LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Zajímavý experiment, kde vystupuje i sám velký HP. Jedná se o rozvinutí Lovecraftovy povídky, které je tu ale podané dost vyčištěným reportážním stylem což dost zabíjí atmosféru. Východisko textu se mi líbilo, jen to prostě nemám tu správnou temnou vibraci.

Povídka velmi nepřekvapivě o elixíru lásky. Kraťas který zaujme tím že absolutně nezaujme. Text je jen plácnutím do vody. O ničem a s pochybnou pointou, která padá do propasti těsně po posledním slově.

na můj vkus moc spletr a ta linka s AI hodně překombajnovaná. ale odvyprâvěné to nebylo špatně.

Neskutečně nablblý příběh, vyšperkovaný mizernou jazykovou a stylistickou úrovní a pocukrovaný odfláknutými korekturami. V CKČ nebo podobné soutěži by to skončilo bez bodu.

opět zajímavá směska ingrediencí, šumava, totáč, UFO, a dobrý příběh. do plných.

horory obvykle nečítám a tak podžánr „ďábel v lese“ mi nic neříkal. nicméně povídka je to dobrá, pojí nostalgii dětství s tajemstvím a děsem.

dobrý nápad, provedení nic moc. nemělo to mnoho ani z haška, ani z HPL. takový povídkový nemrcouch.

Hodně Lovecraftovská povídka, kde se tajemné vesmírné zlo dlouhou dobu pokouší o tělo i duši hlavní hrdinky. Průběh ani pointa mě ale nějak neoslnila. Je to statické a ne moc čtivé.

Trochu mě zklamalo, že jsme se nedočkali autorova pokračování Viktoriánské trilogie, ale vítám s radostí alespoň vydání této knihy. Jde o samostatný, ukončený příběh, takže odpůrci kupování sérií teď nemusí nesmyslně spekulovat a otálet s koupí. Velmi příjemné, nekomplikované počtení, byť ani o nečekané zvraty není nouze. Velmi dobře vybudovaná dobová atmosféra, odkazy na dobové reálie, dojde také na zmínku o seriálových Peaky Blinders. A dojde také samozřejmě na víly, elfy a skřítky. Nebo ne?…

„Časovky“ patří mezi mé oblíbené subžánry. Zpravidla se však v časových paradoxech trochu ztratím. Tahle kniha mého oblíbeného autora (moc díky, Planeto9 :-)) mi však těžkou hlavu nepřivodila. Skvěle jsem se bavil a knihu přečetl prakticky nadvakrát. Skvělé hlášky, vtipné narážky na dějinné události. Pobavila mě zmínka o seriálu Ztraceni, kdy v jiné časové linii se v poslední řadě všechno vysvětlí a uspokojivě uzavře… A třeba i Hitlerův konec v jedné časové linii jsem si vyslověně užil. A líbila se mi i nečekaná varianta domácího „mazlíčka“, co má rád drbání pod bradou podobně jako můj hafík. Pokud tedy nemusíte mít nutně vědecké výzvy a chcete se prostě dobře bavit, pak si určitě tuhle bohužel docela tenkou knihu pořiďte. I když náměty k přemýšlení tam najdete taky, pokud budete chtít.

Ballingrud se českým čtenářům představil jako autor výborných hororových povídek, nyní přichází s románem odehrávajícím se na Marsu. Nejde ovšem o žádnou hard SF, románový Mars je ozvěnou toho Bradburyho. Víceméně přímočarý dobrodružný příběh využívá westernovou poetiku, což alespoň na mě funguje, mám prvky tohoto žánru rád a zažrané pod kuží. Příběh kurážné dívky a honby za pomstou za příkoří spáchané na její rodině možná až překvapivě hladce odsýpá, čtenáře vtáhne a nepustí až do dojemného závěru. No a jelikož je to Ballingrud, nemůže chybět ani děsivá linka, která postupem času nabývá na síle. Moc příjemné, spíš odpočinkové čtení, jistě i přispěním překladu gnóma Němečka, Fobos se tentokrát trefil.

Hodně zdařilá klasická dobrodružná sci-fi. Ano, některé momenty působí dnešní optikou až komicky (kdekdo tam kouří jak cigán za pařezem, takže výprava ssebou veze i zásobu cigaret, v posádce je specialista – kuchař, navíc obézní…) a to, že prakticky z nulových prostředků do tří let vybudují bezmála jadernou elektrárnu, je hodně nadsazené. Na druhé straně na dobu vzniku je až nečekané, kolik prostoru tu mají vztahové záležitosti včetně toho, jak párečky obtížně hledají prostor pro nerušené dovádění. Čtivé dodnes.

Tajemný rituál vypravěčova společníka vede k jeho kolizi s vlastním stínem. Ačkoli předmluva povídky na Lovecrafta odkazuje, já ho v tom moc nevidím. A to je dobře. Blochův svižný styl psaní sedí k tomuhle příběhu skvěle. Dobrý text.

Do malého městečka přichází světaznalý občan, který ví přesně co malá společnost místních zemědělců potřebuje a co jí přebývá. Začne s výkupem drobných zbytností, což se ale později ukáže pro celé městečko jako smrtelná past. Kniha působí jako Kingův slabikář. Vše je na svém místě. Tématická zasazenost v běžné americké společnosti, reflexe toho nejhoršího v lidech, postupné prokreslení postav a pomalé utahování šroubů. Kdyby tohle napsal King na přelomu osmdesátých let, bude to jedna z jeho uznaných klasik. Takhle je to jen slepá ulička v biografii neznámé autorky, kterou zná jen pár nadšenců. Ale o to unikátnější a gurmánštější zážitek to je.

Trilogie se odehrává těsně před originální Dunou, takže pokud vás někdy zajímalo, čím si Leto Atreides vysloužil svoji „odměnu“ v podobě vládou nad Arrakis, zde to zjistíte. Nutno však podotknout, že trilogie je dost utahaná a plná vaty. Autoři sice do děje zapojují i dějové linky ze svých jiných sérií, ale vždy vám vše vysvětlí, abyste se neztráceli. Bohužel to však nestačí a zvlášť v druhém díle se tempo rychle vytratilo. A asi netřeba zmiňovat, že oba zmínění autoři mají zcela jiný styl než Frank Herbert a a je k tomu tak třeba přistupovat. Styl je přímočařejší a filmovější. Prakticky žádné filozofování. Takže pokud jste zatvrzelí fanoušci originální Herbertovy Duny, raději ruce pryč…

V době svého vydání to podle mne svojí koncepcí mezi českou produkcí působilo jako zjevení. Je to komplexní spaceopera s dobře vybudovaným světem. Příběh je zasazený na podivnou kolonii, uměle udržovanou zaostalou, prostředí je nebezpečné a jedovaté, lidé suroví a omezení. Kolonie a lidé v ní jsou jen figurky v jakési politické hře, kterou hraje lidské vedení s nějakou cizí rasou… Z pohledu hlavního hrdiny je politika ovšem dost nepodstatná, ten se hlavně snaží přežít. Příběh se vypráví převážně zdola z pohledu outsidera se kterým si osud zle zahrává. Osudy hlavního hrdiny jsou jedním z důvodů, proč se kniha nestala se legendou. Respektive způsob vyprávění. Je to v podstatě o mladíkovi, se kterým autor smýká napříč krajinou, jak zrovna potřebuje – teda oni to tak dělají všichni autoři, ale nejsou při tom tak okatí. Svět je komplexně a zajímavě vystavěn ale předání informací čtenáři je někdy trochu únavné, takže kniha chvílemi moc neodsýpá. Ovšem je to první česká spaceopera moderního střihu, kulturní památka a vůbec.

Vynikající téměř nežánrová kniha plná skvělých přirovnání, bonmotu, dialogů a šestákových mouder, sem tam popřena jinými šestákovými moudrý a fortifikována několika moudrý opravdovými. Oproti Shepardovým latinskoamerickým military povídkám je text civilnější a méně fantasmagorický, přesto i v něm dojde na lecjaký trip, popisy haluzových stavů a také nějaké to násilí a střílení. Ono je to vlastně celé o pozměněné realitě, kterou vhodné zacílené modlitby mění dle toho, o co jejich iniciátorům šlo. Wardlin Stuart, který modlitaci „objevil“ a přinesl na trh, tápe v tomto pozměněném světě a sám v sobě. Je to skvěle napsaný hrdina, kterému nejde nefandit a čtení jsem si i díky místy dost černému humoru a břitkým postřehům o lidech a Američanech obzvlášť hodně užil.
Překvapily mne samotné modlitby. U takto přízemní a oportunistické záležitostí bych čekal hodně jednoduché až říkankovité texty, tady šlo o čistokrevnou a místy i dost dlouhou (a IMHO záměrně ne moc dobrou) poesii. Také mne spíš iritoval směr, kterým autor text vedl. Sám bych šel spíš cestou satiry a komedie, on zamířil víc metafyzickým a existencionálním směrem. Já bych text postupem času zjednodušoval, Lucius jej spíš rozmělňoval, jakoby si úplně nebyl jist, jak s tak dobře rozjetým příběhem naložit. Nakonec nejsem nespokojen, ale první půle byla čtivější a lepší. I tak je to výborná kniha, a to i po věcné stránce (poznámky, přebal, samolepka, doslov, grafický vzhled). Od Gnomu parádní počin.

Kniha je zajímavá ve smyslu, že je jiná než psal dříve. Jde o scifi v budoucnosti ve stylu bratrů Strugackých. Rusové vyvinuli všemocné technologie, rozvážejí svoji ideoologii a pomáhají naivnímu mladíkovi, který si dokáže udělat z maličkého vodítka příběh a přitom zachránit celý svět…

Roztomile naivní až blboučká dětská knížka. Bodově nehodnotitelné.

nečekal jsem nic a dostal skvělý vánoční příběh se dvěma dosti neočekávatelnými hlavními aktéry s mnoha dalšími příběhy zabalenými v něj. rozjezd byl takový pomalý, ale pak už to frčelo. pointa je sice maličko předvídatelná, ale to autorovi odpustím za ten zbytek.

Skvěle napsaný příběh. Čtenář se baví, je to ovšem humor, ze kterého mrazí.

Perfektní úprava knihy. Sám příběh je popsán zajímavě, je to čitelné i po tolika letech. Hezky popsaná je pasáž o ekonomických důsledcích neomezené výroby zlata pomocí kamene mudrců.

Narážky na nmístní poměry jsou samozřejmě zastaralé. V podstatě jde v knize o to, že v případě fanaticky znepřátelelených stran je ten, kdo se je snaží usmířit nebo se prostě nezapojí, jejich společným nepřítelem. I kdyby to byl Ježíš a kdyby bylo nutné ho znovu vést ke smrti. Jeho poslední slova v této knize: „Myslíš, že až přijdu příště k lidem, naleznu více důvěry?“

Poměrně slušně napsaný románek, trochu naivní, ale pro danou věkovou kategorii byl přijatelný

čteno opět po milionu let (in fact asi po 35 letech). stále je to skvělá kritika nenažraného kapitalizmus se spoustou skvělých nápadů a postřehů zasazená do budoucnosti. nějak mě děsí, že spousta těch věcí se opravdu začíná rýsovat – technofeudalizmus, totální devastace prostředí a neochota s tím cokoliv dělat. jako příběh už je to horší, asi bych šel dnes s hodnocením dolů na 3 astry za dva WTF momenty – celou scénu s antarktickým ledovcem (to je autorské násilí par excellence) a mentální obrat hlavního hrdiny na konci, který je prostě na štyráku a tedy fakt neuvěřitelný. jinak je to ale napsáno docela dobře. líbí se mi i poznámky překladatele (vydání 1987), možná na dnešek už mimoňské (ne obsahově, formou), ale pamatoval jsem si je dobře dodnes.

z této knihy pochází i moto, které mám v kanclu nad pracovním stolem: moc zušlechťuje, absolutní moc zušlechťuje absolutně :))

Ze Zýkových povídkových sbírek tuhle ohlodal zub času asi nejvíce. I tak je tu celá řada nesmírně zajímavých kousků. Ty úplně nejlepší – Ubohý pan Adams, Zcela metodicky a Klec – leží ovšem mimo fantastiku, jsou to spíše škodolibé hříčky ve stylu Roalda Dahla.

Carissa Orlando je Sam Raimi filmového hororu. Umí být nechutná v krvavých scénách, stejně jako hrůzyplná v nevyřčených detailech. Jádro pudla je ovšem v její schopnosti pracovat s žánrovými pravidly, ve správnou chvíli převracet očekávání a posouvat hranice zaběhnutých klišé. To vše na prostoru tří set sedmdesáti stran s tím nejotřepanějším motivem, jaký si jen umíte představit – strašidelným domem.
Jeden by řekl, že s tímhle materiálem toho moc vymyslet nejde, přesto se autorce od prvních stran daří překvapovat novými nápady. Zároveň to dělá s nadšením fanouška a s nezbytnou dávkou černočerného humoru, který dokáže i ty nejošklivější momenty decentně odlehčit. Stále přitom umí skrývat mezi řádky ošklivá malá tajemství. Chvílemi je sice znát, že natahuje vyprávění, aby zaplnila počet stran, ovšem plně to vynahrazuje nečekaně brutálním finále, které dává jasně na srozuměnou, že horor si naštěstí ještě stále nemusí brát servítky vůči jakýmkoliv figurám. Tohle bych rád viděl jako film.

Velmi příjemné čtení, které se vyloženě hodí k tomuto svátečnímu období. Na vánoce jak dělané. Tak třeba to dáte příští rok i vy.

Slovenka Jela Abasová je literární čarodějka. Nejde přitom jen o to, že chápe rozdíl mezi větou jednoduchou a rozvitou, ale že skrze stylistiku dokáže dát v průběhu několika řádků charakter nejen světu, ale i postavám a jejich počínání. Tři čtvrtě na šílenství tak není jen o kouzlu fantastiky, ale strhne i samotnou formou zpracování.
Stran zápletky si pak na sebe autorka upletla trochu bič. Svůj debutový román rozdělila do čtyř částí, z nichž každá funguje zcela svébytně, přičemž spojení všech linií spočívá ve čtveřici sourozenců, kteří ve světě plném magie (kterážto zde zjednodušeně řečeno nahrazuje moc páry) zažívají zběsilá dobrodružství. Něco se přímo prolíná, něco naopak funguje zcela samostatně. Zvláštní je, jak se spisovatelce podařilo každou z částí napsat maličko jinak; nenápadně tak dotváří osobitost té které hlavní postavy.
Je to kniha plná úžasných nápadů, ohromující jazykovými prostředky a parádní atmosférou, jež se umí brát stejnou měrou vážně, jako být svéhlavě zábavná.

Ani neviem, čo napísať. Je to skrátka druhý diel, ktorý pokračuje tam kde skončil Vojak. Pradori sa chtiac nechtiac spájajú so Zemskou centrálou a Orlandine, pretože hrozba vynárajúca sa spoza čiernej diery môže byť fatálna pre všetky strany. Musíme si zvyknúť, že charaktery postáv sa vplyvom rôznych faktorov menia, takže sa dočkáme sympatických Pradorov, Klientka začína byť ako tak príčetná, Anjel je už definitívne altruistom, Trix sa mení na… atď. Skrátka guľáš ako vždy. Ale stále ma to baví, i keď opäť musím skonštatovať, že redakčná úprava mohla byť dôkladnejšia. BTW – tento rok vyšiel prvý diel série Dark Diamond, spin-off z éry Penny Royal s Cormacom!. Bude mať niekto odvahu vydať to?

Poriadne svižná fantasy pre deti, pri ktorej sa nie je čas nudiť. Od samého začiatku spoznávame lesné prostredie, vymyslené úplne od gruntu. Množstvo zaujímavých a najmä nebezpečných rastlín a zvierat núti mladého Ívera (čítané v slovenskom jazyku) byť neustále na úteku. Podarí sa mu dostať za Hlboles? Normálne podozrozrievam Ashera, že prvotná inšpirácia na Spatterjay vznikla v tejto knihe. Pol hviezdičky pridávam za geniálne ilustrácie, dokreslujúce prakticky každý detail príbehu.

Jeden z největších talentů současné fantastiky vstupuje na nové území. Jméno si vydobyl především skvělými povídkami a spíše kratšími romány, prakticky výhradně situovanými do hodně blízké a zároveň neveselé budoucnosti, ve které se země hroutí v ekologickém kolapsu. Najednou je tu kvazihistorická fantasy ve stylu G. G. Kaye, objemný špalek lákající na tajemné dračí oko. I když autor do fantasy již letmo nahlédl slavnou povídkou Flétnová dívka, jde z hlediska jeho dosavadní tvorby o totální krok stranou, který ovšem Paolo dokázal bravurně zvládnout. Zhruba první dvě třetiny románu sledujeme vcelku tradiční vyprávění z jakési alternativní renesanční Itálie, tvořené řadou navzájem soupřících městských států. Příběh Davica, dědice mocného bankéřského rodu, se ubírá poměrně předvídatelnou cestou, čtenář je spokojeně uklimbán a směřuje k očekávaným koncům. Do té doby jde o sice o skvěle řemeslně zvládnutou, nicméně v zásadě tradiční a nijak přehnaně originální fantasy. Pak však Bacigalupi udeří, totální a absolutně nečekaný zvrat v zápletce odstartuje šílenou jízdu po horské dráze, kterou lze jen bez dechu sledovat a napětím ani nedutat. Tempo již nepoleví až do samotného konce a lze mít jen jedinou výhradu, právě závěr je poměrně otevřený pro další pokračování. Tím by se sice autor zařadil mezi ty, kteří si nedokáží vystačit s jedním svazkem, nicméně právě ve fantasy jde pochoitelně o častý jev. To je ale jediné drobné povzdechnutí, Navola je jinak po všech stránkách dokonalá a je přesvědčivým důkazem o Bacigalupiho všestrannosti.

Básně napsané kultivovaným jazykem, čitelné. 10% navíc za úpravu titulu, krásné ilustrace

Vážně bych si přál napsat, že jde o román, který na víc jak čtyř stech stranách popisuje dobývání nedobytného města. Zápletka jak dělaná pro řádně heroickou fantasy. K. J. Parker (alias Tom Holt) ovšem důmyslně obchází zaběhnutá klišé a skrze vyprávění pragmatického hrdiny převrací koncept toho co je epicky hrdinské a co obyčejná vypočítavost.
Právě postava plukovníka ženistů Orhana dělá příběh tak atraktivní. Jeho pohled na válečnou mašinérii je prost nějakých ideálů a víc, než o záchranu lidských životů mu jde především o ten jeho vlastní. Přesto je nakonec dohnán k zodpovědnosti, o kterou nejenže nestojí, ale ani pořádně neví, jak si s ní poradit. Nemluvě o tom, že při obraně je třeba spolupracovat s různorodými lidmi, a to je často boj ten nejtěžší. Obzvláště, když se komplikuje všechno, na co jen šáhnete.
Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město nabízí dobrodružství, které pobaví stejně jako dojme; komplexní, uzavřené a nutící přemýšlet nad pochybnou historií, minulou i budoucí.

Spíše veršíky než básně.

Kultivovaný jazyk, text zapůsobí bez nějakých dramatických efektů.

Nebýt autorka rumunskou královnou, pak by to asi musela vydat vlastním nákladem.

Solidní sb>rka povídek. Komu schází současná angloamerická fantastika (xb1, mfasf) mohla by tato kniha sednout. I když současná… Ono je to tak deset let, co to vyšlo.

Pŕiznávám pokorně, jsem milovník zaklínače. A protože nejdřív procházím recenze, málem jsem udělal tu kardinální chybu a Rozcestí krkavců vynechal! Pŕišel bych tak o triumfální návrat Geralta na scénu! Děkuji pane Sapkowský!

Autor ve své jediné fantastické baladě projevuje militantní sklony – vyhnat Maďary z Evropy. Sbírka balad je laděna silně klerikálně a kvalita básní mizivá.