RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (341)13605 příspěvků celkem

Možná je to osmiletou prodlevou, nebo už prostě nejsem tak přístupný bezhlavým nápadům jako dříve, protože Magické dny, krvavé noci mi přinesly drobné zklamání. Ilustrační stránka je opět skvělá, o tom žádná, ale se zápletkou už jsem tak spokojený nebyl. U prvního dílu jsem obdivoval rychlý a nepředvídatelný děj, tady nějakou dobu trvá, než se události rozhoupou, a když už k tomu konečně dojde, paradoxně (v rámci toho, že jde o druhý díl) ničím nepřekvapí. Clive Barker má navíc tendenci zaměřovat se na všechny možné bizarnosti, které Abarat nabízí, a tak se z hlavních postav stávají zpočátku spíše turisté, než aktivní hráči. Naštěstí změna časem přijde, jenže prostoru na dějové eskalace už zas tolik není, takže zvraty přicházejí zbytečně nakvap. A přestože autorova zvrácená fantazie stále funguje, čekal jsem především posunutí se někam dál a ne jen obdobu úvodního dobrodružství. Je to příjemné čtení, ale přesah, který z Abaratu dělal něco víc než jen knihu pro mládež, mi nějak vymizel.

kniha: Nová hlídka - Lukjaněnko, Sergej
Methat | **** | před 136 dny

Lukjaněnko ma dokázal príjemne prekvapiť tým, že v šiestom diele z Hliadky stále ukazuje niečo nové, čo tu predtým ešte nebolo. A zdá sa mi, že konečne konflikty a zápletky začínajú mať globálny charakter, pretože vrcholy v predchádzajúcich knihách mi prišli ako také menšie „potýčky“. Konečne sa dozvieme, čo šero vlastne je a väčší priestor dostanú aj proroci. Jeden bod som stiahol pre prílišné filozofovanie a zbytočné kecy okolo (keď Iný cestovali). Koniec zostáva v napätí, čitateľ nevie, ako sa skončí, či Sergej definitívne uzavrie túto sériu.

kniha: Magický prazdroj - Pratchett, Terry
Strider | *** | před 136 dny

Nepárne Zeměplochy mi zdá sa nesedia. Ale možno je to aj témou, ktorá ma tentokrát veľmi nechytila – objavil sa supermág a jeho mocou napájaný mágovia sa vrhli prevziať kontrolu nad svetom. A v tomto bordely sa v podstate bezcieľne potĺka Mrakoplaš s partiou klišé figúrok, ktoré tu sú len aby robili prvoplánový humor (skvelá bojovníčka, ktorá túži byť kaderníčkou, rachitický tovariš, ktorý sa chce stať barbarom a zhýralý boháč, ktorého prítomnosť v knihe som nepochopil). Originálne švihnutých nápadov, hlavne oproti predošlému Mortovi, je skrátka pomenej a prevažuje dojem rutiny. 6/10

kniha: Ctnosti králů - Liu, Ken
trudoš | ****1/2 | před 136 dny

Epická fantasy zasazená do čínských kulis, které se sice jmenují jinak, ale ta parafráze je zřejmá. A i když je mi premisa zápletky o znepřátelených přátelích z duše protivná, Ken Liu s ní pracuje natolik elegantně, poeticky a napínavě, že člověku vlastně ani nevadí, jak moc je obehraná. Ono se to k charakteru vyprávění jednoduše hodí. Je to hrdinské i tragické, nekompromisní k jedincům a fatální k davům, ostatně jak už u téhle kultury bývá zvykem. Nezapomenutelné jsou souboje na papírových dracích, stejně jako velkolepá válečná tažení, při nichž se rychle vytrácí iluze spravedlnosti. Autor navíc s chirurgickou zručností obnažuje stinné stránky panování, kdy jen minimum stačí k tomu, aby dnešní miláček byl zítra veřejným nepřítelem. Tady prostě není nikdo bez poskvrny. Jenže za trochu špinavosti teď můžete platit lety blahobytu později, projde-li vám to u historie. Jen těch intrik bylo na můj vkus moc, hlavně proto, že se opakovaly v nekonečném vzorci, až to působilo lehce prvoplánově.

kniha: XB-1 2016/04 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 137 dny

Vydarené číslo s dobrými a ešte lepšími poviedkami. Skvosty sú tu hneď tri: vírusoidný Tanec se smrtí v zemi lazarů od Willa McIntosha, dystopický Otupitelův mír s parádnym koncom od Sanforda a antitéza na Ikonoklasmus pod názvom Ikonostas od Stanislava Ertla.

kniha: Pád světla - Erikson, Steven
robousek | *** | před 137 dny

Erikson tentokrát přestřelil. Starý vyhořelý profesor existenciální fylosofie vypráví o tom, jak zkažený je svět a jak zbytečné je pachtění jeho obyvatel a občas se mu do toho připletou kousky děje. Často jsem nepochopil, proč a bohužel někdy i co to vlastně která postava dělá. Jsou tam parádní místa a postavy, třeba duo Prazek a Dathenar, obecně Jaghuti a pár dalších, ale na rozdíl od původní malazské série se tady obávám, že to Erikson neukočíroval a střípky skládačky nezapadnou na svá místa. Povinnost pro milovníky Malazu, kdo neměl rád Knihu padlých, bude nenávidět toto a kdo Eriksona nikdy nečetl, nechť začne Měsíčními zahradami.

Útlá knížečka Famfrpál v průběhu věků je vtipnou a zajímavou historií tohoto nejoblíbenějšího čarodějnického sportu na světě. J. K. Rowlingová komickou formou parafrázuje dějiny fotbalu a to hlavně z pohledu fanoušků, kteří jsou stran pravidel často daleko přísnější, než sebevíc vyhlášený rozhodčí. Takže jsem se vysloveně bavil nad vsuvkami reflektujícími drobné změny ve famfrpálu, aby byl hratelnější či bezpečnější, a pohoršené reakce zapálených diváků, stěžujícími si, jak už to nebude ono a nebude se na to dát koukat. Načež jdou, zapáleně skandují za svůj tým a sledovanost jde strmě nahoru. Copak mi to jenom připomíná?
Každopádně není tajemstvím, že tahle sympatická publikace je určena primárně nadšencům světa Harryho Pottera. A přestože jsem myslel, že to bude kravina na kvadrát, ba přímo výplod šílence, byl jsem nakonec mile překvapen její čtivostí. Škoda jen, že nemám možnost famfrpál sledovat naživo. Je to první sport, na který bych snad i vydržel koukat déle jak tři vteřiny.

kniha: Slyším tě všude - Willis, Connie
Dilvermoon | *** | před 138 dny

Pro mě jednoznačně nejslabší z té čtveřice románů Connie Willis, které u nás zatím vyšly (a které jsem hodnotil 100, 90, 100 a tady 60). Očekávání jsem měl po předchozích knihách vysoká. Jiným může více vyhovovat myšlenkově pocitová love story s místy trochu překombinovanými úvahami. Některé myšlenkové pochody Briddey (typicky v citově vypjatých okamžicích) mi vyloženě lezly na nervy. Na prezentovaných myšlenkách a pocitech hlavní hrdinky je vidět, že autorkou je žena. Alespoň jsem měl pocit, že se do její role věrně vžila, což já jsem dokázal jen málokdy a pravděpodobně zcela logicky mi byly bližší mužské postavy a už ne tak logicky také jedna ženská dětská. Je tedy pravda, že příběh se odvíjí pěkně, zbytečné prostoje nejsou, ústřední nápad je v pohodě, ovšem naprosto bych si netroufl říci, zda všechny nahozené kličky a piruety do sebe logicky zapadají. Jako obvykle u Willisové spousta postav, které se honí za kdečím, objevují se na nečekaných místech a nestíhají. Ale méně obvyklá je absence jejího typického humoru. Tedy ne, že by to nebylo místy vtipné, ale ani jednou jsem se nezasmál, což se mi běžně dělo u předchozích tří a to i nahlas (že by překlad?). Celkově bych Crosstalk označil za poměrně zábavný román, ke kterému se ale na rozdíl od těch, ve kterých jsem s Connie cestoval do období morové rány, viktoriánské doby, bombardování Británie nebo absolvoval klinickou smrt, asi vracet nebudu.

kniha: Faja - Stehlíková, Petra
snop | *** | před 138 dny

Tak mám, co jsem chtěl, další díl ve stejném světě. Bohužel, jak jsem si při prvním dílu říkal, že bych se o něm ještě rád dozvěděl trochu víc, tak v tomto dílu jsem informacemi přímo zahlcen, což v podání autorky znamená mimo jiné desítky umělých slov a různých víceméně zbytečných popisů. Navíc Ilan, aniž o tom ví, zjevně prochází pubertou, takže se u ní projevuje nesmyslné střídání nálad a postojů, což hrozně bourá děj, navíc se stává ještě o dost nepravděpodobnější, že by někdo už jenom z chování a různého všeho ječení a fňukání nepoznal, že není kluk, ale dívka. Samotný příběh se nám moc neposunul, téměř veškerý zdánlivý posun je realizován přidáváním nových a nových principů a tajemství. Nicméně je to čtivé, takže za mě slabších 6/10.

kniha: Nový policista - Thompson, Kate
trudoš | ***1/2 | před 138 dny

Kate Thompsonová není žádný začátečník, o čemž svědčí i pár literárních cen za dětské knihy. Nového policistu nepochybně napsala, aby udělala radost sobě a taky všem, co mají v žilách trochu toho spontánního muzicírování. Je to znát ve svižnosti vyprávění, stejně jako v citu pro hudbu, tanec a vesnický folklór vůbec. Příběh samotný sice není nijak převratně komplikovaný – klasická návštěva mytologického světa – zato poměrně rychlý, se zajímavou gradací i poutavou imaginací. Krátké kapitoly tvořené z osmdesáti procent dialogy navíc spád knihy ještě umocňují. Děj také nádherně vykresluje irskou krajinu s jejími zvyky, a to jak s pozitivy, tak s negativy. Postavy a jejich problémy proto snadno přirostou čtenáři k srdci, protože je velmi jednoduché v nich poznat sám sebe.
Ve výsledku čtení, které potěší jakoukoliv věkovou kategorii a také dost možná inspiruje k neodbytné touze naučit se hrát na nějaký hudební nástroj. Nebo si alespoň zajít na koncert. A co víc si od dětské knihy přát?

kniha: Ledová jako sníh - Paige, Danielle
Lokina | **** | před 139 dny

Knížka má úžasnou obálku a díky ní mě kniha zaujala. I možná kvůli tomu, že příběh má být na motivy Sněhové královny, tak jsem si řekla, proč ne? Na začátku nám příběh představí mladou dívku Snow, která je zavřená v blázinci, ale ona ví, že tam nepatří. A najednou se ocitne v mrazivé zemi Algid. Kniha je trochu zvláštní, ale je čtivá. Mužských hrdinů, do kterých se mohla Snow zakoukat, to už bylo trochu moc. Snow mi někdy připadala nesympatická a někdy myslela jenom na sebe. Ale díky pár zajímavým zvratům si kniha vyžádá vaši pozornost, abyste vydrželi až do konce. Ledová jako sníh je dobrá kniha, ale četla jsem lepší a pokud v tomto chladném a mrazivém období hledáte co si přečíst, můžete zkusit tuto. :-)

kniha: Bába Motyka - Hautala, Marko
trudoš | ***1/2 | před 139 dny

Finský spisovatel Marko Hautala předkládá čtenáři psychedelický horor, za nějž by David Lynch z fleku upsal duši ďáblu. V různé časové posloupnosti a skrze osudy několika protagonistů vypráví příběh o vzniku stylové urban legendy. Přitom ale příliš nehledí na zdánlivou nesouvislost jednotlivých linií, takže chvilku trvá, než člověk pochopí pravidla hry. Jenže ta motanice obrazů s nejednoznačným závěrem je nakonec achilovkou celého vyprávění. Častěji totiž spíš odhadujete, co se jak odehrálo, než že by v tom bylo skutečně jasno. Já nepotřebuji vést za ručičku, ale když po dočtení stále tápu nad smyslem, není všechno úplně dobře.
Čeho si však cením, je dusivá atmosféra strachu plná zakázaných tajemství, která především v druhé půlce dosahuje hodně zajímavých rozměrů. Uznávám, že tenhle pozitivní dojem je dost možná zapříčiněn nadšením pro povídku Cliva Barkera Zapovězené, jíž mi Bába Motyka v mnohém připomněla. Ale to nic nemění na faktu, že mě to bavilo číst od první po poslední stránku.

kniha: Stanice Pell - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | ***** | před 140 dny

Spaceopera v štýle Novej vlny a soft scifi, to je Cherryhová a v tomto románe exceluje na maximum. Má pomalší rozjazd ale postupne graduje až do záverečného akčného finále, kde sa pretnú úplne všetky linky. Dopodrobna prepracované charaktery postáv sú zárukou toho, že tu neexistujú jednoznačne tí dobrí a tí zlí. Každý jedná v medziach svojich možností a charakteru.

Je asi vhodné, čítať túto knihu pred sériou Cyteen, ak teda nechceš prísť o pôžitok z toho, ako to na tejto vesmírnej stanici dopadne. Figúrky na autorkinej viacrozmernej šachovnici sú dômyselne rozmiestnené. Strán je tu totiž niekoľko. Okrem dvoch protivníkov – Aliancie a Únie, sú tu ešte obyvatelia vesmírnej stanice, obchodníci, rebeli a domorodá rasa z planéty nad ktorou je stanica umiestnená.

Cherryhová nie je expert na vesmírne súboje, tak ako ich vie opísať Weber, u nej sa dejú akoby v pozadí, ale pár ich predsa len bude aj v tejto knihe a zvládla ich šalamúnsky a veľmi dobre. Takže okrem psychológie postáv a všadeprítomnej politiky budú… Autorka nieje technooptimistka a budúcnosť technokratickej ľudskej civilizácie nevidí ružovo, skôr naopak (viď. aj pokračovania doposiaľ u nás nevydané, ale aj príbeh série Cyteen). Charakterový obrat u niektorých postáv zvláda Cherryhová na jedničku, takže moc sa neviaž na žiadnu z postáv, môžeš sa sakramentsky kopnúť.

Záverečné hodnotenie: nie je o čom 100%!!!

kniha: Adaptace - VanderMeer, Jeff
dva mraky | **** | před 140 dny

První kniha byla jako Stalker na tripu, druhá mystický thriller, třetí tak, jak se dneska hodně píše, klipovitá a rozdělená na více linií. Pořád velmi dobré, ale v mých očích klesající tendence. Zase na rozdíl od psychedelické Anihilace, je Adaptace, stejně jako Autorita psána víc s ohledem na to, že to někdo bude číst ;-) Konce jsou prostě nejtěžší. Řada lidí vypadá lépe oblečených, některým interiérům sluší tlumené osvětlení a Anihilaci pro mě nejvíc slušel konec do ztracena. Jako pointu to chtělo větší pecku a rozlet, jenže laťka byla nastavená hodně hodně vysoko. Výše napsané nic nemění na tom, že Adaptace je čtivá kniha, solidní zakončení série, uzavření osudů postav, poodhalení tajemství oblasti X. A taky povedený popis jednoho sklouzávání mimo naši realitu. A to všechno psáno úsporně na méně než třech stech stranách.

MMCH: myslím, že „Adaptace“ vystihuje podstatu lépe než „Akcepace“

kniha: Norma - Oksanen, Sofi
idle | ***1/2 | před 140 dny

Autorce už u nás vyšlo několik knih, ale tohle je jediná s fantastický­mi prvky.

Norma je mladá žena, která má své důvody pro to, aby se spíše stranila společnosti. Bližší vztah má jen se svou matkou. Ta jednoho dne zničeho nic skočí pod metro a Normě nechá pár nezodpovězených otázek. Navíc to začíná vypadat, že držet se mimo pozornost jiných lidí bude čím dál tím těžší.

Kniha se odehrává v současném Finsku, okořeněném pár fantastickými prvky a mafiemi. Namísto tradičního kšeftování s drogami nebo zbraněmi se ale zdejší klany pustily do jiných, řekněme modernějších oborů a také víc směřovaných na ženy. Koneckonců problematika žen a jejich role ve společnosti je pro autorku zřejmě příznačná, i když to za sebe zatím nemůžu potvrdit, protože tohle je první její kniha, kterou čtu.

Víc mě bavila první polovina s postupným odhalováním situace, vlastností a vztahů. Méně už potom podrobnosti o klanových aktivitách a plány v plánech, kterými se jednotliví aktéři přebíjeli až do závěrečného rozuzlení. Výsledný dojem je i tak vcelku příznivý.

kniha: Brigády duchů - Scalzi, John
Madam Brbla | **** | před 141 dny

Už je to nějaký ten pátek, co jsem četla „Válku starého muže“, o které si pamatuji hlavně to, že byla čtivá, inteligentní (leč nenáročná), ale do extáze mě neuvrhla. Návrat do světa koloniálních válek byl poznamenán mírným tápáním, kdo z vystupujících důstojníků by měl v mozku spustit reakci „Hele, tebe znám!“, nakonec se podařilo jen jediné příslušnici Zvláštních jednotek. Příště si mezi Scalziho romány nesmím nechávat mnohaleté rozestupy.
„Brigády duchů“ se opět věnují výcviku vojáka Koloniálních sil, tentokrát však přímo člena Zvláštních jednotek – a k tomu nevšedního člena. Na hlavním hrdinovi si dal autor záležet a kupodivu ani vedlejší postavy nešustí papírem, jakkoliv mají méně prostoru. Seznámíme se s principem fungování NeuroKompů, rozšíříme si obzory ohledně fungování lidstva a ostatních ras ve vesmíru, dozvíme se více o (ne)lidskosti, budeme přemýšlet o etických aspektech… a nechybí ani láska, i když tentokrát jde spíše o pouto rodičovské. Prostě takový šikovný mix military sci-fi, space opery, s trochou hard SF a dostatkem námětů k zamyšlení. Padoucha sice máme od počátku určeného, ale nic není černobílé. Do budoucna je na konflikty a zajímavé situace zaděláno skvěle, stejně jako na nezvyklé charaktery. Navíc čichám, čichám potenciál ke zlepšení. Každopádně zdejších lichotivých +80% „Brigádám duchů“ padne jako bojový oblek.

kniha: Atlas mraků - Mitchell, David
trudoš | ****1/2 | před 141 dny

Doznávám, že jsem ke knize přistupoval opatrně, vědom si vší té chvály od kritiky, což je pro mě vždycky něco jako zaslechnout v džungli cvakání kanibalských zoubečků. Znamení, že školní výlet je asi u konce. Proto jsem rád, že mohu touto formou autorovi složit omluvu a smeknout klobouk nad jeho literárním umem.
Ne že bych neměl výhrady – co taky čekat od vidláka, který od románu vyžaduje primárně zápletku. Ale forma tentokrát převážila nad obsahem, už jen proto, že se mění hned šestkrát a ve všech případech na výbornou. Tohle je čistá radost číst, přičemž ani na ten děj se nezapomíná, přestože zakončení jednotlivých epizod příliš nepřekvapí.
Jedinou slabinu tak vidím v absenci finálního završení, kdy by veškerá soukolí zaklapla do jednoho velkého celku. Ono je ale třeba přijmout fakt, že rozvržení kapitol je záměrné, ovšem ne proto, aby vykrystalizovalo v ohromující pointu, nýbrž aby celek připomínal hudební skladbu (jak mi bylo vysvětleno). No, proč ne, ale já raději ty třešničky.

kniha: Oko světa 1 - Jordan, Robert
Ibis | * | před 141 dny

Tahle kniha byla ta nejvíce diletantsky „napsaná“ smrdutá hromada otřepaných fantasy klišé chabě se vydávající za román vysoké fantasy, co jsem zatím měl to neštěstí přečíst. (Omlouvám se za tak emocionální začátek, ale otřesnost tohoto literárního „díla“ byla tak neočekávaně značná, že to mou obvykle neotřesitelně stoickou povahu dočista rozběsnilo.)

Po prvním dílu oslavovaného Kola času jsem šáhl právě kvůli spoustě pozitivních ohlasů, ale nemohl jsem být víc zklamaný. Že se jedná o Jordanovu románovou prvotinu je až bolestně znatelné, protože tu neprojevil spisovatelského talentu, ani co by se ho za nehet vešlo. Pročíst se tímhle vypravěčským neumětelstvím až do konce bylo utrpení.

Mluvit o ději a jeho hlavních aktérech je ztráta času, protože všechno je zfušované z těch nejotřepanějších stereotypů, co fantasy literatura zná. Jsou hlavními postavami tři naprosto všední mladíci z nějakého Zapadákova na Konci světa, kteří se za doprovodu tajemného mentora-čaroděje vydávají do Velkého světa na epické Dobrodružství, aby zachránily svět před nějaký Pánem zla, přičemž se ukáže, že jsou Vyvolení Osudem? Ano. A je náš hlavní protagonista, jehož perspektivou je nám zprostředkován děj, tou nejgeneričtější možnou postavou postrádající úplně jakékoliv charakterové rysy, aby se s ním mohlo ztotožnit maximum čtenářů? Co myslíte. A jsou jeho dvěma společníky hubený a lehkovážný potížista, který zbylé dva hlavní „hrdiny“ stále přivádí do trablů, a mohutný, hloubavý hromotluk, který je na problémy úzkostlivě opatrný? Ani se neobtěžujte hádat.

Je tu ještě plejáda dalších postav, ale všechny tvoří dohromady stejně uniformní a nezajímavou šeď, že ani nestojí za to je zmiňovat.

Co mi však přivádělo ještě větší muka, byl Jordanův styl psaní. Ten chlap miluje popisy. Jelikož je to však spisovatelský diletant, ty popisy jsou příšerné. PŘÍŠERNÉ. Plní desítky stran absolutně irrelevantními informacemi, které jsou totálně zbytečné, jak pro děj, tak pro charakteristiku postav, tak pro navození atmosféry, tak pro prohlubování mytologie jeho fikčního světa. Jsou naprosto k …lejnu i proto, že jsou ve své neúměrné délce zmatené, jak se snaží vyznívat současně poeticky a fakticky. Vychází z toho stylistická zhovadilost, která je úmorná, nezáživná, natahuje knihu do neúnosné délky a která se špatně čte, a to jak ve statických popisech prostředí, tak i v popisech akčních scén.

Co víc, průvodním jevem této stylistické katastrofy je to, že Jordan také neumí pracovat s dynamikou vyprávění, věci jako zpomalování a zrychlování děje se mu nepřekvapivě nedaří v příběhu aplikovat a čtenář může zaplakat nad výsledkem. Celá kniha se vleče v tom nesnesitelně nudném a pomalém tempu, v jakém tomu diktují ty výše zmíněné popisy, od začátku do konce. Skutečnosti, že dialogy šustí papírem nebo že atmosféra v knize neexistuje, jste si už nejspíš vyvodily sami.

Uuuuf, krásně se mi ulevilo, když jsem všechnu nelibost s tímto románem mohl vypustit ven. Přeji pěkné počtení.

kniha: Stallo - Spjut, Stefan
trudoš | *** | před 141 dny

Na pětisetstránkový špalek docela nuda, obzvláště patříte-li k těm čtenářům, kteří od Stallo očekávali napětí, či nedej bože horor. K rozjímání nad zasněženou krajinou a polemice o nelidské etice magických tvorů je to ovšem ideální, aniž bych si teď chtěl z titulu nějak utahovat. Stefan Spjut podmanivým způsobem pracuje s domorodou mytologií a zasazuje jí do moderního světa, přičemž je občas problém rozpoznat, kdo je šílenější, jestli troll nebo člověk.
Kdyby tak šlo o dvousetstránkový román, nestěžoval bych si ani v nejmenším. Protože minimálně úvod člověka vtáhne do příběhu, od kterého následně čeká maximum. Jenže autor náhle zvolní do tempa nedbale napodobující couvání, plného vyvatovaných dialogů, scén a popisů. Další dvě třetiny se pak vlastně neděje nic zajímavého, lépe řečeno nic, co by alespoň sporadicky připomínalo gradaci. Fanoušci skandinávského folklóru si však jistě přijdou na své, stejně jako milovníci zádumčivé atmosféry, které k dokonalosti chybí jen benzín a sirky.

kniha: Lux Perpetua - Sapkowski, Andrzej
Lucc | **** | před 142 dny

Oproti druhému dílu zlepšení. Sice se ještě pořád objevuje tendence vláčet postavy tu do Slezska, Prahy, do Saska či na Moravu a bloudit v krajině i ve svém nitru, ale takový je život. Plný slepých uliček, tápání ve vlastní motivaci, a bojů o neztrácení ideálů. Ale musím poctivě přiznat, že mě čtení už tolik nebavilo, přitom objektivně je to dobrá kniha. Pak ale přišel konec a já zjihl. On je to celkem oprávněně takový konec nekonec, prostě život jde dál a historie uhání na splašené herce, ale Sapkáč dokázal většinu linií uzavřít, i když se s tím tedy moc nepáral. No a některé dokázal i proplést a naznačit, že přes všechen ten marasmus, krutost a bezcitnou vypočítavost okolo je pořád naděje, že světlo, byť asi ne zrovna lux perpetua, může lidem zasvítit do životů. Alespoň na chvíli.

kniha: Hledání modré - Lowry, Lois
trudoš | **** | před 142 dny

Jako pokračování Dárce víc než důstojné, především proto, že nejde o přímou návaznost. Romány spojuje pouze vize neveselé budoucnosti, nakolik však byla první kniha o důsledcích komunistického totalismu, Hledání modré jde po trošičku jiném druhu společnosti. Naneštěstí, vyprávění působí pouze jako úvod k většímu celku, protože když už konečně padnou hradby tajemství, konfrontaci si čtenář užije maximálně ve své fantazii. Ono samozřejmě není moc o čem dumat, figury na šachovnici jsou rozestavěné dostatečně jasně, aby člověku byl výsledek hry jasný. Přesto mi ale bylo líto opouštět hrdiny ve chvíli, kdy nadchází největší dobrodružství jejich života.
Jinak ovšem paráda. Lois Lowryová má dar zaujmout bez ohledu na věkovou hranici a rafinovaně jednoduchým jazykem mluvit o těch nejzávažnějších věcech, jako jsou práva jedince a dobro celku. Nicméně za její největší přednost považuji emotivní uchopení vztahu mezi rodičem a dítětem, což v každé její knize hraje podstatnou roli. Upřímný obdiv.

kniha: Robokalypsa - Wilson, Daniel H.
Lokina | **** | před 143 dny

Robokalypsa je příběhem z nedaleké budoucnosti, kdy umělá inteligence začala terorizovat lidstvo pomocí aut, domácích a vojenských robotů, letadel a chytrých budov. Kniha je rozdělena na několik částí, kdy první část se zaobírá incidenty z celého světa, ale nikdo tomu moc nevěří, že by stroje povstaly proti lidem. Další části už jsou o vypuknutí Nové války a snaha lidí bojovat se stroji jako například pan Nomuro v Tokiu nebo indiánský kmen v Oklahomě. Kniha je nápaditá, akční scény mají tempo a jsou záživné a čtivé. Mně se to moc líbilo a těším se na filmové zpracování.

kniha: Růže pro Algernon - Keyes, Daniel
Strider | ***** | před 143 dny

Jeden z najintenzív­nejších knižných zážitkov vôbec. Téma knihy je neuveriteľne silná a otvára dvere k takým otázkam, nad akými som do dnes neuvažoval. Akú hodnotu má život mentálne zaostalých ľudí? My, čo sme zdraví, sme naozaj lepší ľudia než oni? Táto kniha vo mne vyvolala veľkú pokoru. A odhliadnuc od nespochybniteľného myšlienkového bohatstva sa tiež čítala jedným dychom. Výnimočné dielo, na ktoré sa nezabúda. 10/10 PS: Musím vyzdvihnúť aj famózny preklad Richarda Podaného, takto dobrá práca sa často nevidí.

kniha: Lehké fantastično - Pratchett, Terry
Strider | **** | před 143 dny

Lehké fantastično mi spätne zlepšuje dojem aj z Barvy kouzel, lebo je uzavretím osudov Mrakoplaša a Dvoukvítka, ktorých predošlá kniha opustila v dosti prekérnej situácii. K mojej spokojnosti kniha konečne obsahovala dej (spočívajúci v ničom menšom ako v záchrane sveta), ale to neznamená, že by ubrala na bláznivých situáciách. Tých je tu snáď viac než minule a niektoré mi vyvolali priam záchvaty smiechu (na druidov programujúcich Stonehenge len tak nezabudnem). Pratchettova fantázia pracuje na plné obrátky a čitateľ netuší čo ho čaká na ďalšej strane. 8-/10

kniha: Čaroprávnost - Pratchett, Terry
Strider | *** | před 143 dny

Po skvele bláznivom Ľahkom fantastične nečakaný útlm a preladenie na serióznejšiu nôtu. Autor sa venuje zbrusu novým postavám, tempo je voľné, humoru pomálo a držiaceho sa pri zemi. Neinformovaný čitateľ by si dokonca mohol knihu pomýliť s úplne štandardnou fantasy! Kvôli priškrteniu autorovej fantázie a nevýraznému príbehu som si ju až tak neužil, hoci nemôžem povedať, že by sa mi čítala zle. Minimálne postavy má veľmi sympatické. 6/10

kniha: Mort - Pratchett, Terry
Strider | **** | před 143 dny

Doteraz jasne najlepší Pratchett. Smrť si berie učňa a následne hľadá uplatnenie v gastronómii, zatiaľ čo neborák Mort sa vzpiera osudu a spôsobí tým roztrhnutie reality. Námet je jednoducho parádny a je výborne pretavený do originálneho príbehu, ktorému nechýbajú ani nečakané kľučky a prekvapenia. Humor je všadeprítomný, ale nepôsobí sileným dojmom. Špeciálne musím vyzdvihnúť Kantůrkov preklad, ktorý je jednoducho FANTASTICKÝ a kniha má aj vďaka nemu neuveriteľnú šťavu. Plné hodnotenie nedávam len kvôli záveru, ktorý sa mi náladou nehodil k zvyšku knihy. 8+/10

kniha: Lapuťák a kapitán Adorabl - Landsman, Dominik
trudoš | **** | před 143 dny

„Všechny velké příběhy začínají válkou. To se nedá nic dělat. Když chcete mít velký příběh, musíte tam dát válku. Tohle sice není veliký příběh, ale válku tam dáme. Na začátek.“
Tímto způsobem rozehrává Dominik Landsman kouzelné vyprávění pro děti a dospělé, kdy při čtení jedněm se pobaví i ti druzí. Veselé dobrodružství by se přitom dalo rozdělit na dvě části. Ta první je vystavěná po vzoru Malého prince, kdy hrdinové na své cestě za Lapuťákem potkávají různé podivuhodné tvory, skrze něž si autor utahuje z pochybných lidských vlastností. Druhá půlka už ukončuje výletní plavbu a zápletka dostává konkrétní tvar, přičemž nechybí zvraty zleva, zprava, shora i zdola. Problém je, že v rámci předchozího představování tu pár nápadů bohužel přijde nazmar. Předností spisovatele je ovšem cit pro humor, kdy dovedně kombinuje komiku s absurditou a jednoduchými dvojsmyslnými vtípky. Na závěr musím ještě vyzdvihnout famózní ilustrační doprovod, o který se postaral slovenský výtvarník Peter Stankovič.

kniha: Zabudnutý vesmír - Stiffel, Anton
yerry | *** | před 144 dny

quinnet to vo svojom príspevku predo mnou krásne zhrnul, takže už asi nie je toho veľa, čo by som dodával. Autorove poviedky sú vhodné pre školopovinného čitateľa. Pomerne dosť presladené romantické texty s nejakým tým popisom techniky. Pod hard scifi si predstavujem niečo iné. Suverénne najlepšia poviedka u mňa sú Smutné oči plné piesku o zabudnutom osamelom robotovi v hlbinách vesmíru. Poviedky o Letnej planéte som už hodnotil viac nostalgicky, nad rámec svojich preferencií.

Vcelku zbierka poviedok priemernej úrovne určená pre mladšie ročníky…

kniha: Kriváň 1 - Beník, Tomáš
tiradentes | brak | před 144 dny

Po tretine knihy začínam premýšľať nad tým, že to pre mňa bude konečná stanica tohto diela. Ale asi sa rozhodnem až v polovici. Zatiaľ by som mal pre autora niekoľko postrehov:

  • Kostrbaté a zbytočne zložité súvetia, ktoré dávajú aký-taký zmysel až po treťom prečítaní.
  • Neviem, či kniha prešla korektúrami, ale podľa mňa nie. Výsledkom je množstvo preklepov a gramatických chýb, čo jednoznačne zráža obsah a odrádza čitateľa (momentálne konkrétne mňa) od toho, aby knihu dočítal.
  • Slabá štylistika. Text pôsobí hrozne umelo, až násilne. Vydavateľ knihy za poplatok (v normálnych cenách) ponúka okrem gramatických, aj štylistické korektúry a v tomto prípade by sa to vyplatilo (pokojne aj so zvýšením konečnej ceny knihy, ja si rád za kvalitu priplatím).
  • Plné zbytočnej vaty, čo spôsobuje stagnáciu deja. Tú si však môžu dovoliť iba autori, ktorí sú za ňu buď platení (S. King), alebo si na nej založili svoj neopakovateľný štýl (G.R.R. Martin). Takže nabudúce – škrtať, škrtať, škrtať… a zase škrtať.

Tak som to nakoniec, bohužiaľ, zdolal celé. S vypätím síl, v bolestiach, kŕčoch… Stále platí to, čo po prvej tretine, plus ďalšie poznatky.

  • Kostrbatosť sa zo súvetí nakoniec preniesla aj do jednoduchých viet.
  • Dialógy v celej knihe pôsobia nerealisticky a klišoidné výrazy z nich trčia ako slama zo sedliackych topánok. Strašný slovosled vo mne prebudil pocit, že sa to neodohráva v Bratislave, ale skôr v Dunajskej Strede alebo Komárne.
  • Pokusy o trápne vtipy, ktorým sa všetci dookola smejú, zostanú vždy trápne. Naviac šlo celú dobu o krk, krv tiekla potokom, ale hlavne s úsmevom na tvárach.
  • V knihe sídli viac mechanických bôžikov, ako tých bájnych na Olympe. Tí sú však naproti tým mechanickým aspoň viac uveriteľní (Alkoholovrah hovorí za všetko).
  • Dej slabý, nezáživný, už stokrát lepšie napísaná obohraná platňa. V podstate by sa dal zasadiť do akéhokoľvek iného prostredia a (ne)fungoval by rovnako.
  • Hlavná postava síce po celú dobu ničomu nerozumie, a nezabúda to čo chvíľa a každému v okolí zdôrazniť, ale vyšetruje, pátra, hľadá a drží sa indícií jedna radosť.
  • Malá poznámka k sci-fi žánru. Lietajúce autá ako z Fantomasa, kozmonauti (teda tatronauti), posunutie do budúcnosti s akože zaujímavými názvami štátov a inštitúcií a prípona X pri každej novote, to z románu sci-fi neurobí, ani keby sa autor pomocou paprskometu rozložil na molekuly.
  • No a najväčší „bonmot“ na záver. Keď vysielam misiu s posádkou na Mesiac, určite neletí nad Slnečnú sústavu. Takejto, do očí bijúcej chyby sa autor sci-fi nesmie dopustiť ani v heroínovom opojení.

Na autorových stránkach som zistil, že už napísal niekoľko kníh. Sám o sebe tvrdí, že sa zatiaľ žánrovo nevyhranil a tak skúša. Ja verím, že jeho ostatné knihy môžu mať kvalitu, ale pokus o vedeckú fantastiku mu fakt nevyšiel.

kniha: Tovaryš - Drescher, Alex
Madam Brbla | ***1/2 | před 145 dny

Můj mozek zatoužil po jednoduchém, svižném braku a oči zakoply o jméno Alexe Dreschera. Fantasy sérií o Kloppu Yggreddovi mě nezklamal a většinu stránek i docela bavil, proč tedy nevyzkoušet, jak si poradí se světem blízké budoucnosti… Čekala jsem akční scifko, dočkala jsem se akčního mišmaše. V totalitně byrokratické EU tahají za nitky šedé eminence, které mají k dispozici superagenty vybavené nejpokročilejšími technologiemi. Protistrana má celé věky na cvičení s meči za zvuků zurčících vodopádů a šumících panenských lesů, k tomu si vypomáhá všemožnými magickými amulety, hůlkami a podobnými nadpřirozenými udělátky. Někde mezi tím je svět Prolnutí, kam po hlavě spadne nachmelený hlavní hrdina, bývalý voják, nyní asociální živel.
Čtenář hledí na svět převážně očima zmateného, leč odhodlaného Richarda Svátka, jen občas si odskočíme na poznávací návštěvu k těm mlýnským kamenům, mezi kterými se hlavní hrdina ocitl (tedy k množství nepřátel z obou táborů, případně k několika málo pochybným spojencům).
První polovina knihy se soustředí na popis reálií – kdo, co, proč, jak a kde, zkrátka utváří atmosféru. Druhá bohužel sklouzává k téměř kulhánkoidní řezničině, odlišitelné pouze méně detailním popisem probíhajících masakrů.
Nezničitelnost ústředního páru gerojů pro mě byla jako návštěva zubaře, nutné zlo, bez jakého bych se klidně obešla. Bonusem pak bylo několik popsaných scenérií, jako například hrabyňský památník, Vítkovické železárny, akce z jihu Ostravy nebo i to čistě lokální zaklení „Kurde!“ To snad každého čtenáře potěší, když prostředí není pouhou anonymní změtí názvů a budov. 69%

kniha: Niceville - Stroud, Carsten
trudoš | ****1/2 | před 145 dny

Městečko Niceville má spousta nevšedních problémů – nevysvětlitelná zmizení, bankovní loupež, masakr policistů, krádež tajného zařízení… a ještě několik podobných. Nudou tu rozhodně netrpí.
Podobně jako autorskému duu Preston & Child jde Carstenu Stroundovi především o co nejširší čtenářskou přístupnost. Tedy napínavý román bez vyšších ambicí, ovšem napsaný s bravurou mistra. Dialogy, postavy i kulisy jsou prodchnuty jemnou dávkou černočerného humoru, díky němuž si po celou dobu čtení uvědomujete nadsázku, se kterou je příběh tvořen.
Niceville je báječnou ukázkou, jak má vypadat hororový thriller – zábavný, strašidelný, nápaditý a tajemný. Jen ta absence dalších dílů je peklo, protože román je první knihou z trilogie, a tak až do poslední kapitoly pouze nastiňuje situaci a rozmisťuje figury. Což ubírá vyprávění trochu na spádu, přestože šlape v rekordním tempu – pořád se něco děje, ale počet stran jasně naznačuje, že se dořeší jen máloco. A to naštve, nejste-li právě trpělivý jedinec.

kniha: Smrt v záři neonů - Machala, Libor
Malaga | **** | před 146 dny

Přestože k sérii JFK přistupuju dnes už spíš vlažně, 39ka předčila mé očekávání. Libor se od Vlků severu kvalitativně vyhoupl a alespoň pro mě v mnohém předčil i předchozí dvoudíl. Pátrání po výrobcích cizokrajné drogy se objede bez nudných úseků a vaty, prostředí Ameriky 30.let je dostatečně barvité a všechny postavy dostanou svou roli. Pointa je sice trochu béčková, ale u této série to člověk snese. Potěšila i řada eastereggů, kterými je román prošpikovaný (Pastor z Kanehillu :). Díl se autorovi povedl a doufám, že už pomalu sepisuje další!

kniha: Popel Babylonu - Corey, James S. A.
biafra | *** | před 147 dny

První tři díly této série považuju za mimořádně zdařilé. Další tři díly se mi zdají mnohem horší – tenhle je z nich asi nejlepší. Pro mě hlavní motiv (protomolekula a expanze do jiných světů) byl v zásadě odložen stranou a místo toho se z příběhu stala Hra o trůny (tak se ostatně prezentuje i seriál). Někomu to může vyhovovat, ale mě ty politicko-mocenské sváry baví jen po určitý čas, a ten v případě téhle série už vypršel. Navíc se mi zdá, že všehchny díly mají podobnou formální strukturu: dlouho se představují postavy, jejich motivace a prostředí. V poslední třetině/čtvrtině knihy se pak všichni střetnou ve veliké bitvě, k níž vše předchozí směřuje. A Holden znovu a znovu vítězí.

kniha: Záře supernovy - Pitzmos, Aleš
biafra | ***1/2 | před 147 dny

Příběh je skvělý, zamotaný a v zásadě nepředvítalený. Jako space-opera to funguje velmi dobře. V oblasti psychologie postav nikoli. Líčení emocí je velmi šablonovité a kýčovité. Mindráky uplakaného hlavního hrdiny jsou otravné (motiv kráska a zvíře; představuji si, že příslušníci speciálních sil jsou vybíráni i podle psychické odolnosti). Nejsem si jist, jestli mi hlavní hrdina byl nesympatický kvůli tomu, jaký byl, nebo kvůli tomu, že jeho vnitřní pochody jsou špatně popsané. Pitzmos také nadměrně používá při líčení dialogů výraz „uchechtl se“ – a to i tam, kde se to dost nehodí. Vzhledem k autorské slepotě by tady měl zasáhnout redaktor. Jinak mě to dost bavilo.

kniha: neoAddix - Grimwood, Jon Courtenay
trudoš | *** | před 147 dny

Alternativní svět, ve kterém Napoleon uskutečnil svůj sen a stvořil Impérium ovládající celou Evropu, se z plánované utopie proměnil o několik set let později v noční můru byrokracie a diktatury. Ve stínech technicky vyspělé civilizace pak žijí bytosti z hlubin věků, monstra lačnící po krvi, které rozhodně nemají zájem být odhaleny… což se ovšem stane. Výpověď bezvýznamného žebráka spustí kolotoč událostí, jež ve svém soukolí začnou drtit osudy vybraných smrtelníků.
Jon Courtenay Grimwood sestavuje příběh jako důmyslnou mozaiku, kdy zpočátku tápete mezi střípky, které teprve v druhé půlce začnou dávat smysl. Ovšem smysl plný brutality, beznaděje a erotiky. Autor se nesnaží hrdiny nijak idealizovat, žijí, aby přežili a víc je nezajímá. Pojmout tedy k někomu sympatie není právě jednoduché. Navíc se nedokážu zbavit dojmu, že póza zmaru byla pouze z papundeklu, protože ne všechno dávalo úplně smysl. Přesto mě tenhle kyberpunkový thriller opepřený mytologickým bestiářem nakonec docela bavil.

sborník mírně nadprůměrných povídek, z nichž většina měla slušné řemeslo, a krom mého favorita, se ale mockrát netrefily do mého vkusu. nelze jim upřít originalitu, ale příběh mě často nezaujal. wollheim měl určitě čuch i v pozdních dobách, ale na úplně stejné notě nejedem.

kniha: Zánik Impéria - Scalzi, John
Alfi | ****1/2 | před 148 dny

Zaujímavá kniha, klame útlym telom, keďže menej ambiziózny autor by dej zhrnutý v tejto 250 stranovej knihe roztiahol na tri 600 stranové bichle. Fajn je, že kniha je ukončená, aj keď dvere do ďalšieho dielu sú rozkopnúté na maximum. ˇAko Scalziho trademark, číta sa prakticky sama.

kniha: XB-1 2018/01 - kolektiv autorů
Polinius | nehodnoceno | před 148 dny

Číslo Space opera speciál. Téměř všechny povídky se tentokrát odehrávají v kosmu. Nejzkušenější (nejstarší) dvojice redaktorů časopisu láme nad naší přítomnosti hůl. Jeden hořekuje nad úrovní pravopisu v povídkách a druhý nad vlnou genderismu a jiných -ismů.

kniha: Pradorský měsíc - Asher, Neal
Polinius | **** | před 148 dny

Moje první kniha od autora. Oceňuji, že si autor vystačil s omezeným počtem stran. Závěrečná pointa není tak silná, aby utáhla delší knihu. Autor si toho byl vědom a nevytáhl závěr jako králíka z klobouku. Poctivě čtenáři ukázal své koule a tágo. Autor dopředu připomněl, že se děj odehrává na pomyslném kulečníkovém stole a pak předvedl finální strk tágem. Z pohledu neznalce se mi zdá děj uzavřený a vůbec neláká k dalšímu čtení. Ten kdo psal anotaci je kretén Anotace vykecává zbytečně až moc. Jak by bylo krásné dopředu nevědět jak dopadne první kontakt.

kniha: Vycpávač zvířat - Grzędowicz, Jarosław
trudoš | **** | před 149 dny

Soubor šesti delších povídek, které autor napsal do tematických antologií a sedmi krátkých, které byly určeny do novin jako příloha. Díky tomu jsou texty různorodé a pouze téma zrůdné absurdity totalismu se zde v různých obměnách opakuje.
Silnou stránkou je bezesporu autenticita prostředí, za kterou může tvůrčí pečlivost při studování materiálů. To se projevuje především v delších textech, z nichž nejvíce vynikají Farewell Blues, Víkend ve Spezeku a Vlčí vánice. Tady často zamrzí rozsah, protože nápady bych klidně uvítal i v románové podobě. Naproti tomu v sedmi klasických short stories předvádí spisovatel cit pro pointu a nadsázku, což se dneska zdaleka nevidí tak často, jak by si jeden přál.
Jarosław Grzędowicz tak podle mě odvedl poctivý kus práce. Nevyžívá se v novátorství ani jazykolamech, díky čemuž jsou jeho povídky jasné a srozumitelné kterémukoliv čtenáři. Přitom není nouze o smysluplná témata a originální myšlenky. Sice vás nedostane do kolen, ale klobouk smeknout přiměje.

14567891011121314poslední (341)13605 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu