RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (340)13598 příspěvků celkem
kniha: My jsme legie - Taylor, Dennis E.
SONP | *** | před 67 dny

Jak se geeci a nerdi dostávají do módy, začínají být víc a víc tématem knih. Tento geek Bob ani neskončí samotný na Marsu, ani se nestane hvězdou virtuální literatury a není ani geniální fyzik. Jenom prostě zbohatne a nechá si udělat kopii sebe sama pro případ smrti a ejhle – za nějakou dobu se vzbudí v blízké budoucnosti. To je samo o sobě docela zábavný námět a také sžívání Boba s novou realitou je asi nejlepší pasáží knihy. Když pak ale Bob vyrazí do vesmíru a začne se chovat jako správná Von Neumannova sonda, jako by kniha ztratila šťávu. Je z ní totiž trochu tuctová military scifi s přestřelkami ve volném vesmíru, trochu nezáživná politická fikce z umírající Zěmě a trochu slabší odvar Příběhů Malého Boha (nepodezřívám sice autora, že by tento kultovní komiks kdy četl, ale pořád jsem čekal, kdy se objeví Hor-Tidé ). Sem tam docela zábavné, ale pro mne ne úplně využitý potenciál nápadu.

kniha: Sektor osm - Atamanov, Michael
dva mraky | **** | před 67 dny

Svižná a odlehčená space opera. Vlastně není úplně jasné, jestli se to celé odehrává v nějaké hře, nebo jestli to náhodou třeba není taky nějaká jiná realita. Děj skutečně připomíná postup nějakou hrou a obsahuje různé profláklé rekvizity a schémata, ale současně je svižný, odlehčený a taky nechybí tajemství. Pořádné vesmírné dobrodružství, svět kde nechybí soupeřící šlechtické rody, složitě manévrující flotily válečných lodí tajuplní smrtící cizinci a spřátelená rasa připomínající třímetrové kudlanky. Nic více nic méně. Díky tomu, že se to nebere moc vážně, se mi to četlo samo. Ale ten protivný cliffhanger na konci, bych autorovi nejraději vetknul někam

kniha: Legie - Sawyer, Jamie
Vlask | ****1/2 | před 67 dny

Já nemám námitek. Jasně je to druhý díl, takže troška vaty tam je, ale oproti západním normám je její výskyt značně nižší. Naopak velmi potěšil akční a napínavý úvod. Tak by měla začínat každá kniha. Druhá část knihy je také zajímavá a poměrně originální. Jediné co by tedy fanouškům military mohlo vadit, je lehké zmagoření hlavní postavy, jejíž pohnutky jsou spíše typu zamilovaného puberťáka.

kniha: Aokigahara: Les sebevrahů - Bates, Jeremy
trudoš | *** | před 67 dny

Čtivý, přesto dost tuctový horor, jehož název vypovídá o obsahu vše podstatné. Jeremy Bates se vlastně ani nesnaží překvapit a zápletku vede tou nejvíc očekávanou cestou. Parta výletníků ve strašidelném lese tak brzy vezme za své, což ovšem zaskočí pouze a jedině je. Naneštěstí je složena z poměrně nesympatických osobností, takže jejich postupné vybíjení berete spíš jako bonus, při vší té nudě. Což je druhá stránka věci. Čtyři sta padesát stran je na podobnou vyvražďovačku moc, o to víc, že prakticky tři čtvrtě vyprávění nepřekvapí absolutně ničím, máte-li alespoň základní ponětí o filmech Záhada Blair Witch a Hory mají oči.
Finále ovšem vynahradilo všechnu předchozí nespokojenost. Jak jsem se bál, že to autor uhraje do roviny nevysvětlitelného tajemství, tak z toho vybruslil docela se ctí, kdy hrdinové přejdou do ofenzívy a příběh začne konečně směřovat někam jinam, než do masokombinátu. Za což si u mě román vysloužil lepší průměr, i když je to hodně na hraně a zavírám při tom obě oči.

kniha: Diskotéka upírů - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 68 dny

John se vrací z Německa, kde zrovna odrovnal nemrtvého rytíře a špásuje v letadle s mladou dívkou. To by v tom byl čert kdyby z toho nebyl námět na nový příběh :) Dívka se v Londýně zatoulá a narazí na diskotéku upírů. Sice stačí utéct, ale rozhodne se vše nahlásit. Ne na policii, ale rovnou na Scotland Yard. A tradá, opět se potkávají :)

Chválím za malinko detektivní práci, kdy se John nejede rovnou podívat k diskotéce ale prvně si najde majitele. Další pochvala je za závěr, který tentokrát není bum prásk a hotovo, ale má svoji dohru ještě v nemocnici. Jinak jde o standardní sešit.

kniha: Pomsta rytířů kříže - Dark, Jason
Speedemon | *** | před 68 dny

A je tu pro sérii významný 50.svazek. Až po tomto čísle dostal JS v Německu vlastní sérii která k dnešku čítá přes 2000 dílů. Do té doby vycházel jen v sérii „strašidelných příběhů“ kam psalo několik různých autorů své výtvory. Jinak není číslo ničím významné. Dva mladé páry nedbají varování a chtějí strávit noc ve zbořenině hradu, kde samozřejmě číhá nemrtvý rytíř (ano, jde o jednoho rytíře a název svazku lže). To už tam nabíhá náš starý dobrák John s fotografickou pamětí (je to prostě borec) a stříbrnými kulkami. Dojde k pár vraždám a za chvíli je hotovo.

Svět JS už má svoje jasné rysy. John má několik přátel a spojenců. Kromě Doktora Smrt se zatím neobjevil výraznější protivník, ale to se brzy změní. První padesátka má spíše nalákat na to co se bude dít dál.

kniha: Šance pro ducha - Green, Simon R.
trudoš | *** | před 68 dny

Od určitého momentu píše Simon R. Green jak na běžícím pásu a právě Šance pro ducha je toho ideálním příkladem. Zápletku minimalizuje do co nejednoduší kostry, kterou následně obalí kvantem dialogů, jež nemají jinou úlohu, než knihu nafouknout do dvousetstránkové podoby. Jednotlivé scény jsou přitom rozděleny tak, že by celý příběh šel bez problému proměnit na divadelní scénář. Převážnou část vyprávění totiž postavy jen mluví a obrazy se moc neproměňují, takže jednotlivé akty lze snadno oddělit. V důsledku taková britská verze Kladiva na čaroděje, ovšem výrazně hůře zvládnutá, jak po dějové stránce, tak té řemeslné. Nebo lépe řečeno odbytá, jako by autorovi ani moc nesešlo na kvalitě výsledku. Nicméně zábavné to je, hlavně kvůli postavám a jejich svéráznému přístupu k práci:
„Co můžeme dělat?“
„To, co děláme vždycky. Tvrdě udeřit, rychle měnit pozici, velkoryse improvizovat a v posledním okamžiku vyrvat vítězství z tlamy porážky díky bezkonkurenčnímu mistrovství a nestoudnému podvádění.“

kniha: Strašidelný dům - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 70 dny

Jedna stará bábrdle vlastníci bytový dům má zálibu v zabíjení nájemnic pomocí několika monster bydlící na půdě. Přimíchejte si Jane Collinsovou vydávající se za jednu nájemníci, povedenou dvojku teroristů hledající úkryt před policií a vyjde vám z toho průměrný neředěný sinclair koktejl. A to je vše přátelé.

kniha: Železný polibek - Briggs, Patricia
Speedemon | **** | před 70 dny

Ani u třetího dílu se mi Mercy ještě neomrzela. Je pravda, že když dlouze několik stránek přemýšlí koho si vybrat jako svého partnera, tak už je to příliš, nicméně většina děje je naplněna pátraní po tajemném vrahovi fae a očištění jména Zeeho. Autorka opět obohacuje svůj svět novými detaily a řekl bych že se jí daří i více vtipů (nebo jsem si už zvykl). Závěr knihy šel překvapivě dost na dřeň a je to asi nejsilnější část. Palec nahoru.

kniha: Vteřinu poté - Forstchen, William R.
trudoš | **1/2 | před 70 dny

„Jestli teď uděláme chybu, Charlie, tak ztratíme to zásadní… Pak už nebudeme Američané.“
Mít na srdci vytetované hvězdy a pruhy, určitě bych román hodnotil pozitivněji. Vteřinu poté je totiž v jádru korektní román. Navíc nacionalisticky korektní román s větší než malou dávkou katolicismu. Přesně dle norem Americké ústavy. Nikoho neurazit, nikoho nepohanět, nikomu neupřít právo na správný názor. Dokonce dojde i na hořící vlajky a slzavé prozpěvování státní hymny. Hardcore.
Bohužel s tím souvisí naivní dialogy a idealistické chování postav. Přestože se autor snaží o co největší autenticitu, celkový dojem nakonec vypadá jak katastrofická epizoda z Gilmorových děvčat (a to ten seriál miluji). Jistě, sem tam se vyskytne pár srdceryvných scén, které tenhle obrázek trochu zlidšťují, přesto výsledek na mě působil kýčovitě a na efekt. Je fajn, že William R. Forstchen staví svůj příběh na reálné hrozbě EMP útoku, jenže svým patriotismem a absurdním patetismem nakonec nechtěně shazuje sám sebe.

kniha: Ani sami bohové - Asimov, Isaac
ellric | **** | před 70 dny

Zajímavé. Začátek úchvatný. Zakončení výborné. Prostřední část nudná. Ale jak vidím zde v příspěvcích, ostatní bavila.

kniha: XB-1 2017/01 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 71 dny

Mierne nadpriemerné číslo, ktoré trochu ťahá hore hard scifi poviedka Kukla od Davida Brina, ktorá príjemne rezonuje s jedným z publistických článkov a veľmi dobre napísaná fantasy od K. J. Parker-a pod názvom Nebesa burácející pravdu .

kniha: Černá krabice - Hill, Joe
trudoš | ****1/2 | před 71 dny

Judas býval (a stále je) rocker každým coulem – užil si výsluní slávy, hardcorové večírky, drogové opojení i smrt kamarádů. Jako správná celebrita má také drobnou úchylku – sbírku prapodivných kuriozit. Kuchařku pro kanibaly, oprátku oběšence, brutální sadistický film a podobně. Proto, když se naskytne možnost koupě pravého ducha, váhá asi dvě pikosekundy. Naneštěstí pro něj je duch skutečný. A má s Judasem nesrovnaný účet…
Joe Hill není žádný literární amatér. Ostatně chce-li vystoupit z pomyslného stínu otce, nemá moc na vybranou. Proto hned od začátku nasazuje ostré tempo, které dokáže s přehledem ukočírovat až do konce. Přitom nejde o žádnou zběsilou honičku, pouze je tu s citem profesionála namícháno vše, co má v hororu být – od stupňujícího se napětí po děsivost jednotlivých scén. Jen ten ústřední motiv by podle mě slušel spíš povídce než románu. Přesto Černou krabici bez uzardění dokážu označit za to nejlepší z duchařského řemesla, na co jsem z počátku 21. století zatím narazil.

kniha: Příběh služebnice - Atwood, Margaret
Madam Brbla | ****1/2 | před 71 dny

„Příběh služebnice“ mě šoupnul do víru emocí a zbavil slov. Opravdu nevím, co napsat k této sugestivně podané, prapodivné totalitě, jak vyjádřit záplavu dojmů. Jde o velmi ponuré a zvláštně nostalgické čtení, ve kterém je nouze o naději v lepší zítřky. Vzpomínky na obyčejný život předtím (než na území USA náhle vznikl Gilead s jeho šílenými pravidly) působí, jako když hustou mlhou pronikne sluneční paprsek… rychle se však ztratí v bezútěšné šedi a zanechá vypravěčku v odevzdaném stavu – bez víry v budoucnost. Děj je na vedlejší koleji, tady hrají prim pocity a neveselé přemítání na různá témata osobního i globálnějšího rázu.
Kniha mi svým stylem přišla určená spíše pro ženy, tím však nevylučuji její schopnost zaujmout muže – tomu svému bych ji ovšem nedala, chcípnul by nudou už před dvacátou stránkou. Já se myšlenek na „Příběh služebnice“ asi hned tak nezbavím, přesto nemohu hodnotit plným počtem hvězdiček: několik pasáží mě neoslovilo a konec je na můj vkus otevřený až příliš. Těch zdejších 91% odpovídá kvalitě díla.

kniha: Zmatení - Stephenson, Neal
jirikk | ***** | před 72 dny

Je mi jasné, že Barokní cyklus asi nikdy nebude masově oblíben, na to jde o moc rozvláčné a vzhledem k zápletce paradoxně ne úplně dějové (ve smyslu plné akce)dílo. Mě ale tahle kronika doby, kdy se rodil zcela nový pohled na svět a docházelo k mísení různých způsobů, jak uchopit poznání, ohromně baví. A platí to i pro Rtuť, zatracovanou pro mizerný překlad, tady si ale myslím, že do jisté míry neprávem. Snad tedy duo Shaftoe – Waterhouse dokráčí ve třetím díle k závěru svých osudů co nejdříve. Překladatel avizoval rok 2019, kéž se to podaří dodržet.

kniha: Mlha děsu - Creasey, John
trudoš | ** | před 72 dny

Odkládat si tuhle knihu na lepší časy víc jak dvacet let nebyl asi můj úplně nejlepší nápad. Čím mě mohla ohromit v pubertě, už v dospělosti nezvládla ani náhodou. Čekal jsem stylovou dobrodružku s patinou braku a ono nic. Přitom zápletka vlastně není špatná, mám pro tyhle jednoduché žánrovky s megazlotřilými padouchy slabost, jenže v tomhle případě mi chyběla celistvější koncepce. Od začátku do konce bojují různí hrdinové s různými variantami mlhy, aby se vše uzavřelo na posledních dvou stranách v absurdním souboji dobrých proti špatným. Zpočátku se ještě John Creasey snaží příběh rozvinout v duchu špionážního románu, jenže to mu brzo přestane fungovat především proto, že děj nikam nesměřuje, pouze se opakují stejné motivy. Ostatně karty na stole jsou vyložené záhy a hra se už nepromění do konce vyprávění. Nemluvě o množství postav, které se mi průběžně pletly mezi sebou, přičemž neoslovil ani samotný dr. Palfrey, jehož si pamatuji jen proto, že si neustále natáčel kudrlinky na prst.

kniha: Ve službách Milosti - Leckie, Ann
Gaarq | ***** | před 73 dny

v závěrečném dílu k obvyklým ingrediencím dílů předchozích, tj. politickému pletichaření a ženskému světu impéria rádčů autorka přidala misku rybí… chci říct pořádnou hrst osvěžujícího, absurdního humoru. už jsem se dlouho tak upřímně nenasmál při čtení knihy, u které jsem žádný smích nečekal.

kniha: Upíří letka útočí - Dark, Jason
Speedemon | **** | před 73 dny

Docela dost vydařený díl. Do děje jsme zataženi od první stránky díky Sukovi a Billovi. Ti při čekání na let zahlédnou jak podivný muž násilím odtahuje dívku do města. Dají se do pronásledování a samozřejmě hned narazí na bandu upírů. Obrní se v domě a čekají na pomoc. A jakou? No přece Johnovu. Zachráněná dívka totiž umí telepatii a Johna varuje ve spánku. John se s přáteli ani nesetká protože je napaden přímo v letadle a děj se tedy tříští na dvě linie. Což je fajn a nápad s útokem na letadlo je i docela vydařený. Když vypnete mozek, dostane se vám dobrý klasický příběh ze světa JS.

kniha: Johnny a bomba - Pratchett, Terry
trudoš | ****1/2 | před 73 dny

Za mě jednoznačně nejlepší díl série, přičemž kdyby se Terry Pratchett nezamotal do časových paradoxů a děj samotný nebyl tak předvídatelný, hodnotil bych plnou stovkou. U tohoto vyprávění je hodně znát, že už k němu spisovatel přistupuje po vzoru slavnější Zeměplochy, kdy úvodní obrazy působí poněkud zmateně a teprve s dalším vývojem událostí do sebe scény začnou zapadat. Paradoxně nejkomičtější jsou přitom vedlejší postavy či zvířata (pardon, kočky), takže hrdina je tu vlastně jen proto, aby měl kdo provést čtenáře zápletkou. Nic to však neubírá na nápaditosti, hravosti a přímočarosti, s jakou si jde příběh za svým. Takhle se to má zkrátka dělat. Anebo mám holt na literaturu pro mládež příliš vysoké nároky.
Co mě maličko vadilo, že podobně jako u Mrtvých se i zde cíleně ignorují předchozí díly, až to málem vypadá, že se ani nestaly. Na druhou stranu to má tu výhodu, že po kterémkoliv svazku trilogie šáhnete, funguje naprosto samostatně. A tak zůstává pouze krystalická radost ze čtení.

kniha: Únos - Ríša, Vlado
snop | ***1/2 | před 74 dny

Já prostě tyhlety dobrodružné knihy mám rád. Ono to je sice scifi, ale klidně by se to mohlo odehrávat i na Zemi. Franta Franta, Otakar Batlička, to jsou pokrevní příbuzní Jarmila Mařáka. Jediné, co u mě snižuje hodnocení, je odfláklá korektorská práce. Ale jinak prostě příjemná oddychovka!

kniha: Divné počasí - Hill, Joe
PMarek | **** | před 74 dny

Když jsem si přečetl anotaci, zdály se mi náměty novel poněkud ujetější, než bych chtěl, ale musím říci, že mě nakonec všechny čtyři novely zaujaly. Četl jsem rychle a byl jsem zvědavý, jak to všechno dopadne. Ale nejedná se o čtenářský kalup k rozuzlení, vychutnávám si cestou k cíli každou větu. Jsem Kingovým fanouškem, Hill píše takřka stejně, čili to v mém případě není výtka, ale spokojené chrochtání blahem. Hilla identifikuji snad jedině díky aktuálnějším odkazům na osobnosti, interprety a songy oproti otci. Nechybí humor, napětí, opravdu neotřelá témata, oceňuji rychlost, s jakou se Hill v nabídce českého knižního trhu objevuje. A to i přesto, že dosud všechny jeho tituly končí s mamutí slevou ve vydavatelově knihkupectví, ne-li rovnou v Levných knihách. Což moc nechápu, protože jeho knihy, včetně téhle, rozhodně stojí za přečtení. Nudit se nebudete.

kniha: Královská krev - Abraham, Daniel
trudoš | **** | před 74 dny

Ačkoliv Daniel Abraham pokračuje v rovině nastavené prvním dílem, nebojí se šťouchnout do vosího hnízda a zápletku v klíčových okamžicích nečekaně vyhrotit. Díky tomu jednotlivé linie nenudí, přestože vývoj událostí vlastně odpovídá předběžným očekáváním. Což je asi největší slabina pentalogie, tedy že čtenář automaticky předpokládá, jak budou díly rozvrženy a autor to zatím nijak zásadně neproměňuje. Pozitivem ovšem je, že se postavy definitivně vyprofilovaly a člověk se tak s nimi lépe sžívá. Děj navíc díky tomu ubíhá rychleji, protože už se nemusí utužovat charaktery starých známých. Nejsilnější stránkou vyprávění ale zůstává spisovatelova schopnost představit motivace zúčastněných stran natolik srozumitelně, že příběh nemá osobitého padoucha, zastupujícího všechno nejzvrácenější zlo světa. Ona i pavoučí bohyně to ve skutečnosti myslí upřímně. Od určitého bodu jsem si však říkal, jestli zvolený žánr fantasy nebyl pro sérii zbytečný. V kulisách historického románu by jí bylo lépe.

kniha: XB-1 2016/12 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 75 dny

Mierne nadpriemerné číslo, v ktorom nejako veľmi nedominuje žiadna z poviedok. Utkvieť v pamäti by však mohla scifi poviedka s detektívnou zápletkou od Mary Robinette Kowal s názvom Polib mě dvakrát alebo psychedelický trip Tajemství krve od Pavla Housera. Tak trochu zvláštnu temnú fantasy pre deti tu mala aj Lucie Matějíčková: O ztraceném přání .

kniha: O krok před peklem - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 75 dny

Kladivo na čaroděje uzavřelo po dvanácti dílech první sezónu svých hororových eskapád. V rámci oslav tohoto malého vítězství nad magií i realitou vznikla antologie povídek, která předkládá čtenářům svébytné střípky univerza, jež v našich luzích a hájích vznikalo bezmála šest let. Bonusem navíc je vítězný text literární soutěže Napiš si své Kladivo, který vedle prací profesionálů rozhodně v ničem nezaostává. Přitom konkurence je víc než silná.
Na své si tak přijdou všichni milovníci zběsilé masakrované, popkulturních hlášek i krvavých scén. Ač tvůrci přistupují k tématu obdobně, atmosféra jednotlivých příběhů se liší – jednou jde o bohapustou vyvražďovačku s explicitními detaily, jindy o hrůzyplnou jednohubku, která by uspěla i u Alfreda Hitchcocka. Občas bojují hrdinové společně jako tým, někdy jsou v problémech ve dvojicích, či úplně sami. Často jde o jasně cílenou legraci, příležitostně však může vývoj událostí dohnat jednoho až k slzám. Je v tom zkrátka úplně všechno. A je to skvělé.

kniha: Kletba černé ruky - Dark, Jason
Speedemon | *** | před 75 dny

Docela zajímavý díl na to jaká je zápletka vlastně blbost :) John se dostane do hry opět dost pozdě a v příběhu je spíše jen aby se neřeklo a měl kdo na konci odpravit záporáka. Tím je mladý klučina posedlý Satanem a jelikož vztáhl ruku na svého otčíma tak mu dle legendy zčernala do jakéhosi zvířecího pařátu (vždyť říkám že blbost). Celé je to však docela ponuré a atmosférické čemuž pomáhá i to, že příběh je dost starý.

Zároveň nám autor oživuje celý svět tím, že Johnovi parťáci Suko a Bill odlétají do Číny a je rovnou zmíněno že se brzy opět uvidí (nejspíš hned v příštím svazku)- Zároveň dle autora uběhly 4 roky od svatby Billa a Sheily a 1 rok od případu Fantoma ze Soho (svazek 29), ale časovou osu berte s velkou rezervou :)

kniha: Válka trpaslíků - Heitz, Markus
Laxik | ***1/2 | před 76 dny

Bývaly časy, kdy byla dvojka Trpaslíků nejlepší klasická netolkieonovská fantasy, co jsem kdy četl. To jsem byl ještě patnáctileté ucho. I když, pravda, v mém podvědomí se Válka trpaslíků mezi elitou držela ještě donedávna. Přesněji řečeno do chvíle, kdy jsem se k ní vrátil. Postavy jsou pořád sympatické a zápletka s avatary je rozhodně zajímavá, ale Heitz se tady pořád ještě úplně nevymanil z dračákového vidění světa. Svět Skryté země tak pořád ještě bolestivě připomíná (ne)umělou fanfikci, ve které se postavy oslovují přívlastkovými jmény jako Romo Ocelové srdce a Narmora Hrozivá a kde Třetí z nějakých důvodů nesnáší všechny trpaslíky, kromě sebe. Heitz to celé navíc příšerně okecává a milionkrát vám připomene, proč Pruďas prudí a kdo koho nenávidí protože proto – abyste to náhodou nezapomněli. První půlkou jsem se tak prokousal jen za velkých porodních bolestí. Ta druhá s Avatary ale stále má svoje kouzlo a sílu a konečně předestírá bouři, se kterou autor přijde ve trojce a hlavně ve čtyřce. Takže nakonec odpuštěno a jede se dál. A i když 7/10 považuju stejně jako u jedničky za nadsazené hodnocení, přeci jen mám pro tenhle svět slabost. A když to stačilo mému pubertálnímu já, proč by to nemělo stačit ostatním děckám ve stejném věku?

kniha: Polibek smrti - Connolly, John
Madam Brbla | ***1/2 | před 76 dny

Sedm let – tak dlouho trvalo, než jsem se oklepala z nehorázně zku*veného překladu třetího dílu série „Charlie Parker“ a odhodlala se vrátit ke Connollyho tvorbě. Kterou knihu zvolit pro oživení souvislostí? Paměť mi hlásila, že jednička nebyla nic extra a její překlad se také úplně nepovedl. Dvojku jsem měla půjčenou z knihovny a podařilo se mi úspěšně zapomenout, o čem byla. Takže dvojka… hmm, jak překladatelka dospěla od originálního názvu „Dark Hollow“ k „Polibku smrti“? Naštěstí se nepotvrdilo neblahé tušení dalších prohřešků vůči anglickému i českému jazyku.

Blíží se výročí nejtragičtější události v životě Charlieho Parkera. Ochota pomoci bližnímu, konkrétně snaha vymámit z grázla alimenty pro svobodnou matku, rozpoutá kolem hlavního hrdiny kolotoč krvavých událostí. Není nouze o násilí, střelbu, mrtvá těla na mnoho způsobů, mafiány, nájemné zabijáky, ex-přítelkyně… a kdyby to snad někomu bylo málo, nějakou brutalitu i napětí obstará téměř mýtický sadistický vrah. Zápletka není tak složitá, jak by se mohlo jevit z počtu účastníků, akorát by jí prospěl přímočařejší tah na branku – méně odbíhání od tématu a mnohem méně kartografických podrobností. Když jde chlap do pekárny, nepotřebuji vědět, kudy se přesně ubírá, pokud jeho cesta a popsané ulice neobsahují nějaké zásadní informace. Jestliže míří na setkání s podezřelým, pak mi není jasné, proč se zmiňovat o pěti bezvýznamných budovách okolo. Popis osob je podobně detailní, což většinou nevadí, ráda si o postavách udělám představu, přesto: co je to za obsesi líčit přepečlivě výraz či oblečení každého prodavače, recepčního, prostě kdejakého komparzisty? Někdo odpovědný by měl Connollymu vysvětlit, kdy se hodí vyvinutý cit pro detail a kdy už čtenáře otravuje. Atmosféra počínající zimy v Maine je příjemný bonus, nimrat se málem i v barvě dlažebních kostek a tvaru jednotlivých spár mezi nimi je choré (a plesk novinami přes čumák)!
Co se panu spisovateli nedá upřít, je dobrá práce s charaktery, především tedy s tím hlavním. Vypravěč Charlie Parker alias Bird je veskrze sympaťák; sice se z pochopitelných důvodů topí v melancholických náladách, díky znepokojivým snům a paranormálním zážitkům má pochyby o své příčetnosti, ovšem není mu cizí sarkasmus a jeho špičkování s přáteli i nepřáteli zajímavým způsobem osvěžuje jinak ponurý příběh.
„Polibek smrti“ má své chyby a spisovatel potenciál ke zlepšování, takže někdy brzy sáhnu po čtvrtém dílu série, který mne kdysi dávno v pravěku nadchnul a přitáhl ke knihám Johna Connollyho. 74%

kniha: Mise Saturn - Sandford, John
Ctein
PMarek | **** | před 76 dny

Moc jsem od knihy neočekával, myslel jsem si, že chrlič thrillerů fušuje okrajově do sci-fi, ale byl jsem příjemně překvapen. Dobrý příběh, sympatické postavy, ne úplně striktní Amerika uber alles, zajímavý aspekt souboje velmocí o potenciální převahu díky mimozemským technologiím (nepochybuji o tom, že by to tak bylo, ačkoliv většina sci-fi nás bere jako celek s názvem lidstvo). Jen na mě byl přiliš hektický konec, který měl jiné tempo než příběh do té doby. A taky mě nějak tahalo za oči neustálé používání „tabulky“. Myšleno tablet ? Proč ne prostě tablet ? Neby bylo třeba vymyslet označení pro budoucí technologii, kdy tablet je už jen historická relikvie ? Ale proč „tabulka“… Ale to je lapálie. Celkově velká spokojenost. Nečekaná. Ještě drobná připomínka ke knize technicky: nejsem ekoterorista, ale mrhání nepotištěným papírem je do očí bijící. Nešlo ten formát využít líp ? Ale to by to zase nebyl špalek za pěknou sumičku…

kniha: Projekt Kronos - Bareš, Pavel
Roggy | **** | před 76 dny

Jako první díl dobré. Hodně dlouho jsem přemýšlel, co sem napsat a jak to sem napsat. Ta kniha má docela dost věcí, které by šly napsat lépe. Na druhou stranu to všechno přebíjí neuvěřitelná energie, která z toho textu sálá. Je to jako magie – jsou knihy od skvělých mágů, jejichž kouzla jsou precizní a vyumělkovaná. A pak je tu Pavel Bareš se svým výtryskem surové energie, která to všechno převálcuje. Už jenom proto je čtení zážitek a i po půl roce, i když si pořádně nepamatuji děj, si pamatuji atmosféru a pocity, které jsem měl při čtení. Což je víc než u většiny jiných knížek.

kniha: Bratrstvo run - Peinkofer, Michael
trudoš | *1/2 | před 76 dny

Problém Bratrstva run je, že se Michael Peinkofer na takřka šesti set stránkách nedokáže rozhodnout, zda bude psát okultní detektivku, historický román či červenou harlekýnku. A proto žánry průběžně míchá a výsledkem je neslaný, nemastný děj, jenž má tendence opakovaně stagnovat, aby v závěru čirou náhodou vyvrcholil. Autor přitom děj schválně zdržuje, nesmyslně kombinuje a posouvá jen v okamžiku, kdy sám uzná za vhodné, že už by se také mohlo něco dít. Skutky jednotlivých aktérů tak postrádají logiku, nebo rovnou i význam, přičemž jejich charakterové rozdělení lze rozdělit na podlou anglickou smetánku a chrabrou skotskou spodinu. Přitom jak se to bere vážně, člověk by se vší té bodrosti a patosu s radostí zasmál, což asi nebyl původní záměr.
Trochu zklamání přinesl i fakt, že postava Waltera Scotta nemá pro zápletku význam. Jeho post mohl odehrát kdokoliv. Navíc se toho o něm ani jeho díle nic zajímavého nedozvíme, nepočítám-li zidealizovanou představu bojovníka za Světlou stranu Síly.

kniha: Slyším tě všude - Willis, Connie
Romison | **1/2 | před 76 dny

Tak jako je to ctivy, namet vcelku taky zajimavej, ale postavy jsou na zabiti, hlavni hrdinove vas za chvili serou, ze neposlou ostatni do prdele a nechaj si vsechno libit a chovaj se jak dementi, a ostatni postavy jsou jeste horsi. Logika celyho deje a jednani postav taky znacne pokulhava. Asi zensko irsky psani bo nevim. Connie asi nebude muj salek caje, ale aspon jsem to zvladl docist tu knizku, coz u toho moru jsem nedokazal. A i kdyz se to odehrava v soucasny dobe, tak mi porad prislo, ze to je stylove tak 40–50 let starej typ pribehu a vypraveni (nevim proc) :)

kniha: Dzwille - Velinský, Jaroslav
Dilvermoon | **** | před 77 dny

Ono to celé vypadá chaoticky. Což ovšem neubírá na čtivosti. Naopak. Děje v jednotlivých prostředích dávají většinou smysl, ovšem změny jsou náhlé a podivné. Od zvláštního vlaku, jedoucího neznámo kam, se dostáváme do až skoro reálného světa, pak přijde pro změnu hrdinská fantasy a zvláštní přechody toto všechno mixují časem tam a zpět, objevují se spojovací prvky, hlavní hrdina Bert se také nestačí divit… Pan Velinský v tom určitě nějaký systém vytvořil a extrémně pozorný čtenář (s tužkou v ruce) by to všechno třeba pochytal… Možná šlo dokonce o záměr a vznikla pěkná hravá kniha, která smysl dává, i když to teď vypadá, že zastávám stanovisko, které sám vzápětí vyvracím. A závěr je úžasný. Škoda, že se pan Velinský více nevěnoval fantastickému žánru mimo Dana Younga. Dzwille, Engerlingové i Zápisky z Garthu ukazují, že mohl napsat lecos dalšího opravdu kvalitního.

kniha: Signály z Měsíce - Müller, Horst
Ťuhýk | *1/2 | před 77 dny

Teda to je síla. Matně jsem si knihu pamatoval ze svých mládežnických let, a vím, že mě dobrodružný děj docela zaujal. Nahlédl jsem znovu, nedá se to číst. Čert vzal protiamerickou propagandu, té jsme si tehdy užili dost. Ale tolik technických nesmyslů pohromadě se hned tak nevidí, a k tomu navrch duchové ze stroje – Ganymeďané. No fuj!

kniha: Příběhy z konce předměstí - Tan, Shaun
trudoš | **** | před 77 dny

Po výtvarné stránce nádherná kniha. Jenže krása není všechno. Přes tucet kratičkých příběhů lze stručně charakterizovat jako pohled na Monu Lisu. Fíha, pěkné to plátno, ale co se asi tak skrývá za tím úsměvem? Prosté a jednoduché minipovídky jsou často bez očekávané pointy, jen s efektním závěrem, který ovšem sem tam vyznívá do ztracena, přičemž autor klade důraz především na atmosféru, než koncepci. Ty texty však mají náladu i kouzlo, zkrátka vše, co si lze od surrealistické prózy přát. A takový Dědečkův příběh je naprosto luxusní záležitost. Navíc barevné ilustrace, které tvoří bezmála devět desetin knihy, musí zákonitě okouzlit každého. Mít po ruce barevnou kopírku, vytapetoval bych si obratem celý byt a stejně bych neměl dost.
Nicméně skóre povídek, z kterých jsem byl nadšen a z kterých zmaten, je neúprosné. Holt, materialismus je svinská věc. Snad kdybych byl trochu víc esotericky založen, nebo měl lepší smysl pro nesmysl, asi bych hodnotil dílko Shauna Tana o chlup pozitivněji.

Znovu se ukazuje, že ženy nepíšou o nic horší hard sci-fi než chlapi. Pravda, tahle ta knižka je trochu jiná než všechny ty, v niž se do detailu dočítáme o obsluze vesmírných lodí, o vstupech do hyperprostoru a o čtvrtém rozměru gravitačních studen – i když i na to tady dojde! Kromě klasických sci-fi rekvizit, jako je hyperprostor, mimozemšťané všech podob nebo galaktické společenství, jsou tu totiž v hlavní roli vztahy. A to vztahy nejen intimní, ale i vztahy v rámci posádky, a to zejména mezi různými rasami a kulturami navzájem. A tak se nám tu dá dohromady lidská účetní s ještěří pilotkou, nebo trpasličí technik s umělou inteligencí – a přitom to není žádná samoúčelná červená knihovna ve stylu young adult, ale spíš je to pojato jako obžaloba rasismu a obhajoba multikulti v tom dobrém slova smyslu. A na závěr: tvrdý reset telefonu už nikdy nebudu dělat, aniž bych si vzpomněl na závěrečnou pasáž knihy (víc už spoilovat nebudu). Jsem nadšen!

kniha: Tommyknockeři - King, Stephen
SONP | **1/2 | před 78 dny

Četlo se mi podobně obtížně jako kniha Pod Kupolí. Ostatně téma je vzdáleně podobné – i zde jsou desítky a desítky amerických maloměšťáků ve sci-fi situaci a během čtení King přidává stále a stále další postavy . Zhruba od půlky knihy jsem se přestal orientovat a vzdal jsem to (knihu jsem dočetl, ale některé postavy jsem prostě přestal řešit). Konečné dojmy jsou rozpolcené. Komornější popisné části jako nalezení lodi, Gardovy opilecké eskapády apod.) se mi četly dobře, ale proloženy byly dlouhatánskými pasážemi zmatených duševních pochodů těch nebohých obyčejných lidí měnících se v bůhvíco a vnitřně puzených stavět z nesmyslných věcí neuvěřitelná udělátka (vzpomeňme vraždící automat na kolu nebo starý vysavač ovládající výtah do vesmírné lodi). Snad ani nechci vědět, čím si King v té době procházel a co se mu odehrávalo v hlavě. A číst tyhle pasáže – to byl pro mne teprve ten pravý horor. Ty nejhorší věci se samozřejmě (jak jinak) stanou spisovatelům, potud jde o klasickou Kingovku. Rozhodně ale nejde o takovu, ke které bych ještě někdy vrátil.

kniha: Ofenziva českých zemí - Kotouč, Jan
SONP | *** | před 78 dny

Bohužel bez detailnější mapy Islandu nebo Skandinávie (ideálně s naznačením směru pohybů jednotlivých flotil) je zážitek ze strategické linie knihy poloviční. Ale nevadí, ve válečných knihách je mi stejně vždycky bližší osobní zážitek vojáka než posunování pomyslných kamenů vůdčími postavami obou stran. A osobní linie Berga i agenta Tatrana pro mne fungovala, takže v tomto směru jsem byl spokojen. Bohužel těch popisných akčních pasáží bylo na mne až příliš a kolikrát jsem se jimi obtížně prokousával. Podobně jako už jsem psal v komentáři k předchozímu dílu mne zklamalo neprokreslené politické pozadí čs. království – i když pokrok, dostaneme se dokonce na lánský zámek! Z jednání krále Tomáše I. mi vyplynulo, že je zjevně víc než jen pouhý konstituční monarcha, na druhou stranu se zdá, že i vláda má nejen symbolickou úlohu – prostě bych ocenil to více politicky rozkrýt. Nevadí, i tak jsem se pobavil, i když jen na průměrné úrovni.

kniha: Polární záře - Mazurek, Jiří
SONP | ***1/2 | před 78 dny

Zábavné, i když nijak zvlášť originální dílko. Autor uvařil koktejl množství popkulturních témat od X-Files přes Cestu slepých ptáků a Hon na Rudý říjen až po Carpenterovu Věc. Velmi šikovně jej ovšem přikořenil ruskými reáliemi, které má velmi dobře nastudované (jen toho chlastu bylo trochu moc a místy to připomínalo spíš Svéráz národního lovu), takže výsledný dojem je velmi dobrý a čte se jedním dechem. Co mi trochu vadilo: ve snaze o tajemno řadu mysteriozních věcí autor jen naznačil a pak je nechal být. Ale jako oddechovka na zimní večery – proč ne.

kniha: Tetovaný - Brett, Peter V.
trudoš | ***1/2 | před 78 dny

Motiv démonů, kteří noc co noc ohrožují vše živé, je perfektní a už jen za tohle si u mě Peter V. Brett vysloužil metál. S dějovou osnovou je to však horší. V první řadě mi chyběl ústřední motiv, který by ději udával konkrétní směr. Nějaké Zlo na obzoru, jež hrozí zničit vše živé. Bez toho je to jen sledování tří hrdinů, jak se protloukají přetěžkým životem. Což je druhá věc, co mě iritovala. Autorovi nestačí, že osudy hlavních postav stojí za brokolici, on jim musí neustále přikládat další zvrácené nepravosti. Jenže místo toho, aby to působilo přirozeně, měl jsem často pocit vykalkulované tragiky. A s tím souvisí poslední bod mé obžaloby – nezvládnuté charaktery. Aktéři se vždy chovají podle toho, jak spisovatel aktuálně potřebuje a občas se tak opomíjí logika přirozeného vývoje. Když pak hrdinové v závěru litují pobíjené démony, jen aby ukázali, že morálku mají na výbornou, málem zůstala kniha nedočtena. Vyprávění to shodilo do roviny výchovné telenovely, a to jsem vskutku nečekal.

Zvláštní jak s odstupem let člověk při druhém čtení mění u některých knih hodnocení. Platí to i u Hledání. Příběhově opravdu nejde o nic u Gemmella překvapivého a totéž platí vlastně i u postav – parta stárnoucích hrdinů minulosti, kteří se z různých důvodů vydají ještě na jednu poslední výpravu. Co dělá pro mě knihu výjimečnou a proč jsem jí dal pětihvězdičkové hodnocení, je to, co se skrývá pod tím „hledáním“ – neboť každý z hrdinů má své vlastní důvody proč jej podniká a autor nám tu skvělým způsobem dává odpověď na otázky, proč a jak se z mužů stávají hrdinové a co hrdinství je. Lze namítnout, že tenhle Gemmellův motiv jsme tu už měli mnohokrát, a proto rozumím tomu, když někdo dá jen průměrné nebo mírně nadprůměrné hodnocení. Ve mě však Gemmell tímto melancholickým a přece ve výsledku optimistickým příběhem zahrál na tu správnou strunu.

12345678910poslední (340)13598 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu