RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (689)27550 příspěvků celkem

Za sebe hodnotím srovnatelně s předchozími díly. Asi jsem jeden z mála kterého více bavila první polovina a cestování do neznámých světů. Od vzniku Narnie už to takový odvaz nebyl a čekal jsem jen, zda to autor nějak viditelně propojí s dílem Lev, čarodějnice a skříň (což se taky stalo). Z pohledu syna, kterému jsem to četl před spaním bych u hodnocení musel ubrat aspoň hvězdu, protože mu chyběly původní postavy a Digory s Polly mu k srdci nepřirostli. Je to prostě subjektivní, mě ani jeden neurážel. Zato moralizování v Narnii mi už docela lezlo krkem, ale nepatřím do cílovky, takže ok.

kniha: Ocelové žezlo - Červenák, Juraj
yerry | ***** | před 10 dny

Na tomto prvom zväzku Bohatiera je badateľný veľký kvalitatívny posuv autora smerom nahor. Historické reálie obohatené o fantasy prvky sú skvelo opísané. Taktiež stratégia a priebeh jednotlivých bojov a súbojov sa ti tu odvíja ako na filmovom plátne. Ak by som mal porovnať Červenáka trebárs s Eriksonom a jeho MKP, tak v popise akcie Červenák jednoznačne víťazí. Víťazí aj ohľadne vatovej výplne, ktorá v jeho prípade úplne absentuje. Za kratší koniec ťahá len ohľadom fylozofického vyznenia diela, alebo v presahu na nejaké hlbšie premýšľanie.

Skvelé je to obohatenie tradičnej epickej fantasy o reálne deje z 10. storočia, príbehy z ruských bylín, históriu starých Bulharov, Vikingov alias Variagov, rôznych slovanských, turkických, ugrofínskych a iných rôznorodých kmeňov. Vzájomný kontakt pôvodného pohanstva, nastupujúceho kresťanstva, viery v Alaha, ich vzájomnú koexistenciu ale i antagonizmus. V tomto zväzku sa zrodí bájny Ilja Muromec, priestor tu dostane históriou doložený Svjatoslav a veľa iných historických postáv.

Je badateľné, že Červenák si tu necucal dej z prsta, ale že to obdobie a rozsiahlu zemepisnú oblasť mal poctivo naštudovanú. Na knihe je vidieť odvedená dobrá poctivá práca. Skĺbiť historický a fantasy román, naviac aby bol aj výborne čítavý, nie je vôbec jednoduché. Autorovi sa to očividne podarilo. Druhý diel nenechám dlho čakať…

kniha: Strašidla - Palahniuk, Charles M.
jirikk | **** | před 10 dny

Tak silné to jistě bylo, popravdě si však nejsem jistý, co je skutečná kvalita a co jen šokující nátěr bizarních příhod. Vcelku mě to až trošku unavovalo, byť je autorovo poselství, vyjádřené zde především ústy pana Wittiera, jasné. No i přes jistou rozmrzelost dost vyprávěných příběhů jen tak nezapomenu, takže ve výsledku OK. Je to můj doposud jediný Palahniuk, zatím si nejsem jistý, zda v tomto autorovi pokračovat.

kniha: Underground - Kotleta, František
dva mraky | ***1/2 | před 10 dny

Mix akce a temné detektivky v postapo Praze. Hlavní hrdina válečný veterán, expolicista s řadou užitečných dovednosti a kontaktu, což jsme popravdě už nejednou viděli, ale je to sympaťák. Dej točící se kolem ochrany hodně kyberpunkove dámy v nesnázích série vražd a mocenských cachru letí vpřed jako střela ráže .50, kterou by hlavní hrdina rozhodně nepoužil, neb mu malorážka naprosto stačí. Oceňuji dobře zvládnutou gradaci děje a pointu. Sem tam je nějaká nelogicnost a taky je pravda, že podobnost např s Hetesovkami je značná. Ale zábava vynikající.

kniha: Jiný svět - Rus, Dmitrij
Methat | ***** | před 10 dny

Keďže som odchovaný na hrách a pred takými trinástimi rokmi na Lineage 2, táto kniha mi vrátila krásne spomienky na dlhé expenie v katakombách, predávanie lootu na námestí, buffovanie pred raidami a rozhodovanie sa, akou cestou sa ďalej vydať… Preto musím hodnotiť plným počtom a odporúčam všetkým, ktorí kedysi hrali nejaké MMORPGčko. Teším sa na pokračovanie.

kniha: Astronauti - Lem, Stanisław
VP | **** | před 12 dny

Ve školním roce 1965/66 jsem byl v 6. třídě a na konci čítanky jsme měli úryvek z knihy. Ten mě tak zaujal, že jsem si ji o prázdninách u prarodičů okamžitě vypůjčil v knihovně. Dobrodružství na Venuši jsem mocně prožíval a kniha nastartovala moji zálibu ve sci-fi. Samozřejmě mohu akceptovat všechny výtky, ale mám k té knize příliš citový a nostalgický vztah na to, abych byl objektivní. O jednom jsem přesvědčen: Kdyby ji psal zralý Lem a zachoval osnovu, tak by to byla jedna z nejlepších sci-fi všech dob.

kniha: Bouře křídel - Harrison, M. John
louza | **** | před 12 dny

Nezdá se to. Ale příběh tam je. Harrison se ale evidentně pokládá za lepšího básníka, než spisovatele. Pokud máte rádi formu, tak si tuhle knihu užijete vrchovatě. Poetično co bylo občas v Pastelovém městě znát v popisech, nebo problesklo sem tam během děje románu je v Bouři křídel užito měrou vrchovatou. Autor ušlapává půdu až do půlky knihy, a už už se zdá, že příběh snad nikdy nezačne. V půlce se mu však konečně podaří nastínit tajemné hmyzí zlo, které patrně uchvacuje zemi a postaví i vypečenou partičku hrdinů jejíž základ tvoří geronto borci z první knihy, psychopati, blázni a vrazi. A pak pomalu v básnických kličkách začne příběh. Ale jaký příběh! Harrison popírá a převrací snad všechny klišé, které můžou na fantasy výpravě za zlem nastat. Ačkoli se nevzdává táhlé slovní linky protkané surreálnem, ve světlých chvilkách umí vytvořit hodně sugestivní situace, používá skvělé nápady a i celkové vypointování knihy a finální boj na dvou frontách je prostě dech beroucí. Ať už jste četli v minulosti cokoli včetně Harrisona samého, tak tohle vás asi překvapí. Horší stravitelnost na první dobrou možná není až tak na překážku, protože v téhle útlé novelce se díky ní můžete hrabat roky. Dobrá kniha, která ale chce dávkovat po troškách.

povídka: Cesta mladého muže do Viriconia - Harrison, M. John
vyšla v: Viriconium
louza | nehodnoceno | před 12 dny

Tak tohle je buď úplně geniální, nebo naprostá hovadina. Těžko říct co z toho. Každopádně se tu rýsuje zcela nový přístup k cyklu, kde se zdá, že Viriconium začíná prosakovat skrze reality. Což je sama o sobě zajímavá myšlenka, ale podat jí takhle?? Absolutně nemám šajn, co jsem vlastně přečetl. Nehodnotitelné.

povídka: Tanečnice z tance - Harrison, M. John
vyšla v: Viriconium
louza | ** | před 12 dny

Teoreticky je to povídka o Viriconiu a dění v něm. Autor používá postavu již dříve načrtnutou v povídce Zvláštní mocné hříchy. Tentokrát mu ale z textu vyšlo něco o hodně jinačího, než běžný příběh o lidech z Viriconia. Na rozdíl od hříchů, tady mocně surrealizuje. Jako by snad chtěl vyhlásit soutěž o smysl povídky. Kdo uhodne, vyhrává mopeda. Já však stále chodím pěšky.

kniha: Scaletor - Charvát, Jiří
trudoš | *1/2 | před 13 dny

Dobrodružné putování lidí-mutantů, kteří byli vysláni do kosmu, aby nalezli planetu příhodnou ke kolonizaci. Následně zjišťují, že jsou manipulováni neznámou civilizací (či tvorem), která s konkurencí soupeří o osud celého vesmíru. Při té příležitosti se hrdinové snaží porozumět mimozemským bytostem, pochopit fyzikální záhady, zachránit ohrožené a hlavně zjistit, o co komu jde.
Jiří Charvát má šílenou touhu hnát se bezhlavě vpřed, aniž by dbal na plynulou zápletku. Takže nějak začne a nějak skončí, protřepat – nemíchat, přičemž kdo začne pochybovat o příčetnosti, nechť si z kolotoče vystoupí. Po motivech autor šahá jak dítě po cukroví, takže tu najdete prakticky všechno, co vás v souvislosti se science fiction napadne. Aby toho nebylo málo, každou kapitolu vypráví jiný člen posádky, což z literárního hlediska zní sice zajímavě, ovšem provedení pokulhává kvůli splývajícím charakterům. Navíc těch dějových, stylistických, pravopisných a logických chyb… škoda mluvit. A tak raději přestanu.

kniha: Dávné ozvěny - Holdstock, Robert
Lucc | **** | před 14 dny

Kniha sice používá mnohé propriety cyklu o Lesu mytág (psychologickou a antropologickou hantýrku, kolektivní nevědomí, magické rituály, pojednání o hluboké i méně hluboké minulosti lidstva, rodinu a její vzorce rolí, atd.), ale jinak stojí pevně na vlastních nohou. Holdstock je už zralý spisovatel. Sice pořád umí třeštit a chrlit ve svatém zápalu páté přes deváté, ale také umí napsat scény, které vám z hlavy jen tak nezmizí (Garthovo osedlání Glanumu uprostřed anglických kopců, Jackův druhý návrat do Jezerního města k mauzoleu, Zelenčino vzpomínání na provinění, které odstartovalo její útěk před Býkem, …). Prostě takový Holdstock říznutý Barkerem. S povděkem také konstatuji, že už mu aspoň trochu jdou sexuální scény. V Mytágovém cyklu jsem si toho všiml mnohokrát. Tak živočišné a postavy i svět a tak málo sexu a když už, tak puritánsky napsaného. Výjimkou je snad jen celá pasáž o dlouhém toku Richarda a Heleny v Hloubení, ale i tam bylo šťavnaté to, co předcházelo, kdežto samotné spojení odbyl šmahem a cudně. A ještě mne napadá, když už jsem zmínil tu rodinu, že toto je snad první Holdstockova kniha, kde je víceméně normální rodina otec + matka + dítě. I když i tak si neodpustil jejich vztahy nabourat z mnoha stran. Ten chlap je vážně trochu uchylák. Ale píše stále výborně.

povídka: Záplava - Reynolds, L. Major
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/04
Lucc | ** | před 14 dny

Ke komentu předřečníka nemám co dodat. Snad jen, že mně se moc nelíbila.

Tentokrát z důvodů úspor místa téměř bez publicistiky, zato se samými oceněnými povídkami a novelami. Některé z nich jsou opravdu dobré, ale i ty nejhorší minimálně nadprůměrné. Koukněte na hodnocení a komentáře rovnou k nim. Jelikož celek je více než součet neřkuli průměr částí, zaokrouhluji nahoru a stejným směrem ukazují oba čtyři mé palce.

Komu se nelíbila Kirinyaga, tomu se nejspíše nebude líbit ani Sedm vzorků (imho lepší než Sedm pohledů). Je hodně africká a bělochy a ani celé lidstvo nevykresluje v příliš lichotivém světle. Po pěti tisíciletích od vyhynutí lidstva (na to bych byl opravdu zvědavý, autor to odbyl lakonicky, ale nemá to vůbec domyšlené, vytáhl to jak králíka z klobouku; ono by to totiž možná vrhlo na celou expedici hodně jiné světlo ;-) se k Olduvaiské rokli vypraví pestrá expedice mimozemšťanů, která zkoumá pomocí vědeckých (pro nás spíše magických) metod vzorky, které v rokli nalezla a mapuje celou kořistnickou historii hmyzu vesmíru – člověka. Konec je trochu dost DEM, ale bez něj by povídka neměla to správně úderné vyústění. Jeho silnou stránkou je také poukázání na dějinný paradox – mnohdy by stačila trocha násilí, aby se zabránilo strašlivému zlu. Jenže kdo na sebe vezme jeho vykonání? Kdo si v přehnaně korektní době ušpiní ruce? Za to autorovi dík, protože to je čím dál aktuálnější téma. Jako už u jedné povídky z tohoto čísla magazínu musím napsat – tentokrát je Nebula v dobrých rukou.

Do jakého žánru byste zařadili povídku, jejíž vypravěčem je Bůh Všemohoucí, který obývá podkroví mrakodrapu v NY a jeho cílem je mezi lidi dostat nové zmatení jazyků? Jako sci-fi mi to nepřijde… ale jde o zatraceně dobrou povídku! Je vykutáleněhumorná, sžíravě dnešní a má skvělé postavy a dialogy, které autor vystřihl na velmi malé ploše. Navíc ji autor napsal po návštěvě Trump Tower a jedna z postav, Daniel Nimrod, bude dost možná Trumpův obraz. To asi Morrow ještě netušil, že se ho na stará kolena dočká v Bílém domě :-D Už jen proto stojí za to si povídku přečíst, dejte a mě.

povídka: Zástup stínů - Grant, Charles L.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/03
Lucc | *** | před 14 dny

Grant je autor atmosferických hororů a ani v tomto výletu do sci-fi se jeho naturel nezapře. Přesto nebo právě proto mi tato jeho povídka připadá jako nejslabší z těch, které jsem dosud četl. Jednak má podivný začátek, který sice koresponduje s koncem, ale není jím dostatečně objasněn, a také se na ní podepsal zub času, ostatně jako na většině prací o androidech. Asi chápu, co chtěl autor říct, ale nechává mě to zcela chladným a také si myslím, že kdyby použil nespolehlivého vypravěče, mohlo to povídku posunout sice blíže k pulpu a ne k existenciální próze, ale také blíže ke čtenáři. Nebo ho použil a já to jen nepochopil (překladatel nedostatečně přenesl)?

kniha: Underground - Kotleta, František
FerryH | ***1/2 | před 14 dny

Peknej, novej Heteša! …
…akorat tomu chybi Baltimore …

;o)

povídka: Jiný sirotek - Kessel, John
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/03
Lucc | ****1/2 | před 14 dny

Ambiciózní novela, o které snad není chybou prozradit, byť anotace v magazínu se tomu vyhýbá, že výrazně navazuje a snad i polemizuje s jednou klasickou knihou světové literatury. Nenabízí žádnou jasnou odpověď, ale příjemně filozofuje na téma svobodná vůle, osud a předurčení, o síle lidského rozhodnutí a nezdolném duchu, to celé na pozadí akčního příběhu okořeněného jedním hrdinou uvězněném ve dvou světech. Velmi dobré, byť k dokonalosti mi scházelo silné závěrečné prozření, propojení. Náznak přišel v poslední větě (proč pět tisíc let?) a v názvu novely, ale buď prostě neznám dílo, na které Kessel odkazuje nebo tam nic takového není nebo je to ještě nějak jinak. Pokud někdo tuší, co měl závěr znamenat, budu rád za odhalení v diskusi.

povídka: Kostěná flétna - Tuttle, Lisa
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/03
Lucc | **** | před 14 dny

Lisiny povídky mám docela rád. Jsou ženské, často o vztazích, ale nenudí a jsou podnětné. Tato je jedna z povedenějších a není téměř vůbec fantastická, byť se odehrává na cizí planetě. Spíše je hororová, v takovém tom jemném duchu, který právě ona velmi dobře umí. Klíčová je odlišná kultura. Na planetě Habille mají striktně monogamní svazky. Jak v tomto světě obstojí čerstvý vztah dvou vesmírných kosmopolitů?

Předně musím poznamenat, že „brány jeho tváře“ a „lampy jeho úst“ odkazují na 41. kapitolu knihy Job a popisují livjátana. Konkrétně, pokud použiji kralický překlad, jde o verš 14 (Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.) a 19 (Z úst jeho pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.). Tady se jindy skvělý Petr Kotrle moc nevytáhl, byť nějaký citát z názvu čiší na sto honů. Pokud si tedy trochu zabásním, tak vhodnější překlad by mohl znít „Jak vrata tlamu má a z ní mu ohně srší“ nebo tak něco. Stačilo pár minut googlení. Vím, v roce 1996 tyto možnosti nebyly, ale přece jen…
Samotná novela je v dobrém antropocentrická, řekl bych typicky magazínovská. Stometrový Ichthyosaurus elasmognathus ve venušském oceánu je prostě tvor, který si o ulovení přímo říká a leckdo si na něm, podobně jako Achab na Moby Dickovi, vylámal zuby. Uspěje bohatá majitelka kosmetického impéria, byť má za návnadáře násosku? Ale ani on ani ona nejsou úplně tím, čím se zdají být a proto … dál už mlčím jako hrob a dodám jen, že jak už to u dobrých povídek bývá, akční a SF kulisy slouží jen jako kostra příběhu. To podstatné jsou lidé a vztahy mezi nimi, touha, vzdor, láska, strach … proto mám pocit, že tentokrát je Nebula v dobrých rukou. Jen musím dodat, že mne rozčilovala hovorová čeština v dialozích. Znevěrohodňuje postavy a ruší. Nejde sice o žádnou vysokou literaturu ale, v tomto komentáři už podruhé, přece jen…

kniha: Fantastická 55 - kolektiv autorů
trudoš | **1/2 | před 14 dny

Napsat povídku není věc snadná. Když však požádáte spisovatele o mikropovídku, vynese vás v zubech. Proč? Na extrémně malém prostoru se má pokusit o něco, co horko-těžko buduje v románu, natož na pár stranách.
Přesto se editorům povedlo přesvědčit desítky autorů, kteří jim své mikro kousky napsali, případně k vydání poskytli. A tak se na třech stovkách stran představuje devětapadesát textů, přičemž zde naleznete zvučná jména, jako jsou Juraj Červenák, Františka Vrbenská, Petra Neomillnerová, Martin D. Antonín či Alexandra Pavelková. Ale protože smyslem knihy není poplácávat po zádech ostřílené harcovníky, nejvíc prostoru bylo poskytnuto autorům, kteří se do povědomí veřejnosti teprve dostávají nebo se veřejně prezentují poprvé. To samozřejmě přináší výrazné rozdíly v kvalitě, ovšem díky minimalistickému rozsahu nejsou ani ty ne úplně dobré povídky až tak úplně špatné. Kulantně se přitom uplatní nadšení i nápaditost.
Tedy ideální volba při čekání na cokoliv, co má dorazit za pět minut.

povídka: Na pochybách - Stecher, jr., L. J.
vyšla v: Roboti a androidi
stimílek | ***1/2 | před 14 dny

Alfred Velkolepý nemá jednoduchý život. Třebaže platí velmi vysoké daně, patří k nejbohatším =D. Od tří měsíců věku chodil na jesle Harvardovy univerzity a pak už ho potkávala jedna tragédie za druhou. A ta největší přišla jak jinak než v závěru krátké, svižné povídky, který stojí za těch pár minut čtení.

kniha: Já, Asimov - Asimov, Isaac
stimílek | ***** | před 14 dny

Velmi čtivá a vtipná biografie. Zjistíte, proč Isaac Asimov nikdy nebyl v televizní vědomostní soutěži, proč byl lepší kuchař než jeho manželka, jak citlivě si uměl poradit s její těžkou nemocí a podobně.

kniha: Páté roční období - Jemisin, N. K.
stimílek | ***** | před 15 dny

Výborná kniha, promyšlený a velmi strhující děj. Vidím lehkou inspiraci O.S.Cardem (Zrada). Zajímavě popsaná společnost, děj dostatečně popisný i svižný, prostě radost číst. Tišina je mistrovsky popsaný svět, Essun, Damaja, Syenit i Alabastr si mě získali, hned sahám po pokračování.

kniha: Jiskry války - Powell, Gareth L.
stimílek | ***1/2 | před 15 dny

Také jsem se trošku ztrácel, některé postavy mi lehce splývaly. Postavy jsou ovšem zajímavé. Autor má očividně důvěru v ženy i na válečném poli, skoro bych řekl, že kniha je genderově nevyvážená. Vrtošivé feně nejspíš asi také budete držet palce. Artefakty a zápletka kolem nich by vydala na samostatný děj. Kniha určitě stojí za přečtení, akční scény mají spád i napětí.

kniha: Dům za zdí - Mitchell, David
stimílek | ****1/2 | před 15 dny

V tvorbě Davida Mitchella si tuto knihu řadím kamsi do středu. Začátek mě uchvátil, druhá část skvěle držela laťku vysoko, pak ovšem přišlo zpomalení a rozmělnění, možná díky více vedlejším postavám v ději. Ty černý koni, Ty opět laťku lehce pozvedlo, ovšem autor na můj vkus až příliš chvátal a odkrýval karty. Závěr bych si také raději vychutnával déle. Dům za zdí rozhodně stojí za přečtení a to i v případě, že nejste příznivcem tohoto žánru.

kniha: Ozvěna věcí budoucích - Islington, James
dva mraky | ****1/2 | před 16 dny

Islington se vyhnul pasti druhého dílu celkem jednoduchým způsobem, neřekl nám v tom prvním díle zdaleka všechno. Stín věcí ztracených byl zábavný, měl zajímavý svět, pořád se tam něco dělo, ale mně připadl nevýrazný. Dvojka naštěstí nezůstala na vyprávění, jak vyvolená omladina zachraňuje svět překážkám navzdory. Přibyla silná linka o mocných nesmrtelných o minulosti světa, o složitých intrikách plánovaných mnoho let… Caeden postupně nachází své vzpomínky a většina z toho nejsou hezké věci. Vůbec není jasné, jestli jeho plány povedou k záchraně světa či apokalypse, teprve tahle linka dala sérii tu správnou osudovost. Díky ní se mi líbil druhý díl o dost víc. Ostatní postavy ale nejsou upozaděny a zase se hodně děje – intriky, střety putování, manipulace s mocí, tajemství a sem tam „všechno je jinak“ momenty. Na konci samozřejmě kvalitní sada cliffhnagerů, ale ještě únosných. Druhý díl se oprostil od zjevných vykrádaček a i když pořád by se daly najít inspirační zdroje, už má svůj výraz. Za mě jedna z nejlepších fantasy, jaké jsem četl.

kniha: Zhouba Londýna - Cornell, Paul
jirikk | **** | před 18 dny

Knize myslím hodně ubližují Aaronovitchovy blurby rozeseté na obou stranách obálky, tohle opravdu není Peter Grant. Cornell je hodně temný, i přes to, že se občas nějaký fórek objeví, jde o hutný a vážný napínák. Přes někdy až příliš zašmodrchaný děj se mu daří vyprávět poutavě, příběh tak unese i nějaké nelogičnosti typu častých hatricků v sítí WHU (zatímco ve skutečnosti i tak děravý tým jako West Ham hatrick inkasuje tak jednou za pět sezon, v knize to padá jak na běžícím pásu). I tak je ale příběh čtveřice umanutých a psychologicky zajímavých vyšetřovatelů silný a daří se mu táhnout čtenářskou pozornost. Pokud vyjde další díl, nenechám ho nejspíš bez povšimnutí.

kniha: Leichenberg - Fuchs, Oskar
dva mraky | **1/2 | před 18 dny

Jsem fanda české akční školy, ale tohle moc nebavilo. Je tam sice všechno, co k žánru patří, jako hlášky, bitky a svérázné postavy. Jenže- děj nemá pořádné směřování, hlavní pointa je více méně králík z klobouku a není tam dostatek zábavné akce, aby to dokázalo ten rozsypaný čaj utáhnout. Taky na mne některé úseky působily jako docela samoúčelný bizár. Hlavní hrdina celkem standardní týpek, jaké z téhle literatury známe, některé nápady, především ten s povoláváním mrtvých vojáků, mi připadly zábavné, celkově to mělo potenciál, ale řekl bych že to šlo ven hodně předčasně, respektive někdo měl autora trochu usměrnit, protože je to chycené za dost divný konec.

kniha: Moře rzi - Cargill, C. Robert
dva mraky | ****1/2 | před 18 dny

Mix žánrů, dobrodružný román, roadmovie, postapo, western… A navíc se nebojí zafilosofovat. Jako SF je to vlastně velmi tradiční. Roboti vyhubili veškeré lidstvo a následně robotické supermysli zahájily tažení proti těm samostatným robotům v zájmu násilného sjednocení. Roboti nejsou pojati nijak originálně, nic co by tu nebylo už od sedmdesátek. Jsou velmi podobní lidem a mají nouzi o náhradní díly, protože supermysli z nich ze všech udělaly psance. Takže takový robotický Mad Max plný městeček v pustinách a svérázných existencí. Na hlavní dějovou linku o robotce, která má brzo zemřít kvůli šílenství způsobeném poruchou, navazuje spousta flashbacků a úvah a přitom se daří udržet tempo a celý děj namířit k velké závěrečné přestřelce a naději, že by celý ten zajímavý postapokalyptický svět nemusela pohltit jedna velká nudná a bezohledná supermysl. Postapo atmosféra prodchnutá vzpomínkami hlavní hrdinky na smrt posledního člověka a na její působení v protilidské jednotce na mě udělala dojem

kniha: Blokáda - Kloos, Marko
dva mraky | *** | před 18 dny

Přestože se autor snaží nějak posouvat a obzvláštnit děj, v podstatě platí, že má málo matariálu. Knize chybí spád. Souvisí to s tím, že je upozaděn hlavní trhák, to jest odvážně podivní emzáci a přednost dostávají lidské postavy, vzájemné půtky lidských frakcí a v druhém plánu myšlenky o tom jak se lidská rasa dokáže nebo naopak nedokáže semknout. Akce je spíš slabá a je jí málo a jako klasický román to moc nefunguje. Samotní mimozemšťané zvaní Dlouháni mě zezačátku celkem zaujali svojí podivností ale teď, kdy by byl čas to nějak víc rozvinout se i nadále chovají jen podivně bez jakéhokoli vysvětlení. Série se prostě začíná rozbředávat.

kniha: Zuřivec - Kuttner, Henry
gokudo | *** | před 19 dny

Je to takova jednohubka o smrtelnejch a nesmrtelnejch lidech na Venusi. Nevim jestli je to prekladem, ale obcas mi pripadalo jako by v te knize chybel text, mozna to Kuttner tak zvlastne napsal.

Musim vytknout Laseru, ze vedou ligu za nejdrazsi mini-paperbacky (nenavidim ten format) na svete.

Matka co protezuje svou dceru a otec sveho syna v komornim bytovem pribehu, ktery vyusti v jedna velka jatka. Vyborny horor a nedivim se vubec, ze ho pan Zacek zaradil do sveho repertoaru. Tohle napsali dobre kluci usati, americti.

kniha: Tommyknockeři - King, Stephen
Madam Brbla | *** | před 20 dny

Myslíte, že nejhorším mimozemským šmejdem je uječený Alza ufoun? Nemýlíte se! Ovšem Tommyknockeři aspirují na druhé místo v žebříčku nejobávanějších hrozeb z vesmíru, proto doporučuji ignorovat neznámé kovové objekty, o které zakopnete na svém pozemku či kdekoliv jinde. Zvědavost může zanořit do exkrementů nejen vás… A to je vlastně jeden z problémů knihy: tady jsou všichni hluboko v análním otvoru tak záhy, že čtenář nestihne ani začít držet palce a už ví, jak je to zbytečné. Hrdinové jsou suplováni odkecanými existencemi bez naděje na světlé zítřky. Nejvýraznější postavou je básník-alkoholik Gardener; autor do něj zjevně promítnul kus ze sebe samého. Boj s démonem Chlastem a různé úvahy na toto téma zabírají v „Tommyknockerech“ příliš mnoho prostoru (King sám připustil, že tento román psal ve svém závislácky nejhorším období).
Druhá výhrada se týká délky: editor měl škrtat jako vzteklý. Já sice mám ráda Kingovy ponory do lidské psychiky i různé vedlejší linie a epizodky, ale tohle je strašně užvaněné. Vyházet 200–250 stran by bylo knize jedině ku prospěchu. Ve srovnání třeba s objemnějším a v jistých ohledech podobným dílem „Pod kupolí“, které jsem zbaštila rychle a s chutí, jsem se do „Tommyknockerů“ musela nutit. Zápletka je prostá a prodírat se emzáckou či Gardenerovou myslí mi dávalo zabrat. A to navzdory faktu, že jsem si knihu pořídila v novém, kvalitním překladu Milana Žáčka. Doma jsem četla papír, v práci jsem k obědu do čtečky sehnala jen staré vydání a nepřekvapivě byl rozdíl značný. Pan Reitmayer občas Kinga nepochopil a významem ujel kamsi do pr… pryč, především však nezvládl poskládat slova do vět, jaké snadno projdou mozkovými závity, aniž by se čtenář každou chvíli zadrhnul se zmateným: „Cože?!“
Když vezmu v úvahu, jak byl můj oblíbený spisovatel v průběhu tvorby stále na plech, nejsou „Tommyknockeři“ úplně špatná kniha. Bohužel ani kdovíjak dobrá, ty tři hvězdy jsou poněkud protekční.

„Gard nepředpokládal, že se jí peníze prakticky sypou z prdele, jelikož nevěřil, že Patricia McCardlová má něco tak vulgárního jako prdel, ta neměla ani konečník – když se potřebovala vyprázdnit, nejspíš prováděla akt neposkvrněné defekace.“

kniha: Volání Cthulhu 1 - Lovecraft, H. P.
Methat | ***** | před 22 dny

Naozaj zlaté roky Lovecrafta. A prídu ešte lepšie. V tejto knihe je najhlavnejšia novela Volanie Cthulhu, ktorá sa stala vo svete najpopulárnejšou. Na túto novelu alebo skôr mýtus Cthulhu sa robia hry, preto som si chcel prečítať túto legendu. Najlepšie sa mi čítali prvé štyri poviedky a snové putovanie som nezvládal a zaspával pri ňom. Ale oceňujem, že sa to niekomu páči.

kniha: Americká modlitební příručka - Shepard, Lucius
jirikk | ****1/2 | před 22 dny

Výborný román, který od absolutního hodnocení dělí snad jen mírná ztráta tempa a soudržnosti ve střední části knihy. Celé je to dost obtížně zařaditelné a fantastikou spíš jen lehce šmrncnuté. Alespoň pro mě je poměrně těžké vidět v příběhu Wardlina Stuarta nějaký jasný autorský postoj, postava hlavního hrdiny je od počátku rozporuplná a taková zůstává po celý příběh. Což je ostatně zřejmě Shepardovo stanovisko o nemožnosti dobrat se objektivní pravdy v dilematu mezi upřímnou vírou a pragmatismem. Oba tyto koncepty jsou natolik propletené, že je nějak přesně oddělit není pro Sheparda možné. Další skvělý počin od Gnómu, jen mám silné obavy o jeho prodejnost, ortodoxní žánrové fanoušky nejspíš neosloví a pro řadu ostatních by mohl být příliš neuchopitelný, nicméně stojí za to. Tak snad prodejní čísla potvrdí nakladatelovu odvážnou cestu, držím mu palce.

kniha: Psí vojáci - Tchaikovsky, Adrian
trudoš | **** | před 24 dny

Spisovatel Adrian Tchaikovsky má evidentně nějaký komplex ze zvířat. Poté, co opakovaně postavil do předních rolí svých knih hmyzáky všeho druhu, skončil tentokrát rovnou po hlavě mezi savce. Opět přitom dává najevo, jak moc je člověk vůči svým zemským spoluobyvatelům vlastně nedokonalý. Až si jeden říká, zdali soudruzi z východu při té evoluční dvouletce neudělali někde ve výpočtech drobnou chybu.
Přestože se Psí vojáci tváří jako poctivá akční sci-fi, opak by nemohl být větší pravdou. Střílení a vybuchování si čtenář samozřejmě užije vrchovatě, včetně originálně pojatého nového druhu válečníka (roboti ať si trhnou), ovšem v druhém plánu je autorská vize budoucnosti, jež předkládá složitá morální dilemata. Zvrácené genetické experimenty zkrátka mohou občas vyústit ve zcela nečekané společenské i právní rozpory. Tohle už není jen o následcích či odpovědnosti, ale o samotné podstatě lidství a ochotě přijmout do svých řad něco zcela nového. A právě v tomhle ohledu román rozhodně nezklame.

kniha: Barva kouzel - Pratchett, Terry
Madam Brbla | ****1/2 | před 25 dny

„Mrakoplaš se pokusil zavřít oči, ale jeho obrazotvornost víčka neměla a zírala očima dokořán otevřenýma.“

Šestnáct. Tolik mi bylo, když mi na prázdninách v blízkosti Frýdlantu nad Ostravicí došlo čtivo, já se tudíž vydala do (jediného) tamního knihkupectví a zakoupila (jediného) nalezeného zástupce žánru fantastiky. Na první pohled mi to teda připadalo jako nějaká kuchařka, neptejte se proč, každopádně jsem ještě týž den zjistila, že fantasy nejsou jen svalovci s meči a ušlechtilí hrdinové. Objevila jsem jejich protipól: Mrakoplaše, ne tak úplně mága pochybných schopností i charakterových vlastností. A místo zádumčivosti vznešených království dostala má bránice zásah Zeměplochou. Vyvinula se u mě nová závislost. Dealer byl naštěstí až do posledních chvil velmi plodný, proto máme doma plné poličky knih pana Pratchetta, v geniálním překladu pana Kantůrka. Nechť je oběma v literárním nebi veselo.
Kdybych chtěla být objektivní, neměla bych „Barvě kouzel“ přičarovat více než čtyři slony či jiná vesmírná tělesa. Putování turisty Dvoukvítka s ne zcela dobrovolným průvodcem Mrakoplašem bylo svižné, úsměv na ksichtu se zdál být permanentní, ovšem v poslední třetině můj zájem o jejich čím dál absurdnější lapálie klesal, smíchu ubývalo. Ale! Sentiment je mocný čaroděj a nutí mě vyhovět mému podstatně mladšímu já, které bylo nadšeno. Dvakrát, tím pádem nemusím brát přemrštěné ohledy na své současné, už ne tolik odvařené dojmy. 85%

„Mrakoplaš se snažil zbavit vzpomínky na tu výšku, ale jí se u něj obzvláště zalíbilo, terorizovala ostatní obyvatele jeho mysli a převracela mu mozek naruby.“

kniha: Bitevní mág - Flannery, Peter A.
trudoš | **** | před 25 dny

Skotský spisovatel Peter A. Flannery strávil nad Bitevním mágem bezmála šest let života. Na rozdíl od žánrové konkurence však neinvestoval všechen ten čas do několikadílného eposu, ale od začátku se soustředil na jeden komplexní román. Pravda, nakynulo mu to do úctyhodných osmi stovek stran, ale kdo kdy slyšel o epické fantasy trpící anorexií? Nehledě na to, že vyprávění obsahuje všechno, co poctivá sága potřebuje – uvedení do děje, představení postav, vývoj charakterů, zlom v osnově, smrtelné nebezpečí, emoční vypětí, zákulisní intriky, gradaci napětí a makabrózní finále za ocelového třeskotu bitvy.
Na rovinu, nejde o J. R. R. Tolkiena, Raymonda E. Feista či Davida Eddingse. Na to je autorova stylistika příliš nevyzrálá a zápletka na moderní poměry jednoduchá. Ovšem kdo kdy propadl kouzlu Hraničářova učně Johna Flanagana, případně trudné mytologii herního Warhammeru, neměl by být dobrodružstvím mladého dračího jezdce zklamán. A možná ke konci i slzu dojetí uroní, nemá-li srdce z žuly.

kniha: Král mečů - Moorcock, Michael John
louza | **** | před 25 dny

Vítězství se blíží, ale nepřátelé se zmáhají k finálnímu úderu, kdy můžou hrdinové přijít o všechno. Jestli předchozí knihy naznačily nesmělé pohrávání si s multiverzním vesmírem, tak tady to Moorecock zažehne na plný pecky. Postavy se potácí z jedné reality do druhé a autor hází čtenáři jeden tripoidní zážitek za druhým. A zachází dokonce tak daleko, že na základě metafyzických zákonů fyzicky propojuje své předchozí série s touto. Nemůžu říci, že by mi právě tahle část sedla víc než předchozí knihy, ale závěr prostě usvědčuje autora z jasného a vůbec ne špatného záměru. Kromě toho, že přináší několik zásadních odhalení čtenáře rozseká naprosto geniálním twistem s nastolením rovnováhy při němž postavám i čtenářům padne brada. Bravo. Moorcock se toho nebojí.

12345678910poslední (689)27550 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu