LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Když už jsem si sérii stáhl, tak jsem to dočetl, ale je to peklo, nedomyšlený vesmír, o konzistentní fyzice nemůže být řeč, občas si autorky pletou solární systémy s galaxiemi, velká konzistence faktů mezi knihami není a když dojde na cestování časem, je to už úplný bizár…

série, která výrazně ovlivnila můj přístup k žánru. anglický magorický humor, vážná témata a ještě více potřeštěností, to je to, co člověk potřebuje jako denní antisérum reality.

pořízeno i jako audiokniha a je to super :) verze ypsilonky je také skvělá, ale je kratší. viděn i původní seriál i nové filmové zpracování. stále ještě lovím ta původní rozhlasová provedení.

25. 5. nezapomeňte ručník a NEPROPADEJTE PANICE :D

super bomba fantastická série. troufám si říci, že jde o snad první fantazy pro dospělé, psanou s tímto záměrem. příběh sice stojí výrazně na vývoji a dějinách žánru, ale je do značné míry velmi originální. autorova reflexe fantazy je sice mírně ironická, ale stále milující. autor dokázal vytvořit svébytný svět, hrdiny, mýtus. imho vlastně napsal příběh, který by chtěl v životě prožít (nebo prožil?). podstatnou částí je nahlížení na tento příběh z jeho konce, z doby, kdy hrdinové i autor byli již dospělí (i když ve smyslu dost staří, aby s nimi svět smýkal tak, že nemohli být jen tak dětsky ani mládežnicky bezstarostní). říkám si, mít možnost číst to ve 30–35 by bylo asi silnější než teď, když je mi 50+. ale furt dost dobrý. u nás neprávem přehlížená série, která si vysloužila i dobrý seriál (který je naštěstí hodně jiný a pořád dobrý), nemohu než doporučit. jako starý osel, který musí furt číst něco pracovně, už se obtížně soustředím na čtení beletrie, ale tohle mě pořád dokázalo pohltit jako za starých časů.

Celou trilogii jsem si v rámci opakování naservíroval na jeden zátah (2023) a toto souvislé čtení mě jen utvrdilo v tom, že jde zřejmě o dosud nejlepší VanderMeerův počin. Kouzlo Jižní Zóny tkví vedle podmanivého a zároveň komplexního prostředí plného fantasmagorických tvorů v nespolehlivém vypravěčství. Většina hrdinek první knihy je hypnotizovaných, závoj manipulace odhrne pouze bioložka, která během děje získá vůči této technice imunitu. Podobně hrdina druhé knihy většinu času tráví v hypnotické manipulaci, postupně odhalované, což jeho popis událostí silně znevěrohodňuje. Teprve třetí díl podává pravdivý popis děje a objasňuje, k čemu v Oblasti X vlastně došlo a jaké jsou opravdové role jednotlivých postav. Tento mix tajemství a nejistoty na mě opravdu působí, trilogii vnímám jako jeden z vrcholů paranoidní větve žánru. Autor prý v současnosti pracuje na návratu do svého světa ve formě čtvrtého svazku (Absolution), pokud se mu podaří dokončit a vydat, tak se bude jistě zase na co těšit.

Autor má rozhodně talent pro psaní. Bohužel však nedokázal svůj prvotní a skvělý nápad rozvinout do zdárného konce. Na celé sérii je hrozně vidět, že dostal bezva nápad o boji s démony, chranami vytetovanými na těle a jednom klukovi, který se za každou cenu nechce vzdát. Jenže pak se asi upsal na pokračování a musel vymyslet konec. Rozvinutí příběhu do šíře s Krasií ještě ok, ale čím dál častěji odbíhal k vedlejším nedůležitým linkám. Jak bude pokračovat hlavní příběhová linie je jasné už někde v druhém díle a zbytek je jen křoví. Useknutý závěr na konci pátého dílu to jen potvrzuje. I tak jsem jednotlivé díly hodnotil vcelku vysoko, protože autor má skutečně talent a kolikrát se četly lépe i ty „nedůležité“ kapitoly. Další plus je pohled na Válku za bílého dne z obou stran konfliktu, takže nic není černobílé. Celkově bych sérii doporučil, jen je potřeba počítat s tím, že si svojí kvalitu nedrží po celou dobu. Nejsilnější je rozhodně úvodní Tetovaný a nejslabší finální Jádro.

V originále pecka, lehké, rychlé, čtivé, člověk se u toho zasměje a zhltne i všechny další díly, nezačalo to být nudné vůbec nikde… překlad hodnotit nemohu, už jen „robokat“ jako překlad jména „murderbot“ je tak mimo, že by mě to asi nebavilo číst…

Ďakujem autorke za úžasnú dávku optimizmu a nádeje. To je v scifi už málokedy, ale občas to vážne dobre padne.

Přečteno po xx letech znovu. Hezky jeden díl za druhým. A bylo to luxusní počtení. Skvěle napsané (Sapkowski je mistr), čtivé (i přes rozsah) a zábavné. Navíc – a to je velký bonus – má autor neskutečný dar – stačí totiž pár vět a místo, o němž píše, před vámi ožije. Ať je to klášter, hospoda, vesnice, hrad, město – prostě jej umí oživit. Přispívají k tomu jeho znalosti oděvů, heraldiky, místopisu, zbraní, církevních zvyků a všeho možného kolem…autor to má nastudované fakt skvěle (byť – a to přiznává i sám autor – si sem tam něco půjčí z doby trochu pozdější…ale to nevadí, je to primárně fantastika, nikoli historicky přesný román)…Do tohoto „oživeného“ světa přidejte výborné postavy – ať už fiktivní, nebo historicky doložené (tady, uznávám, se člověk může občas ztratit, protože historicky doložených autor užije opravdu hodně). Promíchejte to černě ironickým humorem, přidejte fakt, že autor své postavy nešetří…a dostanete parádní výsledek. Co se týče „ideoloické“ stránky věci: autor nic nelakuje na růžovo a všechny strany konfliktu vykresluje v pěkně krvavých barvách. Zajímavé je sledovat vývoj Reynevana, který je v prvním díle absolutně naivní cucák, který se pro lásku po hlavě vrhá do jakékoli situace; v druhém díle (minimálně na začátku) je stále stejně naivní, avšak do ohrožení života se už většinou nevrhá pro lásku, ale pro Kalich (holt takový zapálený svazák), ve třetím pak postupně ztrácí veškeré iluze. Samozřejmě, s tím souvisí tolik vytýkané zázračné záchrany na posledních chvíli, deus ex machina a podobně…přišlo mi, že ve třetím díle si z toho dělal nepokrytě srandu už i Sapkowski – a je, samozřejmě, jen a pouze na vás, nakolik mu to budete tolerovat. Na druhou stranu celou trilogií se míhají odkazy na staré rytířské písně/eposy, kde musí rytíř překonat mnohá nebezpečí, aby získal svou vyvolenou…a kde se děly mnohem divnější věci (a bylo to publikem tolerováno). Je to kontrast naivního „rytíře“ Reynevana, který žije v době, kdy rytíři pomalu (ale jistě a rychle) sestupují ze svého vrcholu, avšak doba samotná rytířská vůbec není (asi ani nikdy nebyla) a – jako vždy – vládnou peníze a touha po moci. Reynevan se s sím střetne naplno a postupně je „vyléčen“ (jeho protipólem může být vždy a všude pragmatický kumpán Šarlej).

No…ale to už moc kecám…takže jen v krátkosti: Lidé čtěte! Moc lepších sérií neseženete. Vůbec se nebojte historických souvislostí, to podstatné a důležité dohledáte během pár minut. Stejně tak latina v textu není na překážku (u opravdu zásadních věcí je vzadu překlad). Autor si tu svými znalostmi prachsprostě nehoní péro na úkor nebohého čtenáře, erudice je tu ku prospěchu věci, oživuje svět. Je to krásné, dojemné, smutné, veselé, něžné, brutální. Vede to k zamyšlení. Jednoduše: Je to Sapkowski.

Pověstný drsňák Joe v Moři střepů plánovaně vyměkl. Chtěl napsat něco jiného než dosud, něco pro náctileté. Ale vyšlo mu z toho zase totéž, jen unylejšího a s výraznější autorskou zvůlí na postavách a prostředí. Ne že by se to nedalo číst. Druhý díl se mi třeba líbil velice a stránky se obracely samy. První ušel, ale trvalo mi se začíst. Třetí byl nejslabší, protože k jakémusi uzavření bylo té zmiňované autorské zvůle třeba více, než je zdrávo.
Postavy se snažil autor podat jako sympatické, ale se svými omezeními danými charakterem, minulostí nebo jejich postavením ve společnosti. Dařilo se, jen některé šustili papírem více než jiné. Obvykle to byly ty až přespříliš kladné (Modrý Kutíř, Rulf a celá posádka Jižního větru) nebo naopak ty přespříliš záporné (Jasný Jilling). U těch, kde se projevovaly dobré i špatné vlastnosti a rozhodnutí to bylo mnohem lepší (Jarvi, Skara, Trnka, …). Drsné vikingsky laděné prostředí sice svádí k epickému vyprávění a tím i k epické řeči postav, ale tady to bylo až okaté. Když mluví moudře a každé slovo přesně snová do pavučiny lží ministr, dá se to pochopit. Když mluví v gnómických obratech pirát, nevzdělaný zabiják nebo vystrašená princezna, působí to poněkud komicky. V Pánu prstenů to sedělo, protože všichni byli tak podělaně vznešení… ale tady to působí divně, když je polovina postav lůza, ale mluví jak moudrá vědma.
Knihy jsou celkem útlé a kapitoly velmi krátké. Postav je docela dost. Mohly dostat jen málo prostoru, proto jsou nedovyvinuté. Pro mladé asi fajn. Já bych se ale raději dozvěděl více o tom, co je za průlivem na jihu a o pohnutkách Jarviho či Uthila.
Celou trilogií se táhnou stopy starší civilizace elfů, kteří na zem přivedli katastrofu v podobě rozbití Bohyně. Na tomto lze krásně ve zkratce demonstrovat, co je na Moři střepů dobře i špatně. Čtenář sbírá střípky informací a poměrně rychle se dovtípí, kdo že ti elfové byli a pokyvuje si hlavou a říká si fajn to má vymyšlené. Jenže jakmile se začnete otázkou zabývat do hloubky, zjistíte, jak moc vachrlatá ta konstrukce je a kde všude do ní teče. Takže to berte jako návod na čtení Moře střepů a vlastně téměř veškeré fantastické literatury. Moc nepátrejte, co je pod povrchem, ale užívejte si tu pestrou směs barev na něm.

Vydařená fantasy série lehce říznutá moderními prvky. Knihy se mi četly dobře, rozsah světa a množství postav je tak akorát, že jsem se většinou neztrácel. Líbil se mi i jazyk včetně dialogů, kde je výrazně určen postavou mluvčího (zejména u trpaslíků), byť jsem si na něj zpočátku musel zvykat. Co mi čtení naopak lehce znepříjemňovalo je na můj vkus až příliš časté používání cizích slov, odborných termínů a latinských citátů. Zpočátku mi přišlo zajímavé a poučné číst knihu s mobilem při ruce, abych si mohl významy dohledávat. Postupem času mě to však spíš otravovalo a připadá mi, že v pozdějších částech série mně neznámých výrazů přibývalo.

Tak jsem to dočetl.Občas jsem se ztrácel ve všech těch jménech. Občas jsem přesně nevěděl jak vypadá mapa světa po katastrofě. Jako celek dobré. Čtivé. Zda-li to budu ještě jednou číst ? Nevím Asi ano.Ale až po delší době. Autor už se trochu vymanil z Weberova vlivu a spřádá dějové linky také po „po našem”. Ale už mi to přišlo docela natahované.Proč jen 60%? No přijde mi to adekvátní. Všechny díly jsou konsistetní v ději ale opravdu natahované.Žádný nevyčnívá ani nezklame. Koupit? Jasně že jo. Kdo by si nechtěl přečíst o slávě své vlasti.

Celá série ve mě zanechala hluboký dojem, pamatuji si že když jsem dočítal poslední stránky s vědomím že žádné pokračování není a nebude, tak mi hrozně bušilo srdce. Líbilo se mi že na konci každé knihy byl seznam a menší popis postav, takže když jsem nevěděl o koho jde, kvůli velkému množství jmen tak vzadu jsem se hned našel. Taky asi jako jediná (nevím o jiné) série na konci po skončení příběhu dovypraví osudy hl. postav, takže se dozvíte jaký měli život a jak zemřeli.

Spolu s Feistovými ságami je Kolo času u mňa TOP fantasy sága, skvelé prostredie, postavy a dej. Čítal som ju už niekoľko krát. Vďaka bohu že ju Sanderson dopísal a je komplet.

podprůměrná, byť relativně slušně napsaná, spejska na motivy asimovovy nadace, napsaná třemi etablovanými autory žánru. pro nerdi nutnost, pro čtenáře SF ani ne. vadilo mi, že z pohledu příběhu nic extra nepřinesli a jejich pokusy prosvětlit nejasnosti vzniku nadace (které snad asimov nechával v díle záměrně mlhavé) jsou imho špatné a nevěrohodné (celý koncept tzv. chaosu je sice sexy, ale je použit jen jako takovéto patlámo patlámo žbrluch). přidejte k tomu překlad, který nerespektuje překlady předchozí a sám je dosti pofidérní.

Dovolím si luxus dvojího hodnocení a přidám ještě pohled strukturální. Caprona jako série totiž potvrzuje královské postavení svého tvůrce mezi pulpery jimž jeho tvorba vévodila. Můžeme se stokrát podivovat nad podivným pojetím Darwinismu vetknutého do základu knihy, můžeme diskutovat od kvalitě nosných linek, které jsou defakto ve všech knihách identické a autor v nich mění pouze prostředí (co taky jiného, když píše o Caproně a hrdinové jsou jen průvodci). Ale nemůžeme zpochybnit jednotlivé návaznosti a celkový rytmus textu. Kniha totiž úplně perfektně funguje na několika rovinách zároveň. Jednotlivé kapitoly jsou v určitých částech pointované klasickými cliffhangery a samostatně publikovatelné v časopiseckém pojetí. Všechny tři třetiny zároveň fungují jako samostatné kratší romány, které ovšem poskládané za sebe dávají smysl jako jediná kniha. Autor tím dává najevo, že zbaběle do detailu promyslel děj před napsáním celé série, což mám pocit, hodně soudobých autorů moc nedělá, a nebo je naprosto geniální improvizátor.

Důsledné využití všech možností struktury příběhu je v tomto případě ukázkové. Ďábelsky primitivně naivní lehkost s jakou Burroughs dokázal spojit osudy několika svých hrdinů dohromady do funkčního celku vyráží dech. Fraktální mnohatvarost textu je zarážející zejména v dnešní době sérií a různých pre sequelů a podobných zhovadilostí, kde se štepují hrušky s jabloní a scénáristé jsou literární akrobati, neváhající skočit přes žraloka, aby udrželi čtenářovu pozornost. Přitom stačí je zabrousit do klasiky (ve vnímání mnoha lidí – pošpinit se podřadným brakem) a dělat si poznámky.

série nadace jsou vlastně dvě duologie a originální trilogie (ačkoliv nemám tušení, byla-li ta tak i plánována). začátek je velmi nápaditý, docela svižný (de facto jde o série povídek) a zábavný. pak se asimov rozhodl jít do románové podoby a to už je horší, nápady pořád zajímavé, provedení horší. vše uzavírá dvojice předdílů, která má rostoucí kvalitu a je zase docela čtivá a zábavná.

nadace mě docela oslovila tím relativně chladným a odtažitým pohledem na galaktickou civilizaci v řádech desítek tisíc let. srovnávat můžu jen se světem duny, která měla větší osobní a emoční náboj a zasáhla mě víc. navíc FH řešil problémy vývoje lidstva zajímavěji než IA. tam kde má IA rigorózní matematiku, tam FH hýří plány v plánech jiných plánů a je to, co si budeme nalhávat, zábavnější. nicméně i tak je svět nadace unikátní, a to především jeho docela originálním a organickým napojením na původní asimovovu tvorbu o robotech. takže je to vlastně cca 14 knih, které dokumentují tento svět a překlenují opravdu obrovské moře času. stojí za to to přečíst, i když nečekejte žádnou hóch literaturu, ani dobrodružný odvaz.

a všem bohům díky za argo a jeho nové překlady!

zajímavý megaopus, který mě přiměl si více všímat dana simmonse a minimálně jednou, u jiného jeho veledíla ílionu, se to více než oplatilo. ale také mi přinesl varování, že autor je výraně ukecaný a miluje to ;) což mě pak u dalších děl, jako třeba terror, docela otrávilo.

hyperion v sobě má dobrou spejsku, cestování úžasným vesmírem plným překvapení (vyvrženci, templáři, jádro, kruciformy, brány), spoustu odkazů na klasickou poezii, kterým nerozumím, otravnou YA romanťyku, tak fifty fifty zajímavého a úmorně pitomého mudrování, a docela slušně, alespoň ze začátku, nastavený tah.

zvlášť v druhé půli jsem nijak extra nejásal, ale pořád literární milník pro tohoto čtenáře.

Sérii (a navazující) jsem přečetl někdy v 90. letech a na základě tohoto přečtení jsem i zde hodnotil všechny knihy 100 %. Teď jsem se k ní vrátil a přečetl znovu a bohužel konstatuji, že doba pokročila a můj nynější dojem je, že je to celé takové povrchní, dětské, přímočaré. Pár dobrých nápadů to má a Silk je furt velmi zábavná postava, nicméně kdybych to četl nyní poprvé, nedal bych tomu víc než 60 %. Takže asi jak říká Speedemon – pro mladé čtenáře, kteří s fantasy začínají, je to skvělé, pro starší a/nebo zkušenější čtenáře je to v mnohém neuspokojující.

Tínedžerský lovestory príbeh vhodný pre 17-ročných čitateľov, obalený absurdnou víziou budúcnosti – situovaný odhadom 350 rokov dopredu – kde šašovia v stredovekých plášťoch behajú po uliciach a legálne tam vraždia (väčšinou stredovekými zbraňami) náhodne vybraných ľudí – v rámci snáh o redukovanie preľudňovania. Svet pritom riadi ultrahumanista Nimbus – superpočítač, ktorý môže v sekunde preľudňovanie zastaviť nenásilne a bezbolestne, ale nechce, lebo to by „zasahoval do slobody“. Brutálne nadhodnocovaná séria, hoci musím uznať, že napriek absurdnostiam si niektoré postavy obľúbite a donúti vás to dočítať až do konca.

Tři dly jsou úžasná jízda, jednotlivé linie se proplétají až neuvěřitelně logicky a jednotlivé „verze“ postav jsou dokonale konzistentní. Pak přijde poslední díl, který jakoby popře vše dosud napsané, jednotlivé větve příběhu jsou ukončovány násilně a nelogicky, postavy se začnou chovat „out of character“. Jakoby to autora zkrátka přestalo bavit a chtěl už to mít honem z krku. Skoro mám chuť se tvářit, že tenhle díl neexistuje.

100% hodnocení. A skousnu i to, že se polovina postav jmenuje jako podtácky z Ikey. Doplňuji po dočtení posledního dílu: Tohle není jen nejlepší česká sci-fi po roce 2000. To je jedno z klíčových děl celé historie české fantastiky. A taky záblesk naděje, že tenhle žánr u nás přeci jen navždy neovládnou Kotletové, krmná fantasy a variace na Harry Potrata.

hodnotím jen první tři knihy o gedovi. originální, ale slabší fantasy, pro mě hlavně v tom, že jí imho chybí nějaká přísada, která by ji zvýraznila. vše působí tak nějak šedě, nevýrazně. párkrát se mihne i zajímavé myšlenkové dilema a výzva, ale jen tak, jakoby mimochodem projdou a zase zmizí. nějaký tah, či co. ano, UlG nikdy nebyla autorka nějakých extra akčňáren, a to mi rozhodně nevadí, ale ta umírněnost, krotkost, je tu cítit a spolu s jistou předvídatelností (autorka píše hodně klasicky mytologicky, což vede k tomu, že je tu spousta dobře dešifrovatelných stereotypů a tudíž málo překvapení) a to se mi zas tak moc nelíbí. inu, není to úplně můj šálek čaje, ale v dějinách žánru je to jedno z děl, které dnes tvoří jeho pilíře.

ps. jako jazykovědec jsem ocenil práci s konceptem tzv. prvotního jazyka. ať už to byla tolkienovská inspirace, nebo inspirace rodinným vědeckým pozadím, alespoň to dodalo dílu zvláštní ráz, i když místo mi přišlo, že si autorka nedělá moc hlavu s vnitřní logikou a trousí nějaké ty bohy ze stroje, když se dostaneme k nějakému zvratu (někdy jména známe a někdy ne, někdy jako by nebyla potřeba, a tak).

Jedna z nejoriginál­nějších sérií, co jsem za poslední léta četl. Myšlenka světa se Smrtkami a Nimbem je navíc v dalších knihách dále a dále posouvána a příběh vás drží v napětí. Knihy se čtou jedna radost a autor zarhnuje další spousty nápadů fungování jeho světa, které rozhodně nejsou kopií nebo vykrádačkou někoho jiného. Série sice spadá pod YA, ale pokud je čtenář hloubavější povahy a nad problémy řešenými v knihách se zamyslí, pak bych řekl, že tuto kategorii jasně přesahují. Vyloženě zajímavou vsuvkou do děje jsou pak pravidelná uvedení kapitol, která se sestávají ze zápisků některých Smrtek do deníků, myšlenek Nimba a nastiňují filosofičtější rovinu.

Williama Kinga jako spisovatele jsem měl rád. Za jeho nejpovedenější knihy stále považuji příběhy o Gotrekovi a Felixovi (Warhammer – Gotrek a Felix). Jakmile pokračoval v této sérii jiný autor, už to nebylo ono. Líbila se mi i série Tetrarchové. Série knih Warhammer – Román o Tyrionovi a Teclisovi se Williamu Kingovi podle mého soudu příliš nepovedla. Pominu pro mě nešťastné jméno jednoho z hlavních hrdinů – TYRION. Sotva si mohu pod tímto jménem představit vysokého vznešeného elfa. Ale to je nepodstatný detail. Děj prvních dvou knih se mi zdál tak rozvláčný, že jsem měl problém knihy dočíst, vadily mi zdlouhavé popisy a nicneříkající dialogy. Vše podstatné se pak odehrálo na posledních stránkách obou knih. V třetí knize autor změnil taktiku, příběh je napínavější a autor posouvá příběh podle dění na šachovnici, i když ani toho se nedrží důsledně. Trochu to připomíná Sedmou pečeť Ingmara Bergmana. Protože první dva díly série tvoří pouze základ pro to, co se odehraje v díle třetím – a klidně by se mohly smrsknout na nějaké dvě tři kapitoly a nic podstatného by se nestalo -, tak je zřejmé, že poslední třetí díl je přece jen akčnější, a tedy čtivější. I přes veškerou akčnost jsem se ale i při čtení třetího dílu série nemohl zbavit dojmu, že hlavní postavy příběhu někdy jednají naivně, ba hloupě. Závěr celé trilogie naznačuje, že by William King mohl plánovat pokračování. Doufejme, že se mýlím. 50 %, 50 %, 60 %

Výborná séria. Kto má rád epické fantasy série, v tomto prípade celkom originálne zmiešané s obdobím po vynáleze strelného prachu a využitím tohto prachu niektorými obdarenými jedincami na mágiu (prachový tranz, odpálenie prachu na diaľku atď.), ten si príde na svoje. Sledujeme niekoľko dejových línií, všetky postavy sú sympatické, takže im budete fandiť. Každá z nich má aj svoje nedostatky, o to viac vám prirastú k srdcu. Na svoje si prídu aj priaznivci vojenských ťažení, strategických rozhodnutí, taktiky, úskokov, ľstí a akčných scén. Za mňa jednoznačne skvelé čítanie, nemohol som sa od kníh odtrhnúť…

Poslední dobou (a tím myslím roky) nestíhám 2/3 věcí, které bych chtěla udělat nebo přečíst. Ale Malazskou Knihu si rozhodně přečtu i potřetí. Dávám si to jako závazek na pandemický rok 2021 :)

Pokud to GRR Martin dopíše, tak si to koupím a přečtu. Ale osobně tomu nevěřím. Seriál jsem nakonec shlídla v rámci binge watchingu :) (což je víc, než bych mohla prohlásit třeba o první sérii Zaklínače), ale žádný zásadní dojem ve mne nezanechal, ani pozitivní, ani negativní. Přišlo mi to jako spotřební záležitost. Cením na tom asi hlavně to, že přispěl k dalšímu posílení vnímání fantasy jako mainstreamu. V tomhle ohledu palec nahoru.

Výborně prokreslený svět po jaderné válce. Fakt si dovedu představit, že takhle by to asi fungovalo. Dost mě fakt štvaly podle mne zbytečně podrobně líčené sexuální scény – měl by si ujasnit co píše.Jestli porno nebo akční postapo. Nejsem prudérní, ale podle mne to zcela zabíjí tempo děje. Za mě 3 hvězdičky.

Prečítal som množstvo sci-fi a fantasy kníh a myslím si, že táto séria si zaslúži hodnotenie okolo 88–90 bodov. Dobre vykreslené postavy, dramatický dej, občas niečo na zasmiatie. Ja som sa veru pri čítaní nenudil. Celú sériu som čítal už trikrát a po nejakom čase si ju asi prečítam znovu. Čítal som od tohto autora všetky knihy, ktoré sú k dispozícii a série ako napr. Světoválka, Kolonizace alebo Velká válka mi v porovnaní s Videssoským cyklom pripadajú rozvláčne a miestami nudné. Pridávam sa k predchádzajúcim komentárom, že knihy tejto série si zaslúžili lepšie redakčné spracovanie.

W40k je právem považován za jeden z nejrozsáhlejších a nejpropracova­nějších scifi světů vůbec. S desítkami let historie, doslova stovkami knih a kodexů a řadou autorů je těžké určit, které série je ta bezkonkurenčně nejlepší. Přesto lze říct, že jsou Gauntovi duchové obecně uznáváni jako jedna z TOP sérii w40k univerza a Dan Abnett za jednoho z nejlepších spisovatelů Black Library.

Nebudu se zde do detailu rozepisovat o příběhu, stačí snad jen pár základních věcí. Děj je zasazen do bojů za Sabbatiny světy, jednoho z mnoha válečných tažení, které Imperium člověka vede ve 41. miléniu. Hlavním hrdinou je plukovník-komisař Ibram Gaunt, který dostal za úkol velet nově zformovanému regimentu Tanithské lehké pěchoty, později nazývanému Duchové. V den založení Tanithských regimentů je planeta napadena a zničena armádami Chaosu a Gaunt musí s přeživších pár tisíc vojáků zformovat funkční bojovou sílu a zapojit se do kolosálního válečného úsilí Impéria. Kromě armád arci-nepřítele však Gaunt musí čelit nevraživosti a nenávisti i vlastních mužů a postupně si s nimi vytvořit silné vojenské pouto a přežít nástrahy nepřítele i intriky v řadách spojenců.

Série popisuje děj z pohledu řady charakterů, lze však říct, že kromě Gaunta je zde tak dalších 10–15 klíčových postav, přičemž zemřít může téměř kdokoliv a autor smrtí rozhodně nešetří. Jako je tomu v dalších knihách z w40k a military scifi žánru obecně, mixují se zde epické bitvy a nervy drásající přestřelky, život a strasti prostého vojáka, intriky nejvyššího velení, témata loajality, odhodlání a vojáckého umu. Fandy a znalce w40k určitě potěší řada detailů z vojenského i civilního aspektu tohoto světa, které autor mistrně rozvedl.

Pokud jde o samotné hodnocení, knihám nemám co vytknout. Čet jsem celou hlavní sérii včetně u nás dosud nevydaných dílů, vedlejších příběhů, sbírky povídek i promakaného a velice drahého obrázkového průvodce Sabbat Worlds Crusade a lze konstatovat, že Abnett je mistrem svého řemesla, který v podstatě vymyslel vlastní univerzum, uvnitř existujícího světa, kdy dodržel všechny náležitosti w40k, ale řadu věcí dále rozpracoval. Abnett naprosto mistrně zvládá popsat akční scény i momenty klidu, postav představí řadu, ale nijak se v nich neztrácí, a i když vám každá postava nesedne, své oblíbence si najdete. Náplň jednotlivých knih se pěkně mění a autor vždy dokáže něčím novým překvapit.

Mohu říct, že jsem četl řadu military scifi sérii, ale Gauntovi duchové jsou pro mě pořád na vrcholu. Jednak je to láskou k světu w40k jako takovému, druhak díky schopnostem samotného Abnetta, který prostě ví, jak napsat nervy drásající návykové vojácké scifi.

PS: tuto sérii lze doporučit i lidem, kteří se světem w40k teprve začínají a dívají se po nějaké sérii, která by je do tohoto univerza přivedla.

Hodnotím původní trilogii, tedy Éru 1. Pro neznalé a ty, co se chystají sérii číst jen upřesním, že série je složena ze dvou „samostatných“ celků s jinými postavami.

Éra 1 je trilogie s hlavní postavou v podobě mladé zlodějské dívky Vin. Ta se shodou okolností připlete do plánu svržení nesmrtelného Pána Vládce sužujícího zemi už několik stovek let. Vůdcem povstání je jakýsi Kelsier, který se během chviličky stal mým oblíbencem. První díl jsem v komentáři přirovnal k Dannyho parťákům a tento pocit u mě zůstává i nadále. Partička sehraných a vtipných jednotlivců se snaží o nemožné. Už během prvních kapitol na nás autor vytasí několik záhad a nejasností a zase od nich rychle uteče. Je to skutečný mistr v dávkování napětí a informací. Vždy víte tak akorát abyste chápali, co se děje a mohli se domýšlet dalších kroků. Pak se ale objeví další novinky a vy zase musíte přehodnotit myšlenky a teorie. Krásným příkladem jsou zápisky z deníků u jednotlivých kapitol. Dávkují napětí, přinášejí nové informace a dokonce přichází i s vlastními zvraty.

Ostatní knihy potom v tomto „stavění“ pokračují. Od druhého dílu však velmi zhoustne atmosféra a ubyde vtipných narážek. Děj se stává velmi bezútěšným a třetí díl už je úplná bezdnaděj. Samozřejmě pořád v rámci plus mínus literatury pro mládež. Nečekejte žádnou dark fantasy.

Samotná Vin mi k srdci moc nepřirostla. Autorovi se nicméně podařilo vytvořit řadu vedlejších postav, které děj utáhnou i sami za sebe. U mě to byli především Sazed, TenSoon a v závěru Špuk.

Pořád mi ale nejde do hlavy, jak je možné, že série ještě nebyla zfilmována. Autor má hollywoodský styl a místy tomu chybí už jen hudba a je hotovo.

Ačkoli mám k sérii jisté výhrady, zejména kvůli klesajícímu příběhovému trendu ve druhém a třetím díle, kde autor místy váhá a zřetelně přešlapuje na místě, nemůžu sérii upřít její význam a kultovní status. I přes dějové výpadky se příběhy v ráji odehrávají na naprosto dokonale navržené platformě, kterou evidentně nevymýšlel jeden člověk, ale několik různých profesionálů, každý specialitou ve svém oboru. Harrisonův svět je dokonale živoucí a plastický. Přitom je originální a i na dnešní, ale hlavně na dobu svého vzniku naprosto ojedinělý. Ráj je podle mého názoru fenomén srovnatelný se světem Duny. Jen se kdoví proč neprosadil tolik. Tím méně v Čechách, kde se geniální první kniha stala jen jednou z mnoha a ty další zapadly úplně. Ale třeba se ho někdy chopí tvůrci HBO a udělají z něj další hru o trůny, jež ještě po přelomu tisíciletí zapadla zrovna tak…

Výborná série, byť ne naprosto ideální. Pro „děti“ je určen maximálně tak 1. a 2. díl, kde si autor dával na tento aspekt patřičnýho bacha. Další díly jsou již podstatně temnější/syrovější a jsou pro odrostlejší děti – od 13–14 let výše (zkrátka pro ty, co už znají pojmy typu drogy, otroctví, sperma a že děti nenosí čáp). Pozitivně kvituji, že autor nehýří postavami (alá S.King), ale snaží se děj uklohnit jen s pár klíčovými postavami. Čtenář má tedy v kterémkoliv okamžiku četby/poslechu přesnou představu o ději.

Předem je třeba vyseknout hlubokou poklonu Argu, které se po nějakých pětadvaceti letech, kdy v ČR začal Lovecraft systematičtěji vycházet ve zlatém koni, odhodlalo vydat sbírku „nečistých povídek“, pod efektně designovanými obálkami komiksmana Podprockého, jichž se dotkly i jiné pracky než mistrova oduševnělá bledá ruka. Ignorance většiny vydavatelů poslední dekády, kdy mistr opět procitl v život (před tím byl pro jistotu patnáct let okázale ignorován úplně) je do nebe volající. Většina textů obsažených v těchto kruciálně důležitých sbírkách se totiž dostává k českým čtenářům vůbec poprvé. Přitom nebylo absolutně čeho se bát. Dobrou třetinu povídek napsal Lovecraft úplně sám na motivy útržkovitých nápadů někoho jiného a i u těch kde měl už hotové texty, nebo přesné synopse, jeho autorský vklad a výrazný řemeslný styl převládá natolik, že v podstatě nepoznáte rozdíl od povídek „čistých“. Ba naopak, ostatní špindírové občas přijdou s nápady na než by v delším časovém horizontu přece jen trochu repetetivní Lovecraft třeba ani nepřišel.

Speciální kategorii pak tvoří pár experimentálních, nebo pro Lovecrafta těžce netypických povídek a několik původních verzí přepracovaných textů, které jasně odhalují mistrův způsob práce a testují jeho um v kontextu jemu nepříliš vlastním. Lovecraft ovšem neselhává ani v pro něj netypických podmínkách, čímž jen potvrzuje svou pozici velkého literáta své doby. Toto duo sbírek je ve finále nesrovnatelně přínosnější než nekonečné best of kolekce notoricky známé hrůzy uvozené Voláním Cthulu a Hrůzou v Dunwitchi. Vydavatelská ignorance je totiž o to horší, že některé z těchto povídek jsou důležitou součástí mytologie, jíž H.P. budoval a pokud trochu sledujete dění kolem mythosu v okolním světě, museli jste některé klíčové části mýtu nutně neznat. Což je trestuhodné. Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta jsou první unikátní příležitostí jak tento výrazný hendikep napravit, ale budou úplně stejně dobře fungovat i pro čtenáře Lovecraftem nepolíbené. Po pravdě řečeno, jeho první dvě sbírky ranějších sebraných spisů jsou znatelně slabší než většina toho co se můžete dočíst zde.

Príjemné prekvapenie od pre mňa doteraz neznámeho autora. Pobavil som sa hlavne na tej steampunkovej línii(trocha K.Zeman, trocha Jára Cimrman, trocha O.Lipský), menej sa mi páčila tá mystická línia, pripadala mi trocha prekombinovaná, postupne sa stávala neprehľadnou a nie celkom logickou. A na môj vkus sa trocha často používala zázračná záchrana v poslednej chvíli a niekedy aj po nej.Pochvalu musím udeliť za dobre vykreslené postavy a reálie.

Pokud chcete sci-fi plné geneticky upravených a nadopovaných superhrdinů tak běžte jinam. Je to sci-fi při kterým si vlastně uvědomíte že mít vesmírnou loď je výsadou bohatých fracků a dobrodružství jménem „Útěk z domova“ se může zvrhnout v pěkně hnusnou noční můru. Některé hlavní postavy vám budou tak nepříjemné až budete kroutit hlavou jak moc skvěle naivní, zlé a hloupé jsou, ale právě to bylo pro mne to kouzlo. Postavy v téhle sérii nebyli ploché sympatické akční figurky ale opravdoví prostí lidé.

Jak už má Salvatore ve zvyku, první díl se ostatním dvěma moc nepodobá. V tomto konkrétním případě v úvodu dostaneme velkou nálož kapitol zaměřenou na drowy, konkrétně samotnou matronu matku. Společníci síně si zde plní jen takový side quest v podobě pokusu o záchranu Tibldorfovy duše. Až v dalších dvou dílech se objevuje nějaká pořádná zápletka. Z té jsem byl nakonec docela zklamaný, šlo vlastně jen o přípravu závěrečné velké bitvy.

Navíc od minulé knihy máme zpět celou družinu Společníků síně. Přivést zpět mrtvé postavy je vždy ožehavé téma. Buď autorovi dochází inspirace nebo si buduje epický závěr. Tady je to bohužel ten první případ. Pořád mi není jasné, proč jsou vlastně zpět. Za celou trilogii byl užitečný maximálně Bruenor. Regis aspol. mají svoje silné stránky, ale nejsou hybateli děje.

Pořád je to dobré, akční čtení, ale trochu tomu chybí duše.

Zapadlá pulpová série určená dospívajícím čtenářům, která ani v originále zrovna neválcovala trh svou úspěšností a dnes už si na ní vzpomene málokdo, se vyznačuje snad všemi možnými klasickými klišé. Čtenář tu najde vše do Robinsona, přes Vernea, Kyplinga, Wellse. Nepřipraveného čtenáře čeká ale i několik dost nečekaných vlivů jako jsou dobové stopy osmdesátkových Bčkových horrorů, nebo třeba Mad Maxe. Ačkoli jde o literaturu pro děti, Coleman si absolutně nebere servítky a příběh ztracených chlapců servíruje v dost syrové a místy až surové podobě, když velmi realisticky vykresluje nejen šílené mutanty, ale i psychologickou atmosféru ve velmi různorodé skupině chlapců, která se místy blíží Pánu much. Ačkoli se nejedná o nijak závratné literární dílo a zážitek z knihy je díky rychlému tempu vyprávění spíš filmový, dokáže možná právě díky třeskuté dynamice autor vybudovat atmosféru tlaku, kde mu čtenář uvěří defakto cokoli a lehce přehlédne drobné podpásovky a berličky, jimiž občas koriguje své vyprávění, aby udržel příběh v mantinelech. Ačkoli jde v podstatě o čistý pulp, čemuž nahrává i epizodické členění děje včetně pěkně podchycených cliffhangerů, jde rozhodně o dobrý pulp, kterému je jednoduché propadnout a který nechá ve čtenáři stopu i po letech. České vydání nese obálky Miroslava Hadince, jež možná nevyrazí dech technickou dokonalostí těch originálních, ale mnohem lépe zachycují dobrodružný aspekt příběhu v četně temného odéru prosluněného ráje. Ztracený ostrov je zapomenutý dnes už neznámý kult, který si ale zvláště ti, kdo ho četli v tom správném věku hrdinů v sobě ponesou celý život. A které po opětovném přečtení po letech možná dost překvapí, tím jak málo zestárnul.

Rozhodně zajímavé a svojské fantasy. Po pravdě není úplně jasné, jestli autor hledá pro žánr nové cesty, nebo z kolegů držících se zavedenějších žánrových zřízeních dělá úplné debily. Na jednu stranu operuje s lepými hrdiny a děvami většími než sám život, které se ale nebojí mrzačit a prznit. S klidem je staví proti padouchům v ničem si nezadajících s psychopaty z horrorů, aby vás v zápětí přivedl do města květin kde se těsně před masakrem všichni milují a množí. Moorcock se nebojí reflektovat realitu na cestě tam a zase zpátky, aby čtenáře v zápětí vzal ujetý multiverzní trip, kde staví po bok archetypální hrdiny ze svých ostatních knih. Finální epický souboj bohů odmávne laxním gestem, ale barbarskou bitku v horní dolní si umí užít měrou vrchovatou. Ve chvíli kdy už přesně víte co čtete vám roztříští realitu před očima a složí ze střípků něco úplně jiného. Ačkoli neplýtvá slovy, v textu překvapivě nic nechybí. Krajino malebné popisy popisy zvládá v plném obsahu na dvě věty, což z něj patrně dělá mistra slova. I když zážitek z knihy je místy spíš filmový. Asi to není kniha a autor pro každého, ale pokud máte otevřenou mysl a máte rádi úspornou literární ekvilibristiku s tahem na branku bez zbytečných cintů, snadno pochopíte, proč se na Moorcocka odvolávají mnozí etablovaní mistři a „mistři“.

Skutečně povedená sága. Každý díl je uzavřený a některé od sebe dělí i stovky let. Příběh se točí kolem národa Rigantů, jejichž reálným předobrazem jsou Keltové. Sledujeme jejich hrdinské skutky, boj za svobodu i udržení si vlastních tradic. Vše začíná životem Connavara, který se musí popasovat s blížící se invazí jižních sousedů. V dalším díle přebírá otěže jeho syn-bastard. Pak se autor vydá o několik let do budoucnosti. A zde začíná asi největší rozdíl oproti jiným standardním fantasy. Lidé totiž mezitím technologicky pokročí a do hry se dostávají zbraně v podobě pistolí, mušket a děl. To není tak obvyklé. Díky tomu však jsou další díly stále čtivé i když jsou psány pořád podle stejné šablony (jak je u Gemmella zvykem).

Jedinou výhradu mám k závěru. Autor se celou dobu držel při zemi, což mi připomínalo např. první díl Lva Makedonského. Ale stejně jako tam, musel do věčné války přimíchat mocné zlo a démony a celé to trochu degradoval. Rozhodně však sága stojí za přečtení.