mi u tak ambiciózního románu líto, ale nešť – mohu se k němu kdykoliv vrátit. Určitě se vrátím. A rád bych někdy pochopil, jak moc vážně to Peter Watts celé myslel. Odhaduji, že tak na 25 % je to hra se čtenářem. Hra na nejvyšší úrovni.

kniha: Fantom Antarktidy - Miloslavský, Ján
ippokorny | nehodnoceno | před 18 dny

Popis záporné postavy je trochu zmatený, ta samá postava má 3 různé popisy.

kniha: Relikvie - Lebbon, Tim
trudoš | ***1/2 | před 19 dny

Co se Timu Lebbonovi nedá upřít, je cit pro temnou atmosféru. Kdybych měl Relikvii jednodušeji charakterizovat, připodobnil bych ji k neodbytné noční můře. Takhle nějak by podle mě vypadalo Nikdykde, kdyby Neil Gaiman byl starý zlý cynik, neberoucí si servítky. K dokonalosti však Lebbonovi přeci jen něco chybí. V první řadě zápletka, která by měla přesvědčivější osnovu. Vyprávění se soustředí na jednu rovinu příběhu a mimoděk rozvíjí druhou, jež se ale nakonec ukáže být tou určující pro další díly. Kvůli tomu odehrané drama působí v kontextu všech událostí maličko fádně, něco jako hospodská rvačka v podvečer 2. světové války.
V čem autor naopak exceluje, jsou mýtické postavy zasazené do současné reality. Zatímco lidští protagonisté tu působí dojmem unylé stylizace, u magických tvorů je tomu přesně obráceně. Namísto ušlechtilých bytostí se tu člověk setkává s pološílenými degeneráty, kteří už nemají jiného cíle, než zabíjet. A to ať jde o anděly, nymfy či satyry. Právě tak to mám rád.

kniha: Kdo se bojí smrti - Okorafor, Nnedi
Gaarq | nehodnoceno | před 19 dny

je ze mě smutný čtenář. další nedočtená kniha. někde po šesté nebo sedmé kapitole jsem to vzdal. není to úplně nezajímavé, ale autorka mě nedokázala přesvědčit, proč bych měl otočit další stránku a číst. začátek je velmi týnský a imho schematický, žádný potenciál zápletky, žádné očekávání, jen sice barvité a zajímavé, ale popisy. ani svět mi není překvapivě nový, byť průměrnému američanovi asi ano. asi se s tím budu muset smířit.

kniha: Dnešek není naposled - Mastai, Elan
Madam Brbla | *** | před 20 dny

„Optimismus je pohřební hranice, na které se upalujeme.“

Navštivme utopii, kde objev neomezené a laciné energie umožnil ohromný technologický rozvoj. I v tomto dokonalém světě ovšem žijí obyčejní lidé a ne každý z nich má nutkání udělat se svým životem něco kloudného. Proč taky, když i bez práce je možné existovat v dostatku? Přesně takový je Tom Barren, svým okolím považovaný za beznadějného lempla. Věřím, že si tenhle lehkomyslný flákač se zálibou v nezávazném sexu své příznivce najde, já k nim ovšem nepatřím. Člověk může šlápnout do hovna, neměl by v něm však tancovat. Pokud je někdo vnímán jako budižkničemu, měl by se raději snažit dokázat opak, nikoliv se s tou nálepkou smířit a každou chvíli poukazovat: „Koukněte, jaký jsem mamlas, to je legrace!“ Nicméně i nezodpovědný bimbas se díky konexím může dostat k projektu cestování časem a stát se generátorem globálních změn.
Nečekejte čistě dobrodružnou sci-fi, tohle je spíše román o vztazích a následcích. Autor ukazuje různé podoby lásky, pitvá rodinnou dynamiku, moralizuje o civilizaci, jak ji známe a co by bylo, kdyby… Nečte se to vůbec špatně, každý den jsem prolítla zhruba stovku stran, teprve v závěru bylo čím dál obtížnější prokousat se až k poděkování. Nějak se pan spisovatel do těch svých alternativních realit a osobností nešikovně zamotal. Finále alibisticky zlehčuje slovy hlavní postavy: „Podívejte, nikdy před tím jsem knihu nepsal a omlouvám se, jestli se mi to nepovedlo, hlavně tady na konci.“ Ono se těch problémů bohužel nakumulovalo víc, než jen bramboračkový finiš. Jako příklad uvedu popáleniny významné osoby: nejprve se dozvíme, že byla při nehodě (v 60. letech minulého století) špička nosu sežehnuta až na chrupavku, ruce popálené do masa, ovšem o dva dny později dotyčný opouští nemocnici, na nose puchýř, zvládá manipulovat s těžkým strojem, sbalit ho a přepravit? Pochybuji… Netřeba ověřovat přímo na popáleninovém centru, stačí si vygooglit, jak vypadají a jak dlouho se hojí hluboké popáleniny 2. stupně. Pokud zapůsobil nevěrohodně v takových detailech, proč bych měla brát vážně libovolnou z informací, kterými mě autor zasypal?
Kdyby za Elanem Mastaiem stál v průběhu psaní přísný editor a zatahal ho za ucho, kdykoliv nezkušený spisovatel příliš moralizuje, opakuje se a začíná nudit, skončil by Mastai se slechy velikosti slona afrického a ve výsledku nadupanou novelou (jak zmínil už trudoš). Na prvotinu to i v téhle rozplizlé podobě ušlo, nechybí pár dobrých nápadů a postřehů, akorát jako celek „Dnešek není naposled“ úplně nedrží pohromadě.

Ta druha polovina uz byla krapet horsi. Nejlepsi byli dejove linie s „Mimozemstanem“ a ta dobrodruzna s Ozziem, Orionem a Tocim. Zbytek cervena knihovna!

PS: ti ctenari co se domnivaji ze Invaze je zakoncena obstojnym finalem budou zklamani, to si budou muset pockat na Jidase.

https://www.deviantart.com/kernovy/art/Pandora-s-star-Characters-Part-1-449611510

kniha: Dnešek není naposled - Mastai, Elan
trudoš | **1/2 | před 20 dny

Námět zněl perfektně, i když jsem si tak úplně nedokázal představit, o čem že to Elan Mastai vlastně hodlá vyprávět. Což se bohužel nakonec ukázalo jako největší kámen úrazu. Přestože mě okouzlila úvodní teze, jak je cestování v čase nemožné kvůli neustálému pohybu planety Země v kontextu celého kosmu (takže terminátorova cesta z roku 2029 do roku 1984 by kromě blízkého setkání s vakuem poskytla Sáře Connorové náskok asi 972 miliard kilometrů), nějak to vyprávění rychle ztrácelo na atraktivnosti. Autor sice využívá k povzbuzení čtenáře krátké kapitoly, jenže kromě neustálého opakování, jaký je hrdina beznadějný smolař a jak moc je zamilovaný do Penelopy Weschlerové, neposune děj nikam výrazně dál. Když pak konečně přijde ústřední zvrat a vy si říkáte „tak a teď to přijde“ ani v tenhle moment se kupodivu nezačne dít nic zajímavého, jen započne další kolo sebeshazování, které završí až veskrze optimistické finále. Být to padesáti až sto stránková novelka, určitě bych byl spokojenější.

kniha: Jádro - Brett, Peter V.
minduton | *** | před 21 dny

Bezpochyby nejslabší díl celé pentalogie, která má počínaje 3. dílem klesající tendenci. 2/3 knihy je vata a i bitvy s jadrnci jsou pořád dokola to samé. Autor má celou řadou zadních vrátek zaděláno na sequel, ale ten popravdě ani číst nechci.

12345678910poslední (357)14251 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu