RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (378)15088 příspěvků celkem
kniha: Rose Madder - King, Stephen
MirabelkaP | **** | před 5 hodinami

Po Outsiderovi se mi tohle dílko četlo rozhodně nejhůř… vykreslení domácího násilí a zaporáka je… uf… knize tady bohužel vyloženě škodí fantastická linka, která je, řekla bych, „až moc“

kniha: Ústav - King, Stephen
jirikk | **1/2 | před 2 dny

Frustrace a zklamání, to je výsledný pocit, který přináší české vydání. Rozhodně to ale není chyba autora, naopak se zdá, že starý matador má stále co říct. Jeho příběh trochu připomíná Inspekci od Malermana, jen daleko lépe odvyprávěnou a o hodně věrohodnější. Prohrává ale svůj boj s mizerným překladem a zřejmě neexisující redakcí, je až s podivem, jak se vydavateli povedlo slavného autora zmršit. Ivan Němeček přitom není žádný překladatelský začátečník a s Kingem má své zkušenosti, tady se ale zdá, že unikla nějaká první verze překladu určená k pečlivé redakci, která ovšem nepřišla. Zbystřil jsem, už když se připíjelo na paměť (místo na památku) a pak už to jelo. Souvětí nedávající smysl, podivný slovosled atd. zkrátka člověk si to při čtení musí v hlavě překládat sám. Což je ohromně vyčerpávající a nebohý King jen nesměle vykukuje, kdybych nevěděl, jak ve skutečnosti umí psát, nikdy bych ho v textu nehledal. Toto se prostě nepovedlo, takové nedodělky byly typické spíš pro devadesátá léta, nyní je to opravdu ostuda.

kniha: Hrdina věků - Sanderson, Brandon
Speedemon | ****1/2 | před 2 dny

Je poznat, že autor měl celou trilogii velmi dobře promyšlenou. Spousta věcí z předchozích dílů do sebe hezky zapadne. Člověk tak nemá pocit nastavované kaše a psaní na koleni.

Svět se blíží ke zkáze. Z nebe padá víc a víc popela, mlha zabíjí lidi, slunce už není prakticky vidět. Třetí díl tak pokračuje v depresivní náladě předchozího dílu. Jen minimum vtípků a narážek. Vin s Elendem pátrají jak tuto zkázu zastavit. Moji pozornost ale přitahovali spíš Sazed, TenSoon a Špuk. Posledně jmenovaný si prošel asi největším vývojem a je z něj docela drsňák.

Pokud přistoupíte na autorovu hru, tak si budete lámat hlavu nad autorem zápisků u každé kapitoly (stejně jako v předchozích dílech) a uvažovat, kdo je teda ten Hrdina věků a jak to celé skončí.

Jediná vada na kráse, je až přílišná autorova touha vše vysvětlit a ne vždy jsem mu na to skočil (především vysvětlení Špukových nových schopností). Konec se však vydařil a dojemně ukončil jednu éru.

kniha: Člověk nula - Starobiněc, Anna
trudoš | ***1/2 | před 2 dny

Budoucnost je v sociálních sítích. Řeknou vám jak se bavit, s kým se bavit a kde se bavit. Informují vás o tom, co je vhodné a co už by na vás mohlo upoutat pozornost bezpečnostních složek, přičemž tajně vyšlou echo, že jste se o něco takového vůbec zajímali. Jestli vás děsí, co internet dokáže dnes, ani si snad nesnažte představit, co bude následovat po celosvětové apokalypse, kdy se počet obyvatel planety Země ustálí na třech miliardách.
Ruská spisovatelka Anna Starobiněcová to se světlými zítřky zkrátka moc nevidí. Ostatně ona idealistická společnost, kde jsou si všichni rovni a z nařízení „rovnějších“ i přiměřeně šťastni, není zas tak úplně sci-fi. Co však s osobou, která najednou vybočuje z řady? Člověk nula rozhodně není hezké čtení na dobrou noc, nejsou-li tedy vaší kratochvílí noční můry. Jde však o román po všech stránkách nadčasový, silný v myšlenkách a atraktivní v motivech. Jen bohužel neříkání vlastně nic, na co už by slavnější tvůrci neupozorňovali o půl století dříve.

kniha: Zánik Faeny - Kazancev, Alexandr Petrovič
Ťuhýk | *** | před 2 dny

Slovenské vydání má rozsah ca 30 AA, tedy 600 autorských stran. Může mi někdo vysvětlit, kam se podělo z českého vydání víc 200 stránek, když má rozsah pouhých 19 AA. V tiráži o tom, že by někdo text upravoval, není ani zmínka.

kniha: Války s Berserkry - Saberhagen, Frederick Thomas
jasonix | ****1/2 | před 5 dny

Klasika. A přitom s geniálním nápadem, jak formou série povídek zobrazit věčné téma války mezi životem a stroji z různých úhlů pohledu a s různým vyzněním. Funguje to jako celek, ale obstojí i každá zvlášť. První z nich (nepočítám-li slibný úvod) vytváří zdání, že půjde o military, ale pak se ukáže celá pestrost subžánrů – spaceopera, časovka, fantasy (opět říznutá časovkou), groteska, příběhy s filosofickým či mravním přesahem, ale i milostný příběh. Vždy však se SF motivy, vždy originální a většinou i se silnými pointami. Lidstvo bojuje nejen silou a lstí, ale i vtipem (Šprýmař) či uměním (Píseň hvězd, Patron umění, Úsměv). Někdy za sebe nechá bojovat své podvědomí nebo simulace historických osobností (Křídla z hlubin času). Jsme svědky hrdinství, zrady i kolaborace, nechybí svým způsobem poetické momenty. Protivník je zajímavý tím, že je v potírání života nejen řádně nemilosrdný a chladný, ale někdy i roztomile zvídavý (Patron umění) či popletený a směšný (Šprýmař). A jak to bývá, občas se lidstvo potírá i mezi sebou navzájem (Úsměv, Co se přihodilo mezi templáři). Sem tam mi to přišlo stylově lehce kostrbaté a zadrhávající, ale nejsem schopen říct, zda je to dobou vzniku nebo překladem. Škoda, že některé původní názvy překladatel nepřevedl do češtiny – Stone Place nezní tak dobře jako Kameniště. Goodlife a badlife by taky zasloužily českou variantu (byla by to ovšem výzva). Někdy si říkám, o kolik kouzla by přišel třeba Hobit bez Kraje, Roklinky, vrků, zeměžroutů či půlčíků. :-)

Celkově klady převládají a člověk¨z toho má takový příjemný retro pocit, který v dnešní době pohladí. Nejoriginálnější mi přišla „Křídla z hlubin času“ (ta jsou mým favoritem), kde do boje proti nepříteli nastoupí simulované osobnosti úspěšných pilotů první světové války, „Píseň hvězd“, kde slavný hudebník bojuje za svou lásku zpěvem (zde mi ale originální přišlo hlavně to, co Berserkři byli schopni z částí lidských těl a mozků sestrojit a co vzniklo v pointě povídky spojením obou hlavních protagonistů) nebo „Co se přihodilo mezi templáři“, kde vědec v totalitní společnosti potají zkoumá elektronický mozek havarovaného Berserkra a stává se obětí podvrhu. Závěr mě malinko zklamal, ale povídka má výbornou atmosféru a to za mě hodně přidává body. Nejsou tu vysloveně slabé kusy, takže za mě 94%

kniha: Ostrov vlkodlaků - Dark, Jason
Speedemon | **** | před 5 dny

John je tajně vyslán na armádní ostrov, kde se prý objevili vlkodlaci. Tam jako jeden z nových rekrutů dostává pěknou čočku a nemá ani daleko ke smrti. Naštěstí je s ním na ostrově i Bill jakožto reportér připravující článek o tom nejtvrdším armádním výcvikovém táboře. A jelikož se jedná o dvoudílný příběh tak se dočkáme otevřeného konce a rozuzlení až příště

kniha: Nihilista na balkonu - Holý, Petr
ippokorny | ***** | před 7 dny

Nic než pravda
Sci-fi o starém počítači nalezeném ve stodole, který má vlastnosti, kvůli kterým s jím začnou zabývat státní úředníci a politici.
Jmenuji se Bảo
O integraci Vietnamců do české společnosti z pohledu Vietnamce narozeného v Česku.
Sebevražda aneb Nihilista na Balkonu
Úvahy na balkoně.
Projekt Kašpar
Učitel zadal žákům zkusit prakticky vypustit do sociálních sítí nějakou dezinformaci. A všichni účastnící se nestačili divit.
Impakt
Sci-fi se mnohokrát zpracovaným tématem. K zemi se blíží neznámý objet a s velkou pravděpodobností narazí za 124 dní do Země. A jak na to zareagují čeští státní úředníci a politici? Určitě jinak, než to známe z USA filmů…

Kniha je silně humoristická a odkazuje na veřejné známé politiky a události, co prošli médii. Autor pracoval ve státní sféře a často vychází z reality, která je často silně komická. Po přečtení knihy se budete smát ještě týdny a každé vystoupení politiků a státních úředníku v médiích vám knihu připomene a rozesměje. Slabší povahy mohou uvažovat o emigraci…

„Ukázalo se, že když vyhodíte do vzduchu školu, tak vás za to vyloučí. I když nikdo nebyl zraněný. I když to byla jen vědecká laboratoř a ne celá škola, jak tvrdily noviny. I když jste to udělali jen kvůli tomu, že učitel biologie byl vlkodlak.“
Tahle antologie neaspiruje na uvedení do síně slávy, nesnaží se ohromit experimentálním přístupem, ani se nepokouší zbořit genderové či rasové stereotypy. Častěji činí spíše opak. Holky jsou tu krásné, chlapi silní a nestvůry ukrutné, přičemž psychologie postav by se vešla do krabičky od sirek. Na krátkém rozsahu dvaceti stran je častokrát prostor jen taktak pro uvedení do děje, rychlou přestřelku, tvrdě odpracované vítězství a pěkný den je za námi. Nic komplikovaného, ale o to větší zábava to je. V tomto případě však platí, že dávkovat knihu po kouskách je mnohem záživnější, než požít ji najednou za jeden večer. To vám pak jednotlivá dobrodružství splynou v obří mišmaš šarvátek, ve kterém těžko budete hledat rozdíl mezi kopřivou a kotletou.

kniha: Děti noci - Simmons, Dan
Strýček Biolit | **1/2 | před 8 dny

No…asi takto…knihu z velké části sráží autor, respektive čtenářova očekávání. Pokud by to napsal někdo jiný/mně neznámý, dal bych 60 % s tím, že je to vcelku v pohodě, byť nijak nevyčnívající, béčko…jenže to psal Simmons, a tam čekám o něco víc. Ano, Rumunsko si autor našprtal hezky (své původní povolání nezapře a opět poučuje)…temný začátek z těsně porevolučního času je taky ok (dost možná nejlepší část knihy)…ale to je asi tak všechno. Bylo mi naprosto jedno, co se v knize stane, postavy mi nijak zvlášť k srdci nepřirostly (je ale hezké, že v jedné z hlavních rolí se objeví jeden z protagonistů Temného léta…a o dalších padne lehká zmínka), příběh se tak jako nudně táhl z místa na místo. Mám pocit, že jen a pouze kvůli tomu, aby Simmons ukázal, že si splnil domácí úkol z rumunské vlastivědy. Dokonce i akční finále (posledních cca 60 stran) jsem četl asi natřikrát (zatímco u kdejaké brakové fantasy chce člověk znát konec a posledních 100 stran dá na jeden zátah). Ne, že by byl špatný překlad (vydání od Laseru), nebo kniha blbě řemeslně napsána…vůbec ne…přišla mi však velice utahaná/nudná. Na podobné téma jsem kdysi viděl šílený horor (zřejmě) německé produkce, kde slečna přijede do Rumunska, pátrá, je ohrožována mutanty, má lesbický sex s místní průvodkyní a nakonec sejme hlavního záporného mutanta za pomoci „praku“ sestrojeného z kapesního nožíku, kondomu, tkaniček od bot a rozbité flašky od coly…no..strašná ptákovina…rozhodně mě však bavila více než tato kniha. Takže tak.

kniha: Poloviční král - Hamouz, Jan
trudoš | ***1/2 | před 9 dny

Debutující Jan Hamouz není ve fantastice úplným nováčkem, i když jste jeho jméno pravděpodobně dosud nezaznamenali. Ve svých povídkách už ovšem dokázal, že se pro tenhle žánr narodil. Perfektně pracuje s jazykem, dokáže uvést v život neotřelé nápady a čtenářovu mysl získat úchvatnými scenériemi. Přesto v Polovičním králi škobrtl, a to v tom nejméně očekávatelném – ve vlastních ambicích. Rozehrává sice epiku hodnou Martinovy Písně ledu a ohně, jenže v průběhu pěti set stran nestihne víc, než zavařit trojici ústředních hrdinů lokálními problémy. Znatelně se přitom střídá nesourodá důležitost jednotlivých tragédií, která nabude smyslu pravděpodobně až v momentě, kdy čtenář pochopí celkový obraz situace. Přičemž v okamžiku, kdy román skončí, si uvědomíte, že se toho vlastně nic moc neodehrálo. Někdo umře, někdo přežije, ale to hlavní nebezpečí je stále teprve za humny – což ovšem víme od první kapitoly. Pro konkrétnější rozjezd cyklu Ptačí srdce si tak budeme muset počkat na další díl.

kniha: Hřbitov hrůz - Dark, Jason
Tenkrat, Friedrich
Speedemon | **1/2 | před 10 dny

Aneb jak to dopadá když si večer skočíte na koncert pop-rockové skupiny, která hraje ten nejtvrdší rock (autor by si měl asi rozmyslet co to vlastně hrají) :) Sice je to příběh z 80.let a okultní hudba je dávno za námi, ale je zajímavé, jak se lidské názory mění. Stačí masky a trocha temných tónů a už uctíváte ďábla. Předpokládám, že pana Darka na koncert kapel Slipknot nebo Ghost nikdo nedostane ani pod trestem smrti :) Jinak klasika, navíc hlavní oběti jsou tu Conollyovi, takže máme Sheilu opět v nesnázích a hrdinný Bill pomáhá Johnovi ji najít. Palec nahoru dávám za nápad unést Johnnyho a zvýšit Sheilino utrpení.

kniha: Meta - Bareš, Pavel
Romison | ****1/2 | před 10 dny

Kazdou dalsi kniho se ze me stava vetsi fanousek tohohle mladeho autora, fakt umi psat a i tahle kniha je super. Tesim se na zaver jeho trilogie a dalsi jeho knihy

kniha: Zhouba Londýna - Cornell, Paul
Vlask | ** | před 11 dny

Navzdory tvrzení na obálce jsem to nečetl na jeden zátah, ale skoro dva týdny. Takže je to nuda a ne napínavá kniha. Nelze tomu upřít lehkou formu originality, ale to je také velká slabina knihy. Nejenom že hlavní postavy neví jak funguje magie, ale ani čtenáři to není jasné a autor sype magické postupy z rukávu jak se mu to hodí. A čtenář mu ani na okamžik neuvěří, že policisté v nejvyšší nouzi vždy vytasí instinktivně zrovna ten správný způsob likvidace zlého kouzla. Co hůř hlavní postavy jsou ploché, nikdo nedostal do vínku ani špetku charisma a nemáte žádný důvod komukoliv fandit.

kniha: V moci VOLAČE - Ellmer, Arndt
Polinius | * | před 12 dny

Tohle budu muset popravit. Celý díl je jen o průzkumné/di­verzní jednotce USO na své misi na VOLAČI, což je takový velký (gigantický!) mezihvězdný telefon, který vysílá signál někam jinam do vesmíru a přivolává někoho. Celý text je psaný v technoblábolech, mezi které jsou vklíněná jména postav a různé slovesa. Postavy mají jen jeden rozměr a všechen obsah je věnován je technickým popisům ,,volače" které stejně nemají smysl, protože jsou to jen náhodné shluky technických termínů.

kniha: Císař v exilu - Kotouč, Jan
Nick512 | **** | před 14 dny

Řekl bych, že druhý díl je o něco lepší a vyváženější ve smyslu děje.Rozhodně to není špatné.

kniha: Hranice impéria - Kotouč, Jan
Nick512 | **** | před 14 dny

Jako první díl něčeho co asi bude dobré. Space opera po česku.Svět dobrý, charaktery zatím také.

kniha: Kruh - Eggers, Dave
trudoš | ****1/2 | před 14 dny

„Léta jsme měli to štěstí, že za hlavními internetovými kanály stáli docela slušní lidé. Přinejmenším to nebyly pomstychtivé hyeny. Ale odjakživa mě to zneklidňuje. Co kdyby někdo chtěl téhle moci využít, aby potrestal kohokoli, kdo se mu postaví?“
Někoho děsí migranti ze Sýrie, jiného mocichtivost USA či Ruska. U mě jsou to sociální sítě a jejich vliv na soukromí jedince. Kdo nesdílí radosti i strasti soukromého života, jako kdyby neexistoval. Což je ještě v pořádku, dokud se však kvůli tomu nestane veřejným nepřítelem… Právě tohle téma rozebírá Dave Eggers ve svém takřka orwellovském románu Kruh. Na rozdíl od slavné klasiky 1984 ovšem nevykresluje fanatickou společnost pod totalitním dohledem, ale její pozvolný (a hlavně chtěný) pád do osidel zdánlivého štěstí, bezpečnosti a naplněnosti. V některých momentech sice autor možná až příliš optimisticky pohlíží na vřelé přijetí čtyřiadvaceti­hodinového sledování, ale podstata sdělení je vcelku zřejmá. A já mám postaráno o další noční můru.

kniha: Poločas rozpadu - Kotleta, František
Madam Brbla | ***1/2 | před 14 dny

“Už jste na tyhle blbinky starej, plukovníku.”

Ale kdepak, hrdina z Istanbulu ještě nepatří do šrotu, jak může potvrdit každý padouch, kterému se podařilo nakrknout drsoně Michálka a jeho (v zabíjení podobně zdatné či zdatnější) spolubojovníky, častěji spolubojovnice. Brno skončilo v dobrých rukou, ovšem okolní svět je divočina plná zlotřilých gangů a ujetých kultistů. A kdo jiný by se s nimi měl vypořádat, než nejvyšší šarže české armády? Takže řádně vyzbrojit, vybavit se tunami munice (a hlavně doutníků) a hurá na východ, zarazit magorům v Mordoru destruktivní rejdy.
“Poločas rozpadu” je čtyřhvězdičková akční cesta tam a už ne zpátky – samé putování, střelba, občas techtle-mechtle… a závěr jaksi nikde (resp. až v další knize), to bude stát bruntálského řezníka pár procent. “Prásk!” Odstřeluji dalších 10% za ty věčné debilní citoslovce. Čtvrtá astra je rázem těsně mimo dosah, přesto román není horší ve srovnání s předchozím dílem. Vlastně spíše lepší: svižnější, s několika zapamatovatelnými scénami, trilogii pravděpodobně dočtu bez mučení. 70–75%

kniha: Město světla - Barba, Andrés
trudoš | ***1/2 | před 14 dny

„Láska a strach mají něco společného, obojí je stav, v němž se necháváme podvádět a vodit, v němž se někomu svěřujeme do rukou, aby si po svém zacházel s naší důvěrou, a hlavně s naším osudem.“
Španělský spisovatel Andrés Barba napsal prazvláštní knihu. Děsivou v podprahovém sdělení, nejednoznačnou v zápletce a melancholickou v emocích. Podobně jako Stephen King v povídce Děti kukuřice i on pracuje s motivem dětské nevinnosti, proti níž je normální člověk prakticky bezbranný. A podobně jako Gabriel García Márquez v novele Kronika ohlášené smrti i zde je celý konflikt předkládán jako hotová věc, která od začátku spěje k fatálnímu vyvrcholení, které jednoduše nejde odestát. Autor tak spíš než na strunu hrůzy brnká na čtenářovo lidské svědomí. Vysloveně ho nutí polemizovat se svým vlastním já o tom, jakým způsobem by situaci řešil on, kdyby byl na místě protagonistů. Ovšem namísto snadno identifikovaného děsu, jej ponechává v nejistotě, kdo je vlastně větší bestie – dospělý nebo dítě?

kniha: Hrůzné stíny - Dark, Jason
Speedemon | **** | před 15 dny

Sešitek moc pěkně graduje. To, co začíná jako řadový díl a honba za nějakými stíny končí bojem mezi dvěma pekelnými mocnostmi. Toho je John svědkem prakticky poprvé. Nejenom, že se nám tu do hry vrací Spuk, ale na protější straně je Myxin a poprvé se potkáváme i s jeho černými vampýry. Prostě paráda. Nebýt nic moc začátku z věznice a laciného obrácení Jane na stranu zla, tak bych hodnotil i výše. Jo a Spuk je fakt idiot, když nedokáže najít jednu knížku :)

kniha: Návrat do ráje - Harrison, Harry
louza | *** | před 15 dny

Závěrečná část prehistorické trilogie klesá ještě o stupínek níže než Zima v ráji. Navazuje sice úplně těsně, ale povahou je jiná než předchozí, nebo dokonce první kniha. Pokud ve druhé knize ještě autor leccos ze svého světa ukázal a tvůrčí deficit se projevil zejména zmateným blouděním postav, tak tady celou první půlku knihy stojí doslova na místě. Osudy Kerrickovy rodiny v soužití se dvěma ještěry se sice dobře čtou, ale neřeší zhola nic a ještě hůře jsou na tom popisy událostí v kolonii odpadlických dcer degradujících v podstatě jen na nadávky a hašteření se mezi sebou. Autor ušlapává půdu až moc dlouho a čtenáře před usnutím jen občas profackuje lacinými triky v podobě náhodných setkání, hnutí mysli, občasné nečekané zabití vedlejší postavy, nebo třeba prostým faktem, že postavy dělají to co dělají, protože se prostě nudí. Stejně jako čtenář. Teprve za půlkou zavdá docela pěknou příčinu ke konfliktu všem stranám, kterým ještě chybí a začne postupně svádět všechny linie dohromady, aby knihu vygradoval v pěkném a sympaticky komorním finále, které je sice možná opět dost zrychlené. Za srdce ale vezme. Stejně jako Kerrickův epilog, který je důstojným i logickým uzavřením ságy a říká na pár stránkách víc než celá první půlka knihy.

Za komentář rozhodně stojí obálka knihy ostře kontrastující nejen s původní d'Achilleovou obálkou, ale i s předchozími v Čechách vydanými díly. Není divu, že kniha svého času skončila v Levných knihách. Michael musel mít v roce 2000 přístup ke skutečně kvalitnímu hulení, když tohle posílal do tisku.

kniha: Hranice lesa - Kadlec, Vratislav
jasonix | ***** | před 15 dny

Tohle byste v knihkupectví v oddělení SF sotva našli. Četl jsem to jako beletristický debut nového českého autora a spíš jsem byl mile překvapen, že to na mě vyskočilo i tady na Legii. Kdo čeká čistokrevnou sci-fi nebo fantasy, bude asi zklamán. Kdo očekává hutné počtení v moderním duchu, sem tam s výrazným fantastickým prvkem a šťavnatým (místy až experimentálním) jazykem, ten si to užije. Jako byste zkřížili Balabána, Hakla a Hrabala, okořenili Dahlem a podávali hezky flambované. Najdete tu karikované mezilidské vztahy, krize, konflikty. Originální podobenství, prvky magického realismu. Ano, o absurdní a fantastické ingredience nouze není, ale spíš ve stylu pohádky či bajky nežli sci-fi. Jako v povídce „Připečený“, kde se dva náhodní cestující v tramvaji vedrem připečou k sobě a pak jsou nucení zvykat si na soužití a la siamská dvojčata, nebo „O Zlatohlávkovi, co špatně spal“, kde nenápadný pán ztratí své jméno, či „Rosný bod“, kde pro změnu muž ztratí tvář v mlze. V povídce „Takové ticho“, je zpochybňována kulatost Země. Jsou tu i svým způsobem horory, které si velmi dobře umím představit ve filmové surrealistické podobě od Jana Švankmajera: ve „Vedlejších příznacích“ se za uvolněnou dlaždičkou v koupelně objeví znepokojující kousek živé člověčiny, v „Nosu“ bezejmenný hrdina postupně s gustem zkonzumuje sám sebe. V povídce „Zkáza parníku Marion, a co jí předcházelo“ je řetězec katastrofy odstartován banální poruchou automatu na kávu. Nejvýše hodnotím „Přece ji nebudeme jíst, když byla taková“, v níž se rodinná zahradní sešlost zvrhne v exhumaci domácích mazlíčků a již zmíněný, zvláštně poetický „Rosný bod“, který začíná jako horor v lese, pokračuje jako groteskní utopie na Mlžném úřadu a když už už čtenář čeká happyend, končí nečekanou, ale nádhernou pointou. No a samozřejmě „Želvu“, kde se hrdinovi v propletenci partnerských vztahů jaksi zamotá i sám čas. Za mě 100%

kniha: Bouře mečů - Martin, George R. R.
Polinius | ***** | před 16 dny

Jednou je potřeba zase dát něčemu plný počet. Tenhle kolos má 1200 stránek a je to jedna z těch knih, které se dají použít jako vražedná zbraň a někoho s ní třeba umlátit. :) Musím říct, že jsem samozřejmě znal seriál a musím říct, že mi to sice vadilo, ale na druhou stranu je to velká výhoda. Jako čtenář jsem se neztrácel a mohl jsem si plně užívat popisů prostředí, charakterů a sexu. Všechno v knize funguje tak jak má a jediné co by se dalo vytknout je prostě délka ale asi to jinak nešlo.

kniha: Tíživé noci - Buzzati, Dino
jasonix | ***** | před 16 dny

Výborný čtenářský zážitek. A nejen pro příznivce fantastické literatury. Pokud bych měl stylově k něčemu přirovnat, tak jednoznačně k Roaldu Dahlovi. Občas říznutému Bradburym (Plášť, Kolombra), sem tam jako bych v tom cítil Kuttnera (Obluda) či dokonce Kinga (Myši). Někdy se jedná o podobenství, evokující jihoamerický magický realismus (Pes, který viděl boha, Svatí, Slavnostní otevření nové silnice) či surrealismus (Válečná večeře). Povídky mají často znepokojivou atmosféru, některé nechávají čtenáře v rozpacích jistou neuzavřeností a absencí pointy (Obluda, Stroj), další spájejí morbidnost a makabrozitu se surreálnou poetikou (Hrboly na zahradě, Příjemná noc) či přímo pohádkovým kouzlem, za které by se nemusel stydět ani Jorge Luis Borges či nověji Kelly Linková (Padající dívka). Někdy pohádkovost hraničí až s mýtem (Hradby Anagooru). Nechybí ani svébytné grotesky se sociálním (Manželka, které narostla křídla, Strašlivá pomsta domácího zvířete), či s nábožensko-filosofickým přesahem (Jak přistál létající talíř). Mým osobním favoritem je „Ale na dveře tlučou dál“ s výborně gradovanou atmosférou a hrozivě apokalyptickým závěrem a „Plášť“, který mi vyzněním trochu připomíná Bergmanovu Sedmou pečeť. Jak vidno, ty aluze jsou četné, ale tak to prostě v žánru je. V souhrnu spisovatelského řemesla a vystižení atmosféry je ovšem Buzzati osobitý. 97%

kniha: Kosti Mraza - Bílková, Alžběta
Sirius | **** | před 17 dny

důkaz, že obálka je zatraceně důležitá a dokáže vás přimět ke čtení knížky od autorky, kterou neznáte… aneb…Šleha, šleha, šleha. Spolu s Písní oceli Míši Merglový asi nejlepší česká fantasy, jaká se mi za poslední měsíce dostala do drápků. A když nad tím přemýšlím, tak je tu několik drobných parael – obě autorky jakýmsi způsobem vytváří přitažlivý mix snoubící fantasy a pohádkou/mýty. Zatímco Merglová se drží takový skotský verze, Bílková jde cestou slovanskou… a zároveň obě autorky ve svých knihách vytváří sympatický dvojce postav, který jsou rozdílný, ale zároveň sympatický a doplňující se. Alžběta Bílková vytvořila velkou akcí nabitou fantasy, kde není nouze o fantasy bytosti, poutavý a propracovaný svět a hlavně příběh, který vás ani na chvíli nepustí. Siva a Beleg jsou tak sympatický postavy se spoustou šrámů na duši, že vás ani na okamžik neomrzí. A to nemluvím o naprosto skvělý a funkční záporačce, kterou Bílková stvořila. Po stránce jazykový to není tak dokonalý jako Barešova Meta ale… užil jsem si to. Moc jsem si to užil. Jestli si chcete přečíst dobrou fantasy, tohle je naprosto skvělá volba. A nemusíte se bát, že by se jednalo o nějakej young adult. Tohle je naprosto poctivá fantasy záležitost.

kniha: Mimo dosah - Schweblin, Samanta
trudoš | *** | před 18 dny

Podivná novela. V některých momentech geniální, v jiných zas nesmyslně chaotická. Bezprostřední strach matky o život dítěte a nejisté vědomí jakési chyby s fatálními následky, na kterou si hrdinka nedokáže vzpomenout, je zachyceno perfektně. Naneštěstí, obdařit příběh srozumitelnou dějovou osou by asi nebylo dostatečně umělecké. První třetině bych tak dokázal dát bez uzardění plné hodnocení, s postupujícím vývojem událostí, kdy už začalo být jasné, že se nic vysvětlovat nebude, mé nadšení začalo klesat až na samotnou nulu. Protože těch motivů, jež Samanta Schweblinová naťukává, je hned několik a nemám pocit, že by pouze jeden z nich hrál prim, včetně toho fantaskního. Ovšem podle mě není ani tak důležité pochopit, co přesně se na jevišti odehrálo, ale nechat se pohltit znepokojující atmosférou připomínající horečnatý sen, který nedokážete vyhnat z mysli ještě celý další týden. V tomhle ohledu funguje Mimo dosah naprosto precizně, stejně jako zlomyslná pointa na posledních řádcích.

kniha: Sonáta hada - Ríša, Vlado
jasonix | ****1/2 | před 19 dny

Rád se vracím k těmhle sešitkům edice Saturn. Předrevolučním a řádně ohmataným. Voní mi prázdninami a babiččinou půdou, kde jsem je louskal. Mimochodem, babička je tehdy louskala taky – mezi detektivkami a Večery pod lampou. Asi, že šlo o lidové nakladatelství a ona byla žena z lidu… Jednobarevné obálky s působivými, lapidárními kresbami Jiřího Petráčka mají své nezaměnitelné kouzlo. Ne vždy se to dá číst, ale zejména výběry povídek bývaly povedené.

Sonáta hada (1988) patří k mým nejoblíbenějším. Vždyť také vybíral a překládal Vlado Ríša. A vybral vesměs dobrodružné kousky z dalekých planet, kde se člověk-kosmonaut setkává se záhadnými jevy, podivnými bytostmi (ve dvou případech jde o lovnou zvěř), globálními inteligencemi či robotími klany. Čtenář kroutí hlavou nad zvláštními sociálními interakcemi, náboženskými zřízeními, případně nepochopitelnými ekosystémy. Pointy jsou začasté jednoduché, např. se ukáže, že planeta je vlastně cosi jako ZOO nebo dokonce dětské hřiště. Anebo (pozor spoiler!), že odstřelem telepatického ještěra přivodí lovec smrtelná muka i sám sobě (geniálně jednoduché!). Občas je vyznění naivní, jako výchovný štulec kosmickým pirátům v povídce „Ještě jedno mrtvé město“, nebo trochu vybočující postapo „Výš než hory, výš než oblaka, výš než nebe“. Ovšem nikdy se tam neztrácí člověk (nebo výjimečně robot :-) ) se svými pocity, údivem, zvědavostí, morálkou a slabostmi.

Četl jsem všechny saturnovské výběry a tento mi asi nejvíce připomíná angloamerickou sci-fi. Říkám si, že ji sovětští autoři museli zevrubně znát. Místy jako bych cítil odraz Le Guinové Lesa (Povolení k odstřelu), Henleinových Vládců loutek (Hodná zvířátka), nebo Aldissova Skleníku (Zelená perla nebo Astra. Ale ta mi víc zavání Průsmykem od krajana K. Bulyčova), atmosféra sem tam evokuje Bradburyho (Ještě jedno mrtvé město). Vždy ale nalezneme i něco lehce odlišného, neamerického. Těžko pojmenovatelné národní specifikum. Tu ruská jména, tu zvláštní groteskno a tragikomiku, tu odraz melancholické ruské duše. Či poetiku a sklon k veršování (Admirál nad paloukem). Naštěstí žádné směřování k světlým socialistickým zítřkům, které někdy dobová díla kalilo. Jen jedinkrát je tam jakýsi náznak – když v povídce „Ještě jedno mrtvé město“ (kterou jsem již zmiňoval a která mi přijde nejslabší) je reminiscence toho, že v polovině 21. století vyhráli chudí boj nad bohatými a ti pak uprchli kamsi do kosmu… Celkový dojem je ale více než dobrý a čtení jsem si i teď po letech užil. 95%

kniha: Tažení kostlivců - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 21 dny

V tomto řadovém díle má John co dočinění s pirátkou partou kostlivců, které už omrzelo brázdění moří a chtějí se usadit na britském pobřeží. Příběh je to plný stereotypů a prakticky ničím nepřekvapí. Zajímavé je nasazení Suka až v pozdější fázi kvůli jeho zažívacím problémům. Největší zápor potom přichází v závěru, kdy John pokape partě pomocníků náboje svěcenou vodou a oni jsou tak v pohodě schopní kostlivce postřílet. To trochu vrhá stín na užívání stříbrných kulek. Pokud je to tak jednoduché, tak by John dokázal ušetřit :)

kniha: Lidé ve zvěrokruhu - Weiss, Jan
jasonix | ***1/2 | před 21 dny

Říkal jsem si, že povídky od autora Domu o tisíci patrech budou určitě mimořádné. A až na pár výjimek musím souhlasit. Autorův styl je magický, až surrealistický, místy uhrančivý. Čistokrevná sci-fi tu není ani jedna. Což jsem vlastně ani nečekal. A upřímně řečeno fantastické motivy jsem našel jen ve 3–4. Z nich se mi nejvíc líbil Apoštol, svou atmosférou, obrazností a závěrečnou nejistotou, ve které autor čtenáře nechá – byl dotyčný týpek opravdu z hvězd, nebo jenom šílenec? Zrcadlo, které se opožďuje a Odvážný zbabělec využívají fantastický nebo magický prvek hlavně ke studiu lidských povah a psychologie. Já, Lajka II není sci-fi svým dějem, ale jen perspektivou vyprávění z psího pohledu. Takže je to SF asi podobně jako Já Baryk :) . Další (podstatná) skupina povídek se odehrává v prostředí zajateckého tábora v Rusku, kde řádí tyfus (Weissova autobiografická zkušenost). Apokalyptická atmosféra (zejména Barák smrti) může připomínat SF nebo postapo, ale opět je to hlavně příležitost, aby autor v karikaturním a tragikomickém hávu předvedl panoptikum lidských povah a jejich interakce. V tom pekle si každý snaží urvat aspoň kousek štěstí v podobě kapky alkoholu nebo špetky tabáku. V kontrastu k tomu honorace důstojníků, propíjejících prachy určené pro tábor. Úplnou fraškou je Bláznivý regiment, kde fanatický lékař spolu s šíleným důstojníkem sestaví frontovou jednotku z pacientů psychiatrických ústavů. Originální nápad skýtá Hvězda na africkém nebi, která je vlastně celá psána formou „kódovaných“ zpráv afrických kmenových bubeníků. Škoda, že jinak skvělou povídku lehce kazí skrytá adorace sovětského člověka, protože právě on jediný je schopen vypustit novou hvězdu (Sputnik) na nebe. Ovšem úplně největší a nejškaredější kaňkou v jinak poměrně kvalitních textech je Milostpaní, jež je vysloveně socialisticko-komunistickou agitkou, ubírající knize celkově cca 15%. Tak trochu do počtu mi připadaly povídky Nosič nábytku nebo Miluj bližního svého, které jsou v podstatě anekdotami. V prvním případě s tragikomickým a ve druhém s detektivním prvkem. Shrnuto: fajnšmekrům mohu doporučit prvních 6 a poslední 2 povídky. Pokud by vyšel takovýto soubor, hodnotil bych 95%. Bez ostatních se lze obejít.

kniha: Rudý úsvit - Brown, Pierce
theubik | brak | před 22 dny

Nedokázal jsem číst dal, když se z hlavních charakteru stala Mary Sue, až moc přesílený / dokonalý charakter. Když jsem si četl první stranku, tak jsem si tipnul děj a dokonale jsem se trefil i ty dějové zvraty jsou generické. S klidným srdcem nedočtu, od knih chci více.

kniha: Strážci Země - Crlík, Tomáš
whack | ***** | před 22 dny

Fantasy literatúru osobne nevyhľadávam, pretože väčšinou neobsahuje hlbšie myšlienky, pri tejto knihe je to ale opačne. Je to nádherne, lyricky a pokorne napísaný príbeh o lesoch, jeho obyvateľoch, silách Prírody, vplyve dvojnožcov, plný alegórií, zvratov, a so silnou ekologickou pointou poukazuje aj na náboženský fanatizmus. Neurazí žiadnu vekovú kategóriu. Po prečítaní už viem, že musím mať aj prvú autorovu knihu Galgad! Kedy sa už Strážcovia prebudia?

kniha: Železný půlměsíc - Červenák, Juraj
yerry | **** | před 24 dny

Tento zväzok bol tak trochu výplňový alebo dalo by sa povedať preklenovací, veštiaci prelomové ualosti v zväzku nasledujúcom, ktorým by mala byť zatiaľ táto sága uzatvorená, teda predpokladám. Nie, ani v tejto knižke nie je núdza o drsné dialógy, krvavé boje, vraždenie a iné surovosti. Dalo by sa povedať, že tie sú opisované ešte viac realistickejšie a brutálnejšie.

Príbeh sa presúva do Uhorska, presnejšie do okolia Nových Zámkov. Vzhľadom na to, že už na začiatku sú jasné niektoré fakty okolo kapitána Báthoryho a jeho syna, príbehovo sa dej posúva tentokrát len pozvoľna o malý kúsok. Fantasy prvok je len jeden a zdal sa mi pomerne zbytočný, keďže nič podstatné neriešil. Bez neho by sa jednalo o čistokrvný historický román. Autor tu rozostavuje figúrky pred veľkolepým finále, aby to v tej najošemetnejšej chvíli uťal. Tradičný prvok fantasy románov, teda cestovanie z bodu A do bodu B Červenák trochu zauzľuje, keďže hlavný hrdina si musí podobné situácie prežiť viackrát (žeby autor občas strácal inšpiráciu?) s trochu obmenenými postavami a prostredím.

Historické reálie a čítavosť tejto knižky napriek mojim postrehom vyššie, je stále na vysokej úrovni a subjektívne výhrady sú len omrvinkou, ktorú ani postrehnúť nemusíš. Teda opäť veľmi dobré odpočinkové čítanie s historickými reáliami ako bonusom naviac…

kniha: Řeky Londýna - Aaronovitch, Ben
Madam Brbla | ***1/2 | před 25 dny

“Od okamžiku, kdy lidstvo přestalo bezcílně bloumat a začalo si pěstovat vlastní potraviny, vyvíjí se společnost ke stále větší komplexnosti. Jakmile jsme přestali spát se svými bratranci a sestřenicemi a postavili jsme zdi, chrámy a několik slušných nočních klubů, nabyla společnost takové složitosti, že ji žádný člověk není schopný uchopit vcelku, a tak se zrodila byrokracie.”

Tak já nevím. Tato kniha má většinu potřebných ingrediencí, abych si četbu užila: úsměvně sarkastický styl, sympatického hrdinu i zajímavé vedlejší charaktery, mraky dobrých postřehů, živoucí prostředí, obstojnou atmosféru, zábavnou magii, stále se něco děje… a přesto jsem se do “Řek Londýna” nedokázala plně ponořit. Oběti nadpřirozených masakrů mi byly šumák, klaďasům jsem držela palce jen vlažně, padouchovi jsem nějak nerozuměla a docela mi hnulo žlučí, když autor začal “nenápadně” vnucovat ten jediný správný světonázor, zatímco konzervativní zastánce starých pořádků šmahem deklasoval na xenofobní lůzu.
Mé dojmy pobublávají těsně pod hladinou 70%, ale při vhodnějším duševním rozpoložení mohly došplouchnout nejméně na 75%. Zřejmě si počkám na patřičnou náladu a zkusím i další díl, ačkoliv mám utkvělý pocit, že série nejvíce řekne obyvatelům Londýna, zatímco my ostatní vždy budeme v daném světě cizinci.

kniha: Inferium - Bureš, Roman
Nick512 | **** | před 26 dny

Tak nevím které peklo je lepší. Asfalt nebo Inferium? Je lepší být vyuzen nebo zasfaltován? Uvidíme. Vlastně jsem si satansko-démonické uvažování a životní postoje dost oblíbil.Lónan i Lilith se chovají konzistentně a svět je bez logických lapsusů.Tedy ne že bych je odhalil na první čtení.Dokonce i ti SS mani mají jakousi logiku.Jo je to pěkná knížka. Jsem zvědav jestli ji budu ještě tento rok znovu číst. Nick512

kniha: Zatracení - Palahniuk, Charles M.
jirikk | *** | před 27 dny

Z mého pohledu ještě méně uspokojivé než předchozí, poněkud vachrlatý díl. Autor (potažmo i překladatel) sice čaruje slovní ekvilibristikou nejvyšší úrovně, co však naplat, když tím zakrývá jen prázdno. Tenhle příběh peklu propadlé dospívající dívky mě prostě vůbec nezaujal, v rukou méně zručného spisovatele by se proměnil až v nečitelnou slátaninu. Palahniuk dělá, co může, případný třetí díl ale (pokud tedy byl někdy napsán?) zcela jistě vynechám.

kniha: Pramen povýšení - Sanderson, Brandon
Speedemon | ***1/2 | před 27 dny

Mám podobné pocity jako Madam Brbla. Za mě o něco slabší než první díl. Chybí tomu větší spád, autor už nás nepotřebuje seznamovat se základy svého světa a dost dlouho sledujeme boj o moc v samotném Luthadelu. Neustálé Elendovo přemítání zda dělá dobře a stane se z něj dobrý král mi po čase už trochu vadily.

Navíc po Kelsierově smrti ztratila parta trochu šmrnc. Neměl jsem z nich už tak dobrý pocit jako minule. Nevtipkovali a nebyli nijak sehraní. Jde to ruku v ruce i s tím, že celá kniha je dost pochmurná. Sice se podařilo sesadit božského pána Vládce, ale vyhráno rozhodně nemají. Navíc to vypadá, že všichni zemřou velice škaredou smrtí.

Hlavní tahouni napětí jsou za mě Sazed a OreSeur. Sazed mě chytl hned v úvodu, mám ve fantasy rád tohle bádání ve starých svazcích a objevování strašlivých tajemství :) No a OreSeur má perfektní vývoj a několik parádních překvápek.

Zato Vin a Elend jsou na „hlavní“ postavy docela nudné a Vin je navíc už natolik mocná, že jsou všichni ostatní už prakticky zbyteční (přesně jak je zmíněno v komentáři nade mnou).

Konec je jaksepatří epický a rozhodně navnadil na finále. POZOR, DROBNÝ SPOILER: Do akce se dostaví i samotný Hulk a trocha anime v podobě drobné dívky s obřím mečem ;) KONEC DROBNÉHO SPOILERU. Taky doufám, že do sebe všechno zapadne a přijdu s absolutním hodnocením :)

kniha: Tygřice útočí - Dark, Jason
Speedemon | **** | před 27 dny

A tady je přesně opačný případ než u Děsivého snáře. Na první pohled řadový díl má neskutečný spád a nakonec i docela velký význam pro hlavní dějovou linku. Na scénu se nám vrací nejvěrnější služebnice Asmodiny Serena Kylová, která Johnovi unikla v díle 117. Mezitím se opět obklopila mladými a tupoučkými dívkami se kterými může manipulovat. Proměnila je v tygrodlaky a chystá se udělat tóčo na Londýnské módní přehlídce. No a kdo se tam nechystá? Sheila se Shao.

John se Sukem mezitím vyšetřují podivné útoky na lidi. Jako by je napadl tygr. Uběhne pár stránek a už ví která bije a letí na přehlídku. Závěr je asi to nejlepší z celého dílu. Tentokrát se jede fakt ve velkém. Hotel, kde se přehlídka koná, je uzavřen a obklíčen policií, John na místo povolává armádu. A jeho plán protentokrát není jen všechno zlikvidovat bičem, kulkama ne křížem, ale vypustit bojový plyn. Není ten John prostě drsňák? :)

kniha: Děsivý snář - Dark, Jason
Speedemon | *** | před 28 dny

Dozvídáme se o tajemném Děsivém snáři, kde mají být popsána tajemství pekla včetně toho jak zabít Černou smrt. Ale na existenci takové knihy nepřijde inspektor zabývající se okultními případy, ale jakýsi zcestovalý nájemný vrah. A je ještě takový dobrák, že to Johnovi vyzvoní. Snář však není obyčejná kniha ležící v zapadlé chajdě. Má svého ochránce a k tomu se tu ještě poflakuje démon co vypadá jako Goro z Mortal Kombat na steroidech. Na to že jde dějově o docela důležitý díl, tak je vcelku nudný. Bez neustálých narážek na Černou smrt, Asmodinu, Myxina, peklo apod. by se asi jednalo o klasický řadový díl. Proto za mě „jen“ 60%

kniha: Ve stínu slunce - Mařík, Jakub
snop | ***1/2 | před 28 dny

Prvních pár kapitol je poněkud nečitelných, ale pak se to rozjede celkem dobře a zlepší se to stylisticky i příběhově.

Postavy jsou sympatické, bohužel ke konci člověka začne štvát, jak hloupě se všichni chovají. Způsob infiltrace je člověku víceméně jasný po první pitvě, a přesto to rozvědce trvá … příliš dlouho. A minimálně jeden člověk umře jenom proto, že velitele nenapadne nasadit svým mužum dresy? Stejně tak nesestřelit cokoli, co bylo vypuštěno bez rozkazu… Smutné.

Ale s těmito chybami, vlastně docela dobrá jednohubka.

12345678910poslední (378)15088 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu