LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Mierne absurdná krátka poviedka o tigrovi na wc. Nič výnimočné, len trochu švihnuté, na rozdiel od Mlhy tu nie je ani potenciál desivosti či atmosféry.

Mlha je mierne nadpriemerná novela, ktorá by v hodnotení obstála lepšie, ak by bola od iného autora, ale autorom je King a zo situácie sa dalo vyťažiť viac. Možno bolo chybou najprv uvidieť film (pre budúcich čitateľov – skúste Mlhu najprv prečítať), ktorý bol na tom o chĺpok lepšie – kvôli drvivému záveru – ale myslím, že aj tak by sa mi príbeh zdal akýsi mdlý a bez desivého účinku. Jednoducho som ho len čítal, zvedavý na iné zakončenie oproti filmu, ktoré má v sebe potenciál desivosti, ale ten sa tu naplno neprejavil.

Jednoduchá akčná poviedka, ktorá neprekvapí, ani nenadchne, nevyvolá otázky či záujem, pointa sa nevyskytne, autor dokonca ani nedá odpoveď na otázky, ktorými sa na konci zaoberá hrdina príbehu.

Po Janině komentu jsem se nemohl udržet a dílko si přečetl. Asher nás nešetří, prostě čtenáře šoupne do děje, uzemní exotickými výrazy i tvory a cizí biologií, kterou ale propojuje s nám známou (sršni, havrani, lidé). Je to jízda, má pozornost ale odbíhala, text ji nedokázal dostatečně přikovat. Navíc se mi nezdá pár biologických věcí, a to o inteligenci některých živočichů, ale hlavně, havrani se přece neživí sršni! Autorovi se nedá upřít fantasie a sexuální scény jsou také vykresleny zručně, celé mi to ale přišlo samoúčelné. Ne ani ten sex, ale celá povídka. Exhibice. Na nic moc víc nezbylo místo. Jako fragment světa Polity je to akceptovatelné, jako samostatná povídka jen tak tak.

PS: Zajímalo by mě, jak moc úpěšně Petr Kotrle bojoval s nástrahami překladu. Nemohu si totiž pomoci, ale pár obratů mi přijde podivných nebo nesmyslných. Možná za to může redakce, ale možná, že i mistr překladatel se někdy uklikne.

Atmosféra pouštního světa a dobře promyšlené technologie budoucnosti – to jsou hlavní klady povídky. Příběh je klasická sci-fi o štvanci a jeho pronásledovatelích: psychologií postav se autor příliš nezdržuje, děj nepobral mnoho originality a obsahuje bůžky ve stroji, co by zasloužili detailnější rozbor. A nijak by mi nevadil taky bližší popis písečných žraloků, kraboptáků, případně dalších tvorů planety Vatche – vymýšlet faunu jde Asherovi krásně :-). Ctitelé dobrodružství, akce i romantiky (sexu;-)) si přijdou na své, kdo hledá hloubku a převratné myšlenky, je na špatné adrese. Tím neříkám, že by povídka byla nějak hloupá, akorát mě filozoficky neobohatila… a četla se výborně, jsem spokojená:-). 79%

Pornografická spaceopera :-). Neal Asher čtenáři opět představí fascinující organismy, pro člověka s bujnou představivostí je to zajímavé čtení, ale střední pasáž je jak vystřižená z Hustleru. 64%

Souhlasím s předchozím komentářem. Klein potvrdil status jednoho z nejlepších současných (pravda, už je to nějaký pátek) autorů hororu. Výtečná variace, samozřejmě psaná a la Lovecraft, nikoliv jako kopie. Podobně jako Campbellovy Tváře v borových dunách. Ivan Adamovič vybíral poučeně!

„Černý muž s rohem“ mě zaujal už před asi deseti lety, kdy jsem ho v Hlasu krve četl poprvé, dnes jsem si dal repete, a dojem je stejný, ne-li lepší. Je to nádherná variace na Mýtus Chtulhu, napsaná jinak, než psával Lovecraft, pestřeji a klidněji, hlasem sedmasedmdesá­tiletého spisovatele, který celý život patřil „jen“ mezi autory z Lovecraftova okruhu, ale nikdy sám nijak extra neprorazil. I tento rozměr dodává textu na podmanivé melancholii, která je podtržena vypravěčovým velice zvláštním postojem k hrůze, která si k němu razí cestu z malajské džungle. Vůbec tato přidaná metafyzická hodnota k základní přímočaré hororové lince, s níž díky volbě vypravěče obeznámeného se žánrem skvěle souzní, povídku pro mě vynáší do bezčasých výšin.

Brutální zločin v jedné výzkumné laboratoři, vše co k němu vedlo, co se od něj odvíjí a ještě něco víc. Čtivá povídka se zajímavým tématem i myšlenkou; Barker své řemeslo ovládá výborně, ovšem nějaké výhrady přece jen mám: závěr se mi vzhledem k předchozímu nezvladatelnému běsnění jevil přespříliš rozumný. A pak jsou tady scény, jak ve svém komentáři naznačuje Lucc, na které jsem poněkud prudérní a nedělaly mi vůbec dobře (krve se netýkají;-)). 74%

Malinko strašidelná povídka o Mexiku a jeho mumiích, oblíbeném to námětu autorově. Absurdní způsob zacházení s mrtvými je zde doveden předvídatelným způsobem do ještě větší absurdity.

Sonda do duše přátelství a podnikavosti, rozsáhlé plátno s šesti muži, kteří chtejí žít a užívat a k tomu potřebují krásný oblek, co je pozdvihne z prachu a přitáhne všechny oči. O tomhle nemá smysl déle psát, pokud chcete zažít tu atmosféru, musíte si to přečíst. Velice dobrá povídka, i když krapet dlouhá a nezadřela se mi pod kůži jako jiné Mistrovy práce.

Mlha, vodní pára kondenzující ve vlhkém vzduchu, mám k tomuto přírodnímu jevu lehce rozporuplný vztah. Jako dítě jsem ji milovala: když jsem šla ráno do školy a nenáviděná budova nebyla v mléčném oparu vidět, pokaždé jsem úpěnlivě doufala, že na svém místě opravdu není :-). Pak se vynořily hranaté obrysy, zavládlo zklamání, ale přízeň jsem mlze zachovala. Vždy se mi líbila tajemná atmosféra, měnící rušné sídliště v město duchů – tiché, stěží viditelné. A co teprve v přírodě, jak mystický, monumentální pohled bývá z vrcholku hory do mléčných oblaků pod sebou. Jako řidič ji mám ráda ze všeho nejméně, příliš kvalitně skrývá chodce, cyklisty, zvířata, magory v protisměru, překážky na silnici… a kdovíco dalšího může schovávat? Stephen King přesouvá dětské noční můry do světa dospělých. Lacině béčkové téma chapadel a spárů útočících z nepřirozené mlhy zpracoval bravurně: opět perfektně rozpitval lidskou psychiku, na paškál si vzal především náboženský fanatismus a iracionální chování ve stresové situaci. Tato dlouhá povídka (či snad novelka) je rozhodně napínavým a vůbec ne hloupým čtením, pokud jste tedy ještě s jejími hrdiny nenavštívili mlhou zahalený supermarket, neváhejte a vstupte. Povídka se dočkala povedeného filmového zpracování, ovšem vaše fantazie vás jistě zvládne poděsit lépe, než poněkud směšné CGI potvory. Mě tedy chytila natolik, že ji mám v TOP10 (možná tam nevydrží, přesto mohu jen chválit). 95%

Ten plný počet dávám za originální nápad, který mne v době, kdy jsem jej přečetl, vysloveně nadchl. Hlavní hrdina sestrojí VSS, který dokáže napsat povídku či román dle přání autora. Stroj má speciální tlačítka, kterými je možné navolit přesnou strukturu příběhu (žánr, rozsah, postavy atd). A kdo ví, možná nebude trvat dlouho a podobná záležitost bude realita… Doporučuji k přečtením všem, kdo někdy zkusili psát…

Jedna z mnoha variací lidského vědomí v síti mne moc nepřesvědčila. Příběh je samoúčelový a vlastně o ničem. Nějak jsem nepochopil, co chtěl autor říci. Že by něco o homosexualitě?

Zrcadélko nastavené americké společnosti v otázce imigrace. Dokonale napsaná miniatura, která na dvou stranách dokáže vyvolat tolik emocí a vykreslit celou situaci lépe než petisetstránkový sociální román. No, lépe možná ne, ale účinněji. Co bohužel Bardbury ve svém levičáckém idylickém vidění přehlíží, je ta stinná stránka mince. Podívejte se na mnohé jižní státy unie dnes, kam je dostala jejich imigrační politika. Je mi jasné, že mnoho přistěhovalých Latinos jsou poctiví a dobří lidé, stejně jako pan Ramirez, sám jsem se s některými takovými potkal, ale tím nejde zastřít fakt, že imigrace přináší mnoho negativ, utrpení a bolesti. Co je ale správné? Co je dobré? To se já neodvážím soudit.

Toto je filosofická povídka o sametové revoltě jedince proti tlaku peněz, taky o sebeúctě a hrdosti a o životě tak, jak ho mnoho lidí žije. Můžu Bradburymu vyčítat levičáctví? Nemůžu. Můžu Bradburymu vyčítat sociálnost? Nemůžu. On prostě píše tak, jak to cítí a píše úžasně, i když s jeho názory či pohledy nemusím vždy souhlasit. Lidskou společnost v Mexiku podává až příliš idylicky, což je asi jediný fantastický prvek v této povídce.

Nádherná atmosferická neuchopitelná křehká drsná pravdivá nemožná pobuřující lidská horká chladivá unikající jasná. Život sám.

Skvělá, spíše SF povídka o genových manipulacích a prapůvodním lese.

Výborná povídka, kde se pojí mé 2 nejoblíbenější motivy od RH – mýtický les a Merlin.

Aneb v čem všem má Merlin prsty a co ho motivuje. Dobře napsané, má to spád a hlavně – opět je tu Merlin.

Zajímavý námět, na malém rozsahu ale nepříliš rozvedený.

Tahle povídka mnou zůstala naprosto nepochopena. Snad to napodruhé bude lepší.

Docela podařený pokus o vysvětlení záhady Jacka Rozparovače, ale s pointou jasnou již od poloviny povídky.

Lyricko-epická povídka prodchnutá mexickým sluncem, potem, krví a smrtí, alespoň v podobě, jak je vnímal autor. Určitě nesedne všem, jak koneckonců naznačuje hodnocení.

Krátky rozhovor kacíra s inkvizítorom, o viere, pravde, klamstvách a šťastí. Donúti trochu sa zamyslieť (objavil som tu pár postojov k svetu a viere, ktoré som mal aj ja), možno zakolíšete vo svojej viere a objavíte ju inde. Trebárs uveríte v draka.

Táto poviedka sa od predošlých líši svojou silou a jednoduchosťou. Prvé dve príspevky boli mdlé a bez účinku na city, z tejto tryská zmes nostalgie (bez zatrpknutosti) a detského nadšenia z nájdenia časov dávno minulých, kedy bol svet väčší než sme si boli schopní predstaviť, no k dokonalosti nám stačil kryt v bunkri pod stolom zakrytým dekou. Krásna poviedka po práve ocenená cenou Locus.

Pocity starej revolucionárky, ktorá sa na sklonku života dočkala vytúženej revolúcie, za ktorú celý čas bojovala. Opäť pár postrehov o živote a revolúcii, vlastné vnímanie seba samej a vnímanie iných ľudí. Z príbehu na mňa doľahla únava, rezignácia a podvolenie sa rozbehnutým udalostiam, ktoré vás tlačia ďalej, ale po dočítaní vo mne neostali žiadne silné pocity.

Psychologická poviedka o troch pacientoch, ktorí sa nachádzajú na Doktorovi Ostrovovi. Väčšinu poviedky zaberajú rozhovory a udalosti, ktoré často nedávajú zmysel a až záver naznačí, čo chcel autor povedať. Pre mňa je to trochu málo.

Boh stvoril človeka, malý chlapec Cavanaugha z vetvičiek, papradia a iných vecí, čo les dal. Pútavý štýl, zaujímavý nápad, zmes fantastiky s náboženstvom a detskou naivnosťou veriaceho. Kde je chyba? V závere. Buď som niečo nepochopil, alebo je výsledná pointa slabá a príbeh takpovediac bez konca.

Táto poviedka mi pripomenula (len) názov Sapkowského poviedky „Trošku se obětovat“. Čo všetko treba obetovať, aby sme sa dočkali vytúženého? A je to len trošku, iba drobná obeť? Krátka a rýchlo plynúca, no málo výrazná poviedka, na ktorú za pár dní iste zabudnem.

Táto poviedka na mňa nejako nezapôsobila, vzhľadom k vysokému hodnoteniu som čakal viac (napr. doznievanie posledných slov, pointy, po dočítaní). Ale malý vrah, ktorý sa skrýva v stelesnenej nevinnosti… pekný a pekne zvrhlý námet.

Bouřlivý večer, motel u dálnice, náboženský fanatismus a ne zrovna idylické lidské vztahy – to jsou ingredience Barkerova mysteriózního dramatu „Zjevení“. Na poměry tohoto autora není povídka žádný zázrak, ale pořád jde o slušně odvedené, dobře čtivé řemeslo. 70%

Sice ne tak skvělé jako věci kolem elementálů, ale pořád se jedná o skvělé řemeslo a důkaz toho, že i zombie může být sympatickým hlavním hrdinou. Těším se na knihu.

Slibně rozjetá novela o rodince vyrážející za bouřky přes kansaské pláně na okružní jízdu po USA, náhodou míjející za znepokojivých okolností záhadné sídlo, které by se určitě neztratilo jako kulisa béčkových hororů (viz ilustrace na obálce FSF, kde u nás povídka vyšla). Bohužel skvělý rozjezd, kdy jsem opravdu netušil, kam a v jaké tónině se bude příběh dál ubírat, brzy rozbředne v jakési podivné a chaotické pastiši nebo parodii právě na určitý typ béčkových hororů, kde nesmí chybět zmatený profesor a plejáda dalších typizovaných postav, v několika případech obdařených těžko uvěřitelnými schopnostmi. Zvlášť divně to působí o vypravěče, který působí natolik nevěrohodně, že jsem se musel při čtení dvakrát vracet na první stránku, abych se s úžasem ujišťoval, že mu autor přisoudil opravdu jenom patnáct let. Textu by taky slušelo nějaké dělení a střihy, Reamy se s výjimkou atmosférického začátku s ničím se moc nepáře, dialog/akce/vraž­da/exploze, všechno se žene k cíli a akčnímu závěru. Kdybych od hororu v první řadě očekával zábavu, přidám jednu až dvě hvězdičky, ale takhle přes 50% nemůžu.

Parta mladých grázlů si vybere pro své hrátky špatnou oběť – kým je zdánlivě bezmocný houmlesák a jaké tajemství skrývá jeho provázek s důmyslnými uzly? Povídka nese Barkerovy typické horrorové znaky: nechybí krev, temné nauky, bizarní tvorové a tušení jiných, nebezpečných dimenzí, existujících vedle našeho světa. Charaktery v „Nelidské přirozenosti“ se rekrutují převážně z nesympatických až odpudivých jedinců, mou hlavní výtkou je tedy skutečnost, že jsem jako čtenář zůstala naprosto nezúčastněná. O postavy jsem se nebála, nepřála jsem jim nic dobrého, nicméně jsem necítila ani kdovíjaké uspokojení nad jejich předvídatelným osudem. Nejpohnutější (stále však nijak výrazné) emoce pak ve mně vyvolal ten nejméně lidský hrdina příběhu. 71%

Drásavá hororová (a krimi) povídka o literárním agentovi, který upne veškerou energii na vykonání pomsty na sériovém vrahovi. Jenže posedlost dokáže pěkně zatemnit mozek… Dobře napsané a vypointované, fantastický prvek je umně zakomponovaný. Autor v předmluvě vysvětluje, že tahle a několik dalších povídek a románů mu pomáhaly vyrovnat se se smrtí jeho patnáctiletého syna, výčitkami a pocitem bezmoci, a je zajímavé sledovat, co všechno se člověku honí v hlavě. Na první stránce českého vydání je překlep v datu, který při čtení svádí k představě, že všechno začíná v roce 1909, přičemž správně má být 1979 (datum premiéry muzikálu Sweeney Todd).

Výborná povídka! Chytlavý styl klasických detektivek ze staré školy obohacený o akci která v nich chybí.

Lehká ochutnávka pokračování příběhu přeživších mariňáku. Hodnocení je možná mírně nadsazené, což je způsobeno mírnou melancholií. Mám takový neurčitý pocit, že jsem to již někde četl (i když to není možné, stejné pocity jsem měl i u Pandemonia od D. Gregoryho) a i když si uvědomuji že na té povídce není nic až tak skvělého nemůžu potlačit mírné schizofrení přeběhnutí mrázu po zádech.

Tato povídka (nebo spíše novela) je snad zatím nejlepší Fabiánův počin. Patří také mezi důkazy, že to když se autor nezabývá psychologií a motivací postav neznamená že to neumí. V předchozích Fabiánových knihách je mu to občas vytýkáno, ale tady to autor rozjel. Postavy žijí, dýchají a jednají reálně. Příběh a atmosféra za zbytkem nezaostává a celek tvoří jednu velkou stostránkovou krvavou jízdu, kterou musíte přečíst jedním dechem. Končí typicky brutálně a (alespoň u mě) přebila i Mariňáky.

Lyrickoepická poklona Slunci a nezlomnému lidskému duchu, který jde přes všechny překážky a oběti dál. Per aspera ad astra. SF je v tom lepší nehledat.