LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Akční mini drama v mini prostoru protiatomového bunkru, které sice nepřináší nic nového v psychologii chování postav, ale jako spíše oddychová četba to zase není až tak úplně špatný.

Doopravdy dokonalé pokračování ságy. Kniha mi přišla tak trochu jinak psaná. Docela určitě přidala celé sádze nový rozměr. Ne opravdu je to kvalitní pokračování. Nelze než doporučit.

no tohle byla jedna z těch knih, kterou dostanete zadarmo k velkému nákupu. A když jsem si ji přečetl byl jsem celkem spokojený. To co jsem od této povídkové sbírky čekal se naplnilo. Normálně bych si to nekoupil ale jako kniha zadarmo to jde.

No jo no, klasika. Ale to suché podání, kdy autor nevypravuje, ale spíš popisuje události spojené s průzkumem Rámy, mě příliš neoslovilo. Občas se mu sice podařilo navodit atmosféru tajemna a vtáhnout do děje, ale chytit a nepustit nedokázal.

Wyndham se očividně v životě hodně napřemýšlel nad různými variantami útoku mimozemšťanů na Zemi. V tomto nepříliš objemném románu nevsadil na přímou invazi, zvolil infiltraci; ne zrovna nenápadnou, nicméně postupnou a opředenou množstvím morálních a filozofických otázek. Odlišné děti, jejichž psychické schopnosti představují vážnou hrozbu, vzrůstající současně s urychleným dospíváním malých tyranů – jak proti nim postupovat? Lze je vychovat? Studovat je? Nebo bude lepší je rovnou zničit, než jejich moc bude nezvládnutelná? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, pak si „Midwichské kukačky“ přečtěte. Nejspíš zjistíte, že už jste měli možnost vidět filmovou adaptaci, možná vám to v něčem připomene pozdější „Tommyknockery“ od Stephena Kinga. Za sebe musím přiznat: román mi přišel hrozně suchý, navzdory zajímavému tématu nezáživný jako sociologická sonda. Snad je to tím, že do života Midwiche nahlížíme jen občas očima (a ušima:-)) člověka zvenčí, snad je to nemožností pocítit sympatie k nepříliš hluboce propracovaným obyvatelům městečka, snad mi to prostě jen v dané době nesedlo. Nebýt malého rozsahu knížky, asi bych ani nedočetla. Stručně shrnuto: dobrá myšlenka, slabý spád děje. Ode mě tedy pouhých 55%.

Příběh o cestě za nesmrtelností střídavě vyprávěný z pohledu čtyř hlavních postav rozhodně není akčním dobrodružstvím ve stylu Indiana Jonese. Postupně se nám odkrývá vnitřní svět postav, jejich tužby, skryté motivy pro podniknutí cesty, hluboko pohřbená tajemství. Zpočátku originální vyprávění upadne v druhé půlce do lehkého stereotypu v podobě opakovaných duševních pitev. Překvapivé zakončení příběhu již ovšem nezklame. Doporučuji!

Depka jako prase!!! Nevím, jestli to byl osud nebo prokletí, když jsem text četl v noci na nádraží (šel jsem z prvního JFK Conu) během 70 minutového zpoždění vlaku a pak ve vlaku během jízdy. Honza rozkrývá další střípek minulosti Kovářů rovnováhy, kteří by nemuseli být takoví slušňáci, jak se na první pohled zdá. Daří se mu to velmi dobře, země bez slunce je popisována opravdu skvěle. Navíc pro toho, kdo nečetl Žiješ jen jednou bude pár věcí nejasných (nutné načíst!!!). Uvidím, zda se v druhém díle připojí i Tom s Matesem. Příběh je úžasně temný, postavy jsou propracované. Je vidět, že to má Honza skvěle promyšlené, navíc další odhalení X-Hawkovi minulosti čtenáře ještě víc zamrazí_____ v kostce: Odplata je ještě temnější než Zatmění. Kdo čeká akční nářez, plný vtipu a nechuťáren – bude zklamán. Kdo čeká depresivní a temný příběh, odehrávající se v zemi, kde lidé už dávno nevědí, co je slunce – bude nadšen. Tenhle příběh doporučuji číst za hluboké noci v opuštěném bytě za světla lampičky. Už se těším na Vzpouru vyvolených, která bude podle všeho ultimátním masakrem. Prostě : Yes: Kovář is back!!! A to v pořádně temném kabátě :-) Pět hvězdiček dám ale až po přečtení druhého dílu, protože protože mi tu mrazení v zádech, které jsem zažíval v případě Zatmění. Snad jej opět pocítím v druhé části. PS: obálka je skvělá a naprosto ke knize sedí. PPS: ten Sirius mě v knize fakt dostal. Díky, Honzo.____ jak jsem slíbil, pět hvězdiček uděluji. Tohle se totiž musí posuzovat jako jedna kniha :-)

Knihu jsem si vyloženě vychutnal. Děj je úplně jiného druhu než v Na ostřích čepelí, ale zdál se mi ještě o něco lepší. Žamboch dokáže míchat vážná témata s lehčími chvilkami, nesklouzává k samoúčelným akcím a umí děj správně dávkovat. Moc dobré.

A je to tady! Vedle prvního Eriksona dávám na druhé místo Martina v mém Top10. Jsem rád, že jsem si dokázal tuhle ságu šetřit, až bude mít více dílů. V této druhé části první knihy se to pořádně rozjelo a místo jen politického intrikaření vystrčila růžky i hrubá síla válčení. Kniha nemá žádné hluché místo a ani u jedné z hlavních postav jsem se nenudil. Naopak jsem se nechtěl nikdy s danou postavou loučit a začít číst další kapitolu o jiné postavě. Kde se to samé na konci kapitoly opakovalo:o) Je super sledovat vývoj jednotlivých postav. A jak píše Knedle oblíbenost Starků stoupá stejně jako nenávist k Lanisterům.

Sci-fi ze staré školy, ze které je výrazně cítit melancholie, obava o osud Země a touha po objevování nových světů. V době vzniku knihy byly informace o planetách sluneční soustavy minimální, prakticky nulové, nelze tedy autorce nijak vyčítat, že si obyvatelný, ba nádherný svět vysnila právě na bájné Jitřence, romantické Venuši, pojmenované podle bohyně jara a lásky. Pokud jste tedy ochotní odhlédnout od nyní všeobecně známých vědeckých poznatků o naprosté (mírně řečeno) nehostinnosti této planety, můžete se ponořit do příběhu o průzkumníkovi Edym, jeho touhách a hledání pravdy o Venuši i sobě samém. Tento klasický dobrodružný příběh o přátelství, lásce, lidském strachu z neznáma i odvaze musel být ve své době skutečným literárním klenotem. Zub času je bohužel nelítostný. Zákonitosti vymyšleného světa pokulhávají, logika jednání postav občas také, mimozemšťané i jejich prostředí působí dost obyčejně – lidsky a pozemsky; můžeme tu celkovou naivitu označit za roztomilou, k dokonalosti však má daleko. Zamrzí časté opakování těch samých myšlenek stále dokola: Edyho zamilovanost, pochybnosti, přemítání na téma telepatie, tytéž cesty do lesa a zpět… očesat tohle od repetitivnosti, námět by vydal na dlouhou povídku. V některých ohledech nelze upřít alarmující aktuálnost; Země zabetonovaná a vyasfaltovaná do jednoho obrovského města bez přírody se nejeví být až tolik nereálnou v dnešní bezohledné době. Nelituji času stráveného s touto knihou, ona melancholicky naivní atmosféra mi vlastně docela sedla (zvláště v deštivých dnech). Z mého hlediska však imaginace Tonke Dragtové při srovnání se současnými předními sci-fi autory postrádá schopnost přinést čtenáři něco nového, zkrátka fascinovat, ohromit originálním světem (nicméně nepochybuji, že před pár desítkami let to s přehledem dokázala). I přesto se jedná o lehký nadprůměr, doporučila bych jej především trpělivějším čtenářům, co v žánru science fiction nemají příliš načteno, nebo se rádi nechají okouzlit retro atmosférou fantastické literatury 60. let minulého století. 63%

Fascinující a nadčasová kniha. Ačkoli se stylem tváří spíše jako šestákový detektivní román je napínavá, plná překvapení, černého humoru a ještě dokáže pokládat řadu znepokojujících otázek. Někteří kritizují její závěr, ale já si naopak myslím, že mistrné nahrazování drastické reality Mullerdómu a jejího neomezeného vládce jinou, o nic radostnější realitou (doporučuji nečíst anotaci), je velmi překvapivé.

Zvláštní kniha, která nezapře stejnou matku jako příběhy o Chanur. Děj je relativně chudý, vypráví o výchově lidského chlapce, který je sám na plateně obydlené kočkovitými mimozemšťany. Jak se tam ocitnul, to zjistíme až v samém závěru. Výchova probíhá v poklidném „východním“ stylu, proloženém dvěma akčními částmi. Trochu jsem se ztrácel v různých zájmových skupinách, které mezi sebou navzájem soupeří. Závěr je dost akční a je škoda, že u nás nevyšlo pokračování.

Nějak jsem se nemohl začíst. První díly mne téměř ohromily, ale třetí je asi až moc podobný předcházejícím a je až moc předvídatelným. Opravdu nevím, ale nějak mne nezaujal a je podle mě jednoznačně nejslabší.

Pro mě bohužel obtížně čitelná kniha. Zpočátku vcelku ucházející satiru z prostředí vysokoškolských kolejí vystřídá jen nekonečná nuda. Naprosto zběsilý závěr, který by snad nevymyslel ani můj oblíbenec Dick (a že se v Ubiku hodně snažil), mě jen utvrdil v tom, že téhle knize již druhou šanci nedám. „Stephenson na Velké U, pozoruhodné dílo svého mládí, neznámo proč zanevřel a řadu let blokoval jakákoliv jeho vydání…“ Já musím říct, že asi tuším proč. Škoda, že ve svém úsilí nevytrval. Kdo čeká něco ve stylu Sněhu nebo Diamantového věku, ruce pryč.

Podobné pocity jako avatar2. Lehké zklamání, neustálé (a nutno říci že marné) čekání na nějaké to fantastično, přebujelý rozsah knihy a nijaký konec. Vlastně to vůbec není sci-fi ani fantasy. Knize by navíc prospělo výrazné zkrácení tak o třetinu až polovinu nebo alespoň ořezání dějové linie ze současnosti, která mě povětšinou dost nudila. Zákulisní jednání velkých firem, nepřátelská převzetí či zuby moudrosti jedné z hlavních postav mě prostě moc neberou. V té záplavě slov se vlastní zápletka téměř ztrácí. Oproti tomu válečné dějové linie byly mnohem zajímavější. Například ta s japonským důstojníkem, prchajícím z potápějící se lodi, který musí mezi hladovými žraloky doplavčit na ostrůvek s ještě hladovějšími obyvateli.

Na Amazonu si někteří čtenáři stěžovali na neprovázanost jednotlivých linek a jejich časté střídání v někdy dost rychlém sledu. Příběh je po celou dobu opravdu dost roztříštěný, postupně ale vše začne zapadat pěkně do sebe. Komu ovšem vadí pravidelné střídání více dějových linií, z nichž některé se nikdy neprotnou, tomu asi z Kryptonomikonu vyrazí kopřivka.

Dlouho jsem váhala mezi 60-ti a 70-ti procenty, nakonec převážilo mé zklamání. Lepšímu hodnocení nepomohl ani náhlý závěr, který po těch 900 stránkách najednou vyzněl tak nějak do ztracena.

Dobře napsaná oddechovka, kterou dost sráží „překvapivá“ pointa a kterou zachraňují vtipné, břitké dialogy.

Chytlavý příběh ze zajímavého světa se skvělou atmosférou. Jediným zklamáním byla partička hrdinů, kteří mi až na skrz na skrz prohnilého „záporného klaďáka“ Geralda Tarranta k srdci příliš nepřirostli. Vnitřní svět postav je dozajista fajn, ovšem neustále se opakující vnitřní monology mě s postupem příběhu začaly poněkud iritovat. Způsob vypořádání se s hlavním záporákem zas až tak nenadchnul (trochu překombinovaný a chatrně zdůvodněný), nicméně úplný konec knihy mohu jen doporučit. I když sem to čekala (jasně, to řiká každej), ještě teď se culím pod fousy. 70–75%

Tak od téhle knihy a jejích 400 stran jsem čekala něco trochu jiného, a to především košatější a o chlup akčnější příběh (asi něco ve stylu Deepsix od McDevitta). Co však knize nelze upřít je skvěle vykreslená atmosféra, která mi lehký nedostatek akce vynahradila…tedy téměř vynahradila :) 75%

Vcelku vtipné dílko, kterému by ovšem neuškodilo menší (možná spíš větší) zkrácení. Poslední třetinu knihy zabírá úmorný závěrečný souboj, kdy si jen říkáte: Tak už sakra vystřel!

Opravdu důstojné a zdařilé pokračování! Mé hodnocení sráží pouze to, že mi na začátku knihy nějak nechtěl sednout autorův styl. První polovina knihy mi připadala taková vláčná, ale ne nudná. Druhá polovina je akčnější a děj pěkně utíká.

Chytře a napínavě napsaný román, který vás nenechá vydechnout.

Možná trochu obtížnější na čtení, ale pokud vás tahle kniha chytne už vás nepustí.

„NeoAddix“ jsem začala číst po velmi dlouhém kyberpunkovém půstu a tak jsem knihu zpočátku vyloženě hltala. Mozaikovitost příběhu a klipovitost kapitol mi nevadila, spokojila jsem se s výhledem na postupné složení střípků a prolnutí jednotlivých dějových linií. Zrovna tak mě netrápila nedostatečná vykreslenost prostředí, spolehla jsem se jednoduše na vlastní představivost. Plochost charakterů mi přišla jako větší problém. Časem mě začalo mírně obtěžovat detailně popisované násilí, krvavá brutalita, kterou je kniha explicitně prodchnuta – a to jen za účelem šokovat, což se s přibývajícím množstvím sadistických scén dařilo stále méně. Mé nadšení zvolna sláblo, jak se přes veškerou zdánlivou spletitost postupně odhalovala chatrná kostra i konzistence příběhu. Přece jen je znát, že jde o autorův debut, občasná chaotičnost, zkratkovitost a řešení deus ex machina se nedají přehlížet. K vrcholným dílům Williama Gibsona může „NeoAddix“ pouze zbožně vzhlížet, přesto vidím v Grimwoodovi do budoucna solidní potenciál. Prozatím je to s přivřenýma očima mírný nadprůměr za pár dobrých nápadů a několik napínavých scén. 65%

až na baxtera a sheparda, skvělé číslo. hm, a publicistiku typu „já a moje dílo“, zde reprezentovanou „argenitem v domě“, nemám moc rád; a argenit se obzvláště nepovedl, imho.

Jedna z nejlepších sbírek, kterou Ludvík Souček napsal. Jedna povídka lepší než druhá. Velmi pěkný je i úvod o tom, jak Souček hledal Bratry Černé planety. Je pouze škoda, že povídek od členů BČP sepsal tak málo, přečetl bych si jich rád i desetkrát tolik :o)

Když jsem před dávnými třinácti lety brala tuto knihu poprvé do rukou a dychtivě se do ní začítala, neměla jsem ještě tušení, že ji po dočtení budu odkládat s pocitem obrovského zklamání. Co mi to provedl můj oblíbený (tehdy nejoblíbenější) spisovatel? Co tohle mělo být za zdlouhavou, nudnou pohádku? V loňském roce jsem se rozhodla dát tomuto netypickému dílku S. Kinga druhou šanci. Možná se ze mě v průběhu času stal trpělivější čtenář, přesto jsem tentokrát neměla ani minimální motivaci dorazit tuhle nezáživnou fantasy do konce. Vylepšení hodnocení se tedy nekoná, zůstávám u (pro mistra Kinga netradičních) podprůměrných 40% a nejsem si jistá, zda nejít ještě níž.

Sbírka více či méně humoristických fantasy povídek kolísavé kvality. Valná většina se pohybuje v mírném nadprůměru a vypaří se z hlavy nedlouho po přečtení. To však není případ kousku „O čtyřech dítkách cestujících kolem světa“, jakkoliv bych na tento surrealistický, snad omylem zařazený blábol ráda zapomněla. Do opačného spektra patří Pratchettův „Trollí most“, „Shoggothův staropramen“ od Gaimana, „Nepřístojnost v Blaboll´s clubu“ od MacIntyrea a několik málo dalších povídek, co dokázaly opravdu rozesmát či alespoň vyvolat trvalejší úsměv na rtech. Očekávala jsem, že se u téhle sbírky budu bavit a chechtat o něco víc, ale nakonec to byla jen knížka půjčená z knihovny, nikoliv zakoupená, mohu si tedy dovolit být velkorysá a dát celých 65%.

Lehká průměrná nenáročná fantasy, která bohužel smrdí Conanem až to hezké není. V ději máme místo Conana 4 nepřemožitelné hrobníky, hledání mocného artefaktu, záchranu krásné dívky, lidojedy, džungli a prastaré bohy – čili jediné co chybí je služba ve vojsku místního krále. Kniha se tváří jako lehce humoristická a kdo hledá tak tu najde i Indiana Jonese :-). Postavy samotné jsou velice dobře popsané, bohužel dějová linka sráží knihu hodně dolů.

Kouzelná Zelaznyho hříčka. Lehce postmoderně si vypůjčuje obecně známé postavy typu Jack Rozparovače, Draculy nebo lovecraftovských Prastarých, načež s nimi roztáčí klasický boj Dobra a Zla, vše v příjemně pohádkové atmosféře vyprávěno očima psa. Paráda…

Nejlepší Zelazny. Brutální příběh o lovu na hlavního hrdinu, prolínání dvou časových rovin, originálně řešený fenomén času. A navíc Stébla trávy a Květy zla. Těším se, že to vyjde znovu ve Strakách na vrbě v pořádném překladu…

Pravděpodobně tu budu za buřiče, nicméně Den trifidů mi nijak neučaroval. Nápad výborný, začátek taktéž… ale pak už nic. Kniha nikam nevede, do ničeho neústí, lidstvo jednoduše téměř vymře a snaží se o Tisíckrát raději si přečtu Čapka, u kterého také často vymírá lidstvo. Anebo Wyndhamův jiný román, Chocky, také lepší než Den trifidů – podle mě.

Zpočátku i celkem napínavé, ale v polovině se rádoby horor změnil spíše v komedii. Ne že by to bylo špatné… Bavila jsem se.

Je pravda, že děj poněkud zpomaluje ale to je dobře. Čtenář je aspoň napnutější. Kniha bezesporu jedničková. Předchozí díl byl asi o něco lepší, tak uvidím, čím mě dostanou další díly, a který z nich bude ten nejlepší.

Rozhodně skvělá kniha. O tom není pochyb.. mám jen jednu ale o to zásadnější výtku: Paul jako hlavní hrdina mě neoslovil ani po těch cca 600 stránkách. Dalo by se říct, že jsem v celé hnize fandil skoro každému (a to hlavně vévodu Letovi a posléze dokonce i Harkonnenům) kromě Paula. A když se musíte prokousávat stránkami textu spolu s hrdinou knihy, který vás vůbec nezajíma.. tak to celkové hodnocení knihy dosti sráží. Protože vlastně celou knihu hledáte a přeskakujete z jedné postavy na druhou v domění, že už konečně naleznete tu svoji ústřední postavu knihy.. 85%

V poslední době se k definitivnímu hodnocení neuchyluji zrovna často, ale v případě „Utkaného světa“ není proč váhat. Příběh mě dokonale pohltil a okouzlil, zjištění, že jde o Barkerovo starší dílo mě pak naplnilo úžasem, vzhledem k vyzrálosti a komplexnosti, týkající se nejen příběhu, světa, atmosféry, myšlenek a pocitů, ale také postav. Všichni vystupující tvorové, ať už lidé, Divotvůrci či jiné entity, kladní nebo záporní, mají svou osobnost, přirozenou a uvěřitelnou, navzdory fantastickým motivům. Hlavní hrdinové nepostrádají hlubokou psychickou propracovanost, snad žádnému čtenáři nebude dělat problém najít si svého oblíbence v pestré škále charakterů. Ze všech dosud přečtených knih, co naznačují přítomnost skrytých, magických světů, existujících v naší všední realitě, mě tahle uchvátila nejvíce. Bez zbytečné popisnosti dokázala zprostředkovat jak atmosféru deštivé Anglie, tak pohádkového světa v ní. Příběh svižně ubíhá, udržuje v napětí a okouzlení od první do poslední stránky, zběsilou akci střídá snová melancholie, zdánlivě drobné detaily nahrazují velkolepé scény. „Utkaný svět“ je převážně fantasy, místy však dechberoucí horror, chvílemi se objevují mysteriózní prvky, jindy psychedelické momenty. Bizarnost, morbidita a sex nemají tolik prostoru, jak bývá u tohoto spisovatele zvykem, vše je jaksi jemnější. Nebudu se dál rozplývat, musím se teď rozhodnout, co vyřadím z TOP 10, aby vzniklo místo pro tento Barkerův skvost. Jen dodám: tentokrát si přečtěte i doslov. A děkuji nakladatelství Laser-books za možnost vstoupit do tohoto fascinujícího světa a Milanu Žáčkovi za nádherný překlad. 100%

Dobrá military scifi, no Fabian či Bartoš sú mi bližší. Asi preto, že z tohoto subžánru scifi som čítal ako prvé diela práve Žoldnierov a Carpe Diem. Táto kniha je menej technologická, určite si tu neužijete okolo 50 skratiek ako z Carpe diem, nenájdete tu pasáže ako z knihy špeciálne venovanej tej či onej zbrani (Carpe diem), no kniha sa číta veľmi dobre. Vďaka menšej technologickej zložke tu do popredia vystupujú viac vedľajšie postavy (Minimyš, Ari) a samozrejme hlavný hrdina (kniha je napísaná v ja-rozprávaní). Jeho ironické hlášky ma riadne zabávali v prvej polovici knihy, druhá polovica už zaujala (konečne) akciou, no Fabian s Bartošom ju majú lepšie zvládnutú. Možno za to môže aj tá technologická výbava, nie sme v žiadnej vzdialenejšej budúcnosti, iba v období druhej polovice 21.storočia. Koniec však naznačil, že druhý diel by mal už obsahovať techniku na vyššej úrovni.

Na tuhle sérii jsem se moc těšil. Pořád jsem si ji odkládal na později, až vydají další díl. Musím ale přiznat, že prvních 60 stránek mi dělalo velké problémy – nemohl jsem do toho nějak zapadnout. Pak najednou bác, chytne Vás to za pačesy a už jedete. Chvilkami jsem se trošičku nudil a jindy zas hltal list za listem. Ale za to může asi to, že se začtete do nějaké postavy a hup čtete zas o jiné postavě(cca co 20 stránek to nová kapitola o jiné). Všechny postavy jsou výborně vykresleny a když se člověk dostane z hromady jmen, dá se v tom krásně vyznat. Takže hodnocení prvního dílu není zas tak objedktivní, protože je kniha rozpůlena na dva díly. A myslím si, že své hodnocení zvednu po dočtení druhé dílu z první knihy.

Příjde mi to jako na houpačce. Jako kdyby lichá čísla v sérii byla relativně průměrná a sudá naopak velice kvalitní, co se téče tohoto, sedí k němu číslo pět, tedy relativně průměrné a já nemůžu jinak než souhlasit. Ačkoliv jsem knihu přečetl, opravdu rychle, spíš vyhrála nedočkavost, a na konci ne že bych byl zklamaný, ale popravdě jsem s příběhem knihy nebyl příliš potěšený, popravdě ale film dokázal naprostý opak. Zdá se mi to, že Harry je zbytečně přechytralý, ale ještě se má stále co učit, každopádně i já se těšil dál na jeho příběhy, i když tenhle mě trošičku otravoval, možná to bylo tím, že jsem stejně jako Harry stárnul, a to čekání několik let už bylo dost úmorné.

Konečně dle mého názoru nejlepší díl od začátku série a nutno podotknout že co se týče příběhu nastává velká změna, z Harryho se stává rázem jiný člověk, který psychické stránky má pošroumané a potrhané, což se nádherně projevuje u lidí stejně starých jako on, a fantasticky se to čte. Rowlingová opět přitvrdila a nyní dost razantně, když Ohnivý pohár uvedla jako takřka 500ti stránkovou bychli, i když dnes vím, že i to bylo na její knížky ještě set sakra málo :) Každopádně díky tomuhle dílu se skutečně začali dít věci a já ho dokázal, i přes svojí délku okamžitě přečíst.

Vězeň z Azkabanu se už nepatrně snažil vybruslit z postu dětských knížek, a zvážněl opět o trošičku více, i když ne záměrně o tolik. Kniha a její svět se opět i když tentokrát neptarně zvětšuje, ale já jako čtenář v 15ti letech stejně starém jako hlavní hrdina si čtení užíval i když Vězeň zas až takový zázrak nebyl, druhý díl se mi líbil více.