RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (351)14025 příspěvků celkem
kniha: Cizí království - Kearney, Paul
Madam Brbla | ***1/2 | před 16 hodinami

„Cizí království je příběhem spisovatele, který si vymyslí vlastní svět, aby pak s hrůzou zjistil, že skutečně existuje – obvyklý motiv, který Kearney zpracoval s neobvyklou nápaditostí.“
Četla jsem anotace, které o knihách neřekly naprosto nic, i takové, co vykecaly prakticky všechno, ale poprvé se setkávám s anotací úplně vycucanou z prstu. Její tvůrce pravděpodobně „Cizí království“ vůbec nečetl, nebo jsem něco brutálně nepochopila. O Kearneyho nápaditosti by se dalo debatovat, hodně záleží na zkušenostech čtenáře, jsem si však poměrně jistá, že v ději není jediná zmínka o spisovatelích či jejich řemesle.
Michael je sirotek, vyrůstá na rodinné farmě pod dohledem prarodičů, strýce a tetiček, z nichž ta mladší je poněkud úchylná, což na dětské duši zanechá nesmazatelné stopy. Když milovaná Rose zmizí z chlapcova života, je ochoten ji hledat i ve světech, jaké běžný smrtelník nevidí, natož aby do nich vstupoval.
Úvodní třetina knihy se může pyšnit melancholickou atmosférou irského venkova 50. let, snad jsem jen čekala více informací o tamní složité politické situaci (Kearney se omezil na pouhé náznaky). Okouzlily mě lehounce hororové pasáže, kdy se Michael dostává do Jiného lesa, většího, staršího, nebezpečnějšího a obydleného tajemnějšími bytostmi v porovnání s lesíkem, na jaký je zvyklý.
Příběh nutí k zamyšlení o propojení člověka s přírodou (přesněji o odtržení vlivem civilizačních výdobytků), najdeme kritiku církve, její rozpínavosti, můžeme zapochybovat o Michaelových (případně vlastních) smyslech, racionalitě, kdo jsme a kým bychom mohli být… Rozhodně nejde o přímočarou, odpočinkovou četbu, chvíli trvá přizpůsobit se hopsavému stylu od kluka k dospělému muži, prošedivělému bojovníkovi, obéznímu opilci a podobně. Zamrzela mě povrchní znalost irské historie a mytologie, v této souvislosti mne spousta detailů nemusela patřičně trknout.
Dokud se reality prolínaly, byla jsem spokojená, ovšem se stále častějším pobytem hrdiny v odlišném světě lesa můj zájem klesal. Poněkud chaotické putování postrádalo tah, děj se omezil na cestovní nepohodlí, občasné mávání mečem plus nějaké to přirážení pánví, skutečně originálních prvků jsem našla málo. Michael ani jeho přítelkyně Kočka bohužel neprošlapali výraznější stezku k mému srdci a tak mě jejich útrapy nedojímaly tolik, jak by měly. Až závěrem mne pan spisovatel trochu obměkčil. Pokud se vám líbil Holdstockův „Les mytág“, s tímto Kearneyho románem byste neměli šlápnout vedle. Jen nečekejte žádné spisovatele, kterým ožily literární světy. 65–70%

kniha: Magie mrtvých - Andrews, Ilona
trudoš | *** | před 21 hodinami

I když Ilona a Andrew Gordonovi přicházejí s inovativním světem, nakonec však stejně končí v osidlech klasické paranormální romance. Ovšem oproti slavnější Laurell K. Hamiltonové se jim alespoň zápletka nevymyká z rukou. Ne, že by to bylo díky propracovanosti, spíš spoléhají na jednoduchost – hrdinka Kate Danielsová se rozhodne pomstít vraždu opatrovníka, a tak jde a pomstí ji. Žádný balast kolem se nekoná.
Naneštěstí jak se vyprávění drží hranic žánru, čím víc stránek uběhlo, tím víc mě to všechno přestávalo bavit. Ústřední lovkyně monster je prototypem krásné drsňačky, která má problém najít rovnocenného partnera, což mi jako nosné téma přišlo stejně objevné jako houby v lese. Navíc jsem jejím schopnostem zabijáka nevěřil ani zbla a celkově na mě působila pouze jako další holka z mnoha, co se umí tak akorát stylově ohánět mečem. A přestože mi přišel způsob jejího uvažování zpočátku zábavný, s vývojem událostí to sklouzlo k otravnosti. Prudit a čekat, co se z toho vyvine, umí kde kdo.

kniha: Existence - Brin, David
trudoš | ***1/2 | před 2 dny

Existenci rozehrává David Brin bravurně a prvních šest částí jsem si vážně užil. Lidstvo objevuje mimozemský artefakt, který se jim snaží vnutit myšlenku digitalizace kultury, protože konec civilizace je na dohled. Ale stejně jako platí, že nelze věřit všemu, co si přečtete v novinách, ani mimozemská poselství nemusí být zákonitě slovem božím. Jenže je to hodně velké „ale“, o to spíš, že jejich technologie je o tolik dál před tou naší, že zpochybňovat jejich tvrzení se může rovnat nerozvážnosti puberťáků, co rádi ignorují zkušenosti dospělých.
Potud skutečně skvělé, sice malinko upovídané, ale rozhodně myšlenkově i vizionářsky zajímavé. Pak bohužel následuje skok, přičemž sedmá a osmá část jako by byly o něčem jiném. Nejde jen o to, že se promění kulisy, on jde na střídačku i charakter zápletky. A kde jsem původně očekával nějakou morální tečku, nebo alespoň promakanou pointu, dočkal jsem se pouze neurčitého přelévání významů a finále šumícího do ztracena. Ale možná jsem jenom blbej.

kniha: Oceľový lúč - Piontek, Pavol
ippokorny | nehodnoceno | před 3 dny

Lipian je také název města Lipany, kde byl známá bitva s husity.
Vidíme vliv J. M. Trosky (ničení vrtulí).
Pohoří Tan San (https://goo.gl/maps/jLoMsCDyoJs) je o něco níže, na 42 rovnoběžce, než uváděná 48. rovnoběžka, po které letěli kolem světa
Rychlost 1600 km/hod dosahovaly za 2. světové války německé stíhačky, nešlo ale o sériově vyráběné stíhačky, spíše o různé prototypy.

kniha: Kruté stroje - Nečas, Ondřej S.
trudoš | ***** | před 3 dny

„Já si prostě myslím, že nikdo, kdo má místo hlavy buldozer, nemůže bejt úplně špatnej…“
Netradiční seskupení paranormálních vyšetřovatelů chránící svět před apokalypsou a sebou samými dostává za úkol prošetřit několik záhadných úmrtí. Podle všeho v nich totiž mají prsty démonické síly. Jenže šéf všech pražských pekelníků žádnou podobnou akci neschválil, takže zůstává otázkou, kdo za tím vším vlastně stojí. A s jakým cílem.
Sérii Kladivo na čaroděje sice vytvořil Jiří Pavlovský, ale už od počátku kolem sebe soustředil tým autorů, kterým plánoval celý cyklus propůjčit na hraní. Přičemž jako první se otěží chopil Ondřej S. Nečas a dlužno podotknout, že nijak nesnížil vysoce nastavenou laťku. Jeho humor sice nejde tak sadisticky po krku, nedá se však říct, že by nedokázal rozesmát uštěpačnými poznámkami a pobavit lehce patologickými vztahy mezi hrdiny. Navíc zvládl dějovou osu udržet v ryze detektivní rovině, aniž by při tom slepě kopíroval předchozí dvě knihy. Za mě spokojenost maximální.

kniha: Drákulovi by bylo ctí - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 4 dny

Druhý díl upírské trilogie. Prakticky se jen posunují postavy do finálních pozic. Nejvíc teče do bot Sheile a malému Johnymu. Na poměry světa JS je Daluarkův plán vcelku promyšlený. Proměnit důležité politiky v upíry a unést nejslabší články Johnova týma, aby na něj měl páku. John si mezitím pohodlně hoví v Rumunsku a rychle musí uhánět zpět domů, aby všemu zabránil. Kromě zlikvidování pár podřadných upírů se už zde nic důležitého neděje…

kniha: Velké hledání - Jordan, Robert
MartinJ | ***** | před 4 dny

Mně se druhý díl líbil ještě víc než první. V obou dílech navíc platí, že nekončí uprostřed děje, ale že spějí ke svému vlastnímu finále, i když příběh celého světa se posune jen o malý kousek a čtenář tuší, že ještě zbývá spousta příběhů k vyprávění.

kniha: Oko světa - Jordan, Robert
MartinJ | **** | před 4 dny

Já patřím také k těm, kteří si knihu opravdu užívali. Ano, je to pomalejší, místy těžkopádnější, ano postavy jsou více černobílé, ale mně se to prostě líbilo. I ten pomalý začátek byl pěkný, celou dobu jsem čekal, že se něco stane a stejně působil pád trolloků jako uragán, který smetl dosavadní poklidný venkovský. Trochu mi ten úvod atmosférou připomínal román Jonathan Strange & pan Norrell, až mi bylo líto, že to s prvním trollokem skončilo a bylo jasné, že už nic nebude jako dřív. Zbytek děje se také čte dobře. Já osobně mám rad, když legendy a báje z minulosti ožívají před očima a naplňuje se to, o čem si lidé povídají jako o dávno zapomenutých věcech. Toho jsem si v Oku času užil víc než dost.

kniha: Led, oheň a fůra větru - Rohlík, Jindřich
snop | *** | před 4 dny

Hrdinove projdou ledovymi jeskynemi, vetrnou horou a ohnivou sopkou. A vlastne nicim jinym. Text po stylisticke i formalni strance vyzral, po dejove se bohuzel stal banalnim. Uz abychom se dostali do Sedych hor.

kniha: Severská mytologie - Gaiman, Neil
Polinius | **** | před 5 dny

Nedokážu posoudit vklad autora, ale líbilo se mi, ale to je spíše zásluha ,,Severské mytologie", než autora.

kniha: Otec prasátek - Pratchett, Terry
Polinius | ***** | před 5 dny

Občas je potřeba použít i plné hodnocení. Poslední knihy trpí na to, že se autor u jedné myšlenky zasekne a už ji neumí opustit. V této knize je také spousta myšlenek, ale autor plynule přechází od jedné paralelní linie k druhé a na konci se všechny linie propojí. Pokud by se měla nějaká kniha(knihy) vystřelit do vesmíru jako velvyslanec pro jiné světy, tak bych určitě nevolil tuto knihu, ale alespoň citace z knihy by v raketě být mohla.

Veľmi vydarená antológia prevažne novovlnných poviedok. Zo všetkých spomeniem aspoň tri, ktoré sa mi páčili najviac. Stiskni ENTER od Johna Varleya je paranoická smršť, ktorú by si mal prečítať každý počítačový nerd. Dítě mé krve od Octavie Butlerovej som už mal možnosť čítať dávnejšie v iných antológiách. Nedivím sa, že je táto poviedka viackrát publikovaná, patrí medzi to najlepšie v žánrovej literatúre vôbec. A do tretice klasická poviedka o vesmírnych osadníkoch od Stephena Donaldsona pod názvom Co z nás dělá lidské bytosti .

Nemôžem si odpustiť ešte jeden titul. Nieje čitateľmi hodnotený veľmi vysoko. Jeho žánrové zaradenie je tiež dosť na vážkach, ja ho však hodnotím veľmi pozitívne. Je ním realistická protivojnová poviedka od Luciusa Sheparda Salvador .

kniha: Válečná loď - Dalzelle, Joshua
Madam Brbla | ***1/2 | před 6 dny

Coby zkušená velitelka SSV Normandy (modří vědí a vy ostatní jste ke své škodě nehráli trilogii Mass Effect) jsem měla veškeré předpoklady být spokojenou návštěvnicí „Válečné lodi“. Ale nějak to úplně neklaplo. Hostitel byl na můj vkus velmi strohý, neosobní, jeho historky už jsem v mírných obměnách několikrát slyšela. Tohle bylo vážně jako při inspekci ministra obrany v kasárnách, samé formální „anopane“ a těžko za těmi strnulými ksichty hledat osobnost. Jasně, kapitán Jackson Wolfe má nadměrně kladný vztah k bourbonu, jenže netušíme proč. Nadřízení ho nemají rádi – proto nasává, nebo je důvod jiný? A proč ho vlastně ostatní nesnášejí? Jelikož v té osvícené, bezválečné době mi přijde silně nedostatečné vysvětlení: je to Pozemšťan, což k opovržení a nenávisti stačí. Ostatní charaktery nejsou ozvláštněné ani tou flaškou chlastu, prostě jedno velké sterilní nic. Vážně by mě při všem tom salutování a štěkání rozkazů nezabilo trochu psychologie nejdůležitějších zúčastněných a možná i náznak vojenského humoru.
Zápletka je prostá. V úvodní čtvrtině se povrchně seznámíme s politickým zázemím, s (ne)fungováním lodi i posádky. Potom do ventilátoru vlítne očekávané vetřelčí lejno, což obnáší spoustu létání vesmírem, manévrování a nouzových řešení. Na jakékoliv opravy a úpravy je vždy dostatek času, a když je „nejhůř“, vytáhne kapitán z rukávu nějaký utajený trumf. Nechápejte mě špatně, poklidná četba rázem přešla k nadsvětelné rychlosti, úroveň zábavnosti prudce stoupla. Klasický scénář bych tedy nevyčítala, spíše určitou nevěrohodnost v chování všech padouchů (lidských i nelidských), tam jsem postrádala větší promyšlenost, zkrátka cosi rafinovanějšího. A závěr mě taky docela nepřesvědčil, jestli mám v sérii pokračovat. Jaksi mi ta přímočarost a vojensky stručný styl úplně nevyhovoval. V military sci-fi u mě zatím s přehledem vedou domácí autoři (Fabian, Bartoš a další), na paty jim šlape Scalzi, zatímco Dalzelle se zařadil vedle Campbella na příčku „ujde, ale…“. 65%

kniha: Šíp a vítr, dýka a moře - Wegner, Robert M.
Lucc | ****1/2 | před 6 dny

Sedělo mi to o chloupek méně než předchozí kniha, ale Wegner si drží kvalitu a umí případnou skomírající pozornost čtenáře nakopnut něčím velkým, třeba řemeslně vycizelovanou povídkou s uzemňujícím koncem Kolo s osmi loukotěmi nebo thrillerovou městskou jízdou Náruč města.

kniha: Dvě pravdy a lež - Shepard, Sara
trudoš | **1/2 | před 7 dny

Zase slabší než předchozí díl, především kvůli průhledné zápletce – podezření opět padne na jednoho z aktérů dramatu a na konci se ukáže, že bylo milné. Překvapení. Omlouvám se za případný spoiler, ale nevěřím, že by tahle informace někoho zaskočila, protože tohle už tu bylo v první i druhé knize. A vzhledem k tomu, že do konce zbývají ještě tři svazky, asi si tenhle kolotoč ještě párkrát zopakujeme. Jen doufám, že budoucí události přinesou do celkové záhady konečně víc světla, poněvadž tady jsem se dedukčního osvícení rozhodně nedočkal. Vůbec mi to celé přišlo jako zbytečné mletí pusou naprázdno, bez přísunu nových stop, zjištění, či alespoň neznámých souvislostí. K pár odhalením sice dojde, ale ta nemají jiného účelu než do hry vrátit staré podezřelé, což už je maličko trapné. Ale proti gustu… Uvidíme, co přinese čtyřka, jelikož když už nic jiného, překlenula se pomyslná polovina, a tak bychom se mohli dočkat i nějakých zásadnějších zvratů. A třeba duch Sutton bude konečně co k čemu.

kniha: Růženky - King, Stephen
King, Owen
jirikk | **** | před 7 dny

Další Kingova kolaborace, tentokrát přímo v kruhu rodinném. Na první pohled jde o klasický kingovský vzorec, kdy je svět zasažen neznámou nákazou či jiným nebezpečím a autor zkoumá chování jedinců nějaké menší enklávy, tu v Růženkách představuje městečko Dooling. Děj se točí okolo místní ženské věznice, charaktery dozorců, policistů i trestankyň jsou připravené rozehrát další klasickou partii. Přesto však něco drhne, knihou jsem se prokousával poměrně dlouho, postavy se mi místy pletly a vše se tak nějak podivně vleče. Hlavní důvod bude zřejmě ten, že jádro zápletky nedává prakticky smysl, vše je příliš neuvěřitelné či spíš přitažené za vlasy a vymyšlené tak násilně, že to je i v rámci fantastiky asi až příliš. Postupně se ale vše rozjede a dobře je tentokrát zvládnutý konec, jinak častá slabina Kingových knih, takže celkově nakonec asi spokojenost.

kniha: Prach - Howey, Hugh
minduton | 1/2 | před 9 dny

Jsem zklamán. Po přečtení posledního dílu z trilogie vyplynulo v plné nahotě to, co někteří z vás tušili neblaze už od půlky Turnusu. Howey tuto trilogii plácal a zplácal v situaci, kdy ani netušil, jak ji vlastně nějak solidně ukončit. První díl psal zjevně jen o jednom Silu, přičemž ho pak napadla myšlenka, proč těch sil neudělat vlastně víc a neudělat tak i jedno arci-silo (silo „1“). A tak se zrodil 2. díl – Turnus. Už v 2. díle to začalo povážlivě ideově vrzat, protože pohnutky k tomu megaexperimentu se Sily, nejsou aspoň pro mě, dost uvěřitelné. Je to zkrátka fantasmagorie až na půdu. Vlastně celý 2. díl mám dojem, že Howey „peče“ za pochodu, a v tomto 3. díle je to už naprosto zjevné.

kniha: Duna - Herbert, Frank
idle | **** | před 9 dny

Dunu jsem rozečetla kdysi dávno, před nějakými 20 lety, ale odložila – na můj vkus v ní bylo moc politiky. Ale je to klasika, která ovlivnila mnohé, takže jsem ji měla dlouhodobě v plánu na další pokus o přečtení a teď na to konečně došlo.

Politika je tam pořád, ale kromě ní i další, nepolitické vztahy, různí lidé a národy, taky víra a mysticismus, drama, a to všechno zabalené v poměrně originálně utvořeném prostředí. Takže jsem si tam nakonec našla i dost svého.

kniha: Vyjednavač - Sanderson, Brandon
trudoš | ***** | před 9 dny

Brandon Sanderson začíná opět zeširoka a velmi pomalu zasvěcuje čtenáře do děje i souvislostí. Naštěstí malý formát a vstřícná sazba propůjčují osmi set stránkové knize nečekaný švih, takže si častokrát ani neuvědomíte, jak rychle vám příběh mizí před očima. Vyprávění má přitom politicko-intrikářský charakter, ve kterém se již tradičně mění domnělé skutečnosti podle toho, jak autor usoudí, že už jste na nějaký ten gambit připraveni. Připočtete-li do rovnice ještě sympatické postavy, dojemný konec a bezděčný humor v pozadí, vyjde vám jedno ohromně podmanivé čtení.
A ač to podle anotace nevypadá, je Vyjednavač klasickou epickou fantasy. Jen ta epika trochu chybí. To ale záleží čistě na tom, co si pod tím pojmem představujete. Jde-li vám o dobrodružné putování či monstrózní bitevní scenérie, asi nadšením skákat nebudete. Případně, vyžadujete-li výskyt alespoň nějakého elfa, trpaslíka či draka, pak s tímto románem skutečně narazíte. Nic to však nemění na tom, že je to naprosto dokonalá věc.

kniha: Řetězová reakce - Kotleta, František
tiradentes | ****1/2 | před 10 dny

„Nového začiatku“ som sa pravdupovediac trochu bál. O to väčšie bolo moje nadšenie. Po mierne spomalenom rozjazde sa dej roztočil na plné obrátky a knihu som nakoniec položil až po dočítaní. Určite aspoň taká kvalita ako Poločas rozpadu. Paráda!

kniha: Rázová vlna - Kotleta, František
tiradentes | **** | před 10 dny

Tretí diel sa vezie na rázovej vlne predošlého a pôsobí trochu stereotypne. Koniec to však vynahradí plnou hrsťou rádioaktívneho prachu hodeného priamo do očí.

kniha: Poločas rozpadu - Kotleta, František
tiradentes | ****1/2 | před 10 dny

Vrchol série (aspoň jej prvej časti)! Spočiatku je všetko krásne, slniečkové… Sekta, ktorá nemá a ani nemusí mať žiadne zábrany, má však iný názor. I klasici žánru by týchto fanatikov autorovi mohli závidieť, pretože tí ich naproti tejto sekte pôsobia ako salviši za dverami. No a malá Japonka tomu pridala ďalší level.

kniha: Spad - Kotleta, František
tiradentes | **** | před 10 dny

Vynikajúci úvod do série, aj keď dejovo trochu fádny. Postavy, ktoré nás sprevádzajú počas všetkých troch dielov, však boli perfektne vykreslené. Spad dodal potrebné živiny pre kvalitnú úrodu.

kniha: Zlomení andělé - Morgan, Richard K.
trudoš | **** | před 10 dny

„Tohle je válka, ne soutěž v oblíbenosti.“
Ač jsou Zlomení andělé avizovaní jako druhý díl trilogie, jde o román vesměs samostatný. A zatímco předchozí Půjčovna masa měla charakter stylizované detektivky, v tomto případě se Richard Morgan vydal cestou military SF. Takeshi Kovacs tak pro jednou dělá, co umí nejlépe – zabíjí. Když se pak naskytne možnost podílet se (a tím pádem se obrovsky napakovat) na výpravě za nepoškozenou mimozemskou lodí, obratem se vrhá do největšího dobrodružství svého života.
Jak to celé dobře zní, v reálu to bohužel nefunguje úplně nejlíp. Koncepce je v duchu „spěchá se, aby se čekalo, čeká se, aby se spěchalo“, což hezky odkazuje na armádní rytmus, ale pro tempo vyprávění to není právě výhra. Pár detailů je navíc nedotažených, několik motivů odbytých a většina postav zbytečná. Nemluvě o tom, že zmizel chandlerovský sarkasmus, což mě mrzí asi nejvíc. Pořád se to čte jedna báseň, ale nějak to tentokrát postrádalo srdíčko, jak by řekla moje imaginární sekretářka.

kniha: Tajná historie Bornnu - Šlechta, Vladimír
snop | ***1/2 | před 11 dny

Slechta, jak ho mame radi. Plus trochu opatrny vylet do sveta LitRPG, ale povedl se! Gowery Fink uz je skoro tak dobry detektiv, jako jeho jmenovec Ota.

jsem docela na rozpacích. na jednu stranu autor často umí trefit a kniha je zajímavým postmoderním vyrovnáním se s dnešním světem, na druhou stranu autor klouže často moc po povrchu a nechtěně se stává sebeparodií. některé scény jsou kongeniální ať už tím, že autor dokázal na malé ploše problém podchytit (rozhovor syna s ošetřovatelkami v hospicu u otcova lůžka, schovávání židovské rodiny před pronásledováním) nebo úžasnou aktualizací známých témat (medvídek pú jako paranoidní pacient ústavu pro choromyslné). autor také využitím postulován technologie praktické nesmrtelnosti dobře využil k poukázání na výrazné neporozumění mezi generacemi i ve svobodném a relativně liberálním světě. ta horší stránka je „samotný děj“, ona dánská občanská válka, která je neuvěřitelná nejen v motivech, ale i vyznění. vyprávěno z pohledu boháče a plytkého hejska (který vlastně zabíjel příslušníky své „třídy“ jako povstalec), to celé mohlo být o řád zajímavější, ale nějak se nezadařilo. chápu, že autorovi nešlo o zobrazení reálné občanské války, ale jen jejího využití k vyjádření frustrací obyvatel západního světa, ale skřípalo mi to mezi zuby svou až přílišnou ochotou vydávat obraz a představy za realitu. tož váhal jsem, tři astry, čtyři, ale tři zvítězili právě kvůli té pachuti.

ps. asi jste uhodli, kniha je dost ujetá ve způsobu vyprávění i postavách. opravdu dost.

pps. není to klasická alt.hist, o sci-fi ani nemluvě (SF to ale je). autor tyto propriety jen „využívá“, všechny technologie budoucnosti jsou mlhavé a jen „vysvětlují“ proč mohou někteří lidé žít staletí.

ppps. kniha byla patrně přeložena jen do češtiny :)

kniha: Klub vrahů - Renčín, Pavel
Sirius | ***** | před 12 dny

o volným odpoledni jsem asi tak minutu přemýšlel, jestli mám číst Kouzelnou skříňku pro Gwendy anebo Klub vrahů. Nakonec jsem si vybral Klub vrahů, protože od poslední knížky od Pavla Renčína uplynulo už hodně vody a já byl zvědavý, s čím přišel tentokrát. Měl jsem trochu obavy, protože Vězněná je ve mě nějak zakořeněná pořád a název knížky nesliboval absolutně nic příjemnýho… jenže… jenže… název tak trochu kecá ;) Pavel Renčín má totiž jednu úžasnou vlastnost – umí překvapit. A to hodně. Jasně, pořád je tu velká dávka melancholie a z každý stránky je vidět jeho obrovská láska k Praze (to jak se doslova mazlí s každou větou, aby ji popsal je něco úžasnýho). Taky je tu pár brutálních scén, finále je nervy drásající ale jinak je to příběh s velkým srdcem, kterej je tak strašně netypickej… a navíc vyznává lásku knihám. Vsuvky z Malýho prince během epilogu to tak moc umocňujou… příběh Adama a Diany se vám dostane pod kůži… tuhle knížku prostě není úplně snadný škatulkovat. Musí se číst. Díky za ni.

kniha: Mágův konec - Feist, Raymond E.
trudoš | *** | před 12 dny

Vezmu-li v potaz, že mělo jít v první řadě o finále Válek chaosu a v druhé o uzavření jedné midkemijské éry, tak docela zklamání. Hlavně proto, že se celý konflikt rozhořel tak pěkně v tradici těch nejlepších Feistových děl. Jenže i když autor pracuje s osvědčenými motivy, ty samé už v různých obměnách použil tolikrát, že mi nečekaně chybělo cokoliv, co by mě nějak významně dokázalo zaujmout. Příběh je navíc zaplněn množstvím polemik o podstatě největšího zla a nutnosti zkoumat vše z různých perspektiv, což je jistě záslužné, jen je toho na jeden fantasy román zbytečně moc. Ale přiznám se, že v závěru slza do pravého oka natekla. Ovšem aby taky ne, po těch pěti stech stranách. Osobně bych si vystačil s polovičním rozsahem, aby to celé chytlo výraznější spád. Až mi přijde, že si Raymond E. Feist ukousl až moc velké sousto a jednoduše se s ním nedokázal vypořádat. Takže spoustu věcí polyká bez žvýkání a hromada postav i linií napříč celou trilogií se najednou ukazuje jako neopodstatněná.

Je to slabší než autorův průměr. Moc mě to nenadchlo. Autor se nedokáže rozhodnout, zda píše postapo a nebo preapo. Sexuální vsuvky působí příliš lacině, atraktivitě čtiva nijak nepomáhají.

Spousta zajímavých nápadů zabalených do rádoby děje.

kniha: Neochvějný - Campbell, Jack
trudoš | *** | před 13 dny

Ústřední motiv je kladem i mínusem celého románu. Kapitán John Geary je až příliš rychle největší šéf, hned všemu rozumí a všem natrhne kabát, přestože konflikt do kterého se „probudil“ trvá bezmála sto let. Za války se zbrojní průmysl vyvíjí jedna báseň, s tím zákonitě souvisí i způsob vedení boje a já prostě nedokážu přijmout fakt, že tomu všemu nejlépe porozumí člověk, co byl jedno století mimo mísu. Zkuste přenést důstojníka z roku 1900 doprostřed druhé intifády a sledujte, jak rychle krizi vyřeší.
Ale chuj s tím, autorská licence je autorská licence. Naneštěstí nemůžu říct, že by mi alespoň zaimponoval hrdina či zápletka. Jack Campbell nepřichází s ničím výrazně novým, ani kupodivu příliš nevyužívá nápad s mezigeneračním pohledem na válku. Nemluvě o tom, že žádný strategický majstrštyk se nekoná a Johnův post mohl odehrát jakýkoliv jiný pěšák z davu. Alespoň tak to na mě působilo, ale je možné, že díky nezáživné stylistice a absenci vojenského humoru mi uniklo něco podstatného.

kniha: Vánoční říše - Hill, Joe
Madam Brbla | ****1/2 | před 14 dny

„Fantazie je jen realita, která čeká na uskutečnění.“

Máte rádi Vánoce? Jako dítě jsem je zbožňovala, jako mladá trubka jsem k nim přistupovala vlažně (na co stromeček, hodíme baňku na palmu, na co cukroví, neztloustneme), jako máma se snažím udělat z těchto svátků zážitek pro dcerku a při té příležitosti se sama vracím do dětství, akorát s podstatně větší porcí povinností. Příroda nespolupracuje, sníh je na Štědrý den vzácností, ale vše ostatní se dá přizpůsobit, aby výsledkem byly rozzářené dětské oči a provoněná domácí pohoda. Pohoda, s jakou se ve „Vánoční říši“ nepotkáte.
Joe Hill uchopil americké vánoční motivy, zahalil je do černého rubáše a hojně pokropil krví. Vytvořil z oblíbeného křesťanského svátku nefalšované, mrazivé peklo, ve kterém není nouze o násilí na všemožné způsoby a úspěšně klíčící zárodky nočních můr… nezletilci v mé blízkosti budou povinně ukazovat chrup a jestli zahlédnu někoho v plynové masce, dávám se s jekotem na úprk! Zhltla jsem úvodních 200 stran, plných úžasné imaginace, připomínajících nejlepší momenty z Kingova „To“, a říkala si: „Krucinál, ještě nejsem ani ve třetině a stalo se toho tolik!“ Děj napěchovaný událostmi spěchal kupředu rychlostí šinkansenu, než se z dětské hrdinky Vicky stala komplikovaná dospělá žena a tempo zvolnilo. Také bohužel zmizela jistá míra fascinace a okouzlení příběhem. Krátce jsem s Vicky měla problém, ztratila mé sympatie, dokázala je nicméně získat zpět a zajistit, ať jí nadále držím palce. Zůstal výborný horor, kde projevy citů střídá zběsilá akce, napínavé scény se prolínají s takřka poetickými pasážemi, v popředí pak zůstávají dva motivy: síla fantazie a síla lásky – především pouto mezi rodiči a dětmi.
Fyzické násilí není tím nejhorším, s čím se v románu setkáte, tady se devastují a kradou lidské duše. Jestli myšlenku, že se vnitřní světy mohou stát skutečnými, šmahem zamítnete jako 3,14čovinu, asi byste se dílům Joe Hilla měli raději vyhýbat. Tento spisovatel rád ohýbá realitu do nevšedních forem a ne každý je psychicky nastaven přistoupit na daná pravidla (přesněji jejich absenci, kdy je možné cokoliv). Já jsem s Hillovou tvorbou spokojená , už si nemusím dělat starosti, kdo mne bude fascinovat, napínat a děsit, až se Stephen King vydá na věčnou cestu k Temné věži. V téhle rodině je naštěstí dost talentovaných šílenců… zde se přímo nabízí citát z knihy:
„Nejsi cvok! Jsi kreativní.“
Ještě kdyby pánové z Kingova klanu lépe zvládali finální kola, z těch se jim někdy stává bramboračka. Chtělo by to rozhodně méně duchů babiček, co v nouzi dobře poradí, a imaginárních otců, kteří na poslední chvíli povzbudí správnou větou. Na popud Hillovy mámy byla sice poslední kapitola „Vánoční říše“ přepracována vkusněji, ale… ale. Pořád to smrdí kýčem.
Za úvodní třetinu 100%, za zbytek 80%, v rámci žánru sakra povedená kniha. Dovolím si kacířskou větu: dle mého názoru syn v pár ohledech otce překonal, chybí mu akorát rafinovanost v práci s charaktery, hlavně s vedlejšími postavami. Mírně nasněžilo, na parapetu poskakují sýkorky, má užvaněná čertice spí, v domě je vzácný klid, mám tedy vánočně mírumilovnou náladu. Proto ode mne Joe Hill opožděně dostává na stromeček čtyři blyštivé hvězdy a k tomu jednu poloviční jako dárek.

kniha: Krev pro rusalku - Sněgoňová, Kristýna
trudoš | ****1/2 | před 14 dny

„Amor hominum nostra lex.“
Jednoznačně nejlepší debut minulého roku. Kristýna Sněgoňová překvapila jak po stránce stylistické, tak žánrové. Urban fantasy v posledních letech čím dál víc sklouzávala do osidel otřepaných romancí a v jejím podání získala zpět kouzlo cynického noiru, který nemá daleko k hororu. A přitom tu jde v první řadě o víly, takže by jeden nečekal, jak moc depresivní román to vlastně bude. Ovšem člověk míní a spisovatelé mění, pročež Amálka už pro mě nikdy nebude bezelstně naivní figurkou.
Krev pro rusalku rozhodně není akční jízdou, autorčina síla tkví především v perfektně rozehrané psychologii postav. Hned v první kapitole navíc rozdá karty takovým způsobem, že i těm největším optimistům musí být jasné, že jinak než katastrofou to skončit nemůže. Přesto člověk hltá další a další stránky téhle pochmurné detektivky a tajně doufá, že finální konfrontace přinese alespoň zdání morální satisfakce. Jenže to by člověk musel číst pohádku a k té má tahle kniha hodně daleko.

kniha: Mainstream+ - Pech, Miroslav
cojone | **** | před 14 dny

Tak kupodivu mi prisla novela jako nejslabsi cast knihy. Mozna kdyby to byla jen delsi povidka, tak je hodnoceni lepsi, ale od takhle dlouheho utvaru uz cekam vic a tady autor v porovnani napriklad s Rencinovou genialni Veznenou vyrazne ztraci. Za me takovych 60%. Na druhou stranu vsechny povidky byly pro me vysoko nad prumerem. Celkove tedy za krasnych 80% 

kniha: Kruh - Strandberg, Mats
Elfgren, Sara Bergmark
trudoš | ***1/2 | před 15 dny

Nestandardní teenagerská týmovka zajímavá pro disfunkční vztahy mezi hrdiny. Lépe řečeno mezi hrdinkami. Ono, co taky čekat jiného od party holek, se kterými cloumá puberta, a ještě k tomu umí čarovat. Jinak ovšem bez zásadních dějových překvapení a v základních bodech protivně kýčovité, aby byla uspokojena tržní poptávka. Přiznám se, že kdyby se autoři oprostili od fantaskních motivů a nechali vyprávění v realistické rovině, bavilo by mě to mnohem víc. Tady zkrátka proslovy o tom, jak jsou děvčata čarodějnice a patří mezi vyvolené, jejichž osudem je zachránit svět, působí bezmála trapně, zejména v kontrastu s depresivní atmosférou skandinávského poloostrova a všemi těmi veselými problémy dospívajících. Přitom by to i jako horor mohlo fungovat bez problémů, kdyby ovšem tvůrci pozadí neodbyli tak prvoplánovou legendou. Hašteření mezi postavami, stejně jako detektivní linie, totiž klapou skvěle, což umocňují především změny úhlů pohledu a svérázné charaktery různorodých protagonistek.

kniha: Temný karneval - Bradbury, Ray
Strýček Biolit | **** | před 15 dny

Moc příjemné čtení, přičemž za mě je lepší druhá půlka knihy. Na povídkách není znát jejich věk, jsou psány velice lidsky, poeticky, doba není důležitá, jsou, doslova, nadčasové, neboť lidi a lidské touhy se v průběhu věků nemění. Hodnotil bych i výše, ale u většiny povídek jsem odhadl jejich konec po pár stranách, což mi lehce kazilo radost ze čtení (a pak zde také bylo několik slabších kusů). Samotné zpracování knihy je parádní, nenašel jsem snad jediný překlep. Takže pokud jste nečetli nějakou předchozí Bradburyho sbírku (většina povídek v této knize už česky vyšla), tak je Temný karneval asi jasná volba…

kniha: Krev pro rusalku - Sněgoňová, Kristýna
gokudo | **** | před 17 dny

Slapat chodnik v Brne neni zadny med a zvlaste kdyz jste rusalka, divozenka nebo meluzina. O nic lepsi to neni pro policajta Dominika, ktery jede stale na praskach a je jeste k tomu hrozny blb. Autorka micha urban fantasy s Eddem McBainem a gulasek velmi dobre funguje. Jenom ten hlavni heroj je tak trochu achilovka.

kniha: Mínótauří trilogie - Swann, Thomas Burnett
trudoš | **1/2 | před 17 dny

Fantasy říznutá krétskými legendami si vždycky zaslouží pozornost. Vždyť co dnes může připomínat klasickou epiku víc, než řecko-římská mytologie?
Souborné vydání Mínótauří trilogie je tvořeno tituly Stříbrozvonky, Věčný les a Život mínótaura. Je třeba poznamenat, že i když jsou knihy vnitřně propojeny, navazují na sebe jen volně. Jde o samostatné romány, které vznikaly ve velkém časovém rozestupu a vzájemná kontinuita nebyla prvotním záměrem, proto občas narazíte na rozdíly v jednotlivých liniích. Jinak ale Thomas Burnett Swann pojal své příběhy se vším, co k dobrodružné fantasy patří – líté bestie, sličné dívky, silní hrdinové, zlovolní padouši a bitvy o přežití. Jenže… První kniha vznikla v roce 1966 a poslední v roce 1977, což se podepisuje na celkovém charakteru vyprávění. Autor má ve zvyku překvapivé zvraty líčit stručně a bez zbytečných popisů, kvůli tomu však pro mě zmizela z děje toliko potřebná atmosféra navozující napětí. A jakmile hapruje tohle, zbytek už se zkrátka veze.

kniha: Spálená mrazem - Briggs, Patricia
Speedemon | **** | před 17 dny

Neuvěřitelně vyrovnaná série. Začíná to zajímavě, únosem celé Adamovy smečky. Mercy musí zmobilizovat pár uprchlých a vymyslet plán na záchranu. Jako obvykle se to celé zašmodrchá a do hry se připletou fae i upíři. Text běží jako po másle. Jedná se už o sedmý díl a nějaká hlavní dějová linie ta tam. Knihy jsou koncipovány jako samostatné příběhy, tak se není čemu divit. Na druhou stranu, nějaký výraznější přesah by to oživil…

kniha: Pomysli na Fléba - Banks, Iain Menzies
dva mraky | ***1/2 | před 17 dny

Velmi zajímavý svět autor hýří nápady s rasamni dějinami a událostmi a protáhne čtenáře různými atraktivními místy. V tomhle bych byl naprosto nadšen. Dál už to tak super není. Hlavní postava nějak postrádá šťávu i když se autor zjevně snažil o opak. A co je horší, ty vedlejší postavy jsou napsané naprosto zaměnitelně přestože je autor líčí povětšinou jako vesmírné žoldáky, snaží se aby měli své libůstky, historii a tak, ale dělá klasickou chybu, že to o nich spíš jen říká, než aby je to nechal dělat, takže jsou nakonec dost nudní. Dějový oblouk se IMO taky nějak vymkl kontrole, protože celé to má být o honu za zatoulaným Mozkem (superpočítačem) jenže až příliš mnoho místa zabírají různé peripetie jako nájezd na chrám náboženské sekty, průzkum opuštěné superlodi apod a tyto epizody se vyznačují tím, že jsou pro hlavní linii v podstatě postradatelné(to by vůbec nevadilo) a současně ale neměly takový spád, abych na každé stránce nemyslel na to kdy už se konečně dostaneme k tomu Mozku(to už by vadilo hodně). Kniha se snaží o výrazný přesah o smyslu válek, náboženství, smyslu lidského konání, postavení člověka ve světě, kde jsou nekonečně chytré stroje atd, je toho moc a ne všechno je lehce srozumitelné, ale dějová složka knihy převažuje. Závěr je sice roztahaný a jaksi vyšumělý do ztracena, ale musím mu přiznat, že mi navodil velmi realistický pocit marnosti a zmaru. Konec odvyprávěný pomocí dodatků mi sedl, události jsou uzavřené a kniha je samostatný román. PS: když chyby tahají za oči i mne, to už je co říct. Starý překlad jsem nečetl, ten současný na mě působí neutrálně.

12345678910poslední (351)14025 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu