Poslední přidané komentáře
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/05
jasonix | **** | před 335 dny
Dobře napsanou strašidelnou historku si přečtu rád, obzvláště ve svěžím moderním kabátě a s citlivě dávkovanými indiciemi. Btw, dětská nevinnost se tak báječně vyjímá vedle morbidnosti a brutality, že pánové Bradbury a Kuttnere? Ano, děcka jsou nebezpečně zvědavá, nezodpovědná a krutá … neřízené střely našich domů. Strašnější než strašidelné předměty samotné. Ale ať to ty moje hlavně neslyší! :)
Zatímco u prvního dílu jsem si užíval hrdinovo zmatení z herního
systému Minecraftu, který má i nemá logiku, v případě dvojky už
žádné nové překvapení nepřišlo. Max Brooks sic oživil zápletku tím,
že přidal další postavu a vytvořil tak možnost slovních přestřelek,
spád vyprávění to však nijak neumocnilo, spíše naopak. Zápletka se
vlastně pohybuje ve vyjetých kolejích, kdy se protagonisté setkají,
vzájemně oťukávají, pak přijde konflikt, rozkol, usmíření. Vedlejší
motiv, kdy se ústřední hrdina snaží zjistit, jak a proč se ve hře vůbec
vzal, pak ztratil úplně na své atraktivitě, protože nikam jednoznačně
nevede.
Tohle všechno jsou ovšem výtky dospělého, devítiletý syn si užil se
vším všudy. On ovšem, na rozdíl ode mne ví, která bije, poznává lokace,
monstra i výrazivo, zatímco já v tomhle všem tak trochu lítal.
Naštěstí nejde o nic, na čem by příběh stál, jen si jej podle všeho
užijete mnohem víc, když máte ponětí o tom, co Minecraft je a jakým
způsobem funguje, včetně současných upgradů.
vyšla v: XB-1 2023/03
lamahe | ***1/2 | před 336 dny
Veľmi chutná urban fantasy o netradičnom súboji s diablom, atmosférou trochu pripomínajúca práce Kelly Link. Prepojenie s historickou postavou anglického kontroverzného básnika Christophera Smarta (18. st.) tomu dodáva zvláštny šmrnc. A ak má čitateľ rád mačky, tak nech si kľudne pridá ešte jednu až dve astry k hodnoteniu.
Zajímavý svět na pomezí sci-fi a fantasy autor načrtá jen zběžně. Reálně by ale mohl poskytnout prostředí pro mnohem více příběhů než tento. Dvě zvláštní individua se tu potkávají zaklesnuti v úkolu, který je možná nad jejich síly. Finální pointa střetnutí dívky Elis i kněžky válečnice zamrazí. Pěkné a příjemné čtení, které motivuje vytáhnout z knihovny dosud nečtené MacLeodovy knihy.
Kosmatka zase válí. Tentokrát téměř klasické sci-fi o kolonizaci vesmíru, kde ale vlastně o sci-fi moc nejde. Spíš o pokolení lidského rodu a Darwina se všemi jeho teoriemi. Každopádně opět skvělý nápad. Opět skvěle nepsané. Opět čtené jedním dechem.
vyšla v: XB-1 2020/07
louza | 1/2 | před 337 dny
Děsný. Asi je tam nějaký děj týkající se zlodějíčkového charakteru v prostřed fantasy světa. Problém je forma textu, který je antičitivý. Super blbě a super nezajímavě napsané. Číst je to možné jen pod pohrůžkou zbraní.
McDowell se s tím tedy nemaže, Chladný měsíc nad Babylonem představuje nekompromisní jízdu cílenou přímo na komoru. Samozřejmě, pro jeho román možná nejvýstižněji sedí slovo šestákový, v žádném případě ale není špatný. Pokud čtenář přijme svérázná pravidla pokleslého žánru, ve kterém psychologie či realistická uvěřitelnost musí jít stranou ve prospěch napětí a rychlého sledu událostí, bude spokojený. Považuju se spíš za zmlsance, nicméně tohle mě příjemně pobavilo. Žádná velká literatura samozřejmě, poctivě a hlavně zručně napsaný krvák nicméně potěší, i rozsah je tak akorát, McDowell správně skončí dřív, než začne nudit nebo příliš přehánět.
Čekáte-li tradiční příběh o pádu mocné říše, otevřete si
raději učebnici dějepisu. Richard Swan většinu své pozornosti soustředí
na detektivní linii, evokující díla Roberta van Gulika či Erle Stanley
Gardnera. Motiv hrdiny, jenž se obklopí partou pomocníků, zde funguje
skvěle, přičemž samotný detektiv není zdaleka tou nejdůležitější
figurou na šachovnici. V tomhle ohledu autor inovuje zaběhnuté standardy,
polidšťuje neomylné detektivy a především jim dopřává v průběhu
vyprávění vývoj. A ne vždycky k lepšímu.
Zároveň neopomíjí epickou stránku dobrodružství, jen namísto neurčité
fantaskní hrozby pracuje s konkrétními lidmi a jejich zvrácenou myslí.
Celek pak působí realisticky, až by snadno šel zaměnit za klasickou
historickou detektivku.
A tak jedinou vadou na kráse může být až přílišná rozšafnost osnovy,
nemluvě o neuzavřené hlavní dějové lince. Zde se pak nabízí otázka,
nakolik v dalším díle dokáže autor udržet detektivní charakter románu,
či zda pro příště zcela změní pravidla hry.
V Elrikově případě je jedna velká potíž. Jeho příběhy totiž nevznikly chronologicky ale na přeskáčku, což se spousta výborů z díla snažilo více či méně úspěšně vyřešit. Vydavateství Deus to asi myslelo upřímně a chtělo zachovat formální vnitřní logiku díla. Problém knihy ovšem je, že pojí dva diametrálně odlišné texty oddělené dvěma dakádami. V první části Elrik z Melniboné ze začátku 70. let jsou čtenáři uvedeni do světa svébytného albína. Autor tu používá svoji strohou vyřídilku známou třeba z trilogie mečů. Hrdinu i jeho pozadí spíše načrtá než vykresluje. A přesto, že většina knihy stojí na úsečných dialozích, všechno krásně funguje a čte se to jedna báseň. Děj švihá, nikde žádné prodlevy, jen plejáda opravdu pěkných nápadů. Ty sice najdete i v následujícím příbehu Pevnost černé perly. Ale těch canců…! Autor se za dvacet let propracoval naprosto neuvěřitelně nudnému popisnému fantasy na hony vzdálenému svěží formě z počátku sedmdesátek. Druhá část zabírá 60% knihy, ale četl jsem jí tak pětkrát déle než úvodní příběh a několikrát jsem vážně uvažoval, že to vzdám. Uff. Tohle fakt nejde hodnotit jako celek. První kniha 90%, druhá 40%.
Tohle opravdu není klub náročného čtenáře :-), ale kniha je přesně tím co čekáte z anotace i obálky. Takže nastavte si vnitřní hodiny na sladkých dvanáct a vzhůru za dobrodružstvím. Autor efektivně používá oblíbené prvky jako odstrkovaná outsiderka, která dojde úspěchu, mrtvý otec na jehož cti je nesmazatelná skvrna, kluk kterého hlavní hrdinka nesnáší ale…(milostná linka naštěstí spíš naznačena), náhodný nález pokladu, hrdinní stíhací piloti, kteří jsou jedinou obranou proti zničení svého lidu a tak. A samozřejmě hrdinka v sobě má i prvky Vyvoleného. Svět kde se to odehrává, je docela atraktivní plný tajemství minulých i současných. Principy leteckých soubojů jsou jak z videohry. Autor ví, jak všechny ty známé obehrané věcičky použít, přisypal něco originality a výsledek se v rámci svého žánru čte dobře.
Ako horor to stálo za figu, ale napriek tomu som si tento príbeh o jednej divnej rodine slušne užil. Zápletka je vystavená výborne – chlapík z bohatej rodiny skúma, čo došľaka primälo bratranca k plánu oženiť sa so ženskou z rodiny, ktorá oddávna vzbudzovala v meste všeobecný odpor. Napriek väčšiemu počtu strán som sa ani na okamih nenudil a záver nebol presne taký akoby sa dával očakávať.
Atraktivní námět a prostředí, zavedená dobrodružná série s obstojným hodnocením na goodreads. Mě to ale vůbec nesedlo a docela jsem se nudil. Hlavnim důvodem není určitá klišoidnost, která k téhle literatuře ve skutečnosti patří. Kořenovým problémem je, že se to autor pokusil napsat příliš seriózně. Tímhle si pak podrazil nohy prakticky ve všem, schematičnost postav nad kterou bych jindy mávl rukou najednou nesmírné vyčnívá, pokusy čtenáře dojmout buď nudí nebo iritují, akce moc nebaví protože na seriózní drama to nemá atmosféru a na cokoli jiného je zbytečně usedlá…atd. Navíc fungování postapo komunity zhusta pokoušelo můj smysl pro správnost (narozdíl od např takového prvního Sila, Města v oblacích apod). Vzhledem k tomu že série se drži a asi i živí svého autora, nebude to obecně ztracený případ, ale nákup hodně zvážit.
Sbírečka je sympaticky malá a od pohledu působí jako lehčí plážové čtení. Sešla se v ní ryze ženská dílka, žánrově vyvěrající ze SF, magického realismu, pohádky, ale najdeš tu i povídku zcela nefantastickou. Autorky svá témata uchopují po žensku, s vtipem, ironií a hravostí (ano, to slovo mě napadalo asi nejvíckrát). Ať už jde o cestování v jiných rovinách či v čase, o jasnovidectví, o sněžného muže, nebo třeba jen o zahradní dekorace. Moc mi nesedla pohádka Pat Murphyové, ostatní jsou slušný nadprůměr. Trochu víc zde pro mě vyčnívá „Hejno zahradních plameňáků“ – opět od P.Murphyové. :)
vyšla v: Plameňák na konci léta
jasonix | ****1/2 | před 338 dny
O dělání kruhů na vodě bez vody. :-) Hořce úsměvná historka, jež konfrontaci mužské ješitnosti a ženské umíněnosti extrapoluje jako střet tradice versus svobody projevu, řádu versus chaosu.
vyšla v: Plameňák na konci léta
jasonix | **** | před 338 dny
S tragédií se lze vyrovnávat různými způsoby. A s celibátem vlastně také. :-) Povídka s hravostí pojednávající o vážných věcech, překypující intenzivními vůněmi, barvami… a také zvířaty, jež jí dávají příchuť pohádky či bajky. Hugo z hor trochu jinak.
vyšla v: Plameňák na konci léta
jasonix | **** | před 338 dny
Mimolety jsou skvělá premisa. Hlavně, když jsou podané takhle „po ursulovsku“… jako když se baví kámošky. Líčit výlety do jiných rovin existence z pohledu hard SF by už totiž bylo nudné klišé.
vyšla v: Plameňák na konci léta; XB-1 2013/08
jasonix | ***1/2 | před 338 dny
Je nebo není znalost budoucnosti výhodou? A je také rozdíl, zda znáš budoucnost nebo budoucnosti… Autorka tyto rozpory ilustruje na lovestory dvou jasnovidců. Rozkošně si pohrává s možnými alternativami a po žensku zkoumá, co to dělá s psychikou a emocemi.
vyšla v: Plameňák na konci léta
jasonix | ***1/2 | před 338 dny
Stejně úsměvná jako trpká anekdotka z prostředí dnešních indiánů. V podstatě časovka, ale s velkou „omáčkou“. A tak usilovně se vyhýbající všem časovkovým klišé, až skoro upadá do klišé sociálně-rasové tématiky. :-) Smutný osud Vinnetouových dědiců.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/03; XB-1 2015/09
jasonix | ****1/2 | před 338 dny
Tuhle archeologickou detektivku už tu jiní vychválili dost a dost. Ale nemůžu popřít, že je fakt dobrá. :) Připomíná spíš sbírku minipovídek zarámovanou mimozemským průzkumem. Na pitvání reliktů z masajské historie Resnick rekapituluje lidskou historii a je to krvavé, absurdní i alarmující. Neukazuje nás, vládce galaxie, ve zrovna růžovém světle a nutí čtenáře uvažovat nad tím, co je „lidskost“ a co dělá člověka člověkem. V něčem mi to evokuje pozdější Čerpadlo 6, v takové pre- a mikro- verzi. Drobná kritika směřuje jen na adresu překladatele (verze ve F & SF) – slovo „nejfascinujícnější“ je teda bizar.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1992/03
quinnet | ***1/2 | před 339 dny
John Smith a Jane Dow, ako ich vtipne pomenoval TS, sú ničím zaujímaví samotári, ktorým sa po rokoch nudného života stane niečo nečakané. Poviedka, v ktorej sa na prvý pohľad nič nedeje, ale krehký príbeh je nezvyčajne pôsobivý.
Za mě je tohle hrozně promarněná příležitost. Čekal jsem „romantiku“, na to jsem byl připraven. Nebyl jsem připraven na plnotučnou červenou knihovnu. Hrozně zajímavý svět, ve kterém koexistují „mudlové“ a „čaroděj(ové/ky)“, aniž by o sobě věděli, i na jedné univerzitě. Velšská čarodějná šlechta, americká plebejská poločarodějka, krámek s kuriozitami… všechno je na svém místě, i pohon děje je zajímavý (nechtěné prokletí ze zlomeného srdce).
A pak je tohle celé využito k tomu, že se líbají, myslí na sebe, milují, tu, tady, onde. Och, nyní se dotkla jeho mužné hrudě! Ach, zabořila se do rudého saténu postele s nebesy! Jej, šáhl jí mezi nohy! Uf, zachytila jeho vůni. Má mě ráda, nemá mě ráda, má mě rád, nemá mě rád. Děj je nakonec naprosto nelogický a hnaný ani tak touhou vyřešit problém, ale prostě touhou.
Kdo sjíždí červenou knihovny, nechť si klidně dvě hvězdy přidá. Ostatní se musí smířit s tím, že budou dost míst již tak krátké novely přeskakovat a za své peníze dostanou takovou střední povídku. Kdyby se totiž vyhodila všechna erotika, zbude tak 50 stran – vcelku zábavného – textu.
Celkem pěkný kříženec noirové detektivky s urbánním masakrem na žamboší způsob. Škoda, že se víc nedozvíme o hlavním hrdinovi, který celou dobu někoho připomíná, ale nakonec – alespoň u mně – nikoho nepřipomene. Zkrachovalý detektiv, který má vyšetřit zmizení jedné mladé „ženy“, shodou okolností švagrové šéfa místní démonské mafie. Má a musí, protože to někdo hodil na něj. Takže místo aby se dál opíjel, musí si vzpomenout, že kdysi býval paladinem, legendou, „na vrcholu potravního řetězce příšer“.
Je to napsané hravě, ale překvapivě jen s minimálním průsakem Okouna a obecně popkultury. Rád bych se o tom světě i o hlavním hrdinovi dozvěděl víc, takže doufám, že to není poslední kniha z daného světa.
Snad poprvé se mi stalo, že se mi Gibson četl dost špatně. Je pravda, že jsem se prokousával i Neuromancerem, jenže i když v jeho prvotině člověk nerozumí motivaci postav, nerozumí tomu prostředí a trvá se chvíli rozkoukat, aspoň může sledovat, co se děje. V Médiu se často stávalo, že jsem nějak netušil, kde se to zrovna odehrává, kdo co řekl a komu to řekl, natož co vlastně řekl. Až do strany 80 jsem v podstatě jen doufal v zázrak, protože sledovat děj se jevilo jako nadlidský úkol. Naštěstí se to pak zlomilo a já získal pocit, že čtu Gibsona, konečně.
Ale jinak se mi ten přístup líbí. Technologii nepopíše, stěží pojmenuje, a používá ji tak často, až člověka musí trknout, co to je a k čemu to slouží. Věci se odkrývají pomalu a leccos mi seplo až v půlce, o to podmanivější jeho vize byla.
A úplně boží byl způsob pojmenování kapitol, kdy autor jako by zpětně hledal nenápadné fráze, drobné jednou zmíněné předměty a zcela nedůležité detaily, aby je použil jako názvy.
Nenechte se zmást „young adult“ balením, ve kterém je tahle kniha servírovaná, není to sbírka stokrát omletých klišé, jak to s tímhle žánrem(?) často bývá, ale opravdu nadprůměrná fantasy. Pohádková témata jsou tu zpracovaná nápaditě a zároveň příjemně realisticky, charakterizace je zajímavá a komplexní, celé je to velice čtivě a krásně napsané a chvílemi tak napínavé, že text budete místo čtení spíš vdechovat. Trochu jsem měla problém se vžít do hlavní hrdinky, ale není to tím, že by byla hůř charakterizovaná než ostatní postavy, prostě asi jen není můj typ člověka. Taky bych se byla obešla bez sekundární romantické dějové linie – jednotlivé scény byly sice výborně napsané, ale celek trochu nepřesvědčivý, popravdě se mi až do konce knihy tak docela nepodařilo přijít na to, proč bych měla chtít, aby se zrovna tihle dva lidi dali dohromady. Ve skutečnosti to ale není moc podstatné, protože vztahové peripetie tu zabírají jen málo místa, většina je věnovaná boji s Hvozdem. Celkově to byl opravdu příjemný čtenářský zážitek, takže pokud je trochu neobvyklá pohádková fantasy váš styl, rozhodně si knihu nenechte ujít.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1992/03
quinnet | *** | před 340 dny
Ak prehráte stávku s vlastnými dcérami, môžte skončiť, napríklad, v nekonečnom rade na lístky Michaela Jacksona. A rátajte s tým, že to nebude jednoduchá noc, keďže už v prvých odstavcoch je učinené zadosť SF vo forme mimozemskej invázie. Skrz-naskrz priemerná poviedka, ktorá najmä poteší trefným uťahovaním si z nerestí priemerného Američana.
Romance v originálním pojetí z pohledu zombíka, co se mění v trochu méně zombíka. Bohužel důvod proč se tak děje a celý závěr vyznívá spíš jako šípková růženka, než jako zombie survival romance. Vymyslet, že řešením celé zombie apokalypsy je jen jeden polibek, je na úrovni 8 leté holky a vůbec se do knihy nehodí.
O úlohe hradu Blansek, ako autor informuje hneď v prvom odstavci, nie je z čias husitského povstania v spisoch žiadna spoľahlivá zmienka. Túto skutočnosť VZ využil na napísanie historickej fantasy. A keďže okolie zrúcaniny je prešpikované mnohými jaskyňami, pridal do textu aj nejaké tie hororové prvky. Príbeh ničím nevybočuje zo slušného štandardu, autor sa snažil pridať v priamej reči aj nejaké tie archaizmy. Myslím, že poviedka nikoho neurazí.
vyšla v: Fantázia 2015; XB-1 2019/07
quinnet | ****1/2 | před 343 dny
Tak tohto autora si budem viac všímať, už druhá jeho poviedka čo dosahuje kvalitou prekladové texty najlepších renomovaných spisovateľov SF. Keby námet nebol požičaný od Bielej veľryby /asi – nečítal som/ dal by som možno aj plnú pálku. Bývalý hviezdny kapitán je jeden z posledných čo zostali na morskej planéte Ooluvai. Spiatočnícka stratégia ľudstva vyľudňuje obývane svety a tak je tu len pár veľrybárskych lodí, ktoré ešte lovia tajomné vorvaňovce. Ale Ernesta zaujíma už len ten jeden – Skokan. Melancholický príbeh, ktorý dokáže na konci aj nečakane prekvapiť.
vyšla v: XB-1 2019/07
quinnet | **** | před 345 dny
Trochu som sa dlhšie začítaval, pretože zombie tematika ma až tak neláka, ale nakoniec to vypálilo nad očakávane dobre. KŠ sa darí vyhýbať najčastejšie používaným klišé, vsadila skôr na reálnejšie prvky príbehu a štylisticky čisté rozprávanie. Postapo Japonsko tiež zaujalo, ospravedlňuje to niektoré pasáže špecifickou mentalitou Japoncov a tiež je fajn izolovanosť ostrovov od okolitého sveta. Zvláštnosťou je na koniec vsunutý prequel, čo mi pripadalo trochu divné.
Excelentní pokračování skvělé série. Sledujeme další Severianovy kroky, vedoucí až na autarchův trůn, jak nám autor prozradil hned v úvodu série a často během děje připomíná. Wolfe hraje se čtenářem zručnou hru, plnou nejistoty a nespolehlivého vypravěčství, podstatou jednajících postav si čtenář nemůže být nikdy jist. Jeho kombinace fantasy a SF je opravdu magická, v knize jsou postupně odhalovány další střípky tohoto tajuplného světa. Zdá se, že jde o opravdu hodně vzdálenou budoucnost naší země, na stránkách se potkávají středověké kulisy s roboty a návštěvníky z vesmíru. Kdysi dávno jsem hrával skvělou rpg Wizardry VII, atmosféra mixu obou fantastických žánrů je hodně podobná. Krom toho v řadě vizuálně silných scén Wolfe připomíná i Lynchovy filmové fantasmagorie (zejména ve scénách z vládcova sídla), zkrátka se mi jeho psaní absolutně trefuje do vkusu, labužnická hostina!
Docela mě pobavil přiřazený tag: „alternativní historie“. Ano, pokud budeme brát Bibli jako „literaturu faktu“, potom to opravdu bude alternativní historie.
Sarrantonio, Al
jasonix | ***1/2 | před 346 dny
Antologie doslova mastodontí – a to rozměry i záběrem žánrů a témat. Opravdu těžko najít jakýkoliv jednotící prvek, snad kromě náhodné chuťové naladěnosti obou editorů. Výsledkem je jakási pizza „ventisette stagioni“ (přičemž číslovka ventisette znamená 27 :) ), kde každá sedmadvacetina představuje jinou chuť, jiné ingredience a zcela jinou kvalitu. Některé člověk slupne jako carpaccio nebo prosciutto, ale občas kroutí hlavou nad tím, zda pizzař sklerotik nezapomněl dodat sugo, jestli tam ten šprýmař místo rajčat a lososa nešoupnul jen gumové atrapy nebo v ní, drsňák jeden, naopak nenechal nedopalek či dokonce kousek prstu. Ano, fantastično je jednou z přísad většiny kousků téhle megapizzy, ať už je z ranku fantasy, legendy či gotiky, někdy ho ale nahrazuje jen určitá bizarnost nebo morbidnost (Chyť a pusť, Země ztracených, Zkamenělé postavy). Žánr sci-fi je zastoupen naprosto marginálně – Leif ve větru a Zpravodaj ze Země. Osobně mi nejvíc chutnaly tři povídky, které tady na Legii spíš propadly :-) a kde fantastický motiv buď není, nebo je upozadněn jinými tématy. V nich jsem ale ocenil jazyk, psychologii či svéráznou poetiku: Poražený, Váhy a míry a Bellerophon. Moc mi šmakoval anekdotický Život múzy, baladická Pravda je jeskyně v černých horách, strhující Terapeut, alegorické Zkamenělé postavy a Na ďáblově schodišti, psychologická studie Krev a když už jsme u toho, tak i psychodrama Padají hvězdy. Občas nadějný námět devalvuje slabší (resp. žádná) pointa – Země ztracených, Samantin deník, Nedobře, Na Manhattanu se blýská na časy. A je tu i pár totálních nedodělků – Nůž, Juvenal Nyx, Puntíky a měsíční svit nebo Guru Mallon. Shrnuto – žánrově tolerantní literární gurmán si tu najde kousky, nad kterými zamlaská, většina ostatních jej neurazí … a něco málo zbyde i pro psa :-)
vyšla v: Nejlepší science fiction a fantasy 2010; Velká kniha příběhů pro XXI. století
jasonix | ***** | před 346 dny
Občas mi sedne i takováto humanisticko-společenská odrůda SF, která, ať chci nebo nechci, nutí k zamyšlení nad hodnotou profláknutých entit jako je život, realita, vzpomínky nebo třeba přátelství. :-) Let je tu fungující vícevýznamovou metaforou. Viz půvabná scénka záchrany můry na záchodku, poletující popel či ona kryptoaviatická fosílie – bellerophon. No a prostředí Muzea letectví a kosmonautiky autorka představuje natolik autenticky (však v něm 7 let sama pracovala!), že to na mou adolescentní strunku brnká se zručností tantrické masérky. :-) Proto Elizabeth Handové rád odpustím jistou nedodělanost postav. Ano řekla k nim málo, ovšem dost na to, aby mě jejich osudy dojímaly. Navíc je text nasáklý lyrikou, jež jakoby vyvěrala až odkudsi z Kennetha Rexrotha. Díky tomu jsem měl potřebu si z něj připomenout jednu svou oblíbenou pasáž (tak se omlouvám za sentimentální kulturní vložku) : „…toho dne jsem až do noci četl u lampy, za rachotu můr, co píší filozofové a světci o lidském údělu – než vyšel jsem před svůj srub a pohlédl přes černý les k houpavým ostrovům hvězd. Náhle jsem uviděl pod sebou na dně noci chvějivou fosforescenci rozhozených ingotů a všude kolem bledé, chladné úlomky světla, které žije“. Už za tuhle mou privátní evokaci jsem si Bellerophon musel zamilovat. :)
vyšla v: Čítanka Neila Gaimana; Nejlepší science fiction a fantasy 2010; Předběžné varování; Velká kniha příběhů pro XXI. století
jasonix | **** | před 346 dny
Baladický příběh, v němž tragika s krásou uzavřely registrované partnerství asi takovým způsobem jako v „Tenkrát na západě“. Jenže nejde o western, ale spíš o parafrázi legendy; a také satisfakce má tentokrát anekdotický ráz. Text využívá fantastický prvek spíš jako katalyzátor, zacílený je ale zejména na morálku a na relativitu pravdy. Výsledný pocit (mimo zadostiučinění) je především lítost nad všemi protagonisty…
vyšla v: Velká kniha příběhů pro XXI. století
jasonix | *** | před 346 dny
Přežvykování memoárů (byť jsou z větší části fiktivní) moc nemusím a prostředí umělců s pružnou sexuální orientací a sníženou schopností emoční seberegulace také není přesně to, o čem bych chtěl číst, ale tady do sebe všechno zapadá a do vyprávění postupně prosakuje víc a víc melodramatičnosti, která mě tak nějak vzala za srdce … takže závěrečné skóre je ještě nad plichtou :)
vyšla v: Plameňák na konci léta
jasonix | **1/2 | před 346 dny
Schématičnost stereotypů archetypálních autorka módně nahrazuje stereotypy genderovými. Výsledkem je nefantastická, dnešní době poplatná a poněkud prvoplánová verze jisté známé pohádky. Musel jsem se trochu násilně přesvědčovat, že to není jen taková mravoučná storka pro dcerky feministek (feministky i dcerky prominou). Všechny ženy jsou tu a priori dobré, naopak mužské zlo a veškerá negativa se tu koncentrují v postavě deviantního krále. Psát tahle Pat Murphyová umí, leč v kontextu její tvorby mi tato vyprávěnka přijde jako nedochůdče … zejména v porovnání s povídkami jako „Jeho rostlinná manželka“, „Zamilovaná Ráchel“ a zejména mojí oblíbenou „Láska a sex u bezobratlých“.
Prach jsi a v prach se obrátíš … jenže mezitím se může stát fůra věcí, obzvláště, když ten prach je v podstatě hlína. A když jste navíc vrženi (či vypáleni) do dystopického světa. Příjemně mi zarezonovala premisa: geneze či produkce „lidských“(?) bytostí. Jinak příběh staví na vcelku běžných, nadprůměrně zužitkovaných proprietách, jako je konflikt masovosti a individuality, stádnosti versus sounáležitosti, předurčenosti versus svobodné vůle. Problikly mi tu evokace judaistické (Abraham, Emanuel, vlastně trochu i Golem), antické (Pygmalion), i softwarové (šarže sourozenců, resp. „souvypálenců“).
Tato knížka mi děsně dlouho ležela v knihovně a nějak na ní nebyla nálada. Sáhl jsem po ní až po čtvrtstoletí a nemohu říct, že by mi nechutnala. Není to sice už ta fascinace jako kdysi, když jsem poprvé objevoval Kaleidoskop, a cítím se trochu jako Benetka, ale přece jen ve mně některé povídky dokázaly vykřesat tu dávnou jiskru. Některé ne, a ty jsem ohodnotil nemilosrdně. Ale nejspíše si za to mohu trochu sám. Často při čtení ignoruji fakt, že hodně záleží na čase, náladě a vnějších okolnostech. Ve vlaku nebo přerušován dětmi či jinými živly to prostě už není ono. Obzvláště u povídek, které mají omezený čas aby nadchly, navnadily, zapustily kořínky. Musím se stát pečlivějším a disciplinovanějším čtenářem.
Zpočátku jsem byl otráven. Říkal jsem si: No jo, Bradbury neumí dlouhé věci. Nebo: No jo, logika si dala voraz. Ale postupně se Mráz a oheň v mých očích zcela ospravedlnil a já prozřel. Je to legenda. Je to komorní epos o lidství, které je hnáno za další metou, za naději, za životem. A je to lidství soucitné, lidství, které i v děsivém světě zná lásku, hrdinství a krásu. Je to typický i netypický Bradbury. Top povídka na závěr prachem zapadlé sbírečky z hlubokých devadesátek.
Zajimavy nahled na budoucnost lidstva pokud prijde singularita, docela zrychleny, ale bavilo me to docela dost, ale konec mi tu povidku zazdil dost no.