LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Hard SF jak má být (obal nelže:). Autora znám z vynikajících knih Dračí vejce a Hvězdotřesení a na Saturnského ruchcha jsem se moc těšil. Zklamání je jen lehké. Po technické stránce mi kniha sedla, nicméně interakce lidských postav jsou pouze lehce načrtnuté. Vzhledem k délce pobytu hrdinů v uzavřeném prostoru z toho mohl, myslím, vytěžit víc. Lidé přilétají k Saturnu vyrábět palivo do raketových motorů, pak nastane sled několika havárií a horečné úsilí o záchranu životů. Parádní je popis mimozemské přírody a její ekologie, stejně jako komunikace ruchchů s lidmi. Pan Forward musí být fajn člověk – jeho mimozemšťané jsou příjemní a sympatičtí, žádní Vetřelci :) I obálka je moc pěkná.

osvěžující kniha. solidní fantasy, která neubíjí žádným klišé, má svou hloubku a přesah, spoustu kouzelných momentů (hlavně různých způsobů přechodu do podsvětí). ostře se liší ve využití mytologických momentů např. od lukjaněnka, vzniká unikátní uspořádání světa, kde se originálně řeší existence „jiného“ světa paralelního s naším. a jeho obyvatelé a důvody, proč tam jsou posunují tuto knihu výrazně mezi vážnou literaturu. autorka se velmi civilně, stručně a s nadhledem vypořádává s ruskou minulostí i přítomností. celkový dojem mi zkazil jen závěr, sice má svou sílu i opodstatněnost, ale přijdou mi nevyužité. asi dvě stránky konce jsou dosti ordinérní americký hepík, kde všichni prohlédnou a všichni najdou správnou cestu. no nic, ten zbytek je podstatně lepší.

co mě mrzí je zápas překladatelky s ruskými reáliemi psanými anglicky. většina osobních jmen (až asi na jedno) jsou ok, ale hodně pomístních jmen je zmršeno „nerozklíčováním“ anglické transkripce ruských jmen (např. z ulice tverské je tu tverskajská; ang. tverskaya)

Opäť zaujímavo vystavaný príbeh s vynikajúcim rozuzlením. Logika už miestami mierne škrípe a konanie niektorých postáv je niekedy dosť nepochopiteľné (Dursleyovi, Hermiona, Snape), ale zatiaľ to moc nevadí. Taktiež vysvetľovačiek je viac než by sa patrilo. 8/10

Výborne vymyslený a spracovaný príbeh, ktorý sa stále nesie vo veľmi rozprávkovom duchu a ten podľa mňa k Potterovi sedí najviac. V oblasti dobrodružných kníh pre mladších čitateľov je to špička. 8+/10

Tenhle díl mi přišel takový velmi průměrný. High-tech prostředí mi nesedělo, idea lidské mysli putující IT systémy (a operování s pojmy jako antivir, soubor nebo kořenový adresář) mně vyloženě štvalo. A scénu „setkání s konstruktérem“ (Maurby) jsem už asi viděl v Matrixu. Přesto kniha své kvality má, líbila se mi postava Tribetta. Prostě průměr. Ale ostatním nadšení nijak neberu.

Naprostá lahůdka a dílo dosti se odlišující od ostatní sci-fi. Kniha je rozdělena do 3 částí, které jsou sice každá jiná, ale tvoří povedený celek. Vzniká zejména první díl, ve kterém se ve stopách Julese Vernea podíváme do podzemí Islandu. Druhý díl je relativně slabší, připravuje se v něm podloží pro díl třetí, odehrávající se na Marsu. Kniha je psaná formou reportáže, a pan Souček nás zaplavuje spoustou detailů, díky kterým budete mít problém odlišit realitu od fikce. Někomu možná nepůjdou na rozum „soudruzi,“ ale vůbec to knize neubírá na zajímavosti. Originální je také popis mimozemského života. Vřele doporučuji.

Stejně dobré a akční jako minule. Po předchozích potížích v městě Miiska je ústřední dvojice pozvána do hlavní metropole, kde podle všeho řádí upír. A ne jen jeden. Každá kapitola má něco do sebe a nejsou nijak zvlášť dlouhé. Navíc upíři tu nejsou vyloženě záporné postavy a někdy mi jich bylo i líto. Autoři si dávají na čas s rozplétáním hlavní zápletky, ale v příštím díle by to mělo být už mnohem lepší.

Třetí díl „Hradebních mýtů“ nás opět zavádí do Čtyřzemí a zcela odsouvá do pozadí předchozí putování k ostrovu Triss. Eszajové mají nový plán, jak zasadit Hmyzu drtivý úder: Architekt Kruhu Jinovatka postavila monumentální přehradu, aby bylo možno zaplavit Papírové kraje a získat zpět ztracená území. Ovšem pečlivé plány se rozejdou s realitou a čtenáře místo bezproblémového otevření stavidel čeká úporný, nelítostný boj. Pečlivá pozornost je však také jako vždy věnována postavám; sledujeme rozkol mezi Lučištníkem Bleskem a jeho dospívající dcerou Kyan, poznáme Bleskovu dávnou lásku, nahlédneme do začátků Léčitelky Kapky, Císař San rovněž poodhalí pár tajemství… a pochopitelně nesmí chybět náš obvyklý průvodce – létající Posel Jant. Tentokrát nehraje v událostech podstatnou roli, je spíše pozorovatelem, přesto udržuje čtenáře v napětí, zda dokáže odolat své závislosti na drogách. A měl by to čtenář vůbec chtít? Vždyť právě skolopendium umožňuje přístup do roztodivných světů Přesunu… na druhou stranu s „čistým“ Jantem se lépe ztotožňuje; je s ním větší zábava, když není zmítaný výčitkami a rozklepaný touhou po dávce. Snad neprozradím příliš sdělením, že autorka nás do Přesunu přece jen vezme, byť jaksi násilně, nedomyšleně a nejspíš jen z povinnosti (ať se čtenáři necítí ochuzeni o new weird aspekt). Další mírnou výtkou je občasná ukecanost v první třetině knihy – po úvodním masakru přichází asi 60–70 stran úvah, vztahů a pitvání pocitů. Tuhle ne až tak dynamickou část bohatě vynahradí druhá polovina, ve které se stáváme svědky monumentální bitvy. Steph Swainston si v popisech krvavé řeže nijak nezadá s muži, dokáže bitevní pole vylíčit velmi autenticky. Sugestivní jsou i popisy Jantova létání, s citem pro detail uvidíme krajinu, města i jednotlivé stavby… a budeme si přát mít křídla:-). S povděkem pak kvituji potlačení romantických prvků na minimum, tolik netypické pro spisovatelky:-). Posledních 30 stran knihy je věnováno Bleskovi a Kyan, autorka mě rozuzlením jejich vztahu nepřekvapila, nicméně jiný závěr by působil nejspíš divně. Ne všechny dějové linie se uspokojivě uzavřou, něco je pouze naznačeno a vnímám skuliny pro možné pokračování „Hradebních mýtů“. No, pokud by si udrželo čtivost a úroveň této trilogie, rozhodně by mi nevadilo se do světa Steph Swainston vrátit. 79%

Klasická romantická fantasy se zakázanou láskou, bojem hodného severu se zlým a zkaženým jihem a vůbec všichni co mají po krk těch optimistických fantasy, by se této knize měli zdaleka vyhnout. Na druhou stranu děj se netočí jen kolem oněch milenců, ale máme tu i další méně kladné a trochu více realistické postavy a náznaky, že by se to možná mohlo i trošku více zvrtnout do temnějšího rázu.

Nejvíc na mě působila atmosféra města a veskrze i atmosféra města. Jemné a droboučké náznaky, které vytváří působivou mozaiku – na můj vkus možná příliš „utlučené“ příběhem. Osobně bych předpokládal větší vměšování Němců, ale budiž ;-) Kromě toho je to příjemná detktivka, mix kultur i žánrů, zajímavý hrdina a hlavně ten svět…

Strhující thriller, v němž Dan Brown poprvé představil harvardského profesora symbologie Roberta Langdona, se odehrává na horké římské a vatikánské půdě. Z výzkumného střediska ve švýcarském CERNu byla ukradena antihmota, nejnovější fyzikální objev, který však za 24 hodin po svém ukradení s brutálními následky vybouchne. Za vraždou jejího stvořitele a jejím odcizením pravděpodobně stojí tajné bratrstvo, tzv. ilumináti, kteří od prvopočátku mají jediný cíl – zničit katolickou církev. Zatímco v Sixtinské kapli se scházejí kardinálové, aby zvolili nového papeže, Švýcarská garda pročesává území Vatikánu a hledá kontejner s ukradenou antihmotou, na němž nemilosrdně odtikávají poslední hodiny. Jak se zdá, jedinou nadějí je projít iluminátskou Stezkou osvícení, jejíž rozcestníky jsou rozesety po celém Římě, a pokusit se neznámého vraha chytit dřív, než bude pozdě. Robert Langdon společně s Vittorií, dcerou zavražděného fyzika, se tohoto úkolu ujímá.
Skvělému a svižnému příběhu nechybí pořádná dávka akce a napětí a vrahovy brutální činy ještě umocňuje církevní prostředí Svatého města. A ve chvíli, kdy už se zdá všechno naprosto jasné, se děj nečekaně zlomí. Víc už čtenář od knihy ani nemůže chtít.

Sci-fi zrovna moc nečtu, ale je to spíš kvůli mé zálibě v jiných žánrech, nic proti vesmírným příběhům nemám. Tenhle počin českého autora Shigora Birdmana mě však příliš nenadchl. Nejen, že jazykové prvky ve většině případů nefungují, ale samotný děj není nic moc.
Elitní lidská bojová jednotka pod vedením majora Nowaka je nucena s tajným a velmi vzácným nákladem přistát na vzdálené planetě plné nepřátel. Je třeba přežít, pořádně to nepřátelům nandat a utéct. To vše samozřejmě v uvedeném pořadí.
Samotný příběh je místy nelogický a má spíše tendenci stagnovat. A tak se pořádné akce a hlavně zábavy čtenář dočká až ve chvíli, kdy se majoru Nowakovi podaří z planety dostat. Poslední třetinu knihy bych se odvážil označit jako strhující, ale ta předehra před ní trvá příliš dlouho. Když navíc z charakterů stojí za zmínku snad jen ruský zabiják Igor…

Jméno Adam Andres je pseudonymem jedné z předních českých autorek fantasy, Veroniky Válkové, která nám v Hrútvangu předkládá další příhody z jejího fiktivního fantasy světa.
Hrútvang je legendární meč, který mezi sebou dědí z pokolení na pokolení Pánové draků. Může se zdát nesmyslné, že meč je v držení draků, ale Pánové draků a jejich potomci požívají zvláštní výsady. Mohou se libovolně proměňovat v lidi a zase zpět v draky. Samotný meč Hrútvang je pro ně však spíše prokletím, protože po jediném škrábnutí tímto mečem jakýkoliv drak okamžitě umírá. Nejhorší ovšem je, že se Hrútvang nedopatřením dostává do rukou závistivému bratru předchozího Pána draků, Gunnlaugovi, který se jej rozhodne použít proti svým synovcům a neteři, dědicům dračího trůnu.
Ačkoliv se jednotliví členové dračí rodiny naučí časem obezřetnosti, nebezpečí ze strany zákeřného strýce na ně čeká na těch nejméně pravděpodobných místech. Je jasné, že strýce, který tolik prahne po moci a vládě, bude muset někdo zastavit.
Osudy jednotlivých draků se proplétají se životy nejrůznějších smrtelníků a navzájem se významně ovlivňují. Autorka nám je pak předkládá ve formě zcela čisté fantasy, která však místy působí spíše dojmem vyprávěného dobrodružství pro některou z populárních RPG her.
Jednotlivé postavy jsou spíše průměrnými bojovníky na bitevním poli autorky než uvěřitelnými a sympatickými hrdiny, a tak čtenář ocení hlavně příznačný svižný spád celého příběhu. Prostě nic světoborného.

Dvojdielna Hvězda bola posledným nevybaveným účtom s mojim obľúbeným spisovateľom Robertom Fabianom. Dosť dlho som prečítanie odkladal, až som sa do nej pustil po skompletovaní Fabianovej tvorby. A aká bola? Dosť iná. A subjektívne aj slabšia než ostatné knihy (aj keď sa to vo výsledku veľmi neodrazilo :)). Asi mi viac sadnú Fabianove military diely, ale aj tak by sa mi Hvězda (a hlavne 01) čítala lepšie, ak by bola chudšia o niektoré pasáže, ktoré príbeh veľmi neposúvali vpred, napr. časté prepady v bočných uličkách. Aj tak som za túto dvojknihu vďačný, pretože som sa dočkal prepojenia s prvotinou RF (a tu som pocítil smútok a sklamanie (nie však z knihy, ale osudu postáv z prepojenej knihy)) a ďalšieho mimozemského tajomstva a aj miernej nádeje, že príbeh Johna Dormera bude pokračovať. Zaujímalo by ma, ako to dopadlo s Dormerovou osudovou ženou.

Na záver musím pochváliť celkovo tvorbu Roberta Fabiana – perfektne vycvičení mariňáci, drsný svet špinavej budúcnosti, parádna napínavá akcia, mimozemské zlo a hra s tajomstvom podporená prepojeniami, ktoré spájajú celú tvorbu RF do jedného nádherného celku… nádhera :) Teším sa na Dies irae.

Výborné pokračování Pustin které jsem si opravdu vychutnal. Rád jsem si přečetl o Rolandově minulosti (i když prozatím jen krátký časový úsek) a bral jsem to jako příjemnou oddechovku. Vyborně napsaný díl, který Vás i přes svoji trochu zbytečnou délku chytne a nepustí. Váhal jsem docela dlouho jestli mám dát 90% nebo 100%. Protože jak tady zaznělo, měl jsem také trochu pocit „konečně dočteno“. Ale s odstupem zjišťuji, že mi tento díl sedl, kromě té mírné roztahanosti mu nemám po dějové stránce co vytknout. Takže plný počet.

Rozhodně lepší než seriálová podoba. Nemá to tu děsnou odnož s Maryann. Kromě toho, že Sookie pomáhá hledat ztraceného upíra v Dallasu, tak taky pomáhá řešit vraždu Lafayeta. A Jason neutíká ke Společenstvu Slunce.

Ve 29. století dochází uhlí a Společnost saharského slunce se chystá využívat sluneční energii na této poušti a vyřešit tak světovou energetickou krizi. To se ale nelíbí Uhelnému svazu, který díky monopolu prakticky ovládá svět a proto intrikuje proti Společnosti. Román ve kterém jsou ti Zlí opravdový padouši a ti Dobří opravdu lidumilní. Zajímavé je rozvržení sil ve světě, který je v podstatě ovládán nadnárodními korporacemi. Na to, kdy se děj odehrává autor nějak zapomněl na technologický pokrok, a vrcholem (kromě tedy vynálezu jakéhosi elektrolytu který dokáže efektivně přeměnit energii slunce na elektrickou energii), je bezdrátové spojení vysílačkami. Takže hlavním námětem jsou intriky, jejich provádění, popřípadě odhalování a nechybí tu ani osudová láska s překážkami. Mezitím pak autor občas zafilozofuje nad podstatou člověčenstva. Tvrdit, že se na tomhle díle nepodepsal čas by byla lež, jsou knihy a autoři té doby kteří jsou i v současné době čtivější. Přeci jenom pět se stránek není málo (a to je ten nejkratší díl trilogie), takže přečtení nějakou dobu trvá. Tenhle román je dnes zajímavý asi jen pro nadšence a badatele staré české sci-fi, k jejímž praotcům je Hrubý díky trilogii řazen. Přes všechny výtky se můžete celkem dobře pobavit, musíte být ale přepnuti na tu správnou vlnu.

Poměrně dlouhé vyprávění o hledání Vlada Draculy v sobě míchá několik žánrů, od thrilleru přes detektivku až po cestopis. Trochu mi to připomínalo Brownovu Šifru tím postupným hledáním indicií a pátráním v historii.

rozhodne neurazi, nektere hlasky a sitace jsou dost dobre.

Poutavý příběh + sympatické postavy = skvělá kniha. Tohle je skvělý příklad odpočinkové knihy, která sice nedisponuje přehršlí pestrých nápadů, ale dokonalé vás pohltí. Přečetl jsem ji jedním dechem a vždy když jsem ji musel odložit, nemohl jsem se dočkat až se k ní zase vrátím. Asi největším kladem je opravdu charismatická hlavní hrdinka. Čekal jsem někoho ve stylu Tiny Salo, ale Mercy je člověk (tedy kožoměnec), který problémy řeší spíše hlavou než hrubou silou. Škoda, že ke konci kniha trochu ztratila dech, jako by to autorka už chtěla mít za sebou. Celkově velmi pozitivní dojem to už ale neovlivní. Ano, je to „spotřební fantasy“ a já jsem spásač konzumního braku. Ale jsem na to hrdý :)

Poslední kniha veleznámé série dopadla přesně podle mých (nej)černějších očekávání.

Začněme od toho pozitivnějšího. Tím je sloh, bezpochyby kvalitní.
O něco hůř na tom bude čtivost a spád, které si, hlavně v první polovině, sem-tam vezmou volno.
Děj byl přinejmenším snadno odhadnutelný. Už po přečtení předešlého dílu mi bylo jasné:

1. kdo (pokud vůbec někdo) z ústřední dvojice hrdina × záporák pomaže pod kytičky
2. jestli je Sev „sviňa“, nebo chudák
3. kdo si koho vezme
4. že mé, prozatím neodstraněné, oblíbené postavy dlouho nepřežijí
5. atd.

   Celkově kniha vyzněla možná až příliš happyendově. „Ok, pár našich umřelo, ale nepřátele jsme napravili, nebo popravili. (Skoro) každý se šťastně vdá/ožení, založí si vééélikou rodinku a… na filmovém plátně se to bude výborně vyjímat.“

nechal jsem se namlsat jednou barkerovou povídkou – městy v horách, a rozhodl se přečíst si víc. tož, jsem zklamán. barkerovi nelze upřít fantazii, jeho náměty jsou většinou skvělé. podstatně horší už bývá zpracování. autor se snaží vyhýbat otřelosti, ale nějak se nedaří. často pracuje jen se zděšením a plní mysl čtenáře explicitním a polopatickým násilím bez přesahu, beze smyslu jiného než kocháním se jím. to mě nebere, krvavá pornografie mi nic neříká, nejsem sadista. v tom málu povídek, kde se odvrací od čistě žánrových propriet a používá hrůzu, tam je nejlepší. a hlavně, v okamžiku, když se pokusí zasadit příběh do kontextu světa, bytí, života, tehdy dosahuje nejlepšího účinku, jenže žel často to není. přesto nelituju. i ty tři čtyři dobré povídky za to stály.

Kniha výborná. Ve filmovém provedení pod názvem „Relic“ je to mírně slabší.

http://www.csfd.cz/film/4634-relic-relic-the/?text=112968

Tenhle díl mi přišel o dost lepší než díl první, snad proto, že už jsem si zvykl na Petřin styl a užíval si příběh. Nevím čím to, ale oproti Majklovi a Vlaskovi mi tento příběh přišel více akční než Sladká jak krev. I zde Tina řeší kriminální případ, který je ale část knihy odstaven na druhou kolej, zatímco na tu první se dere příběh Tiny a jejího otce a pokud je to autorčin záměr, pak je pravděpodobné, že kriminální zápletky jsou opravdu jen „doplňkem“ k příběhu daleko většímu. Ve zkratce mi přišlo, že je v tomto díle více akce, upířího křiku, vlkodlaků a rodinných šarvátek. Tina získává na moci, aniž by si to nějak zvlášť uvědomovala, stále se jí nedostává dost spánku, a chová se snad ještě více povýšeně a namyšleně, než kdy dříve. Je zde taky vysvětlen vztah upírů a vlkodlaků (Tinino „Zeno, k noze!“ mě opravdu dostalo :) ). Osobně jsem hodně zvědavý, jak se děj bude vyvíjet v dalších dílech.

Fajn oddechovka, na jeden či dva podzimní večery. Tanya Huffová mě dokázala vtáhnout do děje hned na počátku vyprávění, v prostředku to bylo trochu horší a na konci, kdy děj gradoval, jsem se opět plně ponořil. Hrdinové jsou sympatičtí, obzvlášť Henry mi hned přirostl k srdci, asi hlavně proto, že ho nekousla radioaktivní veverka a celou dobu nešplhal po stromech, co se postavy Vicky týče, tam už to bylo trochu horší. Jednak kvůli jejím úvahám o tom, že za tím vším už od začátku stojí upír, jednak proto, že byla prostě na ženskou moc drsná. Nicméně jsem byl spokojený, protože ve výsledku kniha svůj účel pobavit čtenáře plní na 110% Už teď uvažiji o tom, že se hned pustím do druhého dílu.

Za zmínku stojí excelentní Výdech a „broučkiáda“ o zvířatech a lidech, jinak spíš podprůměr.

Výborná kniha. Snad první japonská kniha z japonských reálií psaná tak, že je srozumitelná i pro Evropana. Iniciační cesta mladého Japonce, která se protne se snahou retardovaného staříka zastavit zlo, které nedávno objevil. Zajímavý příběh místy kořeněný humorem, úžasné postavy (pan Nakata, pan/nepan Óšima) i děj který ani na chvíli nenudí, ač není nijak dramaticky nabit akcí. Navíc kniha, která v člověku nějakou dobu zůstane. Super.

Pokracovanie romanu Prstenec. Luis Wu a Chmee su opat clenmi expedicie na Prstenec, tentokrat aby ho zachranili pred zrazkou so Slnkom. O nieco lepsie ako prvy diel, ale vyrazny rozdiel nevidim. Komu sa pacil prvy diel, tomu sa bude pacit aj ten druhy. Odporucam necitat anotaciu, prezradza samotny koniec knihy.

Dobrodruzny pribeh o ceste na nezname teleso vo vesmire, do istej miery pripominajuci Clarkovo Stretnutie s Ramou. Dej je priamociary, plynie rychlo. Napriek tomu, ze kniha je hlavne o Prstenci, neobsahuje dlhe popisne pasaze. S prostredim sa oboznamujeme postupne, medzi recou. Vyborne su rozvrhnute postavy, najma Luis Wu (200 rocny clovek, dobrodruh), Mluvici se zviraty (Kzin, stvrttonova selma – prislusnik rasy, ktora najprv bojuje a potom rozmysla), Nessus (Loutkar, sef vypravy, clen technicky vyspelej, ale mimoriadne zbabelej civilizacie). Namet knihy ma uzasny potencial, ktory ale podla mna zostava nevyuzity. Problemom je to, ze tak ako spolu s postavami putujeme po neznamom povrchu Prstenca a pred nami vyvstavaju rozne otazky, okamzite pozname odpovede. Postavy vedia prilis vela. Pribeh to zbavuje atmosfery tajomna, co je skoda.

Po trochu kostrbatom zaciatku som si knihu zacal neuveritelne uzivat v momente, ked opraty osudu vzala do svojich ruk Deeba, a svojim asertivnym, originalnym a vtipnym pristupom k rieseniu problemov, pred ktorymi pravidelne stoja hrdinovia fantasy pribehov, burala jeden klise mytus za druhym. V kategorii knih pre mladez je podla mna o dve triedy dalej ako konkurencia.

Agente Johne Františku Kováři, dokončil jste svou třetí misi, provedeme tedy krátké shrnutí. Tentokrát jste byl vržen do dlouhodobější akce bez parťáka, infiltroval jste se mezi skupinu Vikingů a měl jste za úkol dohlédnout na to, aby výprava uspěla – doplula k severoamerickému pobřeží a navázala přátelské vztahy s domorodci. Vaše cíle se snažili zhatit nepřátelští agenti, o kterých jste nám toho ovšem příliš neřekl. Přiznejme si, zápletka nic moc, více jste se soustředil na popis prostředí, zvyky vašich druhů ve zbrani, na jejich mentalitu, každodenní život, plavbu a samozřejmě souboje. Tentokrát jste nebyl takový neporazitelný superman, JFK, působil jste přirozeněji, lidštěji, nebyl jste ani tolik vtipný, více jste odhalil své nitro, zkrátka jste se nějak umírnil a zmoudřel. Někomu se možná nelíbilo, že vaše mise nebyla obvyklým ohňostrojem krvavé zábavy a černého humoru, já si však nestěžuju. Vaše hlášení bylo srozumitelnější, jaksi kvalitnější. Připouštím, nehltala jsem ho s kdovíjakým zaujetím a napětím, nicméně ani jsem se nenudila. A mimochodem, Johne, ty vaše úvody a závěry v agentuře jsou takové… umělé, rozpačitě kýčovité, tak trošku na prst do krku, chtělo by to na tom zapracovat;-). No, agente, příjemně jste zabavil, byť zrovna neuchvátil, ale jste stále pouhý nováček, jistě se budete dále zlepšovat. Přidám vám hvězdičku, abych zdůraznila kvalitativní pokrok od prvních dvou misí, nicméně stále je to jen mírný nadprůměr ve „vlakovém“ čtivu. Hodně zdaru do příští akce, rozchod! 65%

„Zjizvená noc“ je temný příběh. Zhruba první tři čtvrtiny plynou v pozvolném tempu. Autor buduje neútěšnou atmosféru města zavěšeného nad propastí, ve kterém je vše podřízeno náboženství a život nemá valnou cenu, seznamuje nás s hlavními postavami a jejich motivy. Za jednoznačný klad považuji, že ne vše vysvětluje do důsledku a nechává prostor pro čtenářovu představivost. Poslední čtvrtina se naopak odehrává ve zběsilém tempu. Vše se odehrává jakoby ve zkratce, což mně osobně moc nesedlo. Nesedly mi ani některé akční scény, které byly značně přemrštěné. Přemrštěné akční výjevy mi všeobecně nevadí (naopak), Kulhánek píše šílenější, ale sem prostě nějak nezapadly. Ale nejvíc mě dostaly některé logické díry na konci příběhu, které se odpustit nedají. Nebudu konkrétní, byl by to nefalšovaný spoiler, kdo si „Noc“ přečte, ten se dočte. Další věc, která mi vadila, jsou postavy. Konkrétně anděl Dill. Nejde o to, že by byl špatně napsaný, ale k čemu tam vlastně ku*va byl? Pokud si ho autor nešetřil k zásadním věcem pro další díly, tak k ničemu. Tedy k ničemu příběhu, ale autorovi občas pomohl posunout děj dál (dost neuměle). Přesto, že jsou ostatní postavy zajímavé a docela jsem si je oblíbil, bylo mi vlastně docela fuk, když postupně umíraly. Z předchozích řádků to tak asi nevypadá, ale celkový dojem z románu špatný nemám. Přece jen je to prvotina a určitá nevyrovnanost se dá očekávat. Za originální svět, hutnou atmosféru, temné vyznění, přítomnost velice suchého humoru a za to, že i přes výše zmíněné výhrady jsem se nenudil a sáhnu po pokračování (jsem docela zvědavý, jak se vyvine příběh i autor) 7/10.

Vyborna kniha, ku ktorej som zo zaciatku pristupoval s obavami na zaklade mojho rozcarovania zo serie o Zememori, ktora mi prilis nesadla. Napriek tomu, ze dej je velmi jednoduchy (akcne sceny ziadne), sa kniha velmi dobre cita. Le Guinova sa sustredila na vykreslenie dvoch uplne odlisnych socialno-politickych systemov: relativne fungujuca anarchia na Anarrese, relativne fungujuci kapitalizmus na Urrase a sposob, akym tieto spolocnosti nakladaju s osobnostou, ktora sa vymyka zo „standardov“. Obe spolocnosti maju svoje klady aj zapory, ani s jednou sa neda 100% stotoznit. Ostava len sledovat vyvoj hlavnej postavy vo vztahu k obom svetom, ktory sledujeme v dvoch rovinach (casovych aj geografickych), ktore sa pravidelne v kapitolach striedaju.

Tak s tohoto dílu mám hodně rozporuplné pocity. Zatímco předchozí díl byl od začátku do konce nadupán akcí, tak v tomto pokračování se Žamboch zjevně vyčerpal. Kovář pořád fňuká, přemýšlí o smrti, osudu a životě. Frank mu do toho pobrukuje a taky neví jestli má vůbec právo na to žít… bla bla bla bla. Prostě spousta zbytečnýho blábolení a samotná atmosféra a duch celé série se nám pomalu vytrácí. ALE konec je naprosto boží na posledních několika stránkách nám autor ukazuje jak by měla vypadat celá knížka a ten závěr,..... no to mi spravilo chuť. Ale na víc jak na dvě hvězdičky to nemá,… bohužel.

Drizzt vymenil pevnú skalu nad hlavou za otvorené nebo, lenže aj tento svet pozná zlú povesť temných elfov. Dokáže Drizzt presvedčiť okolie o svojich mierumilovných úmysloch a dostane k tomu vôbec príležitosť? Tradične čítavý príbeh sa tentoraz odohráva v pestrejšom prostredí, charaktery postáv sú rozmanitejšie, pribudla dávka humoru, jednoducho najlepší diel trilógie.

Kde končí Domovina, tam začína Vyhnanství. Drizzt opustil rodné mesto a spoznáva iný svet, nielen čo sa týka prostredia, ale aj spôsobu života. A tento nový svet obsahuje azda trochu menej intríg a viac akcie, čo podľa môjho názoru rozhodne nie je na škodu. Príbeh je síce väčšinou predvídateľný (niektoré zvraty sú však dosť prekvapujúce), ale je napísaný zaujímavým štýlom, takže čitateľ, v túžbe dozvedieť sa čo bolo ďalej, ani nezbadá ako sa dostane na koniec knihy.

První díly, jak už bylo napsáno, byla hezká pohádka. Třetí díl už byla podivná, odporující sobě i dílům za sebou, podivnost. Neříkám, že tam nebylo pár pěkných míst, ale celkový můj pocit z toho je příšerný a poslední díl, pokud ho Paolini napíše, si koupím jenom z povinnosti, abych měla celou sérii. A modlit se, aby nevyšlo už nic jiného.

Mně se to líbilo. Ve chvíli, kdy potřebujete číst něco nenáročného, jednoduchého a bez složitých dějových kliček, je tohle ideální volba. Vše plyně ubíhá a i když si k postavám nenajdete cestu, určitě vám nebudou nijak vadit. Jako začátek trilogie se to jeví slibně.

Pri pohľade na DreamChaserov komentár mám pocit, akoby sme čítali dve rôzne knihy. Možno som trpezlivejší čitateľ ako doposiaľ, možno je to vekom (som cca o päť rokov starší ;)), možno je to tým, že sú pre mňa v poslednej dobe najdôležitejšie postavy a vzťahy medzi nimi. Ktovie? Každopádne, ja som si Zjizvenú noc užil. Je pravda, že prvých 50 strán bolo trošku slabších – po Hlubokej bráne som sa ešte len rozhliadal, pomaly mesto spoznával a niektoré výrazy mi nič nevraveli a až v nasledujúcich kapitolách som pochopil niektoré súvislosti a „zákonitosti“ (či reálie, ako chcete) daného sveta. Aj tak nemôžem povedať, že som sa nudil (a hodnotiť 3/4! z knihy iba 1,5*?!), práve naopak. Popisy mesta zaveseného na reťaziach boli zaujímavé, vďaka nim (a obálke) som si dokázal svet vcelku ľahko predstaviť. Možný SPOILER – Chválim opis náboženstva, legiend sveta/mesta a to, ako mi to Campbell postupne prevrátil naruby. Koniec možného SPOILERU. Príbeh je veľmi zaujímavý, prekvapivý a naozaj ma potešil. Tu musím vyzdvihnúť prácu s postavami (celý čas som fandil aj záporakovi :)), Campbell väčšinu krásne opísal a keďže po „anjelskej krvi“ túžia viacerí a môže ju mať len jeden, došlo mi, že na konci niektoré uspejú a iné nie. A kto to bude? A ako to ovplyvní život v Hlubokej bráne? Za postavy by si autor zaslúžil nejednu pusu a jednu menšiu facku :) Presbyter Sypes, adjunkt Fogwill, anjel Karneval, travič Alexander Devon, nešťastný otec pan Nettle, všetky sú krásne (a uveriteľne) vykreslené a sympatické, ale čo Dill a Rachel? Tie majú po väčšinu príbehu nielen malú rolu ale aj málo priestoru (čo sa neskôr zmení) – chýbala mi tu napr. taká omáčka, v ktorej by autor medzi nimi postupne vytvoril priateľstvo; Rachel má naňho dozerať a prípadne ho aj učiť (napr. bojovať) a tu mi chýbali nejaké scény z prípadného učenia (čo mohol autor skombinovať s vytvorením ich priateľstva). Posledný subjektívny mínus smeruje k posledným 100 stránkam – dej je poriadne akčný a zaujímavý (to nekritizujem, ale chválim :)), ale v niektorých situáciách som zatúžil po pokojnejšej stránke-dvoch. Pre tieto dôvody je vo výsledku hodnotenie 80%. To sú však len malé chybičky na veľmi dobrej knihe :). Pri pohľade na poličku, kde vedľa seba trónia Lži Lockeho Lamory a Zjizvená noc si pochvaľujem krásnu grafickú úpravu edície a originálne obálky. Len tak ďalej, Laser :))

Obvykle na mě s chladnoucími podzimními dny sedne mírná depka a tomu odpovídá i výběr čtiva. Většinou se nesnažím náladu vylepšit a poddám se té sezónní melancholii. „Písně mrtvých“ jsou naprosto logickou volbou, snad žádný jiný svazek v mé knihovně nemá tak poeticky deprimující název, vhodně podpořený obálkou s motivem bezútěšného světa. Obsah sbírky rovněž přitakává mému posmutnělému rozpoložení: první povídka „Opičí kúra“ je dost možná varováním před obezitou i před fanatickou honbou za zázračnými dietními metodami. Následující „Jehláci“ jsou z mého hlediska nejslabším kouskem sbírky, počáteční tísnivá atmosféra vyšuměla současně s vysvětlováním, co se konkrétně děje, nehledě k předvídatelné pointě. Martin měl IMHO ponechat nějaké mystické prvky a tajemství ohledně samotných jehláků. „Chlap z masovny“ uchvátil atmosférou a prostředím, ale příliš nezaujal zápletkou (vztahy muž x žena). „Netopýři“ jsou lahůdkou pro příznivce horrorové sci-fi, hodně dlouhá povídka, které by klidně slušelo i zfilmování (nějakým kvalitním režisérem samozřejmě;-)). „Nezapomenutelná Melodie“ patří rovněž k tomu slabšímu, co sbírka nabízí, přesto obsahuje motiv k zamyšlení a osobně jsem se neubránila mírnému mrazení v zádech. Závěrečná „Proměna kůže“ nahlíží relativně klasickým způsobem na problematiku vlkodlaků v moderní době. Moc originality sice nepobrala, řemeslně však jde o kvalitní, čtivou záležitost, s temnou atmosférou a gradujícím dějem. „Písně mrtvých“ naplnily má očekávání, G.R.R. Martin opět nezklamal. 79%