LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Pripájam sa k názoru niektorých svojich kolegov. Sága mohla byť oveľa údernejšia, keby bol autor obmedzil počet dejových línií a postáv. K niektorým postavám sa potom stovky strán ani nedostal.

Trilogie se odehrává těsně před originální Dunou, takže pokud vás někdy zajímalo, čím si Leto Atreides vysloužil svoji „odměnu“ v podobě vládou nad Arrakis, zde to zjistíte. Nutno však podotknout, že trilogie je dost utahaná a plná vaty. Autoři sice do děje zapojují i dějové linky ze svých jiných sérií, ale vždy vám vše vysvětlí, abyste se neztráceli. Bohužel to však nestačí a zvlášť v druhém díle se tempo rychle vytratilo. A asi netřeba zmiňovat, že oba zmínění autoři mají zcela jiný styl než Frank Herbert a a je k tomu tak třeba přistupovat. Styl je přímočařejší a filmovější. Prakticky žádné filozofování. Takže pokud jste zatvrzelí fanoušci originální Herbertovy Duny, raději ruce pryč…

Základný nápad dobrý, vykreslenie neandertálskeho sveta zaujímavé. Ale u mňa celkový dojem kazí čiernobiele zobrazenie-dobrí, ušľachtilí neandertálci kontra zlí, násilnícki ľudia, hlavne keď autor k tomu podáva fakty jednostranne a selektívne.

Úroveň trilógie od začiatku sľubujúceho drastické postapo postupne upadá. Čím ďalej, tým viac opakujúcich sa motívov a červenej knihovne. Vývoj najlepšie ukazuje rozdiel medzi prvou vetou prvej časti:
Úplně prvního snědli Jorgensena a poslednou vetou poslednej časti:
„Miluju tě,“ řekl.

Zajímavý námět, ale bohužel strašně rozvláčné a v některých pasážích nudné. Dočítal jsem to se sebezapřením.

Tešil som sa na túto sériu, ale eknihy dlho nevychádzali ako komplet. Či už v českej alebo slovenskej verzii roky chýbal jeden diel. Nakoniec sa prvá skompletovala tá slovenská, dokonca v nejakej podivnej akcii alebo chybe systému za 19 Kč/kus. Až keď som sa začítal, pochopil som pravdepodobný dôvod. ‎Najprv však ku knihe samotnej: ‎Predapokalyptický svet je zaujímavý, ale chcelo na ňom zapracovať viac, resp. viac čitateľovi podsúvať tú atmosféru. ‎Autor sa viac ako na dianie okolo zbytočne sústredil na hlavnú postavu, jej myšlienkové pochody a pocity. A to bola chyba, lebo… ‎Henry Palace je slušne povedané citovo nevyrovnaný nešikovný naivný hlupák, rozumej, je to neskutočný idiot. ‎V prvej časti to nebolo až také patrné, ale postupne narastá dejová nelogičnosť, ktorú autor kompenzuje hromadou mechanických bôžikov, ktorých sa snaží hlavnej postave nenápadne podsúvať. ‎No a samotný slovenský preklad (najväčšie perly v samostatných komentároch k jednotlivým knihám): ‎Ťažkopádny až doslovný. ‎Veľmi problematický slovosled, ako dôsledok mechanického prekladu slovo od slova. ‎Používanie slovných spojení, napr. lupa – zväčšovacie sklo, dispečing – dispečerská miestnosť, cela – väzenská cela, registratúra – registratúrna skriňa. ‎Neznalosť výrazov – notebook znamená čosi iné u nás a v Štátoch, hlavne pokiaľ je svet bez elektriny, coffee beans isto nie sú fazule, designer drugs nie sú dizajnérske drogy ani v paralelnom vesmíre a crystal meth je jednoducho pervitín ‎ ‎Možno sa raz pustím do českej verzie alebo originálu, aby som si trochu napravil chuť.

Já se tedy autorů musím zastat. Trilogii jsem četl hned po druhém přečtení Duny a Spasitele Duny a nemám k ní prakticky žádné výtky. Krásně obohacuje minulost postav a nezaznamenal jsem nějaké logické chyby. Navíc styl autorů je více přímočarý a akční oproti zadumanému a filozofickému stylu Franka Herberta. Proto radím abyste se nenechali zviklat negativními recenzemi a udělali si názor sami. Já si trilogii užil určitě mnohem více než třeba toho zmiňovaného Spasitele Duny.

Pripadalo mi, že autor si chcel dokázať, aké rôznorodé svety dokáže vymyslieť a na samotný dej a zápletku trochu pri tom zanedbal.

Prvý diel skvelý, ale kvalita postupne klesá.Zbytočné kvázifilozofické a teologické úvahy a prekombinované konšpirácie. Chvíľami mi tá zápletka pripadala ako od Cimrmana.

Při pohledu z odstupu extra zajímavá série. Upřímně jsem si nemyslel, že ještě někdy dočtu něco co má více jak dvě knihy a ještě ke všemu zavání fantasy na sto honů. Navíc útvar takřka bezdějový. Gene Wolfe, je ale autorem tak chytře rafinovaným, že se mu zkrátka nedá odolat. Je fascinující, jak píše o něčem trochu jiném, než vlastně píše a říká spoustu věcí, které vůbec neříká. A přitom vás nepřejede jak parní válec. Neubije fakty a historickým místopisem ani tunami postav. Všechno je čtivé, hladké, bez ostrých hran a táhne se to jako med. Jeho jen mimoděk podaný, přesto nad míru originální a zcela funkční svět je fascinující. Vyprávění povětšinou férové a linie dost často uzavřené. Bohužel občas ve své anarchii zachází dost do extrému a pravidla překračuje až moc ledabyle. Místy až daleko za hranici karikatury. A je jen na čtenáři, jestli je ochotný na tu hru přistoupit nebo ne. Místy jsem měl opravdu problémy akceptovat děj neděj a ty drobný podvůdky, které autor na čtenáři i postavách páchá, aby si usnadnil cestu. Ale občas se mu prostě zadaří a pak je to jak rána palicí do hlavy. Celkově asi velmi dobrý dojem. S určitými částmi celku mám ale problémy. Ač bych rád, čtenářská hrdost a sešněrovaná kazajka normality mi nedovolí mu to úplně sežrat i s navijákem.

po městech obrovské zklamání. juvenilní próza plná akce, citů a podivných zvratů. žádná konzistence, jen spousta efektních detailů. ne, tohle už si znovu nepřečtu, ale k městům se vrátím rád.

Je vzácné, aby kvalita trilogie s díly stoupala, ale Liou Cch‘-Sinovi se to podařilo. Má to drobný háček. Autor nepíše beletrii, splétá vlákna. Tká goblén lidské civilizace ve vesmíru. Že si je toho vědom koneckonců sám v jednom příměru naznačil. Pokud přijmete tezovitost děje a nastíněných dějin, pokud se dokážete smířit s postavami jak z eposu (např. udiví nulová sexualita, pominu-li jedinou scénu z Temného lesa, která ale byla i tak silně specifická), pokud vám nevadí soudružskost a jedinec jen jako kolečko ve stroji společnosti i dějin (imho silně orientální pohled) a časté nadřazení „dobra“ společnosti nad dobro vlastní či dobro rodiny a necháte se jen opájet logikou a zajímavými premisami vývoje a jejich následným vyústěním, pokud máte rádi rébusy a přemýšlíte, kam ta či ona situace v knize povede, jste na správné adrese. Ale pokud ne, tak vari vari. Vzpomínka na zemi je dílo, které nutí k zamyšlení, provokuje mozek a myšlení, i kdyby jen k odargumentování nesouhlasu, nutí googlit, nabízí neotřelý pohled na vesmír a místo lidstva v něm. Ale je skutečně spíše kronikou, eposem, tapisérií než čtivou beletrií s uvěřitelnou zápletkou a živoucími postavami.

No, tak tady jsem poněkud zklamaný. Koupit to za půl sta, v levných knihách na nádraží, tak v pohodě. Za víc jak dvě stovky to, ale nestojí.

Příběh kopíruje povídku volání cthulhu. Jen se listuje, žádné interakce s kostkami a příběh je takový podivný ne moc propracovaný.

Díly série jsou značně rozdílné. Vypadá to, jako by se autorka učila psát a jako by zkoušela různá témata, pohádky, mládež, naivitu, životní prostředí, ekonomii. 9. díl konečně vypadá profesionálně zpracovaný.

Strhujúci dej, zábavné momenty, ale mám pripomienky, ktoré mi bránia sériu hodnotiť vyššie: 1, Autor podľahol chybe nejedného autora románových sérií. Nevie skončiť v najlepšom. 2, Fóriky a hlášky vedia okoreniť dielo, ale príliš veľa korenia jedlo pokazí. 3, Neviem, či autor myslel tie nacionalistické výlevy vážne alebo ako paródiu. ale je ich príliš veľa a zbytočne zdržujú.

Veľmi príjemné prekvapenie. Napriek drobným chybám jeden z najlepších českých sci-fi počinov, ktoré som čítal. Škoda len, že sa v tretej časti trocha opakuje a stráca tempo.

Velmi podařená dětská série, čtivá, napínavá a vtipná. Svět je poměrně jednoduchý, ale příjemně mě překvapilo, jak dobře je promyšlený, zvlášť v tom ohledu, že je tu vcelku realisticky zohledněn fakt, že jsou v něm draci dominantním druhem. To občas vede k poněkud černohumorným a jindy mírně morbidním momentům, tudíž nedoporučuju číst před spaním velmi malým dětem, ale řekněme tak desetiletí a starší by měli být v pohodě. Zvlášť musím pochválit charakterizaci (zejména) hlavních postav. Každý z hlavních hrdinů je jiný, všichni ohromně sympatičtí a i když se v každém dá rozpoznat určitý charakterový typ, autorka si dála záležet, aby jejich se osobnosti neomezovaly na pouhý základní stereotyp, měly hloubku a dokázaly překvapit. Celkově to i pro mě jako pro dávno dospělou ženskou bylo velmi příjemné oddechové čtení, cílová skupina by se tudíž měla skvěle bavit.

Když už jsem si sérii stáhl, tak jsem to dočetl, ale je to peklo, nedomyšlený vesmír, o konzistentní fyzice nemůže být řeč, občas si autorky pletou solární systémy s galaxiemi, velká konzistence faktů mezi knihami není a když dojde na cestování časem, je to už úplný bizár…

série, která výrazně ovlivnila můj přístup k žánru. anglický magorický humor, vážná témata a ještě více potřeštěností, to je to, co člověk potřebuje jako denní antisérum reality.

pořízeno i jako audiokniha a je to super :) verze ypsilonky je také skvělá, ale je kratší. viděn i původní seriál i nové filmové zpracování. stále ještě lovím ta původní rozhlasová provedení.

25. 5. nezapomeňte ručník a NEPROPADEJTE PANICE :D

super bomba fantastická série. troufám si říci, že jde o snad první fantazy pro dospělé, psanou s tímto záměrem. příběh sice stojí výrazně na vývoji a dějinách žánru, ale je do značné míry velmi originální. autorova reflexe fantazy je sice mírně ironická, ale stále milující. autor dokázal vytvořit svébytný svět, hrdiny, mýtus. imho vlastně napsal příběh, který by chtěl v životě prožít (nebo prožil?). podstatnou částí je nahlížení na tento příběh z jeho konce, z doby, kdy hrdinové i autor byli již dospělí (i když ve smyslu dost staří, aby s nimi svět smýkal tak, že nemohli být jen tak dětsky ani mládežnicky bezstarostní). říkám si, mít možnost číst to ve 30–35 by bylo asi silnější než teď, když je mi 50+. ale furt dost dobrý. u nás neprávem přehlížená série, která si vysloužila i dobrý seriál (který je naštěstí hodně jiný a pořád dobrý), nemohu než doporučit. jako starý osel, který musí furt číst něco pracovně, už se obtížně soustředím na čtení beletrie, ale tohle mě pořád dokázalo pohltit jako za starých časů.

Celou trilogii jsem si v rámci opakování naservíroval na jeden zátah (2023) a toto souvislé čtení mě jen utvrdilo v tom, že jde zřejmě o dosud nejlepší VanderMeerův počin. Kouzlo Jižní Zóny tkví vedle podmanivého a zároveň komplexního prostředí plného fantasmagorických tvorů v nespolehlivém vypravěčství. Většina hrdinek první knihy je hypnotizovaných, závoj manipulace odhrne pouze bioložka, která během děje získá vůči této technice imunitu. Podobně hrdina druhé knihy většinu času tráví v hypnotické manipulaci, postupně odhalované, což jeho popis událostí silně znevěrohodňuje. Teprve třetí díl podává pravdivý popis děje a objasňuje, k čemu v Oblasti X vlastně došlo a jaké jsou opravdové role jednotlivých postav. Tento mix tajemství a nejistoty na mě opravdu působí, trilogii vnímám jako jeden z vrcholů paranoidní větve žánru. Autor prý v současnosti pracuje na návratu do svého světa ve formě čtvrtého svazku (Absolution), pokud se mu podaří dokončit a vydat, tak se bude jistě zase na co těšit.

Autor má rozhodně talent pro psaní. Bohužel však nedokázal svůj prvotní a skvělý nápad rozvinout do zdárného konce. Na celé sérii je hrozně vidět, že dostal bezva nápad o boji s démony, chranami vytetovanými na těle a jednom klukovi, který se za každou cenu nechce vzdát. Jenže pak se asi upsal na pokračování a musel vymyslet konec. Rozvinutí příběhu do šíře s Krasií ještě ok, ale čím dál častěji odbíhal k vedlejším nedůležitým linkám. Jak bude pokračovat hlavní příběhová linie je jasné už někde v druhém díle a zbytek je jen křoví. Useknutý závěr na konci pátého dílu to jen potvrzuje. I tak jsem jednotlivé díly hodnotil vcelku vysoko, protože autor má skutečně talent a kolikrát se četly lépe i ty „nedůležité“ kapitoly. Další plus je pohled na Válku za bílého dne z obou stran konfliktu, takže nic není černobílé. Celkově bych sérii doporučil, jen je potřeba počítat s tím, že si svojí kvalitu nedrží po celou dobu. Nejsilnější je rozhodně úvodní Tetovaný a nejslabší finální Jádro.

V originále pecka, lehké, rychlé, čtivé, člověk se u toho zasměje a zhltne i všechny další díly, nezačalo to být nudné vůbec nikde… překlad hodnotit nemohu, už jen „robokat“ jako překlad jména „murderbot“ je tak mimo, že by mě to asi nebavilo číst…

Ďakujem autorke za úžasnú dávku optimizmu a nádeje. To je v scifi už málokedy, ale občas to vážne dobre padne.

Přečteno po xx letech znovu. Hezky jeden díl za druhým. A bylo to luxusní počtení. Skvěle napsané (Sapkowski je mistr), čtivé (i přes rozsah) a zábavné. Navíc – a to je velký bonus – má autor neskutečný dar – stačí totiž pár vět a místo, o němž píše, před vámi ožije. Ať je to klášter, hospoda, vesnice, hrad, město – prostě jej umí oživit. Přispívají k tomu jeho znalosti oděvů, heraldiky, místopisu, zbraní, církevních zvyků a všeho možného kolem…autor to má nastudované fakt skvěle (byť – a to přiznává i sám autor – si sem tam něco půjčí z doby trochu pozdější…ale to nevadí, je to primárně fantastika, nikoli historicky přesný román)…Do tohoto „oživeného“ světa přidejte výborné postavy – ať už fiktivní, nebo historicky doložené (tady, uznávám, se člověk může občas ztratit, protože historicky doložených autor užije opravdu hodně). Promíchejte to černě ironickým humorem, přidejte fakt, že autor své postavy nešetří…a dostanete parádní výsledek. Co se týče „ideoloické“ stránky věci: autor nic nelakuje na růžovo a všechny strany konfliktu vykresluje v pěkně krvavých barvách. Zajímavé je sledovat vývoj Reynevana, který je v prvním díle absolutně naivní cucák, který se pro lásku po hlavě vrhá do jakékoli situace; v druhém díle (minimálně na začátku) je stále stejně naivní, avšak do ohrožení života se už většinou nevrhá pro lásku, ale pro Kalich (holt takový zapálený svazák), ve třetím pak postupně ztrácí veškeré iluze. Samozřejmě, s tím souvisí tolik vytýkané zázračné záchrany na posledních chvíli, deus ex machina a podobně…přišlo mi, že ve třetím díle si z toho dělal nepokrytě srandu už i Sapkowski – a je, samozřejmě, jen a pouze na vás, nakolik mu to budete tolerovat. Na druhou stranu celou trilogií se míhají odkazy na staré rytířské písně/eposy, kde musí rytíř překonat mnohá nebezpečí, aby získal svou vyvolenou…a kde se děly mnohem divnější věci (a bylo to publikem tolerováno). Je to kontrast naivního „rytíře“ Reynevana, který žije v době, kdy rytíři pomalu (ale jistě a rychle) sestupují ze svého vrcholu, avšak doba samotná rytířská vůbec není (asi ani nikdy nebyla) a – jako vždy – vládnou peníze a touha po moci. Reynevan se s sím střetne naplno a postupně je „vyléčen“ (jeho protipólem může být vždy a všude pragmatický kumpán Šarlej).

No…ale to už moc kecám…takže jen v krátkosti: Lidé čtěte! Moc lepších sérií neseženete. Vůbec se nebojte historických souvislostí, to podstatné a důležité dohledáte během pár minut. Stejně tak latina v textu není na překážku (u opravdu zásadních věcí je vzadu překlad). Autor si tu svými znalostmi prachsprostě nehoní péro na úkor nebohého čtenáře, erudice je tu ku prospěchu věci, oživuje svět. Je to krásné, dojemné, smutné, veselé, něžné, brutální. Vede to k zamyšlení. Jednoduše: Je to Sapkowski.

Pověstný drsňák Joe v Moři střepů plánovaně vyměkl. Chtěl napsat něco jiného než dosud, něco pro náctileté. Ale vyšlo mu z toho zase totéž, jen unylejšího a s výraznější autorskou zvůlí na postavách a prostředí. Ne že by se to nedalo číst. Druhý díl se mi třeba líbil velice a stránky se obracely samy. První ušel, ale trvalo mi se začíst. Třetí byl nejslabší, protože k jakémusi uzavření bylo té zmiňované autorské zvůle třeba více, než je zdrávo.
Postavy se snažil autor podat jako sympatické, ale se svými omezeními danými charakterem, minulostí nebo jejich postavením ve společnosti. Dařilo se, jen některé šustili papírem více než jiné. Obvykle to byly ty až přespříliš kladné (Modrý Kutíř, Rulf a celá posádka Jižního větru) nebo naopak ty přespříliš záporné (Jasný Jilling). U těch, kde se projevovaly dobré i špatné vlastnosti a rozhodnutí to bylo mnohem lepší (Jarvi, Skara, Trnka, …). Drsné vikingsky laděné prostředí sice svádí k epickému vyprávění a tím i k epické řeči postav, ale tady to bylo až okaté. Když mluví moudře a každé slovo přesně snová do pavučiny lží ministr, dá se to pochopit. Když mluví v gnómických obratech pirát, nevzdělaný zabiják nebo vystrašená princezna, působí to poněkud komicky. V Pánu prstenů to sedělo, protože všichni byli tak podělaně vznešení… ale tady to působí divně, když je polovina postav lůza, ale mluví jak moudrá vědma.
Knihy jsou celkem útlé a kapitoly velmi krátké. Postav je docela dost. Mohly dostat jen málo prostoru, proto jsou nedovyvinuté. Pro mladé asi fajn. Já bych se ale raději dozvěděl více o tom, co je za průlivem na jihu a o pohnutkách Jarviho či Uthila.
Celou trilogií se táhnou stopy starší civilizace elfů, kteří na zem přivedli katastrofu v podobě rozbití Bohyně. Na tomto lze krásně ve zkratce demonstrovat, co je na Moři střepů dobře i špatně. Čtenář sbírá střípky informací a poměrně rychle se dovtípí, kdo že ti elfové byli a pokyvuje si hlavou a říká si fajn to má vymyšlené. Jenže jakmile se začnete otázkou zabývat do hloubky, zjistíte, jak moc vachrlatá ta konstrukce je a kde všude do ní teče. Takže to berte jako návod na čtení Moře střepů a vlastně téměř veškeré fantastické literatury. Moc nepátrejte, co je pod povrchem, ale užívejte si tu pestrou směs barev na něm.

Vydařená fantasy série lehce říznutá moderními prvky. Knihy se mi četly dobře, rozsah světa a množství postav je tak akorát, že jsem se většinou neztrácel. Líbil se mi i jazyk včetně dialogů, kde je výrazně určen postavou mluvčího (zejména u trpaslíků), byť jsem si na něj zpočátku musel zvykat. Co mi čtení naopak lehce znepříjemňovalo je na můj vkus až příliš časté používání cizích slov, odborných termínů a latinských citátů. Zpočátku mi přišlo zajímavé a poučné číst knihu s mobilem při ruce, abych si mohl významy dohledávat. Postupem času mě to však spíš otravovalo a připadá mi, že v pozdějších částech série mně neznámých výrazů přibývalo.

Tak jsem to dočetl.Občas jsem se ztrácel ve všech těch jménech. Občas jsem přesně nevěděl jak vypadá mapa světa po katastrofě. Jako celek dobré. Čtivé. Zda-li to budu ještě jednou číst ? Nevím Asi ano.Ale až po delší době. Autor už se trochu vymanil z Weberova vlivu a spřádá dějové linky také po „po našem”. Ale už mi to přišlo docela natahované.Proč jen 60%? No přijde mi to adekvátní. Všechny díly jsou konsistetní v ději ale opravdu natahované.Žádný nevyčnívá ani nezklame. Koupit? Jasně že jo. Kdo by si nechtěl přečíst o slávě své vlasti.

Celá série ve mě zanechala hluboký dojem, pamatuji si že když jsem dočítal poslední stránky s vědomím že žádné pokračování není a nebude, tak mi hrozně bušilo srdce. Líbilo se mi že na konci každé knihy byl seznam a menší popis postav, takže když jsem nevěděl o koho jde, kvůli velkému množství jmen tak vzadu jsem se hned našel. Taky asi jako jediná (nevím o jiné) série na konci po skončení příběhu dovypraví osudy hl. postav, takže se dozvíte jaký měli život a jak zemřeli.

Spolu s Feistovými ságami je Kolo času u mňa TOP fantasy sága, skvelé prostredie, postavy a dej. Čítal som ju už niekoľko krát. Vďaka bohu že ju Sanderson dopísal a je komplet.

podprůměrná, byť relativně slušně napsaná, spejska na motivy asimovovy nadace, napsaná třemi etablovanými autory žánru. pro nerdi nutnost, pro čtenáře SF ani ne. vadilo mi, že z pohledu příběhu nic extra nepřinesli a jejich pokusy prosvětlit nejasnosti vzniku nadace (které snad asimov nechával v díle záměrně mlhavé) jsou imho špatné a nevěrohodné (celý koncept tzv. chaosu je sice sexy, ale je použit jen jako takovéto patlámo patlámo žbrluch). přidejte k tomu překlad, který nerespektuje překlady předchozí a sám je dosti pofidérní.

Dovolím si luxus dvojího hodnocení a přidám ještě pohled strukturální. Caprona jako série totiž potvrzuje královské postavení svého tvůrce mezi pulpery jimž jeho tvorba vévodila. Můžeme se stokrát podivovat nad podivným pojetím Darwinismu vetknutého do základu knihy, můžeme diskutovat od kvalitě nosných linek, které jsou defakto ve všech knihách identické a autor v nich mění pouze prostředí (co taky jiného, když píše o Caproně a hrdinové jsou jen průvodci). Ale nemůžeme zpochybnit jednotlivé návaznosti a celkový rytmus textu. Kniha totiž úplně perfektně funguje na několika rovinách zároveň. Jednotlivé kapitoly jsou v určitých částech pointované klasickými cliffhangery a samostatně publikovatelné v časopiseckém pojetí. Všechny tři třetiny zároveň fungují jako samostatné kratší romány, které ovšem poskládané za sebe dávají smysl jako jediná kniha. Autor tím dává najevo, že zbaběle do detailu promyslel děj před napsáním celé série, což mám pocit, hodně soudobých autorů moc nedělá, a nebo je naprosto geniální improvizátor.

Důsledné využití všech možností struktury příběhu je v tomto případě ukázkové. Ďábelsky primitivně naivní lehkost s jakou Burroughs dokázal spojit osudy několika svých hrdinů dohromady do funkčního celku vyráží dech. Fraktální mnohatvarost textu je zarážející zejména v dnešní době sérií a různých pre sequelů a podobných zhovadilostí, kde se štepují hrušky s jabloní a scénáristé jsou literární akrobati, neváhající skočit přes žraloka, aby udrželi čtenářovu pozornost. Přitom stačí je zabrousit do klasiky (ve vnímání mnoha lidí – pošpinit se podřadným brakem) a dělat si poznámky.

série nadace jsou vlastně dvě duologie a originální trilogie (ačkoliv nemám tušení, byla-li ta tak i plánována). začátek je velmi nápaditý, docela svižný (de facto jde o série povídek) a zábavný. pak se asimov rozhodl jít do románové podoby a to už je horší, nápady pořád zajímavé, provedení horší. vše uzavírá dvojice předdílů, která má rostoucí kvalitu a je zase docela čtivá a zábavná.

nadace mě docela oslovila tím relativně chladným a odtažitým pohledem na galaktickou civilizaci v řádech desítek tisíc let. srovnávat můžu jen se světem duny, která měla větší osobní a emoční náboj a zasáhla mě víc. navíc FH řešil problémy vývoje lidstva zajímavěji než IA. tam kde má IA rigorózní matematiku, tam FH hýří plány v plánech jiných plánů a je to, co si budeme nalhávat, zábavnější. nicméně i tak je svět nadace unikátní, a to především jeho docela originálním a organickým napojením na původní asimovovu tvorbu o robotech. takže je to vlastně cca 14 knih, které dokumentují tento svět a překlenují opravdu obrovské moře času. stojí za to to přečíst, i když nečekejte žádnou hóch literaturu, ani dobrodružný odvaz.

a všem bohům díky za argo a jeho nové překlady!

zajímavý megaopus, který mě přiměl si více všímat dana simmonse a minimálně jednou, u jiného jeho veledíla ílionu, se to více než oplatilo. ale také mi přinesl varování, že autor je výraně ukecaný a miluje to ;) což mě pak u dalších děl, jako třeba terror, docela otrávilo.

hyperion v sobě má dobrou spejsku, cestování úžasným vesmírem plným překvapení (vyvrženci, templáři, jádro, kruciformy, brány), spoustu odkazů na klasickou poezii, kterým nerozumím, otravnou YA romanťyku, tak fifty fifty zajímavého a úmorně pitomého mudrování, a docela slušně, alespoň ze začátku, nastavený tah.

zvlášť v druhé půli jsem nijak extra nejásal, ale pořád literární milník pro tohoto čtenáře.

Sérii (a navazující) jsem přečetl někdy v 90. letech a na základě tohoto přečtení jsem i zde hodnotil všechny knihy 100 %. Teď jsem se k ní vrátil a přečetl znovu a bohužel konstatuji, že doba pokročila a můj nynější dojem je, že je to celé takové povrchní, dětské, přímočaré. Pár dobrých nápadů to má a Silk je furt velmi zábavná postava, nicméně kdybych to četl nyní poprvé, nedal bych tomu víc než 60 %. Takže asi jak říká Speedemon – pro mladé čtenáře, kteří s fantasy začínají, je to skvělé, pro starší a/nebo zkušenější čtenáře je to v mnohém neuspokojující.

Tínedžerský lovestory príbeh vhodný pre 17-ročných čitateľov, obalený absurdnou víziou budúcnosti – situovaný odhadom 350 rokov dopredu – kde šašovia v stredovekých plášťoch behajú po uliciach a legálne tam vraždia (väčšinou stredovekými zbraňami) náhodne vybraných ľudí – v rámci snáh o redukovanie preľudňovania. Svet pritom riadi ultrahumanista Nimbus – superpočítač, ktorý môže v sekunde preľudňovanie zastaviť nenásilne a bezbolestne, ale nechce, lebo to by „zasahoval do slobody“. Brutálne nadhodnocovaná séria, hoci musím uznať, že napriek absurdnostiam si niektoré postavy obľúbite a donúti vás to dočítať až do konca.

Tři dly jsou úžasná jízda, jednotlivé linie se proplétají až neuvěřitelně logicky a jednotlivé „verze“ postav jsou dokonale konzistentní. Pak přijde poslední díl, který jakoby popře vše dosud napsané, jednotlivé větve příběhu jsou ukončovány násilně a nelogicky, postavy se začnou chovat „out of character“. Jakoby to autora zkrátka přestalo bavit a chtěl už to mít honem z krku. Skoro mám chuť se tvářit, že tenhle díl neexistuje.

100% hodnocení. A skousnu i to, že se polovina postav jmenuje jako podtácky z Ikey. Doplňuji po dočtení posledního dílu: Tohle není jen nejlepší česká sci-fi po roce 2000. To je jedno z klíčových děl celé historie české fantastiky. A taky záblesk naděje, že tenhle žánr u nás přeci jen navždy neovládnou Kotletové, krmná fantasy a variace na Harry Potrata.

hodnotím jen první tři knihy o gedovi. originální, ale slabší fantasy, pro mě hlavně v tom, že jí imho chybí nějaká přísada, která by ji zvýraznila. vše působí tak nějak šedě, nevýrazně. párkrát se mihne i zajímavé myšlenkové dilema a výzva, ale jen tak, jakoby mimochodem projdou a zase zmizí. nějaký tah, či co. ano, UlG nikdy nebyla autorka nějakých extra akčňáren, a to mi rozhodně nevadí, ale ta umírněnost, krotkost, je tu cítit a spolu s jistou předvídatelností (autorka píše hodně klasicky mytologicky, což vede k tomu, že je tu spousta dobře dešifrovatelných stereotypů a tudíž málo překvapení) a to se mi zas tak moc nelíbí. inu, není to úplně můj šálek čaje, ale v dějinách žánru je to jedno z děl, které dnes tvoří jeho pilíře.

ps. jako jazykovědec jsem ocenil práci s konceptem tzv. prvotního jazyka. ať už to byla tolkienovská inspirace, nebo inspirace rodinným vědeckým pozadím, alespoň to dodalo dílu zvláštní ráz, i když místo mi přišlo, že si autorka nedělá moc hlavu s vnitřní logikou a trousí nějaké ty bohy ze stroje, když se dostaneme k nějakému zvratu (někdy jména známe a někdy ne, někdy jako by nebyla potřeba, a tak).

Jedna z nejoriginál­nějších sérií, co jsem za poslední léta četl. Myšlenka světa se Smrtkami a Nimbem je navíc v dalších knihách dále a dále posouvána a příběh vás drží v napětí. Knihy se čtou jedna radost a autor zarhnuje další spousty nápadů fungování jeho světa, které rozhodně nejsou kopií nebo vykrádačkou někoho jiného. Série sice spadá pod YA, ale pokud je čtenář hloubavější povahy a nad problémy řešenými v knihách se zamyslí, pak bych řekl, že tuto kategorii jasně přesahují. Vyloženě zajímavou vsuvkou do děje jsou pak pravidelná uvedení kapitol, která se sestávají ze zápisků některých Smrtek do deníků, myšlenek Nimba a nastiňují filosofičtější rovinu.