LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Nikdy by som to nepovedal, ale Kopřiva už touto poviedkou odhodil plášť spisovateľa akčného braku (samozrejme, to je pochvala) a priniesol mi špinavý zážitok realizmu vo fantasy. Samozrejme, takých už tu bolo (jeden za všetkých – Abercrombie), ale stále to u mňa funguje. Príbeh je drsný, miestami vtipný a zábavný, inokedy mrazivý a po celý čas pútavý. Skvelý začiatok.

Myslím, že tato povídka je chronologicky špatně zařazená, protože Keevan se v ní setkává s Lessou a F´larem z Bendenu, kteří žijí v době 9. míjení.

Myslím, že tato povídka je chronologicky špatně zařazená; jelikož se v ní Aramina setkává s Lessou a F´larem z Bendenu, musí se odehrávat během 9. míjení.

Sci-fi blábol obsahující několik naprosto nereálných premis, jako je měření spotřeby vzduchu (chtěl bych vidět člověka, který by za podobných podmínek chtěl žít) apod. Nečtivé, nezáživné.

Jak jeden trpaslík nenávidějící tradice svého lidu a jeden odvržený, kukačkou vychovaný drak ke štěstí přišli. Vynikající závěrečná povídka, jedna z nejlepších v knize. Akce a humor ve správném poměru, dobrý příběh a zábavní hrdinové na trpasličí i dračí straně.:)

A to já zas s prvními dvěma komentáři souhlasím.:) Místo nějakého klasického vyprávění se toho vyklubal emočně laděný příběh o starých ranách. Možná jen mohl být o něco delší (autorka se mohla podrobněji rozepsat o minulosti postav), jinak spokojenost.

Sice hezky odvyprávěný příběh, ale děj byl velice předvídatelný, závěrečná pointa téměř žádná a celkově povídka působí velice obyčejně, není v ní nic, co by vyloženě čtenáře nadchlo.

Autorka zřejmě chtěla, aby se čtenář v závěru cítil stejně jako hlavní hrdina, a tomu přizpůsobila dávkování informací. Jenže tím se ten relativně zajímavý příběh pro mě spíš rozplývá někam do ztracena…

V Exalticonu 4 1991 je povídka uvedena jako:Předlidé. Bez pomlčky

Opravdu humorná povídka. Vlastně je to taková slátanina a přitom třešnička na dortu. Nicméně dobře napsaná. Takové příjemné odlehčení po vcelku tíživých námětech ostatních povídek.

Zatím asi nejvtipnější povídka s výborným nápadem a rozuzlením (drak coby svědek u soudu). vsadil bych se, že některé Jakubovy eskapády s vymýšlením dobdoružství pro jeho pána-starého rytíře, by vydaly na samostatnou povídku.

Tak nevím… zasazení do prostředí toreadorů zajímavé a neotřelé, to ano, i nápad s dračí krví výborný, ale nemohu si pomoct, přišlo mi jako by to byl kus textu vytržený z delšího útvaru (jako by povídka neměla ani začátek, ani konec). Nesedlo mi to (ani postavy nebyly z nejsympatič­tějších)

Docela příjemná pohádková fantasy, byť dost černobílá.

Mix scifi (svět budoucnosti, technika), fantasy a westernu (výborné prostředí) a tak trochu jiný a přece typický rytíř-drakobijce. Plus „renčínovská“ poetika. Chci další příběhy se Stillwaterem! :)

Jedna z nejlepších povídek ve sborníku. Středověké prostředí, zajímavý hlavní hrdina, trocha detektivního pátrání, akce. Poslední „půlhvězdičku“ přihazuji za to, že se děj odehrává v okolí mého bydliště.:)

Zajímavý svět (a role draků v něm) i charaktery, bohužel jak tu psali uživatelé přede mnou, děj je příliš zdlouhavý a „ukecaný“ (na druhou stranu nelze popřít, že dialogy zde jsou vtipné) a vede tak trochu odnikud nikam. Ale je to natolik pohodové čtení, že si těch 70% zaslouží.

Tahle povídka ve mě zanechala dost silný dojem. Ze začátku jsem si říkal, mhmh nic moc. Mlácení nestvůr a hotovo. Časem se prolíná minulost i budoucnost. Některé části jsou prostě úžasné. Setkání s matkou, setkání se smrtí a shledání s Ciri bych bral jako tři perly této povídky. Do toho spousta emocí a osud. Taky je tam jedna moudrost: Války se vedou ze dvou důvodů, buď z touhy po moci, nebo z touhy po penězích. Paráda. 100%

Krátká povídka, plně závislá na nápadu a pointě. Žena, žijící v domě, kde objeví jakýsi řídící panel a od toho se odvíjí podivné události. Zajímavá, ale nikterak výjimečná.

Každopádně je to military scifi, takže by si tahle povídka zasloužila větší pozornost. Osobně bych to viděl jako žánrovou anomálii nebo jakýsi military experiment. Mizerné 20i procentní hodnocení toho přede mnou, chápu, ale nesdílím ho. Povídka si podle mne zaslouží aspoň 70%. Pozorný čtenář dokáže odchytit všechny myšlenky, všechny motivy a celkově to co chtěl básník říct. To ale nic nemění na tom, že děj je roztříšděný jak obraz v krasohledu a jednotlivým úsekům chybí nějaký most, který by je spojil. Na druhý pokus by to byl jistě lepší zážitek, ale k tomu se asi neodhodlám… 70%

Geniální záležitost. U povídek 13 let starých mám často problém při skouknutí názvu pořádně si je vybavit. Ne tak tato. Celou tu dobu zůstala v hlavě a i při druhém čtení to bylo jen opakování. O obsahu je tu napsáno dost, tohle je tedy jen emocionální výlev. :-)

Příjemná a mile napsaná povídka o dámě v letech, která má malý pokojík v zastrčeném hotýlku a svůj všední život tráví sbíráním a hledáním „pokladů.“ Až jednoho dne najde něco vskutku vyjímečného, kus mimozemské lodi… (Tolik k anotaci)

Začetl jsem se a říkám si: „Tenhle Pat Murphy píše jako ženská.“ Pak si čtu medailonek o autorovi a on to není Pat, ale Patrice. Povídka je příjemná, ilustrace 100%, ale ten konec, je přesně takový jaké mesnáším. 80%

Je to příjemné, je to i zábavné, ale něco tomu chybí. Možná víc akce, možná víc temna… Nevím 70% + 10% protože jsou tam trpaslíci :)

Skvělá povídka o tom, že ne všechno co spí, by se mělo budit.

Krátká, melancholická povídka o touze (a motivaci) žít, o lásce, o lidskosti. Zub času nezanechal výraznější otisky, pořád to má svou sílu. 79%

Částečně (jak moc částečně – těžko říci) autobiografická povídka, založená na myšlence telekomunikačních družic, což je věc s ACC úzce spjata. Nápad na televizní kanál s bulvárním a erotickým obsahem, který zválcuje konkurenci. V roce 1960 možná šokující, dnes realita. V medailónku se uvádí, že Clarke získal od SFWA titul „Velký mistr“. Hm, pokud má někdo ambici překládat SF, tak tohle by snad znát mohl…Celkově spíše taková kuriozitka.

Příjemná military sf(?) odechovka-jednohubka. Sice občas nelogická a nepochopil jsem ten konec, ale bylo to příjemné počtení.

Krásná povídka. Svět dryád a jejich zásady. Hezky vykreslené dětské chování. Lidská nadřazenost a zákeřnost. Do toho špetka tajmeství. 100%

Priznám sa, spočiatku som mal problém začítať sa do tejto najdlhšej poviedky čísla. Aj keď boli „Kumárí“ a „nevestovské“ pasáže veľmi exotické, prišlo mi to dosť nafukované. Hromada cudzích výrazov (aj keď vysvetlených) to navyše dosť trieštila. Možno je to aj tým, že som ešte nečítal Rieku bohov (napriek tomu, že na mňa už dlhšie hľadí z police). No faktom je, zatiaľ čo hlavná hrdinka je vykreslená veľmi dôkladne, s vedľajšími postavami a ich zanesením do deja som sa nestotožnil. Ako sa však dejom mihol brahmanský manžel a prišlo pašovanie sintelov, už to chytilo spád a až do konca som sa bavil skvelo.

Apokalyptická hrozba sice není téma, které se mi vybaví při jménu pana Pecinovského (to už spíše antiutopie), ale myslím, že i toto zvládl slušně a také vtip nechybí. Co bych ale vytkl, to je konec. Ani ne tak děj, jako spíše forma napsání. Když mám použít jedno výstižné slovo, tak ten konec je – heslovitý. Krátké věty bez přímé řeči, na mě to působilo velmi uspěchaně. Takže 65%.

Po přečtení této povídky a skouknutí roku vydání (1962) se mi hned vybavila nejdůležitější světová událost onoho roku. Tím nemám na mysli stříbrné medaile našich fotbalistů na MS v Chile, nýbrž Karibskou krizi, kdy zcela reálně hrozilo to, co tvoří pozadí povídky. Možná byl tímto Anderson ovlivněn. Vzhledem k roku vydání je to povídka více než slušná, vylíčené prostředí zajímavé, i když musím říci, že by se „evoluce“ tímto velmi povědomým způsobem vyvíjela asi těžko. V jiném komentáři je slovo „muzeum“. To si tak úplně nemyslím, je to prostě starší dobrá SF bez příměsi, ale dejme tomu. Ale každý někdy rád do muzea zajde a snad budeme mít v XB takových šancí více.

Jméno autora je pseudonym pro Richarda S. Prathera.

Zajímavá myšlenka. Do takového tunelu jsem se vždycky chtěla podívat, ale za daných podmínek nevím, jestli bych si troufla. Nakonec z toho mám pocit, že se vlastně nic nestalo a konec vyšuměl do ztracena, i když hrdinka by se mnou asi úplně nesouhlasila – jenže to zásadní, co tam prožili, proběhlo někde mezi řádky.

Zbourání katedrály nemusí být snadné, pokud má svoji duchovní ochranu. Trošku mi chyběl nějaký širší kontext prostředí, takhle jsem měla pocit, že se v podstatě může stát cokoliv.

Zajímavá sonda do života žebráků a na druhou stranu barikády mezi turisty, kteří jsou nuceni se s nimi střetávat a na každém kroku prožívat dilema, zda tito lidé opravdu jsou těmi, za které se vydávají.

Autor by byl asi překvapen, jak jsou jeho hymnoví sprinteři aktuální i dnes. Jde o to, že po skončení filmu v kině se vždy hraje hymna a všichni už ji slyšeli tolikrát, že vymysleli soutěž, kdo před ní dokáže nejrychleji utéct. V dnešní době by se to jmenovalo titulkoví sprinteři, protože kdykoliv kdy jdu do kina, lidé vstávají málem ještě před zatmívačkou a derou se k východu.

Tahle povídka by se možná o fous líp vyjímala v červencovém čísle. :)

Musím se přiznat, že titulní hrdinka mě dohromady už trochu štvala – dokonalá matka, milující manželka, v případě potřeby zkušený voják schopný ochránit svou rodinu, navíc obdařená intuicí udělat správný krok v situaci, které zatím nikdo nerozumí… na druhou stranu zápletka mě zaujala a je fajn, že téma nebylo vydřeněné až na dno nějakými pokusy o vysvětlování, takže člověk může pořád tak trochu dumat, jak to vlastně funguje.

Povedená povídka, stavící na působivém kontrastu – a koneckonců vlastně i spojení – hinduistických tradic a moderních technologií. Prostředí mi není zrovna známé, ale díky drobným detailům jsem měla pocit, že si ho dokážu představit. A ne, těmi detaily nemyslím všudypřítomné vysvětlivky, které mi nutně připomněly Wericha („…a já bych na to kydnul trilogii…“). :)

Ze zahraničních povídek tohoto čísla se mi líbila nejvíc (domácí sekci ještě nemám přečtenou).

Povídka, jejíž vysoké hodnocení je mi záhadou. Na vině samozřejmě může být skutečnost, že mi je Bran Mak Morn z Howardových hrdinů asi nejméně sympatický, a zpola jsem proto doufal, že jej potká obvyklý konec hrdinů Lovecraftových povídek. I když se ale pokusím zhodnotit povídku objektivně, stále nechápu, co na ní připadá ostatním recenzentům tak úžasného. Inspirace Lovecraftem je zřejmá a atmosféra povídky špatná není, nicméně jako horor příběh zas až tolik nefunguje. Pokud jde o akci, ta se téměř nevyskytuje a děj je celkově velmi jednoduchý, bez jakéhokoliv většího překvapení. Dokonce ani závěr povídky mne nijak neuchvátil. Původně jsem proto uvažoval i jen o třech hvězdičkách, nakonec sice dávám tři a půl, ale na procenta bych to hodnotil jen asi na 67%.

Na závěr povídka zcela non fiction o tom, jak částečně nezamýšlený zločin může přispět k vybřednutí ze stereotypu života. Trochu drsný způsob, nicméně účinný. A musím říci, že při četbě se mi vybavovalo jedno jméno – Ray Bradbury. Stylem i obsahem mi připoměla některé jeho povídky o obyčejných lidech v „obyčejných“ situacích.

Další skvělá povídka, oproti povídkám z posledního přání je tohle jiná kategorie. Jedinou výtku bych měl snad v ne úplně „uceleném“ příběhu. Na druhou stranu tohle malé mínus doslova přebily pozitiva. Ironie, humor, dokonalé vystižení lidské povahy, romantika i smutek. Snad jen ten závěr si mohl pan Sapkowski odpustit. Přišlo mi to tam tak trochu uměle a zbytečně nacpané – jako by měl špatnou náladu a chtěl ji pokazit i nám. I když tím hezky vystihnul pomíjivost okamžiku. Měli by jsme každý den prožít tak, jako by to byl náš poslední. Na druhou stranu bych ocenil vztah mořské víly a knížete. Za povšimnutí stojí i nadřazenost lidské rasy. Váhal jsem mezi 90 a 100%. dávám 100%.