RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (665)26593 příspěvků celkem
kniha: Jiný svět - Rus, Dmitrij
minduton | **** | před 10 dny

3 hvězdičky za řemeslný styl. 4. hvězdička za celkem originální pointu („vtažení“ do hry). 5 hvězdiček nedávám, protože LitRPG není vysloveně můj šálek kávy.

kniha: Ubik - Dick, Philip K.
Dilvermoon | ***** | před 10 dny

Ubik rozhodně patří do nejvyšší elitní skupiny Dickových románů. Kniha je plná dějových zvratů, z nichž snad jen jeden jsem dokázal předvídat. Jinak nic. Jako obvykle u tohoto autora hraje velkou roli způsob vnímání reality. Máme tu na jedné straně různé psioniky (telepaty, prekogy) a na straně druhé agenturu, která zaměstnává inerty, tedy ty, kteří dokáží tyto vlastnosti u druhých potlačovat. Podstata románu však překvapivě není přímo v souboji těchto dvou táborů. Celé je to pěkně zamotané (ovšem zcela pochopitelné), reality a epochy děje se mění, důvody toho jsou originálně vymyšlené a závěr vynikající. Dokonce by mu slušelo pokračování, ale to se nestalo. Nicméně příběh je i tak dobře uzavřen. A co je to vlastně ten Ubik a k čemu slouží? Další výborný nápad pana Dicka. A je to jedna z těch knih, kde by více konkretizování děje uškodilo zážitku novým čtenářům.

kniha: Ochlazení - Wolf, Daniel
Gaarq | ***** | před 11 dny

nejen, že jsem po delší době knihu dočetl, ale já ji sežral za tři dny.

to, co v době psaní byla blízká budoucnost, je dnes blízká minulost. koncepčně se jedná o docela normální špionážní napínák – světová krize, láska, špióni a ďábelské plány. je to napsáno živě, čtivě a hlavně uměřeně. docela mi to připomnělo, proč jsem do jisté doby miloval forsytha, než zblbnul. je v tom spousta politické omáčky, uvěřitelného mlžení o fungování tajných služeb, žádné džejmsbondovství, ale český josef karásek/komárek/král proti úhlavnímu nepříteli, který je vykreslen velmi lidsky, jako takový normální zlosyn od vedle, který shodou okolností disponuje třetí nejsilnější armádou světa.

zábavným bonusem čtení vydání z roku 2016 je naše realita, která nám předvedla část toho, co autor fabuluje. pěkné je si udělat srovnání a příjemné zjistit, že v alespoň v tomto autor docela přeháněl ;)

V pokoji č. 13 nestarší jen tajemná příšera, ale i samotný pokoj. Pěkný a pěkně zpracovaný nápad funkční i po sto letech.

Tajemný obraz měnící své výjevy děsí své majitele. Pointou je letitý příběh jednoho hraběte. Pěkné.

povídka: Jizva - Barron, Laird
vyšla v: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká
Lucc | ***1/2 | před 12 dny

První 3/4 velmi pěkné v duchu HPL jen v moderní době s jejími vymoženostmi. Konec ale nuda až trapnost – proč to s hrdinou dopadlo tak, jak dopadlo? Že nebylo jedno z tajemství odhaleno, to mi problém nedělá, ale příběh se prostě vydal na cestu, kterou odmítám. Navíc mám opět problém s názvem. Vím, co asi chtěl autor i překladatel říci, ale pokud není jizva (nebo třeba nálevka, savice či něco podobného) použita v textu, pak to je prostě matoucí. Takže za mne po slibném začátku dost zklamání. Tohle chtělo něco mnohem víc makabrózního. Někde více odhalit, jinde zamlžit. Škoda.

Jazykovědec zkoumá odkaz hraběte z dávných časů, který si s sebou podle záznamů přivezl cosi nebo kohosi z tajemné temné poutě v cizích zemích. Pěkné a originální. Dobře napsané.

Čarodějnická povídka s pěknými malými strašidláčky. Na svou dobu překvapivě originální a pěkně napsané.

kniha: Problém tří těles - Cch‘-Sin, Liou
trudoš | ***1/2 | před 12 dny

Netradiční science fiction, ne jen kvůli prostředí, ale i pro charakter vyprávění. A za mě spokojenost, přičemž mluvím coby člověk, který na tvorbu ze zemí vycházejícího slunce hledí s despektem. Čistě proto, že jsem duší přízemní Evropan.
Liou Cch‘-Sin otevírá příběh zeširoka: uprostřed Velké proletářské kulturní revoluce v Číně roku 1967, přes tajný výzkum předpokládaného kontaktu s mimozemskou civilizací, až do doby blíže neurčené současnosti. Vedle tajuplného vyšetřování podivných úmrtí špičkových vědců má tak autor čas seznámit nás se zajímavými podměty k přemýšlení o teoretické fyzice. Osobně mě přitom nejvíce oslovily teze o střelci a farmáři.
Jakmile se však děj přenesl do počítačové hry Tři tělesa, přes všechnu filozofickou zajímavost a nečekaná odhalení jsem se nudil až do konce. Což je hodně dáno mou mizernou fantazii i neochotou přijmout přespříliš sofistikovaný způsob možné invaze. A také tím, že to zásadní se má stát až za 450 let. Snad tedy pokračování bude napínavější.

povídka: Rafael - Jones, Stephen Graham
vyšla v: XB-1 2017/10
quinnet | **** | před 13 dny

Znepokojivo dobrá poviedka, ktorej dej ma pomerne nejasné kontúry, najmä čo sa týka podrobností a vyvrcholenia poviedky. Autorovi sa podarilo u mňa vyvolať príjemné zimomriavky a o deji som premýšľal mnoho dní.

kniha: Pustá duše - Simmons, Dan
louza | ****1/2 | před 13 dny

Pustá duše je knihou napsanou před více než dvaceti pěti lety s počtem stránek pod tři stovky, což dává v Simmonsově případě celkem slušný příslib kvalitní literatury, který je…tradá…radujme se a množme se – absolutně naplněn! Tentokrát žádný cancy vyfabulovaných postav, ale šlapavý byť trochu komorní příběh jednoho nevšedně nadaného jedince, který utrpí v životě zcela zásadní ztrátu s níž se musí vyrovnat. Simmons pravda i tady vyučuje. Ale jeho poznatky z kvantové fyziky vcelku dobře korespondují s realitou románu. Velmi zručně je doplňuje o fikční složku, která klade otázky v šedé zóně vědy a čtenář si naprosto po právu říká…„A proč by to vlastně nemohlo takhle být?“. Navíc Simmons zůstává stále Simmonsem, takže nepřijdeme ani o hororové scény, které jsou místy tak rychlé a neočekáváné až se tají dech. No a pak je tu samozřejmě idol. Muž, který přijde a zachrání tento nevšední román dřív, než by předčasně skončil. Muž pevných zásad, který svoje oběti nezabíjí, ale unáší je do Disney Landu. Muž, který ukázal bohu fík. Vanni Fucci. Tohle je Simmons jakého mám rád! Ďábelsky chytrý, čtivý, věcný a podprahově velmi znepokojující. Škoda jen, že jsme museli na tuhle knihu čekat tak dlouho.

Hodně pěkně postavený příběh kolem sirotka a hodného strýčka. Vysvětlení je možná až moc explicitní a konec zbytečně useknutý, ale jinak skvělé.

Obsahově klasická duchařina spojená se starou knihou. Povídka je nicméně velmi dobře napsaná a když ne obsah, forma se dá dobře čtenářsky užít.

Komorní příběh o životním úniku Lorny a Mirandy, který nakonec zajde až příliš daleko. Až do jiného stavu bytí. Opět se objevuje téma přistěhovalců na divoký SZ USA – tentokrát šlo tuším o Nory – kteří s sebou přinesli ze Starého světa něco neobvyklého. Toto téma se zdá být červenou nití sbírky. Snižuji hodnocení za nadpis, který mne navnadil na nějakou pecku, ale s dějem povídky neměl pranic společného.

Povídka o uctívání nečistých božstev. Poněkud nečtivě napsaná a ani obsahově není nic moc. Průměr.

Zvláštní text diskutující lidství a setkání s vyšší entitou se správným strašidelným podtextem.

Celkem klasická duchařina podpořená zajímavým lidským příběhem a netradičním prostředím. Odehrává se v přímořské oblasti. Dobrý příběh.

Celkem originální text, který hodně předznamanává Lovecraftův příchod. Tajemné náboženské zlo působící na místě znesvěceného kostela. Odkazy do minulosti, styl vyprávění i celkové rozhřešení. Lovecraft jak vyšitý. Pár let před tím, než začal psát. Odsud se to asi učil.

Je sice fakt, že mít v old school povídce upíra, kterého zabijete tak, že ho přejedete náklaďákem je vcelku originální obrat, ale jinak je to naprosto předvídatelná a fádní věc. Mírný nadprůměr.

Sugestivní povídka založená na snovém předurčení, které se ve věži opravdu vyplní. Opravdu z ní vcelku mrazí. Slušná hororovka.

povídka: Hrdinové z linky číslo 22 - Hrdlička, Lukáš
vyšla v: XB-1 2019/04
quinnet | **1/2 | před 13 dny

Toto sa ťažko hodnotí. V podstate text nemôžem za nič haniť, bolo to svojim spôsobom zábavné.

kniha: Erebos - Poznanski, Ursula
trudoš | *** | před 14 dny

Vyjít kniha v edici Stopy hrůzy, neřeknu ani popel. Mám-li ji však hodnotit jako plnohodnotný sci-fi thriller, je to už s kvalitou horší. Chování lidí, kteří propadají MMORPG gamesám, jsem ještě schopen pochopit, ale že by se závislost šířila školou a zároveň nikoho netrkla nadprůměrná absence žáků – to už mi přišlo absurdní. Stejně jako vyústění, které je sice promyšlené, jenže když už někdo rozjede podobný projekt… no čekal jsem něco víc než fňuknu s traumatem.
Ale jinak fajn, ve výsledku je Erebos nápaditý a má šmrnc. Navíc všechny ty vychytávky kolem počítačových her jsou docela zajímavé, přestože nedokážu říct, nakolik odpovídají skutečnosti. Ovšem, když už nic jiného, Ursula Poznanski se povedeně vyhýbá zaběhnutým klišé, takže vývoj zápletky nejednou překvapí. Jen škoda stylistiky, která je buď chybou autorky (Germáni prostě píšou divně, nic proti), nebo překladatelky. Nejde o vyslovené zvěrstvo, jen stavba vět je občas poněkud nešťastná. Skoro jako kdyby mistr Joda to psal.

povídka: O ztraceném přání - Matějíčková, Lucie
vyšla v: XB-1 2016/12
Shelagh | ***1/2 | před 14 dny

Překvapilo mě, jak mě tahle pohádka bavila. Trochu bych ji proškrtala, protože některé věci byly zdlouhavé a měla jsem tendenci je přeskakovat. Na druhou stranu obdivuji spoustu nápadů a vychytávek, které mě nutily se usmívat a smát i nahlas, o zombijské přísloví „Kdo je zvědavý, brzy zetlí“ jsem se i podělila nahlas se svým okolím.

kniha: XB-1 2016/12 - kolektiv autorů
Shelagh | **** | před 14 dny

Povídky fajn, jen mi vadí spoilující ilustrace – tentokrát dokonce dvě: u Polib mě dvakrát a Školy. Kazí to zážitek z čtení, když je předčasně vyzrazena pointa.

kniha: Výtah do pekla - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 15 dny

„Co bys říkal na trojku?“
„Že je to nemorální, zvrhlé a znevažuje to ženy. Takže samozřejmě ano.“
Pro mě jednoznačně vrchol celé první řady a nebojím se říct, že i majstrštyk Jiřího Pavlovského. A to především díky neobyčejné cestě Klaudie Doskočilové takovým normálním pražským panelákem. Je to úchylné, zábavné, děsivé, napínavé – tuhle jízdu zkrátka z hlavy nedostanete. Scény jako vlastnoruční vydloubávání oční bulvy, či pokoj vytapetovaný obrázky ženských vagín jasně dokazují, že jestli autor někdy měl nějaké zábrany, manželství jej o ně definitivně připravilo. Vedle toho pak Jonášova cesta za prastarými bohy působí jako procházka po dětském hřišti v pravé poledne. A to všichni víme, jaká úskalí něco takového může přinést.
Tenhle díl zároveň patří k těm důležitým, protože se něco málo dozvíme o příčinách ústředního konfliktu, táhnoucího celou sérií. Tedy proč se magie vytrácí a jak moc zlé to ještě může být. Snad jen že detektivka šla protentokrát stranou a nastoupil čistokrevný horor.

povídka: Housenky - Benson, Edward Frederic
vyšla v: Muži, kteří zašli příliš daleko
louza | ****1/2 | před 15 dny

Sice duchařina, ale velmi originální. Prostředí italské riviéry i celkové vyústění myšlenky je hodně netradiční. Text má určitou dobovou patinu, ale funguje bezezbytku i dnes.

Naprosto skvělý text, byť v klasickém duchařském duchu. Tajemný hotelový pokoj, který skrývá víc obyvatel, než je na první pohled patrné. Perfektní v duchu všech tradic.

Klasická báchorka o temném pohřebáku, která je v konci hezky vygradovaná vcelku moderní pointou. Fajn čtení.

Zvláštní Lovecraftem zavánějící text o objevu čehosi, jakéhosi úplně jiného způsobu myšlení i životního stylu který ale přes svoji sluníčkovitost vede přesně na opačnou stranu. Zajímavý nápad, který ale není úplně dotažený a vyústění povídky je dost fádní. Škoda promarněné šance.

Hodně pěkná krajino malebná povídka s tajemným zlem ukrytým v odlehlém jezírku. Přes tradiční propriety poutavě odvyprávěné. Skvělá věc.

Celkem fajn premisa kolem ukrytého válečného pokladu s poněkud divným nehororovým vyústěním. Nadprůměr.

povídka: Tajemství velkorodu - Kolbaba, Radovan
vyšla v: XB-1 2019/04
quinnet | ***1/2 | před 15 dny

Puška, ak sa objaví na scéne, musí vystreliť… Takže keď nám bolo naznačované, v podstate od samého začiatku, že hlavný hrdina zvláda Martial combats aj nejaký ten kord, bolo jasné v akom duchu sa bude niesť koniec. Ale napriek tomu, bol dej rozohraný viac ako dobre. I ja som nedávno videl Altered Carbon /odporúčam/ ale táto poviedka sa niesla v komornejšom duchu, čo sa týka technológií. Musím poznamenať, že ma v celom texte nič neiritovalo a dočítal som to na jeden záťah takže v podstate spokojnosť.

kniha: Slepozrakost - Watts, Peter
Lucc | ****1/2 | před 16 dny

Jeden z nejambicióz­nějších románů a jedna z nejobtížnějších knih, které jsem četl. Pro správné čtení knihy je dobré pochopit a přijmout, že jde o manifest. Ne politický, ale antropologický. Manifest toho, co mi lidé (ne)jsme. Jde o bezmála vědecký traktát zabalený do hávu románu. Nečetl jsem ani jednu z téměř 200 knih, které autor uvedl jako inspiraci a teoretický základ svých vizí. Nezbývá mi než Peteru Wattsovi slepozrace věřit, že se potutelně nešklebí do kapesníku, kterak naivního čtenáře napálil vymyšlenými výzkumy, které v knize zhmotnil a oživil. Obzvláště ty neurobiologické totiž zcela mění pohled na to, kdo jsme my lidé, co je či není vědomí a co děláme či neděláme (ne)vědomě. A nejsou to výzkumy nijak zvlášť nové. Přesto jsem se v novinách nedočetl, že jsme jen automaty našeho nevědomí. Dokonce ani ČT to v hlavních zprávách nevysílala. Takže pokud chci brát tato fakta sdělená románem vážně, budu muset podrobit zkoumání své nazírání na člověka, na ontologii a na náboženství. Nebo ještě lépe nejprve zkoumat problematiku a ujistit se, zda jsem dobře pochopil a ověřit správnost.
Druhá věc, kterou je před čtením dobré vědět je, že Watts je naprostý materialista a ateista. Teď čtu horory Lairda Barrona a to je proti Slepozrakosti hotová křesťanská duchovní literatura. Takovou duchovní poušť a pesimismus ohledně met, které lidstvo „dosáhlo“ a ohledně jeho motivací jsem nezažil. Jsme jen strojky a programy, které se v nás odehrávají, vše řídí mocný subprogram a ani nejlepší z nejlepších s mnoha mozkovými i fyzickými vylepšeními nesahají ani po paty rekonstruovanému upírovi – veliteli mise – a už vůbec se nelepí na supergeniální, přitom superblbé emzáky. Mimochodem pseudovědecká odbočka o Homo sapiens vampiris je velmi osvěžující a staví poněkud suchopárného autora do jiného světla. Jestli on si z nás nedělá dobrý den i v jiných věcech, když dokáže tak účinně fabulovat (a popírat tak část vyznění celého románu) o upírech. Vrchol švandy je kouknout se na dokonalé virální video o upírech na jeho stránce rifters.com. Je udělané fakt důvěryhodně, dokud se ovšem nezaměříte na měnící se slogany pod názvem firmy s vtipným názvem Fizerpharm, která výzkum „dělala“. Ty používají perfektní marketingový wording, ale občas jsou tak moc za hranou etiky (o které zhusta mluví), že jde imho o jasné mrknutí autora, že to celé fakt není vážně a je to jen hodně dobře podané šprťouchle. Co když to ovšem není jediné šprťouchle románu? Co když (pro mne tolik kontroverzní) zpoždění volní reakce oproti neuroimpulsu, který již koná pohyb, je také mystifikace? Asi si budu muset přečíst některá z odkazovaných děl, čímž se opět dostávám k výstupu z prvního odstavce.
Poslední poznámka je k postavám. Panu Wattsovi se myslím povedly. Jsou dostatečně nelidské na to, jak daleko od člověka se sociálně a vývojově nacházejí, přitom si zachovávají určité prvky lidskosti – o empatii okleštěný pozorovatel a hlavní hrdina Siri Keeton sní o tom, že se stane kompletním a dokáže cítit, (xeno)biolog kouří na vesmírné lodi cigarety – jakoby už v době psaní románu nebyly k mání e-cigarety, náplasti, žvýkačky či jiný způsob podávání nikotinu, který by tolik nedráždil, a to i s přihlédnutím k dokonalému odsávání, ty, kteří o lety vesmírem byť jen zavadili ve zprávách, Siriho otec je dokonalý manžel jak z románu pro ženy, atp. Jen je z nich, jako z celé knihy, cítit kalkul a umělost. Ale připomeňme si první závěr z knihy – jde o manifest. To nejsou lidé, to jsou (arche)typy, konstrukty. Takže ok.
Slepozrakost je nesmírně zajímavé čtení, i když ne pro každého. Jsem rád, že ji mám doma, byť za to vděčím výprodeji v Levných knihách, což je mi u tak ambiciózního románu líto, ale nešť – mohu se k němu kdykoliv vrátit. Určitě se vrátím. A rád bych někdy pochopil, jak moc vážně to Peter Watts celé myslel. Odhaduji, že tak na 25 % je to hra se čtenářem. Hra na nejvyšší úrovni.

kniha: Fantom Antarktidy - Miloslavský, Ján
ippokorny | nehodnoceno | před 16 dny

Popis záporné postavy je trochu zmatený, ta samá postava má 3 různé popisy.

kniha: Relikvie - Lebbon, Tim
trudoš | ***1/2 | před 17 dny

Co se Timu Lebbonovi nedá upřít, je cit pro temnou atmosféru. Kdybych měl Relikvii jednodušeji charakterizovat, připodobnil bych ji k neodbytné noční můře. Takhle nějak by podle mě vypadalo Nikdykde, kdyby Neil Gaiman byl starý zlý cynik, neberoucí si servítky. K dokonalosti však Lebbonovi přeci jen něco chybí. V první řadě zápletka, která by měla přesvědčivější osnovu. Vyprávění se soustředí na jednu rovinu příběhu a mimoděk rozvíjí druhou, jež se ale nakonec ukáže být tou určující pro další díly. Kvůli tomu odehrané drama působí v kontextu všech událostí maličko fádně, něco jako hospodská rvačka v podvečer 2. světové války.
V čem autor naopak exceluje, jsou mýtické postavy zasazené do současné reality. Zatímco lidští protagonisté tu působí dojmem unylé stylizace, u magických tvorů je tomu přesně obráceně. Namísto ušlechtilých bytostí se tu člověk setkává s pološílenými degeneráty, kteří už nemají jiného cíle, než zabíjet. A to ať jde o anděly, nymfy či satyry. Právě tak to mám rád.

kniha: Kdo se bojí smrti - Okorafor, Nnedi
Gaarq | nehodnoceno | před 17 dny

je ze mě smutný čtenář. další nedočtená kniha. někde po šesté nebo sedmé kapitole jsem to vzdal. není to úplně nezajímavé, ale autorka mě nedokázala přesvědčit, proč bych měl otočit další stránku a číst. začátek je velmi týnský a imho schematický, žádný potenciál zápletky, žádné očekávání, jen sice barvité a zajímavé, ale popisy. ani svět mi není překvapivě nový, byť průměrnému američanovi asi ano. asi se s tím budu muset smířit.

kniha: Dnešek není naposled - Mastai, Elan
Madam Brbla | *** | před 18 dny

„Optimismus je pohřební hranice, na které se upalujeme.“

Navštivme utopii, kde objev neomezené a laciné energie umožnil ohromný technologický rozvoj. I v tomto dokonalém světě ovšem žijí obyčejní lidé a ne každý z nich má nutkání udělat se svým životem něco kloudného. Proč taky, když i bez práce je možné existovat v dostatku? Přesně takový je Tom Barren, svým okolím považovaný za beznadějného lempla. Věřím, že si tenhle lehkomyslný flákač se zálibou v nezávazném sexu své příznivce najde, já k nim ovšem nepatřím. Člověk může šlápnout do hovna, neměl by v něm však tancovat. Pokud je někdo vnímán jako budižkničemu, měl by se raději snažit dokázat opak, nikoliv se s tou nálepkou smířit a každou chvíli poukazovat: „Koukněte, jaký jsem mamlas, to je legrace!“ Nicméně i nezodpovědný bimbas se díky konexím může dostat k projektu cestování časem a stát se generátorem globálních změn.
Nečekejte čistě dobrodružnou sci-fi, tohle je spíše román o vztazích a následcích. Autor ukazuje různé podoby lásky, pitvá rodinnou dynamiku, moralizuje o civilizaci, jak ji známe a co by bylo, kdyby… Nečte se to vůbec špatně, každý den jsem prolítla zhruba stovku stran, teprve v závěru bylo čím dál obtížnější prokousat se až k poděkování. Nějak se pan spisovatel do těch svých alternativních realit a osobností nešikovně zamotal. Finále alibisticky zlehčuje slovy hlavní postavy: „Podívejte, nikdy před tím jsem knihu nepsal a omlouvám se, jestli se mi to nepovedlo, hlavně tady na konci.“ Ono se těch problémů bohužel nakumulovalo víc, než jen bramboračkový finiš. Jako příklad uvedu popáleniny významné osoby: nejprve se dozvíme, že byla při nehodě (v 60. letech minulého století) špička nosu sežehnuta až na chrupavku, ruce popálené do masa, ovšem o dva dny později dotyčný opouští nemocnici, na nose puchýř, zvládá manipulovat s těžkým strojem, sbalit ho a přepravit? Pochybuji… Netřeba ověřovat přímo na popáleninovém centru, stačí si vygooglit, jak vypadají a jak dlouho se hojí hluboké popáleniny 2. stupně. Pokud zapůsobil nevěrohodně v takových detailech, proč bych měla brát vážně libovolnou z informací, kterými mě autor zasypal?
Kdyby za Elanem Mastaiem stál v průběhu psaní přísný editor a zatahal ho za ucho, kdykoliv nezkušený spisovatel příliš moralizuje, opakuje se a začíná nudit, skončil by Mastai se slechy velikosti slona afrického a ve výsledku nadupanou novelou (jak zmínil už trudoš). Na prvotinu to i v téhle rozplizlé podobě ušlo, nechybí pár dobrých nápadů a postřehů, akorát jako celek „Dnešek není naposled“ úplně nedrží pohromadě.

Ta druha polovina uz byla krapet horsi. Nejlepsi byli dejove linie s „Mimozemstanem“ a ta dobrodruzna s Ozziem, Orionem a Tocim. Zbytek cervena knihovna!

PS: ti ctenari co se domnivaji ze Invaze je zakoncena obstojnym finalem budou zklamani, to si budou muset pockat na Jidase.

https://www.deviantart.com/kernovy/art/Pandora-s-star-Characters-Part-1-449611510

kniha: Dnešek není naposled - Mastai, Elan
trudoš | **1/2 | před 19 dny

Námět zněl perfektně, i když jsem si tak úplně nedokázal představit, o čem že to Elan Mastai vlastně hodlá vyprávět. Což se bohužel nakonec ukázalo jako největší kámen úrazu. Přestože mě okouzlila úvodní teze, jak je cestování v čase nemožné kvůli neustálému pohybu planety Země v kontextu celého kosmu (takže terminátorova cesta z roku 2029 do roku 1984 by kromě blízkého setkání s vakuem poskytla Sáře Connorové náskok asi 972 miliard kilometrů), nějak to vyprávění rychle ztrácelo na atraktivnosti. Autor sice využívá k povzbuzení čtenáře krátké kapitoly, jenže kromě neustálého opakování, jaký je hrdina beznadějný smolař a jak moc je zamilovaný do Penelopy Weschlerové, neposune děj nikam výrazně dál. Když pak konečně přijde ústřední zvrat a vy si říkáte „tak a teď to přijde“ ani v tenhle moment se kupodivu nezačne dít nic zajímavého, jen započne další kolo sebeshazování, které završí až veskrze optimistické finále. Být to padesáti až sto stránková novelka, určitě bych byl spokojenější.

kniha: Jádro - Brett, Peter V.
minduton | *** | před 19 dny

Bezpochyby nejslabší díl celé pentalogie, která má počínaje 3. dílem klesající tendenci. 2/3 knihy je vata a i bitvy s jadrnci jsou pořád dokola to samé. Autor má celou řadou zadních vrátek zaděláno na sequel, ale ten popravdě ani číst nechci.

12345678910poslední (665)26593 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu