RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (637)25465 příspěvků celkem
kniha: Tommyknockeři - King, Stephen
Dilvermoon | **** | před 16 dny

Bobbi Andersonová na své farmě o něco škobrtla jednou ze svých starších pohorek… a pak už to jelo z kopce jako urvanej vagón. Velmi klasický sci-fi motiv, do toho malé městečko v Kingově oblíbené oblasti Států (známe třeba z To), spousta postav jednajících čím dál podivněji a čím dál jednotněji z konkrétního důvodu, celkem nehrdinský hrdina, co má co dělat i sám se sebou… Určitě napsal i lepší knihy, s více promakanými vedlejšími postavami a s lepší hlavní zápletkou a s méně stránkami navíc, ale to nic nemění na tom, že Tommyknockery řadím mezi to lepší z toho, co jsem od Kinga přečetl. Beta své první vydání v roce 1997 svěřila Ivo Reitmayerovi… Netuším, jak si s tím poradil, ale předpokládám, že tím, že jsem četl až druhé vydání s překladem Milana Žáčka, jsem chybu neudělal :-)

kniha: Cesta do Nidarosu - Pilipiuk, Andrzej
trudoš | **1/2 | před 16 dny

Andrzej Pilipiuk tentokrát opustil humornou notu neřízené chlastačky a dal se do vážnějšího dobrodružství. To se nese v duchu klasické „časovky“, v níž se člověk ze současnosti dostane do drsného středověku. Tedy nic zásadně originálního a autor to kupodivu ani moc neřeší. Což by za mě nebyl problém, kdyby se tu dělo alespoň něco zajímavého. Jenže nepočítám-li znásilňování jedné z postav, které mělo vyprávění asi opepřit, ale pro svou samoúčelnost mě spíš jen štvalo, se děj spíš než na akci opakovaně zaměřuje na disputace o tom, jak je moderní človíček v raném novověku nepoužitelný. Hrdinové neustále vymýšlejí, co by mohly udělat jinak, aby si zlepšily životní standard, pročež si uvědomí, že neumí vyrobit tohle a támhleto. Následuje krátká pauza a pak se vše rozjede nanovo. Občas to proloží nějaká ta filozofická teze o náboženství, ale jinak nic. Korunu tomu nasazuje závěr, který končí uprostřed věty, takže všechny ty motivace a plány v pozadí příběhu zůstávají prozatím bez odezvy.

povídka: Děti trnů, děti vody - de Bodard, Aliette
vyšla v: XB-1 2018/07
avatar2 | *1/2 | před 17 dny

S touto povídkou jsem se zcela minul, nebavila, nepochopil jsem.

povídka: Dcera šíleného vědátora - Goss, Theodora
vyšla v: XB-1 2018/07
avatar2 | ** | před 17 dny

Poměrně slabé, nudné, bez pointy.

kniha: Ve stínu Říše - Kyša, Leoš
Hokr, Boris
Gaarq | *** | před 17 dny

ano, ano, mám úchylku pro alt.hist a pro nazi.alt.hist také, koneckonců editoři to shrnuli dobře – tak mimořádné zlo fascinuje tím, jak dokázalo očarovat tolik lidí, kteří se vlastně od těch ostatních lišili převážně jen tím, že mluvili německy. sám jsem v dobách svého psavectví podlehl a střihnul si pár takových povídek/skečů (jediná, která mě doopravdy mrzí, že nikdy nebyla dopsaná, byla ta so števom h.).

co se týče antologie samotné, inu, současní čeští autoři často umí řemeslo, ale chybí jim disciplína a nápady. jen mírně podpoloviční množství povídek jsem v této antologii hodnotil jako nadprůměrné, takže bych měl být spokojený a já svým způsobem jsem – pro mě nová a zajímavá jména jsou pavel fritz, roman bureš, kristýna sněgoňová a dan černý. taky můžu s klidným svědomím říci, že jsem asi čech, protože už jsem jednoho kotletu četl. takže jo, sice prokousávat se docela velkým množstvím nemastné a neslané siláže nebylo nic příjemného, ale i perly člověk najde jen tak, že otevře spoustu prázdných mušlí.

povídka: Nacimars - Černý, Dan
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | **** | před 17 dny

tak takové brakovky můžu – stylisticky velmi slušné, vtípky mě pobavily, autor díky poťouchlému přístupu dokázal vnést do povídky trefný nadhled a i něco víc než vyhřezlé mozky a kosti lámané pod pásy des sonderkraftfah­rzeuges. za mě dobrý.

povídka: Jediný člověk - Lukačovičová, Lucie
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | ***** | před 17 dny

dost dobrý! pěkná myštická skorohororová povídka, napsaná tak, jak to mám rád. i když není svět domyšlen do nějakých superpodrobností, není v něm moc mezer a hlavně vnitřní logika drží. autorka nepřesolila akcí a příběh má přesah. jistě, kdybych byl ein kleinigkeitskrämer, asi bych hodnotil níže, ale popravdě se mi to četlo tak dobře, že je do plných.

kniha: Zima v Thonnierice - Šlechta, Vladimír
Svarec | **** | před 18 dny

Volné pokračování Kukaččích mláďat, ve kterém se opět setkáme s většinou známých hrdinů. Oproti předchozí knize jde o spíše komorní, „epizodní“ příběh, ve kterém se nestane příliš podstatného (myslím z dlouhodobého hlediska) a na konci knihy jsou hlavní hrdinové v téměř stejné situaci jako na začátku. Jinak je to klasický Šlechta, má to pomalejší rozjezd, ale jak se do toho začtete, nejde se od toho odtrhnout. Detektivní zápletka není nijak zvlášť složitá, ale aspoň je srozumitelná a máme možnost si dávat dvě a dvě dohromady společně s hrdiny. Oceňuji, že jsou v knize stručně vysvětleny i relevantní události z předchozích knih, přecijen i jako fanoušek Šlechty si už spoustu věcí nepamatuji a kniha je takto vhodná i pro „prvočtenáře“ (jen opět nechápu, proč na konci chybí chronologie Pohraničí, jaká byla u některých starších knih).

kniha: Mezisvět - Gaiman, Neil
Reaves, Michael
trudoš | ***1/2 | před 18 dny

Fajn čtení, držící se v mantinelech literatury pro mládež. Kromě nápadu Strážců paralelních světů však nepřinášející nic nového, ačkoli na krátkém prostoru odehrají autoři povedené dobrodružství. Mně osobně vadila jen ta šablonovitost, kdy se náctiletý hrdina dostane k přísně tajné skupině, co zachraňuje svět, přičemž následný průběh nepřekvapí prakticky ničím. Ovšem v rámci cílové skupiny není co vytknout. Kromě jedné naivně působící scény, ve které se maminka loučí se synem, je jednání postav přirozené, hrdinové jsou sympatičtí, prostředí exotické a spád atraktivní. Hodně se na tom podílejí hravé dialogy, slangově blízké puberťákům a zároveň srozumitelné pro dospělého. V závěru se pak čtenář dočká příjemné obměny finálního hepáče, který trochu shodí všechno to heroické snažení, takže je znát i tvůrčí nadhled, čehož si vždycky cením.
V důsledku týmovka charakterem podobná sérii Maximum Ride Jamese Pattersona, jen mnohem napínavější a živější. To je ten rozdíl mezi kvantitou a kvalitou.

kniha: Ptačí strašidla - Dark, Jason
Speedemon | ** | před 18 dny

Jednou za čas se v sérii objeví ulítlý díl nad kterým člověk jen kroutí hlavou nebo se vyloženě směje. Toto je jeden z nich. U všech dílů JS musíte vypnout mozek, zde ho musíte přímo odložit do roztoku a zavřít někam hodně daleko. Logiky nebo vysvětlení se zde nedočkáte.

Zatímco si John užívá svého kmotřence, ve Skotsku se mezitím množí případy napadení lidí ptačími monstry. John se Sukem vyjíždí na místo vše prošetřit. Objeví hlavního viníka, zlikvidují jeho i několik jeho ptačích miláčků a mohou jet domů. Co se děje mezitím je jen spleť písmen :)

Svazek je však v jednom ohledu unikátní. Příběh samotný je na pouhých 37 stranách a zbytek je doplněn příběhy čtenářů. Proč a kde ke zkrácení došlo mi není známo. Příběh působí místy hodně zkratkovitě. Nakladatelství však na stránkách svazku tvrdí, že takto krátký příběh už obdrželo a proto zbytek prostoru doplnili po svém… Zajímavé. Dávám 40% – bylo to krátké, vtipně hloupé a místy to mělo fajn oldschoolovou atmosféru.

série: Neverwinter
Speedemon | *** | před 18 dny

Na autora netradičně nevyrovnaná série. První a poslední díl super, prostřední dva vleklá a nekonečná nuda. Začneme popořádku. Po Moru kouzel zbyl Drizztovi už jen Bruenor se kterým pátrají po bájném trpasličím městu Gauntlgrym. To se jim podaří, cena je však vysoká a Drizzt zůstává osamocen. Veden radou elfky Innovindil hledá nové přátele se kterými by mohl prožívat další dobrodružství. Vzniká tak opravdu netradiční skupinka v čele se svéráznou elfkou Dahlií, jedním nejspíš nesmrtelným nemesis, trpaslicí a mnichem, který vás holýma rukama rozseká na nudličky. Drizzt bojuje se svými city a vzniká dokonce další milostný trojúhelník jako tomu bylo v raných dílech legendy o Drizztovi. Zároveň však bojuje i se silnou žárlivostí a nostalgií. Prostě citově rozervaný temný Drizzt, jako ho máme rádi. Když dojde na akci, je to 50 na 50. Buď super a bitvu vidíte prakticky na vlastní oči nebo jde o mišmaš kde doufáte, aby to už skončilo.

Po pár dobrodružstvích, kdy se nová parta oťukává a dává se dohromady se dostaneme k závěrečné části, která je z celé série nejlepší. Samotný čtvrtý díl by mohl vystačit na samostatnou sérii a dostáváme tak hutný závěr s jedním z nejlepších konců celé legendy. Nakonec jsem tedy spokojený a dalším dílům dám opět šanci.

kniha: Poslední hranice - Salvatore, Robert Anthony
Speedemon | **** | před 18 dny

Jako bych najednou četl jinou knihu. Oproti předchozím dvěma nudným dílům se toto četlo skoro samo. Možná je to tím, že Drizztova linka je opět ta hlavní a nejzajímavější. Nechápu proč autor v minulých dílech rozjel válku mezi Thayí a Netherilskou říší, likvidaci Charonova spáru a objevování Gauntlgrymu, když jen zde se toho děje mnohem víc než v předchozích knihách dohromady. Škoda že nepostavil tetralogii právě na např.návratu Errtua, bádání Netherilu nad božskými šampiony a jejich využití v budoucnu, infiltrací do Netherilu a poznávání zdejšího místa, atd. Na druhou stranu, o to zajímavější je tento díl. Zmíněný Errtu tu však má tak málo prostoru až působí zbytečně. Autor se jinak opět nebojí skočit v čase a temnému elfovi už je kolem 200 let. Úplný závěr je parádní a klidně by tak mohla končit celá legenda o Drizztovi. Dnes už víme, že to tak zdaleka není a našeho temného přítele čeká v další knize opravdu velké překvapení ze kterého mám ale trochu obavy. No, nechám se překvapit. Za mě zasloužených 80%

povídka: Na vlastní kůži - Sněgoňová, Kristýna
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | *** | před 18 dny

při čtení jsem si okamžitě vzpomněl na dovolenou v protektorátu a mám takový dojem, jako by první půle byla obšlehlá skoro do mrtě (netvrdím, že je). jsou tu ale důležité rozdíly, které pak vedou ke dvojité pointě. so far so good. dokonce i stylisticky je to dobré, deníkové zápisy jsou skvěle seskládané, sice někde moc nebaštím motivace postav (zvlášť u doroty), ale budiž. co mi ale dosti vadí a co v zásadě pro mě ničí jednu rovinu pointy, to je ten častý laický omyl – drahouškové, klonování není kopírování jedince! kdybyste si doma ve vaně vypěstovali alexandra makedonského, makedonsky mluvit nebude, pokud ho to nenaučíte. stejně tak není žádná extra šance, že popadne AK-47 a půjde dobývat známý svět. druhá rovina pointy je sice zřejmá od samého začátku díky formě povídky, ale celkem zapadá. celkem škoda promarněného potenciálu.

povídka: Stroj na výrobu havranů - Lukačovičová, Petra
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | ** | před 18 dny

stejný problém. povídky v téhle antologii jsou jak z fordovy fabriky: není to napsané zle, ale jinak nic moc. motivace postav enigmatické, celé to působí jako úryvek z románu. svižný děj vyšumí do mrtva, protože čtenář nemá tucha, o co jde. proč se bijou? fakt o nějaký hodiny? k čemu jsou? kdo jsou ti oblíbenci a jací kurňa bohové? a kde jsou mí nacisti?

kniha: Zimní lidé - McMahon, Jennifer
trudoš | ***1/2 | před 19 dny

Jennifer McMahonová perfektně pracuje s navozením děsivé atmosféry, kdy člověka doslova stravuje tíseň z bytostí, jejichž jednání je pro něj nepochopitelné. Jenže ten pocit nejistoty co s čím jak souvisí a jaký motiv se skrývá za smrtelným zlem, funguje precizně pouze do okamžiku, než autorka odkryje karty. Je sice fajn, že se všechno logicky vysvětlí, jenže hrůza je najednou fuč a duchařské finále vyšumí do prázdna, což nezachrání ani obehraný cliffhanger v závěru. Navíc mi vadilo přehlížení morálního dilematu stran ústředního motivu, jako kdyby oživování mrtvých byla ta nejpřirozenější věc na světě.
Každopádně jako komorní horor báječné, skvěle tu klape postupné odhalování příčin, ve kterém čtenář společně s aktéry odkrývá záhady kolem West Hall. A pěkně rozehrané jsou i jednotlivé dějové linie, kdy jedna nenápadně doplňuje druhou, druhá třetí a třetí čtvrtou. Pravdou ovšem je, že některé vypíchnuté detaily se zpětně ukazují jako zbytečné, což z řemeslného hlediska nevidím moc rád.

povídka: Všechny vůně světa - Nováková, Julie
vyšla v: Světy za obzorem
Madam Brbla | *** | před 19 dny

Čichové podněty ve virtuální realitě jsou jistě zážitkem, jaký by kdekdo rád vyzkoušel. Ale do povídky se patřičné pocity tak docela nepodařilo dostat… možná to nejde. Každopádně mě firemní prostředí ani zkratkovitý styl „Všech vůní světa“ neoslovily, pointa nenadchla (neurazila). 59%

povídka: Digimengele - Vaněk, René
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | ** | před 19 dny

dovolím si parafrázovat nielse bohra: vaše šílená povídka není dost šílená, aby mohla být i dobrá. oceňuju sem tam nějaký aktuální vtípek, ale celek působí strojeně a chtěně (popravdě, takhle nějak jsem si představoval texty kotletovy), moc jsem se nenasmál, dějové kližky mi drhly a pointa je taková, no, stejně trapně pubertální, jako velká část textu. asi nejlepší je předmluva k povídce, je dost krátká, aby jednoduchý a ujetý nápad nerozmělnila – ono tam totiž víc zajímavých nápadů než ten jeden není.

povídka: Argentinské probuzení - Kotouč, Jan
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | ** | před 19 dny

na můj vkus příliš jednoduché a přímočaré, a to i přes ten zdánlivě superpřekvapivý obrat v ději, který je ovšem jak z šestákového románu. autor jen velmi vágně objasnil, k čemu tam vůbec je. tedy krom toho, že na tom stojí celá zápletka, což tomu opravdu moc nepomáhá. napsané je to civilně a docela čtivě (i když žádná hoch literatura to není), ale jinak je to docela bezradné.

kniha: Společné chromozomy - Wittek, Jiří
Svarec | * | před 19 dny

Opravdu hodně nepovedený pokus o imitaci stylu Petra Heteši. Má to všechny propriety většiny hetešovek – bezradný hrdina, který se najednou ocitne uprostřed konspirace, prvky cyberpunku, femme fatale, hodně akce, humoru (respektive pokusů o něj), ale vůbec to nefunguje. Příběh je směšně jednoduchý a sotva dává smysl, hrdinové bezvýrazní, prakticky nic nevíme o jejich charakterech, motivacích. Kniha obsahuje spoustu „balastního“ textu, zejména popisů a podivných úvodů do kapitol, důkladný redaktor by byl schopný ji bez problémů zkrátit o desítky stran. Autorův uspávací styl mě ubíjel a ke konci jsem již přeskakoval celé odstavce. Dočetl jsem to, ale těch 250 stran mi subjetivně přišlo jako dvojnásobek. Být to delší, tak bych se určitě nenamáhal to dočíst.

kniha: Caliban Cove - Perry, S. D.
trudoš | ** | před 20 dny

I když jsem si nemyslel, že to půjde, přesto mi přišlo, že je Caliban Cove o chlup slabší, než předchozí Konspirace Umbrella. Hlavně kvůli nelogičnosti zápletky, která má v jádru myšlenku dobrou, ale se smysluplností je to podstatně horší. Osnovu totiž autorka odstavila na vedlejší kolej a podstatné se pro ni stalo sejmout všechno, co se hýbe a hýbat nemá. Komické je, že jak jsem v minulém díle vyčítal „počítačové“ nacházení munice, tady to chybí, takže to vypadá, že hrdinové zamíří do podzemních laboratoří s valníkem střeliva, protože utrácejí jak při zimním výprodeji. Ale jo, beru, že jde o akční béčko, ale nejde mi přehlížet takovéhle lapsy, když sama Stephanie Perryová pak lpí na naprosto nepodstatných detailech. Nehledě na to, že si do textu procpala i trocha těch ženských emocí, pročež mariňáci v těch nejvypjatějších situacích – kdy se na ně valí inteligentní zombíci ze všech stran – dumají, jestli je ten a ten dostatečně přitažlivý a zda by z toho nemohla být láska jak trám.

kniha: Poločas rozpadu - Kotleta, František
Lmslaver | ****1/2 | před 20 dny

Byl to dobrý tah zkrátit si dlouhou chvíli na rozpálené pláži Poločasem rozpadu od masaře z Bruntálu, který mě vtáhne do Čech po apokalyptické jaderné válce. Plukovník Michálek, hrdina z Istanbulu nemá zrovna na práci nic menšího než záchranu už jednou zničeného světa. Vykouří u toho víc doutníků, nežli utrousí hlášek, což mi vyhovuje (tím nechci schvalovat kouření), protože nepotřebuju mít mezi jednotlivými výstřely z akáčka pokaždé nějaký vtipný bonmot. I tak se mi dostala dostatečná porce fórků mezi podřezanými hrdly, průstřely těl, cákanci krve, mozků a dalšími chuťovkami. Nevadí mi ustřelené hlavy, useknuté ruce, nebo jiné končetiny ale useknutý konec knížky mě dokáže namíchnout a Poločas rozpadu je vlastně jen polovina příběhu, který je ukončen v následující Rázové vlně. Škoda, tohle je má jediná malá výhrada, ale i tak je to hodně dobré čtení, obzvlášť na rozžhavený písek.

povídka: Fotografie koček, prosím - Kritzer, Naomi
vyšla v: XB-1 2017/11
yerry | ***** | před 20 dny

Pocity z ešte neprečítanej poviedky vďaka jej názvu a množstva najvyšších ocenení môžu byť rozporuplné. Ak niečo získa Huga a Locus Award zároveň, smrdí z toho nejaká genderová téma. Ako inak, ani v tejto poviedke nechýba jeden takýto prvok :) Inak je to taká sociologická sonda z pohľadu UI, v ktorej sú tie fotografie mačiek našťastie len katalyzátorom. Porozmýšľam, pod dojmom tejto poviedky možno zmažem všetky svoje účty, alebo nie? Našťastie nevešiam na net fotografie mačiek, ale kto vie … reálna UI sa možno zameriava na niečo iné, možno má rada science fiction :)

kniha: Felidae - Pirinçci, Akif
BorgDog | ****1/2 | před 21 dny

Varování na úvod: Tato kniha není pro děti – tedy pokud jim nechcete obohatit slovník o pár peprných výrazů a spánek o několik ošklivých nočních můr. Kočičí detektiv Francis řeší záhadnou sérii brutálních kočičích vražd – jenže namísto rozverné bajky jako by knihu napsal spíše E.A. Poe, Lovecraft nebo Neil Gaman. Francis je inteligentní, vtipný, ale poněkud cynický skeptik, jehož úvahy o lidech i světě jsou dosti často nelichotivé. Styl v ich formě osciluje na pomezí gotického románu, detektivky drsné školy a hororu. Případ se postupně stává zamotanějším a stále ponurejším. Nechybí v něm zapomenuté katakomby, šílený vědec provádějící kruté pokusy na kočkách, nebo kočičí sekta nenávidící lidi. Kdo je tajemný Prorok Claudandus? Podle čeho si vrah vybírá oběti, a jak dlouho jeho řádění už vlastně trvá? Co je cílem? Otázky i mrtvoly přibývají, temnota houstne a Francis začíná tušit, že za vyřešení této záhady zaplatí hroznou cenu. Možná i vlastním životem…

Německy píšící spisovatel tureckého původu má kočky dokonale odpozorované (nechybí poznámkový aparát na konci), a jeho práce s popisy i temnou atmosférou je příkladná. Detektivní stránka je slabší – identitu vraha většina čtenářů vytuší někde ve druhé polovině, navíc určité logické chyby (kam zmizela Preteriova mrtvola?) nejsou vysvětleny – přesto je záhada vystavěna uspokojivě. Zúčtování v hořícím domě a Claudandova vize budoucnosti mrazí v kostech, stejně jako evidentní odkazy na jisté doby německé minulosti. Není celkem divu, že „Felidae“ byla v Německu bestsellerem, a mimochodem, dodnes vyšlo už sedm pokračování (česky však pouze jediné). Český překlad mi přišel místy problematický (ne, Hermann bych opravdu nepřeložil jako Heřman…), ale rovněž vyhovující.

„Felidae“ není dokonalá kniha, ale nepodobá se bezmála ničemu, co jsem zatím měl možnost číst. Pro všechny „votvíráky“ (kočičích konzerv) je to bezmála povinnost.

P.S.: Podle knihy byl v Německu v roce 1994 natočen stejnojmenný animovaný film. K vidění na YouTube, i v angličtině.

kniha: Francis - Pirinçci, Akif
BorgDog | ***1/2 | před 21 dny

Na kočičího detektiva dolehly zlé časy. Jeho „votvírák“ Gustav zahořel druhou mízou a přitáhl do společného bydlení odpornou, uječenou semetriku, která obrátí pokojný řád věcí vzhůru nohama. Navíc, aby to bylo ještě horší, nesnáší kočky, a hodlá nechat Francise vykastrovat. Nezbývá, než vztyčit hlavu a s hrdostí emigrovat z útulného domova do divočiny. Bohužel se záměr nevyvíjí valně – milý Francis končí spláchnutý přívalovým deštěm do kanálu, kde nachází podivné bratrstvo slepých koček, žijící zde v dobrovolném vyhnanství. Po menším nedorozumění zahrnujícím jednoho mrtvého otrapu, je jimi angažován, aby vypátral úkryt legendárního vraha zvaného Šílený Hugo nebo Temný rytíř, který svým řáděním působí Bratrstvu značné ztráty. Žel, nic nejde podle plánu, a třebaže Francis nakonec úkol splní, objeví ještě mnohem víc – včetně vize vlastní smrti.

Dobrá zpráva je, že pokračování „Felidae“ ještě vylepšuje styl prvního dílu. Pirinçci je především velmi dobrý stylista. Pesimistický kocour citující Schopenhauera, větší než malé množství mrtvol, bolest, bouřlivé noci a temná proroctví, vše posypané sarkastickým humorem. Hořkost i smutek ze stupidních, rádoby ekologických lidských experimentů přinášejících jen utrpení, je nejsilnější motiv „Francise“, a funguje výborně. Naneštěstí, tím to končí. Zatímco „Felidae“ mělo jasnou, v rámci svého světa logickou dějovou linku, „Francis“ se ve druhé třetině úplně hroutí. Kočičí detektiv nevyšetřuje, pouze je událostmi a autorem vláčen k závěru, kde už nefunguje nic, hlavně pak psychologie postav. Některé prvky navíc působí přitaženě za vlasy i ve srovnání s počítačovým expertem Pascalem z jedničky.

Nemohu se zbavit dojmu, že „Francis“ je typickou ukázkou toho, co se stane, když začínající autor napíše bestseller, na který není připraven, a pod tlakem fanoušků i závratě z úspěchu se vrhne na pokračování. Kdyby jen Akif Pirinçci počkal. Kdyby jen postupoval chladnokrevněji. Kdyby… Přesto jde stále o zejména stylisticky zajímavé, napínavé a netradičně pojaté čtení. A pořád platí, že bych moc rád věděl, jak pokračovalo v dalších, česky nevydaných dílech.

kniha: Eifelheim - Flynn, Michael F.
trudoš | ***1/2 | před 21 dny

Zlaté pravidlo spisovatelství zní nevracet se k již použitým textům. Napíšete povídku, ta má úspěch a u toho by to mělo zůstat. Když povídku rozepíšete na román, koledujete si.
A právě to se podle mně stalo Michaelu Flynnovi, kdy původní příběh rozšířil o další linii a vznikl mu čtyřsetstránkový Eifelheim. Bohužel se mu příliš nepovedlo skloubit nové se starým, takže přeskakuje z jedné zajímavé patálie do jiné, která zas až tak zásadní není. Střet s mimozemskou civilizací dostává díky středověkým časům rozhodně atraktivní rozměr, jenže motiv křesťanské mírumilovnosti trochu kazí gradaci. Náboženské disputace, jež zabírají poměrně dost prostoru, nejsou sice vlezlé, jen působí dojmem, že autora zaujala myšlenka střetu kultur, kterou však v průběhu psaní nebyl schopen opustit, ale zároveň ji nikam nedovedl. Naštěstí stylistika je víc než příjemná, postavy sympatické a děj plynulý, takže v důsledku se velké zklamání nekonalo. Jen si myslím, že s tím šlo celkově pracovat mnohem dramatičtěji.

kniha: Čas se krátí - Winters, Ben H.
Madam Brbla | ***1/2 | před 21 dny

První polovinou knihy jsem se docela protrápila, v duchu mi naskakovaly termíny jako „nezáživný příběh“, „nezáživný hlavní hrdina“, „nezáživný styl psaní“ a už to vypadalo, že budu vůči legionáři jirikkovi vzácně v opozici.
Detektiv v nucené výslužbě Henry Palace tentokrát hledá pohřešovanou osobu – chůvě z jeho dětství zdrhnul manžel a ona touží trávit apokalypsu právě s ním. Pročež poctivý ex-policista odkládá veškeré pochybnosti, aktivuje intuici (či spíše bujnou fantazii, jak to přišlo mně) a v doprovodu ňafajícího plyšáka se vydává stopovat zběhlého muže. Obnáší to spoustu frustrujícího vyptávání, neustálou zmatenost a zhruba dva litry hrdinovy krve, výsledky však ani při takto zvláštním způsobu vyšetřování nelze upřít. Musím přiznat, že mě dráždil Henryho amatérský přístup k libovolné akci. Nepotřebuji ke spokojenosti neporazitelného tvrďáka, co v každé větě trousí sarkastické hlášky a z nepřátel spolehlivě nadělá filé, ovšem trochu ostražitější a nekompromisnější jednání bych v podání zkušeného policisty přece jen očekávala. V knize je za drsňáka bišonek Houdini, zpočátku typický hysterický upištěnec, který prodělal nevysvětlený psychický rozvoj a přetavil se v psa takřka policejních kvalit.
Detektivní zápletka na mě valný dojem také neudělala, k jejímu rozpletení vedly občas dost nepřesvědčivé indicie. Co mohu naopak pochválit, to je atmosféra zmaru – v „Posledním policajtovi“ na můj vkus absentovala, lidi se prostě rozprchli plnit si své sny, část služeb přestala fungovat a to bylo víceméně vše. V druhém díle události a chování lidstva konečně nabraly předpokládaný směr střemhlav do anusu. Nastala fáze příprav na katastrofu a eventuální přežití ve zdevastovaném světě, urvi co můžeš, tedy nic pro naivky a měkké nátury. Nic pro Henryho Palace, jestli se neotrká.
Ještě včera mi bylo putna, jestli přečtu celou trilogii… příběh se naštěstí vyvinul tak, že jsem na „Ztrápený svět“ opravdu zvědavá.
Za první poločas bych dala stěží 60%, za druhý možná 80%, tudíž zdejších pěkných +/-70% odpovídá mým dojmům.

kniha: Válečná továrna - Asher, Neal
biafra | *** | před 21 dny

Ashera mám rád, ale toto mi přišlo poněkud překombinované. Některé dějové se mi zdají linky docela zbytečné (Blite). Navíc se začíná opakovat: Chování a vyjadřování Penny Royal mi dost připomíná Draka ze série o Cormacovi. Antropomorfně pojaté šílenství umělých inteligencí mi celkově připadá jako takový laciný prvek, jak vnést do upraveného světa Řádu nějaký element akce, změny a vývoje. Co mě naopak potěšilo, byl popis rozmnožování Pradorů. Pokud máte rádi tyhle sympatické chlapíky a chcete je zažít při akci s olbřímími genitáliemi, neváhejte!

kniha: Likario - Šlechta, Vladimír
Durgas | **** | před 21 dny

Likario ma už plne vtiahlo do prostredia pohraničia. Výborná variácia na drákulovské témy, na konci aj pekne vsadená do reálii pterrskej vedy. Na Šlechtov zvláštny štýl písania som si už zvykol, aj keď stále ma vie prekvapiť občasné skratovité až nelogické konanie postáv, čo sa ale koniec koncov dá vysvetliť ľudskou (elfou, gobliňou…) omylnosťou. Spokojnosť, teším sa na Orcigard.

kniha: Padesát odstínů tymiánu - Pšeničková, Zdenka
Svarec | ***1/2 | před 21 dny

Sympatická kniha. Taková jednoduchá, s přímočarým příběhem a jednorozměrnými postavymi, svět je taky jenom hodně letmo načrtnutý, přitom bych se o něm rád dozvěděl více (jak funguje svět mimo království? Proč království dobrovolně zůstává ve středověku? Ví zbytek světa o čarodějích? Nevíme…). Ale je to napsané čtivě, rychle to uteče a hodně to zachraňuje humor. Ne že bych se při čtení nahlas smál, ale párkrát mě autorka pobavila. Celkově slušná oddechovka, spíše pro dámské publikum.

povídka: Dokud nás smrt nerozdělí - Linc, Míla
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | ** | před 21 dny

další bezbarvá dobrodružná povídka s nějakou magií či co. nápad s ahnenerbe totálně prošustrovaný v nenápadité akčňárně.

povídka: Chlad věčnosti - Mařík, Jakub
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | ** | před 21 dny

sice slušně napsaná, ale tuctová dobrodružka bez přesahu. navíc ten fikční svět není moc dobře vymyšlený, v zásadě autor prostě chce mít pohany ve XX. století a tak je má, jinak si s tím nedal žádnou práci.

kniha: Mise Saturn - Sandford, John
Ctein
op_1 | *** | před 22 dny

Mně nejzajímavější přišly poznámky autorů na konci. Příběh byl docela předvídatelný. „Setkání“ s mimozemšťany tam bylo spíš do počtu. Napsané to bylo hezky, děj odsípal, to jo. Nadšený nejsem.

kniha: Diabolik - Kincaid, S. J.
Lokina | ***** | před 22 dny

Diabolik mě hodně překvapil a z knihy mám velmi příjemný pocit. Svět, který autorka vykreslila, je hodně temný, nepředvídatelný a svým způsobem i krásný, zvláště ty části, které popisují život ve vesmíru na veliké lodi. Příběh odsýpal svým tempem, byl čtivý a svižný. Postava Nemesis byla dobře napsána, její charakter mě bavil a byla příjemnou změnou v té záplavě hrdinek v YA literatuře. Konec mi přišel uspěchaný a ani nijak sem si ho neužila. Proto věřím, že druhý díl začne tam, kde první skončil. A modlím se, aby nastavil takovou úroveň jako jeho předchůdce. :-)

povídka: O lidském dobytku - Bureš, Roman
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | **** | před 22 dny

oh, balzám to na čtenářovu duši, po té, co musel překonat útrapy předchozího díla. zajímavé uspořádání světa, byť stavícího na docela tradičních představách. obě dějové linie jsou napsané docela lehce, byť ani zde autor nedokáže uhnout několika klišé. závěr příběhu je docela ucházející, i když nemohu se nepřiznat, čekal jsem možná něco víc.

povídka: Meyrink - Schink, Petr
vyšla v: Ve stínu Říše
Gaarq | brak | před 22 dny

dosti neumětelský pokus o dobrodružnou brakovku zhmotňující absenci autorovy fantazie – jedna kliška přes druhou zpracované tak nenápaditě, že člověk by i zaplakal, kdyby už před tím všechny slzy nevyronil na úpadkem člověčenstva a posledním dílem krematoria v růžové zahradě. tož asi tak. doufám, že starý gustav autora straší každý den za zneužití svého jména jako záštity pro tuto myslebnou vyloučeninu.

kniha: Tma - Karika, Jozef
trudoš | **1/2 | před 23 dny

Základ je dobrý, ale místo toho, aby Jozef Karika využil potenciál čistokrevného hororu, pustil se cestou psychologického dramatu a v tu chvíli u mě příběh přestal fungovat. Množství popkulturních odkazů tomu taky moc nepomohlo, protože z nich až příliš čpí, kterými že díly se autor nechal inspirovat. Kdyby se držel jádra zápletky, ve kterém se nesympatický hrdina potýká v opuštěné horské chajdě s jakýmsi zlem či zabijákem, udělal by podle mě daleko lépe. Takhle je záměr docela průhledný a spíš než čekání na šokující závěr jsem se bál, aby to spisovatel neuhrál přesně do toho autu, kam to nakonec skutečně kopnul. Trochu problém jsem měl i s prostinkou gradací, kdy všechno míří stereotypně do sedinky, až je to od určitého bodu spíš únavné, než mrazivé. Jinak ale taková slovenská parafráze na román Děs nechvalně proslulého L. Rona Hubbarda. Napsané ovšem čtivě, snad jen množství vulgarit bych proškrtal, působí dost hraně, přestože věřím, že v porovnání s realitou je to ještě slabý odvar.

kniha: Město & město - Miéville, China
Methat | ** | před 23 dny

Od knihy som očakával viac fantasy prvkov, prelínanie realít, myslel som si, že je kniha o alternatívnych realitách a viac som sa mýliť nemohol.

Spoilers…

Postavy sú nezaujímavé, šedé, čitateľ si ich nevie zaradiť a ani poriadne zapamätať. Nemajú žiadnu osobnosť, ich jednanie je veľakrát nelogické a dialógy nezmyselné. Používanie textu bolo pre mňa jedno z najhorších v tomto roku. V dialógoch som sa úspešne strácal a nevedel, ktorá postava rozpráva, pretože autor v jednom riadku písal o jednej aj druhej zároveň. Zápletka o vražde a následná detektívna robota je na zívačku ale hlavne o ňu vôbec v knihe nejde. Autor skôr rieši „prelínanie“ dvoch miest a hľadanie tretieho. Pritom o žiadne fantasy ani sci-fi sa nejedná, je to všetko len v hlave ľudí, ktorí tam žijú a ktorí sú už od malička vychovaní, aby sa nedívali na ľudí alebo predmety, či budovy, ktoré majú takú-či-onakú farbu alebo štýl. Jeho koncept „nedívania“ a „nepočutia“ má strašne veľa dier a vôbec som mu to neuveril. V zásade je to obojstranná totalita a ľudia žijú v jednom meste. Alebo sú v jednom meste dvaja kohúti a tí si prerozdelili ľudí, ktorých oblbujú už od mladého veku. Možno je nápad knihy geniálny, no nedotiahnutý a zle spracovaný. Autor dáva čitateľovi veľmi málo indícií, ako prelínanie funguje, tak som si po sto stranách musel prečítať zopár tuzemských recenzií, aby som zistil, že nie som jediný, komu to vadí. Akurát v druhej tretine ma kniha trochu začala baviť, no koniec všetko moje začínajúce nadšenie hodil do koša. Pre mňa osobne veľké sklamanie.

kniha: XB-1 2017/10 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 24 dny

Mierne nadpriemerné číslo, ktoré v rámci môjho subjektívneho hodnotového rebríčka neobsahovalo ani jednu poviedku, ktorá by si zasluhovala absolutórium. Malo byť pravdepodobne zamerané na horor, čo tiež nie veľmi vyšlo, keďže väčšina tých hororových poviedok mala skôr fantaskný námet. Z môjho pohľadu, za zmienku tu stoja hlavne tri poviedky:

Asi najlepšou bola zombie-apokalyptická reality show Takhle končí den od Johna Langana, nasledujúca trochu nejasným fantaskným Rafaelom od Stephena Jonesa, a trojicu dopňajú veľmi temné obrazy od Dalibora Váchu s démonickým vojenským bubeníkom Tamborom .

povídka: Chapadla vesmíru - Houser, Pavel
vyšla v: XB-1 2017/10
yerry | nehodnoceno | před 24 dny

Na tejto poviedke niet čo hodnotiť, pán Houser si opäť robí z teba prdel. Ukazuje, že to s textom vie … a vešia tu ďalšiu tapetu. Antitext :)

povídka: Tatínek z podzemí - Urban, Pavel
vyšla v: XB-1 2017/10
yerry | ** | před 24 dny

Poviedku s podobným námetom som od tohoto autora už čítal. Pán Urban sa nám posunul od military scifi k hororu a v súčasnosti pravdepodobne prechádza obdobím, kedy je jeho literárnym vzorom pán Lovecraft. Teda žiadne siahodlhé dialógy, metafyzické, politické alebo psychologické traktáty sa nekonajú, len nástrel, temnota a ideš… Nebolo to zlé ;)

12345678910poslední (637)25465 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu