LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Romance v originálním pojetí z pohledu zombíka, co se mění v trochu méně zombíka. Bohužel důvod proč se tak děje a celý závěr vyznívá spíš jako šípková růženka, než jako zombie survival romance. Vymyslet, že řešením celé zombie apokalypsy je jen jeden polibek, je na úrovni 8 leté holky a vůbec se do knihy nehodí.

Excelentní pokračování skvělé série. Sledujeme další Severianovy kroky, vedoucí až na autarchův trůn, jak nám autor prozradil hned v úvodu série a často během děje připomíná. Wolfe hraje se čtenářem zručnou hru, plnou nejistoty a nespolehlivého vypravěčství, podstatou jednajících postav si čtenář nemůže být nikdy jist. Jeho kombinace fantasy a SF je opravdu magická, v knize jsou postupně odhalovány další střípky tohoto tajuplného světa. Zdá se, že jde o opravdu hodně vzdálenou budoucnost naší země, na stránkách se potkávají středověké kulisy s roboty a návštěvníky z vesmíru. Kdysi dávno jsem hrával skvělou rpg Wizardry VII, atmosféra mixu obou fantastických žánrů je hodně podobná. Krom toho v řadě vizuálně silných scén Wolfe připomíná i Lynchovy filmové fantasmagorie (zejména ve scénách z vládcova sídla), zkrátka se mi jeho psaní absolutně trefuje do vkusu, labužnická hostina!

Docela mě pobavil přiřazený tag: „alternativní historie“. Ano, pokud budeme brát Bibli jako „literaturu faktu“, potom to opravdu bude alternativní historie.

Antologie doslova mastodontí – a to rozměry i záběrem žánrů a témat. Opravdu těžko najít jakýkoliv jednotící prvek, snad kromě náhodné chuťové naladěnosti obou editorů. Výsledkem je jakási pizza „ventisette stagioni“ (přičemž číslovka ventisette znamená 27 :) ), kde každá sedmadvacetina představuje jinou chuť, jiné ingredience a zcela jinou kvalitu. Některé člověk slupne jako carpaccio nebo prosciutto, ale občas kroutí hlavou nad tím, zda pizzař sklerotik nezapomněl dodat sugo, jestli tam ten šprýmař místo rajčat a lososa nešoupnul jen gumové atrapy nebo v ní, drsňák jeden, naopak nenechal nedopalek či dokonce kousek prstu. Ano, fantastično je jednou z přísad většiny kousků téhle megapizzy, ať už je z ranku fantasy, legendy či gotiky, někdy ho ale nahrazuje jen určitá bizarnost nebo morbidnost (Chyť a pusť, Země ztracených, Zkamenělé postavy). Žánr sci-fi je zastoupen naprosto marginálně – Leif ve větru a Zpravodaj ze Země. Osobně mi nejvíc chutnaly tři povídky, které tady na Legii spíš propadly :-) a kde fantastický motiv buď není, nebo je upozadněn jinými tématy. V nich jsem ale ocenil jazyk, psychologii či svéráznou poetiku: Poražený, Váhy a míry a Bellerophon. Moc mi šmakoval anekdotický Život múzy, baladická Pravda je jeskyně v černých horách, strhující Terapeut, alegorické Zkamenělé postavy a Na ďáblově schodišti, psychologická studie Krev a když už jsme u toho, tak i psychodrama Padají hvězdy. Občas nadějný námět devalvuje slabší (resp. žádná) pointa – Země ztracených, Samantin deník, Nedobře, Na Manhattanu se blýská na časy. A je tu i pár totálních nedodělků – Nůž, Juvenal Nyx, Puntíky a měsíční svit nebo Guru Mallon. Shrnuto – žánrově tolerantní literární gurmán si tu najde kousky, nad kterými zamlaská, většina ostatních jej neurazí … a něco málo zbyde i pro psa :-)

Tato knížka mi děsně dlouho ležela v knihovně a nějak na ní nebyla nálada. Sáhl jsem po ní až po čtvrtstoletí a nemohu říct, že by mi nechutnala. Není to sice už ta fascinace jako kdysi, když jsem poprvé objevoval Kaleidoskop, a cítím se trochu jako Benetka, ale přece jen ve mně některé povídky dokázaly vykřesat tu dávnou jiskru. Některé ne, a ty jsem ohodnotil nemilosrdně. Ale nejspíše si za to mohu trochu sám. Často při čtení ignoruji fakt, že hodně záleží na čase, náladě a vnějších okolnostech. Ve vlaku nebo přerušován dětmi či jinými živly to prostě už není ono. Obzvláště u povídek, které mají omezený čas aby nadchly, navnadily, zapustily kořínky. Musím se stát pečlivějším a disciplinovanějším čtenářem.

Logické pokračování prvního dílu, a to i z hlediska stylu a kvality. Takže komu se líbila jednička, ten se může směle pustit i do tohoto. Potěší mírné nastavení mytologie a světa, ale zároveň autor neztrácí čas nějakými dlouhými vysvětlovačkami. V doslovu se v tomto ohledu autor i omlouvá, že spousta věcí zůstává nevysvětlena, ale mě to tak vyhovovalo – prostě víme jen to, co ví i hlavní hrdina.

Dobré, ale horší, než jsem z recenzí doufal. Je to už téměř samostatný žánr, tohle „dítě v hotelu/velkém domě plném hádanek a kostlivců ve skříni“. A Guterson se tohoto žánru zhostil trochu hůře než třeba Nicky Thornton nebo Tania del Rio, zejména proto, že prostě splácal moc věcí dohromady. Chce vzít trochu z pana Benedikta, trochu z pana Lemoncella, trochu z Harryho Pottera, a výsledek je přeplácaný se spoustou zkratek, které se pak jeví hrozně instrumentálně. Ne, že by to nebyla stále velmi slušně napsaná kniha, druhému dílu dám šanci, ale vlastně si nejsem jist, jestli bych ji doporučil svým dětským známým.

Typický Mostecký… Šílená akční jízda, které rádi odpustíte nějaké to škobrtnutí v logice nebo ploché charaktery postav, skvěle vybudovaný svět a brutálně beznadějný konec (i když věřím, že kdyby Jarek stihl napsat druhý díl, nějak by z toho vybruslil).

První setkání s autorem. Zpočátku mě příběh zaujal, bohužel postupně můj zájem opadal. Některé opravdu tlusté romány utečou, ani člověk neví jak, no Psanci nejsou ten případ. Časem se to začalo stráááášně táhnout, kdyby měl román o pár stovek stran méně, mohklo to být solidní čtení. Wendig splétá několik linií, z nichž některé zajímavé jsou (umělá inteligence a pandemie), některé méně (Benji) a některé vůbec (linka rockera je naprosto zbytečná a zároveň mizerně napsaná, což je vskutku vražedná kombinace). Nebyl to vyložený průšvih, ostatně dočetl jsem až do konce, ovšem Svědectví od Kinga, které je evidentně inspiračním zdrojem, se kniha neblíží ani zdaleka. Dalšího Wendiga již kupovat nebudu.

Arbes na drogách. Zhruba to mě napadlo po dočtení této krátké knihy. Mé první setkání s autorem nedopadlo vůbec špatně, neboť jsem člověk, který u knih (hodně) dá na atmosféru – a ta je tu parádní. I když se musím přiznat, že mozek nechtěl akceptovat rok 1917, a neustále „vracel“ děj o nějakých 20 let zpět. Nevím proč, asi by mi to, právě k té atmosféře, sedělo více. Samotný příběh je docela jednoduchý (o co v knize jde, je vysvětleno někde mezi stranami 60–70) a přesto mírně chaotický. Dále je tu velké ovlivnění okultismem, esoterismem a bohové vědí jakým ještě „ismem“. Zkrátka všemi takovými těmi módními výstřelky pražských honorací z té doby. Kdybych se v nich vyznal, asi bych knihu ocenil více. Buď jak buď, Noc Valpuržina je krásnou temnou fantasmagorií odehrávající se v prostředí starých Hradčan.

Ligottiho som prvýkrát literárne spoznal vďaka poviedke Červená veža, čo bola pre mňa veľmi zaujímavá skúsenosť. Keď za pár rokov vyšla jeho prvá zbierka preložená do češtiny, tak som ani veľmi neváhal. Obsah prezrádza, že sa oboznámime s jeho rannou tvorbou z 80.rokov minulého storočia. A je nepochybné, že jeho nesmierny talent sa prejavoval od samého začiatku. Ťažko vyberať lepšie/horšie kusy, názory sa môžu v tomto prípade líšiť. Spoločnou vlastnosťou celej knihy je morbídna fantázia autora, ktorá má široké rozpätie. Od klasického hororu po horor metafyzický, kde kontúry sa strácajú v hmle. Postavy majú zväčša ďaleko od normálnosti, buď su vyšinuté od samého začiatku, alebo o rozum prichádzajú vplyvom okolností. Bežní ľudia tu slúžia len ako obete takého či onakého zla. Nadprirodzeno vystupuje snáď v každej poviedke. Autor sa rád hrá so štýlmi, miestami mi to pripomínalo Ellisona v jeho maniakálnej podobe. Ak nápad použitý v poviedke nie je dostatočne nosný, hravo to zachraňuje formou. Takže knihu môžem len odporučiť. Maximálne hodnotenie nedávam asi len preto, že mám tušenie, že neskoršie poviedky budú ešte lepšie.

Na mě je to prostě příliš pro dospivající dívky. Příliš králíků z klobouku, příliš emocí, navíc dost nesympatický svět. Pokud jste nicméně 14letá dívka, přičtěte si k mému hodnocení nejméne 20 %.

Fajn detektivní variace na jednu z Lemových taškařic. Takže pro mě příliš předvídatelné, ale solidně napsané a vcelku až na úplný konec i zábavné. Další výlet do téhož světa bych si klidně nechal líbit.

Konecne po letech napsal Shigor dalsi knihu a otevrel stavidla sve silene mysli na plny gule. Mix fantastickeho sveta plny magie, silenosti, uchylnosti, vulgarnosti, hlasek, klise i originality ve velmi zabavnem podani, tak jak maji mazlickove radi :) Norpork mi lehce pripomnel Megalopolis od Zambocha v ramci sileneho mixu, jen tady nejsou postavy z knih, film a comicsu. Jen tak dal a tesim se na zbytek. p.s. pro znalce se objevi i kaktus :)

Sladký oddechový bonbónek. Opětně je to typická Mellickova fantasmagorie – na to musíte při čtení přistoupit, jinak jste ztraceni. Kniha je tenká, necelých 160 stránek, takže příběh upaluje jak zajíc, na nějaké kudrlinky není prostor. Styl je jednoduchý, vypsaný. Kniha mi však přišla o něco slabší než Zbouchnul jsem Satanovu dceru. Na druhou stranu, i zde jsou pekelně povedené scény (hlavně jedna ze závěru knihy je krásně ujetá), takže ok. Za mě spokojenost, co jsem očekával, to jsem dostal.

Bez nadsázky jedna z klasik hororu je výborná i po letech, a teď trochu lituji, že jsem si neudělal čas, abych knihu/novelu přečetl na jeden zátah (možná proto není hodnocení rovná stovka). Výborná atmosféra, neokoukané prostředí (no vážně, kolik strašidelných povídek se odehrává na ostrůvku uprostřed rozvodněného Dunaje?)…a hlavně všudypřítomný pocit, že „je něco špatně“. Ne nadarmo si Vrby oblíbil mistr HPL – z jeho prací čiší podobný pocit, takže mu zřejmě byly i inspirací. Zkrátka: něco je špatně, je to děsivé, napevno nevysvětlím co, avšak naznačím…ale ne zas tak moc. Jen tak lze udržet hrůzu až do konce. Co se českého vydání týče, je – jedním slovem – skvělé.

Hrubočizná kniha vykopáva mnohokrát videný príbeh vojakov odsunutých na okraj. Strašne mi vadilo prostredie, ktoré nedáva žiaden zmysel. Hliadka je usadená na okraji vesmíru, čo si treba predstaviť ako pevnú stenu, kde z jednej strany je vesmír a z druhej strany nie je nič – ak sa len trocha nad svetom zamyslíte, nedáva to žiaden zmysel. Jasne, ako nenáročné čítanie namierené na young adult je to asi OK, ale umývanie podláh na vesmírnej lodi mopom a vedrom s vodou… strašne ma to otravovalo.

Druhá kniha hlídky jen o kousíček nedosahuje věhlasu svého předchůdce. Případ tajemné, v Ankh Morporku vraždící, zbraně je sám o sobě zajímavý. Není to ale jen prostá dvojka. Je tu jasně znatelná snaha o rozvoj. O práci s hlídkou, snahou o její rozšíření a uvedení dalších zajímavých postav. Karotka sice dostává kámošku, ale tím hlavním tahákem je trolo trpasličí duo novopečených strážníků. Horší je, že desátník Nóblhóch dostal výrazně méně prostoru. Ten si ale vybírá v ultimátní scéně s vyloupením zbrojnice. Každopádně jedna z nejoblíbenějších knih cyklu a to definitivně právem.

Dodnes napínavý a čtivý příběh, i když z dnešního pohledu silně nekorektní – domorodci jsou tu vykresleni dílem jako dětinští prosťáčkové, kteří mění drahokamy za tretky, dílem jako krvelační primitivové, které lze v případě nutnosti kosit po desítkách vším, co je po ruce. Do fantastiky to ovšem patří jen velmi okrajově motivem jakýchsi přeživších předpotopních příšer. Zaujala mne ale pasáž, kde se hrdinové setkají s rodinou v Německu usedlého Čecha, který se ovšem nadále cítí být dobrým Čechem. Celé to vyšumí do ztracena – byla tahle pasáž vložena jako úlitba okupační moci? Nebo naopak jako projev vlastenectví? Dá se chápat obojím způsobem. Nebo snad autor zamýšlel pokračování, na nějž již nedošlo?

Kniha začíná jako svižná, nenáročná akčárna, ale rychle se zvrhne v přehlídku bezúčelného násilí, nevkusného, většinou násilného sexu, spousty nesmyslů a logických děr.

Tohle mě tedy docela zklamalo. Podle shrnutí děje a zahraničních ohlasů jsem čekala, že to bude mnohem nápaditější a celkově zábavnější, ale bohužel je to strašně průměrně napsané. Všechno od postav přes dějové peripetie až po reálie světa je děsné klišé a ve všem je víc děr, než jsem v čemkoli viděla od doby, co jsem naposledy vařila těstoviny. Navíc mě do dost velkých rozpaků uvedl překlad, který sice není úplně katastrofický, ale pořád znatelně špatný, dokonce i bez srovnání s originálem, o nepříjemně vysoké frekvenci překlepů a hrubek nemluvě. Čili pokud ten, pro koho knihu případně budete pořizovat, mluví anglicky, rozhodně doporučuji číst raději tak.

Abych ale byla spravedlivá, úplně špatná knížka to taky není. Především se nesmírně hladce čte (i ve srovnání s jinými tituly pro stejnou věkovou kategorii), má (po spoustě ne až tak záživných předcházejících stránek až překvapivě) dramatický závěr a hlavně velmi solidně napsanou hlavní hrdinku, která, ač chvílemi trochu moc dokonalá nebo moc rozumná, má v zásadě přesvědčivou a realistickou psychologii dvanáctileté dívky a velice sympatickou povahu, takže její charakterizace (spolu s příjemným nervákem na konci knihy) mě dokázala přesvědčit, abych zvedla hodnocení o půl hvězdičky.

Celkově ve mně kniha vyvolává jedno velké všeobjímající pokrčení rameny, takže jestli chcete nějakou zábavnou fantasy pro potomky na druhém stupni, doporučuji se na tuhle sérii vykašlat a jít jim radši sehnat Ohnivá křídla, ta se povedla mnohem víc.

Od Petra Stančíka som už čítal Mlýn na mumie…, čo je niečo, na čo v živote nezabudnete. Po x rokoch som sa odvážil otvoriť jeho knihu s vedomím, že to to bude zrejme ďalšia avantgarda. Príliš som sa nemýlil, i keď opulentnosti Mlyna to nedosiahlo po žiadnej stránke. Všetky prísady boli prítomné, ale v podstatne menšej miere. Dej knihy je rozdelený na množstvo kapitol, v ktorých striedavo sledujeme jeden deň života Augustina Hnáta na konci druhej svetovej vojny a históriu jeho osudov od jeho narodenia. Autor opäť využíva mnohé dejinné udalosti, samozrejme v niektorých detailoch náležite skarikaturizované s mnohými „čože?“ momentami. Hlavný hrdina je rodený praktik, pri ktorý si poradí v každej situácii. Prežíva mnohé bolestné situácie ale pevnou vôľou a zdravým sedliackym rozumom ide za svojím cieľom. Niekedy mu pomáhajú autorove Deus ex machiny, ale v tomto prípade to asi nebudete riešiť. Fantastické prvky sú zastúpené nejakým tým duchom, špiritistickými metódami oddelenia duše od tela a možno aj nejakými alternatívnymi históriami /i keď len tak decentne/. PS je obdarený vynikajúcim rozprávačským jazykom, češtinou vládne ako málokto zo SF/F sektora, takže za pár rokov asi nebudem váhať nad nejakou ďalšou jeho knihou.

Další nobelistův vynikající počin, v mnohém příbuzný se skvělým Neopuštěj mě. Nejen fantastickou tématikou, především stylem vyprávění, které nechává na čtenáři nutnost si postupně fikční svět poskládat, s tím, že je někdy naváděn k různým nepřesným závěrům. V tomto ohledu a ani v celkovém vyznění není Klára a Slunce tak drtivá jako starší předchůdce, zde nakonec převládá smíření a jakási melancholie. Každopádně výborný román, stojící výrazně nad žánrovým průměrem, vypravěčsky i myšlenkově.

Je smutné, že tak výjimečný autor je dnes prakticky zapomenut. Tato sbírka „romanet“, příběhů plných tajemství a fantaskna, patří k naprostým vrcholům české fantastické tvorby, a to nejen v rámci doby vzniku.S výhradou archaického jazyka jsou příběhy čtivé dodnes. Největším klenotem je pak Sametové křeslo, nesmírně erotické, a přitom ani na okamžik vulgární, a nesmírně dojemné, ale ani na okamžik uslzeně kýčovité.

V době vzniku to asi byla pecka, ale prakticky všechno, snad až na RoxnRoll, nemilosrdně sežvýkal čas a zanechal jen nostalgický povzdech. Ale pak přijde nejlepší nakonec, Kybernátor, šílená, mistrovská jízda, srovnatelná se světovou tvorbou, kousek patřící asi už natrvalo do zlatého fondu české fantastiky.

Proti verzi z r. 2004 je toto vydání (2020) „obohaceno“ pouze o rozsáhlou baseballovou reportáž UDRŽ HLAVU, bez které se fanoušek hororu a fantastiky klidně obejde a o krátkou báseň MAJESTÁTNÍ BROOKLYN, která se mně osobně líbila, ale sem asi moc nepatří. Jinak viz můj komentář k vydání z 2004, kde jsou i podrobněji rozvedeny jednotlivé povídky.

Sbírka nehomogenní tématikou i kvalitou. Ledaskde bych Kinga ani nepoznal a bez některých bych se klidně obešel. K těm nejpovedenějším a více kingovským řadím invazní dystopii DESTÁTNÍCI; detektivku s lovecraftovskými parafrázemi CROUCH END, zombie-apokalypsu POROD (napsanou pro antologii povídek inspirovaných filmovou trilogií „živých mrtvých“ G.Romera), horůrek z prostředí dětské partičky v Bradburyovsko-Kuttnerovském duchu DŮM V JAVOROVÉ ULICI; no a skvělý POSLEDNÍ UMNEYHO PŘÍPAD, jenž je jakousi stylistickou poctou R. Chandlerovi. K zamyšlení nad časem mě inspirovala docela ukecaná MŮJ HEZKÝ PONÍK, osvěžujcí byl filmový scénář LITUJI, VOLÁTE SPRÁVNĚ. Průměrněji hodnotím poněkud stereotypní OBDOBÍ DEŠŤŮ, Sherlockovskou variaci DOKTORŮV PŘÍPAD nebo thriller z prostředí kriminálníků – titulní PÁTOU ČTVRTINU. Zcela mě minula UDRŽ HLAVU (Head down), na kterou láká obálka rozšířeného českého vydání knihy a jež zde v seznamu na Legii (oprávněně) není uvedena. Reportáže o baseballu fakt číst nepotřebuju, byť psané Mistrem Kingem. Naopak následující baseballovou báseň MAJESTÁTNÍ BROOKLYN, kousek poezie s koncentrovanou atmosférou zvláštního (sportovního) vzrušení a vtipnými postřehy, jsem si přečetl se zájmem. Ano, ta také na tyhle stránky nepatří, ale soukromě si ji hodnotím 80%. :) Autorovým bonusem je půvabná bajka ŽEBRÁK A DIAMANT. Být po mojem, sebral bych do útlejší knížečky prvních 6–7 jmenovaných kousků, dal tomu zajímavější obálku a byl by z toho slušný pokračovatel klasik HODINA DĚSU a MRTVÍ SE NĚKDY VRACEJÍ.

Štvrtý diel je zatiaľ najlepším, pretože autorka tu dala konkrétny problém, okolo ktorého sa točí dej. Je tu výborná politika medzi dvoma rasami a čo urobiť s mŕtvou loďou. Oveľa viac vyznejú následky toho, že si pozemšťania pustili cudziu rasu moc blízko k sebe. Uvidíme ako na tom budú ďalšie knihy a či autorka pohne viac s príbehom. Zatiaľ sme „len“ v polovičke.

Dopis pre Lucasa sa rieši aj po tretíkrát v sérii (Pinky je hrozne kvôli tomu už otravná) a je tu oveľa viac erotických momentov. Tretí diel je slabší než druhý a o dosť komplikovanejší a naťahovanejší. Podobne ako Lucas nebudete vedieť komu veriť a ktorá postava to hrá na akú stranu. Na konci sa Lucas s Aš-šádom háda ako starý manželský pár. Kamele dostala viac priestoru a zistilo sa viac o minulosti Lucasa a jeho rodičov. Škoda, že len ten dej nejde moc dopredu – každá postava má len nejaké špekulácie a svoje teórie a na konci máte viac otázok než odpovedí.

Druhý diel je o chlp lepší než prvý. No dej sa stále vlečie a v knihe sa toho moc nestalo. Autorka kľudne mohla tieto prvé dve časti spojiť a vydať ako jeden diel. Z postáv po prvých sa mi páčil Lucas a jeho sestra, Aš-šád a Pinky. Tento raz dostal najviac priestoru Lucas a Aš-šád. Kamele a ani ostatné postavy moc výrazné neboli a nezaujali ma. Ako sa v prvom diele riešil vzťah Lucasa a Pinky, tak v druhom diele je to skôr o Lucasovi a Aš-šádovi. Dúfam len, že sa dej v ďalšej knihe už konečne viac rozbehne

Not great, not terrible. Prvý diel je len úvodom veľkej série. Príbeh sa v ňom moc vpred neposunie, no autorka skvele predstavila originálny svet a rasu Osse, ich rituály, použitie húb, fanatické uctievanie boha Re Akkutlixa a fungovanie lodí. Páčilo sa mi používanie psionických schopností, rovnako ako telepatické schopnosti Aš-šáda, ktorý sa mihol len krátko v závere. Je toho hrozne moc, čo ma na tom svete zaujíma, preto si dám aj druhý diel.

Vadilo mi, že tam je veľa úplne nepotrebných častí, ktoré by som najradšej preskočil. Niektoré linky ma veľmi bavili, pri iných som zíval nudou. Niektoré slová som mal problém prečítať a nie to ešte vysloviť. Postavy a ich vnútorné myšlienky mi prišli všetky takmer rovnaké – mužské boli rovnaké ako ženské a aj sa tak správali.

Posel nie je tým, čím sa zdá. Vôbec som netušil do čoho idem ale nakoniec ma táto kniha a jej autor príjemne prekvapili. Mladý taxikár Ed dostáva od neznámeho odosielateľa karty, na ktorých sú adresy a tým ľuďom musí nejakým spôsobom pomôcť. Príbehy ľudí sú výborne napísané, pritom úplne všedné a zo života. Hlavne posledné príbehy ma dojali. Posel sa výborne čítal a páčil sa mi aj použitý jazyk.

Kinga stále obdivujem za jeho schopnosť vytvoriť skvelé živé postavy a ich psychologický profil. Vie písať o jednej veci 300 strán a stále vás to bude baviť čítať. Iný autor by na tomto pohorel. Akurát niektoré dialógy po čase začínali byť nudné a pri konci si budete priať, aby chodci konečne už došli na koniec cesty. Záver ma trochu sklamal aj keď v knihe o neho nešlo – išlo o tú cestu. Škoda, že svet nebol vykreslený lepšie. Pôsobil dosť depresívne a temne. Viac by ma zaujímalo aj pozadie, prečo táto súťaž vznikla.

Druhý diel je podobne kvalitný ako prvý. Postavy dostávajú viac priestoru, rozvíjajú sa ich schopnosti a stretávajú sa navzájom. Opäť ma najviac bavil Kaladin a jeho čtvrtá mostní. Niekedy je to trochu pomalšie a nebavilo ma čítať o minulosti Šalán, no od posledných asi 300 strán sa nedalo odtrhnúť. Na konci sa trochu stratí to spomínané tajomno, ktoré bolo také lákavé v prvých dvoch knihách, no konečne zistíme hlavného záporáka (asi) celej série.

Prvá kniha Archívu Bouřné záře je napísaná famózne. Svet je vykreslený veľmi dobre a je originálny. Rovnako ako fauna, flóra alebo velebouře. Fungovanie mágie nám autor v tomto prvom diele ešte dávkuje postupne a je zahalené tajomnom. Všetky hlavné postavy a ich minulosť sú napísané skvelo, najviac ma bavil Kaladin, potom Šalán a nakoniec Dalinar a jeho syn Adolin. Vo svete a ich mestách nie je problém sa orientovať, pretože tu máte peknú veľkú mapu a dej sa odohráva tak na dvoch miestach. Postáv nie je veľa na to, aká rozsiahla sága to bude, no to som rád. Aspoň sa autor môže naplno venovať ich linke. Zaujímavou vedľajšou postavou bol Szeth, ktorý sa sem-tam mihol. Rozsah 900 strán mi vôbec nevadil a okamžite som sa musel pustiť do druhého dielu.

Se jménem Ramseyho Campbella jsem se setkal kdysi v pradávnu díky Hlasu krve, později pak i v X-B1. I z těch pouhých tří povídek jsem si ho dobře zapamatoval, když jsem si všiml, že vyšla celá kniha jeho příběhů, tak jsem neváhal ani chviličku. A dobře jsem udělal! Jde o výrazně silnou sbírku, autor mluví po celou dobu svým typickým hlasem. Jde zpravidla o lehce zastřené, jakoby snové vyprávění, na minimální ploše navíc autor dokáže čtenáři předat psychologické pozadí hlavních postav. A ještě se mu zpravidla daří zakončovat údernou pointou. V některých případech (Blahopřání) účinně využívá jakési zkratky, kdy je děj vyprávěn zvláštním způsobem zhuštěně. King v blurbu na obálce přirovnává Campbellův styl k tripu na LSD, nevím, s tím moc zkušeností nemám, nicméně bych řekl, že by to mohlo i sedět. Snad s výjimkou první, Lovecraftovi až příliš poplatné povídky, zde nenacházím žádný slabší kus, pecka vedle pecky. Autor často klade na čtenáře ne úplně malé nároky, např. nejednoznačné Místo zjevení, nicméně vložené úsilí se vždy vyplatí. Dobrovský pod hlavičkou Fobos vydal řadu průměrných (nebo i slabších) děl, občas se mu ale povede opravdová trefa. Vedle díla G. Wolfa (druhý díl je na spadnutí!) je takovým zásahem i tato skvělá kolekce. Snad bude mít úspěch a nakladatel se pustí i do některého z mnoha Campbellových románů.

Moc příjemná kniha, velmi svěží. Ale co k ní napsat, abych nepokazil čtenářský zážitek dalším? Inu…je to horor, dost komorní, relativně jednoduchý, postav je jen pár, odehrává se jen na jednom místě. Čte se to výborně, styl je lehký, vypsaný. Autor je na čtenáře hodný, takže vždy připomene to důležité, není nutné listovat knihou nazpátek a složitě dohledávat zmínku z před +100 stran (jako například u Hurleyho, jehož knihy jsem nedávno četl a mám tedy srovnání). Děj samotný je poměrně originální – i když ti, kdo četli Zimní přízrak od Simmonse se asi pousmějí. Vydání je v pohodě, překlep jsem našel snad jeden, obálka hezká, ke knize sedí. Za mě spokojenost.

Ech, knihu som opakovane rozčítal asi štyrikrát, kvôli nedostatku času a chýbajúcej koncentrácii som sa do knihy nevedel začítať… Aspoň som si to myslel.

Pokračovanie Detí času sa od jednotky veľmi líši. Rozdiely sú nasledovné: oveľa menšia miera dialógov, vďaka čomu je dej neraz veľmi spomalený, a koncentrácia na chobotnice akokoľvek zaujímavo to pôsobí, nie je vo výsledku tým, čo by sme po jednotke čakali (príliš nestala spoločnosť, neurčitosť, problematická komunikácia, neustále vytváranie frakcií atď.). Chobotnice jednak nie sú tak zaujímavé, ale aj vďaka ich poňatiu, akokoľvek originálnemu, sa však stávajú nudnými a monotónnymi. Zatiaľčo v Deťoch času bola vynikajúca pavúčia línia vyrovnávaná dynamickou ľudskou líniou plnou dialógov, v tomto prípade sa dej vďaka menšej miere dialógov a neurčitostí chobotníc mení na ťažko čitateľný a veľakrát nudiaci dej. Veľká škoda, pretože Deti noci predstavujú jednu z najlepších kníh, ktoré som za posledných pár rokov čítal. Nepochutnal som si, a prečítanie tejto knihy mi zabralo zahanbujúco veľa času. Mimozemských element bol veľmi fajn, ale… veľakrát je to nudná kniha. Bohužiaľ.

Ale jo, nebylo to špatné, mám z té knihy dobrý pocit. Myslím, že z té knihy by byl dobrý film.

Po poněkud rozpačitém začátku celkem fajn časovka, kterou bohužel autor ne úplně ukočíroval, takže občas je to překombinované až příliš a očas si to vypomáhá duchy ze stroje. Ale čte se to dobře. 65 %.