LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jsem strašně rád, že tahle povídková sbírka vyšla, protože Ostří oceli mi uniklo. Některé povídky jsou sice slabší, ale i tak nepostrádají pořádnou porci dobrodružství v Mirkově duchu, přesně jak to mám rád. Mým favoritem se pak stal Vysoký příliv.

Čítali ste Hyperion? Prvý diel Cantosu Hyperionu? Nie? Tak to hneď napravte. Hyperion je príbehom siedmych pútnikov za Štírom, tajomnou a mocnou bytosťou na planéte Hyperion. Akékoľvek ďalšie zmienky o príbehu aj tak nepochopíte treba to prečítať. Ale samostatné príbehy.. sú skvelé. Niektoré menej, iné viac, avšak celok je na drobné nedostatky (alebo nadbytky) skvelý. Očarí vás príbeh kňaza a skupiny Trikrát dvacet a deset, pobaví eroticko-romantický dej Kassadovho života. Básnikov je zas príliš Keatsovský (ako aj príbeh detektíva), ale tiež skvelý, príbeh Sola a Rachel je ale oproti všetkým ostatným o úroveň či dve lepší – vynikajúci nápad, perfektná psychika, postavy, pre ktoré uroníte slzy… Detektívka s cyberpunkom a konzulov príbeh, ktorý vám ukáže odpovede na otázky a vyvolá ďalšie, sú skvelým zakončením knihy. Zo začiatku mi na Hyperione vadila roztrieštenosť príbehu na príbehy postáv, neskôr veľké pchanie literárnych odkazov (no keby som bol tak sčítaný, vrním blahom) ale na konci som si aj tak uvedomil, že Hyperion bol zážitkom. Plný neodbytných otázok sa púšťam do Pádu Hyperionu. 4,5* a (zase) doporučujem.

Hlavním cílem, ke kterému vše směřuje je střet Ša'ik a pobočnice Tavore. Jak je ale u MKP zvykem, dějových linek je v knize více a ke konci se krásně sbíhají. S tvrzením Doubravky, že Karsa Orlong vás dostane se dá jedině souhlasit. Postava obřího válečníka, jehož mottem je „(Téměř) Proti všem“ je opravdu skvělá a s tím, že se jí Eriskon věnoval minimálně na 100 stranách knihy se stává asi nejlépe popsanou a propracovanou postavou série. U ostatních postav a dějových linek autor opět odhaluje jen střípky. Střet Smršti se zástupkyní Malazské říše mi osobně přišel jako hnací motor poněkud slabý, o závěru celé bitvy ani nemluvě (teď nemám na mysli noc před bitvou). I přes skvělého Karsu hodnotím tento díl slaběji než díly předchozí.85%.

Jak už tady někteří psali, tento díl se lépe čte a docela se mi to líbilo. Ale nepřináší dějově nic moc originálního a děj u druhé poloviny knihy je takový vláčný. Celkově asi 65%

Zkrátka a dobře je Nakor na takovédle antologie machr.

Knihu jsem četl v originále a mnohdy musím říct, že člověk neznalý poměrů, ve kterých ji Pratchett píše jeho humor a vtipy nepochopí, tak jako já sám.

Tak jsem to čekal horší! Docela jsem se i chvilkami bavil. Je to sice humor za každou cenu, těžkopádný, upachtěný, ale už jsem četl i horší věci. Nemohu přímo doporučit, ale dá se to skousnout.

zajímavé a pečlivé převyprávění starého indoevropského mýtu z jeho lužickosrbské varianty. autor kvůli tomu studoval detaily života mlýnské chasy i dobové představy o magii a černé škole a dokázal vše skloubit do čtivého příběhu, který si mohou přečíst děti i dospělí. využití ilustrací ze zemanovy adaptace přibližuje úchvatnou atmosféru filmového zpracování. nemohu než doporučit jako krásnou knihu i příběh.

Pokud máte rádi atmosféru 30. let v USA – zlé gangstery, hodné soukromé detektivy a krásné (lehké:-)) ženy, pak se vám tato kniha pravděpodobně bude líbit. Hlavní hrdina je až příliš klasický upír s lidskými city a nelidskými schopnostmi, detektivní zápletka vcelku jednoduchá, jednání a motivace postav poněkud nedotažené až nepravděpodobné, vtípky nic moc – neškodilo by větší odlehčení… Přečetla jsem to bez potíží, ovšem taky bez většího zaujetí, hodnotím tedy maximálně na 65%. Z mého hlediska jsou v této oblasti odpočinkové „vlakové“ literatury lepší čeští spisovatelé (namátkou třeba Schinkova „Špinavá práce“ měla mnohem větší šmrnc, i když šlo o alternativní prostředí 30. let).

Seamark rád ve svých románech používá takových improvizačních prostředků jako neznámého jedu či šíleného vynálezce. TEn se vyskytuje právě v románu „Mstící paprsek“, který je jedinou skutečnou SF tohoto autora. Zde hlavní hrdina pátrá, kam zmizel (doslova) rybník. Nakonec vypátrá, že tak bylo učiněno pomocí záhadného paprsku vyslaného z vynálezcova přístroje (ano, je to dnes oblíbená zbraň autorů „military sf“ – dezintegrátor). Nápad tedy na dobu vzniku vcelku zajímavý, bohužel samotný děj za mnoho nestojí. Pokud by zde nebyl sf motiv, slušela by knize spíše nálepka červená knihovna s lehkým nádechem detektivním.

Strhující symfonie napětí a akce, úchvatná kniha, která se čte jedním dechem.

George Orwell je boh a toto je jeho biblia!

Keby som bol na opustenom ostrove a mohol by som si zobrať len tri veci, tak jedna z nich by bola určite táto kniha!

Dokonalý hrdina strvořený výborným vypravěčem. Co víc si může čtenář přát? Jakub Vandrovec mě potěší i když ho čtu třeba po páté.

Tak napodruhe: pro Simmonse uz mam slabost – a to jsem necet ty jeho nejvetsi pecky. Opet nezklamal.

HMS Terror a jeji posadka me dostala. Erebus samozrejme taky. K vlastni knize bych mel jen dve vytky:

Prvni je zpomaleni deje (nebo snizeni zajimavosti deje) kapitol pred polovinou knihy. Jako ctenar jsem se jiz dostal do pritomneho deje a vedel jsem co se stalo a jak se to stalo – napeti skoncilo, informace jsem dostal vsechny. Ale take jsem vedel, ze pred s sebou mam dalsich 450 stranek do finale knihy. U mne to skoncilo prerusenim cteni knihy na nekolik mesicu.

Druhou je pak eskymacka mytologie ve finale knihy, kterou jsem uplne preskocil, protoze me zajimalo, jak tedy kdo dopadl, a ne, ktery eskymacky buh patri ktere casti dne ci elementu. Byt to jako doslov, udelal by autor lip.

Ale jinak neci co vytknout. Autor proste dokaze skvele popsat dej, prostredi i postavy. Krom jednoho (hadejte ktereho :) jsem dustojniky povazoval pri (a po) cteni za ty prave a schopne pro tuto vypravu. Temer vsechny POV jsem si oblibil, Irwinga obvzlast.

Vyborne dilo temer ve stylu literatury faktu. Tem, co se neboji velkych bichli, maximalne doporucuju a ostatnim: zkuste to…

moje poklona autorovi. zdánlivě nevinný příběh zpěváka huberta se rozvíjí v děsivou vizi alternativního světa, ve kterém ten náš poznáváme čím dál víc s každým dalším zamrazením v zádech… útlá knížečka, jež se špatně shání, ale za přečtení rozhodně stojí.

Opět jako jednička oddechovka.Jen mne trochu mrzí, že příběh který se vyvíjí 280stran je ukončen téměř v jednom odstavci.Jinak pokud nehledáte nic náročného, lze přečíst i bez znalosti jedničky.

Opravdu těžké čtení. Dvousty šedesáti dvěma stránkami textu plných zoufalých a depresivních myšlenek hlavního hrdiny jsem se prokousával k závěru a v jedné chvíli jsem si dokonce i přál ať už si ten zoufalec ustřelí pistolí hlavu a všemu je konec. Také mi vadilo neustálé nepřehledné přeskakování dějové linie, kdy se vždy až po několika větách orientujete o čem zrovna hlavní hrdina vypráví. Jediné pozitivum je námět příběhu o vzpouře ve vězení na nehostinné planetě a že v závěru příběh nabere konečně nějaký spád a situace se jeví přehlednější. Myslím že by se vše dalo zredukovat do jednoho sta stránek aby knížka měla tu správnou čtivost.

Nějak mne „Alenka“ neoslovila. Sorry.

Nějak mne „Alenka“ neoslovila. Sorry.

Většinu knihy jsem se nudil, ale dočetl jsem :-) Překlad dobrý, jen několik dosti velkých chyb. Příběh neslaný nemastný, postavy na mě příliš věrohodně nepůsobily. Oblíbil jsem si jen epizodního Kalibana. Možná bych si knihu víc vychutnal, kdybych byl znalec Shakespeara. Netradiční spojení historie a „Faerie“ s červenou knihovnou. Znovu ji už číst nebudu.

Touto knihou Bulyčov dokázal, jak skvělým spisovatelem dokáže být. Je to neuvěřitelně jímavý příběh, který v člověku navozuje hrdost na to, že je člověkem.

Tradičně výborná kniha Bujoldové má být prehistorií Vorkosiganova světa. Já jsem žádné spojení nenalezl, chybí zde spojovací článek, stejně jako v Darwinově teorii. Přesto: kniha je čtivá a akční s propracovanou psychologií hlavních postav.

Příjemné antikvární překvapení. Krátký román na klasické téma „šílený génius chce vyhladit zbytek světa“, avšak napsaný velice čtivě, na svou dobu až překvapivě svižně a akčně. Kniha byla zjevně inspirována sílícím německým nacismem a je tedy vedle Čapkovy Války s mloky dalším nevyslyšeným varováním. Člověk v ní sice nenajde nic převratného – jen klasický souboj dobra se zlem, milostnou zápletku a happyend – ale dobře si počte.

neuvěřitelná gradace, nejen příběhu, ale i myšlenek v něm obsažených. lovci kostí jsou pro mě zatím nejlepší pastvou z dosud vyšlých části malazské knihy padlých. erikson mi připomíná moderního čapka, s nadhledem, životní zkušeností, smutným i nevázaným humorem pohlíží na svět a nic lidského mu není cizí. klobouk dolů, pane lundine.

Je zajímavé, že vrchol knihy nastává okolo 300. strany, tedy v 1. třetině. Ve zbytku se pak splétají a zase rozplétají linie, všichni někam jdou a spousta věcí zůstává otevřených. Není to špatné, ale předchozí díly mi přišly sevřenější, tudíž o chloupek lepší. Nicméně i tak je to to nejlepší z epické fantasy, co u nás vychází.

Absolutní klasika žánru sci-fi. Nádherná, humanistická kniha, která zaujme snad každého.

Naprosto mne uchvátila a proto ji mám i top.

Tolkien to napsal svým dětem, tak nějak jako napsal Hobita, a v tomto příběhu řekl bych, si pohrával s fantazií až hodně moc. Není to špatné, je to hezké, ale je to také dost dětské, asi tak jako Hobit samotný. Příjemně se to čte, chvílemi jsem si přišel jak při pročítání Malého prince a na to jaký je to příběh je to také příjemně krátké. 6/10

nic horšího jsem nečetl. Odpad

Netradiční horror s důchodci v hlavní roli. Jak už je u Kinga obvyklé, v pomalém rozjezdu je pozvolna budována atmosféra, psychologie postav a ze střípků událostí můžeme vytušit, jakému zlu budou hrdinové čelit. Nepřítel je to sice poměrně všední, ovšem zpracován je skutečně nevšedním způsobem (a ne každému to sedne). Nejsilnější stránkou knihy je (rovněž jako obvykle) perfektní, tísnivá atmosféra a hlavně realisticky působící náhled do duše starého člověka, do jeho deprimující samoty, do jeho starostí a strachů. 81%

Kniha obsahuje dvě novely s ekologickým podtextem a obě skvělé. První o náhlém objevení nové formy života na Zemi, formě, která se vymyká všem dosud platným pravidlům. Druhá, postapokalyptická, o životě zdegenerovaného kmene potomku lidí kdesi v pacifiku. Autor zručně píše a bez potíží dovede udržet pozornost čtenáře. Doporučuji.

Průměrný výběr povídek, přičemž těch záblesků laserů se nedočkáte. Jako sci-fi lze s klidem označit jen úvodní povídku. Převažuje silně fantasy. Kvalitativně výrazně vyčnívají dvě hurorné povídky, které opravdu stojí za to a jedna neobvyklá viděná očima 3 společníků. Ovšem jsou tu i některé věci, které jsem naprosto nepochopil (buď mám moc nízké IQ, nebo jsou to totálni braky) a povídku s myšmi jsem pro jistotu ani nedočetl – nemám sílu přemýšlet co tím zmateným nesmyslem autor myslel.

Svým způsobem to jinak skončit nemohlo, pokud Kulhas nechtěl zabřednout do dalších pokračování. I na úkor předvídatelného konce. Osobně jsem vzhledem k celkovému vyznění příběhu ochotna přimhouřit nad závěrem oko.

Když jsem ji v roce 1973 (no to je strašný, jak ten čas letí) četl, zanechala na mne tato kniha ohromnou stopu a ani čas ji moc nesetřel. Řekl bych, že to téměř povinná četba.

Velmi slušná dobrodružná série pro mládež, jako kluk jsem to docela rád četl.

Parta pátrající po ztracených dýkách je zpět a tentokrát je případ zavede do Belgie do přepychového sídla místního milionáře. Vlastní artefakt zvaný Ďáblova slza, který si vzal do hledáčku samo peklo. Na místo je vyslána Wikka a samozřejmě dojde k souboji na život a na smrt. Aby toho nebylo málo, John se ještě musí potýkat se svými city k Jane a nakonec z toho vyvázne docela špatně. Nj Johne, láska bolí, tak snad příště :)

Je to čtivé a odsýpá to, ale to je vše. Děj je roztříštěn do povídek – kapitol, které na sebe chatrně navazují, nejsou napínavé a napínavý není ani celek. Srdce pteionu nalezne Conan 60 stran před koncem a když jej Yumana použije, aby oživila svého přítele, Conana to ani nenaštve, přitom však ztrácí možnost oživit milovanou Belit. Právě zde by se dalo do knihy vnést více napětí, ale i tuto možnost autor propásl. Ríša sice řemeslně psaní zvládá, skládá věty do větších celků dobře, ale to je bohužel všechno. Od začátku do konce zručně napsaná pohůdka.

Jeden z těch lepších dílů. Opravdu jsem byl moc spokojený. Hlavně se Bartošovi dobře povedlo vypořádat se s vyhnanstvím JFK z předchozích dílů a nakročil trošku k přiblížení s jfk k agentuře (není moc dobré aby byl pořád na útěku, logické chyby okolo toho, že agentura jej nemůže najít, ale když ho někdo potřebuje tak ho najdou hned apo se jen kupí).

Co se týče povídky na konci, tak mě moc nenadchla, ale ani nebyla vyloženě špatná.

Bylo to hodně dobré ale až tak po 180-ti stranách. na tak pomalý a dlouhý rozjezd nejsem u Červenáka zvyklý. Možná jsem byl přemlsaný bohatýrem… každopádně ke konci se to hodně rozjelo a na další díly se těším. Ty tři hvězdičky jsou spíš v porovnání s ostatní tvorbou – objektivně bych dal 7/10 (u některých autorů bych asi sázel hvězdičky čtyři).