LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

První knížka od Strugackých, co jsem kdy četl. A pak Les, Je těžké být bohem a další a další… Občas mě chybí to nadšení z každé nově vyšlé knížky jako tehdy…

nemá rád knihy s nabubřelými názvy, které jakoby vypadly z pera fantazií nepolíbeného marketingového odborníka. a stejně tak mě rozčilují ty američanské pozitivní kecy, kterými se zpravidla uvozují povídky v takto pojmenovávaných sbornících SF. naštěstí měl český vydavatel alespoň tolik vkusu, že nepoužil celý původní název (mamutí kniha extrémní sci-fi) a zůstala nám jen ta extrémní sci-fi. ač se editor kasá tím, jak geniálně sborník sestavil, označení extrémní si zaslouží povídek jen pár. i přesto přese všechno moje lání, za těch několik skvělých povídek stálo překousnout těch pár ostatních. u sborníků bude vždycky problém jako u sáčku míchaných bonbónů, některé nám zkrátka chutnají víc než ty druhé. jen bych více ocenil, kdyby se to obešlo bez bombastických titulů, sebechvalných liščích zpěvů a klišéózních ilustrací na obálce. to je zkrátka mor dnešní SF tváří v tvář nutnosti prodat. tož tak.

Já mám svět W40k poměrně rád. Proto mi vadí, když někdo kazí jeho reálie (tohle mi ale vadí u každé série, na které dělá víc autorů) Občasné nepřesnosti ale nejsou bohužel jediným problémem knihy, příběh samotný též není nijak povedený a konec se dal čekat už hezky dlouho. Ale abych jenom nekritizoval, Thorpe není špatný vypravěč a i když nedosahuje kvalit např W. Kinga, tak se knížka pořád čte příjemně, i když nezanechá pořádný dojem. Do vlaku nebo k vodě ale splňuje všechny požadavky.

Oproti prvnímu dílu trochu horší, ale pořád nadprůměrné. Škoda, že občas některé postavy jakoby zmizí z děje a pak se najednou zničehonic objeví, když se to autorce hodí. Mnohé postavy působí lehce zbytečně, takže když odejdou, nevíte jestli se ještě vrátí. Taky tomu chybí někdo jako Falxius z prvního dílu, zkrátka pořádně tragická postava. Dále to má typický rys druhých dílů trilogií, což znamená, že působí jako pouhý most mezi začátkem a koncem. Za zápor bych taky označil krátký rozsah, protože to znamená, že kniha obsahuje méně nádherných ilustrací Jany Šouflové než v prvním díle :) Ale abych jen nekritizoval, není to sice čtivo do MHD, musíte neustále dávat pozor, přesto se to čte velmi lehce. Darín má skvělou temnou atmosféru a vše dotváří autorčin bohatý a poetický jazyk.

Akčnější, epičtější a dojemnější než první polovina. Martin si mě svým stylem naprosto získal a Písni ledu a ohně jsem totálně propadnul. Nezbývá než shánět peníze na druhý díl…

Tato kniha se obalem tváří jako horror, anotací odkazuje spíše na sci-fi a ve výsledku vlastně není ani jedním z těchto žánrů. Navzdory přítomnosti „upírů“, přesněji Karanů – bytostí z jiného vesmíru, si čtenář neužije mnoho strachu; nechybí sice krev a napětí, ale ani na chvíli mě nenapadlo bát se o hlavního hrdinu, hryzat si nehty v obavách o jeho osud. David Valentine je zkrátka příliš dokonalý, všechno mu vychází, což je do očí bijící již od počátku. Pravda, postavy kolem něj tolik štěstí nemají – zvláště v první polovině románu. „Vlk“ se sice odehrává v budoucnosti, kdy Karané okupují Zemi a lidstvo jim slouží jako zásobárna potravy a otroků, sci-fi prvků však nalezneme jen málo a bez výjimky souvisí s mimozemšťany, lidé žádnými moderními technologiemi nedisponují. Naopak, Knightem vyobrazený postkatastrofický svět se nejvíce podobá divokému západu – samí farmáři a zálesáci, sem tam automobil či zmínka o chátrajícím velkoměstě. David se stává členem odboje, v úvodní polovině knihy sledujeme v jednotlivých volně navazujících epizodách jeho výcvik, získávání zkušeností a postup v hierarchii rebelů. Stává se Vlkem, jakýmsi elitním zvědem s vylepšenými schopnostmi. Dozvíme se také něco více o Karanech, kudy a proč sem přišli, kdo je jejich nepřítelem a tedy spojencem lidstva… celá ta konstrukce mi nápadně připomínala seriál Stargate:-). Druhá polovina knihy má provázanější děj, už tolik nejde o sled povídek. Svižně odsýpající příběh se snaží o myšlenkovou hloubku, nicméně stále se jedná o prostou oddychovku – dobrodružný román, ve kterém nechybí akce, romantika a zřetelně vymezené dobro a zlo. Čekala jsem něco jiného, hlavně více sci-fi reálií, přesto nejsem nijak zklamaná: příjemné čtení, zaměřené svou nekomplikovaností spíše na mladé čtenáře, ale bavila jsem se dobře a ráda si přečtu i pokračování. 73% EDIT: Překladu bych vytkla skloňování některých názvů, hlavně Illinois („jet do Illinoisu“ mi znělo dost nepřirozeně). A dále na mě povstalecká organizace nepůsobila tak přísně vojensky, aby si její mladí členové a kamarádi museli vykat, byť je jeden z nich důstojník. Jinak Triton odvedl standardně dobrou redakční práci.

Tato kniha má na Kinga hodně neobvyklý děj, je to postkatastrofická sci-fi a po přečtení musím říct, že jako jeho další sci-fi knihy (za všechny alespoň Pavučina snů) mu tento žánr prostě nesedí a nejde. King umí skvěle vystavět atmosféru strachu, umí exceletně pracovat s postavama, ale to je ke sci-fi jaksi málo. Děj knihy začíná v době celosvětové katastrofy, kterou je nechtěné vypuštění smrtícího viru chřipky mezi obyvatelstvo. Nutno říci, že tento virus byl vyvinut armádou USA jako biologická zbraň a neexistuje k němu protilátka. Virus se přenáší jako chřipkový vzduchem a při kontaktu je 100% nakažlivost s 99,9% (minimálně) úmrtností. To má za následek zdevastování lidské populace během velmi krátké doby z šesti miliard na několik desítek tisíc. Přeživší jsou roztroušeni po celém světě (byť děj se odehrává pouze na území USA) a pomalu se začnou shromažďovat a tvořit novou společnost. Přimíchejte do toho ještě náboženství a věčné téma boje dobra se zlem a máte alespoň hrubou představu, o čem kniha je. Musím říct, že jsem se na tuto knihu upřímně těšil, ale už během čtení jsem byl lehce zklamaný a to zklamání přetrvává i po dočtení. Prvních asi 200–300 stran, na kterých se popisuje vypuštění a šíření viru až po téměř totální vyhynutí lidstva je kniha na 5* – děj je jak se patří hutný, má spád a napětí. Pak však King přeřadí z pětky na jedničku a plyn sešlapuje jen velmi pozvolna. Vzniká nová společnost, která centralizuje kolem dvou postav – zástupce Boha a zástupce ďábla. Ke střetu těchto dvou komunit, jak by se dalo očekávat, nakonec nedojde, byť jedna z nich zanikne (nebudu prozrazovat která ;) a celkově mi děj knihy vyústil jaksi do ztracena. Kniha sice je uzavřená, ale přesto se mi zdá, že King mohl z daného námětu vytěžit mnohem více. Zajímavosti:

• knihu jsem četl v době, kdy se ve všech médiích mluvilo o obavách z prasečí chřipky a King šíření nákazy v první části knihy napsal tak sugestivně, že jsem si při čtení cestou z/do práce všiml každého zakašlání, popotáhnutí či vysmrkání.
• Hlavní zlá postava má jméno Randal Flagg, stejné jméno měl i čaroděj v nepovedené fantasy/pohádce Dračí oči.

Jako autorský profil je tato sbírka dokonalá. Obsahuje povídky ze všech autorových světů a je to teda neocenitelný materiál na studium stylu Bruce Sterlinga. A čtenář z toho může vyčíst, že Sterling,… ztrácí dech. Jeho ranné povídky jsou užasné, dechberoucí a neotřelé. Bohužel ty pozdější na tom už nejsou tak dobře, Bruce svoje nápady rád recykluje a čím dál více mu dělá problémy se vykecat bez zbytečných zldouhavých odboček. Přesto všechno, ale tahle sbírka stojí za přečtění, přece jenom byl Sterling hvězda.

Velice zvláštní sbírka. Začíná to průměrně – chvilku spíš do plusu, chvilku spíš do mínusu. Cca druhá třetina knihy člověka doslova ubíjí – dílka jakoby bez pointy, beze smyslu, bez překvapení či účelu. Zde jsem ochoten zanechat hodnocení kolem 40%. A mezi tím plevelem se zničeho nic semotamo objeví absolutní perla, u které si člověk říká, že jen kvůli této povídce to mělo smysl koupit. Závěrečná třetina jde zase zábavností spíše nahoru – ale po té druhé třetině je celkový zážitek průměrný. Hodnotil bych tedy 50%, kdyby to tu šlo.

Ako v mnohých budúcnostiach v iných knihách aj tu čaká ľudstvo budúcnosť nemilá. Hlad, napäté vzťahy medzi mocnosťami, vystrájanie počasia – to všetko smeruje k verdiktu s takmer stopercentnou istotou – ľudstvo sa ženie do záhuby. Jadrová vojna by spôsobila nemožnosť prežitia na Zemi a tak sa múdre hlavy zamysleli – ak nie na Zemi, kde potom? Červená planéta je bohužiaľ nehostinná a človek to nevie zmeniť. Nuž teda, ak nemôže ísť Mohamed k hore, tak pôjde hora k nemu. Ak človek nevie zmeniť Mars, bude musieť zmeniť seba. Roger Torraway je jeden z „produktov“ projektu Man plus (čo by sa dalo pekne preložiť ako človek+, teda nadčlovek). V záujme prežitia v extrémnych podmienkach Marsu ho stiahnu z kože, odstránia oči, uši, penis a semenníky; dostane novú kožu spolu so solárnym systémom, vďaka ktorému získava energiu od Slnka. Získa schopnosti Supermana – rýchlosť, silu, odolnosť… otázkou je ale, čo všetko stratí? Žeby ľudskosť? Po skvelých Obchodníkoch s vesmírom som si prečítal ďalšiu knihu F.Pohla (ktorý sa zaradil medzi mojich obľúbencov; už sa teším na Gateway), ktorá ma absolútne nesklamala aj napriek nižšiemu hodnoteniu tu na Legii. Kniha už na začiatku popisuje pretvoreného kyborga Williama Hartnetta – jeho vzhľad a „funkcie“. Medzitým sa zoznámime s hlavným hrdinom Rogerom Torrawayom, jeho milujúcou manželkou… moment… milujúcim manželom Rogerom Torrawyom a jeho manželkou, ktorá ho podvádza a on o tom nevie. Navyše s jeho najlepším priateľom, ktorý je dôležitou súčasťou projektu Man plus. Nastane veľký zvrat a náhradník Roger sa dostane na prvé miesto dôležitosti – ľudia ho zmenia na Marťana. Kniha z väčšej časti popisuje zmeny, ktoré na ňom ľudia z projektu spáchajú. Zmeny fyzické aj zmeny psychické. Predstavte si, aké by to bolo, ak by ste nemohli zavrieť oči, pretože je to nielen fyzicky nemožné, ale ani neovládate funkciu ako ich vypnúť. Počas čítania som mal neustále pocit neodvratnej katastrofy, ktorá spôsobí zlyhanie projektu Man plus. Čo to bude? Ľudské bláznovstvo ovplyvnené blížiacou sa vojnou od protistrany? Psychická krehkosť človeka? Nevera manželky? Nebodaj praví Marťania? A kam to potom bude smerovať? Vďaka tomu som bol neustále v napätí a pri najmenšej chybe, pri akejkoľvek zmene som hltal písmenká v snahe čo najskôr zistiť, čo to spôsobí. Samozrejme prišla chvíľa, keď som si už vravel, či vôbec dôjde k tomu odletu na Mars a prial som si, aby to bolo už čoskoro. Odpočet sa skončil, prípravy boli dokončené a… zvyšok konkrétne neprezradím, ale pútavosť knihy nepoľavila a dočkal som sa naozaj zaujímavého záveru. Až si knihu budete čítať po druhý raz, na niektoré pasáže (sami zistíte ktoré) sa budete pozerať novými očami. Výborné dielo po práve patriace do edície Mistrovské díla SF (Laser-books túto knihu plánuje vydať v tejto edícii; ak chcete vidieť ako Roger vyzerá pozrite si obálku na stránke vydavateľstva).

Přidávám se k ostatním. Zaujalo mě to a i konec nezklamal. Jen více, pane Brossmanne!

Tuto verneovku bych hodnotil jako jednu z lepších v žánru „příběh s tajemstvím“. Menší rozsahem, o to ale svižnější. Děj (výprava velrybářské lodi, která nevysvětlitelně ztroskotá – možná mořská obluda, možná tsunami) letí dopředu velmi rychle, autor se výjimečně moc nezdržuje cestopisnými popisy prostředí. O to víc si ale čtenář užije velrybářství. Ale celkově nadprůměr, i když to nelze srovnávat se sci-fi majstrštyky.

Klasická dobrodružná akční fantasy. Máme tu draka a hrdinu se kterým se můžeme ztotožnit. Předmětem je putování, jehož cílem je dopadnou zlého záporáka. Jak jsem řekl, klasická fantasy. Ale pěkná a zábavná. Kniha mě strhla a hlavní hrdiny jsem si rychle oblíbil. Děj pěkně odsýpal, nebylo nouze o dramatické situace. Prostě klasické znaky komerční fantasy, spolu s neoriginálností a klišovitým happyendem. Každopádně hlavní účel to splnilo na výbornou – pobavilo.

Olymp se mi líbil ještě o ždibet víc než Ílion, snad proto že už jsem se orientoval v postavách i v prostředí, na jehož zasazení i proměnlivost se věru těžko zvyká. Děj je takový nějaký přehlednější, stejně jako minule se mi nejvíce libíly trójské reálie a tentokrát i olympské, Achillova cesta za likvidací Dia byla prostě dokonalá. Abych to nějak shrnul – rozhodně palec nahoru, ale pozor – toto není snadná četba, pusťte se do ní nemáte-li na dlouho žádné jiné literární plány, chce to čas.

Předchozí díl mi sebral trochu důvěry a hlavně nadšení k této sáze (viz mnohé z toho co je v komentářích přede mnou), tento naopak špetku přidal. Pořád se to čte výborně a když zrovna neumírají dobré postavy jako podsvinčata, nebo na to nečekají, jste i docela spokojení s vývojem příběhu. Na druhou stranu jsem si v jednu chvíli uvědomil věc, která mě docela pobavila. Přes veškeré Martinovo mistroství, přes všechnu „drsnost“ i přes tu hromadu fantasy reálií je to vlastně jakási knižní telenovela. Taková VKV fantasy sága (nechci urazit nikoho kdo sleduje VKV, sám jsem neviděl ani díl, ale jiná telenovela mě zrovna nenapadla), jen místo Dany Morávkové máte Cersei Lannister :-). Je to rozvláčné, nikdy nekončící a slintající čtenáře to vtáhne stejně, jako telenovely ženy v domácnosti. Teď jsem zvědavý, jestli se mi tahle moje teorie potvrdí i u následujícího dílu :-).

Zatím hodnotím ze všech Martinových knih tuto nejhůř. Proč? Možná jsem si za těch pět knih už na Martinův šokantní styl poněkud zvykl (viz. komentář od papuja) a už mi to nepřipadá jako takové maso, nebo jsem měl prostě a jasně pocit, že se tam už tak moc, jako v předchozích dílech, neděje. Největším mínusem je pro mě ale asi něco jiného. Čtyři knihy (a že to jsou docela slušné bichle) někomu fandíte a prožíváte s ním všechno dobré i zlé (toho zlého je pro každého mnohem víc) jen proto, abyste v páté knize se skřípajícími zuby četly, jak potupně a naprosto odporně umírá a s ní/ním všechny vaše naděje. Tohle se už prostě těžko vydýchává. Jinak je to pořád samozřejmě bezvadné čtení a Martin je vypravěč par exellence, ale…

Zajímavá a rozporuplná kniha. Začátek je opravdu utrpením v té nejryzejší podobě. Autor čtenáře zasype lavinou různých jmen, pojmů a faktů o fiktivních náboženstvích a státech. A až do konce knihy ještě přihazuje. Ale když se člověk prokouše přes začátek, čeká tam zajímavý příběh se sympatickými postavami. Bohužel jak jsem řekl, autor dál přihazuje kdejaká jména a pojmy a abyste si neodnesli jen polovičatý zážitek, je třeba pořád dávat pozor (v žádném případě nečíst v hromadné dopravě, nedejbože o přestávkách ve škole). Některé pasáže, jako většinu pobytu v Brothu, jsem protrpěl. Naštěstí jsou tyto nudnější a složitější pasáže prokládány čtivějšími, i konec (tažení do ***) bych zhodnotil jako povedený. Na druhý díl jsem celkem zvědavý.

Kniha se rozjíždí velice slibně, první dvě třetiny knihy jsem si opravdu užíval. Atraktivní prostředí města Camorru spolu se sympatickými postavami dělají své a kniha utíká kupředu jako dobře promazaný stroj. První dvě třetiny prostě za jasných pět hvězd. Bohužel nám Lynch ve dvou třetinách předhazuje dost křečovitý a umělý zvrat. S odchodem několika důležitých postav mě to přestalo bavit a zbytek knihy jsem četl snad měsíc, přičemž jsem to prokládal jiným čtivem. Zbylé postavy nedokáží děj utáhnout a je to celé takové těžkopádné. Konec je taky nemastný neslaný. Nejsem vysloveně zklamán, přeci jen první dvě třetiny byly vynikající, ale po tolika nadšených recenzích jsem čekal trochu víc.

čtení navýsost zajímavé, ale nelehké. doba sepsání díla určuje jazyk, který je pro dnešního čtenáře nezvyklý. přesto by se dal označit autorův styl za čtivý. co se týče námětu a zpracování, tady nechal autor čtenáři maximum prostoru. je příběh vyprávěním o snu (spíše noční můře), autopsychoanalýzou, alegorií rozpadu starých pořádků nebo fantasmagorickou vizí očištění světa? ve spojení s kubinem je nejčastěji slýchat jména meyrink a kafka. mě se spíše vybavil ladislav klíma. kubinův román, jeho ojedinělé prozaické dílo, je skvělou demonstrací toho, jak fantastický román stál u zrodu literární moderny. nebo literární moderna u zrodu fantastické literatury? ;)

Po mírném zakolísání v minulém dílu se tento vrací do té nejlepší formy. Méně záhad a filozofie a tolik akce, že chvílemi nevíte kdo je živý, kdo mrtvý a kdo tak něco mezi. Taky se rozloučíme s několika hlavními postavami, z nichž některé mi přirostly k srdci i přes svůj odpor ke sluníčku, alergií na česnek a nervozitu v Magieřině přítomnosti. I když minimálně v jenom případě nemusí být odchod definitivní a vlastně bych se tomu i celkem divil. Co mě ovšem nepotešilo byl způsob jakým se objevily vrátka k dalšímu pokračování, ale to už je jenom můj úhel pohledu.

S pozdravem Tony-Z

Ano, ano, ano. Tak i já jsem podlehl a rozhodl se poslechnout si Píseň ledu a ohně. A musím říct, že toho rozhodnutí rozhodně nelituji. Takhle dobrou knihu jsem nečetl už hodně dlouho. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy šel spát v jednu ráno a v osm ráno jsem budil, abych mohl jít pokračovat ve čtení. Hra o trůny je skutečný nářez a všechny Starky jsem si ihned oblíbil, hádám ale, že jich autor několik zahubí přesně před koncem a nenechá je vstoupit do druhého dílu. ____od Pána prstenů a Bohatýra jsem nic tak dobrého opravdu nečetl. Asi jsem si našel novou drogu…

Z klasicke detske fantasy typu „jejda, ja jsem soucasti elity, svet je jinaci, nez se zdalo, a ejhle, jsem vyjimecny i v ramci te elity“, se stala mnohem temnejsi a vlastne velmi dobre postavena fantasy o „zvetsovani rozhledu“ a dospivani. To, co Harrymu Potterovi trvalo nekolik let, Max McDaniels zvladl za rok. Skutecne velkym plusem cele knihy je zcela netrivialni zaporak, pripominajici Franka z Tenkrat na zapade. Knize bych vytkl snad jen zbytecne moc postav, byt na druhou stranu prave to z ni dela dilo, ktere se vymyka bezne praxi.

Prekombinovane. Dej sice ubiha vcelku dobre, nicmene akce miji akci a prisera priseru – clovek ma trochu pocit, ze se autor chtel pochlubit, kolik reckych baji cetl. Samotny setup a zivot polobohu je zajimavy a originalni, bohuzel to trochu kazi skutecnost, ze pointu prvni poloviny knihy vyzrazuje uz zalozka a polovina recenzi.

Celkem vydařená conanovka, jejíž nízké hodnocení mne trochu mrzí. Sice to není Howard (a ani de Camp a Carter), ale kniha má nápad (Conanovou motivací zde je záchrana vlastní duše před démonem, kterého „omylem“ probudil, holt krást se nevyplácí:)), spád a místy obzvlášť povedenou atmosféru (část odehrávající se ve městě ovládáném čarodějnicemi je na conanovku nezvykle dusivá až depresivní).

Jak již bylo napsáno přede mnou, tato kniha nemusí sedět každému. Podobě jako jiný britský humor. Já mám naštěstí britský humor rád, proto jsem přečetl knihu téměř na posezení.:) Rozhodně patří do lehčí oddechové literatury.

jak už to tak u antologií bývá, něco se mi líbí víc, něco méně. z mého pohledu je sborník mírně nevyrovnaný, ale to je dáno záběrem NW a jeho autorů, ono to snad ani líp udělat nešlo. proto si myslím, že tahle kniha je záslužným počinem.

mírná výtka směruje k tomu postmodernímu blábolení o žánrech, protože jsem na to alergický, ale tady jde o osobní vadu :) maje doma literární vědkyni, která se nepříliš lichotivě vyjadřuje o většině teoretických rozborů SF a podkládá to celkem rozumnými argumenty, začínám jí stranit a ejhle, moje přecitlivělost na tenhle typ teoretizování je na světě.

Jsem velmi mile překvapený.Téměř 400 stran bez hluchých míst.Kniha vypráví příběh Jacka Chandagnaca, který se připlete přepadení lodi křiklouna Carmichaela a proti své vůli se stává členem posádky pirátské lodi Phila Daviese. Zůčastní se výpravy za fontánou mládí jako doprovod obávaného černovouse a bude muset vynaložit hodně odvahy a důvtipu aby pomohl zachránit Beth Hurwoodovou za spárů šíleného otce.To vše v kulisách legendárního ostrova New Providence, sídla pirátů. Mistrovsky napsáno,pro relaxaci výborná volba.Vzhůru na palubu staré šalupy Jenny po boku kouzelníků,magie a tajemství.

Kniha z dřevních dob, plná komunistických ideálů. Dozvíme se, jaký pokrok lidstvo díky komunismu dosáhlo. Lem tu popisuje celosvětový přístup k informacím přes počítač (že by první zmínka o webu?,) kosmická loď je vybavena technologií jako ze Star Treku – zhmotnují si, co je zrovna třeba a vedle toho jsou takové absurdity jako zvýšení rychlosti rakety odlomením plomby (to samé je i v Astronautech.) Pár akčních scén – zejména v závěru. Když ji čtu, tak si říkám, že je to prostě stará kniha, ale díla anglicky píšících klasiků jsou ještě starší a přesto na nich to „stáří“ není často poznat.

První třetina knihy je brilantní. Úžasná temná atmosféra moderního světa plného technologií prokládána myšlenkami, jak by to tu vypadalo, kdybychom o ně přišli. Poté se děj začne hodně točit kolem keltské mytologie a to pro mě bylo zklamání. Hororová atmosféra mi nešla dohromady se spoustou až pohádkových bytostí, které sice mají nahánět strach, nicméně realita je jiná. Když pominu netradiční prostředí, jedná se o klasické fantasy (najdi, použij, ztrať, najdi a zase použij). Takových fantasy je dnes taková hromada, že už mi to ani nevadí. Asi jsem si moc nepotykal s keltskou mytologií a to sráží konečné hodnocení. Nicméně Chadbourn perfektně zvládá epizodní situace (drak,nemocni­ce,mořské panny). Určitě si však přečtu další díl.

Přebal knihy chrlí na čtenáře tato superlativa: Jamesův první román POSEDLOST byl hodnocen kritikou jako „ten typ knihy, která může Stephena Kinga sesadit z vrcholu žebříčku nejprodávanějších knih“. Jiný román PŘÍŠEŘÍ kritika označila za „znamenitě napsaný napínavý příběh“. Avšak PROROCTVÍ je vskutku nejnapínavější a nejpůsobivější dílo, které Peter James dosud napsal… Muahahahaha, dovolte, abych se upřímně zasmála těmto PR blábolům. Pokud je „Proroctví“ Jamesovým nejlepším románem, pak se trůn mistra Kinga, převrácenců krále, neotřásá ani omylem. Máme před sebou příběh o zlu, vyvolaném spiritistickou seancí. Originální, že? Hlavní hrdinka první polovinu románu jen zamilovaně toká a přiměla mě pochybovat, zda do přebalu nebyla někým škodolibým vložena kniha ze sekce harlekýnek. Archeoložka Frannie se zakouká do Olivera, ovdovělého šlechtice s poněkud zvláštním synkem. Kolem těchto postav postupně přibývá nešťastných náhod a nehod, někdo přijde o prstíčky, někdo o ručičku, někdo o hlavičku, životem si nemohou být jisté ani děti. Ovšem v rámci konečného rozuzlení působí veškeré tragédie dost samoúčelně, nemluvě o tom, jak mě znechutil závěrečný náboženský cirkus… Tahle relativně nudná varianta „The Omen“ mě zkrátka nenadchla, neuchvátily mě postavy, jejichž fyzickému popisu je věnováno víc péče než psychologické stránce, atmosféra rovněž nestojí za moc a zápletka je banální až hrůza. Nejděsivější na tomhle hororu je, kterak jej na jiných serverech čtenáři hodnotí přinejmenším 95%. Z mého hlediska tedy pouhý slabý průměr, nedonutím se jít nad 45%.

Možná budu kamenován, ale nesdílím všeobecné nadšení z tohoto autora ani této knihy. Není to ÚPLNĚ špatné. Každopádně příběh má spád, autor se snaží o originální „upírskou teorii“ a sem tam i nápad – jenže co je to platné, když se časem vše zvrhává v pouhou eskapádu honiček a přestřelek, nudných díky nepřemožitelnosti a nezranitelnosti hlavního hrdiny, o kterého se prostě nebojíte. Jak se blíží závěr, místo napětí sílí nuda a občasná prezentace autorových politických názorů, které dnes už působí poněkud úsměvně, věci rovněž nepřidává. Lituji – tohle mě nebralo a víc dát opravdu nemůžu.

potvrzuji pozorování učinění gwinem. prožíval jsem tehdy dosti krušné období a knihu jsme četli se ženou po odstavcích nahlas. úžasně mi to pomohlo. na části s timem benzedrinem jsme se oba zasekli; smíchy jsme nemohli číst dál. skvělé parodie na básně JRRT (a neuvěřitelně dobře převedené do češtiny. poklona, pane překladateli, četli jsme zaráz i originál), pár skutečně zásečných heftů. samosebou, nic zvláště objevného v této knize nenajdete, ale jako všechny povedené parodie, se znalostí originálu docela jistě vyloudí úsměff na tváři. a to mám rád.

Tak asi jsem divný. Jak jsem tak pročítal komentáře, tak jsem si všiml, že jsem asi jediný komu tahle kniha přijde jako to nejlepší, co Červenák napsal. Kniha je velmi čtivá a tenhle styl mi sedne opravdu nejlépe. Proti tomu byl Bivoj strašně těžkopádný a rozplizlý. No prostě je to oficiální jsem divný (anebo ne, divní jsou všichni ostatní :-P).

I přes několik „standardních“ kousků je velká většina povídek výborná!

Kronika Královraha. Vskutku zaujímavý názov pre fantasy sériu. Jej prvá (v SK jedna, v CZ dve) kniha (a bohužiaľ zatiaľ jediná preložená do češtiny) s menom Jméno větru rozpráva príbeh o hostinskom Kotem, narodený ako Kwothe. Muž, o ktorom si niektorí myslia, že nikdy nebol. Do jeho hostinca prichádza Kronikár, ktorý si zapíše jeho život – od mladosti s rodičmi u kočovníkov, ich nečakanú stratu a život, až kým nepríde na Univerzitu. Príbeh sa odvíja v minulosti, cez Kwotheho spomienky spoznáme jeho ťažký život, prvú lásku (tu možno pripomenie nám chlapom situáciu, kedy sme sa nevedeli odhodlať pobozkať dievča :)), život na Univerzite – úspechy aj nezdary, krásne chvíle aj bičovanie. Musím pochváliť zaujímavú mágiu (sympatiu) spojenú s menovaním vecí či spájaním na základe podobnosti a presunom energie. Kniha sa mi už od začiatku páčila. Z prvých stránok na mňa dýchol… (vietor nie :)) pocit, že táto kniha bude niečím výnimočným. Nuž, trošku ma oblafol autorov pútavý štýl, najsilnejší práve v dialógoch. Čakal som trošku viac než „len“ pútavý príbeh nadaného chlapca, ktorý vzdoruje nepriazni osudu a nepriateľov (ktorých si na Univerzite rýchlo vytvorí). Chcel som niečo zložitejšie než dobre napísaný, pútavý no jednoduchší príbeh. Avšak… moje sklamanie nie je veľké, pretože toto je len začiatok. Kniha nenudí, hoci pútavosť niekedy zakolíše. Postava Kwotheho je veľmi pekne vykreslená a v nej vidím obrovský potenciál do ďalšieho dielu (dvoch…). Som zvedavý, čo sa neskôr stane – čo viedlo k menu Kráľovrah, čo viedlo k tomu, že sa uchýlil do hostinca a stiahol sa do ústrania, kde na toho veľkého muža pomaly sadá prach. A takisto dúfam, že sa aj v súčasnosti niečo stane – pripomenutie z minulosti, starí nepriatelia a pod., nech sa poprepája minulosť so súčasnosťou. Prvá kniha má zatiaľ zaslúžené 4*.

Příznivci „Malazských knih Padlých“ by měli zbystřit svou pozornost a zvážit, zda si čekání na další literární skvost od Stevena Eriksona nezkrátit četbou ságy, která v některých ohledech „MkP“ hodně připomíná, byť nedosahuje až takových kvalit. Glen Cook zavádí čtenáře do značně komplikovaného světa, plného znesvářených národů, státečků i rodin, do světa intrik, soubojů, bitev i rodící se války. Od počátku jsme zahlceni množstvím jmen, názvů a informací. Můžete si zkusit systematicky psát výcuc o tom, kdo je kdo, s kým, proti komu, kdy, proč a jak… nebo můžete prostě číst a čekat, až časem události a postavy v hlavě zapadnou na svá místa. Každopádně budete vystaveni náporu na vaši pozornost a „chvíli“ potrvá se zorientovat. Obvykle se nijak zvlášť nepídím po rejstřících a mapách, nicméně v tomto případě by rejstřík byl vítanou podporou nespolehlivé paměti a mapu jsem skutečně velmi postrádala, protože poloha všech království, hrabství a měst by s nejvyšší pravděpodobností usnadnila pochopení konfliktů. Glen Cook je ve složitém světě „Tyranie noci“ doma, já jako čtenář jsem ke své lítosti zůstala poněkud tápajícím cizincem, navzdory zjevným paralelám ke středověké Evropě. Vizualizace bohužel chybí, přidávám tedy odkaz, který by měl příštím čtenářům „trošku“ napovědět: http://www.amazon.com/review/R6GHPSWBAZ83R . Tak jsem si postěžovala, popojedem;-). Děj sledujeme ve třech liniích. Nejdůležitější postavou je elitní dreangerský válečník Els Tag. Pro svou inteligenci, strategické myšlení a přizpůsobivost byl vyvolen stát se špiónem v konkurenčním impériu, vyšplhat co nejvýše v hierarchii, dostat se k mocným, špehovat a pokud možno nenápadně škodit, oslabovat pozici vůči Dreangaru. Els plní předpoklady beze zbytku, pomocí svých schopností, štěstí i nějaké té božské pomoci se dokáže vypracovat z bezvýznamného žoldáka ve vlivného muže. Nejde o vyloženě kladného hrdinu; zakouší pochybnosti, když v rámci své role pomáhá nepříteli, občas také využívá metody, jaké v klasických fantasy knihách přísluší záporným postavám – v případě potřeby neváhá mučit ženu, či v rámci slibu úkladně zavraždit člověka. Další dějová linie sleduje události očima bratra Kandla. Převážně za pomoci tohoto duchovního jsou nám přiblíženy náboženské záležitosti, zejména však rozkol v církvi. Mám-li parafrázovat úžasný „Monty Pythonův život Briana“, jde o klasický konflikt, zda následovat svatý sandál či svatou tykev;-). Církevní hodnostáři to vůbec od Cooka pěkně schytali, v jeho podání jde (až na řídké výjimky) o spolek arogantních, neschopných, případně všehoschopných zvrhlíků:-). Třetí dějová linie začíná pár set let před hlavními událostmi, nahlédneme v ní do osudu skupiny barbarských válečníků, určených starými božstvy k vyhledání a zničení člověka, co nevědomky objevil způsob, jak zabíjet bohy. Bratři Shagot a Svavar jsou navzdory své krutosti spíše politováníhodní, jsou jen bezmocnými loutkami v rukou mocných, bezohledných bytostí. Systém fungování nadpřirozených sil je ve srovnání s Eriksonovými „MkP“ asi největší slabinou; postrádala jsem lépe propracovanou mytologii, hloubku, temnotu… Navzdory délce knihy mi někdy chyběl detailnější, osobnější popis děje, občas to zkrátka na můj vkus přeskakovalo příliš zběsile a nezaškodil by bližší pohled namísto pár neosobních vět. Pochválit je třeba živé dialogy, záblesky černého humoru a nadsázky, jejichž zásluhou je kniha svižně čtivá. Celkový dojem z „Tyranie noci“ je pozitivní, ačkoliv se přece jen nemohu zbavit pocitu, že si Glen Cook ukousnul trochu moc velké sousto a nebyl schopen ho přežvýkat a spolknout plynule – monumentální dílo, leč poněkud roztříštěné. Co ještě dodat? Obálka je „naživo“ mnohem hezčí než v pouhém náhledu a redakci uniklo pár překlepů (nic tragického)… Pokračování si každopádně nenechám ujít, se znalostí postav a reálií by mohlo jít o méně komplikované čtení;-). Zatím solidní nadprůměr a čestných 74%.

Román psaný typicky davidovským stylem s typicky davidovským mixem akce a bokem nahazovaných témat k zamyšlení, tentokrát převážně nad střetem tolerance a náboženské víry, byť ne v tak extrémní formě jako třeba v „Prašť jako uhoď.“ Tvrdý konflikt dvou měňavců, fanaticého policajta Oda a psychotického sériového vraha má švih i šťávu, překlad davidovských slovních hříček a legrácek je brilantní. Nudit se rozhodně nebudete a i když sem tam probleskne dojem „tohle už znám,“ autorovi budiž přičteno ke cti, že zdroje své inspirace (mj. dalšího slavného „měňavce,“ Cameronova Terminátora T-1000) nepopírá, ale v předmluvě se k nim hrdě hlásí.

Největším záporem je podle mě závěr, který autor prostě v zápalu přestřelil. Na hony z něj čiší jeho minulost comicsového scénáristy, kde čtenáři přímo před očima defilují barevné obrázky a bubliny s textem – jenže co se snese v comicsu, v knize už je příliš. Nebýt tohoto, byla by hvězdička navíc, i tak je však Obležení jízdou, která je na Star Trek standard vysoce nadprůměrná a určitě nezklame.

Generic fantasy. Trošku neobvyklá je schopnost hrdiny teleportovat se, ale aspoň se tak autor vyhnul nutné řadě neuvěřitelných náhod, které se běžně dějí ostatním dobrodruhům v nesnázích v jiných titulech. Kladně hodnotím i zasazení děje mezi kočovníky na severu, nicméně i tak kniha trpí na naprosto průměrný a ničím nevyčnívající příběh.

Většina podstatného už byla řečena v předchozích komentářích. Oproti prvnímu dílu je rozjezd pomalejší, ale přesto se mi „začítalo“ snáze, postav je víc, ale na některé jenom tak nezapomenete – a zejména konec Coltainovy linie je něco, co jsem rozdýchával dost dlouho, to se prostě musí přečíst. Děj je vůbec o poznání temnější a drsnější, ovšem přesto obsahuje „jiskřičky ve tmě“ které mu dodávají překvapivý cit, záchvěvy lidskosti i uprostřed nejhlubšího pekla, navíc často od postav, u kterých bychom to nejméně čekali – smilování Aptorianské démonky nad tisícovkou ukřižovaných dětí, dojemná snaha Mappo Trella o záchranu přítele, atd. A vším prostupuje prvek, který v prvním dílu nebyl zdaleka tak výrazný, ale zde dodává překvapivou sílu: Eriksonova vášeň pro archeologii. Popisy měst a celých říší pohřbených pod nánosy písku Raraku, intenzivní dojem, že celá lidská civilizace je pouhá tenká vrstvička laku na kostře světa, pod kterou jsou vrstvy MNOHEM starší a silnější, střepy prastarých říší, snů i tragédií…

Jiné než absolutní hodnocení této knihy skutečně není možné a už se nemohu dočkat další části. Z Malazské knihy padlých se zvolna rýsuje to nejlepší, co jsem za poslední dva roky minimálně četl, a to podotýkám, že se rozhodně neřadím mezi skalní fanoušky fantasy.

jsem nadšen. atmosféra a poetika hřbitova, podivný osud dítěte a věci za světem. odpouštím autorovi i konec s malým bůžečkem ze stroje a několik málo logických škobrtnutí (indigový muž, sleer atp.), protože tohle je příběh jak víno!