RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (354)14136 příspěvků celkem
kniha: Bratři na cestách - Lawrence, Mark
trudoš | **** | před 9 hodinami

Čtrnáct povídek, které kniha obsahuje, jsou pestrobarevnou sbírkou hrdinské fantasy. Ovšem nečekejte statečné rytíře na bílých koních nebo spravedlivé lapky bojující za práva utlačovaných. Banda zabijáků, kteří zde vystupují, je tou nejhorší sortou potulných lotrů, co jich jen Roztříštěná říše nosila. Přesto si snadno získají čtenářovy sympatie, protože v sobě mají často víc lidskosti, než by se komukoliv z nás líbilo.
Mark Lawrence si zakládá na tom, aby svým čtenářům nemazal med kolem pusy stran nízkých pohnutek svých hrdinů. Jenže v konečném důsledku jsou právě hříchy minulosti tím, co nás utváří. A právě tohle je autorova nejsilnější stránka. Při krátkém rozsahu dokáže zdánlivě hravě ze všech možných vedlejších postav románové trilogie udělat charakterní postavy hodné vlastních eposů. Přitom jde často o bezpáteřní vrahy, naivní kněze, nebo pološílená monstra, na které si člověk už dávno udělal jasný názor. Až se nezdráhám říct, že Lawrence je mnohem lepší povídkář než romanopisec.

kniha: Assail - Esslemont, Ian C.
robousek | ***** | před 21 hodinami

Assail je spíše zajívavý dovětek k hlavní linii malazské knihy padlých. Ale Esslemont to udělal výborně. Nebezpečný kontinent plný vraždících domorodců, mocných bytostí s prastarou krví, Imassů na tažení za konečným řešením, moci či zlata chtivou sebrankou z celého světa a Rudou gardou jdoucí si pro odpovědi. Esslemont se konečně našel, co uměl, mu stále jde a to co mu nešlo tu funguje (a ano, Erikson je v některých ohledech nepřekonatelný, ale co s tím…). Hodně jsem si to užil, našly by se mouchy, ale jako celek mě Assail nadchl.

kniha: Hvězdná dvojčata - Heinlein, Robert A.
yerry | *** | před 1 dny

Ďalšia z autorových klasických science fiction pre mládež. V čase vydania originálu veľmi poučná. Tentokrát sa lunárni občania – rodina Stoneovcov vydá do vesmíru na lodi s príznačným názvom Rolling Stones.

Opäť tu má Heinlein jeden zo svojich prototypov, ktorý bol následne neskôr využitý v iných románoch, filmoch a seriáloch. Konkrétne sa jedná o malé, roztomilé, prítulné, chlpaté tvory, ktoré nič nerobia až na to, že sa rozmnožujú geometrickým radom. Len tak na rýchlo ma napadajú trible zo Star Treku či v trochu inej obmene napr. Greemlins a pod..

Hvězdná dvojčata sú priemerný román pre dnešok. Pred 67 rokmi, kedy bol originál vydaný, musel patriť medzi to najlepšie, čo vyšlo. Tradičného memorovania tu nie je veľa a autorov talent pre podanie vtedy platných faktov o vesmíre je úžasný. U mňa dobré čítanie…

kniha: Lenny Cyrus: Školní virus - Schreiber, Joe
trudoš | ***1/2 | před 2 dny

Fantastická cesta do nitra lidské anatomie pro náctileté čtenáře. To „pro náctileté“ automaticky neznamená body dolů, protože Joe Schreiber umí vtáhnout do děje pomocí dvou jednoduchých triků. Tím první jsou sympatické postavy, tím druhým rychlost, s jakou se dostanou do neuvěřitelných problémů. Krátké kapitoly pak umocňují překotný spád, který sice nenabídne bůhvíjak originální zápletku, minimálně však potěší přímočarostí, s jakou jde za svým cílem. A i když to vyžaduje hodně otevřenou mysl, moc se mi líbilo, jak hrdina komunikoval s virusy a bakteriemi. Což je, přiznávám, dost podmíněno mou láskou k dětskému seriálu Byl jednou jeden život, na kterém dodnes stavím většinu svých znalostí stran lidského organismu.
Takže za mě osobně velká spokojenost, přestože zdaleka nejsem ta správná cílová skupina. Ta se podle mě nejlépe najde mezi dvanácti-třináctiletými, kdy už dotyční mají určité povědomí o rozdílech mezi holkami a kluky, ale ještě to netvoří alfu i omegu veškeré jejich existence.

kniha: Hra na schovávanou - Shepard, Sara
trudoš | ** | před 3 dny

Zlé tušení se stalo skutečností a otěže vyprávění definitivně převzala autorčina dívčí stránka osobnosti. Díky tomu je množství prostoru věnováno nerozhodnosti hrdinky, zda si za vyvoleného vybrat toho, či onoho kluka. Jako by nějaká mrtvá Sutton Mercerová ani nebyla. Zápletka tak působí, že je tu jen pro srandu králíkům, kterým došla mrkev. Ale abych nežral, Emma má tentokrát hned dva podezřelé, co by klidně mohli míti na svědomí život její nevlastní sestry. Jenže jednoho z nich vyřadila už v prvním díle, a s druhým tak dlouho odkládá konfrontaci, až je to málem neúnosné. A tak místo nějakého pátrání sledujeme problémy puberťaček, co pořádají natrucples a dumají, se kterými kluky by bylo nejlepší si na něm povyskočit. Jakoby detektivka byla tentokrát úplně stranou, přičemž sled zjištění, koho všeho Sutton v den své smrti potkala, začíná nabývat nevídaných rozměrů. A nikdo samozřejmě nikomu nic neřekne, aby ze sebe neudělal pachatele. V tomhle kraji bych vážně nechtěl dělat policajta.

kniha: Nadělat prachy - Pratchett, Terry
Madam Brbla | **** | před 4 dny

„Tohle musí být nějaký švindl, on přece žádného kostlivce ve skříni neschovává… No dobře, když už chcete zacházet do malicherností, měl v almaře dost kostlivců na to, aby naplnili velkou hrobku, a zbylo by jich dost na pouťový zámek hrůzy a ještě na trochu morbidní, nepříliš legrační popelník.“

Po depce navozené „Ztracenou“ jsem potřebovala optimističtější četbu, pokud možno plnou laskavého humoru a také stylisticky vymazlenější. Mám nějaké resty na Zeměploše, nedávno jsem viděla v televizi „Zasl/ranou poštu“ a tak se přímo nabízelo volné pokračování „Nadělat prachy“.
Vlahoš von Rosret se nudí, je na čase před něj postavit novou výzvu. Rozhýbat ankh-morporskou ekonomiku a modernizovat místní bankovní sektor je ideální práce pro někdejšího podvodníka, jehož charisma a praštěné nápady dokáží hotová kouzla, aniž by dotyčný nosil špičatý klobouk mága Neviditelné univerzity. Zlatý cylindr je ke zlatému obleku vhodnější, vždyť v čem jiném venčit ředitele banky, čelit hamižnosti a duševním poruchám zaměstnanců i oponentů, případně emancipaci golemů?

„Seděla u stolu sama a její hlas se podobal jekotu řetězové pily, která právě narazila na silný hřebík, lehce doplněnému zvukem mlžného rohu. Pravidelně se o ní mluvilo jako o ´krásce z nejlepší společnosti´, což jen dokazovalo, jak jsou Opulentové skutečně bohatí. Přeseknutá napůl by mohla poskytnout dost materiálu na dvě krásky z nejlepší společnosti."

Ekonomie je pro mě ošklivé slovo, něco jako chrchel nebo syfilis, ovšem Terry Pratchett dokáže i prostředí bank a financí popsat zábavným (navíc srozumitelným) způsobem. Věty se odvíjejí před očima ve filmovém stylu: společně s lordem Vetinarim můžeme sledovat například pana Pedanta, kterak provibruje soudní síní se svou novou „hračkou“ a pochechtávat se té vizi. Ne, neřehtala jsem se nahlas, neplácala se do stehen, nespadla smíchy z křesla, ale po tři dny čtení mě neopouštěla dobrá nálada a široký úsměv – když ne právě na tváři, tak alespoň kdesi za hrudní kostí. A to není vůbec málo, na 75% to stačí. Bohatě.

„Ženy si nacházely hezké muže, kteří dělali, co se jim řeklo, zatímco muži zase nevěsty, které byly až překvapivě dobré v tom, jak rychle se dokázaly naučit netýkavosti a nedůtklivosti oholených opic, což byla firemní značka pravých Opulentů.“

kniha: Volání netvora - Ness, Patrick
trudoš | **** | před 5 dny

Jednou z jistot literárního úspěchu je psát o smutných věcech. Spotřebitel tak skončí v pozici, kdy nemůže přiznat příběhu slabší stránky, protože VŽDYŤ JE TO O SMRTI! Dlužno podotknout, že Volání netvora na tohle hřeší jen částečně. Bezútěšná atmosféra z románu jen kape, a být tam ještě trochu víc ilustrací Jima Kaye, jeden by si hodil mašli. A díky úspornému stylu vyprávění, které zbytečně nekličkuje, vám brzy docvakne, že tahle kniha asi nepřinese úplně nejlepší téma pro večerní předčítání.
Bohužel krátký rozsah nedává autorovi možnost rozepsat charaktery, takže si člověk musí vystačit s vlastní fantazií. Tady je krásně vidět proč jsou Ray Bradbury nebo Neil Gaiman v podobných situacích nepřekonatelní – oni kromě silného tématu dokáží hmátnout i na dno vaší duše, a v tomhle bodě zůstává Patrick Ness lehce pozadu. Snaží se to sice zamáznout depresivním závěrem, ten je však nakonec pouhým prostředkem, jak ze čtenáře vymáčknout co nejvíce slz. Ale poplakal jsem si hezky, neříkám, že ne.

Zpočátku na Dicka velmi přehledný román s několika málo snadno podchytitelnými postavami. I propriety jsou tradiční. Umírající přehřátá země deportuje přelidněné obyvatelstvo takřka násilně na jiné planety, kde se osadníci místo rozvoje utápí v drogách, které jim umožňují požívat náhražky životů v prostředí, které již neexistuje. Odkudsi z okraje vesmíru do tohoto světa mizérie přichází dávno nezvěstný dobrodruh Palmer Eldritch přinášející novou drogu otevírající zcela nové hranice možností. Nemůže to mít ale nějaký háček? Příběh se po půlce láme do infernálního realitního masakru, kde se vnořují reality do realit a rozklíčovat co se vlastně děje je pro hrdiny stejně nemožné jako pro čtenáře. Přesto Dick všechen ten bordel ke konci srozumitelně uzavře a zásadní otázky zodpoví. I když při tom občas zabředne do gnostické polemiky se sebou samým. Z hlediska žánru dost raritní román, který je divný dokonce i na Dicka. Hodnocení je s rezervou, protože tohle je jasně na hlubší studium. Jedno přečtení moc nestačí.

kniha: Panika v Tokiu - Dark, Jason
Appel, Walter
Speedemon | *1/2 | před 5 dny

Pokud se vám při čtení tohoto dílu něco nezdálo, tak máte pravdu. Příběh nenapsal duchovní otec Jason Dark ale Walter Appel. Ten si sice dal záležet a vymyslel docela fajn zápletku, ale nedokázal mi ji prodat. Je to zbytečně dlouhé a překombinované. John odlétá do Japonska aby jim pomohl se vzrůstajícím vlivem profesora Hakata, což je pravá ruka Černé smrti. Snaží se vyvolat mocného Rudého démona, aby zničil celé Japonsko. John a skupinka odboje se pokouší vyvolat božského Kamikaze, aby jim v boji pomohl a vyvolal ničivý tajfun.

Plus dávám za umístění do Japonska, zápory však převládají. Nemám rád v sérii polobožské až božské postavy a Kamikaze do toho jasně spadá…

kniha: Třetí brána - Child, Lincoln
trudoš | *** | před 6 dny

Jednoduchá brakovka, která zklame pouze v okamžiku, kdy od ní čekáte něco jiného než odpočinkové čtivo. On totiž pan Child víc nenabízí – zápletka je sice atraktivní a vhledy do egyptologie zajímavé, jenže hrdina natolik pasivní, že si až člověk říká, proč do děje vůbec vstupoval. Ostatně zkoumat motivace jednotlivých protagonistů by čtenářově selskému rozumu nemuselo udělat dobře. A aby toho nebylo málo, hrozně dlouho trvá, než se konečně začne dít něco zajímavého, přičemž v okamžiku, kdy začne, naberou události tak rychlý spád, že finále je dílem okamžiku. Ovšem řešit situaci zemětřesením, to si mohl autor odpustit. Možná chci od dobrodružné literatury jednadvacátého století moc, ale trocha invence by určitě neuškodila.
Ve výsledku je příběh plný schematických postav, má kýčovité vyústění a uvěřitelnosti tak osm gramů. Přesto nedokážu románům Lincolna Childa odolat, čistě pro perfektní vypravěčské řemeslo. Ačkoli občas píše jak podle šablony, pořád to má svoje neodolatelné kouzlo.

kniha: Poslední jednorožec - Beagle, Peter S.
Lucc | ***** | před 6 dny

Třetí a čtvrtou pětinu knihy jsem četl ve vysokých horečkách a pod jejich vlivem jsem vypotil do diskuse příslib nekompromisně dokonalého komentáře a pětihvězdičkové hodnocení. A teď je na mne, abych vám koment naservíroval a vše patřičně zdůvodnil, abych neztratil tvář. Ovšem v mém horečnatém blouznění tak jasné kontury oslavného textu jsou ty tam. Budu muset z hrušky dolů.
Začnu dvěma krátkými postřehy. Prvním je obrovská pochvala překladu, ať už barbarovi za základ nebo dalším pomocníkům za verše a výpomoc. Je strašně poznat, s jakou láskou je to děláno a jak je váženo každé slovo, aby bezchybně zapadlo do celku. Druhou poznámkou je, že mi kniha připomněla Malého prince, ale hlavně Renčínovo Jméno korábu. Tím je pro znalé o knize řečeno hodně. Co tedy od Posledního jednorožce čekat? Silné věty, podobenství, cesta s cílem, který se postupně vytrácí a stává se jím putování sámo o sobě. Postavy, které k sobě osudově patří a je jim dáno se střetnout s tím, co je čeká a pomoci si navzájem či se zradit netušeným způsobem. Také jazyk je, stejně jako u dvou již zmíněných knih, velmi poetický; zvukomalebný i obrazomalebný. Málokterá kniha mi dokázala vyvolat tak barvité obrazy toho, o čem se v ní psalo. Dost čtenářů poetiku knize vytklo, ale pro mne naopak příběh vynáší, posvěcuje.
Mimo jiné právě díky poetickému jazyku působí Poslední jednorožec až jako náboženský text. Je správný. Nezpochybnitelné dobro a moc prosakuje ze stránek. Moc sil, které jsou nad naše chápání, ale přitom jsou odvěké a jednoduché – strach, sounáležitost, cizota, láska, soucit, stud. Moc toku, který prostě musí téct právě tudy, přestože ještě před nějakou dobou jste ani nepomysleli, že vše dojde právě sem a právě takto. Má moc legendy, mýtu i pohádky, přitom ale pohádkou není, jak píše idle a dokládá to správným postřehem, že postavy mají místy vědomí o sobě samých a svých rolích v příběhu. Má podobnou sílu jako Holdstockovy vize, ale tam, kde ty jeho byly zemitě špinavé, tady jsou čisté jako svatební košile, přestože je potrhaná a umolousaná.
Nevím, co víc napsat. Snad jen to, že jako každé velké a obtížné dílo Poslední jednorožec nezasáhne positivně zdaleka všechny. Ale ty, které zasáhne, může zcela uzemnit. Já jsem ho přidal do topu na úkor Mitchellova Atlasu mraků.

kniha: Ztracená - Nevill, Adam
Madam Brbla | ***1/2 | před 6 dny

„Už jsme přešli hranici. Zoufalí lidé, zoufalé časy, zoufalá řešení. Všechno je kontraproduktivní. Já bych to prostě nechal všechno skončit, do pekla s tím. Planeta to tak chce, jen my to neumíme přijmout.“

Na přebalu je upoutávka ve znění: „Znepokojivé a drsné čtení vás od první stránky zaujme svou přesvědčivostí.“ Ta věta příliš nepřehání. Téma únosu dítěte a s tím spojená ochota otce jít přes mrtvoly, aby dostal holčičku zpátky, je dost silné samo o sobě. Dosaďte si ovšem k polovině 21. století přelidnění, klimatické změny s extrémními výkyvy počasí, stoupající hladiny oceánů, války o vodu, miliardy lidí v pohybu za snesitelnějším místem k existenci, propukající epidemie smrtících chorob, zárodky pandemie, nemocnice zoufale zahlcené a se zcela vyčerpaným personálem, chudobu, násilí, gangy, policejní složky absolutně nestíhající, zkrátka obrázek kolabující civilizace. Adam Nevill vykreslil budoucnost velmi precizně, použil pouze temné odstíny s převažující černou, jasnější jsou jedině chlístance krve, promíchané s úlomky kostí.

„Právě teď, v této minutě, jsme hluboko v šestém velkém úhynu druhů. Není žádné skučení nebo rána, jenom dlouhá série katastrof. Rok za rokem, dekáda za dekádou, pořád se to zhoršuje a po žádné krizi se nevrátí předchozí stav. Minulost je mimo dosah. Vymírání postupuje. Neexistuje žádná science fiction. Pokročilá fyzika, mezigalaktické cestování, nové přístroje? Pouhá bujná fantazie, to je vše. Před námi jsou jen hrůzy.“

A někde v šílenství umírajícího světa poblikává nepatrný světlejší flíček, pixel naděje, že jeden obyčejný zlomený táta dokáže najít a vrátit radost zpět do životů své rodiny… za jakoukoliv cenu. Pokud by to vůbec bylo možné po všem, čím si prošli, jaká traumata na duši i na těle utrpěli.
Autorův styl má svá negativa, občas je zbytečně popisný – zvláště v pasážích líčících psychickou i fyzickou mizérii hlavního hrdiny. Zapomeňte na Kulhánka či Kotletu, tenhle člověk není nezničitelný, bezskrupulózní profík. Přeskakovala jsem celé věty i odstavce, abych zjistila, že otec (jeho jméno se za celou dobu nedozvíme) už čtvrtou stránku stále ještě blouzní a cítí se asi jako myš vyloučená z kočičího trávícího traktu. Mírně rozpačitá jsem z poněkud mysteriózních pasáží kolem feťáka a kultu smrti, to byl víc než náznak boha ze stroje. Překladatel a redaktor také místy zaváhali – nijak drasticky, ovšem kdykoliv se psalo o “otcovi“, mozek se mi zadrhnul a musel slovo přeskloňovat do obvyklejšího tvaru, tedy „o otci“.
Výši hodnocení ovlivnil fakt, jak věrohodně, nepříjemně pravděpodobně vypadá nedaleká budoucnost v Nevillově podání. Nelítostně rozdmýchal mé doutnající obavy na téma, v jakém světě budou žít naše děti, jak drsný a depresivní bude nikoliv jejich vinou. Té trpké pachuti bude těžké (spíše nemožné) se zbavit… což beru jako plus, na růžové brýle jsem moc stará. 70%

Od povídek ušel Andrzej Sapkowski pěkný kus cesty, takže by jeden řekl, že románová forma mu už nebude cizí. Přesto s každou další knihou dokazuje, že je v jádru povídkářem, jen to mlží kapitolami a rozsahem. Podobně je na tom i Bouřková sezóna, tvořená sledem epizod, které spolu komplikovaně souvisí, přičemž ústřední dějová linka se mezi nimi motá se zoufalstvím osamocené staré panny na vesnickém bále. Pravda, k ústřednímu zvratu dojde hned zkraje, až si člověk říká: „Fíha, ta přímočarost je osvěžující, uvidíme, jak se to vyvrbí dál.“ Jenže ejhle, na ukradené meče se brzy zapomene a rozjede se zápletka s čarodějkou. Pak čaroději. Pak s démony. A pak už se zaklínač nechává vláčet událostmi, které on sám jen občas ovlivní. Ale abych nebyl za škarohlída, bavil mě jazyk, kterým autor promlouval, bavily mě jeho hrátky se stylistikou, bavily mě postavy vytvářené pro potěchu duše. Nejde sice o Sapkowského opus magnum, ale jako nostalgické připomenutí jeho vrcholné formy to funguje bezvadně.

kniha: Simulakra - Dick, Philip K.
louza | **** | před 7 dny

Typický „dobrý“ Dickův román s klasickými ingrediencemi jen v trochu jiných poměrech. Najdeme tu neveselý obrázek post apokalyptické budoucnosti rozkastované do společnosti podle domů v nichž lidé žijí, kde pokrok kontrastuje s evolučním úpadkem. Najdeme tu politický konflikt estabilišmentu, snažící si udržet moc za každou cenu v rukou. Časové skoky i nacistické vlivy. Umělé prezidenty i nacionalistické anarchisty. Je to právě jen Dick, který dokáže tento koktejl zvládnout a vymodelovat do světa, který je pro nás utopický a vzdálený, přesto však znepokojivým způsobem povědomý. Otázka nezní O ČEM kniha je, ale jaká je. A odpověď zní – i přes padesát let, které uplynuly od jejího prvního vydání nepříjemně aktuální. Protože to, o čem v konečném efektu Dick na rozdíl od dalších autorů zlatého věku píše, nejsou rakety, ale lidi.

kniha: Minority Report II. - Dick, Philip K.
louza | ****1/2 | před 7 dny

Ve druhé části čtvrté povídkové sbírky začíná být čím dál víc zřetelné prolínání Dickových krátkých textů s romány. Povídka o fešandě Pat tvoří ideový základ románu Tři stigmata Palmera Eldritche a povídka Převratný počin je dokonce přímo a takřka doslovně jednou z dějových linií románu Simulakra. Na textech tak jde dobře porovnat, jak autor pracuje s nápady a jak se jeho tvorba postupně vyvíjela. Některé povídky fungují samy o sobě i jako součásti větších celků. Některé samotné úplně neobstojí a vypadají tak spíše jako polotovary pro připravované romány. Celkově se však vyznění Dickovy pozdní povídkové tvorby blíží k románům, kterými se později proslavil, více, než k úderným povídkám z 50. let, kterým smetal čtenáře ze židlí. Tak či tak. Obě jeho polohy mají své kvality.

kniha: Sonáta pro Azazela - Fabian, Dušan „DuKe“
trudoš | ***** | před 8 dny

V budově slovenského archeologického ústavu je magicky uzavřena skupina lidí. Sešli se zde pod příslibem dražby významného starobylého předmětu a teď jsou postupně vybíjeni krvelačným démonem, který jako by vypadl z legendy o Nitranském katu. Naštěstí je na místě Felix Jonáš a jeho kolegyně Klaudie, aby situaci vyřešili po svém – tedy kladivem…
Košický rodák Dušan D. Fabinan vsadil na přímočarou zápletku a tenhle tip mu vyšel se vším všudy. Holt, píšeme-li brakovou literaturu, není třeba se rozepisovat na stovky stran a složitě překombinovávat zápletku. Na rozdíl od předchozích tří knih navíc pracuje pouze s dvěma pětinami obávaného týmu paranormálních vyšetřovatelů, ovšem tohle zkrouhnutí protagonistů rozhodně nepřináší méně zábavy. Spíše naopak, protože autor se tak vyhnul nechtěnému kopírování událostí minulých, aniž by se přitom zcela vymykal stanoveným pravidlům. Humor, akce, sympatické postavy a hororová atmosféra – to jsou klady téhle série a nic víc v tom nemá smysl hledat.

Podprůměrné číslo. Žádná povídka sice nebyla vyložený propadák, ale žádná ani nebyla tím správným nakopávákem a některé naopak byly přímo zklamáním (G.R.R.Martin, Ray Bradbury). Zůstal tak prostě jen klasický magazínovský standard, který tentokrát žene nahoru kvalitní publicistika, konkrétně obšírný rozbor ryhopského světa mytág Roberta Holdstocka od Františka Novotného.

kniha: Oheň probuzení - Ryan, Anthony
robousek | ***1/2 | před 9 dny

Trochu špionážní thriller, trochu western, něco z fantasy. Začátek je zajímavý a napínavý, byť to celé působí jako trochu úsměvná kritika dnešního konzumního světa (zvířata a potažmo životní prostředí jako takové jen jako produkt k využití, vše podřízeno zisku). Svým způsobem je to provokativní a já jsem za to nakonec rád, moderní fantasy je často plná krve a sexu, Ryan toto doplnil hodně současnými tématy. Jazykově je to bohužel spíše špatné, nevím jestli je to chyba autora nebo překladatele, celkově je to asi největší slabina celé knihy. Zhruba uprostřed knihy jsem se začal trochu otravovat, ale jsem rád, že jsem vytrval, konec se povedl a jsem zvědavý na další díly.

kniha: Dokonalá vražda - James, Peter
trudoš | ***1/2 | před 10 dny

Jednohubka, jíž by slušel spíš kabátek povídky než háv samostatného románu. V důsledku ale povedené, jen pointu jsem čekal originálnější vzhledem k tomu, jak okatě k ní autor směřuje. Ale uznávám, že není nic horšího, než zmlsaný gurmán, požadující od šéfkuchaře nějaké překvapení.
Čím si mě však knížečka naprosto získala, bylo odhalení Petera Jamese jakožto škodolibého spisovatele, libujícího si v černém humoru. Po všech těch depresivních thrillerech a ještě depresivnějších hororech, byla tohle příjemná změna, jež za těch sto dvacet stran stála. Osobně jsem si nejvíc užíval ústřední dvojici bezděčných zločinců, chystajících vraždu podle moderních kriminalistických seriálů, což vede jen k tomu, že při všem tom pečlivém plánování dělají kardinální chyby. Proto s čistým svědomím mohu říct, že odlehčená atmosféra vyprávění jen sedne, stejně jako oba nesympatičtí hrdinové bojující o čtenářovu přízeň, přičemž jeden je amatér větší než druhý. Taková Válka Roseových 2.0 v anglických kulisách.

kniha: Adaptace - VanderMeer, Jeff
Gaarq | nehodnoceno | před 10 dny

tak ne, nemá… vybavil se mi citát z cimrmanů, když jsem odložil po první čtvrtině poslední díl nedočtený.

v zásadě se oproti předchozímu vyprávění nic nezměnilo, je stále stejně bezcílné a nezajímavé, ač se autor snaží ostopryč. k neúčelným podivnostem přibylo ještě ředitelčino vyprávění v druhé osobě, které nejenže nic nepřináší, ale docela prudí. postavy jsou stále stejně beztvaré a zbytečné – ředitelka, ptačí duch i šéf. jediná slušnější je strážce majáku, ale ten to nevytrhne. soryjako, to nedávám.

kniha: Terror - Simmons, Dan
Benetka | ***** | před 11 dny

Úžasný příběh.A nejlepší na tom je to,že se to takto mohlo skutečně odehrát.Jak to doopravdy bylo s Franklinovou expedicí se už zřejmě nikdo nikdy nedozví.Takže tato kniha je takovou fantazií o tom jak to mohlo být.Druhým fantastickým prvkem je „věc z ledu“,jinak také snad démon lidí obývajících mrazivé končiny amerického severu.I když…jeden vlasně nikdy neví.Jsou věci mezi nebem a zemí… :) Tak jako u nás máme vodníky a rusalky které možná skutečně viděl jenom ten který o nich už nikdy nikomu neřekne,pak ale stejně tak nikdo nikdy nemůže říct,že neexistují… ;) Tuto knížku jsem četl v čase kdy byla venku docela kosa.Ale proti tomu jaká byla klendra tam někde za polárním kruhem…No wtf?! Běžně někde kolem –50°C.Ti lidi co se tam tenkrát rozhodli vydat,a podotýkám,že dobrovolně,to musela být vskutku banda šílenců! Toš tak. :)

kniha: Letadla nad sopkou - Vacek, František Gustav
ippokorny | nehodnoceno | před 11 dny

Likvidaci letadel paprskem na dálku použil ve své knize Odplata Alexander Vaško, zajímavé je, že obě knihy vyšly ve stejném roce.

kniha: Výpadek systémů - Wells, Martha
trudoš | ****1/2 | před 11 dny

Řeknu to podstatné hned zkraje – Výpadek systémů je skvělý. Nechci ovšem tvrdit, že Martha Wellsová přišla do žánru s něčím novým. Přesto dokázala textu vtisknout podmanivý drajv, kterým oplývala třeba Harrisonova První planeta smrti nebo Dickův Blade Runner. Je v tom hodně akce, hrst myšlenek a nic víc. Ono na stopadesátistrán­kovém prostoru není čas na intelektuální výlevy, jelikož by na zápletku už jednoduše nezbylo místo. Přičemž právě ta strohost je na celém vyprávění to nejsympatičtější. Žádné kličky, ale poctivá ruční práce od první až po poslední stranu. Děj navíc získává na určitém odlehčení, o které se stará hlavní hrdina, jímž není nikdo jiný než polokybernetický robokat. Tady je třeba říct, že spisovatelka pojala jeho roli v příběhu poměrně zábavně, poněvadž dotyčný kromě efektivního zabíjení neumí lautr nic. Ani zachraňovat svět, ani bojovat za práva robotů. Už jen komunikovat s lidmi je pro něj velký problém, ačkoliv jeho největší zábavou je koukat na nekonečné telenovely.

kniha: Půl krále - Abercrombie, Joe
trudoš | **** | před 13 dny

„Jestli mě život něco naučil, tak že žádní padouši nejsou. Jenom lidi s těma nejlepšíma úmyslama.“
Joe Abercrombie skočil po možnosti vytvořit něco nového a výsledkem je kniha Půl krále, dobrodružný fantasy román pro dospívající. Sice výrazně ubylo na nadávkách a násilnostech, ale jinak je to stále on, i když s drobnými změnami. Najednou dokáže být stručný v momentech, kdy na to u něj člověk není zvyklý a zároveň cíleně žene zápletku k heroickému konci, aniž by přitom natřikrát rozdupával hrdinův morální kompas. Nijak přitom neochuzuje autenticitu vytvořeného světa, protože bez něj by šla uvěřitelnost celého příběhu rychle do háje. No a ošklivé věci se stávají i mladistvým, takže co se krutostí týče, fanoušci se nemají čeho bát. A třebaže jde o obsahově nepříliš originální a jednoduché vyprávění, pořád jsou v tom všechny ty skvělé emoce, jimiž se žánr heroic fantasy vyznačuje, což ještě podtrhuje přiznaná vikingská poetika. Teď už jen, aby se na další Jarviho osudy nečekalo několik let.

Dvanáctiletá Gwendy supí do schodů, aby zase jednou při pohledu dolů mohla spatřit své tenisky, když ji osloví cizí pán, svěří jí záhadnou skříňku s čudlíky a současně obrovskou odpovědnost. A o tom to je, o životě vcelku obyčejné puberťačky, které se do rukou dostala neskutečná moc. Odolá pokušení?
„Kouzelná skříňka pro Gwendy“ je přímočarý příběh, veškeré myšlenky servíruje na stříbrném podnose. Připouštím, záměrně jsem sáhla po knížce, co působila odpočinkovým dojmem, jelikož pan Murakami mě v uplynulých dnech přiměl namáhat líný orgán v mé lebce víc, než jsem zvyklá. Tohle však bylo až příliš jednoduché, vhodné tak pro Gwendiny vrstevníky; třeba za 9 let bude má dcera nadšená.
Teď uvedu důvody proč jsem strhla čtyři hvězdičky: Stephen King je mým společníkem přes čtvrt století, v tomto dílku bohužel prakticky necítím jeho rukopis, stylisticky i obsahově je knížka podána nečekaně fádně. Žádné rafinované kudrlinky, žádný pečlivý ponor do lidské duše, je to suché jako obsah květináče mého nebohého kaktusu. Ten se za mou příšernou péči občas překvapivě odmění krásně fialovými květy, leč „Kouzelná skříňka pro Gwendy“ nenabídne jediný „tykrávo!“ moment. Finále mělo být dramatické… snad kdyby mi postavy nebyly lhostejné. Přitom většina charakterů vyloženě volá po hlubším zpracování, potenciál mají mimořádný (třeba grázl Frankie Stone nebo kamarádka Olive, i Harry by zasloužil slzičku) a naprosto nevyužitý. Napsat King takhle polovičatě „Carrie“, neštěkl by po ní ani ten nejhysteričtější krysařík.
Proč si s knížkou autoři nepohráli důkladněji a ponechali ji ve formě delší povídky? No ano, za svých cca 250,– Kč koupíte asi 85 stránek příběhu. Ignorujme tiráž – vidíte na konci cifru 156? Skoro před každou kapitolou je prázdno a je jich 32. Šesti celostránkovým ilustracím nebudu upírat estetický přínos, do počtů je nezahrnu: 156 – 32 = 124. Písmo je zbytečně velké, stejně jako štědrý rozpal mezi jednotlivými slovy i řádky, až 3 cm volné okraje (při formátu menší A5). Nejméně třetina každé stránky je tedy bez textu, dalších 40 uměle přifouknutých stran s nulovou informační hodnotou, prostě graficky ucházející plýtvání lesy. A takové praktiky mě kakají.
Takže PRÁSK! dvojhvězdu dolů, jelikož to není poctivá kingovka (z rozhovoru s autory: King měl nápad a napsal začátek, se zbytkem se mu nechtělo lámat si hlavu, tak to předal k dodělání povídkáři Chizmarovi). Druhým PRÁSK! sestřelím pár aster za fakt, že ta tenká knížka je ve skutečnosti poloviční. 60% je odpovídající cifra pro americkou pohádku, co ničím extra neohromila. Zkrátka young adult „Nezbytné věci“, ale ty jsou na podstatně vyšším levelu.

kniha: Město šelem - Moorcock, Michael John
Lmslaver | *** | před 14 dny

Tak jako v dobrodružstvích Johna Cartera od Edgara R. Burroughse je tohle příběh pozemšťana, který se dostane tajemnou cestou prostorem a časem na Mars. Neohrožený Michael Kane vykoná s mečem v ruce hrdinné skutky, bojuje s nelidskými příšerami a pro záchranu krásné ženy je schopen obětovat život. Město šelem mě neuchvátilo ani v době českého vydání po pádu železné opony, protože jsem měl pocit, jako bych už cokoliv z toho četl někde jinde a v lepším provedení, ať už ve zmiňovaném Carterovi od Burroughse, nebo Howardově Conanovi.

kniha: Kafka na pobřeží - Murakami, Haruki
Madam Brbla | ****1/2 | před 15 dny

„Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.“

Pan Haruki Murakami si mou pozornost vysloužil před několika lety, dosud jsem však jeho směrem pouze nesměle pokukovala. Čtenářská výzva mi dodala odvahy a tak jsem opatrnými krůčky vstoupila, po několika větách se zbavila ostychu, ponořila jsem se do zvláštních příběhů a postav kolem dvojice hlavních hrdinů. Patnáctiletý si říká Kafka Tamura, z dětství si odnáší hluboké citové šrámy a není se co divit, když v den svých narozenin vkročí do dospělosti útěkem z domova… přesněji z místa, kde žil. Sledovala jsem jeho únik před kletbou a za poznáním sebe sama s pochopením, ovšem nemůžu tvrdit, že bych si toho vážného, přemýšlivého mladíka nějak zvlášť oblíbila. Zato pan Nakata si mě okamžitě získal a byla jsem fascinována jeho rozhovory s kočičkami, putováním za vyšším posláním i dokumentárními úryvky z dob nevyjasněné „nehody“. Přála jsem si být na Hošinově místě:-).
Druhá polovina románu chvílemi přinášela jaksi disharmonické pocity: Kafkovy poněkud incestní, oidipovské peripetie mi byly nepříjemné a opravdu nepotřebuji znát aktuální stavy puberťákova penisu. Slečna Saeki pro mě zůstala záhadou, nenašla jsem k ní a jejímu vnímání cestu. Události v obou liniích se staly lehce repetetivními. Zmizely roztomilé debaty s kočičkami. Autorovo nadšení pro jisté skladatele, spisovatele a jejich díla se do knihy promítalo až nadbytečně často, úplně mi ta vzdělávací snaha nevoněla. Filozofování bylo někdy moc „na sílu“, mám radši, když mi neotřelé myšlenky vplují do mozkových záhybů hladce, místo zoufalého přemítání, co se mi snaží básník říci.

„Co to vlastně pořád hledáméééé,“ zazpíval si Hošino už docela slabým hlasem.
„…a kdy to konečně najdeméééé
Vždyť už jsme objeli celý městoooo
A mě už docela bolí prdéééééél“

„Kafka na pobřeží“ je pro mě knihou o náladě, o zvláštním, až snovém rozpoložení. Přichází se spoustou záhad a nutí čtenáře, ať si je přebere po svém, žádné jasné odpovědi nenabízí. Přijímám, pane Murakami, líbila se mi ta surreálná atmosféra, ale na absolutní hodnocení to tentokrát přece jen nebude. V druhé půlce knihy to u mě občas drncalo, procenta dolů nejsou ani tak pro autora a jeho román, je to mínus pro mě: do podobně duchovně náročné tvorby jsem ještě nedozrála. Zůstává jedině otázka, zda několik let počkat, nebo v dohledné době zkusit další Murakamiho knihu, jestli na druhý pokus nedosáhnu dokonalé rezonance. 85%

Zaujímavý projekt, kde sa spojilo pár ľudí, študujúcich fínštinu a prinieslo nám výber poviedok, ktorých spája heslo „Fínske podivno“. Oceňujem veľmi podrobný rešerš fínskej fantastickej literatúry, kde na moje prekvapenie zaznelo aj meno slovensky /Alexandra Salmela/ žijúcej v tejto severskej krajine. Nemôžem povedať, že by ma niektorá z poviedok výnimočne oslovila, ale na druhú stranu si človek rozšíri obzory aj o tento poddruh fantastickej literatúry. Klasické SF je zastúpené len jednou poviedkou, zvyšok textov ohýba našu realitu iným spôsobom. Zaujali ma najmä Čarodejná kolíska /zašiť sa na noc do jutového vreca, to je nápad!/, Lesné líšky /pekne napísané, dobrá atmosféra/ a Temná záhuba… /temná lykantropia plus zaujímavá mágia/.

kniha: Zjizvená noc - Campbell, Alan
Benetka | **** | před 17 dny

Kniha se mi četla vcelku dobře.Možná,že příběh přeci jen není natolik silný abych si celý děj vybavil i s odstupem pár let.Nehledě na to,že to je vlastně první díl série,a čert ví jestli se kdy dostanu ke čtení pokračování.Místo děje mi hned od začátku přišlo celkem bizarní.Neumím si totiž představit žít ve městě zavěšeném na řetězech nad propastí.Ale možná kdybych neměl na výběr… :D Bizarní byla i závěrečná část dílka odehrávající se na dně propasti.Nevím jak se dělí kategorie ve Fantasy,a tudíž nejsem ani schopen tohle zařadit do temné,ale každopádně bych to zařadil do kategorie „ujeté“.Alespoň mírně určitě.Závěrem zbývá snad jen podotknout,že nejvíce mne bavila Karneval.I když přeneseno do naší současnosti je úplně stejná jako každá jiná žena,jelikož pije mužům krev… :)

kniha: Z Divokého západu - Howard, Robert E.
Lmslaver | **** | před 17 dny

Tahle sbírka westernových povídek je dobrodružství, tajemno, humor i napětí v jednom balení a dokazuje, jaký měl Howard vypravěčský talent. Kniha je plná příběhů se statečnými pistolníky, kteří se řídí svým vlastním smyslem pro spravedlnost, hemží se zlovolnými šerify, nezdolnými zlatokopy a samozřejmě i všehoschopnými padouchy v úžasných kulisách divokého západu.

kniha: Vdovin dům - Abraham, Daniel
trudoš | **** | před 19 dny

Daniel Abraham je ďábel v lidské podobě. Nemyslím tím teď, že by nosil rohy, ukusoval netopýrům hlavy a ve chvílích trudomyslnosti jezdil výtahem. On je pouze všehoschopný spisovatel, který neváhá své postavy chladnokrevně natahovat na skřipci, jen proto, aby viděl, jak silné emoce tím u čtenáře vyvolá. Když pak usoudí, že už toho bylo dost, celé to obrátí v humornou epizodu, jíž se nelze nepousmát. A právě díky tomu patří scény s drakem v tomto díle bezesporu k tomu nejlepšímu v celé sérii.
Každopádně tím, jak autor rozehrává vyprávění v několika liniích, máme možnost nakouknout do zákulisí různých profesí, ať už jde o válečnictví, herectví či finančnictví. Příběh je přitom neustále v pohybu, takže nemine kapitola, která by nepřinesla nějaký zvrat, odhalení či změnu, jež vývoj událostí posune zase o kus dál. Ovšem žádný Sauron se nekoná, tohle je o lidech a jejich tužbách. A přestože události dospěly do bodu, ze kterého už není návratu, očekávané finále ještě může v mnohém překvapit.

kniha: Město, nedlouho poté - Murphy, Pat
quinnet | ***1/2 | před 19 dny

Dievča bez mena ide vyplniť posledné želanie matky a varovať beatnických obyvateľov San Francisca pred nebezpečenstvom vpádu ozbrojených zložiek samozvaného záchrancu amerických hodnôt do centra mesta. Miestni umelci si síce uvedomujú hrozbu, ale riešia dôležitejšie problémy ako je napríklad premaľovanie Golden Gate Bridge na modro. Napriek zdanlivo ľahkej misii je dobitie stredu mesta veľmi ošemetnou vecou a „mŕtvych“ pribúda. No čosi budeme hovoriť – pri tomto románe sa treba naladiť miestami snovú atmosféru, kde len sem a tam vytŕčajú rožky reality. Číta sa to napriek tomu ľahko, postavy sú síce trhnuté, ale sympatické, dej nie je zložitý, máme tu aj ľahkú lovestory. Ale hlavnú úlohu, ako som už naznačil, hrá umenie v takej či onakej forme. To berte zároveň ako varovanie i odporúčanie. Stačí sa len dobre naladiť a držať palce. Realitu nech zoberie čert.

kniha: Kantos Hyperionu - Simmons, Dan
quinnet | ****1/2 | před 19 dny

Po asi ôsmich rokoch od zakúpenia knihy som sa odhodlal prečítať asi najslávnejšie dielo Dana Simmonsa. Zároveň to bol pre mňa prvý román od tohto spisovateľa. V prvej časti dostávame koncepčne rôznorodo vystavané príbehy pútnikov, cestujúcich k Hrobkám času. Autor nás na pozadí jednotlivých „poviedok“ oboznámi so svetom Hegemónie, takže budeme plne oboznámený s reáliami pred druhou časťou. Nemal som problém so žiadnou časťou, boli dostatočne pestré a zaujímavé a navyše čitateľovi poskytli veľa látky na premýšľanie. Autor sa ale nebojí ani akčnejšej polohy. V druhej časti románu ale mení DS stratégiu rozprávania. Spoliehame sa na reinkarnáciu básnika Johna Keatsa, ktorý ani poriadne nevie, prečo bol vôbec stvorený. Každopádne sa zdá, že je nejakým spôsobom prepojený s Hyperionom a vo svojich snoch vie zrekonštruovať ďalšie osudy našich pútnikov. Tento koncept mi až tak veľmi nesadol, ale dá sa na to zvyknúť. K slovu sa dostáva aj politikárčenie a nič nie je ako sa zdá. A áno, priaznivci časoviek si tiež prídu na svoje. Tak rozsiahle a komplikované dielo je celkom problematické ukočírovať do uspokojivého konca, ale autorovi sa to vcelku podarilo. Boli tam mierne wtf momenty, ale jednalo sa o podružné detaily, ktorá na celkové vyznenie nemajú zásadný vplyv. Suma sumárum je to právom zaradené medzi klasiku, ak sa nebojíte miešaniu rôznych žánrov SF a trochu poézie, dostanete na tanier s láskou robenú space operu, ktorá urobila Danovi Simmonsovi také dobré meno.

kniha: XB-1 2019/02 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 20 dny

Moje predpoklady a obavy, ktoré som spomenul už pri čísle XB-1 2019/01 sa napĺňajú. Ani jedna z poviedok tu neprekračuje svoj tieň. Väčšina sú priemerné kusy a zopár ich ide subjektívne ešte nižšie. Celkovo teda slabší priemer. Zachraňuje to len publicistika a jednotlivé recenzie. Na poriadnu poviedku stále čakám.

Predplatné časopisu som ešte tentokrát predĺžil, ale ak sa nič nezmení, na budúci rok už budem uvažovať, či to má cenu, keď kvalitných titulov je dosť a nemusia byť ani najnovšieho dáta…

kniha: Tajná historie Bornnu - Šlechta, Vladimír
Alfi | *1/2 | před 20 dny

Tak Šlechta sa pokúsil o LitRPG, teda o knihu kde sa veľká časť príbehu odohráva v RPG hre ktorú ovláda Gowery Fink a je to… prosto trapas. Dej odohrávajúci sa v realite je štandard, nič čo by mi odvarilo mozog ale ani nič, čo by sa čítalo zle. Ale dej v RPG hre – Šlechta pôsobí ako človek, čo si prečítal niečo z kníh Šamanovej cesty, pokúsil sa to napodobniť pričom ale nechápe fundamentálne princípy, na ktorých RPG hry stoja. Pokúša sa o (fakt strašne trápny) slang, takže postavy chodia „expiť a kydliť“, NPC postavy rozprávajú ako si predstavuje NPC postavy niekto, kto má 80 rokov a o počítačových hrách mu rozprával jeho sedemročný vnuk, Fink rozpráva o svojej postave v tretej osobe ako o samostatnej logicky mysliacej entite, vo virtuálnej realite sa vedome nehrá v zobrazení z vlastného pohľadu, samotné herné princípy nedávajú zmysel… A pokus o humor, ach bože, ten pokus o humor. Romány Šlechtu som mal celkom rád, ale pár posledných môj záujem nahlodalo a toto bol pomyselný posledný klinec do rakvičky záujmu. Veľmi zlá kniha.

kniha: Probuzené běsy - Morgan, Richard K.
trudoš | ***1/2 | před 22 dny

Ach jo. Od závěru trilogie jsem vážně čekal něco trochu jiného.
Problém Probuzených běsů je, že nemají jasně stanovenou zápletku. Tam, kde v prvním díle měl hrdina vyřešit sebevraždu zbohatlíka a ve druhém pomoci nalézt mimozemskou loď, tady se dlouho jen tak protlouká dějem, aniž by bylo čtenáři třebas naznačeno, o co vlastně půjde. Později se to sice zlepší, přesto vývoj událostí dál přelétá z jednoho motivu na druhý bez konkrétnějšího cíle. Opomeneme-li tedy jakési revoluční hnutí za práva pracujícího lidu, do něhož se Takeshi Kovacs připlete.
Nejde ani tak o to, že vyznění příběhu by bylo oproti předchozím dílům slabší, spíš jen, že jsem autorovy knihy nezačal číst pro filozofické úvahy o zvrácenosti bohatých, ale pro akci a nápaditost. Což se tady příliš nekoná. A největší lákadlo knihy – souboj starého Kovacse s jeho mladší verzí – je pak ve finále nevyužité. Až jsem v pokušení říct, že jako samostatný román mimo řadu a s vlastním obsazením bych si ho pravděpodobně užil o dost víc.

kniha: Odplata - Vaško, Alexander
ippokorny | nehodnoceno | před 23 dny

Na obálce knihy O tisíc rok vydané 1946 čtu: připravují se: Odplata, v přepracovaném II. vydání. Vaško byl zatčen 1947, tedy je otázka, zda Odplata byla již přepracována a nestačila se vydat, či zda přepracování Vaško nestačil dokončit.

kniha: Spáleniště: Zkouška - Dashner, James
trudoš | **1/2 | před 24 dny

Čeho jsem se obával u konce prvního dílu, tady nabývá konkrétního tvaru – tedy moje předpoklady, ne zápletka jako taková. James Dashner totiž namísto odpovědí celou situaci ještě víc znepřehledňuje, až to ke konci připomíná komicky dětskou hru na tajemství pro tajemství. Nikdo nikomu nic neřekne, protože kdyby náhodou ano, čtenář by už konečně věděl na čem je a další vyprávění by tak ztratilo smysl. A kde to v Labyrintu ještě jak takž fungovalo, tady už je to malinko otravné. Možná ale za to může změna prostředí, protože kamenné bludiště pro mě bylo mnohem zajímavější, než otevřená krajina, se kterou si evidentně ani sám autor neví rady. Důležité jsou tentokrát intriky ve vlastních řadách, než co se děje všude kolem. Celek ale pořád drží tenká nitka atraktivity, která však s největší pravděpodobností ztratí hodně na svém kouzlu, až se odhalí „proč a jak“. Vlastě se pomalu bojím závěrečnou knihu vůbec otevřít. Jestli půjde o pointu alá Matrix, dostane pan spisovatel procentama po hlavě.

kniha: Nocí zlomená - Briggs, Patricia
Speedemon | **** | před 24 dny

Nemůžu si pomoct, já to vidím pořád stejně na 80%. Za to má autorka můj obdiv, protože napsat 8 dílů a držet si jakž takž kvalitu už chce talent. S ostatními komentáři sdílím to, že mi začíná vadit nesmrtelnost postav. Už by to chtělo zahrát na vážnější notu. Vždy když se umírá, tak to odnese jen vedlejší postava nebo nějaký noname v červeném triku (mrk na startrekovce).

Aby si série moje hodnocení udržela, tak očekávám nějaký dějový zlom. Buď větší a propletenější příběh (který asi nehrozí, protože to autorka nemá ráda) nebo odvážný krok a vyjetí ze zajetých kolejí…

kniha: Noc boha ohně - Dark, Jason
Tenkrat, Friedrich
Speedemon | **1/2 | před 24 dny

Po upírské trilogii nás čeká několik řadových dílů. Navíc dílů, které ani nenapsal otec série, ale několik „pomocných“ autorů. U tohoto dílu konkrétně Friedrich Tenkrat. Proto příběh nijak nenavazuje na předchozí dění a najdeme i několik nelogičností. Například magický prášek, kterým John ochrání dům jednoho z civilistů. Nic takového nikdy neměl a v budoucnu ani mít nebude :)

Na druhou stranu, příběh má docela dobrou atmosféru a podíváme se na netradiční místo, do Nikaraquy. Proto tentokrát přivřu oko a ohodnotím jako čistý průměr…

btw: zajímalo by mě, kolikrát John už upadl do bezvědomí. Přijde mi to, že tak jednou za tři díly. Tímto tempem by už ležel někde na přístrojích bez známek života…

12345678910poslední (354)14136 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu