RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (312)12476 příspěvků celkem
povídka: Let na Titan - Weinbaum, Stanley G.
vyšla v: Bláznivý měsíc
quinnet | nehodnoceno | před 21 hodinami

Titan je, podobne ako Venuša, vďaka hustej atmosfére opradený mnohými tajomstvami a tak bol po dlhé roky obľúbeným dejiskom klasických SF príbehov. Tento vznikol v tridsiatich rokoch a autor bol dosť optimistický ohľadne kyslíka, teplôt a života na tomto mesiaci. Klasické dobrodružstvo, kde hrdinovia bojujú o život v mrazivej pustine.

povídka: Tygře, tys mi lhal - Štraub, Jiří
vyšla v: XB-1 2019/01
quinnet | *** | před 22 hodinami

Zaujímavý text, tiež táto tematika nie je úplne podla môjho gusta, ale oceňujem úsporný štýl, ktorý sa dobre čítal. A atmosféru to tiež malo.

povídka: Místa města - Houser, Pavel
vyšla v: XB-1 2019/01
quinnet | nehodnoceno | před 22 hodinami

To sa fakt nedá hodnotiť, pred nedávnom som čítal Hyperion, kde takéto byty fakt mohli mať izby rozložené po celej galaxii, ale to bolo na stupnici čitateľnosti niekde úplne inde.

kombinace komunální satiry, manželského humoru a scifoidní fantastiky, tak, jak se psávala v 80. letech u nás. veis byl dobrý spisovatel, jeho vtípky na téma úžasné budoucnosti jsou trefné, aluze na čapka podstatně horší, ale celkově povídka nepohorší, byť ani nenadchne. pointa je v kontextu povídky zdařilá a přiměřeně cynická.

povídka: Antigravitace není legrace - Mls, Ivan
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | *** | před 3 dny

opět jedna typická povídka, tentokrát mlsovská. vtipný scifi žertík bez nějakého závažnějšího podtextu, žel nepříliš originální. a to je opravdu vše.

povídka: Zrcadlo - Kmínek, Ivan
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | *** | před 3 dny

typický kmínek, ale z těch horších. je to cynické a rýpavé, ale chybí tomu šmrnc. je to překombajnované a sem tam hapruje logika, mohlo by to být i podstatně zajímavější, kdyby ta ad hoc pravidla (alias fantastická věda) byla jasnější.

klasika české fantastiky 80. let – je to lehké, vtipné, nezávazné, rýpe to běžných lidských slabostí, trošku to kopíruje lema (profesor holm) a jeho poetiku, závěr není kdovíjaká bomba, ale autor se neprohřešil proti logice příběhu, byť nic světaborného se nekoná. ok.

povídka: Vynález absolutní zkázy - Čort, Vladimír
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | **** | před 3 dny

opět pěkný, komorní dialog, svižný a vtipný, napínavý a dobře napsaný. pointa je sice předvídatelná, ale záměrně a její zdůvodnění je logické. mě se to líbilo ;)

povídka: Fatalismus - Kolafa ml., Jiří
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | ***** | před 3 dny

hustý! boj s polovzdělaností a poloinformovaností před 35 lety :) na jednu stranu to vypadá spíše jako nedomrlý český scifi vtípek (a že jich nevzniklo málo), ale imho je tam toho mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

povídka: Právo volby - Kostovský, Dušan
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | **** | před 3 dny

dost dobrá komorní povídka o překlenování věků. je to de facto dialog představitelů lidstva ze dvou různých epoch, které (ty představitele) zdánlivě spojuje mnohé, ale jak v průběhu rozhovoru zjišťují, mnohé také dělí. jeden z hrdinů má být psycholog a moc mu to nejde, ale chápu, 80. léta je z tohoto pohledu pravěk. pointa je tam spíš, aby tam nějaká byla. není úplně špatná, ale maličko násilná.

povídka: Objektivní příčiny - Sobotka, Oldřich
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | **** | před 3 dny

zrovna jsem dneska ráno meditoval, že česká SF 80. let se hodně nesla v duchu vlivu prostředí vysokých škol technického a přírodovědného směru, páč tam vznikly první fandomy. tato povídka má výrazně socialisticko-vědecký podtón, ukazuje bídu plánovaného bádání v letech pozdního reálného socializmu (pro mě docela zábavné, ale obecně spíše těžko). zbytek je možná až trochu moc laciný vtípek na téma jak staří protřelí pardálové nerozumějí nadějné mladé generaci (a ne že by rozuměli, abychom si rozuměli). na podobné téma je starodávná, ale dobrá píseň pavla dobeše zum zum II. no a tak k mírně ke spíše průměrné až podprůměrné povídce dávám body navíc za osobní příchylnost.

ps. pro borgdoga – dnes je to opravdu lepší, byť ne o moc, ale špatné je to prakticky z jiných důvodů.

povídka: Znamení vlka - Saberhagen, Frederick Thomas
vyšla v: Ikarie 1993/01
jasonix | ***** | před 9 dny

Zase trocha „čtenářské archeologie“ nad starými dobrými Ikariemi. Málokdy se podaří spojit mýtus a sci-fi tak, aby z toho nevznikla ani fantasy ani parodie na Star Wars. Tady se to Saberhagenovi povedlo. A přitom je příběh takový „roztomilý“, díky stádům ovcí přímo bukolický. S příchutí zmatků a okouzlení pubertálního hrdiny. Atmosféru dotváří výborná Zhoufova kresba, která nechává přiměřené množství bílých míst ve formě i obsahu, jak to mám rád. A další, víc monumentální je na obálce. Tento víkend už třetí vykopávka, na které jsem si opravdu pošmáknul. Úplně mám chuť se do Saberhagena začíst víc. Jdu v knihovně vyhrabat Válku s Berserkry. 99%

Bavilo mě to. A celou dobu jsem byl v napětí, jak to autorka vypointuje. Skončilo to maličko jinak, než bych si představoval, ale to je vlastně dobře. Zůstalo pár nezodpovězených otázek, což je také spíš klad. Jistě, hrdina je takový nýmand, jeho chování k manželce, k Dafne i k Nadie slabošské a nezodpovědné, člověku přijde nedovařený, kulisy a celkové prostředí (hlavně to sociální) jsou taky lehce nepřesvědčivé. Nakonec mi to ale ani nevadilo. Vždycky jsem miloval příběhy o mimozemšťanech. Kvůli nim jsem vlastně SF začal číst. Mým prequelem byly Vzpomínky na budoucnost, které nastartovaly spoustu otázek. A možné odpovědi hledám celý život právě ve sci-fi. Jenže jsou to většinou zase další otázky… S léty zjišťuji, že před akcí preferuji atmosféru, psychologii postav, poezii a také nedořečenost, hádanky, tajemno. Takže v tomto případě všeho mírou vrchovatou. Popis bytostí (v případě vzhledu i záměrů) dostatečně originální a přitom nekonkrétní, budí fantazii i mrazení. A ještě bonus erotické scény v závěru. :-) Obě česká vydání – Ikarie i Wollheimův výběr – navíc s ilustracemi, které nijak nesrážejí rozlet fantazie. Zejména v případě Karla Soukupa dotvářejí citlivě atmosféru. Bauer je bizarnější, ale také mi k tomu sedí. Čerstvě jsem si znovu přelousknul verzi z Ikarie a našel dost zbytečných překlepů, ale to k těm divokým devadesátkám tak nějak patřilo. Když to sečtu a podtrhnu, za mě 94%.

povídka: Zachraňte Galju - Bulyčov, Kir
vyšla v: Ikarie 1994/11
jasonix | ****1/2 | před 11 dny

Ve starých Ikariích se najdou zajímavé kousky. A tento je hodný pozoru z více aspektů. Jde o nesporně čtivý příběh s prvky thrilleru i hororu, odehrávající se v bizarních kulisách. S typicky ruskými/sovětskými protagonisty, působícími poněkud karikaturně. Viz Žora zvaný Rambo. Nechybí ani určité sociální až sociálně-kritické motivy (alkoholismus Galjiny matky, její dávný vztah se Žorou, poměry ve vedení závodu atd.). Tempo je rychlé, ale vyvážené, udržuje čtenáře v napětí od začátku až do konce. Nejvíc však povídka zaujme tím, jak na první pohled připomíná Piknik u cesty. Tedy až na ta ruská jména. Nebýt poslední stránky, klidně by se mohlo jednat o jeho volné pokračování. A upřímně řečeno bych byl radši, kdyby u toho zůstalo. Zóna je plná nástrah, číhajících nebezpečí, podivných bytostí. I sem se vydávají dobrodruzi, i tady čeká pohádkové Jezero, která plní přání. Od začátku jsem ale měl tušení, že by mohlo jít o svéráznou parodii, takže závěr vlastně nebyl až tak překvapující. Ekologická, vševysvětlující, parodická tečka vyvrací autorovo piknikovské epigonství a dokládá, že ta podobnost byla záměrem. Že si s námi Bulyčov pěkně pohrál a zmátl nás. Vlastně tam nakonec naložil i jisté mravní poselství. Asi jako v Páralově Válce s mnohozvířetem. Na druhou stranu to příběh trochu sráží, ubírá mu to kouzlo, tajemno … a za mě i nějaké to procentíčko. 88%

povídka: Čtyři lunární bratři - Meyrink, Gustav
vyšla v: Černá koule; Netopýři
louza | **** | před 13 dny

Impozantní povídka, která je trochu něčím jiným než zpočátku vypadá. Nadpřirozené entity vládnoucí světu pozorované vypravěčem. Ale kdo je vlastně vypravěč? Skvělý více rozměrný text nad nímž se dá hodiny přemýšlet.

povídka: Kardinál Napellus - Meyrink, Gustav
vyšla v: Mistr Leonhard; Netopýři
louza | ** | před 14 dny

Celkem zajímavě rozehraná povídka uvádějící několik trochu podivných charakterů, která se ovšem vyprofiluje do něčeho co jsem absolutně nepochopil a to i po několika přečteních. Avantgarda dobrá, ale tohle už je možná trochu moc.

povídka: Sui Generis - Zábrodský, Vladimír
vyšla v: XB-1 2019/01
quinnet | **** | před 15 dny

Úplná pohodička na to, že autorom je pán Zábrodský. Klasicky to čitateľovi neservíruje úplne po lopate, ale v deji som sa nestrácal, bolo to dostatočne zrozumiteľné. Ak si spomínate na romány z edície Saturn, kde boli na zadnej obálke uvedené heslovite obsahy knihy, tak takáto vychytávka bola použitá aj v tejto poviedke pri jednotlivých kapitolách. Dobrý nápad. A keďže rovnako pozitívne hodnotím aj námet o programátorke a o potenciálne nebezpečnej UI, dám tomu aj vysoké hodnotenie. Jednoducho sa mi to páčilo.

povídka: Náruč Leviatanova - Barsch, Alfred
vyšla v: XB-1 2019/01
quinnet | *** | před 16 dny

Dobre premyslený dejový koncept, kde sledujeme vyšetrovanie dvojnásobnej vraždy, kde stopy vedú až k najvyšším miestam. Problémom je, že samotné rozprávanie je dosť ťažkopádne. Pomerne často sa dozvedáme, čo všetko šrotuje v hlave hlavnej postavy. Pravdepodobne to bol aj autorov úmysel, znázorniť zmenu myslenia ale poviedku to ťahá smerom nadol. Pointa tiež nebola úplne prekvapivá, predsa len tá gravitácia mnoho napovedala.

Ačkoliv má tato povídka podle poroty nejnižší hodnocení, tak na legií má hodnocení nejvyšší. Mluvící meč? Už jsem o něm někde četl… Povídka se sice nedostane nikdy do zlatého fondu tuzemské SF, ale zároveň se nikdy nedostane do skupiny povídek jejichž vydání byl omyl a naprostá škoda papíru.

Haha, máme utopence! I z takové blbosti lze udělat pointu povídky. Nad vodou tento příběh drží imaginace autora a jeho umný popis prostředí.

povídka: Prorok - Martin, Eduard
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | **** | před 17 dny

kdyby autor povídku nezaplevelil tím povrchním mudrováním, byla by to super povídka o tom, jak se vyrovnat s velmi podivnými schopnostmi. ich-forma, gradace, plynulý text, docela uvěřitelná psychologie, mladý petiška uměl psát. co mu často scházelo, to byl nějaký netuctový přesah. hrdinova zjištění a životní nálezy jsou jak z barvotiskových magazínů a příruček pro zlobivou mládež.

čtivě a docela vtipně napsaná povídka na klasické záhadologické téma s českými špecifiky 80. let. jenže žel nic víc.

povídka: A velký skok pro lidstvo - Šrédl, Pavel
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | ***** | před 18 dny

jedna z mých nejoblíbenějších českých nanopovídek.

povídka: Podivnost - Chaloupka, Otakar
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | * | před 18 dny

pokus o nonšalantní styl a nudné vyprávění, rádobytajemné, plné náznaků, ale skutek utek'.

povídka: Láska nade vše - Zeman, Libor
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | * | před 18 dny

taková jakási podivná romantika s fantastickými prvky. a docela nudná.

povídka: Muž, který sbíral Barkera - Newman, Kim
vyšla v: The year's best horror
Polinius | *** | před 21 dny

Já prostě nedokážu hodnotit horory. Děj mi přijde banální a předvídatelný. Podobné povídky vytržené z místa a času jsem psal jako dítě na psacím stroji. Psal jsem tedy tenkrát horory? A nebo byl horor to, že nemaje počítač jsem se učil psát na psacím stroji, abych měl náskok až budu mít PC a budu psát na něm.

Správně nihilistický pohled na smysl života reprezentovaný zrcadlovým vesmírem. Čtenář jen zírá co všechno se autorovi honí hlavou. Řemeslně skvělé, nápadité. Dobrý text.

Mnohavrstvá a mnoha rozměrná bajka se supem v hlavní roli. Kdo zná Golema, tak bude asi překvapený co všechno může z Meyrinka taky vypadnout. Daleko za Orwellem nezůstává. Dobrá povídka.

Golemovská povídka s nejistou realitou, rodinnými konotacemi a výraznou pointou. Jak už je u Meyrinka zvykem, je řemeslně skvěle napsána.

povídka: Dvacítka evokací - Sterling, Bruce
vyšla v: Schismatrix Plus; Vidím to jinak
Lucc | *** | před 28 dny

20 vzpomínek – obrazů z předlouhého života vlivného Tvárného Nikolaje Lenga. Na těchto črtech je možná o to více vidět podivnost celého světa. Podivnost a nesmyslnost sváru Mechanistů a Tvárných, zbytečnost revolucí a intrik, zbytečnost všeho. Docela depresivní a kvůli psychedelickému nádechu nesnadno čitelná tečka za Schismatrixem. Stačilo. Pojďme otevřít jiný příběh.

Na již výrazně terramofrovaném Marsu se odehrává soutěž šesti frakcí o nejlepší ekosystém ve vyhrazené části jednoho kráteru. Frakce z povrchu nesmějí, ale vítězi bude možná dovoleno se posunout po Žebříku na orbitu do habitatů, aby získal moc a prostředky k dalšímu výšvihu frakce mezi elitu, podíl na obchodování s Investory, a, a, a co vlastně? A za jakou cenu?

Kromě smrti Very Kellandové a pocitu viny za ni jde v Zapuštěných zahradách snad o jediný další schismatrický rozbor viny za chybná rozhodnutí, zda dopad politiky na ostatní bytosti, svědomí. Sterling si zde ukousnul sousto, kterého se možná zalekl a nejspíše proto v dalších příbězích z tohoto světa nepokračoval. Možná se bál, že by zjistil, že by jej musel celý napsat znovu a jinak.

povídka: Královna Cikád - Sterling, Bruce
vyšla v: Ikarie 1995/06; Schismatrix Plus; Vidím to jinak
Lucc | ****1/2 | před 28 dny

Královna Cikád popisuje část historie, která v Schismatrixu citelně chybí – odchod/útěk/únos Investorské Královny z Carevnina komplexu. To byla hádanka, kterou v románu odbyl lakonicky jednou větou. My se zde dozvídáme přece jen něco víc, i když i tak nejsem s motivací jednání spokojen. I když při bližším zkoumání to asi obstojí.
Na scénu se kromě Wellspringa vyloupne i nová důležitá postava, Hans Landau, jehož výzkum lišejníků bude mít dopady v budoucnu při pokusu o další prigoginický skok – terraformaci Marsu.
Povídka je jakýmsi chvalozpěvem na nezdolnost vývoje života a ducha. Mluví o stinných stránkách (sledovací psi, intriky, nezdravá vazba na majetek a finance – burza), ale v jádru je, stejně jako celý Schismatrix, silně techno- i antropoopti­mistická.

Silně přetvořená staletá Mechanistka je tak daleko od lidství, ale přece jen přes všechno umělé a přes drogy, které má k dispozici, v ní lidskost dříme a ona sama dovolí, aby byla probuzena. Jsou v tom samozřejmě zamotáni Investoři a jedna podivná entita.

Tato povídka má na rozdíl od ostatních tradičnější výstavbu, skoro klasický oblouk, kdežto ostatní povídky připomínají spíš filmový pás. Proprietami příběhu i pointou se Pavoučí růže podobá Aldridgeovým povídkám z Dilvermoonov­ského cyklu.

Jeden z diplomatů Tvárných se nechává Investory převézt do soustavy miriády planetek obklopujících Betelgeuse, aby navázal na výzkum prvních diplomatů, kteří studovali tento systém obývající rasu bez inteligence – Roj. Simon Afriel je ale dál. Už ví, na co by chtěl Roj využít. Povede se mu to nebo ostrouhá?
Poměrně akční povídka , která se jako jediná ze Schismatrixu odehrává mimo Sluneční soustavu a mezi řádky se zamýšlí o svobodě a otroctví, nezlomnosti vůle a také ukazuje, co dost možná za 1000 let čeká lidstvo, jakmile expanduje mimo svou domovskou hvězdnou soustavu. Čeká je válka se sebou samým.

Povídka dobře funguje jako doplněk a nadstavba ke Schismatrixu, samostatně si ji moc představit nedokážu, byť roj společenského „hmyzu“ a jeho střet s lidskými kořistníky uvnitř asteroidu je dostatečně zajímavé prostředí. Díky povídce jsem se zamyslel nad společenským hmyzem na Zemi a znovu si připomněl, jak složité a přitom do detailu přesné chování vykazují tyto na kasty rozdělené druhy (termiti, mravenci, včely, …). Je možné, že jsem jen hloupý, ale já si vznik těchto živočišných společenstev prostou evolucí bez inteligentního designéra v pozadí představit neumím.

povídka: Vitraje patriarchů - Oldie, Henry Lion
vyšla v: XB-1 2019/01
quinnet | ***1/2 | před 30 dny

Žiaľ, poviedku som úplne nepochopil, nejako mi uniká spojitosť píšuceho Majstra a hlavného hrdinu. Zrejme by sme to mohli zaradiť do nejakého druhu science-fantasy s drsnejšie podaným prostredím. Koncept mágie sa mi však pozdával, verše tomu pridávali na zaujímavosti. A kto tvrdí, že sa bez jazyka nedá čarovať?

imho docela vtipné čapkovské epigonství. jistě, vtipnost těchhle nanopointiček je velmi osobní, a já shledávám, že mě to baví i po těch dekádách.

povídka: Pozor, zde koordinátor! - Mátl, Vladimír
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | **** | před 30 dny

docela hard sci-fi s uvěřitelným společenským podtextem, možná tomu chybí větší tah, ale povídka je nadčasová a docela dobře napsaná.

v mládí jsem byl povídkou unešen a dal bych plný počet. opulentní vyprávění, komunální satira a mírně hororoidní xenoornitologická komedie. dnes mi přijde povídka natahovaná jak kšandy, ukecaná, vtipná podstatně méně. pointa ujde, ale stejně nejlepší je ilustrace k povídce, jenže tu jaksi člověk uvidí ještě před koncem, takže, hopalá, překvápko se úplně nekoná.

Tak tohle na mě kdysi zapůsobilo jako zjevení. Rok 1988, antologie PŘISTÁNÍ NA ŘÍPU (na dnešní dobu fantastický náklad 56 tis. výtisků). Spolu s Holubovým „Superezopem“ zůstalo tím, co mi z Přistání utkvělo. Moje milovaná „žlutá“ Edice 13, báječně ilustrovaná. V tomto případě Peterem Orieškem. Kontrast jednoduchých linek s prokreslenými a plasticky vystínovanými detaily. Víc se toho skrývá než ukazuje. Každý jeho obrázek je sám o sobě tajuplným příběhem.

Nedávno jsem si Poselství vychutnal znovu. V taktéž vousaté, těsně porevoluční sbírce ZEPELÍN NA MĚSÍCI (1990) a musím říct, že neztratilo nic ze své působivosti. U mě nad ním od mistra Neffa vítězí už jen Bílá hůl ráže 7,62.

Pozor, možné spoilery: Poselství pro Agla Mathona je dystopie z doby budoucí, z časů nového temna, kdy je za skutečné „temno“ považováno století dvacáté, v němž věda vítězila nad magií. Teď je to naopak. Tvrdíš, že ve vodě žijí nějaké maličké organismy, které by notabene mohly být ničeny jakýmisi medikamenty vzniklými z plísní? Nebo, že Země není plochá? A že jsi to vyčetl ze zakázaných tisků z doby před Dnem stovek Sluncí? Šup s tebou na hranici. A ještě předtím polámat kostičky v kole. Teď je, holečku, in zcela jiné bádání: viz oddělení magických zrcadel a oddělení pro oživování mrtvol. A chceš-li tříbit své badatelské schopnosti, trénuj je hledáním podob démonů v tvarech mraků. Vládne totalita alchymie, intriky, práskači, přizdisráčství a kolaborace. Atmosféra strachu a nejistoty. Demagogie. V akademických kruzích se odráží obraz totalitní moci, velmi trefně zabalený do SF hávu. Téma pořád aktuální, protože vždycky budou nějaké totality. Dnes např. ta roušková :-) A kdovíjaká zítra? Strach jako nástroj k ovládání mas je vždycky po ruce. V závěru totální deziluze: „Země je taková, jakou ji lidi udělají. Proč, proč musí být plochá?!“ Je to zatraceně dobře napsané!

povídka: Bílá hůl ráže 7,62 - Neff, Ondřej
vyšla v: Dvorana zvrhlosti; Vejce naruby
jasonix | ***** | před 34 dny

Nadčasová česká SF povídka hororového ražení, za mě z kategorie „the best forever“. Zúročuje nejlepší odkaz ze Součka a Nesvadby. A i Lovecraft by byl spokojen. Destilát hrůzy, temná a mrazivá atmosféra podzemních katakomb, tajuplní a zákeřní vetřelci s originální bojovou strategií, sympatický handicapovaný hrdina (i dnes by byl moderní), který má současně trochu mimořádné schopnosti, a svádí osamělý boj za lidstvo. Nesmírně vtipný název a ironický závěr. Neff, coby Remarque české SF v nejlepší formě! Vždycky se mi líbilo, že prostředí a postavy u něj jsou takové typicky české, švejdovsko-páralovské. Těžko co vytknout. Za mě snad jen maličko nadbytečnou druhou pointu v úplném závěru. Ale to je jen otázka mého osobního vkusu, který se bráni překombinovanosti. A mimochodem „ťulilihum chuá auhum“ je pokřik, kterým se moje děti navzájem straší ještě roky poté, co jsem jim to kdysi četl. :-) 99%!

12345678910poslední (312)12476 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu