RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (342)13678 příspěvků celkem
kniha: Smečka ze čtvrtého pokoje - Petrosjan, Mariam
trudoš | **1/2 | před 15 hodinami

Prazvláštní příběh, jehož největší slabinou pro mě byla absence konkrétní dějové linie. Než jsem se stačil zorientovat kdo je kdo a co s čím jak souvisí, byla půlka románu za mnou a děj v plném proudu. Přesto mi bylo nadále záhadou, o co že to vlastně kráčí. Ona totiž Mariam Petrosjanová nevyrukuje s ničím přímočarým, neustále se pohybuje v náznacích a nevyřčených motivech, kdy rozehrává drobné vedlejší linie, o kterých však nemáte ani ponětí, zda jsou pro další vývoj podstatné, či ne. Může s tím ovšem souviset fakt, že Smečka je třetinou jedné knihy, a podle toho je také koncipována.
Na obhajobu spisovatelky musím uvést, že jako stylistka je velmi hravá a pro člověka s otevřenou myslí musí být její imaginace fascinující. Podmanivá atmosféra podivuhodného domova jde na ruku se spletitým vyzněním, kdy hodně závisí na tom, jak k dílu od počátku přistoupíte. Jenže když po dočtení pochybuji, zda jsem skutečně už v cíli, nebo ještě stále na startu, je něco špatně. Dost možná ale ve mně.

kniha: Jméno větru I - Rothfuss, Patrick
Polinius | ****1/2 | před 18 hodinami

Kniha má všechny atributy, proč by měla být špatná a ona není! Autor vypráví příběh v podstatě jen za pomoci jedné postavy, která je postavou i hlavní. Příběh první půlky prvního dílu (tato kniha) má sice jasně definovaný směr, kam se chce hlavní hrdina dostat a co chce zjistit, ale nepokročí v tomto směru moc dopředu. Autor (kniha) je pomyslným výsledkem hypotetického spáření J. K. Rowlingové a Rogera Zelaznyho.

kniha: Hra lží - Shepard, Sara
trudoš | ***1/2 | před 2 dny

Kdyby si Sara Shepardová s příběhem trochu lépe pohrála, mohlo to být vážně dobré, a to i pro jiné než holčičí čtenáře. Má to švih, je to napínavé a plné podivných skutečností, nad kterými poletuje duch jedné z hlavních postav a mimoděk tak prorokuje špatný konec. Navíc mi atmosférou Hra lží připomněla můj oblíbený seriál Veronica Mars, jen ten vtip výrazně chyběl.
Problém nastává v momentě, kdy člověk začne přemýšlet nad logikou chování jednotlivých protagonistů. Tady je znát, že si autorka děj přizpůsobuje svým potřebám, než že by se snažila držet reality. Ale od toho zas próza je. Ovšem oproti Roztomilým malým lhářkám nezabředává vyprávění tolik do trablů mladých (alkohol, bulimie, domácí násilí, atd.) a soustředí se spíš na zápletku. Ta je však spíchnutá horkou jehlou, jakoby víc záleželo na cool zvratech, než smysluplném jednání. Ale bavíme se o teenagerech z „lepších“ vrstev, kdo ví co tam je možné. No, jsem každopádně zvědav, zda se naplní má indukce a vrahem bude zahradník.

Moje první kniha od Eddingse. Jelikož jde o jednoho z největších klasiků v žánru, tak nejenom že doplňuju jeden z restů ale zároveň trochu vím do čeho jdu. O knize nebo autorovi se toho totiž napsalo spousty a proto jsem věděl, že půjde o vesměs klasickou černobílou fantasy bez větších zmatků nebo velkých úmrtí.

I tak jsem byl ale překvapen. Celá kniha je v podstatě jen o cestování po kontinentu plném různých království. Nesetkáme se s žádnou jinou rasou než lidskou, magie bylo pomálu, žádný drak… Jen v prologu a na pozadí příběhu se odehrává souboj bohů, dobra a všudypřítomné­ho zla.

Hlavní hrdina Garion je docela trouba, ale chtě nechtě mu držíte palce. Všichni ho drží v takové nevědomosti, že bych se ani nedivil kdybych se nasr*l a přidal se na temnou stranu :) To tady ale nečekám. Na opačné straně je Polgara, která mi byla krajně nesympatická a samotný čaroděj Belgarat jehož věk se počítá v tísích je vlastně fajn děda co nejspíš drží svoje schopnosti pod pokličkou a cestuje s partou obyčejných lidí. Jestli to dělá z nějakého zatím neznámého důvodu nebo proto, aby bylo na těch 300 stranách o čem vyprávět, netuším.

Dnes jde o naprostou klasiku, která ničím nepřekvapí. Nijak neodbočujeme od hlavních postav a proto to docela rychle uteče. S menším přivřením oka za autora, který žánr dokázal zviditelnit dávám 60%

kniha: Osvícení v temnotě - Lilja, Hans-Åke
gokudo | **** | před 3 dny

Velmi zdarila antologie. Nejlepsi … Poe, Barker, Ketchum. Za 77 %.

kniha: Hrdinové - Abercrombie, Joe
Madam Brbla | ****1/2 | před 3 dny

„Hrdinové“ sklidili na Legii mnoho nespokojeného remcání, proto jsem ke knize přistupovala skepticky a dokopala se k ní až po sedmi letech. Pochopila jsem, proč to zklamání: sledujeme čtyři dny války, aniž by se autor obtěžoval naznačit, proč vznikla. Žádná klasika ve stylu zlý Mordor, devastující zemi temnotou, versus stateční klaďasové, kteří svým dobrodružným putováním svět zachraňují (a zachrání). Kdepak. Zapomeňte na černou a bílou, zapomeňte na šlechetné ideály. Tady máme jen muže (převážně muže) s jejich nectnostmi, kteří se vzájemně vraždí a mrzačí, aniž by pořádně věděli proč. Prostě dostali příkaz odněkud shůry a tak dělají, co umí (nebo neumí). Špinavé válečné epizodky, nikoliv souvislý epos.
Někdo bojuje hlavně s bolavými klouby a pocitem, že je na tyhle sračky už moc starý. Jiní si hýčkají přebujelé ego v naleštěné zbroji. Další se snaží bitvám vyhýbat a pouze profitovat (krást, loupit, kšeftovat, případně intrikovat). Jeden je v líté řeži smrtící mašina, dodávající spolubojovníkům odvahu a naději, ovšem při sledování vnitřních monologů tohoto „hrdiny“ jsem nevěděla, jestli nad ním mám zaplakat nebo se pozvracet. A čerství rekruti? Ti ani nestačí zírat, jak rychle jejich sny o velkých činech zapadnou do bláta.
Takovou chásku pochybných existencí si přece čtenář nemůže oblíbit… chyba! Většinu z hlavních charakterů, kterým se „Hrdinové“ věnují, jsem se brzy naučila mít ráda a držet jim palce. Ani tak ne kvůli přežití, spíše aby se nedopustili nějaké obzvlášť velké hnusárny. Bylo snadné se citově angažovat u Curndena Dávivce a jeho tuctu, těžší u sebelítostivého Bremera dan Gorsta či oportunisty kaprála Tunnyho a celkem obtížné u křivého prince Caldera, všichni na mě svým způsobem silně zapůsobili. Sice jsem nečetla kdovíjak dychtivým tempem, ale každá z linií mě bavila. Některé byly až příliš předvídatelné (Beck a Reft), jiné dokázaly překvapit malinko negativně (Černý Dow a Finree), nicméně nezaznamenala jsem vyloženě nudné pasáže.
Komu vlastně držet palce, drsnému severu nebo civilizovanému jihu? Na tom absolutně nezáleží, tohle je kniha o lidech a válce. Abercrombieho cynický (imho realistický) přístup nechává málo prostoru pro skutečné hrdinství, není však jen sbírkou negativních zkušeností. A já toho stále ještě nejsem přesycená. Možná pomáhají více než roční rozestupy mezi autorovými romány (na druhou stranu se mi poztrácelo pár… no, více párů souvislostí).
Součástí „Hrdinů“ je trojice map s jednou drobnou zvláštností: ukazují stále stejné území, mění se akorát pozice vojsk, jednotlivých divizí, batalionů, prostě všech těch band reprezentovaných jejich nadřízenými (a sem-tam zmizí nějaká budova).
Jak je zřejmé z komentáře i z hodnocení, k remcalům se tentokrát nepřidám, já jsem si „Hrdiny“ užila skvěle. 89% A teď si jdu objednat „Ostré konce“.

kniha: Zemětřas - Priest, Cherie
trudoš | *** | před 4 dny

Když někdo slibuje parní stroje, zombíky a alternativní dějiny americké občanské války, srdce dobrodruha má chuť radostí se roztleskat. A když pak dostane komorní rodinné drama o rozpadu jedné šťastné rodiny, srdce dobrodruha má chuť se rozplakat.
Nechci tvrdit, že je Zemětřas špatný – jen se podle anotace tváří navenek jinak, než co skrývá ve skutečnosti. Nic to nemění na faktu, že Cherie Priestová představuje čtenářům zajímavý svět, obydlený pestrou paletou různorodých postav. Také zápletka má atraktivní rozjezd, kdy hrdina pronikne na „zakázané“ místo a následná záchranná akce spustí řetězec nepěkných událostí, které mají osvětlit prazvláštní stav světa. Naneštěstí je autorka ve svém vyprávění trochu průhledná a zvraty, kterými se snaží čtenáře udržet v napětí, jsou očekávatelné. Navíc mi vysloveně vadilo umělé oddalování propojení dvou dějových linií, které se zákonitě spojit musí, jenže kdyby se to stalo moc brzo, byl by příběh poloviční. I okecávání jednoznačného se musí umět.

kniha: Rázová vlna - Kotleta, František
Lmslaver | *** | před 4 dny

Miluji postapo, ve Spadu a Poločasu rozpadu se to povedlo, ale Rázová vlna bohužel tak trochu skřípe, trojka nepřináší nic nového. Po infiltraci a sabotáži na základně měnitelů už sledujeme pouze ústup, bitvu, přesun krajinou a zase bitvu, a tak stále dokola. Málem bych zapomněl, že před bitvou je vždy nějaký ten odstavec se sexem, který určitě nadchne nějakého mimoně (sorry teď se vlastně používá slovo nerd). Už žádná nová zajímavá lokace, žádné pozoruhodné společenství přeživších lidí, už se jen od jedné bitvy k druhé prodíráme tím, s čím jsme se seznámili ve dvojce. Cesta do finále příběhu je dlážděna stovkami mrtvých, smrt je tu tak běžná až vyznívá naprázdno a hlášku která by ji občas odlehčila, aby čtenář pohledal. Myslím, že by bohatě stačilo přidat k Poločasu rozpadu padesát až sto stránek a důstojně to ukončit. Rázová vlna je už jen továrna na slova, která vyplní poslední díl třemi stovkami hluchých stran. Škoda.

kniha: Chutná těla - Marion, Isaac
trudoš | ***1/2 | před 5 dny

Už jsem měl v ruce romance s upíry, vlkodlaky, démony, anděly, mimozemšťany, právníky i politiky. Ale se zombie vztahovkou jsem se setkal poprvé. A nedá mi to než se pozastavit nad tím, jak moc špatný člověk jsem, když začínám komentář právě těmito větami.
Chutná těla jsou románem, který ocení hlavně čtenáři paranormálních romancí, jež už mají kýčovitého láskobolenství plné zuby. Zároveň nepostrádají smysl pro humor a trocha toho životního nadhledu. I když „nechutně vtipný, ale i dojemný horor“, jak slibuje anotace knihy, se tak úplně nekoná, je tu několik vážně povedených scén, především ty ze života obyčejného zombíka. Celkově se to nese v lehké rovině tragikomedie, neberoucí se smrtelně vážně, ale zároveň nesklouzávající k parodii. Snad jen občasné emo výlevy si Isaac Marion mohl odpustit. Na druhou stranu, tohle je román pro dospívající, takže autor vlastně hraje na tu správnou strunu, jíž cílová skupina poslouchá. Vždyť z jejich pohledu nakolik se žijící liší od těch nežijících?

kniha: XB-1 2017/12 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 5 dny

Priemerné číslo v ktorom u mňa tentoraz bodujú hlavne domáce poviedky. Tou absolútne najlepšou poviedkou je ďalší príbeh z Gheta Petry Kubátovej pod názvom Kolonka tři . Ako druhú tu musím uviesť šialenosť od vôbec prvýkrát u mňa kladne hodnoteného Vladimíra Zábrodského o tom ako zabiť svoju ženu trpasličieho vzrastu. Tá nesie názov Dokonalá vražda , veď ako inak :) Kto však bude na konci mŕtvola?

kniha: Ctnosti králů - Liu, Ken
snop | **** | před 5 dny

Pokud čekáte komorní příběh společenstva lidí, nedočkáte se. Kniha rozmáchle glosuje období cca 10 let, sleduje mnoho postav a událostí. Spíše je kronikou, než klasickou fantasy, byť občas jaksi „sletíme“ z božských výšin až do hlav jednotlivých aktérů a prožijeme s nimi i nejednu tu hostinu či hodinu nočních nejistot.

Kuni Garu a Matu Zynda chtějí svrhnout císaře a vybudovat lepší svět. Oba mají ale poněkud odlišné představy o tom, co znamená „lepší svět“, takže nakonec skončí proti sobě. Kuni – pampeliška, proti Matuovi – chryzantémě. Název série napovídá, jak to celé dopadne.

Je to celé velmi čínské, takže uklánění, roucha, popravy do třetího kolena, sebevraždy ze cti… tohle všechno a mnohem víc. Na druhé straně vzducholodě, parní stroje, ponorky… ale hlavně, všudypřítomné intriky a boj o moc. Nikdo nikomu nevěří, každý každého zradí, či alespoň o zradě uvažuje.

Vskutku je to trochu repetitivní – pomůžeme někomu k moci, pak ji chceme pro sebe, zradíme, odstraníme původního mocipána, a jsme v téže situaci. Kuni Garu je výjimečný, protože jako jediný toto schéma trochu protíná – ale jen trochu. Kuni Garu je jediný „evropan“ mezi těmi všemi „číňany“.

Byla to dobrá a poučná četba, ale nejsem si jist, zda si chci přečíst i druhý díl. První je dějově zcela uzavřený a obávám se, že druhý díl už bude jenom opakováním, což znamená ještě více intrik a umírání tisíců lidí. Na což už asi nemám sílu.

Čtení hlavně pro nečtenáře, protože textu je tu skutečně pomálu. Sice to vynahrazují nádherné ilustrace z dílny Tonyho DiTerlizziho, jenže nic to nemění na faktu, že víc jak hodinku příběh nezabere. Kdyby šlo o jednu kapitolu většího celku, nezlobil bych se a bylo by to právě tak akorát. Takhle mi na jazyku zůstala pachuť obchodního kalkulu, jak prodat pět knih místo jedné a z rodičů vytřískat co nejvíc peněz. Protože člověk za sto sedmdesát dukátů dostane neukončené dobrodružství, jež se ani pořádně nestihne rozehrát, takže koupě dalšího dílu je prakticky nutností.
Jak jsem ale psal na začátku, pro děcka, co teprve začínají propadat kouzlu psaného slova, je to ideální titul. Spousta ilustrací, velká písmena, sympatické postavy, magičtí tvorové a zápletka, co má hlavu a patu, alespoň co dětská fantazie dovoluje. Podmanivou atmosféru to bezesporu má, protože sám jsem zvědav, co bude příště, jen doufám, že tentokrát už budeme mít představování za sebou a vrhneme se na skutečnou zápletku.

kniha: Andělská hra - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 7 dny

„Závist je náboženstvím průměrných lidí. Dává jim útěchu a přináší odpověď na neklid, který je vnitřně sžírá. V neposlední řadě působí rozklad jejich duše a umožňuje jim odůvodnit vlastní mrzkost a chtivost způsobem, který je vede k přesvědčení, že se jedná o ctnosti.“
Carlos Ruiz Zafón je pro mě živoucím důkazem toho, že mistři dickensovského formátu ještě nevymřeli. Stylistická virtuozita čiší z každé jeho věty a je úplně jedno, zda zápletce chvilku trvá, než se konečně dostane ke slovu. Andělská hra přitom navazuje na Stín větru skutečně jen velmi volně, chronologicky se dokonce odehrává o několik desítek let dříve. Atmosféra gotického románu však zůstává zachována, i když tematicky jde o příběh komplexnější a svým způsobem i mnohem filozofičtější. Hlavním motivem je znovu posedlost literaturou, ovšem tentokrát se nejedná o vášeň čtenářskou, jako spíše autorskou. A právě úvodní pasáže o strastech a slastech spisovatelského řemesla patří k mým nejoblíbenějším v celé Zafónově tvorbě.

kniha: Artemis - Weir, Andy
Lokina | **** | před 7 dny

Od Andyho Weira jsem četla Marťana a ten se mi moc líbil, takže jeho další knihu jsem si nemohla nechat ujít. Artemis má rozhodně zajímavou myšlenku i děj. Už jenom za povšimnutí stojí mapa města a jeho okolí, takže jste se lépe orientovali. Ale zpracování je už horší. Některé kapitoly se mi četly velmi dobře, ale některé, zvláště ty, které popisovaly technické záležitosti, se mi nečetly zrovna nejlépe a příběh už nebyl tak dynamický a záživný. Jazz jako hlavní hrdinka mi byla trochu nesympatická a nijak jsem za celou dobu k její postavě nenašla cestu. Někdy se chovala jak teenager a za chvíli z ní byla super chytrá „cool“ holka, tohle střídání nálad mě tedy nebavilo. Konec knihy je vyváženě dobrý a ten mě z celé knihy bavil nejvíc. Celkově vzato kniha není špatná, ale na Marťana prostě nemá :-)

kniha: Návrat Rudé gardy - Esslemont, Ian C.
trudoš | **1/2 | před 8 dny

Teď už vím, jak se cítí člověk, který poprvé otevře některý z románů Stevena Eriksona a nepropadne mu. Jenže kde zmiňovaný autor dokáže vtáhnout podmanivou atmosférou a neotřelými charaktery, tam u mě Ian C. Esslemont naprosto selhal. Pletly se mi lokality, stejně jako dějové linie. V zápletce se skáče jak v Super Mario Bros. a kdyby na začátku nebyl přehled postav, bezradně bych dumal nad tím, co za pobudu je to vždy aktuálně na scéně. Od určitého momentu, jsem navíc dospěl k závěru, že se Esslemont bohužel snaží napodobit styl vyprávění svého slavnějšího kamaráda – tedy hodit čtenáře doprostřed událostí – a zkrátka se mu to sype jako domeček z karet. Výsledkem je umělá přehlídka prapodivných figur s různorodými motivy, jež pochopí jen ten, kdo má o historii světa alespoň základní povědomí. Číst to jako samostatný román podle mě nejde, což je hlavní rozdíl oproti všem dílům z cyklu Malazská Kniha padlých. Naopak skalní fanoušci si určitě přijdou na své, souvislostí je tu požehnaně.

kniha: Vyznavač Satanův - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 8 dny

Zvláštní díl. Autor ho ve skutečnosti dopsal až mnohem později a v Německu vyšel v tomto pořadí až ve 4.vydání série. Jde o hodně tajemný díl s povedenou atmosférou. Na druhou stranu se tu moc nevysvětluje a všechno stojí na vodě. Zvlášť motivy vraha jsou dost divné. Jinak příběh lehce navazuje na pár dílů zpět objeveného temného anděla Massaga, za to body k dobru. Podivné je, jak se v příběhu zbytečně okatě plýtvá s výrazem „satanista“, což bylo asi autorovo oblíbeného slovo protože s dějem má pramálo společného…

kniha: Velký záliv - Pendell, Dale
Elwis | ***1/2 | před 8 dny

Autor si skrze apokalypsu a kolaps vyrovnává účty se současným zřízením a popisuje postupně nově vznikající společnost, které je velmi podobná té indiánské před příchodem Evropanů – lidstvo sice nelétá do vesmíru, ale komunikuje s duchy a ovládá převtělování do zvířat apod. Na začátku knihy dojde k vyčerpání zásob ropy a následně na zmutované choroby vymře více než 95% obyvatel. Postupně autor popisuje vznik svobodných společenství, následný návrat feudalismu až po definitivní rozpad lidského společenství v další době ledové. Vůbec popisy postupně se proměňujícího klimatu, hlavně kolísání hladin oceánů v řádu desítek metrů jsou časté a obsahují dlouhé výčty zaplavených měst. Překlad a redakce výborné, jen nevím kolik americká armáda zakopává tanků, ale spíše by místo spojení „zakopané tanky“ mělo být „podzemní nádrže“ (str.16) a spíše se užívá spojení „velrybí tuk“ než „velrybí sádlo“ (str.82). Dle autora …úpadek poskytl šanci vysvětlit všem lidem bytostně vlastní patologii vojensko-oligarchických států s jejich neukojitelnou materiální shánčlivostí (str.51), což se podařilo.

kniha: Hominidé - Sawyer, Robert J.
SONP | ****1/2 | před 8 dny

Ke knize jsem se vrátil po 10 letech a opět se mi to zdá skvělé. Musím jen připustit, že literárně je to takové dějově a úvahově nekomplikované dílko a jazyk je spíše vědecký než květnatý či poetický. Jenže jednak mám takové psaní prostě rád a nestydím se za to, a druhak prostě zbožňuji utopie. A neandertálský svět je prostě přesně takovou utopií, o které si rád čtu. Svět, ve kterém všichni až na drobné poklesky žijí v idyle, v rovnováze s přírodou, všichni se mají rádi (i muži s muži a ženy se ženami) a jedinou skrvnou je připomínka Velkého bratra v podobě „Archivu Alibi“ (to snad aby to celé nebylo moc dokonalé). Prostě až by se Homo Sapiens pocházející z těch krvežíznivějších lidoopů se svou historií válek a vykořisťování člověka člověkem styděl. Díly Sawyera se většinou prolínají také zajímavé právní otázky (zde neandertálský právní systém s již zmiňovaným Archivem Alibi a také neexistencí placené advokacie), což pro mne jen zvyšuje jejich zajímavost. Prostě být to jen o trochu víc literární, bylo by to dokonalé. 90%!

kniha: Zima v Thonnierice - Šlechta, Vladimír
gokudo | *** | před 8 dny

Osobne mi tohle Krvave pohranici – next generation nepripada uz tak zajimave jako ty starsi knihy v serii.

kniha: Pacifický vír - Cussler, Clive
Nelson | *** | před 8 dny

Moje první setkání s Dirkem Pittem a nejsem z něj úplně nadšený. Dirk Pitt je postava něco mezi Indiana Jonesem a Jamesem Bondem. Bond i Indiana Jones jsou přece jenom větší sólisti, Dirk Pitt pracuje s podporou amerického válečného námořnictva. Kniha je čtivá, zápletka zajímavá, děj dobře ubíhá i graduje. Autor ale někdy svému hrdinovi až moc pomáhá, když už se dostane do úzkých, tak vytáhne „králíka z klobouku“ resp. objeví se dcera, kupodivu, hlavního záporáka. A ten má zase IQ patrně na úrovni Sheldona Coopera, ale IQ dalších členů jeho organizace se pohybuje někde kolem bodu mrazu. Čtivá kniha s někdy až moc jednoduchou zápletkou.

Sedmero strašidelných historek, kterými si rozhodně okořeníte Vánoce tím nejlepším možným způsobem. A možná i vyděsíte své ratolesti natolik, že zapomenou na nějaké dárky.
Chris Priestley opětovně graduje hrůzostrašnou atmosféru, ze které běhá mráz po zádech a poměrně nevybíravě zachází se svými dětskými hrdiny. Těm se častokrát nevyhne nějaká ta smrt či doživotní šílenství. V tomhle je autor dost nekompromisní a i když mají příběhy občas nějaký ten morální podtón, není to právě ponaučení, pod něž by se podepsala Liga uvědomělých maminek. Neděsí však pomocí brutality, vyhřezlých vnitřností a hrubé vulgarity, ale prostým našeptáváním do ouška o nevysvětlitelných jevech. Což ještě umocňuje hravý ilustrační doprovod, bez kterého by se vyprávění prostě neobešlo.
Nevýhodou jsou opakující se koncepty, kdy se v úvodu nadhodí téma a člověk už pak trochu tuší, jak moc špatně to asi skončí a na koho dopadne pověstná kosa. Ovšem v rámci toho, že jde o čtvrtou podobnou knihu, tak pořád klobouk dolů.

kniha: XB-1 2017/11 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 9 dny

Po čase opäť jedno číslo s výrazne dobrými poviedkami. Je ich tu viac ale za všetky spomeniem aspoň dve, ktoré sú aspoň u mňa extra-špeciálne dobré. Tou prvou je druhá poviedka z dystopickej budúcnosti bez súkromia od autorky Dominicy Phetteplaceovej pod názvom Projekt Empatie . Tou druhou je hneď prvá poviedka, svedectvo empatickej umelej inteligencie Fotografie koček, prosím od Naomi Kritzerovej. Teda zdánlivo podobný námet. Vyznenie jednotlivých poviedok je však diametrálne odlišné…

kniha: Klan - Rus, Dmitrij
snop | *** | před 9 dny

Malinko se nám to rozplizává, zápletka s kouřením se víceméně opuštěna, nyní podporujeme Temného. A další bohy. Zatím není jasné, kam to povede, hrdinu opouštíme v poměrně svízelné situaci. Celkově takové trochu nanicovaté, ale čte se to stále velmi dobře.

kniha: Kartosský gambit - Mahaněnko, Vasilij
snop | ***1/2 | před 9 dny

Rozhodně me to bavilo více než druhý díl konkurenční Rusovy ságy Hraju, abych žil. Má to lepší příběh, svět se vyvíjí překvapivá odhalení na závěr překvapí, byť poslední bitva je poněkud nepřehledná. Bude zajímavé sledova, kam to povede dál, protože hrdina je už až moc nabušený.

kniha: Oheň probuzení - Ryan, Anthony
snop | *** | před 9 dny

Za mě tedy velké rozčarování. Především naprosto odporný systém magie – magické schopnosti dodává vybraným lidem požívání dračí krve a jelikož na magii stojí celá ekonomika světa, pochopitelně dochází k intenzivní „těžbě“ této krve. Jinými slovy se chovají a loví draci – zjevně (polo)inteligentní tvorové – pro svou krev (která je pro nenadané žíravá), které se v knize celkem pochopitelně říká eufemisticky „produkt“.

Možná – snad – jde o sofistikovanou kritiku masného průmyslu, nicméně když člověk polovinu času sympatizuje s antagonisty, trochu to kazí čtenářský zážitek.

A s tím souvisí i nastavení celého světa: máme asi sympatizovat s hrdiny proti císařským „korvantincům“, když ale hrdinové žijí v drsném hierarchickém korporativismu, není to úplně lehké. A do toho poměrně hodně náznaků, že lidé (nebo snad draci?) přilétli z kosmu, což ještě dále rozbíjí ucelenost interpretace…

Co se týče příběhu, sledujeme osudy tří mladých hrdinů, špiónky Lizanne, budižkničemu Claydona a námořního důstojníka Hilemorea. Posledně jmenovaný slouží pouze jako příprava k dalším dílům ságy, dějem se jenom mihne a v zásadě do něj nezasáhne. Lizanne a Clay se společně (ale na jiných místech) snaží odhalit, co se to vlastně se světem děje (ano, jde o bílého draka, jak prozrazuje anotace), a zachránit, co se dá.

Intenzivně pojato jsou jejich příběhy celkem fajn, byť dojem kazí poněkud kostrbatý překlad, v celkovém rámci jde ale o ryzí expozici. Všichni tři charakterově i postavením rostou, vzpírají se sociální determinaci i světu kolem sebe a mají našlápnuto na to býti klasickými hrdiny. Ale na to si budeme muset počkat, dočkáme-li se vůbec.

Souboje a bitvy jsou vypravěčsky nepříliš zvládnuté, Ryan je silnější v komornějších situacích. Bohužel hodně prostoru dostává popis samotného světa, o jehož záchranu jistěže nakonec jde. Taky o co jiného. Otázka je, zda zrovna tento svět za tu záchranu stojí.

Jak píšu výše – člověk neví, s kým má vlastně sympatizovat. Existují náznaky, že si toho Ryan je vědom a že ti tři hrdinové svět úplně překopou, než ho zachrání. Ale nyní je to celé dosti frustrující.

kniha: Oni nevědí, co činí - Valtonen, Jussi
idle | **** | před 9 dny

Oni nevědí, co činí je román z velmi blízké budoucnosti – tak blízké, že spousta věcí je nepříjemně povědomá. Najdeme v něm současnou společnost, která na sebe kydá nenávistné řeči na internetu, nechává se manipulovat médii, každý hlásá svou pravdu, ale nenaslouchá ostatním a to podstatné zůstane často nevyslovené. Mládež nahradila Facebook jinými sociálními sítěmi a touží po novém přístroji, který už není tak úplně mobilem, ale jestli doufáte, že odložení dosud všudypřítomných displejů bude nějaká změna k lepšímu… to by asi byla příliš naivní představa.

V tomhle všem se odehrává příběh jedné rodiny, nebo dvou, záleží na tom, jak se na to podíváte. Na jejich vztahy se podíváme z pohledu několika účastníků, takže si můžeme vychutnat všechna drobná nedorozumění a nepochopení, která můžou nastat mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi, Američany a Finy, vědci a aktivisty za práva zvířat a vůbec kýmkoliv. A když se všechny ty drobnosti poskládají, časem to dospěje do situace, o kterou vlastně nikdo nestál. A mezi v zásadě mírumilovnými lidmi jde najednou o život.

Tohle není sci-fi nabitá novými technologiemi, spíš román zamýšlející se, „kam ten svět spěje“. Takže bude lépe vyhovovat těm čtenářům, které zajímají souvislosti, a do hlavy se postavám budeme dívat obrazně, ne doslova při ohledávání mrtvol. Ke konci mě už autor trochu štval, když naznačil dramatické finále, načež opakovaně odbíhal k minulým událostem, předtím jen letmo zmíněným, aby čtenáři doplnil podstatné informace. Část dramatu tím pádem vyplývá ne z událostí samotných, ale z toho, jak je autor postupně po kouskách předkládá. I tak se mu ale podařilo vystavět působivý příběh a vložit do něj spoustu trefných postřehů.

kniha: Stříbrná relikvie - Briggs, Patricia
Speedemon | **** | před 10 dny

Souhlasím, že se zde řeší více vztahy než v předchozích dílech. Za mě to však bylo ještě ok. Co mi začíná trochu vadit je styl vyprávění. Autorka děj podává vždy téměř detektivním stylem. Stane se několik událostí a Mercy a spol. společně přemýšlí co mají společného, kdo v pozadí tahá za nitky, apod. My čtenáři však nemáme šanci s nimi držet tempo nebo si něco odvodit sami protože autorka sype z rukávu nová a nová pravidla a zákonitosti a vám nezbývá, než jen přihlížet tomu, co se děje. Osobně mi nevadí u knížky vypnout mozek a pouze sledovat dění. Ať mě k tomu ale kniha neponouká. Nemám šanci zjistit že vrah není zahradník ale např. zlé dvojče komorníka žijícího půlku života ve sklepě, který se objeví na posledních několika stranách…

Stále se to dobře čte a výtky se týkají i předchozích dílů. Uvidím zda mě to v budoucnu donutí snížit hodnocení. Zatím pořád hodně dobré…

kniha: Visio in Extremis - Žamboch, Miroslav
trudoš | *** | před 11 dny

U mě tedy žádná hitparáda. Může za to příliš jednoduchý děj, u kterého navíc poměrně dlouho není jasné, o co půjde. Hlavního hrdinu se snaží zabít neznámí útočníci a on se na oplátku snaží zabít je. Kdo, co a proč dlouho uniká, naproti tomu můžeme sledovat, jak hrdina putuje z jedné bitky do druhé. Když se pak začne hlavní dějová linka rýsovat, nevykrystalizuje z toho nic převratného – všichni se zkrátka chtějí vzájemně povraždit, takže po stránce dějové nuda. Tu sem tam rozhání zběsilá akce, při níž se Miroslav Žamboch snaží využívat zpomalených či zrychlených efektů. Jenže chybí nadsázka a celé to tak ztrácí na atraktivitě. Nic proti machistickým hrdinům, ale když občas neumí shodit sami sebe, stanou se pro mě nezajímavými dravci, kteří nemají čím zaujmout.
Nenechte se však odradit. Visio in Extremis nabízí solidní akční jízdu s některými kvalitními momenty i originálními nápady. Ale v důsledku je to jen klasický boj mezi upíry, kteří se z různých důvodů snaží vykydlit jeden druhého.

kniha: Nikdykrál - Abbott, James
snop | **1/2 | před 11 dny

Standardní práce. Zrazený rytíř se vrací (je vrácen) na scénu, aby se pomstil na svých zrádcích, zachránil říši a našel svou rodinu. Na knize není vlastně nic zajímavého, na druhou stranu ani neštve. Prostě průměrné po všech stránkách.

kniha: Dvůr křídel a zmaru - Maas, Sarah J.
Lokina | ***** | před 12 dny

Sarah J. Maas to opět dokázala a z její knihy jsem měla málem infarkt. Začátek zase byl trochu rozvleklý, ale postupně se příběh rozvíjel a s ním i svižné tempo, které podpořilo květnatý a čtivý styl autorky. Dvůr křídel a zmaru jako zakončení celé série bylo vskutku velkolepé, krvavé a emocionálně vybroušené. Jen mě maličko zklamalo, jak některé vedlejší postavy nedostaly tolik prostoru, například Lucien, Nesta, Cassian. U nich by mi nevadilo, kdyby měli kapitoly vyprávěné ze svého pohledu, takhle když byl příběh vyprávěn z pohledu Feyre, jsem se nemohla vžít do jejich postav, co si skutečně myslí a cítí. Bylo mi líto Tamlina, ze kterého se stal zlomený muž, ale nakonec ukázal, že pro Feyre chce jenom to dobré. Konec je krásný, dokonale nedokonalý a já nemohu dát nic jiného než plný počet :-) A moc se těším na další knihy z tohoto úžasného světa!

kniha: Hrdinové - Abercrombie, Joe
trudoš | ***** | před 12 dny

„Tohle je podstata války. Že nutí lidi dělat nové věci s tím, co mají. Nutí je myslet novým způsobem. Bez války není pokrok.“
Bezkonkurenčně nejlepší military fantasy od dob Legendy Davida Gemmella. Joe Abercrombie uchopil jednoduché téma a využil ho se vším všudy, aniž by měl v původním plánu napsat něco přelomového. Jenže se mu to povedlo, alespoň v mých očích. Na pěti stech stranách rozehrává drama jedné třídenní bitvy, jíž nekomplikují žádná spiknutí, svízelné výpravy či hrdinné zachraňování světa. Zkrátka obyčejná, ovšem nezbytná řezničina. Automaticky se nabízí, že v druhém plánu bude nějaký protestsong, ale autor nemoralizuje ani nehodnotí skutky těch či oněch. Války se prostě dějí a lidé v nich bojují. Právě na ty se Abecrombie zaměřuje, když odhaluje jejich skutečné charaktery – zbabělce, prozíravce, horlivce, prolhance, obětavce a mnohé další. Každá z postav je přitom natolik výrazná, že si ji budete pamatovat i dlouho po dočtení. Už jen proto, že málokterá z nich přežije.

kniha: Dvory Chaosu - Zelazny, Roger
Laxik | ***1/2 | před 13 dny

Jako beru, že se Corwin kamarádil s Freudem, ale že na své cestě do Chaosu potká s Hegelem převlečeným za ptáka, to už je trochu ujetý. I když mi to trochu zpestřilo jinak slabší díl. Dvory chaosu nejsou špatné. Jen nedosahují kvality svých předchůdců a jako poloviční finále celé ságy jsou pro mě zklamáním.

kniha: Oberonova ruka - Zelazny, Roger
Laxik | ***** | před 13 dny

Amberské intriky mě baví a málokdy se mi stane, abych knihu po přečtení poslední strany se zuřivým výkřikem „ten hajzl!“ adresovaným autorovi, který mě zase jednou přechytračil, odhodil dva metry daleko a nemohl se dočkat, kdy sáhnu po příštím dílu.

kniha: Hrůzný mnich - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 13 dny

Klasický příběh. Filmový štáb natáčí horor a svojí aktivitou probudí několik staletí spícího ďábelského mnicha, který začne ze štábu postupně ukrajovat protagonisty. Děj ničím nepřekvapí a ani těch vražd není dost. Začátek s motorkářem je navíc naprostá vata.

Jediné co je netradiční je navrátivší se postava Nadine Bergerové, jejíž čas v sérii teprve přijde. Ale to je až za dlouho. John tu zároveň aktivně randí s Jane a je fajn, že se autor aspoň v začátcích snažil o nějakou vztahovou linku pro našeho lovce duchů…

Na rozdíl od jiných zase tak nadšený nejsem. Kniha zabaví jedno odpoledne, člověk se párkrát uchechtne, ale povídky samy o sobě (až na třetí), moc nefungují. První má dobře našlápnuto, ale pak se tak nějak usadí do starých známých kolejí, po kterých člověk jel zasmrzenou lokálkou už tolikrát. Druhá je přesně ten typ povídky, který z duše nesnáším – prolínání snu/skutečnosti, bez nějakého závěru. Třetí je velice slušná a asi nejpovedenější z knihy.

kniha: Tommyknockeři - King, Stephen
Dilvermoon | **** | před 13 dny

Bobbi Andersonová na své farmě o něco škobrtla jednou ze svých starších pohorek… a pak už to jelo z kopce jako urvanej vagón. Velmi klasický sci-fi motiv, do toho malé městečko v Kingově oblíbené oblasti Států (známe třeba z To), spousta postav jednajících čím dál podivněji a čím dál jednotněji z konkrétního důvodu, celkem nehrdinský hrdina, co má co dělat i sám se sebou… Určitě napsal i lepší knihy, s více promakanými vedlejšími postavami a s lepší hlavní zápletkou a s méně stránkami navíc, ale to nic nemění na tom, že Tommyknockery řadím mezi to lepší z toho, co jsem od Kinga přečetl. Beta své první vydání v roce 1997 svěřila Ivo Reitmayerovi… Netuším, jak si s tím poradil, ale předpokládám, že tím, že jsem četl až druhé vydání s překladem Milana Žáčka, jsem chybu neudělal :-)

kniha: Cesta do Nidarosu - Pilipiuk, Andrzej
trudoš | **1/2 | před 13 dny

Andrzej Pilipiuk tentokrát opustil humornou notu neřízené chlastačky a dal se do vážnějšího dobrodružství. To se nese v duchu klasické „časovky“, v níž se člověk ze současnosti dostane do drsného středověku. Tedy nic zásadně originálního a autor to kupodivu ani moc neřeší. Což by za mě nebyl problém, kdyby se tu dělo alespoň něco zajímavého. Jenže nepočítám-li znásilňování jedné z postav, které mělo vyprávění asi opepřit, ale pro svou samoúčelnost mě spíš jen štvalo, se děj spíš než na akci opakovaně zaměřuje na disputace o tom, jak je moderní človíček v raném novověku nepoužitelný. Hrdinové neustále vymýšlejí, co by mohly udělat jinak, aby si zlepšily životní standard, pročež si uvědomí, že neumí vyrobit tohle a támhleto. Následuje krátká pauza a pak se vše rozjede nanovo. Občas to proloží nějaká ta filozofická teze o náboženství, ale jinak nic. Korunu tomu nasazuje závěr, který končí uprostřed věty, takže všechny ty motivace a plány v pozadí příběhu zůstávají prozatím bez odezvy.

kniha: Ve stínu Říše - Kyša, Leoš
Hokr, Boris
Gaarq | *** | před 14 dny

ano, ano, mám úchylku pro alt.hist a pro nazi.alt.hist také, koneckonců editoři to shrnuli dobře – tak mimořádné zlo fascinuje tím, jak dokázalo očarovat tolik lidí, kteří se vlastně od těch ostatních lišili převážně jen tím, že mluvili německy. sám jsem v dobách svého psavectví podlehl a střihnul si pár takových povídek/skečů (jediná, která mě doopravdy mrzí, že nikdy nebyla dopsaná, byla ta so števom h.).

co se týče antologie samotné, inu, současní čeští autoři často umí řemeslo, ale chybí jim disciplína a nápady. jen mírně podpoloviční množství povídek jsem v této antologii hodnotil jako nadprůměrné, takže bych měl být spokojený a já svým způsobem jsem – pro mě nová a zajímavá jména jsou pavel fritz, roman bureš, kristýna sněgoňová a dan černý. taky můžu s klidným svědomím říci, že jsem asi čech, protože už jsem jednoho kotletu četl. takže jo, sice prokousávat se docela velkým množstvím nemastné a neslané siláže nebylo nic příjemného, ale i perly člověk najde jen tak, že otevře spoustu prázdných mušlí.

kniha: Zima v Thonnierice - Šlechta, Vladimír
Svarec | **** | před 15 dny

Volné pokračování Kukaččích mláďat, ve kterém se opět setkáme s většinou známých hrdinů. Oproti předchozí knize jde o spíše komorní, „epizodní“ příběh, ve kterém se nestane příliš podstatného (myslím z dlouhodobého hlediska) a na konci knihy jsou hlavní hrdinové v téměř stejné situaci jako na začátku. Jinak je to klasický Šlechta, má to pomalejší rozjezd, ale jak se do toho začtete, nejde se od toho odtrhnout. Detektivní zápletka není nijak zvlášť složitá, ale aspoň je srozumitelná a máme možnost si dávat dvě a dvě dohromady společně s hrdiny. Oceňuji, že jsou v knize stručně vysvětleny i relevantní události z předchozích knih, přecijen i jako fanoušek Šlechty si už spoustu věcí nepamatuji a kniha je takto vhodná i pro „prvočtenáře“ (jen opět nechápu, proč na konci chybí chronologie Pohraničí, jaká byla u některých starších knih).

kniha: Mezisvět - Gaiman, Neil
Reaves, Michael
trudoš | ***1/2 | před 15 dny

Fajn čtení, držící se v mantinelech literatury pro mládež. Kromě nápadu Strážců paralelních světů však nepřinášející nic nového, ačkoli na krátkém prostoru odehrají autoři povedené dobrodružství. Mně osobně vadila jen ta šablonovitost, kdy se náctiletý hrdina dostane k přísně tajné skupině, co zachraňuje svět, přičemž následný průběh nepřekvapí prakticky ničím. Ovšem v rámci cílové skupiny není co vytknout. Kromě jedné naivně působící scény, ve které se maminka loučí se synem, je jednání postav přirozené, hrdinové jsou sympatičtí, prostředí exotické a spád atraktivní. Hodně se na tom podílejí hravé dialogy, slangově blízké puberťákům a zároveň srozumitelné pro dospělého. V závěru se pak čtenář dočká příjemné obměny finálního hepáče, který trochu shodí všechno to heroické snažení, takže je znát i tvůrčí nadhled, čehož si vždycky cením.
V důsledku týmovka charakterem podobná sérii Maximum Ride Jamese Pattersona, jen mnohem napínavější a živější. To je ten rozdíl mezi kvantitou a kvalitou.

12345678910poslední (342)13678 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu