LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Pokud Učiněné peklo hodnotím samostatně bez ohledu na děj předchozích 3 dílů pojednávajících o návratu Johnovy matky do Noční strany, jde o dobrou knihu. Jako pokračování série je ale kniha z mého pohledu poměrně velkým zklamáním, neboť po velkolepém vyvrcholení v předchozím díle se v novém pokračování ukazuje, že se fakticky nic na Noční straně či v Johnově životě nezměnilo (John se Suzie zatím ve svém vztahu příliš nepokročili a Suzie se v knize objevila až na konci zatímco Cathy se pro jistotu neobjevila vůbec, Alex je stále v baru, Walker má stále svou moc a všechno důležité řídí, atd.). Příběhový posun je tak skutečně minimální a ačkoliv Green může napsat ještě spoustu knih z Noční strany, nejsem si jist, zda nepropásl nejlepší příležitost, jak sérii zdařile ukončit.

Klasika, ale na první díl to nemá. Kniha je rozdělena do 2 částí. V první (nudnější) se Alenka vypraví do minulosti cizí planety a řeší jeden zapeklitý problém. V části druhé je jejím spoluhráčem chlapec z Moskvy (také z minulosti) a staří známí piráti. Tato část už je o poznání dynamičtější. Doporučuju všem Alenčiným fanouškům.

Hlubino, hlubino, přečetl jsem a už jsem tvůj :) Vražda, Ljoňa je a není diver a tohle je víc než důstojné pokračování prvního dílu. A co Vika? Je Černým diverem? Prostě parádní pokračování. A třetí část je sice krátká, ale skvěle doplňuje předchozí.

Hodně zaujala. Stejně jako Duirinovi mi moc nesedl Smolař, ale popis virtuální reality, ruské reálie, interakce s windows a po většinu knihy skvělý spád řadí tohle dílo ke špičce a stojí za to ji neminout.

Kniha, která mohla být opravdu dobrá, ale prostě se špatně čte. Autor načrtl velmi působivou a depresivní scenérii Evropy zasažené vlivem slábnutí sluneční aktivity novou dobou ledovou. Severní Evropa se tak pokryla věčným sněhem a jih zpustošily rozvodněné řeky a boj o přežití. Jak říkám, mohlo to být dobré, ale prostě není. Autor nemá dar strhnout čtenáře a docela nudí, i když téma zvolil dobře.

Zajímavá kniha. Rozhodně jeden z originálnějších scénářů možného kontaktu Země s mimozemskou inteligencí. Operuje sice s ohranou myšlenkou, že nejen technicky, ale i morálně vyspělejší mimozemšťané budou na lidi nahlížet jako na divochy, ovšem současně ji staví do nového světla, když právě toto divošství z nás činí velice „cenné zboží.“ Rovněž je dobře, že si Foster dokázal udržet nadhled, najít pochopení pro pohnutky obou stran a vyhnout se černobílé šabloně ke které příběh svádí – jeho lehká ironie je místy velmi příjemná.

Bohužel, kniha si neudrží tempo začátku. Je z ní cítit, že autor prostě dostal nápad, začal psát a moc nepřemýšlel, co vlastně bude dál, takže od poloviny následuje stagnace, děj se tříští, myšlenky opakují. V závěru sice úroveň opět zvedne povedená ampliturská „invaze“ na Zemi, ale to už je pozdě, proto chápu nízké hodnocení. Pro mě přesto horší ****, vzhledem k tomu, že jde o mé oblíbené téma – a docela by mě zajímalo, přečíst si někdy druhý díl. :-)

Typický Bradbury – něco mezi poezií, filozofií a horrorem. Melancholicky kouzelný, místy malinko mrazivý román o dospívání, o snech, o dobru i zlu, co je v každém z nás, o stáří, moudrosti a vnitřní síle, o lásce a přátelství. Zkrátka spousta velkých myšlenek na tak tenkou knihu. Vytkla bych trošku jen motiv pouti, který se v tomto druhu literatury vyskytuje snad až příliš často (ale o čem by ta kniha potom vlastně byla, že?:-)). 85%

První kniha od pana Asimova, která se mi dostala do ruky. Není to vůbec špatné. Každá povídka obsahuje úžasný nápad, úžasnou myšlenku. Ano, pan Asimov byl opravdu úžasný autor a já jsem rád, že je tato knižní perla v mé knihovně.

„Údolí žalozpěvu“ je nepříliš častá kombinace sci-fi a fantasy, ba dokonce i nepatrná kapička hororu by se našla. Na planetě Fíéja prosazují svůj vliv hned dva druhy vzájemně znepřátelených mimozemšťanů: jedni zavedli v severní části konzumní styl života (parafráze na současnost – pohodlí, TV, reklama, politika atd.). Na jižní straně, oddělené zlomem, tahají decentně a nepozorovaně za nitky jiní cizinci – tam vládne monarchie (bez moderních technologií, zkrátka meč a funkční magie). Aby to nebylo moc jednoduché, máme tady ještě podzemní svět, cizinci vytvořený Labyrint, kde zapomenuti „žijí“ ti, co tam zahynuli. Existuje zde i jakási „živá“ voda, poskytující člověku výrazně vylepšené (při větším užití až ultimátní) schopnosti – dlouhověkost, regeneraci, šestý smysl a podobné maličkosti:-). Zní to, jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale jakkoliv nepravděpodobný tenhle svět je, jeho rozmanitost sebou přináší značnou porci zábavy. Tuhle neskutečně variabilní zemi objevujeme společně s hlavním hrdinou Mefem, závodníkem na čtyřkolkách a ne zcela dobrovolným dobrodruhem. Jeho postavy se týká jedna z mých hlavních výtek ke knize: tenhle chlapík je zkrátka příliš dokonalý – silný, chytrý, vnímavý, neodolatelný a neudolatelný, všemi (strašlivě často) opěvovaný a obdivovaný. Další mínus vidím v množství vystupujících postav, některé jsou pro příběh důležité, jiné mají jen epizodní roli, ale je jich spousta a ve výsledku rozdrobí pozornost, roztříští děj. Úvodní díl trilogie se věnuje především událostem v jižní části světa – souboji o trůn mezi pravým následníkem trůnu a králem „uchvatitelem“. Tvoří vcelku uzavřenou epizodu, ovšem zanechává velké množství otázek a skutečností otevřených k pokračování, kde se již dají očekávat „globálnější“ problémy než je osud jednoho království. Mně osobně tento akčně svižný, odpočinkový literární guláš i přes uvedené výtky zaujal a příjemně zabavil, druhou knihu „Loď vrahů“ si tedy také ráda přečtu. 75%

Zatímco Cáry cti místy přece jen působí lehce rozpačitě, tohle už je jiný nářez. Prakticky dokonalý „prolog“ k prvnímu dílu Milesovy série vysvětlující mnoho věcí, na které se odkazuje později. Navíc vynikající postavy co zdaleka nejsou jen černé a bílé (Bothari…) i přehledně plynoucí děj a jako koření občas velmi vyvedený černý humor (Cordeliin „nákup v hlavním městě“). Ačkoliv jde o prolog, hravě se to vyrovná těm nejlepším dílům Milesovy ságy a přitom ho může bez problémů přečíst a ocenit i ten, kdo o ní neví vůbec nic. Jasných *****.

Rozjezd velice slušný. Souhlasím, že je tu znát lehká nevypsanost, děj ještě neplyne tak hladce jako u dalších dílů, některé přeskoky v místě a čase působí lehce zmateně, ale i tak rozhodně nadprůměr.

Tak jsem se po dvou letech konečně dočkal! Jako-by si letos Talpress vzpomněl, že má tuto ságu rozjetou a vydal hned tři knihy. Diplomatickou imunitu jsem četl někdy před dvěmi lety v ruštině, ale přece jen dám přednost kvalitnímu českému překladu. Děj opět zajímavý a není ani tak založen na zápletkách a zvratech (ale nebojte se jsou tady:), jako hlavně na vztahu novomanželů Vorkosiganových a je tak další sondou do Milesova nitra. Kniha má spád a přečetl jsem jí jedním dechem. Teď jen, aby netrvalo moc dlouho, než vyjde detektivně-romantická novela Winterfair Gifts (Dárky k Zimonocím)…

Velmi příjemné překvapení, s panem Žambochem jsem zatím měl tu čest jen jako se spoluautorem série JFK, kde mne příliš nepřesvědčil. Popravdě, nejlepší díly JFK napsali jiní. Tohle je ovšem jiná káva. Fantasy žánr mu sedí a dokázal mne tím zaujmout, ačkoliv jinak se fantasy spíš vyhýbám. Tohle je ovšem parádní. Po většinu knihy jsem byl rozhodnutý dát jí tak 8–9 hvězdiček, ale mile ne-happyendový závěr mě přiměl dát plný počet. Jdu si sehnat další Koniášovky.

Námět až conanovský, ale četlo se to dobře. Ovšem kdo by v tom hledal nějakou originalitu, ten bude sklamán. Typické hrdinské komerční fantasy s happy endem.

Současná dějová linie ubrala na akci, kromě konce je to spíše slabší. Vymizelo z ní napětí. Středověká část je braná hodně z ženského pohledu a opět mi nesedla. Navíc autorovi nemůžu zapomenout používání v podzemí baterek místo luceren.

Salvatore opět nezklamal vřele doporučuji.

Poměrně obtížně hodnotitelná kniha. Jsem osoba životem na koleji nebo internátu zcela nedotčená, snad proto mě prostředí Megaverzity tolik fascinovalo. Všechny ty ulítlé studentské příběhy, frakce a rituály (ovšem ve Stephensonově světě dohnané až k naprosté absurditě a mimo obvyklou realitu) tvoří zábavnou směsici, která se bohužel v poslední čtvrtině knihy zvrhává v naprostý, autorem špatně kontrolovaný chaos. Přesto šlo z mého hlediska o osvěžující a netradiční čtení. Nicméně člověk z vysokoškolského prostředí knihu odložil už zhruba po první třetině – prý to příliš připomíná každodenní realitu na VŠB a tím pádem to není kdovíjak vtipné a zajímavé:-).

Zatim nemuzu hodnotit, protoze jsem zhruba ve ctvrtce knihy, ale pres zacatek, ktery alespon pro me byl dost nudny a predvitaleny, se to slusne rozjidi. Jako ani ve snu by me nenapadlo, ze to zamiri tam kam to smeruje ;) … momentlani hodnoceni 3/5 … tak jsem lehce za pulkou a nevim, je tam plno pěkných myslenek, plno odbocek a omacek ktere v pribehu nevedou nikam. Z knihy mam pocit, ze autor napsal povidku a vydavatel po nem chtel knihu, takze z povidky ruznym „nastavovanim“ vytvoril tohle. … momentlani hodnoceni 2/5 … uvidime jak to cele dopadne. Knihu jsem dočetl. A osobně řadím knihu k horšímu průměru. Nevím, možná byla při čtení pouze špatná konstalace hvězd, těžko říci, ale po Bludišti odrazů jsem čekal mnohem více.

Válečník je důstojným pokračováním Běsobijce, napsán ve stejném duchu, jako všechny Ďurovy knihy. Nepostrádá akci, romantiku a onu podmanivou atmosféru slovanského dávnověku, která mi u Ďura tak učarovala. Nechybí tu skvělé nápady, jako třeba vylití Divoké, či útok včel na Ašižiny ptáky na Řípu – doslova jsem nad Ďurovou imaginací třeštil oči. Postavy – nejvíc se mi zamlouval Ctirad, Wulfhart a Přemysl – při vypuštění Velese jsem opět koulel oči. Ovšem nejslabším článkem řetězu se mi zdál Bivoj. Sorry, Ďuro, ale tenhle tvůj hlavní hrdina mě zaujal ze všech nejmíň. Pro mě bude navždycky šampionem Rogan a Ilja. Jinak konec je povedený – jen vše nahrává tomu, že sis připravil půdu pro třetí díl, kde bude Dívčí válka, ale ta nevypukne, jak už jsi tu avízoval před několika měsíci. Na závěr řeknu jen tohle: „Těště se kluci turecký, protože kapitán Kornel Bathory přichází!“ HODNOCENÍ: 70%

Conanovský příběh svižný plný krve a barbarových hlášek. Nicméně je vudět, že autor ještě není vypsaný, souboje netvoří jen koření zajímavého příběhu. Souboje v podstatě jsou příběhem, řítíme se z akce do akce bez nějakého odpočinku. Sice tak uteče příjemných 180 stran, jenže tady je hlavní záporák poražen a zbylých 40 stran je poměrně trápení.

Průměrný díl MS. Prostě klasika kvůli které si tuto sérii kupuji.

Byť z kraje jsem nečekal žádný zázrak,nakonec jsem byl mile překvapený. Kniha s Verneovským nádechem plným dobrodružství­.Opravdu jsem litoval, že není delší.Velmi příjemné oddechové čtení.

Priznám sa, že ani neviem ako začať. Som plný pocitov, ktoré vo mne vzbudila táto kniha. Moja hlava je plná postáv a ich osudov. Myšlienky sa mi túlajú arktickým krajom, krajinou ľadu a tmy. Túto knihu pokladám za to najlepšie čo som doteraz prečítal – a keď myslím najlepšie, tak je to úplne na prvom mieste. Je to aj tým, že pred niekoľkými rokmi som ako 13–14 ročný chalan čítal Verneovky, kde ma aj tak najviac okúzlili príbehy o výpravach do ľadových zemí. Simmonsov Terror je ako takýto typ Verneovky -(nachádza sa v mojom najobľúbenejšom období anglických džentlmenov) ale tvrdší, ľadovejší, krvavejší, tajomnejší… úžasnejší… ako čokoľvek, čo som prečítal. A najlepšie postavy – Crozier, Silna, Irving, Goodsir. Túto knihu som síce čítal ako eknihu ale neváham a určite si ju zakúpim. Mimochodom, slovne nedoporučujem – pozrite sa na jednotlivé hodnotenia tejto knihy a sami zistíte, že túto knihu budete chcieť prečítať. Dúfam, že táto kniha nebude nikdy sfilmovaná – film nebude knihe siahať ani po päty.

1. miesto v mojej TOP10

Kniha je rozdělena na 3 části, což ji spíše ubírá na zajímavosti. V první části se seznamujeme se světem Windhaven a s Maris z Amberley, která touží stát se letcem, přestože není z letecké rodiny. Ale na krátkou dobu se letcem stává jako adoptivní dcera zmrzačeného letce. Ovšem když se letci narodí vlastní syn Coll, Maris musí křídla odevzdat i přes nechuť Colla létat, protože tak praví tradice.

První část končí Marisiným bojem za změnu tradic (dle mého názoru podaného trochu nereálně). Druhá část příběhu je sama o sobě nejzajímavější, ale začátek třetího příběhu je až nudný. V závěru je děj sice opět vybičován, ale určitý pocit pachuti už mi zůstal.

Za klad považuju provázání jednotlivých příběhů s dějem v první části – to co se událo v první části, ovlivňuje rozhodování a konfrontuje uvažování postav v dalších dějových liniích. A díky tomu se ukazuje, že Maris není pouze kladná hrdinka, ale má i své temnější stránky jako obyčejný člověk.

Série Amber patří mezi mé TOP, takže je jasné, že jsem přivítal i Betacourtovu sérii se zájmem. Trochu jsem měl obavy z (pro mne) neznámého autora, ale byl jsem mile překvapen. Skvělý sloh, perfektní fabulace, vynikající vykreslení postav,vše vhodně doplňuje původní sérii. Kdo má rád Amber neměl by váhat. Jednu vadu kniha přece jen má, ale za to nemůže autor, nýbrž korektor knihy (pokud tedy nějakého nakl. Classic books má)- velmi často se setkáte s tím, že nejsou mezery mezi slovy a dochází tak k situaci, že několik vteřin váháte nad tím, co vám vlastně autor sděluje. Ale vzhledem k tomu, že jsem už od tohoto nakladatele zvyklý na ledacos, tak už jsem vděčný, že nebyly v knize chyby horšího rázu.

Svým způsobem velmi originální dílo, na kterém jsem především oceňoval charismatického hlavního hrdinu Caze. Je zde vykreslen jako na pokraji svých fyzických sil působící osoba, která dané problémy řeší svým rozumem a nikoliv fyzickými schopnosti. Představit nám slabého hrdinu, to se odváží jen málokterý z autorů (v tomto případě z autorek), jen v závěru ji již nestačilo dostatek odvahy k tomu, aby Caz svému smrtelnému zranění podlehl. Škoda. Velkou míru zásluhy na tom nese i překladatel, ale na knížce jsem oceňoval opravdu vytříbený vyjadřovací styl. Na konec hodnocení mi zbylo to nejhorší, knížka postrádá takřka jakékoliv napětí. Něco, co by přimělo čtenáře číst knížku i ve stoje v autobuse, často jsem se naopak musel ke čtení nutit, abych ji vůbec dočetl do konce. Je-li již naplánován dějový zvrat, a v knížce jich příliš není, většinou je shrnut do několika stránek a další desítky vyplňují různé úvahy a intriky. „Napínavý a charakterově bohatý příběh plný magie“, jak se dozvídáme ze zadní stránky knížky, nás domnívám se opravňuje k reklamaci téhle knížky v knihkupectví, jelikož více magie je i v Bibli.

Zatím asi nejčtivější díl ze série Net Force. Kniha trpí stejnými slabinami jako předchozí díly – tedy nevysvětlená a dost podivná virtuální realita a přílišné zaobírání se soukromým životem hlavních hrdinů. Příběh je ale na lepší úrovni než předchozí díly – prospěl mu přesun do Anglie a sympatičtí záporáci, trochu mě pak zklamala smrt hlavního z nich. Ale na to mají autoři právo. Celkově bych knihu hodnotil jako lepší průměr.

Úbytek akce, umělě zproblematizovaný vztah kdy Anita neví co vlastně chce od partnera i od sebe… bída

Long live for Urlúk. Tak toto je antihrdina jak má být a neznám lepších příběhů ze Středozemě. Povídky M.Špačka mám moc rád, nicméně tato fantasy větev mě zcela minula (za Vosáka žeru už od Technologie masa), o to víc je skvělé, že za výbornou cenu je má čtenář všechny pohromadě.

Standardní průměr MS. Za zmínku stojí nejvíc poslední 4 stránky.

Vezmu-li jako průměr tři hvězdičky, které si tato vlakovková série zaslouží, tak zde musím jednu hvězdičku ubrat. V tomto díle je (jak u všech ostatních) klasické schéma, klasické obraty i tak notoricky známé odstavce textu (Khov kouří doutník, stará panna peggy…), ale nic víc. Téměř každý jiný díl je okořeněn nějakou drobnou odchylkou od schématu, vybočením ze šablony… zde prostě nic.

Od Beara jsme přečetla kdeco, ale tenhle jeho román patří stále k mým nejoblíbenějším „bearovkám“. Nikdy bych nevěřila, že se mi bude líbit hard SF, ale je tomu tak :) Snad je to tím, že se ta „hard“ složka netýká fyziky či něčeho jiného mně podobně vzdáleného, ale že jde o lidskou biologii a tudíž něco, s čím se můžu ztotožnit lépe. Že hlavní postavy jsou vědci zabývající se DNA a naštěstí taky jeden antropolog – ten to jistí :)) Jinak zápletka mi přijde skutečně originální – způsob, jakým Bear popisuje evoluční skoky je odvážný, nicméně je to celé téměř uvěřitelné a fakt, že v současnosti jeho příběhu nadešel čas k dalšímu posunu lidské rasy, nevyznívá nikterak děsivě (jak avizuje poněkud přiblblá „anotace“) – je to poutavé a pohlcující čtení, které není nesrozumitelné ani za vlasy přitažené. Spokojená jsem byla i s pokračováním – Darwinovými dětmi. Čtu to už přinejmenším po třetí, takže vím, o čem mluvím :) Pokud vás neodrazuje četba zčásti se odehrávající ve vědeckém prostředí, které se notně prolíná (v rámci státní bezpečnosti a zdraví) také s politikou, vřele doporučuju. Ona i ta politická složka je velice povedená – skvělý popis toho, jak zkostnatělí byrokraté můžou zareagovat na něco, co si vykládají jako ohrožení lidstva a odmítají slyšet cokoliv jiného. Přesně takhle nějak by se to mohlo odehrát. Naprosto chápu, proč je Bear přibírán jako vědecký poradce a má za úkol vymýšlet možné scénáře vývoje či jiných nečekaných, téměř SF situací, jimž bychom mohli čelt. Má nejen úžasnou představivost, ale hlavně se drží faktů a své znalosti lidské mentality. Jením slovem – fascinující.

Tahle kniha me vazne chytla, ma uzasnej spad. Podle me je v ni mnoho napadu, ktere sami o sobe by vystacili na solo knihy nebo alespon povidky. Po delsi dobe me mrzelo kdyz jsem knihu docetl.

Dekadence prvního stupně z pera Oscara Wilda si mě získalo už v mládí, ačkoliv jsem toho příliš nepochopil, časem jsem si knížku přečetl znova a opět jsem se dostal pomalými ustálenými krůčky kupředu k pochopení toho, jak dokonalá tato kniha ve skutečnosti je. Zajímavá myšlenka ztvárněná bravůrním způsobem. Román hodný k zamyšlení, kterých v dnešní době je opravdu hodně málo a o to se cení ještě více. 10/10

Recenze se o této antologii zmiňovaly v superlativech, snad proto bylo mé očekávání příliš velké, zklamaná však nejsem. Kniha obsahuje několik povídek průměrných, spoustu dobrých až výborných, a námět k zamyšlení poskytuje snad úplně každá. Úvodní „Odloučení“ je solidní space opera, „Bříza, lištička bílá“ nabízí typicky ruskou, melancholickou sci-fi. „Sepultura“ svým pojetím věznice budoucnosti připomíná new weird – vynikající, neobvyklá povídka, na které mě rušily jen vložené „voodoo“ prvky. Neffova časovka „Čtvrtý den až navěky“ je přes své akční pojetí snad nejslabším článkem knihy – už jen to jméno hlavního hrdiny „Schwarzenegger“ mě osobně dost rozčilovalo. Finské „Panenky“ představují drsnou realitu o dětech v blízké budoucnosti – skvělá povídka, neobsahuje však žádné sci-fi prvky. Polská povídka s blbým názvem „Vrátíš se Sneogg, věděláá…“ je přes matoucí začátek výbornou, temnou vizí postapokalyptické budoucnosti v totalitní společnosti. Další časovka „Den, kdy jsme zažili přeměnu“ velmi připomíná „Strážce času“ od Poula Andersona. Nad poetickou, až surrealistickou povídkou „Athos Emfovos v chrámu zvuku“ se mi bohužel nechtělo moc přemýšlet. „Některá dobrodružství pozemšťanů v Outrerri“ je ujetá, zábavná hříčka. Lukjaněnko se svou povídkou „Proti osudu“ snad ani nemohl zklamat, stejně jako Eschbach s výbornou, dojemnou sci-fi „Zázraky vesmíru“. „Noc na okraji impéria“ ve mně asi moc velké stopy nezanechala, protože si zpětně nedokážu vybavit, o čem to vlastně bylo (jen vidím, že jsem tomu po přečtení dala malinko nadprůměrných 60%). „Transfúze“ je další ze surrealistických povídek, co vyvolává převážně obrazy a emoce, mě osobně však výrazněji neoslovila. „Oněmělá hudba“ nabízí první polovinu akčněji laděnou, zatímco druhá půlka je podivná, melancholická – i přes ten nesourodý dojem se mi líbila. „Mezi řádky“ se vyznačuje skvělou, fascinující ideou. Ústředním motivem poslední povídky „Modré nebe bez mraků“ je láska a časové paradoxy. Antologie zkrátka určitě stojí za přečtení, evropská SF za svou zámořskou konkurencí rozhodně nijak nezaostává. 74%

Ritus je přesně ten typ knihy, který jsem dlouho hledal, až jsem ho v návalu knih v knihovně našel. Ze začátku nenápadný, po chvíli dechberoucí, ale časem trošičku upadající, hlavně díky tomu, že jsem pochopil, jak je příběh rozdělen. Tedy vlastně tak: přítomnost a minulost. A fakt je, že přítomnost je o mnoho zajímavější, akčnější a zábavnější než minulost, ve které se toho příliš neděje a samotná dějová linka je v ní trošku stereotypní. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že jsem četl jednu z nejzajímavějších knih tohoto roku a už se nemůžu dočkat druhého dílu. 8/10

Hmmmmmm. Smekám klobouk pane Žamboch. Myslel jsem si, že nepřekonáte „NA OSTŘÍCH ČEPELÍ“. To jsem se,ale sakra spletl. Obě knihy jsou jasně v TOP10. Nevím která z těch dvou je lepší. Jako celek jsou nepřekonatelné. Kniha mě od první stránky vtáhla do děje a hlavně do hlavního hrdiny. Ani u jedné věty jsem se nenudil. Hnal jsem se očima za každým dalším slovem. Jen je mi teď nějak smutno a cítím se nějak prázdně. Prostě přečteno, škoda že už je konec:o) Tak a v blízké budoucnosti mi určitě uděláte radost další pořádnou knihou o Baklym:o))))))) Děkuji Papuja

vydání z roku 1998 je pro totální zprasení překladu nečitelné.

Můj první střet s tvorbou Cliva Barkera. Kniha je to hodně čtivá, byť skutečně mě chytla až někdy před půlkou, každopádně pak už je to jízda. Celkem mě překvapilo, že se v podstatě jedná o poetické fantasy a hororových částí je tam pomálu (ale i ty se najdou). Možná právě proto, s odstupem času od prvního čtení, považuji spolu s Imajikou tuto knížku za vrchol tvorby Cliva Barkera a svoje místo má v mé knihovně jisté.

skvělé. prolínání temné reality s podezřele světlou a poklidnou fantazií. překvapivý závěr. fantazie. zážitek, který stojí za to.