RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (340)13598 příspěvků celkem
kniha: Za modrým horizontem událostí - Pohl, Frederik
Dilvermoon | nehodnoceno | před 37 dny

Každý má asi své kostlivce ve skříni. V případě Laseru je jedním z nich tato kniha. Už ten název prvního vydání – „Za horizontem modrého jevu“. Jde o černou díru, takže v druhém vydání (2004) to někoho trklo a název knihy změnil. U druhého vydání je vidět, že některé věty a formulace byly uhlazeny, ovšem kuriozní nesmysly zůstaly i v tomto upraveném vydání. A o ty jde v hard sci-fi především. Paní Ončáková byla zjevně zcela nedotčena astronomií nebo astrofyzikou a zřejmě měla pocit, že Slunce obíhá kolem placaté Země a nechápu, proč dostala od Laseru tento úkol zcela jasně nad její síly a proč ho přijala a tuto knihu pohřbila.

Je tam toho dost, ale tři příklady za všechny:

„… čas od času vyhlédlo Slunce, jednu kometu (z Oortova oblaku) vytrhlo a ta se lehce vznášela v perihéliu.“ (naprostá hovadina – nebeská mechanika řve hrůzou).

„Továrna na potraviny je na Oortově oblaku.“ (zřejmě podle vzoru, že houby rostou na lese).

„Černá díra není vlásek.“ Při překladu vyjde něco, co paní překladatelce nedává smysl a ona to tam prostě nechá a nesnaží se zjistit, o co jde. Jedná se o známou astrofyzikální frázi „Černá díra nemá vlasy“ (A black hole has no hair). V roce 2004 to rozšířenému redakčnímu týmu připadalo alespoň divné, ale také to nevymyslely (tři ženy). Šalamounsky tam stojí: „Černá díra je velká neznámá.“ No, aspoň je to pravda….

Tolik jen pár příkladů. Jedna věc je ohýbat překládaný text, který není předem daný a lze si s ním trochu pohrát a běžný čtenář je spokojen a nic nepozná. Jiná věc je ale kreativita nebo ignorance v jasně daných věcech, které lze překládat jen jedním způsobem. Najdou se tedy i překvapivá místa, kdy je i celkem vědecký popis zvládnut dobře, což mě opravdu upřímně překvapilo. Nicméně celkově jde o zkaženou knihu. Už první díl (Gateway) za moc po stránce překladu nestál, ale tady je to ještě horší.

kniha: Místo, místo! Více místa! - Harrison, Harry
SONP | **** | před 37 dny

Klasické dílko ze žánru „co kdyby“. Tentokrát na téma „co kdyby se lidstvo rozmnožilo natolik, že už ho ani Země ani civilizace neuživí“. A protože kniha je ze 60. let, je toto téma rozvíjeno spíš na bázi sociální než na bázi ekologické, kterou bychom očekávali dneska. A tak lidé žijí v opuštěných lodích, autech nebo v rozdělených pokojích obývaných několika rodinami zároveň. Voda je na příděl a chleba se vyrábí z řas. Lidí je tolik, že se vlastně neřeší žádná kriminalita nebo zdravotnictví. Na pozadí této sociální dystopie se odehrává klasický detektivní příběh jak z pera McBaina. Žádná obrovská literatura to není, ale dobře se to čte, aspoň tedy mě, kdo jsem na těchto sci-fi brožovaných jednohubkách vyrostl. 80%

kniha: Renegáti - Meyer, Marissa
snop | ***1/2 | před 38 dny

Dlouho jsem se rozhodoval mezi 60 a 70 %, ale nakonec zvitezilo vyssi hodnoceni, protoze se to opravdu dobre cte. V zasade jenom 2 POV, Nova a Adrian, vetsinou ovsem v jednote mista, casu i deje.

Jasne, rozviji se nam tu laska, ovsem prilis to nebrani celkem zajimavemu pribehu, ktery pripomene Divoke karty nebo Steelhearta. Svet plny lidi se superschopnostmi, kteri nejprve byli utlacovani, pak se emancipovali ponekud anarchistickym zpusobem (Ace Anarchista), coz vedlo k rozpadu spolecnosti, kterou zase pomalu davaji dohromady nad Acem zvitezivsi Renegati (nyni organizace, vyrustajici kdysi z aktivity vtipne klise parodujiciho homosexualniho paru panu Neviditelneho a Nezranitelneho).

Hrdinka je neter Aceho Anarchisty, Adrian je adoptivni onech dvou puvodnich Renegatu.

Laska si ovsem nevybira.

Pribeh i psychika hlavnich hrdinu jsou uveritelne (nejzabavnejsim prvkem jsou Renegati, kteri strasne chteji byt hodni, ale uplne jim to nejde, a jejich kontrast s ponekud realistictejsi mentalitou hlavni hrdinky), jen ke konci to zacne skripat, coz ale vidim hlavne jako otvirak k dalsim dilum.

Protoze jestli z toho autorka nevydoji aspon trilogii, tak jsem cinsky papez.

kniha: Ohniboj - Sanderson, Brandon
trudoš | ***1/2 | před 38 dny

Mně ta náctiletost k Sandersonovi prostě nějak nejde. Kloubit dohromady problematiku chování na mejdanu a záležitosti kolem zabíjení Výjimečných nefunguje čistě z principu nulové uvěřitelnosti. Kdybych vyrůstal v Ugandě, asi bych si s tím hlavu nedělal, ale maminka mě holt vychovala trošku jinak. Beru ovšem v potaz módní trendy, i když s nimi ne vždy úplně souhlasím. A Brandon Sanderson je zkrátka bezvadný vypravěč, takže ať si moje puritánská povaha pro jednou trhne nohou.
Druhý díl pokračuje ve stejně uvolněném tempu jako jednička. Nápaditost si podává ruku se čtivostí a sem tam i nějakým tím vtípkem. Pořád mi ovšem nefunguje logika kulis, které v mnoha momentech působí až příliš komiksově. Jako scenérie jsou to moc krásné, ale v praxi naprosto popírající fyzikální zákony a to přitom beru v potaz žánrovou fantastiku. Konec pak přihází v tom nejzajímavějším momentě, kdy – jak už je u autora zvykem – hrdinové i čtenář musí pěkných pár věcí přehodnotit. Takže honem honem, Kalamitu sem.

kniha: XB-1 2017/05 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 38 dny

Mierne nadpriemerné až veľmi dobré číslo, v ktorom tentoraz dominujú hlavne poviedky domácej proveniencie pulpového charakteru. Napriek absencii asolútnych subjektívnych hodnôt sú nimi predovšetkým akčná spaceopera Lovci vraků od Pavla Fritza a čistá postapokaliptická scifi akcia Nebe plné snů od Vojtěcha Žáka , ktorá by mala údajne nadväzovať na zatiaľ nepublikovaný román Než vyjde Slunce.

kniha: Odhalený vesmír 2 - Reynolds, Alastair
Madam Brbla | **** | před 38 dny

Zatímco první díl (přesněji první polovina) „Odhaleného vesmíru“ byla jen takovým nezbytným seznamovacím rozběhem s mnoha otázkami, ten druhý je akčním skokem, který končí ne zcela elegantním dopadem. Přinejmenším pro mě byl závěr… okamžitý odpovídající výraz v mé hlavě zní „jeblý“, ale zvolím korektnější „příliš odtržený od reality“. Takový moc hyperdimenzionální, transcendentní, už tomu chyběl akorát Aštar Šeran. Když tak o tom přemýšlím, trvám na slově „jeblý“.
Tahle kniha se četla lépe, obsahovala méně politiky a více dobrodružství, poskytla skoro veškeré potřebné odpovědi (některé uspokojily, jiné tak docela ne). Nadále mi však chyběly atraktivnější postavy. Hlavní hrdina Sylveste a jeho žena ze mě vydolovali lehké antipatie, stěží lidská posádka „Nostalgie nekonečna“ vzbudila maximálně trochu zvědavosti, Anna Kuriová mi připadala jako loutka bez osobnosti, snad k Ilje Voljovové jsem pocítila nepatrné záchvěvy sympatií. Ještě kdyby se naučila více ruských nadávek a neopakovala pořád dokola tu jednu. Třeba britský autor netuší, jak bohaté na vulgarismy mohou být jiné jazyky, než angličtina se svým monotónním fuck nebo shit; případně se obával mozkovou kapacitu čtenářů přetížit nějakým tím durakem, job tvoju mať a podobnými ošklivostmi.
Druhé čtení u mě každopádně nevyvolalo tolik nadšení jako před patnácti lety. Bylo to fajn, ale mám za sebou i nápaditější space opery s lépe vypracovanými charaktery… a bez jeblého finále. 79%

kniha: Skrýš - Koontz, Dean Ray
trudoš | **1/2 | před 39 dny

Pro mně třistapadesátis­tránková nuda s afektovanými hrdiny, umělou atmosférou a katolickým podtextem. A nevím, jestli je to dobou, nebo překladem, ale některé slovní obraty mi přišly jak z nedělní školy, což v kombinaci s rádoby špinavou realitou působí až úsměvně. Devadesátky uměly být v tomhle ohledu pekelné.
Každopádně Dean Koontz je řemeslník každým coulem, takže umí vtáhnout do děje a bavit dialogy. Naneštěstí své umění tentokrát přepálil, když i ty nejdramatičtější scény natahuje do nekonečna. Napětí tak jde k čertu, o to spíš, že prakticky vždycky víte, kam daná sekvence směřuje. Jakoby důležitost počtu písmen převažovala nad plynulou gradací. Nehledě na to, že hrůza končí u psychopatického zabijáka, jehož motivace jsou stejně interesantní, jako celý Texaský masakr motorovou pilou. Logika nulová a jednání bestiální, přičemž ruka zákona se chová jako slepá, přestože vrah není zrovna žádný Einstein. Ovšem jako Stopy hrůzy by to asi šlo, kdyby se rozsah zkrátil minimálně o polovinu.

kniha: Pán zkázy - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | ***1/2 | před 39 dny

A jsme ve finále. Malusovi zbývá poslední artefakt – a posledních pár týdnů, než jeho duše definitivně propadne démonu Tz´arkanovi, který má ovšem už teď nad jeho tělem mnohem více moci, než by se Malusovi zamlouvalo. Aby toho nebylo málo, po událostech třetího dílu je mezi temnými elfy psancem, a přes hranici se valí obrovské vojsko Chaosu pod velením jeho šílené nevlastní sestry. Poslední kolo hry může začít.

Bohužel – žádná sláva. Po skvělé čtyřce autoři nezvládli závěr své série ukočírovat. Chyby jsou v podstatě dvojí: Poprvé se sáhlo po dvou časově oddělených liniích, kdy v jedné sledujeme Maluse, který míří (či spíše je démonem vlečen) na finální zúčtování, a ve druhé to, co předcházelo. Jenže hlavní linie tím ztratila napětí, protože už předem víme, jak dopadne. Navíc je Malus nucen poprvé fungovat jako součást větší armády, a kosa narazila na kámen, protože jeho schopnosti jsou zvýrazňovány tím, že se prostě všichni ostatní velitelé Malekithova vojska chovají jako úplní idioti. Levný trik, k němuž se autoři neměli uchylovat. Samotné zakončení je pak víceméně jen „povinné odškrtnutí“, i když nutno uznat, že o moc lépe to asi vyřešit nešlo.

Celkově jsem ze závěru mírně zklamaný. Očekával jsem víc, ale úplný propadák to rozhodně není.

kniha: Meč Chaosu - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | ****1/2 | před 39 dny

Malusovi zbývají ještě dva artefakty a čas se krátí. Nezbývá, než se v přestrojení vetřít do samotného Khainova kultu vrahů a ukrást jeho nejcennější relikvii. Situaci komplikuje, ale i usnadňuje fakt, že v církvi právě vypuklo schizma a ani jedna strana se s ničím moc nepáře. Jak se ostatně u uctívačů Pána vražd dá čekat.

Navzdory absenci Hauclira (za něhož se po většinu děje vydává sám Malus) je to asi nejlepší díl z celé série. Krvavý mumraj v kultu vrahů, který je jen tak mimochodem v říši temných elfů státním náboženstvím (opravdu skvělý nápad), v kombinaci se schopností autorů pracovat s popisy, vytváří dokonalou atmosférickou jízdu. K tomu nutno přidat zajímavou vedlejší postavu vraha-knihovníka i ne úplně předvídatelnou pointu, a výsledku lze vytknout jen málo.

V rámci „fantasy pulpu“ tentokrát skoro plný počet.

kniha: Žnec duší - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | *** | před 39 dny

Pátrání po třetím artefaktu vede Maluse do prastarého mauzolea a rychle se mění v divokou honičku pustinami i městy, kde se Malus ocitá střídavě v roli lovce i loveného. A několikrát dokonce uloveného.

Je to ovšem slabší než první dva díly – jednak proto, že autoři jako by už měli problém vytáhnout z rukávu něco nového, a jednak pro ne úplně srozumitelné hrátky s Malusovou duší, které prochází dějem. Co je naopak zajímavé, je motiv pomalého podmaňování Maluse démonem – přičemž on ani démon Tz´arkan vlastně ani moc nepředstírají, že se budou snažit jeden druhého podrazit, jak to jenom půjde. A jak závod s časem pokračuje, ta chvíle se evidentně blíží…

kniha: Krvavá bouře - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | **** | před 39 dny

Malusovi začíná běžet čas, konkrétně jednoletá lhůta, během které musí získat zbylé čtyři artefakty, jinak přijde o duši. Protože druhý z hledaných předmětů se nachází na mýtickém ostrově uprostřed nepřátelského moře, nezbývá než pomocí lží, slibů a podrazů získat podporu několika členů své rodiny a vyrazit na pirátskou výpravu. Že o nepřátele ani nože v zádech nebude nouze, je jasné od samého počátku.

Kniha celkově drží standard prvního dílu, za zvláštní zmínku stojí jen dvě věci: Přibylo humoru, hlavně prostřednicím postavy Malusova vazala Hauclira, který vynikajícím, doslova saturninovským stylem komentuje kousky svého vypečeného pána. A nelze si nevšimnout, jak silnou stránkou autorské dvojice je práce s popisy: Malusovo závěrečné bloudění čarodějnickým labyrintem má atmosféru a finále silně zvedá.

Ve srovnání s prvním dílem nemám žádný důvod k nespokojenosti. Takže plachty na stožár, usekané hlavy přes palubu, a vzhůru na další díl.

kniha: Démonova kletba - Abnett, Dan
Lee, Mike
BorgDog | **** | před 39 dny

Hned na úvod je třeba říct, že anotace knihy lže. Titulní „hrdina“ Malus Temná čepel je ambiciozní pragmatik, nikoliv sadista páchající zlo pro zlo. Jeho činy nijak nevybočují z toho, co je běžné ve společnosti okolo něj, i v jeho vlastní povedené rodině. První nechutná scéna je pak jen prvoplánovitou snahou šokovat na úvod čtenáře – nic podobného, natož horšího, už v knize (naštěstí) není. Stejně tak je nutno říct, že zatímco říše Temných elfů u Salvatoreho Drizzta je aspoň s přivřenýma očima reálná, to co popisují Abnett s Leem, by muselo skončit tak do dvou let všeobecnou genocidou, neboť by se všichni povraždili navzájem.

Když máme za sebou toto, co zbývá? Inu, zábava. Je to pulp, ale nelze popřít, že kvalitní. Intriky, podrazy, bitky. Vše rychle odsýpá k závěrečnému rozuzlení, které jasně určí strukturu dalších dílů. Nic se příliš nepitvá, ale ani nepůsobí ledabyle. Je znát, že autoři jsou profesionálové mající zkušenosti, a hlavně – ani si nesnaží předstírat, že píší „něco víc.“

Pokud si chcete odpočinout u něčeho nenáročného a jste už přejedení ušlechtilých rytířů v zářivě lesklých zbrojích, Malus Temná čepel může představovat vítané osvěžení.

kniha: Pandemie - Vagner, Jana
trudoš | *** | před 41 dny

Na jednu stranu příjemně pomalé a civilní, na druhou stranu příliš pomalé a civilní. Road trip ruskou krajinou, kdy si hrdinové stanoví cíl a následně se k němu propracovávají, postrádá kapánek napětí. Přičemž konec nepřináší vyvrcholení příběhu, ale po abstraktním uzavření epizody vyznívá čistě do ztracena. Navíc je to celé pojato z pohledu ženy a vyprávění podle toho vypadá – i když prost milostných pletek, děj se vrchovatě šťourá v emocích a vtazích. Jana Vagnerová si však vyhrává s houstnoucí ponorkou něžného kolektivu, stejně jako s kolabující lidskou morálkou tváří tvář přežití. A právě tohle je na knize nejzajímavější.
Slabinou je ovšem technická stránka. Když přijde na celosvětovou pandemii, opomíjí autorka očividné důsledky přibývajících katastrof. Konflikt tak občas působí dojmem víkendové dovolené s drobnými obtížemi, což ještě podtrhuje neochota autorky postavám skutečně ublížit. V rámci postsovětské nátury jsem tedy čekal drsnější počtenou. To ale evidentně nebylo úmyslem.

kniha: Hořící stránka - Cogman, Genevieve
snop | ***1/2 | před 41 dny

Autorka si zjevne trochu nevi rady, kudy dal, coz se projevuje na celem tomto dilu. Prilis mnoho postav, prilis mnoho akce, chybi hloubka a bohuzel trochu i smysl. A zaver je takovy ponekud beckovy a do ztracena. Rad si prectu dalsi dil, ale uz by to fakt chtelo zbavit se vetsiny te nabalujici se suity, zejmena pak Albericha, a jit dal.

kniha: Hladová smečka - Sládek, Martin
trudoš | **** | před 42 dny

„Jsi v Norsku a mezi Nory, Haralde. Nikdo neumí bojovat, milovat a pít lépe než my.“
Drsná hrdinská fantasy, která mě nechala vzpomenout si na rané povídky Roberta E. Howarda a v závěru zas připomněla ty nejlepší kousky Davida Gemmella. Martin Sládek se poměrně striktně drží při zemi a nezahlcuje děj přílišným množstvím odboček nebo fantastických udělátek. Ne že by nedošlo na zvraty či magii, ale jedním i druhým autor šetří pro ty nejpříhodnější momenty. Evidentně si užívá prostředí a atmosféru studeného Norska, ve kterém se parta Dánů právě utrhla ze řetězu. V tomhle ohledu je nemilosrdný až krutý, aniž by přitom působil jakkoliv samoúčelně. Nejvýraznější emoce zde přitom vzbuzuje paradoxně záporná postava, protože na jejím místě byste určitě jednali stejně. Vedle skvělých bojových scén tu ale fungují i ty hororové, které po vzoru plíživé hrůzy děsí tím, co zůstává nevyřčeno. Škoda ovšem je, že tyhle etudy působí při zpětném pohledu zbytečně, protože hlavní gró zápletky je někde jinde.

kniha: Ruleta - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 42 dny

První polovina mě bavila víc. John s Billem pátrají po omlazovací klinice kde se dějí podivné věci. Pak už jen únos, bitky, přestřelky, vyčištění kliniky od nepřátel a konec. Nepřátelé v podobě lidí nebo prapodivných kostlivců/krupiérů s vraždícími hrabičkami (no fakt :) ) to spíše zhoršovali. Sečteno podtrženo, průměr který doplácí na silné předchozí díly. btw: nenechte se zmást zmínce o tom, že John byl nedávno zaživa pohřben (viz díly 69 a 70). Nakladatelství MOBA několik dílů vydala na přeskáčku a díly 69 a 70 tedy patří chronologicky mezi 60 a 61. Ale není to raketová věda, tak se zas tak moc nestane, když to nebudete vědět :)

kniha: XB-1 2017/04 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 42 dny

Dobré až veľmi dobré číslo v ktorom najviac zažiarila poviedka od autorky Carolyn Ives Gilman o tom, že invázia z vesmíru môže vyzerať úplne inak a jej dôsledky pre teba môžu byť úplne odlišné od tvojich predstáv, pojednáva o tom v texte Na cestách s mimozemšťanem . Zaujímavým kúskom textu sa tu blysla aj Petra Slováková vo svojej poviedke Navždy , v ktorej dokázala, že postkatastrofická scifi ešte nepovedala svoje posledné slovo…

kniha: Čas žít, čas zabíjet - Žamboch, Miroslav
Sirius | ****1/2 | před 42 dny

prokousat se k téhle knížce mi trvalo asi osm let. A teď jsem ji dal asi za 14 dnů. V tomhle špalíku se vrací na scénu Bakly, hrdina románu Bez slitování a je to vlastně sbírka s jeho dalšími pěti příběhy. Pasák – je to taková jednohubka z dob, kdy Bakly sháněl ještě pořád prachy. Má to takovou tmavou bahnitou atmosféru a příjemně to upomíná právě na Bez slitování. Do temnoty – popravdě se to mělo jmenovat asi spíš Jatka v podzemí. Baklymu tak trochu nevyšel jeden kšeft, je naštvanej, utíká. A cestu z podzemí /mimochodem, tohle prostředí má asi Mirek Žamboch rád, když mu pak zasvětil i samostatnej román/ si musí prosekat vším, co má po ruce. Je to vlastně takovej literární Útok na věžák. Hon za Rudou hvězdou – první ze dvou půlrománů v týhle sbírce. Atmosférou a tak trochu tématem to připomíná Na ostřích čepelí. Bakly a parta vojáků utíkají do pouště s nebezpečným artefaktem. Jednoznačně je to nejsilnější text v knížce. Je to strašně temný (nápad se speciálními vojáky parádní). Má to úžasnej drajv, skvělý akční scény i atmosféru. Horko pouště cítíte každým pórem. Do morku kostí – druhý půlromán. Noir temnej jak dehet. Opium, války gangů, skvělý kombo drsný školy a drsný fantasy. Jako kdyby se u jedný klávesnice sešli Abercrombie a Hammett. Bohužel ke konci to solidně drhlo. Zabiják čarodějů – asi nejslabší věc. Vyvražďovací jednohubka, která by v tý knížce ani být nemusela. Docela bordel jsem měl v reáliích světa, kde jsem se krapet neorientoval a nechápal jsem některý souvislosti. Na druhý straně jsem se bavil, kniha je dobrá a pokud letošní román s Baklym bude na stejný úrovni, mohla by to být paráda.

kniha: Potřeby pro sebevrahy - Teulé, Jean
trudoš | ***1/2 | před 44 dny

Jean Teulé v kratičké novele v kostce shrnuje principy francouzské satiry. Chytrý nápad, komické situace, hrátky s absurditou. Koho by neokouzlil malý krámek s nezbytnostmi pro samovražedníky?
Jenže jak už to u francouzských komedií občas bývá, ne vždy je jejich komika kompatibilní s tou českou. Nebo spíše konkrétně s tou mojí. Že se na mě někdo upřeně a dlouho usmívá, ještě neznamená, že z toho půjdu do kolen a už vůbec, že mi to změní život. Což byl patrně původní záměr, přesvědčit čtenáře o hodnotách života a krásách světa. Jenže já čekal cynickou morbiditu se syrovými plátky vtipu a dostal vlažné úsměvné rodinné drama s kousky humoru. Můj problém, uznávám.
Každopádně nenechte se odradit, Potřeby pro sebevrahy jsou fajn jednohubkou, která nezabere mnoho času. Navíc je to přesně ten typ knihy, kterou přečtete, pousmějete se a rádi založíte do knihovny, kde se neztratí. A jste-li antifanoušek kultu emo, budete ji jednoduše milovat. Minimálně tady autor trefně udeřil hřebík do hlavičky.

kniha: Artemis - Weir, Andy
snop | **1/2 | před 44 dny

Moje první kniha od Andyho Weira a musím říct, že docela velké zklamání. Dokud sledujeme samomluvu hlavní hrdinky, ještě to není tak vidět, ale dialogy jsou hrozně naivní a zdá se, že to, co vypadá zprvu jako civilnost, je neschopnost tvořit atmosféru, psychiku, hloubku.

Jestliže knižní přebal hlásá něco o „kombinaci Marťana se sfi-fi noir thrillerem“, tak lže, protože „noir“ ani „thriller“ to opravdu není. Všichni, až snad na až karikaturně působícího strašáka Alvareze, jsou dokonalí racionální aktéři se startrekovskou etikou, které trápí tak maximálně to, že s nimi hlavní hrdinka neka. Scény máme vždy osvětelené, vždy je nakonec všem všechno jasné a děj směřuje bez větších kudrlinek od startu k cíli.

Takže jako čte se to dobře, ale je to prostě taková nenáročná lineární podívaná. S důrazem na podívaná, v distinkci k „prožívaná“. Hodnotil bych i hůř, ale vzhledem k tomu, že jsem to přečetl za 4 hodiny, tak to prostě jako jednohubka funguje. A nepochybně to bude fungovat i jako film, až někdo přepíše dialogy a pohraje si se světlem a stíny.

kniha: Prohnilé město - Bardugo, Leigh
snop | ***1/2 | před 44 dny

Méně romantiky, ještě překombinovanější příběh, nedotažené dějové linky, finální uzavření celého příběhu. Takže za mě nedostatky vyrovnávají zlepšení a hodnotím stejně jako minulý díl.

Jestliže první díl byl spíše o vztazích, tento druhý je spíše o rodině.

Ještě více zde člověk cítí Ocean's eleven, občas až tak, že mi to přišlo zbytečné, těch podvodů v podvodech jiných podvodů bylo až tak moc, že autorka nedokázala celou tu překomplikovanou věc ukočírovat a některé linky vyšuměly do prázdna.

kniha: Lovci černých mloků - Rampas, Zdeněk
Gaarq | *** | před 44 dny

ke aktuálnímu přečtení tohoto sborníku jsem se dostal čirou náhodou (FerryH ;) kniha dosti nepříjemně připomíná dobu bolševika, který vyháněl do ghet i normální lidi, kteří udělali tu chybu, že šli jím dosud nepředvyšlapanými cestičkami. EH a IK jsou mí oblíbení autoři, se ZP jsme jako na houpačce – jednou dobrý, podruhé phrů-švih. je docela zábavné sledovat, co si získávalo srdce porot CKČ tehdy, ale u spousty věcí jejich cenu už dávno odvál onen příslovečný čas.

kniha: Zaživa pohřben - Dark, Jason
Speedemon | **** | před 44 dny

Slušné. John se dostane do říše Černé smrti a snaží se uniknout z bezvýchodné situace. Potká zde dokonce starého známého Fentona, který zmizel ve svazku 46 – Kolotoč smrti. Série se nám pěkně propojuje. Celé je to dost zajímavé, jen nesmíte moc přemýšlet o motivaci černé smrti. Nejdřív Johna bez větších problémů zaživa pohřbí, potom ho zachrání před smrtí a pošle do své říše. Nechá ho odtamtud utéct a nic proti němu neudělá. A ještě si nechá zničit svoje housle, nýmand :)

kniha: Šílenec s houslemi - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 44 dny

A máme tu první příběh na pokračování. Žádné vedlejší postavy a rovnou do akce. Po Johnovi jde sama Černá smrt a když se ho nepodaří unést, vezme zavděk alespoň Jane. Její plán je Johna zaživa pohřbít a pokud se podíváte na název dalšího dílu, tak ani nemusím psát spoiler :)

kniha: Sedmdesát sedm hodin - Fowler, Christopher
trudoš | **** | před 44 dny

Arthur Bryant a John May. Jeden chaotik-profesionál zabývající se minulostí, druhý pragmatik-amatér žijící pro budoucnost. Dohromady tvoří tým vedoucí experimentální Jednotku pro vyšetřování neobvyklých zločinů a to v deštivém Londýně na přelomu milénia. S případy, které jsou jim přiděleny, zpravidla nechce mít nikdo nic společného, čistě z toho prostého důvodu, že se vymykají přírodním zákonům. Ovšem tam, kde selhává praktická věda, lze si vypomoct tajuplným okultismem.
Třetí kniha série se tentokrát dotýká fantastiky daleko více než předchozí dva svazky a to v nejlepším duchu praotce žánru Julese Vernea. Bohužel je také dílem s nepříliš povedeně vystavěnou zápletkou. Od prvních stran sice přibývá obětí v počtu větším než malém, ovšem oba detektivové doslova tápou v temnotách přes polovinu románu. Žádné motivy, žádné důkazy, žádní podezřelí rovná se žádný hnací motor. Naštěstí díky vypravěčskému umu Christophera Fowlera a jeho citu pro suchý humor odpustíte knize prakticky cokoliv.

kniha: 1984 - Orwell, George
Methat | *** | před 45 dny

Nemyslím si, že by práve 1984 mala byť radená do povinného čítania, pretože poznám oveľa lepšie napísané knihy z tejto tématiky (antiutopia). Najviac na mňa zapôsobil Zpěv drozda od Waltera Tevisa, potom samozrejme Bradburyho 451 stupňov Fahrenheita alebo Malý brat od C. Doctorowa. 1984 od Orwella týmto knihám nesiahala ani po kotníky. Alebo to bolo tým, že som knihu čítal v slovenskom preklade z roku 1998 (pritom vydanie bolo nové – 2013) a aj keď som Slovák, slovenské preklady kníh nemám rád. Prekladateľ tu používa veľmi zvláštne slová, ktoré vyznievajú až archaicky a divný slovosled. Možno to tak bolo už v pôvodnej podobe.

Už dlho ma nejaká kniha tak nenudila – hlavne prvá a posledná tretina (vzťah s dievčaťom, únik z falošnej reality a mučenie bolo OK). Nič sa v nej v podstate nedeje, veľakrát sa opakuje už raz povedané, aby to náhodou čitateľ po tých sto stranách nezabudol. Skresanie, zjednodušenie angličtiny na newspeak a double-think bol dobrý nápad, na konci knihy je tomu venovaných niekoľko vyčerpávajúcich strán, ktoré som nemal silu dočítať. Radšej som si manipuláciu myslením prečítal na wikipédii, kde je to oveľa lepšie vysvetlené.

Vojna je mier, sloboda je otroctvo, nevedomosť je sila…

kniha: Lughovo kopí - Marmell, Ari
snop | ***1/2 | před 45 dny

Oceňuji posun k detektivce drsné školy, vyčítám stále poněkud velkou zmatenost plus příliš velkou návaznost na předchozí knihu (takže pokud si ji jako já už nepamatujete, budete chvílemi jako já zmateni ještě o to více).

Smutné také je, že teprve v polovině knihy zjistíte/si vzpomenete, že se celý děj odehrává ve 30. letech 20. století. Dobová atmosféra je totiž zoufale nevyužita a vlastně až na pár odkazů na prohibici by se celý děj mohl odehrávat v současnosti. Z mého pohledu jde tedy pouze o ornament, který se snaží Micka Oberona odlišit od Harryho Dresdena (nebo Cormorana Strikea ;-).

Což to poslední srovnání je pocta, protože na rozdíl od Harryho Dresdena je Lughovo kopí fakt plnohodnotná detektivka, ne něco na půl cesty mezi Johnem Taylorem a Philem Marlowem.

Každopádně příjemná oddychovka a těším se na další díl, na ty „trable s wendigem“, jak to nazývá Mick Oberon.

kniha: Blackout - Elsberg, Marc
Madam Brbla | ***1/2 | před 45 dny

Přemýšleli jste někdy o tom, co by se stalo, kdyby přestala dlouhodobě fungovat elektřina? Ještě před sto lety by nad tím většina lidí mávla rukou a dál si žila po svém, ale dnes jsme ve vyspělých částech světa na této energii až znepokojivě závislí. Téma katastrofálního výpadku řešilo více autorů, za naše končiny můžeme vzpomenout na dvojí „Tmu“ Ondřeje Neffa. Rakouský spisovatel Marc Elsberg také nevynechal politiku a akci, zároveň se však snažil problém a práci na jeho řešení popsat z mnoha různých úhlů – od zaměstnanců elektráren, přes různé vládní úředníky a bezpečnostní složky, až po bezradné občany, fungující jako indikátor emocí. Tahle snaha o ucelenou mozaiku úplně nevychází. Čtenář je zahlcen desítkami jmen a místopisnými názvy, do toho občas zazní něco odborného, jednotlivé kapitoly se střídají velmi rychle (někdy i po půl stránce) a tahle roztříštěnost mi zvláště v první třetině knihy komplikovala četbu. Když po sto stránkách začalo jít z tlustých do tenkých, už jsem se v osobách a institucích jakž-takž zorientovala a věděla, že „Blackout“ neodložím.
Nadšení se však nedostavilo z několika důvodů: rozeskákaný styl ala půl stránky v Haagu, stránka v Bruseli, třičtvrtě stránky v jiné prdeli, kdy dvě souvislé stránky volaly po bouchnutí šampáňa, mi za celou dobu nesedl.
O vystupujících postavách se bohužel dozvíme relativně málo a jejich psychologie je poněkud plytká, než aby dokázaly vzbudit dostatek zájmu, účasti, soucitu… od dětí až po důchodce mi byli skoro lhostejní a jejich (imho povrchně podané) osudy jsem prožívala překvapivě málo.
Platí to i pro hlavního superhrdinu, italského hackera Piera Manzaniho, ten je v příběhu dalším kamenem úrazu. Evropa má sice k dispozici stovky, ne-li tisíce expertů, těm však sedací nervy asi tlačí na mozek a neumožňují přemýšlet, odvádět kvalitní práci. Veškerá důležitá odhalení si připíše Manzani – věčně zraněný, prchající, unavený, hladový čičmunda musí tápajícím odborníkům každou chvíli ukazovat, co nikdo jiný neviděl nebo přehlédl. Je to vlastně takový Richard Kimble křížený s Kevinem Mitnickem a Chuckem Norrisem: kdokoliv se mu postaví do cesty, je odsouzen být za neschopného ťulpase a slabocha. Cvičení policisté jsou deklasováni polovičním invalidou, inteligentní teroristé si neumí zabezpečit komunikaci atd. Možná autorovi křivdím, třeba takový hollywoodský vývoj požadoval vydavatel v rámci přiblížení mainstreamovým čtenářům, stejně jako zbytečnou klišé romantickou zápletku.
Co bych nevytýkala, leč za zmínku to stojí: světové události se od doby prvního vydání románu změnily a ne právě k lepšímu. Turecko v područí diktátora stěží působí jako spolehlivý partner, Egypt a valná část Blízkého východu má po tzv. arabském jaru spoustu vlastních potíží, Studená válka je zpět, tudíž by teď od Rusů (obvyklých podezřelých) voňavou kotletu ani prašivý pes nevzal, natož vpustit do kolabující Evropy hordy pomocných rukou ze zmíněných zemí.
„Blackout“ není špatná kniha, přiměje čtenáře vážit si luxusu a pohodlí, ve kterém žije. A to není málo, navzdory uvedeným (čistě subjektivním) výhradám, kvůli kterým hodnotím poměrně nízko. 66%

kniha: Upíří kostlivci - Dark, Jason
Speedemon | **** | před 46 dny

Dost slušný. John se objevuje hned na první straně a bez zastavení jedeme až do konce. Tentokrát s Jane pátrá ve Skotsku po obřích upířích kostlivcích. Aby to bylo zajímavější, jedou vlakem. No a co myslíte? Ve vlaku jede i sekta, která kostlivce uctívá takže je o zábavu postaráno. Ubírám jen za unáhlený konec, kde je John nejspíš poprvé pouhým svědkem událostí a nikoliv jejich vykonavatelem. Jde u druhý příběh kde se objevuje Černá smrt a po tomto zážitku je už potvrzené, že to bude velký oříšek.

kniha: Odplata - Moore, James A.
trudoš | *** | před 46 dny

Slabší než Probuzení, i když je fajn provázanost kulis na planetě LV178. Jenže tam, kde Tim Lebbon dokázal zabrnkat na strunu hororu, James A. Moore pouze operuje s upgradem vetřelců, kteří hrozí vykostěním městečka plného kolonistů. A přestože je zápletka sama o sobě sympaticky jednoduchá, stylistika je slabá, vtipy křečovité, postavy černobílé a akce opotřebovaná. Nehledě na to, že celá ta éterická pseudomystika kolem vetřelců a lidí mě neskutečně nudila. Autor se tím mermomocí snaží propojit vzdálenou budoucnosti s minulostí (ve které se odehrávaly filmy) a ono to nemá moc opodstatnění.
Za povedené ovšem považuji žánrové rozhraní. Podobně jako u filmů, i tady se druhý díl odklání od toho prvního. Takže těšit se můžete na vesmírné mariňáky a hromadné utrácení střeliva. Bohužel to má trochu za následek degradování xenomorfní hrozby, ale co, člověk nemůže mít všechno. Vadilo mi ovšem opakování známých scén, jakoby autor neměl vlastní invenci – tedy kromě závěru, tam si poradil nápaditě.

kniha: Planina - Bragi, Steinar
trudoš | **1/2 | před 47 dny

Atmosférický horor v duchu snímku Smrt přichází v bílém, který má skvělou rozehrávku – ale to je asi tak všechno, co se mu zadaří. To co parádně funguje v první třetině (tedy objevování nevysvětlitelných úkazů), v druhé kolabuje čistě proto, že děj nikam nesměřuje a všechen prostor je tu jen proto, aby se nám postupně představili ústřední hrdinové a jejich kostlivci ve skříni. Poslední třetina pak eskaluje v jakousi postmoderní psychedelickou show, ve které se střídají motivy rychlostí kaleidoskopu na speedu. Nejlepší tak na příběhu není samotná zápletka táhnoucí se s nudnou teatrálností, ale pár strašidelných islandských historek ve vyprávění porůznu rozesetých. Ty jsou skutečně děsivé, morbidní a zvráceně nápadité, jak už to tak u folkloru obecně bývá.
Rád bych napsal, že jde o mnohovrstevnaté dílo plné břitké kritiky moderní společnosti, ale nějak jsem to tam nenašel. Co jsem naopak našel, byla parta nesympatických chytráků, kterým jsem pomalu přál všechno špatné, co se jim stalo.

kniha: Rudé masky útočí - Dark, Jason
Speedemon | ** | před 48 dny

Parta středověkých upírů se probudí a snaží se přivést k životu i svého šéfa. Mají ve zvyku nosit červené pláště a škrabošky (asi aby je bylo lépe poznat) a terorizovat okolí. To by nebyl John aby se jim tam se Sukem nejel podívat na upíří zoubek. Po cestě spolu prohodí pár šprýmů a je konec. Atmosféra dobrá, jak už to u starších čísel bývá, ale jinak jde o klasiku.

kniha: Zlaté hovno - Drnek, Jan
trudoš | **1/2 | před 48 dny

Zklamání, ačkoli to zpočátku vypadalo jako fajn legrácka. Problém jsem měl ovšem s kompozicí, kdy se první půlka tváří jako parodie na detektivku a druhá půlka jako politická groteska, ve které se nic neděje. Vyšetřování hrdiny spočívá v rozvíjení absurdních konspiračních teorií a jejich následné dokazování, přičemž tentokrát se většina z nich nakonec ukáže být jako ještě docela příčetná, v porovnání s fantaskní skutečností. Humor přitom funguje v rovině absurdity, kterou ocení jen našinci. A ono by to bylo i vtipné, kdyby čtenář autora lépe znal. Takhle mi přišlo, že nejvíc knihu ocení jeho přátelé, kteří znají jeho smysl pro nesmysl a dokážou záměrné úlety mimo patřičně ocenit.
Naštěstí má Jan Drnek v řemesle už něco za sebou, takže se to pořád dobře čte. Forma je zajímavá, atmosféra nostalgická, postavy přirozené a dialogy smysluplné, snad jen, že zápletka připomíná rádoby anekdotu. Tahounem tak zůstává především kouzlo alternativní historie, jež je ostatně spisovatelovou devízou.

kniha: 2006: Česká sci-fi - Jiran, Jaroslav
Gaarq | *** | před 49 dny

buďme bohům vděčni za tři dobré povídky a zbytek berme jako úlitbu za ně. tohle období bylo imho pro českou SF krizové a zlomové, snaha srovnávat se se zahraniční tvorbou příliš silná, ale vůle srovnatelnosti dosáhnout chabá. takřka úplná absence pěstování si autorů, krom již zavedených matadorů, má bohům žel důsledky i pro dnešek.

ps. za ty dementní kydy v anotaci na zadní stránce by někoho patřilo podrobit rituální cerebrektomii, kdyby to už nebylo zbytečné.

kniha: Goliáš - Westerfeld, Scott
trudoš | *** | před 49 dny

Scott Westerfeld tentokrát ignoruje nosnou zápletku, takže sice s hrdiny báječně cestuje po všech koutech světa, ale pořádně vlastně neřeší nic. A i když přibude spousta nových steampunkových strojů, nějak už to nehraje roli, stejně jako množství odkazů na reálné historické osobnosti či události. Je fajn, že ústřední postavy už konečně nehrají na schovávanou, jenže rozkvět jejich vztahu najednou zabírá zbytečně moc prostoru, přitom ve finále je to jen obyčejná láska páska. Až jsem přibližně od poloviny najednou začal fandit Němcům, aby tu červenou knihovnu jednou provždy poslali ke všem čertům.
Navíc mi přijde celé to zakončení průměrně mrzké. Válečný konflikt alternativní 1. světové války vyznívá do ztracena, stejně jako veškeré dosavadní snažení hrdinů, protože se prostě jen uzavře epizoda a jede se dál za lepšími zítřky. A tak čtyřsetstránková putovačka pro mládež odsýpá především díky fantastickým ilustracím Keitha Thompsona, ale to jsou z mé strany snad jediná skutečná pozitiva.

kniha: Kvantová noc - Sawyer, Robert J.
gokudo | brak | před 49 dny

Propagandistický brak, ve stylu té nejhorší bolševické formy rudého myšlení.

kniha: Země bez zákona - Rohlík, Jindřich
trudoš | ***1/2 | před 50 dny

Pocta westernovým klasikám ve fantasy hávu. Uznávám, že to spojení je trochu zarážející, ale v případě Země bez zákona docela funguje. Problém jsem ovšem měl s autorovou tendencí hrotit popisy do stylového hávu a zároveň pak všechno shazovat posměšnými poznámkami. Jindřich Rohlík od začátku staví vyprávění do určité pózy zachmuřených pohledů, sluncí v zádech a proklatě nízkých ostří, přičemž zápletka se mu tak brzy ocitá na vedlejší koleji. Žánrové detaily jsou fajn, ale když postavy i děj sklouzávají k otřepaným klišé, z kterýchžto nevystoupí až do konce románu, přijde mi to jako škoda nevyužitého potenciálu.
Každopádně proč ne, kdyby zaujala alespoň osnova. Vývoj událostí ale jde bez výraznějších komplikací jasně za svým cílem, což sebou naneštěstí přináší šablonovité postavy, jejichž charakterem by nehnula ani návštěva Osvětimi s vysvětlivkami. Nebýt povedené grafické úpravy a ilustrací, asi bych hodnotil přísněji, jenže na takhle pěknou knihu se prostě dlouho zlobit nedokážete.

Román, jenž by se dal jednoduše parafrázovat větou „Jak chudý sirotek ke draku a štěstí přišel“. Mnohé to může zcela znechutit, ovšem jiným, kteří nedočkavě pátrají po dalším Eragonovi se Safírou, může kniha přijít vhod. V důsledku nenáročná dobrodružka pro mládež nepostrádající spád, humor ani napětí.
Achillovkou je pouze obligátní absence vlastních nápadů. Samotná dračí škola či vztahy mezi draky a jejich jezdci v mnohém připomenou romány Anne McCaffreyové, dějová osnova zase dětmi oblíbenou tetralogii Christophera Paoliniho. Naneštěstí vyprávění příliš nevybočuje z vyšlapaných cest, takže v některých momentech víte dřív než samotní hrdinové, jakým směrem se budou jejich osudy ubírat. Na druhou stranu autoři si s příběhem poradili natolik šikovně, že je stále co sledovat a vnímat, i když některé reálie působí až zbytečně moc pohádkově (např. národ, kde všechna jména začínají na D). Sečtělejšího čtenáře Zpěv draků asi nedojme, ale pro cca dvanáctileté čtenáře podle mě slušná volba.

kniha: Příslib krve - McClellan, Brian
Madam Brbla | **** | před 51 dny

Když je král zkorumpovaný, bezohledný prevít, který vede svůj lid jedině k bídě, může se mu stát, že se v řadách jeho poddaných najde někdo dostatečně schopný a ochotný riskovat, zasáhnout proti uzurpátorovi a převzít odpovědnost. Někdo jako polní maršál Tamás se svými spojenci a podřízenými. Svrhnout krále je pouze jeden z prvních obtížných kroků na dlouhé cestě ke změnám k lepšímu, ke spravedlnosti, svobodě a dalším ideálům, jak by měla vypadat prosperující země. Přímočarý drsňák Tamás čelí tajemné kletbě mágů, nepřátelským mocnostem, intrikám, podezřelým záhadám, zradě i vlastním „démonům“. Jakkoliv patří k nejmocnějším Prachmistrům, nadaným schopností manipulace se střelným prachem pomocí mentálních sil, ocitá se v nebezpečí života takřka každý den. Stejně jako jeho neukázněný syn Taniel, nebo nájemný vyšetřovatel Adamat.
Z trojice hlavních hrdinů jsem si docela snadno oblíbila zdánlivě nelítostného polního maršála, s podobným zaujetím jsem sledovala také detektivní pátrání vysloužilého policajta. Linie toho nejmladšího, ač dobrodružnější, akčnější a nejvíce prosycená střelným prachem i mocnou magií, v mých očích malinko zaostávala. Taniel je prostě na můj vkus trucovitý spratek s minimem sebeovládání, co by potřeboval takových pár facek, že by chytil ještě dodatečné od zdi. Snad na nějaký ten umravňující kopanec dojde v dalším díle.
Stránky v knize snadno odsýpaly, mám však několik výhrad ke světu Prachmistrů: nejvážnější z nich se týká privilegovaných, tedy všehoschopných mágů. Podle všeho by měli drtit celé armády na sekanou i s prstem v nose… ale ne, stačí nadaný chlápek s puškou a z čarodějů jsou cvičné terče. Někdo je prakticky nesmrtelný, srovnává města se zemí, ovšem nezvládá čelit děvčátku s voodoo panenkou, jiný peče z ničeho lívance pro celé království, a jestli je důvod děsit se příchodu nejobávanějšího boha, hm, možná příště. Zatím jsou všechny ty supersíly poněkud chaotické, nevyrovnané, autor až moc drží palce svým oblíbencům. Já jim sice fandím zrovna tak, ovšem dělat z protistrany neschopné amatéry tomuto jinak moc dobrému románu úplně nesvědčí. 80%

kniha: Dračí dvojice - Dark, Jason
Speedemon | *** | před 51 dny

Docela zábavná konina. Vše se točí kolem koberce, který chrlí krev. Všichni jsou z toho strašně zhrození a chování postav je šíleně přepálené. Hlavními antagonisty je dvojice šílenců, kteří se koupou v dračí krvi a jsou nezranitelní. Alespoň byli, než se objevil JS :) Fantasy světu JS ne vždy sluší, ale tady to bylo docela fajn. Ulítlé tak moc až to bylo docela zábavné. Další plus je za Billa Conollyho. Autor v posledních dílech nešetří vedlejšími postavami.

12345678910poslední (340)13598 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu