LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Kniha o sile klamstva, ideálov, žien… o nádeji. David Brin napísal príbeh o tom, ako môže náhoda zapôsobiť vo veľkej miere. Gordon nájde mŕtveho poštára, ktorého uniforma poslúži Gordonovi pred zamrznutím v našom svete po III. svetovej vojne. Zakrátko sa okolo Gordona vytvorí legenda, ktorá narastá spolu s jeho rozprávaním o situácii vo svete – fantázie a lži, ktoré v ľuďoch prebudia chuť bojovať. Veľmi dobré, v prvej polovici založené najmä na jeho ceste, zvyšok som prečítal naraz. Zatiaľ len 4*

tak mlok ročník 2009 není archivní. žel, oproti loňsku a předloňsku kvalita opět upadla do předchozí bídy. žádná výrazná povídka, jen málo nadějí, za to nemálo nepovedeností. inu, není každý rok posvícení…

Tak na první knihu od Kinga jsem si asi vybral sakra špatně. Myslím že tu knihu psal 12 let King pro sebe a ne pro čtenáře. Protože jen sám tvůrce tohoto příběhu se v té roztříštěnosti může vyznat. Nebo je možné, že když to psal, tak chodil na návštěvy k donu Juanovi a Carlosi Castanedovi na nějaké laskominky. Kniha vlastně nemá začátek ani konec, nemá vysvětlenou pointu, nemá dokonce svým způsobem hlavu ani patu. Čtenář lítá z jednoho světa do druhého, (minulého, budoucího, snového atd.) od jedné podivnosti k další. Nic není vysvětleno. Jednání hlavních osob není také skoro vůbec vysvětleno a je takřka bez logiky. O pistolníkovi Rolandovi a vlastně ani o Muži v černém jsem se nedozvěděl to co bych si přál vědět.
Nebýt pěkného doslovu, kde autor přiznává: že sám neví ještě mnoho z pistolníkova života, nebo ostatních zúčastněných osob, asi bych odhodil do kouta a řekl bych si „konec!“. Takhle mi nezbývá něž jít do dalšího dílu a doufat, že mi bude poodhaleno trochu víc z podivného světa a jeho hrdinů. A snad to bude u mě stejné jako u komentáře „KainIX“ a své hodnocení po přečtení více dílů kde se mi rozsvítí v hlavě změním.

Nebyla tam ani stopa po upírech, přesto to bylo takové Kulhánkovské. Mělo to dobrý nápad, zajímavé prostředí, ze kterého by se dalo vytěžit, ale sklouzlo to jen ke střílení. A ještě takovému suššímu.

Vše je již napsáno v předchozích komentářích, takže se nebudu nijak rozepisovat. Za mě jen, že mi to nějakým podivným způsobem připomělo „Den Trifidů“. Asi mi zahrála nějak na city taková ta postkatastrofání atmosféra, kterou jsem si opravdu vychutnal. Malé mínus je jen u hlavních postav, ty šly nějak trošku mimo mě. Nevžil jsem se do nich tak jak bych si přál. Takže je to výborných 96%.

Román snad inspirovaný stvořením člověka napsaný velmi čtivým a příjemným slohem. Barvité popisování krajin i lidských povah sloučené s jímavým příběhem dělá z knihy velice příjemné čtení, byť je to příběh tragický. Doporučuji.

Docela zklamání. Klasika německé literatury, moralitka o člověku který prodá svůj stín aby následně zjistil, že žije ve světě kde nemít stín je totéž jako nemít čest a že prohloupil a bohatství mu je kničemu. Rozsahem spíš novelka než kniha, co mi ale vadilo je že to je příběh bez pointy, bez dostatečného vyznění (jakéhokoliv, třeba morálního). Pozitivem je pokoušení hlavního hrdiny ďáblem, které je docela dobře zpracované. Celkově ale tak nějak o ničem.

Bohužel nemohu než nesouhlasit s předchozími komentáři. Kniha nemá pointu, akční děj ne nepodobný Kulhánkovi (ale ne moc originální) a nakonec chybí rozuzlení.. Pokud se autor z prvotiny poučí, tak nás v budoucnu možná mile překvapí.

V porovnání s předchozími Gaimanovými knihami se jedná o velmi slabý kousek, ale… ale pokud k tomuto dílu budeme přistupovat jako k příběhu pro dětské čtenáře, pak svůj úkol plní na 110% a to i přes fakt, že Coralina se mi líbila víc. Na druhé straně je to lepší než Stardust.___ Gaiman rád vodí čtenáře za nos, místo honby za pomstou, kterou jsem čekal, z toho udělal story o výchově mladého sirotka na hřbitově, čímž mě velice příjemně překvapil. Kniha hřbitova je plná ingrediencí, které jsou pro mistra typické. Snad si ji někdy koupím…

Na to, že to je určeno pro YA, tak je to hodně depresivní a vůbec zábavné. Téměř žádná zápletka, jen 2 hlavní hrdinky neustále žijící ve strachu, že se staně něco hrozného a ono se skoro nic nestane. Jen jedna menší akce v závěru knihy. Anotace na zadní obálce knihy slibuje daleko víc. Možná je to spíš anotace k celé sérii, ale určitě ne k tomuhle prvnímu dílu.

Velmi dobré, i když ne takový trhák jako mistrova známější veledíla. Děj se točí kolem desetiletého děvčete bloudícího lesem, a je hlavně o psychických pochodech, hrábnutí si na dno sil a nalézání rezerv tam kde si myslíme že už žádné být nemohou. Sporné je to tu s fantastickým prvkem – jsou tu halucinace popisované tak, že jsou skutečně na hraně reality, ale budiž. Tuhle knihu by fandové Kinga neměli minout, naopak se jí vyhněte pokud trváte na emzácích nebo elfech – tohle je skutečně reálný horor.

mne zas zvlášť vysvětlující statě na konci knihy úplně dostaly, krásně zpracováno :) A celkově čtivá kniha ke které se jistě vrátím…

Takove smutnejsi, az se zda, jako by se Pratchett loucil… ale brilantne napsane.

Jenny Caseyová bude mať päťdesiat a podobne ako hrdina v Poslední svého druhu je kyborgom. Telo veteránky však začína zlyhávať – zlá termoregulácia, návaly adrenalínu, príliš nebezpečné reflexy, bolesť tela aj duše. Po stretnutí s nenávideným plukovníkom Valensom sa dozvie krutú pravdu – nezostáva jej veľa času a zomrie. Môže podstúpiť operáciu a hw&sw vylepšenie, no nebude to zadarmo. Jenny je vmanipulovaná do tajného armádneho projektu v blízkej budúcnosti našej Zeme, ktorá sa chveje studenou vojnou pokroku medzi Amerikou a Čínou. A Jenny je dôležitým kúskom, ktorý môže prevážiť váhy moci na jednu stranu. Aj keď sa podľa anotácie a naozaj skvelej obálky Jana Doležálka zdá, že nás čaká príjemný akčňák, nie je to tak. Kniha je veľmi psychologická, hlavná postava je naozaj skvele vykreslená – od minulosti až po obavy a strachu zo zmien – čomu pomáha aj ja-rozprávanie, pravda, v prítomnom čase (kto si prešiel Mariňákmi, tento spôsob rozprávania ho nezarazí ale poteší :)). Vedľa slušnej psychológie tu máme virtuálnu realitu, čáry máry z neurológie, postavu Richarda Feynamana – umelú inteligenciu podľa skutočného (z nášho sveta) fyzika, ktorá má vlastné vedomie a slušné odkrývanie intríg. A v závere aj jednu ozaj dobrú akciu s nepredvídateľným zakončením. Zakončenie prvého dielu prezrádza kde bude príbeh pokračovať, teším sa na presun do vesmíru a som naozaj zvedavý, akým smerom sa bude uberať, pretože to zatiaľ nie je zjavné. Kniha je trochu zdĺhavá, aj keď na pútavosti sa to neprejavilo – Zakalená je prvý diel trojdielneho príbehu, ktorý mal pôvodne vyjsť v jednom celku. Preto očakávajte veľmi zaujímavý, ale stále rozjazd. Ďalší diel vyjde začiatkom roka a nezostane len uňho.

Svižná kniha o upírech. V dnešní době a zvlášť ve fantasy je toto téma už tak vyždímané, že asi není možné, přinést do jejich světa něco nového. Nejkrásnější na této dvojici autorů je to, že se o to ani nepokoušejí. Máme tu upíry s několika klasickými schonostmi i slabinami. Nejsou to však žádné nemyslící bestie, mají city, paměť i vlastní minulost. To je činí něčím víc než jen masem na porážku. Bohužel na konci to není dotažené. Teesha (jedna z upírek) se ve svých vzpomínkách stále zaobírá vraždou svého milovaného a nespravedlností. I když se jí časem začne nemrtvý život líbit, to čeho je schopná ke konci knihy k ní moc nesedí. Ale i tak moc čtivé a jsem zvědavý na další díl.

Kniha sporných kvalit. Jazykově a nápadem špatná není, ale ztrácí díky jisté lacinosti zpracování, i když to asi ponejvíc vychází z dobového kontextu, kdy lidi vzrušovalo všechno co vonělo asijskou exotikou a východní mystikou. Proto asi volba postav (Tibet) a hlavnách záporáků (Japonci). Celkově se děj točí kolem nadpřirozených schopností získaných díky tibetské mystice (předvídání budoucnosti, vynález smrtících paprsků (radioaktivita?)) a pokusu vyhladit bílu rasu a nahradit ji žlutou. Zkrátka jedna z knih které nepřežily dobu svého vzniku.

Sice u této, v pořadí třetí knize ze světa Bas-lag, dostávám pocit, že se Miéville začíná opakovat a některé pasáže bych krátil, celkový dojem je pozitivní, stále jsem byl učarován autorovou nezkrotnou fantazií (Kakotopická skvrna, nejroztodivnější formy života – obří kaktusíci, golemové…) a v napětí, s čím autor překvapí příště. Škoda matnějších postav. Za sebe mohu doporučit.

Možná je hloupé psát, že tomuto dílu dávám „jen“ 90%, ale ve srovnání s Hrou o trůny je Střet králů slabší. A přitom je v něm víc snad všeho. Intrik, boje, zrady a ano … hlavně králů. Mimoto též postav a bohužel i přes Martinovo mistrovství vykreslit opravdu životné a uvěřitelné charaktery, jsem měl občas problém, vzpomenout si, která že to je vedlejší postava a co udělala předtím (v hlavních, přestože jich je hromada, se ale vyznáte bez sebemenších problémů). Pořád se ale jedná o nejlepší fantasy ságu (nepočítaje klasiku klasik od jiného R. R.), kterou jsem kdy četl. Martin je prostě úžasný spisovatel, který dokáže obsadit svůj svět skvělými postavami (přestože je často staví proti sobě), ke kterým se ale často chová až neuvěřitelně krutě. Bohužel, svědčí to příběhu a tak to nelze než oplakat a číst dál… Ona vás ta kniha totiž chytne, nepustí a nakonci vyplivne. A přestože se toho na té spoustě stran stane hromada, na většinu otázek odpovědi nedostanete a naopak jich ještě spousta přibude. Nezbývá, než sáhnout po dalším dílu.

Skvěle napsáno. Z knihy se mi zdá, že vznikla spojením samostatně vzniklých povídek – každá z nich má výraznou pointu typickou pro samostatné povídky. Malinko mi vadilo, že některé tajemné skutečnosti světa Pohraničí se zde prostě natvrdo řeknou (třeba kolem Pterrů) se všemi detaily. Doufal jsem, že budou roztroušené po všech románech a čtenář si je bude muset posbírat ze střípků. To ale neubírá knize na čtivosti, je skvělá.

Po dlouhé době na mě dýchl duch verneovek a navíc tam, kde jsem ho nečekal. Clarkové se podařilo stvořit velmí yvláštní knížku. Ač se zdá, že v ní čas neplyne příliš rychle a prakticky nic se neděje, opak je pravdou. Nespočet postav se proplétá anglickou společností i napoleonskými válkami a vytváři tak neskutečně poutavou mozaiku příběhů – tu smutných, tu veselých a velmi často originálně zabalených. Velkým plusem knihy je i to, že ač pojednává o studiu magie, tak se čtenář nemusí bát, že na každém kroku narazí na uhrovité studenty, kteří berou boj se zlem jako hru. Jonathan Strange i pan Norrel jsou gentlemani každým coulem a sluší jim to víc, než nejmodernější létající koště.

Docela solidne kniha, je6 v8s uchv8t9, tedz aspon mne uchvatila. POZNAVATE PROSTREDI lovkzne upiru. Dle meho nayoru velice povedena kniha.

nápad s paraměsty je kongeniální a stejně tak i jeho líčení v příběhu a použití pro fabulaci. klobouk dolů. miéville jako detektivkář taky celkem dobrý, ale… jeho policajti jsou civilní a normální, jenže někdy jednají ne zrovna tak, jak bych čekal. i když, koho to zajímá, krom mě, že? ;) ale právě jisté rozpory ve vnitřní logice jednání postav a dosti uspěchaný závěr mě vedly k nižšímu hodnocení. nedejte se tím mýlit, i tak jde o fantastický příběh, se vším všudy. a miévillovy společenské a politické postřehy mi tentokrát takřka 100% sedly.

redakční práce českého vydání se mi zdá odbytá. narazil jsem na pár zásadnějších chyb (viz diskuze), text také ale celkem často škobrtá. chtělo by to podrobnější srovnání s originálem (ten /zatím/ nevlastním), jinak nejsem schopen být přesnější.

Pro mě je kniha docela zklamáním. Už podle názvu „Legie nesmrtelných“ jsem čekal opravdu více. Nebýt čtyř povídek z celkových deseti: Steven Erikson – Zdraví mrtví 100%, Miroslav Žamboch – Na válečné stezce 90%, Raymond E. Feist – Kurýr 70%, Petra Neomillnerová – Zmetek z temnot 70%, hodnotil bych celkově jako podprůměrnou knihu. Ostatní povídky mě nijak neoslnily a ani nejsou bůhvíjak originální. Jako fanda Eriksona jsem si tuto knihu musel přečíst. A vlastně jen díky němu a Žambochovi toho nelituji.

Pro mně osobně kniha roku. Autor ji psal zjevně pod vlivem 9/11. V dějové rovině jde o příběh ze světa kde vládne islám (díky úspěšným teroristickým útokům na západní civilizaci), v myšlenkové rovině je to pak o manipulativnosti náboženství, o tom že hlava každé církve se stará především o to aby kryla vlastní špínu a udržovala své ovečky v nevědomosti. Pan Komárek se mi přesně trefil do noty, plný počet. Bonusem navíc jsou české reálie, byť vlivem Islámu často k nepoznání.

KNihu jsem přečetl-no, ze zatajenám dechemne-to bych musel být Tobiáš Jánský nebo někdo jemu podobný. Jedna z nejlepších českých sci-fi/fantasy knih, kterou si prostě musíte zamilovat.

Tak to mě opravdu nadchlo, úžasný příběh a hlavně neuvěřitelně čtivý a dobře napsaný. Těším se na další díly.

Druhý díl je mírně horší než první, ale draků si tu užijete opravdu dosytosti.

Temeraira chtějí v Číně, odkud pochází, protože byl původně určen jako dar Mapoleonovi. Většinu knihy tráví na lodi, kde si ho na svoji stranu chce získat čínský princ a jeho rádci a přepadne je vodní nestvůra, ale nakonec stejně dorazí do Číny. Zde Temeraire vidí z jakou péčí se Číňané starají o draky.

Kniha v mnohém připomíná kýčovité americké seriály (alespoň děj odehrávající se v našem reálném světě), ale to, jak čtivě a působivě ji autor napsal, je obdivuhodné. Svět Rondua je trochu „pratchettovsky“ napsán (v mnohém velká kopírka), ale jinak se budu na další Carrollovy knihy těšit.

Stablefordova kniha rozhodně není pro všechny. Rozhodně je pro ty, kteří se vyžívají v biologii a dlouhých filosofických úvahách. Zbytek se většinou bude nudit (viz. ostatní komentáře). Kdo doufají v nějaké bitvy pod pojmem upíři, bude spíše zklamán. Že je ale Říše strachu svým způsobem mistrovské dílo, se autorovi nedá upřít.

Westernová Větrná hůrka natažená do obludných rozměrů.. ale nejvíc mě mrzí, že první věc, která mě napadla po dočtení, bylo: tak už to mám konečně za sebou!! Ubrat tak 200 stran.. a s pár momenty si dát víc záležet, tak by to bylo „krásné“

Zvláštní kniha, budu si muset od Palahniuka přečíst i něco jiného abych zjistil jestli takhle píše pořád. Přemýšlivě, ironicky, vtipně a zároveň smutně a znechuceně. Program pro přeživší je vlastně příběhem dlouho odkládané sebevraždy člena jedné prapodivné sekty kdesi v Americe. Autor v knize zlehka uvažuje nad tématem normality – je normální to, co se přirozené, vstřícné a pokorné, nebo „většinový svět“ ve kterém žijem? Kniha se mi velmi dobře četla a jen autorův styl kterému jsem nepřišel úplně na chuť mi brání dát plné hodnocení. Ale třeba to po přečtení dalších kousků tohoto autora změním.

Skvelá poviedková zbierka, na ktorej mi vadila práve jedna vec – poradie poviedok. Prvá poviedka Mé oči se za mnou zavřely je geniálna. Zatiaľ som nečítal poviedku, ktorá by ju dokázala zatieniť. A v tom je kameň úrazu. Pretože je prvá a najlepšia, v ďalších poviedkach očakávate niečo podobne geniálne (aspoň v mojom prípade). Túto zbierku som dočítal dnes a to po viac než roku od prečítania prvej poviedky. Zvyšné poviedky jednoducho na prvú nestačia, ale nie sú zlé. Tak teda Mé oči se za mnou zavřely – príbeh o komunite slepých a hluchých ľudí, ktorí si vytvorili vlastný jazyk – reč tela – opisovaný normálnym človekom. Fascinujúca a nezabudnuteľná poviedka ma dokonale ohromila, záverečnú vetu si pamätám od prvého prečítania… jednoducho krása. Létajíci komando je krátka, akčnejšia poviedka, ktorá vás prekvapí silnou pointou o zlom osude ľudstva. Překupník je zas spočiatku (zdanlivo) príbeh o hľadaní novej obete pedofila, ale o tom to nie je. Nakoniec zistíte, že poviedka je práve veľmi ľudská a dokazuje, že človek nedokáže žiť bez niekoho blízkeho. Vrah barbie zas ukazuje dokonalú uniformovanosť komunity rovnakých „ľudí“, kde jeden z členov bol zavraždený. Ako zatknete pravého páchateľa, keď ho nerozoznáte od stoviek iných – odsúdiť spoločnosť nemôžete. A záverečná Press Enter je ľúbostná detektívka o veteránovi z Vietnamu a jeho šikmookej priateľke, šmrcnutá cyberpunkom a v závere totálnou paranoiou. Všetky poviedky majú na sebe štítok originality, zaujímavých tém a erotického podtónu. Ale o erotiku v tomto prípade vôbec nejde. S touto zbierkou by sa mal zoznámiť každý, kto má rád vyššie spomenuté kvality :) Len Mé oči se za mnou zavřely čítajte ako posledné, inak si zvyšné poviedky tak nevychutnáte.

Kniha nabitá nevšedními myšlenkami. Card stejně jako v případě Descolady vytvořil svět, který stojí na novátorském a propracovaném biologickém základu. Byl jsem dějem naprosto pohlcen. Hlavní postava (a vlastně nejen ona) svou vůlí bojuje s osudem. Nápady s Hlavami, biologickou přeměnou, výchova Hypomené, postavy vykreslené velmi plasticky a uvěřitelně a gradace děje, to všechno dělá z této knihy klenot. Minus vidím v malém rozsahu. Taková snůška originálních nápadů by dozajista snesla větší rozsah.

Tak tato kniha určitě nepatří k mistrovým majstrštykům, ale proč ji nezmínit když už jsem po ni na dovolené sáhl. Během čtení mi vrtalo hlavou, proč mi Hvězda jihu připomíná Asimovovu sérii o Lucky Starrovi, až mi to došlo – je to ona do očí bijící snaha poučit čtenáře, přičemž příběh je jen tak nedbale nabalen okolo. Cílem knihy zkrátka bylo zaplnit další místečko na Vernově cestopisné mapě (tentokrát jižní Afrika) a, když už tam autor byl, sdělit čtenáři něco o diamantech. Vznikl tedy cestopis z jižní Afriky s diamantovou detektivní zápletkou. Fantastický prvek zde měl velmi namále, ale nakonec se našel (POZOR SPOILER: „sebevražda“ diamantu). Abych to shrnul: nic objevného, ale jako lehké čtení na večery to není špatné.

Je to už dlouho co jsem tuhle knížku četl, ale i přesto na ni celkem často vzpomínám. To že patří do mých top10 mluví snad za vše. Greg zde čtenářům předkládá užasný okouzlující svět bez zločinu, kde jeden spisovatel spáchá hromadnou vraždu všech svých následovníků. Nejvíce jsem se těšil na finální ponoření do mysli psychopata a i to předčilo všechna má očekávání. Prostě kniha mého srdce :-)

Jedná se o „původního“ Conana od jednoho z autorské trojice, která rozšířila a zvěčnila kult Howardova bijce. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že takové fantasy se prostě už nepíšou :-) pokud si chcete odpočinout u jednoduchého, ale přesto napínavého příběhu nemůžu vám doporučit nic jiného. Hodnotím to, ale s ohledem na rok vydání, takže s tím počítejte :-)

Kniha o pěti dětech, které jednoho večera potkají umírajícího mimozemšťana a získají od něj schopnost přeměny na zvířata. A samozřejmě tak musí zachránit planetu. Že to zní jako blábol? Ano, opravdu to tak je. Kniha je neskutečně hloupá a jednoduchá. Je určena především pro děti, i když některé pasáže mi do dětské literatury příliš nepasovaly. Nicméně určitě si najděte jiné a mnohem lepší knihy. Tímhle nic nezískáte. Celkově mě bavili asi jen 2 kapitoly z 26 a některé Marcovy hlášky. Proto 30%

původně jsem knihu srdnatě ignoroval a pak mě komentář jany677 přiměl si ji koupit a přečíst. a neprohloupil jsem. neuvěřitelně čtivé (vtáhne do příběhu takuřka okamihně), citlivé, civilní a hlavně pravdivé; zvláště co se týče vztahu nových technologií a původně téměř izolovaných komunit (připomnělo mi to bolševickou revoluci a jejich snahy skákat z feudalizmu do bájného komunizmu – výsledek je stejně tristní tu i byl tam). a proč při tom všem jásání nedám plný počet? inu, kniha je místy více šílená, než bych považoval za daných okolností za literárně nutné (viz ono maeino početí) a někdy mi přijde přemoudřelá, trochu jako agitka. nicméně, narozdíl od všech mně známých agitek (a že jsem jich za život pár zakusil na vlastní kůži), je to angažovanost umírněná a rozumná. nové technologie jsou vlastně také sociálními revolucemi a nemilosrdně drtí ty, kdo nejdou s novou dobou. schovat se do hor či hlubokých hvozdů nepomáhá…

Uf, dočteno a šup s tím do antikvariátu. Oceňuji, jak si s tímhle svým dílkem Mirek Žamboch vyhrál, jak se snažil pomocí matematiky všemu dodat smysl a zdání reality. Pro mě to tedy byly jen abstraktní bláboly, klidně teorii M-pole mohl napsat svahilsky a pochopila bych ji zhruba stejně:-)). Ale pro nás blbé tam naštěstí byla postava Francesky Saliceové, co všechno objasnila hezky polopaticky. S výjimkou těchto vysvětlovacích pasáží se na čtenáře valí jedna zběsilá akce za druhou, s Marikou už naštěstí tolik netřískají hormony a žádný z hrdinů si navzdory superschopnostem nemůže být jist životem. Skon některých osob byl na můj vkus popsán velmi odbytě, jen zmínka v ději a jede se dál. Navzdory svižné čtivosti jsem se knížkou prokousávala poměrně ztuha a motivací mi nebylo zjistit, jak to dopadne, ale konečně DOČÍST a mít to z krku. Stále mi vadilo poklonkování reálným osobnostem, veškerá nadsázka se soustředila jen na tohle vzájemné kočkování, zatímco akčním pasážím vtip skoro chyběl. Konec pitvání: Mirek umí, dokázal to i „Líhní“, akorát mně osobně zvolené reálie, zápletka ani postavy kdovíjak nesedly. Přečetla jsem si i závěrečný doslov, jestli v něm nenajdu důvod pro zlepšení svého mínění a hodnocení… bohužel ne, obsahuje pouze informace zcela zjevné, žádné polehčující okolnosti:-). 55%

Skvělé povídky bohužel padly do rukou špatného vydavatelství. Blbý překlad a odbytá redakční práce.