Poslední přidané komentáře
Kocián, Miroslav
Lucc | **** | před 248 dny
Silné číslo s dvěma povídkami dost klasického SF střihu (poslední Oltion výrazně lepší než první Bova), několika experimentálnějšími kousky (skvělý Castro, horší Watson), dvěma slušnými horory (lepší L. Grant než Strickland) a jednou plytkou hříčkou s pěkně nahozeným alternativně-historickým světem (Gotschalk). Spokojenost.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/04
Lucc | ****1/2 | před 248 dny
Jak si Oltion šel pro Nebulu… Klasická povídka o dobývání vesmíru se spoustou technických drobností podporujících autentičnost a pořádnou dávkou nostalgie i naděje. Pro milovníky vesmírného programu naprostá povinnost a proto nebulová sázka na jistotu. Koncem 20. století se lidstvo zabývá studiem vlivu beztíže na rozmnožování octomilek, ale kam se podělo pořádné dobrodružství? Mys Canaveral pustne, v Houstonu sedí jen banda byrokratů, Kongres škrtí rozpočet NASA víc a víc a mocnosti mimo naše chápání už se na tento úpadek nehodlají dívat s rukama (chapadly?) v klíně. Chopí se lidé nabízené šance?
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/04
Lucc | **** | před 248 dny
Povedená hororová pocitovka s docela akčním závěrem a rozuzlením, které má hlavu a patu. Uvítal bych asi ještě hutnější atmosféru domu a hospodářství, kam zavítal snoubenec jižanské dívky, aby se seznámil s rodinou. Ještě jeden dva náznaky toho, že věci nejsou-tak-úplně-v-pořádku. Ale jinak spokojenost a nechápu nízké hodnocení. Nejlepší horor z Tennessee, který jsem kdy četl :-)
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/04
Lucc | *** | před 248 dny
Long story short: zajímavý svět i postavy, pitomý a nudný příběh.
Na povídce mne zaujalo fiktivní, pravděpodobně alternativně-historické prostředí jihu dnešních USA, které jsou ještě frankofonnější než je známe. V jemných náznacích autor dokázal načrtnout svět s jinou (a přitom tak stejnou) stratifikací společnosti či zcela odlišným vzděláváním, ale nechal dost prostoru pro čtenářovu fantasii. Taktéž charaktery podal moc dobře. Je tedy škoda, že svou dobrou práci zabil průhlednou fintou, na které vystavěl děj. Nechci se o tom dál šířit, abych nevyzrazoval. Jediný smysl, co mne napadá, je podobný Bacigalupiho poselství o konci civilizace vlivem nárůstu složitosti a zároveň opadnutí zvídavosti lidí a kolapsu vzdělávacího systému. Náznaky by v povídce byly, ale i tak je to pro čtenáře z našeho světa hrozná nuda a neřekl bych, že to bude fungovat jako memento.
Celkem fajn romám zasazený do daleké budoucnosti a cizí hvězdné soustavy. Na čtení mě navnadila mimo jiné povídka ze stejného světa, která vyšla v antologii Life Beyond Us, takže jsem se těšila, že se o zajímavém prostředí dozvím víc. Což se taky stalo, ale nakonec se naprostá většina zápletky stejně opírá o lidi a jejich vlastnosti, zejména ty nehezké.
Autor si zejména v epilogu připravil prostor pro další díl(y), ale není to žádný strašlivý cliffhanger.
vyšla v: Na plný plyn; Rej stínů
louza | *** | před 250 dny
Vcelku tristní povídka o partě dětí, kteří najdou mrtvolu prehistorické obludy. Spíš než na příběhu je to postavené na hašteřivých dětských dialozích. Pointa tam je, ale mohlo to mít klidně dvě tři stránky. Jako pocta Bradburymu to asi funguje, ale na Hilla mi to přijde málo i když to má jeho typické rysy.
Oproti prvnímu dílu více politická než technologická fantastika. Dobová naivita a občasné „ejhle, náhody“ lze odpustit díky čtivému a dramatickému zpracování. Ve vyvražďování oblíbených postav byl snad Hrubý vzorem Sapkowskému.
Na cestách časem je náramná jedna věc. Opravit chybu je pouze otázkou
další cesty do minulosti. To byste nicméně nesměli být Dušan Hofírek,
jehož jméno by v Ottově slovníku mohlo figurovat pod heslem Malér. Tisíc
let semhle, milión támhle a katastrofa buší chapadly na dveře. A marně
můžete opakovat: „Hlavně to, Hofírek, už znovu neposer…“
Jestli jste si kdy, mysleli, že česká fantastika má nějaké literární
zábrany, Michal Březina vás prostřednictvím románu Zlé časy rychle
vyvede z omylu. Dobrodružství je to natolik pitoreskní, až by se snad
klidně opravdu mohlo stát. Nebo se právě děje? Ve světě paralelních
časových linií není nikdy nic jisté. Přidanou hodnotou je pak autorova
bezkonkurenční schopnost udělat si ze všeho a všech legraci. Pomocí
vynalézavých metafor, selského přístupu a – nebudu vám nalhávat –
bohapusté psiny, dokáže bavit příběhem, jehož počátek, prostředek
i konec ve svém důsledku jedním jsou. Jestli tomu nerozumíte, nerozumíte
tomu správně. Přeji příjemnou zábavu.
A tady uz dosel dech. Takovy konec si Strasak nezaslouzil. Nektere pasaze neskutecne natahovane .. to ze prebehl od plotu k roku, za nej nakoukl a bezel zase k dalsimu rohu atd. … a pak najednou rychly konec knihy a slus. Knihu jsem docetl spise z povinosti a ocekavanim toho, ze se to na konci zlepsi, ale neni to tak a za me velka skoda.
Strasak je porad prijemne pocteni, ale ten downgrade schopnosti, protoze uz byl moc dobry, je divny. Nekolikrat vlozeny nove zajimave postavy, ale jakykoliv jejich dalsi rozvoj neni a behem chvile mizi v propadlisti dejin. Jako oddych dobre, ale misty to skripe.
Premisa je na dnešní dobu odvážná, hlavní hrdina si koupí stroj, který má víceméně obdobu lidské mysli s egem emocemi etikou a tak. Není odvážná jako že by to bylo něco šokujícího, ale spíš že tohle pojetí už je jednak literárně opakovaně zpracované, a jednak, pokud se nad tím jen trochu zamyslíme, je z komerčního hlediska totálně nepraktické, navíc ve společnosti, jakou autor popisuje – lehce alternativní Británie i eticky a právně neobhajitelné. Takže jsem byl velmi zvědavý, jak se s touhle výzvou zkušený spisovatel popere. Nebudu napínat, moc to nevyšlo. Vždycky když by to vypadalo na opravdu zajímavý konflikt té vyrobené myslí kontra majitel případně celý lidský svět, nějak to zapluje do bezpečných vod úvah o etice a morálce kdy robot jakože nastavuje zrcadlo a žádná velká překvapení se nekonaji. Včetně nerozjeti jemně naznačené zápletky že stroje už jsou také možná mezi námi. Nepomáhá tomu ani dost noumovity hlavní hrdina a snaha mít z toho především mainstream beletrii, kde jsou důležité vztahy citečky a osobní příběhy – to bohužel robota, který by měl být v centru děje staví na druhou kolej. Nepotěší ani hlavni rozuzlení které je opět vycouváním že zajímavě vyhroceného konfliktu v podstatě směrem k nijak objevné moralitě. Kniha rozhodně není brak, autor je dost schopný aby to udržel pohromadě a v rámci běžné beletrie neurazí a pobaví. Pokud to hodnotím jako fantastiku o robotech mi to ale připadá nepromyšlené a nijaké a autor takového formátu by měl být schopný téma chytit za mnohem správnější konec, i když s ním třeba nemá zkušenosti.
Začátek ok, autorovi se dokonce daří vybudovat dobrou atmosféru, prostředek strašlivá nuda, kdy chce člověk knihu zahodit, závěr to zachraňuje a opět zdvíhá do kategorie „zábava“. Po většinu knihy jsem se však nedovedl ubránit dojmu, že na Mellicka je to málo ztřeštěné…a na „klasický“ horor moc Mellickovské – je to asi dáno tím, že se kniha neodehrává v žádné fantastické zemi/dimenzi. Samozřejmě varování, že kniha je pro 18+ a citlivý čtenář ji nemá číst…to by bylo platné možná někde na nábožensky fanatickém jihu USA, nikoli v ČR, tady je to čirý marketing.
Žánrově čistokrevná YA, která používá zaběhlé postupy, věčně naštvaná hlavní hrdinka s temnou stranou se kterou ale statečně bojuje, outsiderka která během knihy ke štěstí přijde, však to znáte, jo a milostná linka nesmí chybět. Je to ale slušně napsané. Prostředí školy magie která učí sama, zavěšená v jakemsi podivném neprostoru, je ovšem skvostné. Když se k tomu přidá nekonečný boj s širokou škálou netvorů kteří napadají jen a jen čaroděje a celkem zajímavý systém magie, je o zábavu postaráno i když vysvětlovací pasáže by mohly někoho odradit, mě vyloženě bavily. Rozhodně počin který stojí za přečtení i kdyby další díly stály za nic.
Opravdu zvláštní román, jakoby sešitý ze dvou hodně odlišných částí, navíc v hned dvojitém rámci příběhu v příběhu, což ovšem začátkem dvacátého století bylo myslím vcelku obvyklé. Měl jsem trochu strach, že Dům na rozhraní bude nějaké dnes již nečitelné muzeum, nicméně není tomu tak. Čtenář samozřejmě narazí na z dnešního pohledu spíše roztomilé archaismy (hrdina neustále tráví čas klidně i celonoční četbou, další dva zase pravidelně věnují čas dovolené společnému kouření dýmek), nicméně obavy z nějaké staré veteše nejsou na místě. První část průzkumu podzemí a boje s nestvůrnými kanci je prostě strhující, ta druhá kosmologická fantasmagorie, to je opravdu zvláštní trip :-). Každopádně myslím, že Hodgsona stojí za to číst i dnes, toto jsou ty základy, na kterých žánr stojí až do dnešních dnů.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/04
Lucc | ***1/2 | před 255 dny
Krátká povídka, která mi uvízla v paměti natolik, že i po 20 letech od prvního čtení jsem věděl, co a jak. Manželskou rozepři popisuje docela uvěřitelně. Jen ji musíte odpustit závěr, který je prostě klasický šokantní DEM, který nemá žádnou logiku. Owls are not what they seem.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/04
Lucc | ****1/2 | před 255 dny
Magazín se touto povídkou láme do moderna. Je to žánrem (trochu new weird), je to novým a svěžím autorem a také tím, že Kobylky oproti běžnému obsahu čísel sklonku 90. let moderní prostě jsou. Nic nevysvětlují, jsou fascinující, drsné až nechutné a nedělají si hlavu s nějakým klasickým zakončením příběhu. Po dlouhé době mne nějaká povídka v magazínu v dobrém slova smyslu šokovala, zavedla za hranu uvěřitelna a všednodennosti, mimo mou komfortní zónu. A je úplně jedno, že kobylky v ní nejsou kobylky.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/04
Lucc | *** | před 255 dny
Watson umí lépe, ale tady si myslím, že povídce ublížil překlad. Je totiž dost poetická, přitom je v ní plno odborných věcí (jantar, rogala, Kaliningrad). A sám autor sice našlápnul pěkně, ale připitomělým koncem a nedostudováním reálií (silné tatranské pivo :-D povídku odsoudil do průměru. Jinak je o vztazích, nevěře, strachu od základu změnit život a o vášních – létání a jantaru.
Tradiční teenagerská vyvražďovačka s použití trochu netradiční ingredience. Puboše vraždí dětský kolotoč? Divnej nápad v takhle klasickým podání fakt může ještě fungovat? No. Evidentně může.
Jo! Jo! JO! Byznismen přijíždí do zastrčeného anglického městečka. Vtipné. Brutální. Brutálně vtipné a vtipně brutální. Napsat takhle dobrou povídku z ingrediencí tak klasických (rozuměj roky provařených) je kumšt mistra. JO!
Lovci monster po česku. Ostatně která jiná země, než srdce Evropy,
může nabídnout tak pestrý výběr nejrůznějších strašidel?
Úvodní povídku si vzal na starost sám Larry Correia, jenž vás provede
uličkami staré Prahy při honbě za fextem. Následuje morbidní případ
s vodníkem, souboj s Brněnským drakem, lov na hejkaly, pátrání po
můře, konflikt s Bezhlavým rytířem a nečekané odhalení hanebných
praktik bludiček. Poslední čtyři texty se pak maličko odlišují od
zavedeného konceptu – hrdiny jsou spíš náhodní civilisté a sami Lovci
jsou častokrát vedlejšími aktéry vyprávění. Ať už jde o trable se
skřítkem hospodáříčkem, nesnáze se strašidly, brutální střet
s jezinkami nebo útok lešijů.
Staří známí Lovci z Fantomu i pár nových tváří, se kterými jste se
dosud nesetkali, různorodým způsobem dokazují, že „najít a zabít“ je
pouze polovinou jejich práce. Je v tom vtip, spousta střílení, něco málo
krve a malinko hororu, jež z povídek dělají přesně to relaxační
čtení, které od podobné literatury čekáte.
Takové výjevy a experimenty (Sivého Tamarýna jsem kvůli jeho experimentální formě ani nedokázal dočíst), mám trochu pocit, že si prostě autoři chtěli udělat radost, a tak si ji udělali. Výsledek je poněkud rozpačitý a pro outsidera neprůhledný. Kdo se víc vyzná v Asterionu, asi si to užije víc než já, který vlastně ani nechápe premisu, tedy: co jsou zač ti noví bohové a proč by mě měli zajímat.
Paráda. Brutální honička náklaďáku a motorek s přesahem. Naprosto nepřekvapivě hodně Kingovská, naturalisticky psaná povídka. Přestože jde o naprosto čistokrevnou řež, líbí se mi jak se autorům povedlo zakomponovat děj i uvěřitelné charakterové rysy jednotlivých postav, stejně jako mnohoznačnost i osudovou nevyhnutelnost naprosto zbytečného konfliktu. Dílko bylo i zkomiksované, ale textová verze se mi líbí mnohem víc. George Miller by byl dokonalým adeptem na zpracování filmové verze.
Překvapivě mi návrat do série po 6ti letech nečinil větší problémy. Některé postavy jsem si sice musel připomenout, ale internet je plný různých wiki stránek, takže jsem nikdy nehledal dlouho. Jinak je to typické putování z bodu A do bodu B prostřídané přestřelkami a sem tam nějakým menším zvratem. V tomto případě mi to nevadí, ale v dalších dílech bych čekal trochu zajímavější dějovou zápletku. Konec rozhodně nechává mé zvědavé já napnuté…
Dobrá psychologie postav, děj odsýpá, historické postavy se chovají historicky, což mám ráda.
Sarrantonio, Al
louza | **** | před 259 dny
Velmi dynamická kolekce. Při pohledu na extrémní šíři hodnotícího spektra, které jsem použil to bude možná znít divně. Ale tohle je dobrá sbírka. Přestože některé povídky výrazně nesedly, nebo zaujaly svou originálně vycízlovanou špatností, tak zaujaly. Nemusíte s nimi souhlasit, nemusí se vám líbit, ale emoce vzbudí. Byť třeba negativní. Šedý plebs průměru, kdy čtete povídku a za pět minut už nevíte o čem byla tady nečekejte. Kniha, která rozhodně dostojí svému jménu.
vyšla v: Na plný plyn; Velká kniha příběhů pro XXI. století
louza | ****1/2 | před 259 dny
To je Hill jakého mám rád. Břitký a nápaditý. Skvěle odvyprávěný. Čpící originalitou a sympaticky provokující. Hlavní hrdina žije v kopcovité krajině na útesech (což nepřehlédnete) a otevře zapovězená dvířka do neznáma. Čtivé, svojsky poetické a s dobrým závěrem. Paráda.
vyšla v: Nejlepší science fiction a fantasy 2010; Velká kniha příběhů pro XXI. století
louza | ** | před 259 dny
Strukturou spíše román než povídka. Kamarádi z muzea aviatiky se snaží udělat radost své umírající kolegyni rekonstrukcí dávno ztraceného filmového pásu a při tomto pokusu se začnou dít fantaskní věci. Text je strašně utlachaný. Autorka obětuje nemístně hodně prostoru na vytvoření prostředí a vztahů mezi charaktery. A není zábavné čtení. Ve dvou třetinách povídky se začne dít cosi zajímavého a mysteriózního. To se ale nevysvětlí ani na takové úrovni, aby si čtenář mohl pointu dofabulovat. Snažení tak knočí ve slepé uličce. Podprůměrný text.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/04
Lucc | ** | před 260 dny
BB sleduje přistání sondy na Jupiteru a její ponor do stokilometrové hlubiny vodově-čpavkového moře a pátrání po možném životě. Nejsem fyzik ani chemik, ale oboje mi přijde jako pitomost. Při obrovské gravitaci Jupitera by musel být v 100 km hloubce „moře“ o dost větší tlak než na dně oceánu na Zemi, ne? Technicky v blízké budoucnosti těžko řešitelné. Také voda na Jupiteru bude asi z říše snů a v technicky se tvářícím sci-fi z 90. let nemá místo. Oba faily mne rozladily. Povídka sice dopadem směřuje jinam – do civilizační depky – ale ani ta mne nijak zvlášť neoslovila. BB se snaží tíživost okořenit jakože vtipnými prostřihy do týmu nerdů ve velíně, kde probíhá pod radarem boj o nej slepici v hejně. Jenže to celé prostě nefunguje. Aspoň na mě ne.
Třetí kniha soudobé oceňované prozaičky Celeste Ng, první, která patří do fantastického žánru. Jak už to u podobných výletů literátů středního proudu často bývá, zvolila autorka žánr dystopie, když ukazuje velmi blízkou a uvěřitelnou budoucnost Spojených států, ve kterých se společnost ubírá dosti nebezpečnou, leč bohužel uvěřitelnou cestou. Ng ve všech svých románech tematizuje postavení američanů asijského původu, konfrontovaných s majoritou a nucených žít tak, aby v ní obstáli. Podobně jako ve svých předchozích dílech staví do Ng do středu pozornosti rodinu s opatrným otcem a silnou matkou. Rozdíl oproti starším titulům je ale zásadní, zatímco dříve Ng popisovala rodiny rozbité zevnitř, především díky komplikovaným vztahům mezi rodiči a dětmi a také sourozenci navzájem, nabízí nyní rodinu silnou a funkční, zničenou díky tlaku zvenčí. Zápletka se točí kolem násilného odebírání dětí rodičům a také odvahy k nekonformním postojům, k tomu ozvat se proti tomu, co je špatné, byť to znamená cestu na okraj společnosti. Na jedné straně stojí nemilosrdný PAKT – soubor amerických hodnot, které je třeba chránit proti všem podvratným živlům, vznikl jako reakce na velkou hospodářskou recesi, ze které byly nakonec obviněny rejdy asiatů, proti němu pak odboj prezentovaný zejména uměním a různými happeningy. Hlavní hrdinka je básnířka, jejíž verše o ztracených srdcích se spíše shodou náhod stanou leitmotivem těchto protestů a až jejich autorství a následné represe jsou tím, co ji donutí vyměnit pohodlný maloměstký život za nejistotu ženy na útěku. Hlavní kotvou je ale mateřská láska, právě ta, kterou matky pomocí pohádek předávají svým dětem je nakonec tou největší silou, která dokáže dát naději. Ng se tentokrát podařilo líčením vztahu básnířky a jejího syna Ptáčka dosáhnout drtivého účinku na čtenářovi emoce, právě proto jsou Naše ztracená srdce jejím doposud nejlepším románem.
vyšla v: Velká kniha příběhů pro XXI. století
louza | **** | před 261 dny
Příběh, který rozhodně šokuje setkáním s mimozemskou entitou co lidstvo při první příležitosti nechce sežrat, nebo alespoň zotročit. Je to vlastně docela dojemně jednoduchá konstrukce mezihvězdné robinsonády. Dobré.
vyšla v: Velká kniha příběhů pro XXI. století
louza | *** | před 261 dny
Nežánrová povídka psaná Moorecockovým vybroušeným k věci stylem. Místy působí skoro až faktograficky. Je dost jasné, proč jí napsal i proč byla zahrnuta do sbírky, leč bohužel bez hlubší znalosti kontextu a při absenci komentáře nezasvěcenému mnoho neřekene. Protože nemá šanci rozlišit, co je realita a co fikce, ani koho ten text vlastně zpodobňuje. Pro určitý okruh lidí nejspíš důležitý, ale pro svět ignorovatelný text.
Žádné lehké čtení, ale těžko uchopitelný (až těžko pochopitelný) experimentální text. Nicméně oproti mnoha podobným z něj na všechny strany netrčí chtěné intelektuálství a přes řadu bizarních momentů jde o poměrně silný, dobře vystavěný příběh.
Nesmírně zajímavý výběr spíš fantaskních až fantasmagorických, než prostě fantastických povídek cca od poloviny 19. do začátku 20. století. Většina z nich zaujme spíše působivou atmosférou než dějem, ale za přečtení rozhodně stojí.
vyšla v: Velká kniha příběhů pro XXI. století
louza | ***1/2 | před 262 dny
Tak trochu Bradburyovská povídka o zvláštních entitách lidí s umělým nosem. Motiv je bohužel infantilnější a autor se z něj v pointě pokouší trochu vymanit, což snižuje dopad textu. Celkem fajn čtení, ale známe lepší, podobně konstruované.
Kocián, Miroslav
Lucc | ***1/2 | před 263 dny
Příjemné a pestré číslo, které sice má slabou povídku (Dívka s neproniknutelnýma očima), jednu totální potřeštěnost (Sedm divů vesmíru) a jedno zklamání (Coney), ale nahoru ho táhnou jako vždy skvělí Varley a Bradbury a zdatně jim sekundují i některé autorky (Henderson, M. Z. Bradley). A je tu dokonce čtivá povídka od Gena Wolfeho. Fajn kousek posledního polarisáckého ročníku.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/03
Lucc | **1/2 | před 263 dny
Čaj a křečci Michaela Coneyho pro mne kdysi při prvním čtení v 90kách bylo zjevení. Ještě pořád by to byla asi první povídka, která by se mi vybavila, když se řekne „magazín“. Druhé čtení po letech už nějak nebylo ono a další Coneyho povídky jsou ještě slabší. Vlkodlaci opět rozehrávají téma xenofobie a jakoby i cosi víc (kopule vs. venek). Asi se chtěl k cyklu vrátit a rozepsat ho. Jestli to udělal nevím, ale i kdyby ano, česky si to skoro jistě nikdy nepřečteme. A vlastně by nejspíš nebylo o co stát. Vlkodlaci totiž nejsou moc dobří. Dialogy zůstali fajn. Také postavy jsou příjemně šablonovité. Ale rozuzlení začne být jasné asi ve třetině a fotbalové prostředí autor asi moc dobře nezná. Prostě to nějak nebylo ono. Zamačkávám slzu a žiji svůj život dál již bez M. G. Coneyho a jeho prózy. Fňuk.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/03
Lucc | ***1/2 | před 263 dny
Čaroděj(ka) Lythande versus mořská panna. Příběh banální, ani autorčin sloh nemusím. Přesto hodnotím výše než ostatní práce z tohoto světa, protože mne to nějak více chytlo. Že by kvůli pochybnostem o sobě samé, které Lythande snad poprvé má? Ale spíš mám slabost pro mořské panny. Pro čarodějky skrývající svou ženskost tedy slabost nemám určitě.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/03
Lucc | ** | před 263 dny
Ztřeštěnost, určitě občas odkazující na něco reálného, což by mělo zvýšit vtipnost textu, ale to něco se nachází povětšinou mimo sféru mého poznání. Humor povídky se tedy u mne míjí účinkem. Koukám, že v tom nebudu sám. Sloh má povídka ale povedený.
Kocián, Miroslav
Lucc | *** | před 263 dny
Slabší číslo. Žádná z povídek není vyloženě pecka a některé jsou cílené na určité publikum a nebudou vřele přijaté širokou veřejností (Pro Richera, pro cizince od N.K.Hoffmanové nebo třeba alenkovská variace Bdělými zraky nikdy neviděna, IMHO nejlepší povídka čísla).
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1998/02
Lucc | *** | před 263 dny
Novela s potenciálem románu. Bretnor podle mne honí příliš mnoho zajíců, když nechává do prometheovské mise promlouvat politiku, ale chápu, že se mu hodilo vytvořit na postavy tlak času a okolností. Technickou stránku nechci hodnotit. Ona také téměř žádná není a ponorkám s neprůstřelným sklem nerozumím. Postavy ale působily tím až příliš charakterním a dokonalým dojmem jako ve starých filmech. Kdo měl správný politický názor byl také správný člověk. A kdo je správný člověk, přece nemůže mít své malé postranní úmysly, své hříšky nebo alespoň nenálady. Pro klasické scifisty odkojené zlatým věkem bude Gilpinův prostor fajn, protože je modernější variantou téhož. Ostatní se mu raději vyhněte. Vybízí k touze po objevování a po nepoznaném, ale to je asi jeho jediné výraznější plus.