RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (655)26192 příspěvků celkem

Je to slabší než autorův průměr. Moc mě to nenadchlo. Autor se nedokáže rozhodnout, zda píše postapo a nebo preapo. Sexuální vsuvky působí příliš lacině, atraktivitě čtiva nijak nepomáhají.

Spousta zajímavých nápadů zabalených do rádoby děje.

kniha: Neochvějný - Campbell, Jack
trudoš | *** | před 12 dny

Ústřední motiv je kladem i mínusem celého románu. Kapitán John Geary je až příliš rychle největší šéf, hned všemu rozumí a všem natrhne kabát, přestože konflikt do kterého se „probudil“ trvá bezmála sto let. Za války se zbrojní průmysl vyvíjí jedna báseň, s tím zákonitě souvisí i způsob vedení boje a já prostě nedokážu přijmout fakt, že tomu všemu nejlépe porozumí člověk, co byl jedno století mimo mísu. Zkuste přenést důstojníka z roku 1900 doprostřed druhé intifády a sledujte, jak rychle krizi vyřeší.
Ale chuj s tím, autorská licence je autorská licence. Naneštěstí nemůžu říct, že by mi alespoň zaimponoval hrdina či zápletka. Jack Campbell nepřichází s ničím výrazně novým, ani kupodivu příliš nevyužívá nápad s mezigeneračním pohledem na válku. Nemluvě o tom, že žádný strategický majstrštyk se nekoná a Johnův post mohl odehrát jakýkoliv jiný pěšák z davu. Alespoň tak to na mě působilo, ale je možné, že díky nezáživné stylistice a absenci vojenského humoru mi uniklo něco podstatného.

Archeológovia z budúcnosti skúmajú život dávneho Babylonu. Viac ako poviedka pseudofylozofický traktát o kolapse všetkých civilizácií. Autor je zrejme grafoman…

Poetická poviedka o kolonistoch prežívajúcich takmer celé storočie na planéte, ktorá ich zabíja rôznymi mutáciami streptokokov. Zostáva im len jediné: Prežiť!

Na poviedke je vidieť ako sa science fiction mení v čase. Doba okúzlenia z objavov je preč, nastupuje ľudský faktor a umelecký text, skrátka nová vlna. Viac ako obsahovo ma text dostal silou svojej výpovede…

Príbeh písaný v časoch, kedy sa dosť prepierali rôzne parapsychologické javy. Skrátka, ak natrafíš na chlapíka s tými správnymi schopnosťami a odfotíš ho najlepšie Polaroidom, môžeš sa dosť diviť, čo na fotke uvidíš…

Poviedka bola dobrá, ale nechávam si v hodnotení rezervu pre prípad, že budú v tejto antológii ešte lepšie kusy…

kniha: Vánoční říše - Hill, Joe
Madam Brbla | ****1/2 | před 13 dny

„Fantazie je jen realita, která čeká na uskutečnění.“

Máte rádi Vánoce? Jako dítě jsem je zbožňovala, jako mladá trubka jsem k nim přistupovala vlažně (na co stromeček, hodíme baňku na palmu, na co cukroví, neztloustneme), jako máma se snažím udělat z těchto svátků zážitek pro dcerku a při té příležitosti se sama vracím do dětství, akorát s podstatně větší porcí povinností. Příroda nespolupracuje, sníh je na Štědrý den vzácností, ale vše ostatní se dá přizpůsobit, aby výsledkem byly rozzářené dětské oči a provoněná domácí pohoda. Pohoda, s jakou se ve „Vánoční říši“ nepotkáte.
Joe Hill uchopil americké vánoční motivy, zahalil je do černého rubáše a hojně pokropil krví. Vytvořil z oblíbeného křesťanského svátku nefalšované, mrazivé peklo, ve kterém není nouze o násilí na všemožné způsoby a úspěšně klíčící zárodky nočních můr… nezletilci v mé blízkosti budou povinně ukazovat chrup a jestli zahlédnu někoho v plynové masce, dávám se s jekotem na úprk! Zhltla jsem úvodních 200 stran, plných úžasné imaginace, připomínajících nejlepší momenty z Kingova „To“, a říkala si: „Krucinál, ještě nejsem ani ve třetině a stalo se toho tolik!“ Děj napěchovaný událostmi spěchal kupředu rychlostí šinkansenu, než se z dětské hrdinky Vicky stala komplikovaná dospělá žena a tempo zvolnilo. Také bohužel zmizela jistá míra fascinace a okouzlení příběhem. Krátce jsem s Vicky měla problém, ztratila mé sympatie, dokázala je nicméně získat zpět a zajistit, ať jí nadále držím palce. Zůstal výborný horor, kde projevy citů střídá zběsilá akce, napínavé scény se prolínají s takřka poetickými pasážemi, v popředí pak zůstávají dva motivy: síla fantazie a síla lásky – především pouto mezi rodiči a dětmi.
Fyzické násilí není tím nejhorším, s čím se v románu setkáte, tady se devastují a kradou lidské duše. Jestli myšlenku, že se vnitřní světy mohou stát skutečnými, šmahem zamítnete jako 3,14čovinu, asi byste se dílům Joe Hilla měli raději vyhýbat. Tento spisovatel rád ohýbá realitu do nevšedních forem a ne každý je psychicky nastaven přistoupit na daná pravidla (přesněji jejich absenci, kdy je možné cokoliv). Já jsem s Hillovou tvorbou spokojená , už si nemusím dělat starosti, kdo mne bude fascinovat, napínat a děsit, až se Stephen King vydá na věčnou cestu k Temné věži. V téhle rodině je naštěstí dost talentovaných šílenců… zde se přímo nabízí citát z knihy:
„Nejsi cvok! Jsi kreativní.“
Ještě kdyby pánové z Kingova klanu lépe zvládali finální kola, z těch se jim někdy stává bramboračka. Chtělo by to rozhodně méně duchů babiček, co v nouzi dobře poradí, a imaginárních otců, kteří na poslední chvíli povzbudí správnou větou. Na popud Hillovy mámy byla sice poslední kapitola „Vánoční říše“ přepracována vkusněji, ale… ale. Pořád to smrdí kýčem.
Za úvodní třetinu 100%, za zbytek 80%, v rámci žánru sakra povedená kniha. Dovolím si kacířskou větu: dle mého názoru syn v pár ohledech otce překonal, chybí mu akorát rafinovanost v práci s charaktery, hlavně s vedlejšími postavami. Mírně nasněžilo, na parapetu poskakují sýkorky, má užvaněná čertice spí, v domě je vzácný klid, mám tedy vánočně mírumilovnou náladu. Proto ode mne Joe Hill opožděně dostává na stromeček čtyři blyštivé hvězdy a k tomu jednu poloviční jako dárek.

kniha: Krev pro rusalku - Sněgoňová, Kristýna
trudoš | ****1/2 | před 13 dny

„Amor hominum nostra lex.“
Jednoznačně nejlepší debut minulého roku. Kristýna Sněgoňová překvapila jak po stránce stylistické, tak žánrové. Urban fantasy v posledních letech čím dál víc sklouzávala do osidel otřepaných romancí a v jejím podání získala zpět kouzlo cynického noiru, který nemá daleko k hororu. A přitom tu jde v první řadě o víly, takže by jeden nečekal, jak moc depresivní román to vlastně bude. Ovšem člověk míní a spisovatelé mění, pročež Amálka už pro mě nikdy nebude bezelstně naivní figurkou.
Krev pro rusalku rozhodně není akční jízdou, autorčina síla tkví především v perfektně rozehrané psychologii postav. Hned v první kapitole navíc rozdá karty takovým způsobem, že i těm největším optimistům musí být jasné, že jinak než katastrofou to skončit nemůže. Přesto člověk hltá další a další stránky téhle pochmurné detektivky a tajně doufá, že finální konfrontace přinese alespoň zdání morální satisfakce. Jenže to by člověk musel číst pohádku a k té má tahle kniha hodně daleko.

kniha: Mainstream+ - Pech, Miroslav
cojone | **** | před 13 dny

Tak kupodivu mi prisla novela jako nejslabsi cast knihy. Mozna kdyby to byla jen delsi povidka, tak je hodnoceni lepsi, ale od takhle dlouheho utvaru uz cekam vic a tady autor v porovnani napriklad s Rencinovou genialni Veznenou vyrazne ztraci. Za me takovych 60%. Na druhou stranu vsechny povidky byly pro me vysoko nad prumerem. Celkove tedy za krasnych 80% 

S prehľadom napísaná poviedka. Žiadne literárne experimenty ani prevratné myšlienky či nápady tu síce nenájdete, ale dostanete poctivý príbeh aj s nejakým tým presahom na zamyslenie. Dobrá práca.

kniha: Kruh - Strandberg, Mats
Elfgren, Sara Bergmark
trudoš | ***1/2 | před 14 dny

Nestandardní teenagerská týmovka zajímavá pro disfunkční vztahy mezi hrdiny. Lépe řečeno mezi hrdinkami. Ono, co taky čekat jiného od party holek, se kterými cloumá puberta, a ještě k tomu umí čarovat. Jinak ovšem bez zásadních dějových překvapení a v základních bodech protivně kýčovité, aby byla uspokojena tržní poptávka. Přiznám se, že kdyby se autoři oprostili od fantaskních motivů a nechali vyprávění v realistické rovině, bavilo by mě to mnohem víc. Tady zkrátka proslovy o tom, jak jsou děvčata čarodějnice a patří mezi vyvolené, jejichž osudem je zachránit svět, působí bezmála trapně, zejména v kontrastu s depresivní atmosférou skandinávského poloostrova a všemi těmi veselými problémy dospívajících. Přitom by to i jako horor mohlo fungovat bez problémů, kdyby ovšem tvůrci pozadí neodbyli tak prvoplánovou legendou. Hašteření mezi postavami, stejně jako detektivní linie, totiž klapou skvěle, což umocňují především změny úhlů pohledu a svérázné charaktery různorodých protagonistek.

kniha: Temný karneval - Bradbury, Ray
Strýček Biolit | **** | před 15 dny

Moc příjemné čtení, přičemž za mě je lepší druhá půlka knihy. Na povídkách není znát jejich věk, jsou psány velice lidsky, poeticky, doba není důležitá, jsou, doslova, nadčasové, neboť lidi a lidské touhy se v průběhu věků nemění. Hodnotil bych i výše, ale u většiny povídek jsem odhadl jejich konec po pár stranách, což mi lehce kazilo radost ze čtení (a pak zde také bylo několik slabších kusů). Samotné zpracování knihy je parádní, nenašel jsem snad jediný překlep. Takže pokud jste nečetli nějakou předchozí Bradburyho sbírku (většina povídek v této knize už česky vyšla), tak je Temný karneval asi jasná volba…

kniha: Krev pro rusalku - Sněgoňová, Kristýna
gokudo | **** | před 16 dny

Slapat chodnik v Brne neni zadny med a zvlaste kdyz jste rusalka, divozenka nebo meluzina. O nic lepsi to neni pro policajta Dominika, ktery jede stale na praskach a je jeste k tomu hrozny blb. Autorka micha urban fantasy s Eddem McBainem a gulasek velmi dobre funguje. Jenom ten hlavni heroj je tak trochu achilovka.

kniha: Mínótauří trilogie - Swann, Thomas Burnett
trudoš | **1/2 | před 16 dny

Fantasy říznutá krétskými legendami si vždycky zaslouží pozornost. Vždyť co dnes může připomínat klasickou epiku víc, než řecko-římská mytologie?
Souborné vydání Mínótauří trilogie je tvořeno tituly Stříbrozvonky, Věčný les a Život mínótaura. Je třeba poznamenat, že i když jsou knihy vnitřně propojeny, navazují na sebe jen volně. Jde o samostatné romány, které vznikaly ve velkém časovém rozestupu a vzájemná kontinuita nebyla prvotním záměrem, proto občas narazíte na rozdíly v jednotlivých liniích. Jinak ale Thomas Burnett Swann pojal své příběhy se vším, co k dobrodružné fantasy patří – líté bestie, sličné dívky, silní hrdinové, zlovolní padouši a bitvy o přežití. Jenže… První kniha vznikla v roce 1966 a poslední v roce 1977, což se podepisuje na celkovém charakteru vyprávění. Autor má ve zvyku překvapivé zvraty líčit stručně a bez zbytečných popisů, kvůli tomu však pro mě zmizela z děje toliko potřebná atmosféra navozující napětí. A jakmile hapruje tohle, zbytek už se zkrátka veze.

kniha: Spálená mrazem - Briggs, Patricia
Speedemon | **** | před 16 dny

Neuvěřitelně vyrovnaná série. Začíná to zajímavě, únosem celé Adamovy smečky. Mercy musí zmobilizovat pár uprchlých a vymyslet plán na záchranu. Jako obvykle se to celé zašmodrchá a do hry se připletou fae i upíři. Text běží jako po másle. Jedná se už o sedmý díl a nějaká hlavní dějová linie ta tam. Knihy jsou koncipovány jako samostatné příběhy, tak se není čemu divit. Na druhou stranu, nějaký výraznější přesah by to oživil…

kniha: Pomysli na Fléba - Banks, Iain Menzies
dva mraky | ***1/2 | před 16 dny

Velmi zajímavý svět autor hýří nápady s rasamni dějinami a událostmi a protáhne čtenáře různými atraktivními místy. V tomhle bych byl naprosto nadšen. Dál už to tak super není. Hlavní postava nějak postrádá šťávu i když se autor zjevně snažil o opak. A co je horší, ty vedlejší postavy jsou napsané naprosto zaměnitelně přestože je autor líčí povětšinou jako vesmírné žoldáky, snaží se aby měli své libůstky, historii a tak, ale dělá klasickou chybu, že to o nich spíš jen říká, než aby je to nechal dělat, takže jsou nakonec dost nudní. Dějový oblouk se IMO taky nějak vymkl kontrole, protože celé to má být o honu za zatoulaným Mozkem (superpočítačem) jenže až příliš mnoho místa zabírají různé peripetie jako nájezd na chrám náboženské sekty, průzkum opuštěné superlodi apod a tyto epizody se vyznačují tím, že jsou pro hlavní linii v podstatě postradatelné(to by vůbec nevadilo) a současně ale neměly takový spád, abych na každé stránce nemyslel na to kdy už se konečně dostaneme k tomu Mozku(to už by vadilo hodně). Kniha se snaží o výrazný přesah o smyslu válek, náboženství, smyslu lidského konání, postavení člověka ve světě, kde jsou nekonečně chytré stroje atd, je toho moc a ne všechno je lehce srozumitelné, ale dějová složka knihy převažuje. Závěr je sice roztahaný a jaksi vyšumělý do ztracena, ale musím mu přiznat, že mi navodil velmi realistický pocit marnosti a zmaru. Konec odvyprávěný pomocí dodatků mi sedl, události jsou uzavřené a kniha je samostatný román. PS: když chyby tahají za oči i mne, to už je co říct. Starý překlad jsem nečetl, ten současný na mě působí neutrálně.

Aniž bych nějak blíže zkoumal způsob vzniku knihy, zdá se, že mistr nahodil kostru a spoluautor ji měl obalit masem. Na to ovšem nějak nedošlo, čtenář tak dostává de facto spíše krátkou novelu, která by mohla být výborná, ovšem jde jen o náznaky. Zavřu oči a úplně vidím ten poctivý tlustospis, který King o Gwendy naservíruje, realita je ale daleko stručnější a bohužel především dietnější. Pouze náznaky, spíše jako synopse připravovaného díla než dílo samotné. Jen pro zaryté kingofily, kteří musí mít skutečně vše, čeho se SK dotkl.

kniha: Hvězdný kadet - Heinlein, Robert A.
yerry | **** | před 17 dny

Tento román bol po prvý krát pôvodne vydaný o celých 11 rokov skôr ako autorova snáď najznámejšia Hvězdná pěchota a v tomto kontexte ho aj hodnotím. Stavba oboch týchto príbehov je do určitej miery podobná. Na rozdieľ od Hvězdnej pěchoty je Heinlein v Hvězdnom kadetovi ale oveľa umiernenejší. Tam, kde v neskorších románoch hovoria zbrane, v tomto prípade nastupuje vyjednávanie. Miesto konfrontácie volí mierové riešenia. Koniec koncov, k tomu je predurčená hviezdna patrola, ktorej členom sa chce Matt stať. Má udržiavať mier vo vesmíre nabitom nukleárnymi zbraňami. Určitý vojenský drill tu síce je prítomný, ale len v sofistikovanej a pochopiteľnej forme. Zaujímavé na tomto texte je, že tu chýba politika a autorove politické vízie, čo je dosť neobvyklé. Dialógy obmedzujúce sa na bežný život kadeta však sú typické, vtipné a tradične veľmi dobré. Ak by som mal román nejako zadefinovať, priradil by som mu asi atrinbúty soft, military a klasika…

Jedno je isté. Ak pod dojmom z prečítania Hvězdnej pěchoty poniektorí škatuľkujú Heinleina ako autora heroizujúceho militarizmus alebo dokonca fašizmus, v tomto skoršom románe sa riadne seknú a to aj napriek vyššie spomenutej podobnej výstavbe textu. Čo tým chcem vlastne povedať? No Heinlein je Autor s veľkým A a to mu už nikto nezoberie…

Vzhľadom na dobu vzniku má samozrejme román už faktické a technické nedostatky ale tie mu s radosťou prepáčim. Veľmi dobré čítanie ak si trochu nostalgický a oceníš čaro klasickej scifi vo svojej najtypickejšej podobe…

Zavděčit se dětským čtenářům není snadné, a podaří-li se tvůrci zaujmout jejich rodiče, je to vítězství dvojnásobné. A Kelly Barnhillová zvládla perfektně oboje, aniž by se u toho nějak zvlášť zapotila. Nedělá štráchy s dlouhým úvodem a jde rovnou na věc. Její hravá stylistika uhrane zároveň malebností i vtipem, přitom vůbec nejde o zábavný román. Témata, jež si totiž příběh bere na paškál, nejsou rozhodně jednoduchá. Lépe řečeno, mají tendenci se morálně zahalovat širším dobrem, přestože v jádru jde o jediné – ovládat a manipulovat. Někdy davy, jindy jedince. Má to v sobě kus mistrovství Lois Lowryové, jen tónina není tak depresivní a děj více pracuje s fantaskními motivy. A ačkoli se zápletka zpočátku odvíjí takřka pohádkově, události brzy naberou temnější odstín. Naštěstí dvojice magických bytostí udržuje diváky v dobré náladě a tvůrčí invence vede vyprávění zdárně k napínavému konci. Je to krásné čtení, prosté a srozumitelné, nehrající si na víc, než čím je – dospělou pohádkou.

kniha: Elementum - Dittrich, Jiří
trudoš | **1/2 | před 18 dny

Prvotina Jiřího Dittricha trpí mnoha neduhy literárních debutů, jedno jí však upřít rozhodně nejde – má spád. Na to, jak je děj prostince lineární a základní kameny jsou vytyčené poměrně záhy, je až s podivem, že se autorovi podařilo zaplnit tolik stran nepodstatným popisem výcviku v ovládání elementů a rozehrávkou počínajícího milostného vztahu. Jednoduchost zápletky by přitom mohla být plusem, nebýt toho, že se bere smrtelně vážně. Těžko uvěřit, že mladík na hranici dospělosti lusknutím prstu uvěří historce o magickém dědictví a následně si to už míří do Himálajského pohoří, kde se má jeho údajná říše rozkládat. Problém navíc je, že v tomhle bodě dějová osa začne stagnovat a vydrží jí to až do konce. To už pak čtivost bere za své, nemluvě o tom, že to podstatné si tvůrce stejně nechává do pokračování.
Dá se říct, že Elementum v sobě kombinuje poetiku filmových trháků Eragon a Poslední vládce větru, přičemž výsledný efekt je podobně rozpačitý, jako snímky samotné. Tak třeba jindy.

povídka: Řeka vzpomínek - Wegner, Robert M.
vyšla v: Šíp a vítr, dýka a moře
Lucc | *** | před 19 dny

Vegner definitivně zeriksonovatěl. Bohové a jejich lidské nástroje, do kterých se vtělují, kakofonie retrospektivně podaných masakrů, bojů, ovládání, nepřehledné názvosloví a jména postav. Neměl jsem ponětí, co je důležité a co nikoliv, co je hodno uchování v mé vetché paměti. A to jsem na konci druhé knihy. Příběh měl sílu a jsem rád, že spojuje linie dohromady, ale dělá to spíše tak, že otevírá nové otázky, než že by dával odpovědi. To celé by ještě šlo, ale autor mne šokoval přebujelým rozsahem retrospektivních vizí a jejich obtížnou zařaditelností. Píše o jednom awenderi jednoho boha, tzn. ascendentu, abych si vypomohl eriksonovským slovníkem, nebo o více? Jsou informace, které čtu, důležité nyní? V budoucnu? Vůbec? Tím se stává povídka spíše slohovým cvičením a přehlídkou autorské zvůle než plnohodnotným dílem. Škoda. Našlápnuto měl Wegner znovu dobře, ale tentokrát neovládl sám sebe.

kniha: Temný karneval - Bradbury, Ray
Gaarq | **** | před 19 dny

číst bradburyho po 30 letech je jako vytáhnout již jednou ocumlaný bonbón a dát si ho znovu. bude stejně sladký a bude mít stejně zvláštní příchuť jako poprvé, ale už nás nepřekvapí. síla RB pro mě vždy byla především v šoku, překvapení, nových spojeních nespojitelného. takže zůstává „jen“ mistrovské vyprávění, lidské teplo a karneval temných nápadů. a i to je více než dost.

ach ta rodinka… tyhle povídky nedokážu docenit, nudí mě a jsou přepoetizované. cecyina touha cestovat mě nebera a tak ztrácím nejméně polovinu toho, co by si čtenář mohl užít. mea culpa.

nejsem si jist, jestli to platí i obecně, ale pro mě to byla první povídka, ve které jsem si uvědomil, jak strašně se liší dětská psychika od té dospělé. bradbury tuto myšlenku dotáhl do extrému a vytvořil modelový příběh, který určitě ohromil generace čtenářů. asi bych kvůli formálním věcem hodnotil hůř, dnes se mi zdá povídka moc roztahaná a málo sevřená (bylo to kvůli vydavateli?), ale pořád je to pecka čenichovka.

geniální nápad a skvělé zpracování. když jsem ji četl poprvé, docela mě vyděsila svou dotěrností, a i dnes má svou sílu.

povídka: Shledání - Bradbury, Ray
vyšla v: Temný karneval
Gaarq | *** | před 19 dny

smrt blízkých je velmi těžká, zvlášť pro dítě, a v dnešním světě si neumíme představit, jak častá byla ještě před 50 – 70 lety. bradbury umí vzbuzovat emoce a umí hledat citlivé metafory, ale někdy jsou příliš křehké, příliš laciné a příliš plytké. jako v tomto případě.

povídka: Hrobník - Bradbury, Ray
vyšla v: Dotek zla; Temný karneval
Gaarq | *** | před 19 dny

potměšilý a černý humor jako odpověď na nelásku, to bych bral, ale pro odlehčení volí autor až příliš uvolněný humor, skoro šaškovský, a to mi nějak nesedlo.

komediální horor, bradburyho oblíbený nástroj vyprávění, postavený kolem bratrské dvojice (více než klasického rázu). o co jde, je v zásadě jasné od samého začátku, ale to člověku vůbec nebrání si užít osobně sám závěr. také máte bratra? ;)

paradoxní příběh o vysvobození nezakleté duše. fikční svět, do kterého RB umístil tento příběh umožňuje vést čtenáře velmi neobvyklými situacemi a zároveň mu nedovolit zabloudit. opět tu máme krutou a nemilosrdnou smrt, odnímající bezohledně, ale zároveň tak umožňující vymanit se sice z bezpečného, ale uzavřeného světa a objevit svět jiný, nový a nepoznamenaný.

imho jeden z nejoriginál­nějších způsobů, jakým se autor kdy vyrovnal s událostmi čtyřicátých let dvacátého století. je to citlivé, ale přesto jasné, má to nadhled, ale neuhýbá to. je to drsné a při tom uměřené. dost dobrý.

povídka: Pojďte skákat panáka - Bradbury, Ray
vyšla v: Temný karneval
Gaarq | **** | před 19 dny

a opět tu máme děti jako vyslance pekel v kombinaci všednosti dětských her a smrti. základní námět je docela zajímavý, ale jeho napasování do příběhu trošku skřípe, neboť bylo násilné. líbí se mi ta představa jiného vnímání smrti díky jiné perspektivě dětství a dospělosti, ale autor není dost přesvědčivý ve fabulaci těch rozdílů.

povídky o rodince mě moc neberou, příliš mnoho sentimentu a málo bradburyho. strýček einar nevybočuje ze série dojemných příběhů, které stojí na zlidšťování nelidského, ale děláno je to příliš polopaticky, příliš mělce.

opět jedna klasika, nápad dotažený do toho nejkonečnějšího konce, jaký dokázal autor vymyslet (a těžko lze překonat). mísení komična se strachem, neuvěřitelna s banalitami, nelidskosti se soucitem, tohle umí málokdo.

rozverný a veselý zápas se smrtí. smrt je tu zobrazena jako spíše pasivní a skoro dobromyslná, ale neodbytná. komediální rozměr je asi schválně doveden ad absurdum, což se mi moc nelíbí, chápu to, ale radši bych to podal jinak.

povídka: Mrtvý muž - Bradbury, Ray
vyšla v: Hlas krve; Temný karneval
Gaarq | **** | před 19 dny

smutek, láska, smrt, soucit – ingredience z nichž umí mistr vytvořit požitek pro hladové duše. nemá to sice tah, jako jeho nejlepší věci, a je to maličko více unylé, než by muselo, ale pořád docela silné.

další bradburyho specialitka – dětská nevinnost jako tvář zla. ledově důvěryhodný příběh zvědavého a chytrého kluka, kterému ale úplně chybí jakýkoliv morální kompas. čistota mysli jako nejkrutější z krutostí. a malý bonus v podobě emzáka.

povídka: Noc ve filmovém ateliéru - Bradbury, Ray
vyšla v: Temný karneval
Gaarq | **** | před 19 dny

pěkný kraťas se silnou pointou. bradbury zkrátka umí vyhmátnout metafory běžných lidských trápení ve světě spektakulárna, tentokrát filmu.

povídka: Kanály - Bradbury, Ray
vyšla v: Mráz a oheň; Říjnová země; Temný karneval
Gaarq | **** | před 19 dny

klasika – krátký, emočně nabitý, perfektně odvyprávěný příběh plný neobvyklých nápadů (v tomto případě i nek-romantických). příběh sám od sebe teče jak v něm zmiňovaná voda a organicky ústí v sice docela zřejmý, ale logický závěr.

bradburyho mexická se smrtí a mumiemi. povídka stojí na jediném, byť ne špatném nápadu, ale je moc roztahaná, aniž to nějak zvlášť pomáhá atmosféře. autor opět exceluje v těch nejintimnějších pasážích, subjektivní prožitky jsou líčeny velmi naléhavě a velmi působivě. pointa je jasná, ale trochu mi chybí něco mezi příběhem a jí samou, působí jako králík z klobouku.

Pochmurný román z konce 17. století, kdy v koloniální Americe bylo označení „čarodějnice“ prakticky rozsudkem smrti. Co v tom případě zmůže obyčejný písař, kterému víc než na pověrčivosti sedláků záleží na pravdě a spravedlnosti?
Po dvojici apokalyptických sci-fi románech, kterými se u nás Robert McCammon představil, se k nám tentokráte dostává historický thriller, který si syrovostí v ničem nezadá s kultovním seriálem Deadwood. Nemilosrdná doba neměla slitování s nikým a lidský život měl často hodnotu pouze bot, jež měl dotyčný na sobě. Právě v těchto časech rozjíždí mladičký soudcův sekretář Matthew Corbett osamělé vyšetřování, předem odsouzené k fatálnímu nezdaru. Přesto se autorovi daří udržovat čtenáře takřka šest set stran v neustálém napětí, zda jeho boj s větrnými mlýny bude nakonec co k čemu. Je to pekelně temné čtení, fantasticky napsané a rozehrané s noblesou starých dobrodružných románů, pořád však v rovině klasické detektivky se zločinem, pátráním a závěrečnou konfrontací.

12345678910poslední (655)26192 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu