LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Kniha, která sem patří jen s přimhouřením obou očí – nedokončená detektivka s náznakem duchařského motivu. Proto se i těžko hodnotí. Řešit fantastický motiv nemá cenu a je tedy třeba sáhnout po hodnocení čtenářského zážitku jako celku. Ten je veskrze průměrný – knihu psal zkušený autor na skonku sil a je to znát. Sice je lehce cítit vtip a styl, ale už to není ta lehkost jako v době Pickwicků. Zkrátka průměr.

V podstatě klasický sci-fi román o střetu astronautů s neznámou civilizací. Příběh o lidech a jejich vztahu ke všemu cizímu, o tíze zodpovědnosti, o neokázalém, nechtěném hrdinství jednotlivce. Nadčasová kniha, která ani po takřka půl století od vydání neztratila nic ze své čtivosti.

Jediná Kingova kniha, ktorú som nedočítal. Zbierku som začal čítať asi pred pol rokom, pred niekoľkými dňami som v nej pokračoval, no nudil som sa. Fakt veľká slabota. Úvodná poviedka Dolanov Cadillac vyzerá akoby ušla z kvalitnej Nočnej zmeny.

Táto kniha je plná nadávok (vulgárnych) a čudného prekladu (chýbajúce čiarky, presahy viet). Musím povedať, že ani dej knihy o besnom psovi mi nepripadal zvlášť zaujímavý, pokým som neprišiel k polovici knihy. So zajatím v aute prichádza vynikajúca psychológia postáv v neobvyklej situácií, a problémy s urobením triviálnych vecí. To sú veci, ktoré mám na Kingovi najradšej. Koniec som očakával v štýle, príšera umrie, radujme sa. Nič také, koniec mi tradične vyrazil dych, vďaka čomu sa hodnotenie knihy prevážilo na druhú stranu. Je to jedna zo slabších kníh Kinga, dej by stačil pre dlhšiu poviedku, ako aj u Geraldovej hry. Ale obe knihy nie sú zlé, len čitateľskú nirvánu zažijete pri iných. Mimochodom pobavilo ma, že si Cujo myslel: Ale vtedy se jako FUJPES cítil :) 3,75*

Dobrodružná kniha pro mládež, kde o fantastické momenty se stará džin Chottabyč, jehož lahev nalezne sovětský pionýr Volka Kostylkov. Kniha je silně nesena v duchu komunistické propagandy, nicméně pokud se přes tuto skutečnost dokážeme přenést, je poměrně čtivá a zábavná.

Po dočtení této útlé knížečky mám poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu se autorům podařilo výborně navodit atmosféru – ponurou, temnou, plnou strachu, zmaru a beznaděje. Zápletka je zpracována relativně neotřelým způsobem a zvláště ve druhé polovině přijdou ke slovu zajímavé magické praktiky. Ale… Děj na mě občas působil zmateným, roztříštěným dojmem. Od začátku do konce jsem měla pocit, jako bych knížku začala číst někde uprostřed – chyběly mi střípky informací, které se sice v závěru z větší části doplnily… ale… Zkrátka pořád přemýšlím, jestli „Devatar Sedru“ nepředcházela nějaká povídka, která by mi poskytla větší pochopení. Určitou nevyrovnanost vnímám také ve stylu psaní: často až básnické slovní obraty mi někdy „zadřely mozek“ a musela jsem pár odstavců číst opakovaně (hezký sloh, akorát náročný na udržení pozornosti). Jindy se jazyk zjednodušil, ovšem přes zvýšení čtivosti byl děj náhle jaksi plytší a místy se objevily i hrubky. Osobně mi taky příliš neseděli ghůlové, byli příliš lidští a motivace jejich jednání postrádala věrohodnější vysvětlení. Přes veškeré jmenované zápory je Devatar Sedr neobvyklou knihou a na další tvorbu bratří Harašímových jsem hodně zvědavá.

Pro mě osobně byl první díl „Carpe Diem“ velkým zklamáním – věnuje se v podstatě jen nesmírně nudnému a 100× omletému výcviku hlavního hrdiny (aneb kterak se z frajírka stane drsný, zodpovědný voják), což mě nijak zvlášť nezaujalo ani v Heinleinově „Hvězdné pěchotě“. Minimum akce, žádná hlubší myšlenka, co by stála za řeč, nulová originalita, jen dril a významné upozorňování, jaký je to hlavní hrdina kabrňák a jací jsou mariňáci ti nejlepší tvrďáci. Nuda, šeď, průměr, z mého hlediska nejslabší Fabianova kniha – rozhodně velký krok zpátky oproti „Mariňákům“ (byť šlo o kostrbatý klon filmu „Aliens“, bylo to velmi čtivé) a nezáživná slabota při srovnání třeba s Bartošovými „Žoldáky“. Druhý díl „Carpe Diem“ je naštěstí podstatně zajímavější, zábavnější a akčnější, oba dohromady bych tedy hodnotila mírně nadprůměrnými 60%.

Zajimava knizka, kdyz se clovek prelouska pres zacatek, kde na nas autor vychrli spoustu udaju o vsemoznych nabozenstvich a jejich predstavitelu s ruznymi tituly a dostane se do toho, tak vas ceka vyborny pribeh

Povídky na téma excentrického soukromého detektiva v budoucnosti, který má i podle toho vybavení a řeší samozřejmě záhady spjaté s „věcmi budoucími“. Co tuhle knížku pozdvihuje, je vtip a humor, dobře porcovaná dávka napětí, i fantazie autora, co se možných zločinů budoucnosti týče.

Aj keď Osvietenie hodnotím štyrmi hviezdičkami nebol som s touto knihou tak spokojný ako u iných Kingových kníh. Dej sa rozbehne až od polovice knihy, dovtedy som sa dozvedel zaujímavé osudy postáv (ak by sme sa ich dozvedali až v hoteli bolo by to vynikajúce – striedali by sa s napínavými časťami), čo ma však mierne nudilo. Postava Hallorana mi asi vadila najviac, niežeby bola nesympatická, to nie, ale jej začlenenie do deja bolo príliš násilne urobené – Danny sa s ním veľmi rýchlo skamarátil, veľmi rýchlo mu dôveroval, tiež mohol túto postavu využiť lepšie. Pripadá mi akoby ho tam „vopchal“ až po dopísaní knihy. Je tu prakticky len na odvoz skútrom. Tiež mi vadila slabšia prepracovanosť niektorých nápadov a samozrejme posledné stránky knihy, kde je akési uistenie, že hrdinovia sa z toho dostanú. Mne tu chýbalo tradičné Kingovo zamrazenie, že zlo nie je tak úplne porazené, alebo trpký koniec Kliatby, pri ktorom som mal skutočne pocit beznádejnosti celého snaženia. Teraz ale napíšem klady knihy – prepracovanie psychológie postáv je až na jednu výnimku (Halloran) perfektné, najmä premena milujúceho otca v opitého agresora. Jackove myšlienky, neistota, túžba po informáciách, ktorá sa mu stane osudná – to všetko tvorí výbornú postavu. Ďalej musím spomenúť skvelé nápady ako spôsob Jackovho opitia v bare, rozhovor s Gradym cez zavreté dvere komory, výťah s konfetami a úplne najlepšie kerové zvieratá. A prevedenie konca nebolo tak dobré ako u iných kníh, ale páčilo sa mi Jackovo poskakovanie u kotla („Vyhrál jsem!“ BUM! :) a rozhovor Overlooku-Jacka a Dannyho. 4,5* pretože som čítal aj oveľa lepšie Kingove knihy.

Dalo by se rici klasicky fantasy pribeh nebyt vyborneho systemu magie, ktery knihu povysuje o tridu vyse. Hlavne na pocatku jsou akcni sceny diky tomuto systemu magie vyborne. Na tomhle by se Wachovsti vyradili :) Bavilo me to.

Lovci kostí se mi četli mnohem snadněji než předchozí díly (ne že bych si tím na ně stěžovala, skoro naopak ;) – netuším, zda je to tím, že valnou většinu postav už znám a lépe se orientuji nebo jestli si tím potvrdit své podezření, že tento díl série je o něco méně pochmurný. Nějak jsem si už u Eriksona zvykla na ovzduší netušených osudových hrůz, které neustále visí nad hlavami hlavních protagonistu – a najednou skoro nic. Jistě, Y'Ghatan nebyl procházka růžovou zahradou, ale tentokrát mi vlasy na hlavě hrůzou nevstávaly ;-) Každopádně ale knihu hodnotím na 100%, četla se mi skvěle, jako obvykle mě vtáhla do děje a nepustila a vše naznačuje, že v dalším pokračování se máme skutečně na co těšit.

Kdo sérii miluje, ještě tento díl nečetl a chce si udělat radost, ať si přečte seznam postav na začátku – Karsa Orlong, část zbylých Paličů mostů, Tavore, Felisín Mladší, Kvítko aka Řezník, Heborik, Icarium, Onrak Zlomený, Iskaral Pust a mnoho dalších – scházejí se nám tu téměř všichni známí, aby čelili dalším posunům v říši bohů starých i nových. No prostě paráda :)

Myslím že toto je jeden ze slabších dílů zeměplochy, nenasmál jsem se u něj tak jako u jiných. Nicméně nechybí dějové zvraty, vtipné dialogy a menší „výlet“ do Agateánské říše odkud pochází Zavazadlo.

ozaj super- ozrejmenie predchadzajuceho deja, postav a osudov. a hlavne zaujimavy koniec.

Výborná dobrodružná kniha pro mládež o chlapci, kterého vychovávala opice. Mnohonásobně zfilmováno. Nejznámější představitelé- Johnny Weismuller, Lex Barker a Christopher Lambert

dětský dobrodružný román, který nepatří do scifi.

Detektivní fantasy ve stylu Sherlocka Holmese, kde doktora Watsona nahrazuje irský kouzelník. Skvělé! Litovat lze jen jednoho, že pan Garrett už víc povídek s touto sympatickou dvojicí nenapíše…
Vedle deseti výborných povídek kniha obsahuje i více než dvousetstránkový román „Příliš mnoho kouzelníků“, který evokuje příběhy Rexe Stouta – počínaje názvem (srov. Příliš mnoho kuchařů, Příliš mnoho žen, Příliš mnoho detektivů, Příliš mnoho klientů…), přes hlavní postavy (markýz z Londýna coby Nero Wolfe, jeho prodloužené oči a uši – lord Bontriomphe /=Goodwin/), zde ovšem pochopitelně poněkud zastíněné lordem Darcym) až po rozuzlení případu v kanceláři Nero Wolfa…pardon – markýze z Londýna: lord Darcy v křesle červeném, ostatní přítomní v křeslech žlutých, policejní komisař Grayme postávající u dveří. Nanejvýš uspokojivé…

Je to strašně naivní, ale svým způsobem i zábavné. Některé rasově nekorektní poznámky vůči arabům a domorodcům, nebo nekompromisní odrbání místních obyvatel, bonbóny za polodrahokamy, je něco co už se dneska nevidí.:) A to už nemluvím o tom, že dva teenegeři s pomocí pěti vojáků potlačí vzpouru na ostrově tím, že zmasakrují asi sto lidí kulometem alá Johny Rambo.

Divné, matoucí, místy až frustrující čtení, ovšem melancholická atmosféra, vyvolané emoce a originalita všech povídek spolehlivě zmírní zoufalství z nepochopení některých autorčiných kousků. Snad by to chtělo přečíst vícekrát… a možná by to nepomohlo, možná je duševní chaos cílem této podivuhodné sbírky:-). 78%

Originální název — Dope (1919). Román, který je – jak už je u Rohmera zvykem, plný asijského mysticismu. Fantaskní zajímavost, sběratelská raritka.

Třetí díl Rohmerovy čtrnáctidílné ságy se zločinným asiatem dr. Fu Manchu. Netradiční detektivka, která má „na svědomí“ stovky holywoodských filmů se vraždícími číňany či japonci. Nicméně poměrně slušné čtení odpovídající době svého vzniku.

Pokud druhy dil Maga uz byl ke cteni i pro nenactilete ctenare, tak Stribrny trn je jeste o stupen vyse – ale plnou davku * tomu nedam, bo dalsi dil muze byt jeste lepsi. Je velmi pravdepodobne, ze hodnoceni vsech knih po precteni posledniho dilu budu upravovat. Vytkl bych autoru jen dve veci: lehce usmevne popisovani „zalu“ Aruthy a pak nesmrtelnost vsech pojmenovanych osob strany dobra. Zlatej Martin…

Tak já jsem asi jeden z mála, komu se víc líbil předchozí díl. Sice byl méně propracovaný, ale atmosféru měl hutnější. Zde mi přijde děj pomalejší. Zatímco předchozí díl byl o pomstě a poznání hlavního hrdiny, v druhém už všechny známe a soustedí se vše na chystanou bitvu a hledání meče. Chybí mi v tom něco většího, než je připletení do války Čechů a Lučanů. I přesto se to nesmírně dobře četlo a hned se pouštím do trojky.

Hodnocení vyplývá ze zklamání, které mi kniha přinesla. Prvek fantastiky v sobě má jen první, asi pětistránková povídka. Ostatní povídky/eseje jsou skutečnou všehochutí – názory, postřehy, úvahy. A to navíc dost nesourodé, nevtipné, nezajímavé. Ta jedna hvězdička je za úvodní povídku a pěkný jazyk, kterým je kniha psaná.

Kliatba je príbehom muža, ktorý zrazí cigánku, práve vtedy, keď sa jeho žena rozhodne sprijemnit mu jazdu ehm… Bill ako právnik, ktorý má známosti, z toho vyjde zdanlivo bez trestu, až pokým nezačne chudnúť po dotyku-prekliatí starého cigána s hnijúcim nosom a slove „schudneš“. Príbeh je o uvedomovaní si pravdy, o hrôze s menom váha, o nenávisti. V knihe je niekoľko vynikajúcich postáv. Bill Halleck, ktorého som si obľúbil až po desiatkách zhodených kíl. Taduz Lemke, cigán, ktorého vyslovená kliatba zakýve s osudmi všetkých zúčastnených. Richard Ginnelli, talianský mafián, kliatba belocha z mesta, ktorého som si ihneď zamiloval, viac ako hlavnú postavu, pretože aj keď je to gangster, je to správny chlap s dobrým srdcom. A Angelina Lemkeová, mladá vášnivá cigánka, ktorej krása sa rovná iba jej zručnosti strieľania z praku. King je majstrom hororu, pretože dokáže napísať príbeh o „banalite“ (u Dlhého pochodu je to chôdza) a pritom si zachová vysokú čtivosť. Príbeh je zo začiatku pomalší, s príchodom Ginnelliho získava čoraz vyššie obrátky (žart s hudbou, keď sa dotyčný preberie z bezvedomia ma veľmi pobavil), a koniec ktorý sa zdá jednoznačný sa zvrtne na posledných riadkoch a zasiahne tak silno, že po minúte s otvorenými ústami som o knihe ešte dlho rozmýšľal (ráno som to prerozprával mame a aj moji súrodenci stíchli). Jediné čo by mohlo niekomu vadiť je rozťahanosť príbehu, pretože King potrebuje priestor na dôkladné opisy reálií príbehu, vďaka ktorému sú jeho knihy tak pútavé a takmer vždy dokonalé po každej stránke. Top 10 a 5*

Další kulhánkovština jako vyšitá, zejména co se týče struktury příběhu. Ta je téměř stejná jako autorova předchozí kniha. Bohužel těch správných černých hlášek tu nenajdete tolik jako v Kulhánkovi, ale čtivost zůstává velmi vysoká a kupodivu si autor našel i v mezích možností originální námět (žádné zombie nebo upíři). Ke konci dojde i na trochu filozofie. Dojem trochu kazí jen opětovné příliš brzké získání ultimátních sil hrdiny – zabíjení nepřátel se pak stává nudnou záležitostí.

Ze začátku se to tváří jako cyberpunk – zdevastovaná austrálie budoucnosti, biologické zbraně, všemocná média atd. Hrdinka se živí jako bodyguard v chudinském slumu. Čili začátek slibný, poté ovšem zjistíte, že přestože má být hrdinka pořádná tvrdačka, tak málem omdlívá, když si uvědomí, že někoho zabila. Navíc je spíše pacifistka takže každého zneškodňuje tak, aby nezabíjela (přestože má otrávené jehlice a škrtící struny snad všude), nicméně na konci z ní autorka udělá naopak téměř masovou vražedkyni – popis charakteru se prostě střídá jak se to autorce zrovna hodí. Navíc cca v polovině se kniha změní spíš na červenou knihovnu. Dalším problémem je divné vysvětlení některých událostí – jsou tak divně popsané (chybí bližší vysvětlení, nebo logika..), že jsem radši ani nepřemýšlel jak se jí to povedlo. Prostě slibný námět ubitý prapodivným chováním a občas nesrozumitelným popisem akcí.

To, co obstálo na začátku devadesátých let v rodokapsové formě, absolutně neobstojí dnes, kdy je konkurence našich i zahraničních autorů mnohonásobně větší. Přečteno jen z nostalgie.

Stephen King opäť rozohral hru s ľudskými osudmi. Predviedol mi svoju spisovatelsku genialitu napadom, prepracovanymi postavami, čtivosťou. Vadila mi napínavosť, ktorá sa objaví až v poslednej tretine. Záver bol však vynikajúci, najmä to, že si myslí, že na tretí raz to bude iné. Každopádne to podľa mňa nie je jedno z vrcholných diel, je to výborná kniha ale poznám aj lepšie. Tak či tak odporpúčam. 4,5*

Fantasy příběh jak má být. Tenkrát jsem na tuto knihu narazil náhodou v knihovně cestovky v Chorvatsku a musím přiznat, že mě ze začátku pohltila natolik, že jsem zapomněl jít do vody a jen cítil, co to nakonec napáchalo na mých zádech. Každopádně si za tu dobu nedokážu vzpomenout na nic co by mě uchvátilo natolik, že bych si to nadále měl pamatovat. Maximálně fakt, že to bylo jedno z prvních fantasy co jsem kdy vůbec četl přitom s drakem, na kterého často rád vzpomínám. 7/10

Edice Pevnost kniha č. 31 – Pohřbeni na Soldafaru I. Údajně nejlepší české fantasy roku 2000, ke kterému jsem se ale já osobně těžko dostával až mě pohltilo, ale jenom na půl. Příběh dvou pohřbených mě totiž bavil, ale nepřinesl nic zvláštního a originálního. Cesta je cíl a tak to je bráno i v této knize. První díl rozdělený na dvě půlky společný s jednou velkou bitvou mě ale na určitou dobu rozhodně zabavil. 8/10

Edice Pevnost kniha č. 30 – Posvátná larva. Druhý díl Kroniky nové Země mi přišel o něco málo slabší než jeho první díl. Sice se příběh snaží vzdáleným okem vyšetřovatele navázat na první díl, ale už mě to tak (netankuje). Možná je to až moc nijaké na to jak je to dlouhé. Dlouhé pasáže, kde se nic neděje a trvá to dlouhou dobu. Každopádně závěr se snaží mít otevřenou hranici a taky že má. Uvidíme jak se to vyvine. 4/10

Edice Pevnost kniha č. 30 – Vejce s ozvěnou. První díl této Kroniky nové Země mě rozhodně bavil i když mi to všecko přišlo tak nějak normální, jako kdybych to všecko čekal, a hlavně ten závěr. Sice jsem knihu četl se zaujetím, ale čekal jsem na vyvrcholení, které skončilo přesně tak, jak bych si představoval. Sice je to vcelku příjemná kniha, která se dobře čte a určitě se pustím do dalších dílů, jenže jsem prostě čekal daleko více. 5/10

Edice Pevnost kniha č. 28 – Conan – Vrah králů. Conan pro mě nikdy nebyl hrdina, natož pak nějaký vrah. Do knihy jsem se ale s chutí opřel, jenže mě nedokázala ničím zaujmout. Pro někoho, kdo Conana žere už od dob Schwarzeneggerových svalů bude toto zpestření do jeho života jednohubkou, kterou zkousne během jedné prošourané a promžourané noci. Mně to ale nic neříká a říkat nebude. Jenom fakt, že jsem si to přečet a v klidu se vydal na další knížku aniž bych si tuto dál zapamatoval. 3/10

Edice Pevnost kniha č. 29 – Devatar Sedr. Devatar Sedr je sice hodně temné a zvláštní fantasy, kterému jsem se ale já osobně nedokázal dost dobře podvolit. Možná právě proto jsem na konci nebyl ani nijak překvapen ani potěšen. Prostě mi ta temnota nesedla tak jak by měla. Ale něco do sebe to určo má, ale jak pro koho. 4/10

Výborně využité slovo robot, kterému název vnukl Čapek, ale nakonec ho do podoby, kterou známe dnes zhmotnil právě Asimov. Dobře se to četlo pač většinu z povídek jsem mohl znát z filmů jako jsou například Minority Report, Já, Robot, Andrew: Člen rodiny nebo A. I. Umělá inteligence. Isaac Asimov prostě dokázal díky této knize oživit slovo robot a já se dokázal od začátku do konce neskutečně bavit. 10/10

Komercni skvar. Pri cteni sem mel pocit ze jsou tam schvalne a neohrabane nacpana jmena jednotek ze SC, aby to aspon nejak zaujalo. Sice sem necetl prvni dil, ale tohle je asi nejhorsi z tech 3 SC knizek, dalsi dil uz byl docel kvalitni…

Ještě pár měsíců před přečtením knížky jsem viděla film, a ten mě k ní vlastně přivedl. Obojí je výborné a můžu jedině doporučit. Škoda, že knížka u nás zůstala víceméně ve stínu zájmu. Byla vydána na přelomu let 2005/2006 a roku 2006 k nám přišel i film. Kdyby se s vydáním trošku počkalo a sjednotil by se název, možná by si ji koupilo mnohem více lidí. Ale to už je marketing… Vřele doporučuji Nežádoucí efekt každému, kdo si rád přečte dobrou SF/F, a především kdo má rád iluzionisty! Čte se to jedním dechem. P.S.: Využití Teslova stroje k množení mincí mi velmi živě připomnělo povídku Demonstrátor čtvrtého rozměru od Murraye Leinstera, která byla (také, ale jiným způsobem) vynikající.

King nezklamal, jako ostatně prakticky nikdy. Zařazení této knihy do sci-fi je sice lehce sporné – jediným nereálným prvkem je tu existence zvrhlé soutěže kde 99 lidí zemře a jeden přežije – ale kniha je excelentní a prostě se neodtrhnete. Tomuhle nic nechybí.

hm… dobře napsané (až na mírná škobrtnutí), zajímavé, ale oproti invocatiu to ztrácí třetí rozměr, nějaký přesah. dějové zvraty, dobrodružství, humor tu jsou, ale jakákoliv hloubka se vytratila. tož, škoda.