LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ak človek čítal Planetu smrti, tak mu celá knižka príde povedomá/ zbytočná. Ak nečítal, tak by to mal urobiť.

Stephen King v knize O psaní říká o Silmarillionu, že je to „kulhavý epos“. Nejdřív jsem mu to měl za zlé a memoáry o řemesle jsem málem vztekle zahodil, ale s postupem času mi došlo, že je to vlastně pocta. Silmarillion je kulhavý epos. A právě v tom, co zůstává nedořečeno, v náznacích a skrytých dějích se ukrývá síla tak brutální, že těm, kdo si tohle dílo přečtou a zorientují se v něm, už zůstane někde uvnitř navždy…

Uff… tak rovněž dočteno. :-) Když si tak procházím komentáře, napadá mě jen pár věcí, co bych k nim mohl dodat, aniž bych zbytečně opakoval: Počet postav – nebyl takový problém. Byl jsem varován a dával si pozor, jistě, všechny okrajové zápletky jsem nejspíše úplně nezachytil, ale celkovému pochopení příběhu to nevadilo a není to nic, co by nenapravilo druhé přečtení. Originalita – bezpochyby nejoriginálnější a nejpůsobivější kniha, co jsem v poslední době četl. Kde jinde najdete třeba svět uvnitř meče? :-) Básně v úvodu kapitol – některé jako pavoučice nebo krkavci překvapivě trefné. Další poklona překladatelce. Konspirace – skutečně vyvedené, podařilo se mi prokouknout možná tak stěží třetinu, než mi je autor naservíroval na stříbrném podnosu. Akční scény – neřekl bych, že nepřehledné. Erikson je spíše píše jinak, než je běžné, a třeba ten souboj asasínů na střechách je vynikající. Konec – nesouhlasím s tím, že je zmatený nebo zbrklý. Naopak! Překvapil mě svým pojetím, žádné „kataklyzma“ plné bitevního běsnění (byť na bitvu rovněž dojde), ale „ukázněné“ uzavíraní linií, hezky popořadě a v dle mého názoru ideálním tempu. Právě za ten konec rozhodně 10 hvězd z deseti. Pravda, původně jsem hodlal jednu ušetřit, protože mám z komentářů pocit, že mnohem lepší věci ještě přijdou v dalších dílech – ale po určitém zamyšlení jsme se rozhodl nekalkulovat, takhle kniha si plný počet zaslouží a už se nemůžu dočkat, co bude dál!

O niečo lepšie než úvodný diel série, dej nie je už len nepodstatná vec potlačená do úzadia. Vadilo mi však, ako sa väčšina postáv zachovala úplne opačne než by napovedalo vykreslenie ich charakteru. Možno by to naznačovalo autorovu prefíkanosť, mne to však skôr pripadalo, ako by sa autorovi stratilo na letisku niekoľko kufrov s postavami a tak musela príbeh odohrať oklieštená zostava.

Trochu Chaotický gamebook (nejen proto že to má v názvu) zároveň však veselý ¨(nejen tehdy, když se ukáže poetický ďábel)

V první třetině knihy je každá kapitola o někom jiném, takže kniha působí poněkud roztříštěně, a je to celé takové jemné a poetické, celkem pochopím, že to nesedne každému. Ale mě to sedlo, až mě překvapilo jak moc, protož jinak jsem spíše na dobrodružnější a přímočařejší čtivo. Zkrátka velmi dobrá kniha, která pohltí první stránkou a až dokonce nepustí. Postavy jsou zajímavé a dobře prokreslené, příběh a atmosféra jsou excelentní.

P.S. : Obálka vypadá „naživo“ ještě líp než na monitoru! Akorát na první pohled neevokuje ani tak renesanci jako spíš orient…

Skvělá akční detektivka, která plní svůj úkol – pobavit, na sto procent.

Hodně dobré zakončení příběhu bývalého vojáka „Dormera“. Celou knihu na vás autor útočí samou akci a hrdinové stále utíkají před Stopařem. Ale tato kniha má své chyby. Hlavní je, že chybí nějaký přesah nebo atmosféra. Detektivní jednička atmosféru měla, ale tu už vyplývá ze žánru detektivek u takových sci-fi vyvražďovaček musí autor atmosféru budovat a to se Fabianovi moc nepovedlo. I když má své světlé chvilky (Stopař a jeho setkání s vesmírem, krásně popsaná smrt jedné vedlejší postavy) knize jako celku atmosféra chybí. To ale nic nemění na tom, že se jedná o skvělou odpočinkovou četbu.

Kniha, která dýchá atmosférou starých dob. Takové už se dneska nevidí. Je to krásné dobrodružství s dobře propracovaným dějem, bitkami (je vidět, že Míla má zkušenosti) a uvěřitelnými postavami, z nichž mi nejvíce k srdci přirostl Terenc. Ovšem kdybych to měl srovnat s tou jednou povídkou, co jsem od Míly četl v desátých Drakobijcích, pak povídka vyhraje neb se mi zdá, že kratší příběhy mu jdou líp. Každopádně si Stínem Černého hvozdu ostudu rozhodně neudělal a já budu nadšeně vyhlížet pokračování. Míla Linc je jednou z nových tváří české fantasy, který se časem vypíše na obrovského profíka. Já mu fandím. PS: ty ilustrace jsou grandiózní

Výborné pokračování předchozí knihy. Jen se mi zdá, že u některých postav se autor nehrne vůbec dopředu. Třeba Arya mi zamrzla na takovém mrtvém bodě. Daenerys se mi také nějak nepohnula. I když v posledních kapitolách s jejich jmény to vypadá zas na akci. O Robbovi nebyla žádná kapitolka. Ale jak říkám výborné pokračování 95%.

Naprosto souhlasím s Gaargem – forma zde naprosto ubíjí obsah.A kromě toho, autor toho moc nevysvětluje. Děj skáče z místa na místo nejen gaograficky, ale i časově, o postavách ani nemluvě. Duncanův nápad se zdá být dobrý, ale dokážu si jej představit převyprávěný mnohem záživněji a srozumitelněji, aniž by mu to ubralo na tajemnosti. Mé pocity z této knihy byly střídavě navnadění a mírné znechucení. Bohužel to skončilo právě tím znechucením a proto se do pokračování nebudu pouštět.

Dlho očakávaná prvá polovica dvojdielu Jána Hlávku bola aj u mňa netrpezlivo očakávaná. Známy, vďaka ktorému som chcel ušetriť na poštovnom, mi túto knihu doniesol až po mesiaci. Grrr. No včera som sa na túto čiernu nádheru mohol konečne vrhnúť a… žiadne sklamanie! Hodnotenie berte ako prevahu subjektivity nad objektívnosťou, ale… objektívne sú recenzie. A ešte k tomu aj počas písania tohoto komentáru mi nenapadá nič, čo by som tejto knihe vytkol (a po napísaní možno pomalší rozjazd). Skvele vykreslené postavy – Asenat sa teraz bije spolu s Améliou o prvé miesto najobľúbenejšej postavy. Anna je rovnako zaujímavá, no porovnanie s Asenat ju posunulo o priečku nižšie (mimochodom, Asenat, Amélia, Anna, Andrea – štvorica femme fatale). Temný príbeh, perfektné zakončenie a facka X-Hawkovi v jednom ma primäli ku 5* hodnoteniu a ďalšiemu netrpezlivému očakávaniu. Sirius: mňa poriadne zamrazilo z Epilógu, Asenat je ale (sympatická!) potvora! :)

Ctiva a zabavna kniha. Trosku me sralo autorovo opakovane kecy, ze jsme teprve na strane bla bla bla, ze hlavni hrdina prece nemuze zemrit, bez toho by se kniha klidne obesla. Jeste me mrzi a se mnou vsechny komu jsem knihu na dovolene zapujcil, ze hlavni geroj nedostal spoluhrdinku do postele :)

yep souhlasim s Doubravkou :) prekvapive se mi to libilo o trochu vic nez jednicka. Cekal jsem, ze bez Kelsiera to nebude ono a ono to slo :)

Když jsem to četla před 15 lety, přišlo mi to jako nadprůměrná fantasy (ve stylu conanovek) od neznámého severského autora:-), hodnotila bych 80%. Nedávný návrat k této útlé knížečce už neprovázely tak kladné emoce – být to stále onen neznámý severský spisovatel, přivřu oči a dám průměrných 50%. Ale v kontextu pozdější Ďurovy tvorby je „Olgerd“ jednoduše slabota, trpící nezměrnou naivitou a porcí klišé smíchaných s puberťáckými fantaziemi;-). Začátky jsou holt těžké, takže podprůměr, Ďuro, s veškerou úctou: podprůměr. 40%

Pramen povýšení se mi líbil ještě víc než Finální říše, teď už mohu jen doufat, že trilogie vyvrcholí dílem, které bych mohla ohodnotit 100% :)

V tomto dílu již bereme allomancii za danou věc a není třeba věnovat tolik prostoru vysvětlování co a jak funguje, můžeme se soustředit na samotný děj – tedy na to, co se ve Finální říši odehrává po pádu Pána vládce. Většinu zásadních postav už známe a tak se před námi může začít rozvíjet příběh podbarvený chmurnými tóny strachu a tušení hrůz – to se Sandersonovi skutečně povedlo a musím říct, že když už k nejhoršímu dojde, moc servítky si k mému překvapení nebere.

Elend se stane králem Luthandelu, s dospělejší Vin po boku, nicméně skutečné problémy se teprve vynořují. Jeho snaha o zavedení demokracie a rovnoprávnosti se nesetkává s přílišným pochopením, objevují se další uchazeči o moc, jejichž metody jsou mnohem méně vybíravé, setkáváme se s hrůznou armádou nelidského kolossu a Bezednost se stává stále reálnější hrozbou. Je to napínavé čtení, plné zvratů a nečekaných situací a myslím, že na své si přijdou i milovníci soubojů a bitev ;-) Závěr se mi skutečně líbil a dost mě navnadil na vyvrcholení celé trilogie – nemůžu se dočkat, jak to autor všechno zaonačí! :) Vřele doporučuji.

Docela pěkná hra, jednoduchá a dle pána hry i svižná. jediné co mi trochu nepřišlo na chut je fakt, že postava nemá přímo povolání. Ale jinak dobrá přiručka her na hrdiny.

Jsem poněkud ostřílenější Pj, pán hry atd. takže pravidla pro Pj nemám zapotřebí ale hodí se to do sbírky.

Díky tomuto svazku ze své postavy, můžete udělat smrtonoše. Zaleží na vaší vychytralosti. Díky této knížce hra nabývá nový rozměr a hlavně větší zábavu.

Pro sběratele a začínajícího pána hry nutnost. Dobrého pána hry (v DrD Pj) možnost.

Ano ale tohle je skvost, snad nejlepší z modulů aspoň můj nejoblíbenější. Bohužel též špatně k sehnání.

Ovšem tohle je základ, který se hodí pro každého Pj, který prošel kompletními pravidli DrD ale neví přímo jak dál.

Docela dobré, hlavně je zde poskytnuta možnost skvělé atmosféry pro Pj

Průměrná jeskyně. Má v sobě pár dobrých nápadu ale jinak mi přišlo, že trochu čerpá ze čtvrtého dílu Lone wolfa

Docela milí gamebook. Původně jsem si myslel, že je to jen nějaký béčkový gamebookový odvar ale rád jsem se mýlil.

Snad jsem očekávala něco jiného, snad je na vině zmršený překlad, snad to zkrátka není čtivo pro ženy, tahle knížka pro mě byla každopádně dost těžkým zklamáním. Název i obálka odkazují na military sci-fi, nenechte se však zmýlit, hlavním tématem je duševní život hlavního hrdiny, jeho pochybnosti, jeho duševní schopnosti, jeho psychedelické stavy, jeho komplikovaný milostný vztah. Čekala jsem více akce, čekala jsem propracovanější využití Mingollových mentálních dovedností, nikoliv hňahňání se v divných, rozporuplných pocitech bývalého vojáka. Přesto nelze upřít několika pasážím značnou působivost, kterou bych přirovnala k silným scénám z takových filmů jako jsou např. „Apocalypse now“ nebo „Tenká červená linie“. Nezbývá než litovat špatného překladu, co do už tak dost složitého a chaotického příběhu vnesl další zmatek a nepochopení. Potenciál na skvělý protiválečný román by byl, třeba se toho někdy chopí jiné vydavatelství a dohlédne na odbourání nesmyslů a zachování Shepardova poselství. Tuto pseudoverzi jsem po přečtení pár desítek stran přemístila na záchod, kde vydržela dlouhé měsíce, než se mi ji podařilo dolouskat. Škoda, v originále to může být zážitek, takhle (z mého hlediska) stěží průměr. 48%

Prvý diel série je v prvých 4/5 nudný. Je to ako súboj v boxe, kedy sledujeme dva mesiace rodinného života oboch súperov, sem tam nazrieme do ich príprav na zápas, okrajovo sa zoznámime s ich tréningovými metódami, potom príde kontroverzná, nie však škandálna predzápasová tlačovka a následne samotný súboj, ktorý skončí v úvode druhého kola technickým KO pre zranenie jedného z aktérov.

Potřebujete meč, magii a zaklínače? Tak si sežentě nějak knihu o Sapkowského, kde se zaklínač vyskytuje a to ostatní na sebe nenechá dlouho čekat.

Jako tisíce jiných i Já to očekával. Celá série by mohla býti zakončena třetím dílem ale mám za to, že čtvrtý potřebovala. Definitivně byl skončen osud Tungdila a už si nemusíme lámat hlavuco bude dál. Kdybych měl odpovědět na otázku: „Je to pravý Tungdil“. Tak odpovím: „Ano je“. Tungdil, který se změnil a dostalo se mu pouze nepochopení. Myslím si, že toto důstojné zakončení série si svých pět hvězdiček plně zaslouží. No a od autora se můžeme těšit na slavnou sérii „Uldart“ a nebo možná v budoucnu na „Legendy o Alfech“.

Tato vyšší hodnocení dávám pouze díky povídce „Písečníci“, která mě prostě dostala, nadchla atd. Nebýt v této knize písečníků, šel bych s hodnocením ještě o půl drůhé hvězdičky níž.

Krásná kniha psaná poetickým jazykem. Pozornost je věnována především hlavnímu hrdinovi a detailnímu vykreslení jeho světa – jak duševního tak fyzického. Vyprávění příjemně plyne, přičemž důležité zvraty v Ptahově životě se odehrávají jen tak mimochodem, jakoby se ho snad ani netýkaly. Hrdina je spíše smýkán osudem (o osudových ženách ani nemluvě) a teprve postupně s blížícím se závěrem začíná vystrkovat růžky. I přes květnaté popisy se kniha velmi dobře čte a svým stylem vyprávění mi připomíná Waltariho Tajemného Etruska (když už jsme u těch srovnání :). Ptah Hotep asi nebude čtením pro každého a i když dojde na nějaké to bičování, propichovaní či upalování, zaryté milovníky akčních krváků příliš nenadchne.

Druhá kniha Pána ledové záhrady už bohužiaľ nemá to, čo mala kniha prvá. Prostredie už je známe, veľmi neprekvapuje a tak tomuto dielu chýba punc… originality, novosti? Tak či onak, kniha je to zase výborná. Pomalší rozjazd mi plne vynahradil zaujímavý akčnejší zvyšok knihy. Ani som si neuvedomil, kedy táto zmena pútavosti nastala. Príbeh dvoch hrdinov pokračuje, jeden pôjde zimou v snehu, druhý horúčavou v púšti, jeden sa vracia späť, druhý pokračuje vpred. A obe končia v tom najlepšom. Trochu sebecky si želám, aby sa tie dve dejové línie vôbec nespojili. Neviem, či bude možné ich logicky spojiť do jednej línie bez čudnej chuti spojenia nespojiteľného. 80%

Kromě povídky (kterou jsem ohodnotil jinde) obsahuje tento sešit i dílko Conan Nezničitelný, což je vlastně stať z knihy Conan Vítězný od de Campa. Tato stať vám umístí starší Conanovi příběhy do časové osy a vlastně tak zrychleně vypráví celý Barbarův život.

Slabší povídky se střídají se silnějšími. Najdete tu svalnaté, zpocené BijceVšehoŽivého a stejně zpocené i svalnaté mírně chlípné ženy. Co může čtenář chtít víc? Je to Howard dámy a pánové, takže ostychy stranou a s chutí do toho!

Sice je to už dlouhých 16–17 let (!!!:-O), co jsem tuhle knížku četla, ale celkem přesně si pamatuju, jak ukecaná, nezajímavá, nudná a otravná mi přišla (a to jsem v dobách své puberty byla spokojená s kdejakým připitomělým brakem). Čtení údajů na obalu hajzlpapíru se mi jevilo podobně podnětné a zábavné… Knihu jsem po dočtení věnovala místní knihovně a rozhodně nemám v úmyslu ji znovu shánět, abych si opravila či potvrdila názor na ni. Hodnocení 33,3% je velmi hrubě orientační, možná (pravděpodobně) si tenhle Heinleinův výtvor ani tolik nezaslouží:-). Slabé, velmi slabé… EDIT: Tak mi bylo vysvětleno, že je na „Cestu slávy“ potřeba nahlížet jako na parodii a pak je to super:-). Možná jo, pro mě se tím však nic nemění: dojem z prvního (a posledního) čtení byl špatný a nemám zájem ho napravovat (sem patří stydící se smajlík:-)).

Kniha men velmi mile prekvapila, precetla jsem ji na jeden zatah a uz se nemuzu dockat az se pustim do dalsiho dilu. vsem kteri maji radi fantazi a hledaji prijemne ctivou nenarocnou cetbu vrele doporucuji. Navic souhlasim, ze preklad z pera J. Kantůrka je opravdu jedinecny.

První část románu jsem hodnotila 70 % s tím, že jde o návrat do skvělého Reynoldsova vesmíru, ale příběh se přeci jen nedá s Odhaleným vesmírem srovnávat. Omyl. Opravdu platí, že hodnotit jednu část bez druhé jednoduše nelze. V druhé knize románu se totiž tři linie dokonale spojí v jednu v ohromující pointě a ukáže se, že příběh není ani náhodou tak přímočarý a jednoduchý, jak se v první části mohl zdát. Prostě perfektní.

Tak, mám to za s sebou. A těším se na další kolo.
Někde jsem čet rozhovor, kde se Erikson zmiňoval o Cookově Černé legii jako impulzu (nebo něčem podobném) – a musím konstatovat, že Paliči mostů Černou legii opravdu připomínali. A teď už samotný komentář:

V komentářích je několirát objevuje výtka na tuny prostav – to ovšem není problém. Pravda – postav tam je tam hodně, každá patří do nějaké frakce (či více frakcí), které sledují své vlastní cíle, takže se to motá.

Jádro problému je jinde: Erikson čtenáři prostě nedá informaci, kdo se to právě objevil, žádné jméno, žádný náznak do jaké frakce patří. Ten (náznak) příjde nezřídka o 200 stran později a potvrzení pak o dalších 100 na to. Začalo to už v první kapitole – dva vojáci na hradbách, pokračuje u smrti vědmy, vražd assasínů atd, atd.
Na začátku knihy je seznam postav, což je fajn – často jsem se tam díval, ale to, že některé postavy mají až tři jména se tam neuvádí – ale v knize to je – na jejím konci, což jsem zjistil pozdě, po přečtení… Toť rada pro budoucí čtenáře.

Erikson bohužel také někdy sklouzne ke zmatečnému popisu probíhající akce. Nejednou se mi stalo, že jsem znovu čet celou dvoustranu, abych pochopil co se vůbec na stránkách odehrálo…

I když mám za s sebou celou knihu, jež se dá označit za uzavřený příběh, několik otázek „kdo nebo co to bylo“ zůstává.

Těším se na dvojku (a prej vysvětlující trojku…)

Nesdílím všeobecné nadšení z této knihy a důvodů je hned několik. KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY! 1) Marika Záhaňská: tato slečna mi ve své dokonalosti a neuvěřitelnosti nepřirostla k srdci – inteligentní, všestranná, obdivovaná krasavice, co se z běžné asistentky na VŠ během jediného dne vyšvihne na post šéfky ochranky mafiánského synka… A to jen proto, že upozornila právníka na potíže tohoto pohledného génia, nikoliv pro nějaké superschopnosti? Ha ha… ha (rozpačitý smích). Garderóbě této mladé dámy je věnována nebývalá pozornost, Žamboch se v popisování jednotlivých střídajících se kousků oděvu, jejich barvy a materiálu vyžívá jako nějaká ženská. Naproti tomu snad žádná spisovatelka (s výjimkou pisatelek románků červené knihovny) by nevěnovala tolik prostoru vnadným křivkám hrdinky a její nahotě ve všech možných i nemožných situacích. Nakonec i na ty superschopnosti dojde, Marika každou chvilku zázračně přemůže protivníky, případně jim unikne 30-metrovým skokem a pak je sama sebou udivená. Tyto dvě pozice prezentuje v jednom kuse: drsná versus vykulená. Už první díl obsahuje náznaky, kde se ty supersíly vzaly a vůbec se mi nelíbí, kam to celé směřuje. K tomu patří má druhá výtka ke knize. 2) „Líheň“ jako akční román s prvky nadpřirozena je OK, „Líheň“ jako parodická parafráze na Kulhánkovy knihy mi tolik nevoní. Nejsem zvědavá na vzájemné škádlení a poplácávání se mezi spisovateli, nakladateli a knihkupci, to ať si schovají na pokec do hospůdky. Přijde mi to poněkud impertinentní, malinko dětinské, kazí mi to požitek z četby. C) Logické kiksy v ději: Pořád nechápu, proč musela být Marika hned pasována do role šéfky, zcela důvěryhodné, nezpochybňované mnohem schopnějšími a kompetentnějšími profesionály; čím si to zasloužila? Třeba se to dozvím v druhém díle. Dále – hlavní hrdinové nakupují obtížně sehnatelné, zdaleka ne běžné vybavení za stamilióny euro, všechno zvládají nepravděpodobně rychle a bezproblémově; protistrana ovšem takové transakce není schopná vystopovat, místo toho se pořád pachtí za nějakými pofidérními svědky? No budiž, záporáci obvykle bývají neschopní tupci. A pak tady máme časový renonc v závěru, kdy kapitán Krčmář zavolá varování, je zatčen, převezen, vyslýchán dvěma vyšetřovateli po sobě – jeví se to PŘINEJMENŠÍM na hodinu událostí, než přijde telefonát ohledně výbuchu vily. Podle slov Mariky Záhaňské však od varování do příjezdu hasičů uplynulo ani ne 15 minut. Skončím s vyjmenováváním záporů, „Líheň“ je v podstatě svižně čtivá, oproti kulhánkovinám se nesoustředí jen na akci a potoky krve. Děj je popisován různými postavami, což jej příjemně oživuje. A na konečný závěr je brzy, ten si udělám až po dočtení druhé části. Zatím 65% s notně odřenýma ušima, jakož i dalšími přečnívajícími anatomickými součástmi.

Mám podobne pocity.Způsob jaky je kniha napsana mi vubec nesedl. Mela jsem velke problemy s orientaci v deji. Duvody jednani jednotlivych postav mi zpocatku hodne unikaly.