RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (341)13606 příspěvků celkem
kniha: Zlaté hovno - Drnek, Jan
trudoš | **1/2 | před 54 dny

Zklamání, ačkoli to zpočátku vypadalo jako fajn legrácka. Problém jsem měl ovšem s kompozicí, kdy se první půlka tváří jako parodie na detektivku a druhá půlka jako politická groteska, ve které se nic neděje. Vyšetřování hrdiny spočívá v rozvíjení absurdních konspiračních teorií a jejich následné dokazování, přičemž tentokrát se většina z nich nakonec ukáže být jako ještě docela příčetná, v porovnání s fantaskní skutečností. Humor přitom funguje v rovině absurdity, kterou ocení jen našinci. A ono by to bylo i vtipné, kdyby čtenář autora lépe znal. Takhle mi přišlo, že nejvíc knihu ocení jeho přátelé, kteří znají jeho smysl pro nesmysl a dokážou záměrné úlety mimo patřičně ocenit.
Naštěstí má Jan Drnek v řemesle už něco za sebou, takže se to pořád dobře čte. Forma je zajímavá, atmosféra nostalgická, postavy přirozené a dialogy smysluplné, snad jen, že zápletka připomíná rádoby anekdotu. Tahounem tak zůstává především kouzlo alternativní historie, jež je ostatně spisovatelovou devízou.

kniha: 2006: Česká sci-fi - Jiran, Jaroslav
Gaarq | *** | před 54 dny

buďme bohům vděčni za tři dobré povídky a zbytek berme jako úlitbu za ně. tohle období bylo imho pro českou SF krizové a zlomové, snaha srovnávat se se zahraniční tvorbou příliš silná, ale vůle srovnatelnosti dosáhnout chabá. takřka úplná absence pěstování si autorů, krom již zavedených matadorů, má bohům žel důsledky i pro dnešek.

ps. za ty dementní kydy v anotaci na zadní stránce by někoho patřilo podrobit rituální cerebrektomii, kdyby to už nebylo zbytečné.

kniha: Goliáš - Westerfeld, Scott
trudoš | *** | před 55 dny

Scott Westerfeld tentokrát ignoruje nosnou zápletku, takže sice s hrdiny báječně cestuje po všech koutech světa, ale pořádně vlastně neřeší nic. A i když přibude spousta nových steampunkových strojů, nějak už to nehraje roli, stejně jako množství odkazů na reálné historické osobnosti či události. Je fajn, že ústřední postavy už konečně nehrají na schovávanou, jenže rozkvět jejich vztahu najednou zabírá zbytečně moc prostoru, přitom ve finále je to jen obyčejná láska páska. Až jsem přibližně od poloviny najednou začal fandit Němcům, aby tu červenou knihovnu jednou provždy poslali ke všem čertům.
Navíc mi přijde celé to zakončení průměrně mrzké. Válečný konflikt alternativní 1. světové války vyznívá do ztracena, stejně jako veškeré dosavadní snažení hrdinů, protože se prostě jen uzavře epizoda a jede se dál za lepšími zítřky. A tak čtyřsetstránková putovačka pro mládež odsýpá především díky fantastickým ilustracím Keitha Thompsona, ale to jsou z mé strany snad jediná skutečná pozitiva.

kniha: Kvantová noc - Sawyer, Robert J.
gokudo | brak | před 55 dny

Propagandistický brak, ve stylu té nejhorší bolševické formy rudého myšlení.

kniha: Země bez zákona - Rohlík, Jindřich
trudoš | ***1/2 | před 56 dny

Pocta westernovým klasikám ve fantasy hávu. Uznávám, že to spojení je trochu zarážející, ale v případě Země bez zákona docela funguje. Problém jsem ovšem měl s autorovou tendencí hrotit popisy do stylového hávu a zároveň pak všechno shazovat posměšnými poznámkami. Jindřich Rohlík od začátku staví vyprávění do určité pózy zachmuřených pohledů, sluncí v zádech a proklatě nízkých ostří, přičemž zápletka se mu tak brzy ocitá na vedlejší koleji. Žánrové detaily jsou fajn, ale když postavy i děj sklouzávají k otřepaným klišé, z kterýchžto nevystoupí až do konce románu, přijde mi to jako škoda nevyužitého potenciálu.
Každopádně proč ne, kdyby zaujala alespoň osnova. Vývoj událostí ale jde bez výraznějších komplikací jasně za svým cílem, což sebou naneštěstí přináší šablonovité postavy, jejichž charakterem by nehnula ani návštěva Osvětimi s vysvětlivkami. Nebýt povedené grafické úpravy a ilustrací, asi bych hodnotil přísněji, jenže na takhle pěknou knihu se prostě dlouho zlobit nedokážete.

Román, jenž by se dal jednoduše parafrázovat větou „Jak chudý sirotek ke draku a štěstí přišel“. Mnohé to může zcela znechutit, ovšem jiným, kteří nedočkavě pátrají po dalším Eragonovi se Safírou, může kniha přijít vhod. V důsledku nenáročná dobrodružka pro mládež nepostrádající spád, humor ani napětí.
Achillovkou je pouze obligátní absence vlastních nápadů. Samotná dračí škola či vztahy mezi draky a jejich jezdci v mnohém připomenou romány Anne McCaffreyové, dějová osnova zase dětmi oblíbenou tetralogii Christophera Paoliniho. Naneštěstí vyprávění příliš nevybočuje z vyšlapaných cest, takže v některých momentech víte dřív než samotní hrdinové, jakým směrem se budou jejich osudy ubírat. Na druhou stranu autoři si s příběhem poradili natolik šikovně, že je stále co sledovat a vnímat, i když některé reálie působí až zbytečně moc pohádkově (např. národ, kde všechna jména začínají na D). Sečtělejšího čtenáře Zpěv draků asi nedojme, ale pro cca dvanáctileté čtenáře podle mě slušná volba.

kniha: Příslib krve - McClellan, Brian
Madam Brbla | **** | před 57 dny

Když je král zkorumpovaný, bezohledný prevít, který vede svůj lid jedině k bídě, může se mu stát, že se v řadách jeho poddaných najde někdo dostatečně schopný a ochotný riskovat, zasáhnout proti uzurpátorovi a převzít odpovědnost. Někdo jako polní maršál Tamás se svými spojenci a podřízenými. Svrhnout krále je pouze jeden z prvních obtížných kroků na dlouhé cestě ke změnám k lepšímu, ke spravedlnosti, svobodě a dalším ideálům, jak by měla vypadat prosperující země. Přímočarý drsňák Tamás čelí tajemné kletbě mágů, nepřátelským mocnostem, intrikám, podezřelým záhadám, zradě i vlastním „démonům“. Jakkoliv patří k nejmocnějším Prachmistrům, nadaným schopností manipulace se střelným prachem pomocí mentálních sil, ocitá se v nebezpečí života takřka každý den. Stejně jako jeho neukázněný syn Taniel, nebo nájemný vyšetřovatel Adamat.
Z trojice hlavních hrdinů jsem si docela snadno oblíbila zdánlivě nelítostného polního maršála, s podobným zaujetím jsem sledovala také detektivní pátrání vysloužilého policajta. Linie toho nejmladšího, ač dobrodružnější, akčnější a nejvíce prosycená střelným prachem i mocnou magií, v mých očích malinko zaostávala. Taniel je prostě na můj vkus trucovitý spratek s minimem sebeovládání, co by potřeboval takových pár facek, že by chytil ještě dodatečné od zdi. Snad na nějaký ten umravňující kopanec dojde v dalším díle.
Stránky v knize snadno odsýpaly, mám však několik výhrad ke světu Prachmistrů: nejvážnější z nich se týká privilegovaných, tedy všehoschopných mágů. Podle všeho by měli drtit celé armády na sekanou i s prstem v nose… ale ne, stačí nadaný chlápek s puškou a z čarodějů jsou cvičné terče. Někdo je prakticky nesmrtelný, srovnává města se zemí, ovšem nezvládá čelit děvčátku s voodoo panenkou, jiný peče z ničeho lívance pro celé království, a jestli je důvod děsit se příchodu nejobávanějšího boha, hm, možná příště. Zatím jsou všechny ty supersíly poněkud chaotické, nevyrovnané, autor až moc drží palce svým oblíbencům. Já jim sice fandím zrovna tak, ovšem dělat z protistrany neschopné amatéry tomuto jinak moc dobrému románu úplně nesvědčí. 80%

kniha: Dračí dvojice - Dark, Jason
Speedemon | *** | před 57 dny

Docela zábavná konina. Vše se točí kolem koberce, který chrlí krev. Všichni jsou z toho strašně zhrození a chování postav je šíleně přepálené. Hlavními antagonisty je dvojice šílenců, kteří se koupou v dračí krvi a jsou nezranitelní. Alespoň byli, než se objevil JS :) Fantasy světu JS ne vždy sluší, ale tady to bylo docela fajn. Ulítlé tak moc až to bylo docela zábavné. Další plus je za Billa Conollyho. Autor v posledních dílech nešetří vedlejšími postavami.

kniha: Strašidelný zámek - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 57 dny

Do hry se přidává další velký nepřítel i když to na první pohled není poznat. Démon Černá smrt, který zde vystupuje jako služebník jiného superdémona, kterého se snaží vyvolat. A to tak, že vede luxusní bordel, kde prostitutky shání další a další oběti. Příběh sám o sobě spíše průměr. Johnovi vypomáhá Will Mallmann protože zámek, kde se ději všechna tato zvěrstva, se nachází v Německu. Po minulém díle jsme zpět v er formě a pravděpodobně už naposledy.

Je poznat, že autor docela plánuje protože si je minimálně vědom, že se Černá smrt znova objeví. Jestli už tušil že tu s námi bude dalších 100 dílů netuším…

kniha: Podhoubí - Luján, Marcelo
trudoš | *1/2 | před 58 dny

Umělecké cosi, co mě nebavilo ani pro formu, ani pro nadstavbu. Přestože je téma silné a v mnoha ohledech krutější než leckterá akční vybíjená, udržet pozornost může být malinko problém. Stylistikou se totiž vyprávění vymyká standardům, na které je člověk z komerčního proudu zvyklý. Nehledě na všechny ty symboly, metafory a parafráze, kterými se to zde hemží jako mravenci ve spižírně. Marcelo Luján nedává čtenáři vůbec nic zadarmo a jednoduché zvraty roztáhne třeba i na několik odstavců. Z těch nejobyčejnějších lidských úkonů pak dokáže udělat noirové drama.
Chybou nakladatele podle mě bylo prezentovat Podhoubí jako hororový román, čistě proto, že o horor ve fantaskním slova smyslu nejde. Pár nadpřirozených motivů by se tu sice našlo, ale ty dost závisí na významovém uchopení. Každopádně kdybych od začátku věděl, že mám čekat psychologické drama psané s poetikou rozervaného Márqueze, přistupoval bych ke knize úplně jinak. Na druhou stranu, literární fajnšmekři si asi přijdou na své.

kniha: Hodiny z kostí - Mitchell, David
jirikk | ***** | před 58 dny

Excelentní! Mitchell opět využívá svůj oblíbený způsob vyprávění, kdy nedrží jednotu času, příběh naopak rozprostře do nějakých šedesáti let, mezi kterými se pohybuje přískoky jednotlivých kapitol. Četl jsem tedy od něj kromě Hodin jen Atlas a Dům za zdí, ta metoda je dost podobná (v Atlasu ještě komplikovaná reverzní strukturou). Na pozadí životního příběhu Holly Sykesové vstupujeme do dlouho zuřící války mezi dvěma skupinami prakticky nesmrtelných mystiků, lišících se ve způsobu, jakým nesmrtelnosti dosahují. Do realistického příběhu stále silněji prosakují fantastické prvky, výsledkem je úchvatný, skvěle napsaný román, dovedený až do neradostné budoucnosti roku 2043.

kniha: Štěnice - Winters, Ben H.
trudoš | ****1/2 | před 59 dny

Překvapivě silný a vyvážený horor zcela v duchu starého dobrého Alfreda Hitchcocka. Autor spoléhá na děsivost samotné situace a nepotřebuje proto ochromovat čtenáře explicitními nechutnostmi. Jednoduché téma přitom není zbytečně nafouknuté, díky čemuž se gradace stupňuje přesně v tom správném množství a finále pobaví svou šíleností i přízemností. A místo toho, aby celková neoriginalita vyzněla jako řemeslná lenost, je v tom cítit pocta prapůvodní městské mystice, stejně jako ke strašidelným historkám. Celek funguje skvěle. Už jen proto, že panická hrůza ze štěnic je silně nakažlivá.
Uznávám ale, že Ben H. Winters není žádný Stephen King či Clive Barker. Román má svoje rezervy, především v absenci sympatičtějších postav a tvůrčí neochotě zajít dál, než k dohadování novomanželů o tom, komu se dá víc věřit. Já si ovšem tenhle komorní příběh užil maximálně, možná právě pro tu nenáročnou prvoplánovost, která na tak malém prostoru nemá šanci urazit. Spíš naopak, což se mi nestává právě často.

kniha: Oko na nebi - Dick, Philip K.
honajz | ** | před 59 dny

Osobně mi to celé přišlo neuvěřitelně ukecané a ani ty světy mne nějak nedostaly. Kniha má jisté náznaky podivných světů a záhadného mystična, ale jen náznaky. Někdy mi přijde, že autor bral první dobrou variantu. Například, co vás napadne, když se řekne trest Boží? A ono opravdu, hnedle zde máme kobylky. Není to rafinovaněji propracované, spíše takové nahozené. A ukecané, zbytečně natahované.

Ke kultovním knihám se píše komentář poměrně špatně – buď dáte automaticky pět hvězdiček, ale pak to vlastně není váš názor na knihu, anebo dáte míň a sesypou se na vás všichni fanoušci a budou vám spílat do literárních ignorantů a milovníků braku. Osobně jsem se nikdy netajil, že jsem byl vždycky spíš příznivcem brakové sci-fi, než té přísně intelektuální. Nikdy jsem se třeba nestal příznivcem Bradburyho, a právě k němu bych Piknik u Cesty přirovnal – obtížně čitelné, příliš komplikovaný jazyk, neodsýpající příběh. Z podobného soudku je pro mně taky Lemův Solaris – podobně jako v tamních popisných pasážích o úkazech na planetě se tu Strugačtí na mnoha a mnoha stránkách přehrabují v surreálnu, které panuje v pásmu. Asi ne náhodou si obě dílka vzal na paškál Tarkovskij a natočil z nich dva pro mě zcela nestravitelné, leč rovněž kultovní sci-fi filmy. Moje výsledné hodnocení je průměrné, protože otevřeně přiznávám, že jsem se většinu knihu trochu nudil při utápění v básnickém popisnu a nedostatku příběhu. 3 hvězdy dávám za zábavnou úvodní výpravu do pásma v „papuči“ a za Pillmanovy úvahy o Hostech, které jsou možná to jediné pravé sci-fi v knize. To ostatní je pro mě asi vysoká lyrika, na kterou nestačím (a nechci stačit). Moje setkání s bratry Strugackými cca po 30 letech (naposledy jsem v dětství četl Špunta) tedy nedopadlo úplně ideálně – možná příště.

kniha: Mrtví muži netančí - Linc, Míla
trudoš | *** | před 60 dny

Co musím pochválit, je začátek. Oproti předchozímu dílu přidal Míla Linc na dějovosti a akčnosti, takže už samotná první kapitola strhne svižným tempem. Pak však vyprávění nečekaně zvolní a zápletka sklouzne do lehce éterické roviny, kdy se sice pracuje se zajímavými motivy, ale pořád je to na pomezí skrytých významů a neurčitých poselství. Což já osobně v dobrodružné fantasy moc nemusím. Navíc mi přišlo, že autor tyto prostředky používá jen jako berličku, aby hrdiny dostal do pohybu, místo konkrétní hrozby, jež by měla spadeno na jejich životy.
Novinkou jsou ovšem bojové scény, ke kterým spisovatel přistoupil s tvůrčí inovací, když přechází z minulého času do přítomného. Povedeně tak zdůrazňuje zběsilost válečné vřavy, jenže v rámci celkové atmosféry to působí krapet samoúčelně. Vlastně to ale docela dobře charakterizuje problém celé knihy, která se na jednu stranu snaží zavděčit atraktivní dobrodružkou, a zároveň se pokouší o filozofický přesah. Stoprocentně však nefunguje ani jedno.

kniha: Hra s démonem - Dark, Jason
Speedemon | **** | před 60 dny

Poměrně významné číslo i když se to na první pohled nezdá. Jde o první díl psaný ich formou a zároveň má John narozeniny! I když postava prakticky nestárne, tak je to důležité jubileum. Zvlášť takto v úvodu série, kdy autor ještě netušil, že bude psát minimálně dalších 30 let :) V úvodu se podíváme ke Conollyovým a během emočně vypjatého závěru Sheila prozradí Billovi, že bude otec. Drobná zajímavost: Jejich budoucí syn Johny bude asi jediná postava v sérii která bude skutečně stárnout.

Co se děje týče, tak je to také docela zajímavé. John si svými výhrami udělal v pekle jméno a prahne po něm kde kdo. Minule se to nepodařilo ani s pomocí mafie a tak nyní síly temnot udeří na nejslabší místo, jeho blízké. Unesou Conollyovi, Jane a Suka do jiné dimenze a John musí hrát o jejich život šachy (ano, nesmějte se :) ). Je vidět, že ve světě JS přituhuje a nebezpečí narůstá.

Lehké a nevážné čtení, které rovnou začíná smrtí hlavního hrdiny. Protože o to tady jde: po smrti se každý stává duchem a dál si může chodit po světě, cestovat rychlostí myšlenky, šmírovat živé a konverzovat s ostatními mrtvými, dokud se jednou nerozplyne v nicotu.

A právě to hrdina-vypravěč téhle knihy dělá. Nemá co na práci, takže tu konverzuje s papežem, tu doprovodí starou babku na výlet do jižní Ameriky. Výsledkem je bezcílné, epizodní roadmovie, ve kterém se sice některé postavy vracejí, ale chybí cokoliv jako dějový oblouk a i jediná věc, která hrdinu trápila, se vyřeší tak nějak sama, bez jeho přispění.

Koncept světa jako takový relativně funguje a asi by se z něj dalo vytřískat víc. Z tónu vyprávění je cítit snaha o humor, ale tenhle styl mě spíš míjí, takže ho nemůžu tak úplně posoudit. Na druhou stranu mě ani na rozdíl od některých jiných typů humoru neuráží.

Dohromady z toho vyšla pohodová jednohubka.

kniha: Jméno korábu - Renčín, Pavel
trudoš | ****1/2 | před 61 dny

Jméno korábu je krátkou jednohubkou, kterou velcí spisovatelé poctí fanoušky na vrcholu své tvůrčí dráhy. V tu chvíli již „mistr“ nepíše pro peníze ani pro slávu, ale pouze pro samotnou úctu k psanému slovu. Je samozřejmě otázkou, zda se třicetiletý Pavel Renčín troufale rozhodl přeskočit ten bod o celoživotní tvorbě, nebo prostě jen chtěl zužitkovat vlastní cit pro poezii dřív, než mu proteče mezi prsty. A že jím oplývá v nebývalé míře, dokazuje snad každý odstavec v této knize.
Odpusťme mu tedy alespoň na chvíli mládí a soustřeďme se na knihu samotnou. Příběh je v základě jednoduchý, ba přímo pohádkový. Bezejmenný kapitán se svým bezejmenným korábem pátrá po své minulosti a tak trochu i budoucnosti. Nejblíže má proto kniha k magickému realismu, v němž tvůrce není poután fyzikálními zákony ani prostou logikou a tím pádem si může dělat, co chce. A o čem že to příběh vlastně vypráví? O přátelství, důvěře, porozumění, odpuštění a pokoře. Především však o lásce ve všech jejích podobách.

kniha: Růže pro Algernon - Keyes, Daniel
Methat | **** | před 61 dny

Skvelá kniha bez hluchých miest, no aj tak jej nemôžem dať plný počet. Verím, že v poviedkovom podaní by príbeh vyznel silnejšie, než v „rozťahanej“ knižnej podobe. Príbeh ma až tak silno nezasiahol, ostal som na konci knihy emočne chladným. Asi som dopredu vedel, že to tak dopadne.

Ale len o Charlim a jeho príbehu kniha nie je. Je o živote samotnom. O tom, ako využijeme svoj čas a svoju „normálnosť“ pre seba ale hlavne pre ľudí, ktorých máme radi. Každý človek v texte nájde časť seba. Na to, v akom roku kniha vznikla, je stále aktuálna a stále sa dobre číta.

kniha: XB-1 2017/03 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 61 dny

Ťažko vyzdvihnúť niektorú poviedku tohoto subjektívne najpriemernejšieho z najpriemernejších čísiel časopisu v poslednom období. Žiadna z poviedok nebola vyložene zlá ale žiadna neprekročila ani priemerné hodnoty. Publicistika tradične na veľmi dobrej úrovni…

kniha: Vrah s dvojí tváří - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 61 dny

Další docela povedený příběh. Úvod na hřbitově a ve spalovně je super a vlastně s dějem moc výrazně nesouvisí. Jako druhou linku v úvodu sledujeme osud luxusní prostitutky v domě obávaného mafiána. Obě linky se brzy hezky protnou a pak už jedeme klasicky. John se Sukem se vydávají na průzkum a dostanou se i do jiné dimenze. Skutečně zajímavý atmosférický díl. O motivaci a vyčkávání hlavního záporáka je zbytečné se zmiňovat (o něčem se těch 55 stran psát musí :) ). Závěrečný boj a zničení Januse bylo taky fajn.

kniha: Pomsta trpaslíků - Heitz, Markus
Laxik | **** | před 62 dny

Heitz ve třetím díle konečně opustil cestu maskované pánprstenovské fanfikce a napsal pořádný a originální příběh. Tungdil už není ten idealista a jeho postava je mi sympatičtější než kdykoli předtím. Svět Trpaslíků taky nabobtnal až za svazující hranice Skryté země a představil nám první náznaky barvitého Světa za horami, který Heitz postupem času ještě rozvedl v prvních a třetích Legendách alfů. Bohužel mám s knihou dva problémy. Jednak je těch nových věcí tolik, že je ve výsledku Pomsta místy vcelku přeplácaná. Druhou výtku musím začít upozorněním, že se může jednat o lehký spoiler – mám mamutí výhrady k tomu, jak to dopadlo s Furgasem. Pořád mi to k němu prostě nesedí.

kniha: Krev a kosti - Esslemont, Ian C.
Durgas | ****1/2 | před 62 dny

Konečne sa dej príbehov Malazu dostávna na doteraz trošku záhadné Jacuruku. A musím povedať, že som si ho z doterajších náznakov a narážok predstavoval úplne inak, no skutočnosť ma prekvapila v dobrom zmysle. Tento malý kontinent, prípadne veľký ostrov, je vlastne takým ekvivalentom Indočíny s pridanou nomádskou púšťou v jednej jeho časti. Z prostredia tentokrát ICE dokázal vyťažiť maximum (kraľuje prales Himatan) a kniha je pre mňa to najlepšie, čo zatiaľ napísal – je to ešte o kus lepšie ako Meč z Kamene. Postavy namiešal veľmi zaujímavo a slabší koniec mi vôbec nevadil, pretože dej celú dobu riadne plynul a musím povedať, že sa to čítalo 100-krát lepšie ako druhá časť charkanaskej trilógie od Eriksona. Bravo Iane!

kniha: Pád světla - Erikson, Steven
Durgas | ***1/2 | před 62 dny

Tak tentokrát sa nám podľa mňa majster fakt uťal. A riadne. Filozofické a iné úvahy od Eriksona mám rád a zvyčajne sú naozaj na zamyslenie, avšak vždy boli umne inkorporované v deji. Tu sa v nich doslova topíte a keď poviem, že zaberajú polovicu knihy, tak ani nebudem preháňať. Dej potom ide rýchlosťou retardovaného slimáka a na to, že je kniha obrovská a má skoro 900 strán, sa v ňom vlastne až tak výrazne neposunieme. Knižke by ozaj prospelo výrazné preškrtanie.

Trošku mi vadilo aj to, že Anomanderovi bolo venované málo priestoru, zdá sa mi, že výrazne menej, ako v prvej knihe. Najzaujímavejšie veci sa dejú okolo jaghutského tábora a draconského hradu.

SPOILER Vyvrcholenie knihy ma opäť len sklamalo, keď je bitka, ku ktorej sa schyľovalo prakticky od začiatku knihy spomínaná útržkovito len z retrospektívy postáv a celá sa vlastne odohrá „mimo kameru“. To som sa cítil naozaj podvedený. A podivná eskapáda s Hustom Henaraldom (asi) a jeho figúrkami armád alá warhammer bola už len klincom do rakvy.

Považujem sa za veľkého fanúšika Malazu a Eriksonove knihy milujem, ale tu naozaj nemôžem dať viac ako 70%. Stále je to svet malazu a človek nájde nové črepinky do mozaiky, ale čo z toho, keď sa väčšinou knihy treba prekúsať? Ak je niekto schopný dať plné hodnotenie, tak to už na majstrovu tvorbu podľa mňa pozerá riadne nekriticky…

kniha: Tulák - Newman, Peter
trudoš | *** | před 63 dny

Tak dlouho Andělští rytíři podceňovali síly démonů, až se ten největší z nich utrhl. Válečníci, kteří přežili zničující nájezd, se pak ukryli na dalekém severu, kde si však spíš lížou rány, než že by chystali nějakou ofenzívu. A tak prastará temnota zaplavila svět a lidé se museli naučit žít pod jhem stvoření pekelných…
Román Petera Newmana je první z plánovaného triptychu, který má zachytit finální střet dobra a zla v kulisách postapokalyptického světa. Po vzoru japonské klasiky Lone Wolf & Cub i on vložil osud malého nemluvněte na bedra mlčenlivého zabijáka (o kozlu nemluvě), který má trochu problém hrát si na klaďase. A právě to je alfou i omegou příběhu, protože zkuste nemilovat hrdinu, který chce dělat správná rozhodnutí, ale svět nočních můr morálním hodnotám moc nepřeje. Slabinou vyprávění jsou však exteriéry. Autor kombinuje techniku s fantastikou, aniž by přesně vymezil pravidla hry, díky čemuž přes ohromující nápady může člověku chvilku trvat, než do základní osnovy pronikne.

kniha: Svět na kolech - Harrison, Harry
Polinius | *1/2 | před 63 dny

V recenzi předchozího dílu jsem psal: Při čtení jsem se nemohl rozhodnout, zda je autor tak dobrý a proto svět jen načrtl a je virtuózním hráčem na kytaru o dvou strunách a nebo zda si byl vědom svých možností a možností celé zápletky a právě proto, se děj pohybuje docela přímočaře a nezabředá do přílišných podrobností. Nemohu odhadnout, zda si do knihy neprojektuji něco, co v ní ve skutečnosti není a zda autor není jen příslovečnou slepou slepicí, která občas taky najde zrno.

Autor je slepá slepice, která zobákem zuřivě mlátí do kláves psacího stroje.

Rád bych autora za jeho práci odměnil a proto mu posílám kvalitní poesii. Traktor a nebo lokomotiva? To je jedno, hlavně že se buduje.


  • Pavel Kohout
  • TRAKTOROVÉ ČASTUŠKY
  • Traktory, traktory,
  • i vy, traktoristé,
  • údernické prapory
  • zasloužili byste!
  • To vám bylo pozdvižení,
  • to vám bylo smíchu, klení,
  • to vám bylo hovorů,
  • když k nám přijel o žních loni
  • na výpomoc místo koní
  • párek nových Zetorů.
  • Traktory, traktory,
  • rozbít přijely jste
  • zastaralé názory,
  • zastaralý systém!
  • Pan farář hned ráno kázal:
  • „Přišla na nás mravní zkáza,
  • konec boží naděje!“
  • Místní statkář k tomu dodal,
  • že nás čeká velká voda,
  • slintavka a kurděje.
  • Traktory, traktory,
  • -svatá pravda jistá –
  • ďáblovy jsou výtvory,
  • dílo ancikrista!
  • V poli chodí silné stroje,
  • do večera hotovo je
  • to, co dříve za týden.
  • Stroje zanechaly dojem…
  • proč ty ale, srdce moje,
  • od té doby vzdycháš jen?
  • Traktory, traktory,
  • úspěch máte jistý.
  • Je to těmi motory
  • nebo traktoristy?
  • Tenhle problém rozřešily
  • naše dívky až v té chvíli,
  • kdy s úsměvem ve tváři
  • vezli je dva hoši milí,
  • vezli si je, roztomilí,
  • na traktorech k oltáři!
  • Traktory, traktory,
  • i vy, traktoristé,
  • údernické prapory
  • zasloužili byste!
  • Dneska už ty čtyři v kraji
  • všichni lidé nazývají
  • „traktorové rodiny“.
  • Často se jich žertem ptají,
  • brzo-li si nachystají
  • malý traktor pro syny.
  • S traktory, s traktory
  • pro vítězství jisté
  • za daleké obzory
  • jedou traktoristé
  • Prosinec 1949, Verk a písně, 1952
kniha: Počátek - Sawyer, Jamie
biafra | *** | před 63 dny

Je to lepší než druhý díl – méně vaty, mnohem víc akce, méně sebezpytování a víc zachraňování světa. Akční pasáže ovšem nejsou nijak zvlášť převratné, vyprávěcí potenciál duplikantů mi přišel trochu nevyužitý. Z military to trochu víc přechází do space opery: ale bez nápadů, to všechno už to bylo (přijde mi že Sawyer docela vykrádá Reynoldse, na kterého ani zdaleka nemá). Stejně jako v předešlých dílech jsou nejhorší pasáže o citech podplk. Harrise k jeho manželce: „Její slova mě zraňovala víc než jakákoliv zbraň“ – oooch, doneste pytlíky na zvracení!!!

kniha: Plán N - Urban, Simon
trudoš | **** | před 64 dny

Autor rozehrál zajímavý politicko-detektivní thriller, jenže bohužel někde za polovinou se začíná zamotávat do vlastních smyček vytvořené osnovy. Výsledné rozuzlení totiž zdaleka není natolik komplikované a ohromující, aby zúročilo těch čtyři sta třicet popsaných stran. Děj pouze nevyhnutelně směřuje tam, kam směřovat vlastně logicky musí. Ovšem způsob, jakým německý spisovatel Simon Urban zpracovává alternativní historii státu, který pro reálný svět přestal existovat v roce 1989, je prostě masochisticky fascinující. Vize propracovaná do nejmenších detailů jak po stránce politické, tak hospodářské i společenské.
A tak se román Plán N rozhodně zavděčí každému čtenáři, který neholduje příliš rychlému spádu, ale spíš upřednostňuje intelektuálnější stránku zápletky. Je to zvláštní, hutná a atmosférická kniha, která si získá srdce jen nemnoha, přesto si myslím, že za přečtení stojí. Už jen kvůli tomu uhrančivému a šedivému světu, jemuž jsme naštěstí v reálném světě unikli. Alespoň prozatím.

kniha: Průzkumník - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | ***** | před 64 dny

Veľmi dôstojné zakončenie v poradí druhej trilógie z prostredia Vesmíru cudzincov. Na autorku akčné viac ako dosť. Vesmírna loď Phoenix so zmiešanou posádkou, ktorá je zložená z ľudí a Atevov, konečne doletí k poškodenej stanici Reunion, pričom sa dostáva do kontaktu s cudzou vesmírnou loďou s neznámou entitou na palube a nastávajú problémy…

Cherryhová tu na špičkovej úrovni rozoberá vnútorný a psychologický svet všetkých zúčastnených. Ak autori Tolkienom počnúc a Martinom alebo Eriksonom končiac dokázali vytvoriť takmer dokonalé komplexné fyzické fiktívne svety, táto autorka spravila niečo podobné so svetmi vnútornými jednotlivých protagonistov. Myslenie, motiváciu, kultúru, sociálne vzťahy, reč až po rôzne odtiene jej zvukových prejavov spoločne s biologickými dispozíciami jednotlivých rás tu doviedla do dokonalosti.

Postavy v tejto knižnej sérii nie sú kladné a záporné, čierne a biele. Sú až reálne prirodzené. Každá z nich vychádza z rôznej úrovne poznania, majú rôzne danosti a záujmy. Aj keď tu je Bren Cameron, hlavný vyjednávač ústrednou postavou, snažiaci sa o zblíženie rôznych rás, nikdy nie je úplne jasné, či jednotlivé premenné v jeho rovnici vzťahov sú tie správne. I keď v tomto dieli je Cech pilotov položený do antagonistického vzťahu voči nemu vďaka svojej xenofóbii, to neznamená že hlavná postava sa nemýli. Autorka týmto smerom v závere aj uvažuje a necháva si otvorené zadné dvierka. Nie je to u nej nič nezvyčajné, že mení polaritu jednotlivých postáv. Dokázala to už v iných svojich románoch.

Záverom tohoto svojho traktátu musím konštatovať, že po prvom dieli tu je ďalší vynikajúci a možno aj ešte o trochu lepší ako vynikajúci. Zostáva mi len dúfať, že niektoré vydavateľstvo sa umúdri a dovydá aj ďalšie zväzky tejto série, ktorých už je ku dnešku úctyhodný počet. Autorka má teda tých nepreložených scifi románov oveľa viac, vrátne fantasy tvorby z prostredia predkresťanskej keltskej a slovanskej (Ruskej) mytológie…

kniha: Děti času - Tchaikovsky, Adrian
dva mraky | ****1/2 | před 64 dny

Výborná SF a příběh rozkročený přes tisíciletí. Tchaikovského pavoučí rasa je dostatečně odlišná, aby působila náležitě exoticky a současně není cizí příliš, takže čtenáře její osudy budou zajímat. Dějiny toho národa jsou promyšlené, s nejedním zvratem. Osudy zbytků lidí zase dávají pocítit šednou a studenou beznaděj. Závěrečný střet obou ras je osudový, oběma jde o všechno a přitom není moc jasné, komu fandit. A závěrečná pointa náležitě zazní. Kniha je napsána jako šňůra relativně uzavřených epizod, popisujících důležité události, tak trochu kronika. Přes veškerá pozitiva jsem měl občas pocit určité rozvláčnosti, hlavně v příběhu lidí mě některé epizody nezaujaly a kniha by pro mě mohla fungovat i bez nich. Jakoby autor prostě potřeboval své lidské postavy nějak zabavit, aby dosáhl správné načasování a nechtělo se mu napsat" a pak se čtyři sta let nic zvláštního nestalo." Ale za sebe si nemyslím, že by to nebyl materiál na románový formát.

kniha: My jsme legie - Taylor, Dennis E.
dva mraky | **** | před 64 dny

Jasná volba pro nás, co rádi hrajeme strategie, vesmírné simulátory a nejsme zrovna ultraspolečenské bytosti. Ostatní si budou muset nějaká ta procenta ubrat. Přesně jak už se tady píše, knížka má dvě části. Nejprve Bob umře, stane se svou vlastní simulací, prožije nějaký čas ve výcviku, pak se stane kosmickou sondou a dorazí k první planetě. Tak to je napínavé, vtipné a skvělé. Pak začne dobývání vesmíru, kdy vylepšuje svoji techniku, spřádá plány, dělá svoje vlastní verze a řeší s nimi různé věci. Je to jistě zajímavé, zvláště pokud je někdo tak trochu misantrop či asociál a rád si své věci pořeší sám. Ano, jsou tam vesmírné bitvy, setkávání s lidmi a příběh toho, co se dělo na Zemi. Ale přece jen přílišným soustředěním na Boby, knížka ztrácí švih. Konec je otevřený ale bez nějakého poutáku na příští díl.

kniha: Světy za obzorem - Nováková, Julie
BorgDog | ***** | před 65 dny

Rozsah sedmnácti povídek (respektive šestnácti plus jedna báseň na závěr), je nesmírně široký. Od space oper klasického typu („Symfonie prachu a ledu“), se dostaneme přes SF detektivky („My stíny“, „Šeré město“), konspirativní thrillery („Spi sladce, Joe“, „Poslední intifáda“), možnou vizi budoucnosti etologie („Ve sloní kůži“), hravý, dokonale vědecky zdůvodněný skoro-steampunk („Vzduchoplavci Aury“), pesimistickou vizi virtuální reality („Arkádie“), až po legrácku na téma provozování vědy stylem kabaretu na Facebooku („Všechny vůně světa“). Vybere si snad každý. Bonus navrch je pak obálka, která vypadá opravdu nádherně.

Pokud bych měl však osobně některou vyzdvihnout, bylo by to zřejmě předposlední „Město“. Tak depresivní, mrazivou esenci beznaděje, ve kterou se celkem nevinně začínající povídka změní – protože ve chvíli, kdy není možné věřit svým smyslům, se všechen lidský intelekt stává prostě bezcenným – jsem nečetl už roky. Kam se hrabou všechny vetřelecké rádoby-horory…

„Světy za obzorem“ jsou kniha, kterou by žádný fanoušek SF, zejména pak české, neměl opomenout.

kniha: Temní ilumináti - Pohunek, Jan
trudoš | *** | před 65 dny

Legrační dobrodružství, ve kterém se hlavně zpočátku špatně orientuje, ale výhodou je, že jakmile člověk rezignuje na chápání souvislostí, vše podstatné do sebe v závěru zaklapne. Autorova barvitá fantazie sice popohání děj neustále kupředu, ale při zpětné rekapitulaci naleznete množství situací, které byly v rámci celkové koncepce zbytečně matoucí. Výraznější slabinu ovšem spatřuji v tom, že se Jan Pohunek v některých momentech až příliš snaží o parodii. Košaté metafory občas ztrácejí na vtipu, čistě proto, že než člověk dojde na jejich konec, zapomene, o čem byl začátek. Přičemž nemluvím o větách, ale rovnou o celých odstavcích. Na druhou stranu, bavil jsem se, tak jako se člověk baví u absurdních komedií, kdy vám něco přijde už maličko přes čáru, a něco udeří hřebíček na hlavičku. Nejvýrazněji přitom u mě samozřejmě bodovala bratrská dvojice nezničitelných zabijáků, ale to asi u každého, koho alespoň minimálně odchovala černá a bíla ovce tuzemského folku. Nakonec tedy spokojenost.

kniha: Black Hills - Simmons, Dan
Methat | ** | před 65 dny

„Dej mi jediný kousek dynamitu a já zbořím Notre Dame.“

Tak som vďaka pánovi Simmonsovi spoznal kúsok z histórie USA a života indiánov (a ich slnečný tanec). Európana táto kniha bude baviť oveľa menej než Američana, pretože je to predsa len ich história. Preto ma kniha moc nebavila. Príbeh sa posúva veľmi pomaly, autor preskakuje časové obdobia mladého a starého Paha Sapu. V jeho mladosti sa môže čitateľ dozvedieť niečo o živote indiánov a v starobe Billa Pomalého Koňa sa dozvieme niečo o dynamitoch, pretože pracuje ako sapér (nie je to presné označenie, ale mne sa páči). Kniha je prehustená dlhými informáciami o histórii, zbytočne naťahovaná a vôbec sa mi niektoré časti nechceli čítať – vypustil by som tak 200 strán. Dialógy v podstate neexistujú a sú riešené cez kurzívou poznačený text. A je ich málo.

Zo začiatku som mal ešte s knihou trpezlivosť, pretože mám Simmonsa rád (Terror, Hladové hry) a očakával som od knihy úplne niečo iné. Hlavným ťahákom bol v tomto prípade duch Custera, ktorý sa v Paha Sapovi usídlil a v priebehu knihy nebol vôbec využitý. Rovnako ako jeho vlastnosť nahliadnuť ľuďom do minulosti a budúcnosti. Je to akoby niekto napísal knihu o superhrdinovi, ktorý za celý čas nevyužil svoje schopnosti. A na konci budete dumať nad tým, či sú lepší indiáni, ktorí lovili všetko štvornohé a bojovali proti všetkému dvojnohému a takmer vyhladili nejednú živočíšnu rasu alebo biely tukožrúti bezohľadne ničiaci Skutočne slobodné ľudské bytosti a zaberajúci každý kúsoček zeme vrátane Čiernych hôr. Premrhaný potenciál a IMHO sklamanie.

„Le anpet'u waste!“

kniha: Strážkyně pramene - Itäranta, Emmi
idle | ***1/2 | před 65 dny

Mno, moje studium finštiny došlo tak daleko, že jsem si troufla na celou knihu. Stejně jsem se chystala si ji přečíst…

Jedná se o dystopii ze světa budoucnosti, ve kterém lidstvo trpí nedostatkem pitné vody a také pod útlakem vojenského režimu. Ten je ale v některých momentech překvapivě benevolentní, takže se příběhu daří rozvíjet povětšinou bez obvyklé špíny a násilí, jaké bychom v podobném žánru čekali.

Hlavní hrdinka pochází z rodu čajových mistrů, takže podědí nejen řadu s vodou souvisejících rituálů, ale i rodinné tajemství. Spolu s kamarádkou pak zakopne o další, mnohem starší tajemství. A voda je samozřejmě v jádru všeho, je v lidském těle, v myšlenkách, v přirovnáních.

Kdybych se zaměřila na logiku, našla bych tam celý kopec podivností a kulhajících momentů, ale ráda jsem se v tom světě procházela.

A připouštím, že asi připisuju pár plusových bodíků za to, že jsem to zvládla. :)

kniha: Temná hmota - Crouch, Blake
Madam Brbla | **** | před 66 dny

Přemýšleli jste někdy o tom, jaký by byl váš život, kdybyste v klíčových okamžicích svých životů udělali jiná rozhodnutí? Existuje paralelní vesmír, ve kterém jsem ilustrátorkou na plný úvazek, jak jsem snila od svých šesti let? A jiný, kde jsem slavnou oštěpařkou? Co kdybych nastoupila k policii, jak jsem měla jednu dobu v úmyslu? Jaký by byl můj život, kdybych se nerozešla se svým bývalým?
Jason Dessen dal přednost rodině před kariérou a nelituje toho, přesto v něm občas zahlodá otázka, kam až to mohl dotáhnout, kdyby zůstal věrný vědě. Neplánovaně dostane příležitost přesvědčit se na vlastní kůži, rozhodně ho však nečeká příjemná procházka růžovými sady.
Autor dovedně pracuje s úvodním pocitem zmatku, i když čtenáře nenechá příliš dlouho tápat, kam příběh směřuje a kudy se zhruba bude ubírat. Od začátku je jasné, že nepůjde o akční jízdu – Jason není superman, jen vyděšený muž na obtížné cestě domů. Hnán láskou k ženě a synovi, překonává útrapy a bojuje o to, aby realita byla jako dřív. A o tom kniha je: o lásce a realitě, o tom, co formuje naše chování, naši morálku, o příčinách a následcích. Vědecká stránka „Temné hmoty“ je na můj vkus poněkud děravá, logika v určitých ohledech škobrtá, nicméně tohle je román o emocích, nikoliv hard sci-fi. Více zamrzí nedomyšlenosti v ději (například: kdybych se v obavách o život skrývala v nějaké horské barabizně, nepolezu na internet chatovat se svými pronásledovateli). Také závěr si pan spisovatel usnadnil za hranici mé ochoty uvěřit, což v konečném součtu vedlo k odebírání procent, přestože jsem knihou proletěla za dva dny – intenzivně a se značným zájmem. 80%

kniha: Damona, služebnice Satanova - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 66 dny

Další docela fajn číslo. Ženský klub, který vraždí své manžele a dokonce se podaří zblbnout a očarovat Jane. To už je slibný námět. A vyšlo to. Příběh je napínavý a nemá moc hluchých míst. Jane a John pátrají odděleně aby se na konci potkali ve finále. Nápad s převrhnutým kýblem betonu je taky osvěžující. Jen Damonina sestra Teresa je trochu exot a jen čeká až ji někdo zabije :)

kniha: Nadvláda - Sansom, C. J.
trudoš | ***1/2 | před 67 dny

Po debaklu u Dunkerque byla Anglie nucena s Německem uzavřít mír. Fašisté se tak mohli naplno věnovat rozsáhlé invazi do Ruska a ostrovy Velké Británie ovládl totalitní systém. Churchillův odboj se však ani po dvanácti letech nevzdal…
Špionážní román Nadvláda v sobě kloubí to nejlepší z Harrisovy Otčiny a Orwellova 1984. C. J. Sansom přitom skvěle pracuje s kulisami a atmosférou, díky čemuž fikce o nacistickém Londýně působí naprosto věrohodně. Ta mrazivá atmosféra strachu a nekonečné paranoie prostupuje každým řádkem. Slabší je to však s dějem. Přestože má román přes pět set stran, zápletka by šla shrnout do několika vět. Pomalé stupňování napětí pak nevyústí v šokující odhalení (které však mimoděk slibuje) a bohužel se nekonají ani žádné nečekané zvraty. Příběh je – podobně jako postavy, s jejichž osudy si zahrává – civilní až do morku kostí. Což je nevýslovná škoda, uvážíme-li, kolik práce s vytvořením alternativních dějin si autor dal. Jeden by čekal, že se pustí do větších akcí.

kniha: Odhalený vesmír 1 - Reynolds, Alastair
Madam Brbla | ***1/2 | před 68 dny

Zjišťuji, že za těch patnáct let od prvního čtení se mé dojmy z úvodního dílu „Odhaleného vesmíru“ výrazněji nezměnily. První polovinou jsem se prokousala poměrně vlažně a trochu mi vadilo místy až příliš rychlé přeskakování mezi jednotlivými liniemi. Ve druhé půlce získají události jasnější obrysy, mnohé se objasňuje (otázek však zůstává dost), děj uspokojivě nabírá na obrátkách… ale pořád tomu cosi chybí. Snad hlubší sympatie k některé z postav, zatím ve mně všichni vzbuzují poněkud plytké a mírně zmatené emoce. Tak docela nevím, co si o nich myslet. Popisy budoucích technologií mě dokáží fascinovat, jejich nedostatkem jsem nestrádala a přebytkem netrpěla. S hard sci-fi složkou jsem se dokázala jakž-takž poprat, abych na nějaké své základní úrovni chápala, o čem je řeč. „Odhalený vesmír“ je pro mě dobrá space opera se solidním potenciálem, snad mě druhá část (stejně jako před lety) zaujme a vtáhne více. 74%

kniha: Horská dráha na onen svět - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 68 dny

Tento díl se mi překvapivě dost líbil. Nenechte se mýlit, je to další případ s nemrtvým záporákem a kulisy jsou tentokrát zábavní park. Na druhou stranu se mi líbil právě ten záporád, kterého si autor asi i docela užil psát. Na jednu stranu nemrtvý gentleman, ale když se naštve, tak je to mašina na zabíjení. Část, kdy obří ruka rozmetá vozík horské dráhy a nemilosrdně zabije jeho osazenstvo byla dost povedená.

Jinak Bill a Suko už jsou zpět z Nepálu a do případu se tedy zapojuje i Johnův čínský přítel. Je to však jen vata na protažení příběhu protože pasáž s rockery a Sukem je naprosto zbytečná. I tak se to četlo skoro samo.

12345678910poslední (341)13606 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu