LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Odplata 2 je dokonce ještě lepší než první díl a jde vidět, že autor se začíná vypisovat. Děj je užasný, akce je dechberoucí a příběh jenom plyne pod rukama.

Odplata 1 je jeden z nejlepších dílů celé série a autor zde dalece převyšuje i příspěvky obou otců zakladatelů. JFK je stále v nemilosti agentury a když už je vyslán na nějakou misu nejedná o nic jiného než o sebevraždu. Temný svět Arzenat je velmi podmanivý a párkrát mi při čtení přeběhl mráz po zádech. Avšak samotná četba není tak plynulá jak by mohla být a některé pasáže jsem musel vyloženě přetrpět.

K príbehu Mariňákov sa veľmi dlho vyjadrovať nebudem, prečítajte si môj komentár k samostatnej knihe. Robert Fabian svoje najúspešnejšie dielo po rokoch prebrúsil, ide tu o formu a jazyk, dej je v nezmenenej podobe. Či je to kvalitatívne lepšie, nezodpoviem, pretože Mariňáci sa mi čítali rovnako dobre aj pred vyše dvoma rokmi, aj teraz v štvrtom vydaní českej military scifi (porovnaním oboch textov nájdete odlišnosti vo vetnej skladbe a podobne). Oceňujem však veľký formát (ktorý je ale menej skladný ako pekná tehlička 110×160), väčšie písmo (v pôvodných Mariňákoch sú to mravce :)), mnohé ilustrácie Jana Doležálka a samozrejme poviedky. Môžeme sa hádať, či stoja za prečítanie, alebo by sa bez nich kniha nezaobišla. Je to subjektívne a odpovedať budete podľa toho, či máte tvorbu Roberta Fabiana radi. Mám ho v Top10, takže odpoveď je jasná, aj keď niektoré texty sú trochu zbytočné (prakicky popisujú len to, ako sa niektorí členovia jednotky dostali k mariňákom). Na Mariňákov už autor predtým nadviazal Hvězdou, avšak stále tu boli medzery, ktoré sa rozhodol doplniť niekoľkými poviedkami-fragmentmi, než samostatným románom. Myslím, že autor ako je Fabian, by dokázal tieto udalosti popísať kľudne v ďalšom výbornom štyristostránkovom románe, ale aj táto možnosť má svoje kúzlo. Čriepky som usilovne zbieral a aj keď ich nebolo veľa (a samozrejme nejasné, ako sa na RF patrí), dokázal som si (ako na mape) namiesto bielych miest nakresliť aspoň približné obrysy – otázniky však stále ostávajú (95 1/2 hodiny, Rub a líc, Jako sen). Čo dodať? Kniha ma navnadila na nové čítanie Hviezdy, po ktorej si samozrejme časom dám Planetu, Carpe Diem a Semper fi a som rád, že som ju kúpil, aj keď mám doma vydanie z roku 2001. Odporúčam prečítanie nielen skalným priaznivcom, ale aj nováčikom. Prinajmenšom román sa im bude páčiť, zvyšok ocenia až po prečítaní ďalších diel RF a obľúbia si autorove zaobchádzanie s informáciami.

Kratšia poviedka, ktorá popisuje vytvorenie jednotky mariňákov o počte troch čiat na čele so Seeksom a Harisom. Opäť sa tu toho veľa neudeje, akurát sa objavia známe postavy, medzi inými aj Deathmers. Ale ako bodka na záver ujde.

Tu preváži subjektívnosť v hodnotení, preto 90% berte s rezervou… ale je to ďalší fragment z pokračovania osudov preživších z mariňákov, pridá sa tu ďalšia mimozemská záhada Fabianovho vesmíru, objavil sa Dormer z Hvězdy… Kto má rád nielen military akciu (v tejto poviedke ale nie je), ale aj záhady v tvorbe Roberta Fabiana, určite dvihne hodnotenie.

Druhá z dlhších poviedok, ktorá popisuje pre zmenu cestu palubného strelca Clarka k Mariňákom. Dočkáte sa kvalitnej akcie a trochy kamarátskeho pošťuchovania medzi vojakmi. Ako oddychové čítanie = spokojnosť.

Krátky príbeh o tom, ako sa k marine dostala ďalšia z postáv v Mariňákoch. Dej je jednoduchý, rýchly a krátky, fanúšikovia Fabiana to ocenia, iní spokojní nebudú.

Ani popáté v sérii nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Veškeré přednosti i menší nedostatky byly shrnuty už v dřívějších komentářích – tradičně pomalejší rozjezd, ovšem napětí brzy roste nad únosnou mez a přichází tradiční „sbíhání“ ústící ve velké finále, které tentokrát trochu připomíná závěr prvního dílu série tím, že se odehrává v ulicích města – tentokrát to není Darúdžhistán ale Lederas – a jednu z důležitých rolí zde hraje (v tuto chvíli asi nejpozoruhodnější reálie Eriksonova světa) azath, tentokrát umírající a propouštějící ty, které věznil.

Stejně jako ostatní mě potěšila humorná linie s Teholem a jeho známými a s (aspoň pro mě) nečekaným vyústěním. Stejně jako ve většině předchozích dílů zde narazíme na pozoruhodné smrtelníky, ať už s úžasným bojovým uměním (Kalený meč, Brys Beddikt) tak ovládající magii zase trochu jinak (Korlo, Kuru Qan a koneckonců i Hannan Mosag). Jednou z nejvíce dechberoucích scén je boj jednoho smrtelníka (kterého z dálky podporuje mág) proti pěti bohům. Po příchodu dalšího smrtelníka s klackem v ruce přijde hláška „Šance se vyrovnávaly,“ po které jen nevěřícně kroutíte hlavou s otevřenými ústy. Vůbec, bohů pohybujících se mezi lidmi, je tu víc než kdy dřív, a rozhodně to není na škodu.

Samotné finále už nemůže překvapit ty, kteří četli předchozí díly. Opět přijde řada úmrtí a to i některých postav, které si velice oblíbíte. Pátý díl mě tak nadchl, že se mi ani nechce vracet do Sedmiměstí a klidně bych v Lederas ještě zůstal :o)

Na druhou stranu se po tomto díle těším, jestli se někdy v dalším ději potkají takoví bojovníci, jakými jsou z předchozích dílů Karsa, Tolar, některý ze Segulehů s nižším číslem a třeba Kalený meč z Půlnočních vln…

Žerete detektivky po desítkách ročně a ještě k tomu máte rádi psychologii rozervaných hrdinů? Pak je to kniha pro vás. Pokud ale vyžadujete v žánru scifi aspoň trochu akce, abyste neumřeli nudou stejně jako já a raději máte rozervané záporňáky na kousky, tak se tomuto dílku vyhněte opravdu velikým obloukem. Svět je promakaný, čtivost dobrá, ale celou dobu jen vyslíchají podezřelé nebo vlastní nitro. Veškeré akční dění se vejde souhrnem tak na 10 stran.

Tísnivá povídka o jednom účetním, odehrávající se mimo jiné ve staré továrně. Místy proloženo štiplavým humorem. Slušný překlad! Dobré!

Já plně souhlasím a jen dodám link – http://www.csfd.cz/film/1329-vec/ s tím, že v poutníkovi byly i dvě povedené ilustrace Theodeora Rotrekla. KeB

Táto poviedka má voči ostatným v zbierke slabšie miesto v námete. Je síce celkom zaujímavý, no podľa mňa nie úplne relevantný. Toto však má asi na svedomí čas vzniku, takže nie som príliš prísny. Greg a Mike tentokrát skúšajú na asteroide zaujímavého banského robota, ktorý má jednu centrálnu jednotku a šesť satelitných pracovných robotov. V neprítomnosti ľudí však dochádza k poruchám funkčnosti. Ako takmer všetky majstrove poviedky, aj táto obsahuje slušnú porciu akcie.

Ďalšia variácia na tému troch zákonov robotiky. Nám známi „beta-testeri“ nových robotov Greg a Mike boli z Merkúru poslaní na vesmírnu stanicu, ktorá mega-laserom posiela slnečnú energiu Zemi. Skúšajú tu nový pokročilý typ robota, ktorý by mal nahradiť ľudské posádky a prevziať nad stanicou kontrolu. Jeho rozvinuté rozumové schopnosti však umožnia, aby sa to udialo pomerne nečakaným spôsobom, ktorý ponúka nejednu príležitosť na zamyslenie. Takmer som mal až problém to akceptovať, no napokon to bolo celkom osviežujúce poňatie troch zákonov.

Umírat v nitru je progresivní kniha. A to nejen k datu svého vzniku. Oproti všem vesmírným přeborníkům typu Asimova a Clarkea se Silverberg drží překvapivě při zemi. Celý román je vlastně velice realistickou sondou do duše člověka se schopností číst myšlenky. Z knihy je hodně znát uvolněný autorův přístup, kdy se nenechává svázat lineárním stylem vyprávění. Hrdinovu osobnost poznáváme postupně z jeho vlastních vzpomínek. Silverberg se však neomezuje jen na hlavního hrdinu. Stejným dílem se věnuje i dění kolem něj a zasazuje ho do společnosti let šedesátých. Paradoxně tak v mých očích psaním o přítomnosti dosáhl více než všichni jeho soukmenovci dohromady. Vždyť co může být v době internetu a masmédií víc sci-fi, než atmosféra ameriky 60. let?

Opäť fragmentárne nadväzovanie na Mariňákov. Ako sa zdá, pokračovanie ich príbehu chce Fabian vykresliť niekoľkými poviedkami, v ktorých sa odkaz na nichlen mihne. Prakticky to je len popis stavu po havárii, ale koho Mariňáci chytili za srdce a od prečítania Hvězdy chce vedieť, čo sa s nimi stalo, bude hodnotiť vyššie. Možno by sa mali poviedky hodnotiť ako celok Zlomky [paměti] času.

Konečně zase něco slušného, navíc překlad je docela srozumitelný, narazil jsem snad jen na jednu vážnou botu. Dospívání, vztahy mezi dětmi a rodiči a kamarády – to samo o sobě někdy může nahnat husí kůži. Když zabrousíte až na dřeň, je to už vážně horor. Grant zabrousil.

„Kushielovu vyvolenou“ jsem četla loni v květnu, takže nemůžu zprostředkovat čerstvé dojmy a spousta detailů už se mi spolehlivě z hlavy vysypala. Kniha pokračuje krátce po událostech z předchozího dílu: Phédre si užívá života u dvora, je nesmírně žádanou luxusní kurtizánou, která si klienty může vybírat dle vlastního uvážení a kromě toho má milostné peripetie se svým strážcem Joscelinem (neustálé skuhrání o tom, jak se sebou nejsou schopní vyjít a vzájemně se trápí, to pro mě bylo ekvivalentem zapichování třísek pod nehty). Autorka nijak nezdržuje rekapitulací dřívějších událostí – sem tam je letmo zmíní, ale rovnou rozehrává nový příběh, plný dobrodružství, intrik a erotiky se S/M příchutí. Phédre je (naštěstí) od Joscelina brzy odtržena, je nucena proplouvat všemožnými úskalími sama, případně získávat nové spojence, a opět ochránit království před zlovůlí nepřátel. Druhý díl z cyklu „Kushiel“ se mi četl o něce lépe – nejspíš díky znalosti reálií daného světa, odpadla tím nutnost zdlouhavého seznamování s náboženstvím a politickou situací. Rozhodně však četbu nelze doporučit těm, co vynechali „Kushielovu střelu“. Série není typem fantasy, jaký bych zrovna vyhledávala, berte tedy hodnocení 69% jako velkou poklonu a zároveň pobídku příznivcům (a hlavně příznivkyním… to je ale blbé slovo) romantiky, ať si tyto rozsáhlé romány nenechají ujít.

Povídka s vlky a čímsi navíc z prostředí koloniální Indie, která by možná nebyla zas až tak špatná, ale sráží ji diletantský překlad. Pro bližší představu: je to asi tak přeložené, jako bych já překládal z polštiny. Vůbec polsky neumím, ale protože je to slovanský jazyk, tak sem tam něčemu rozumím a občas pomůže slovník. Prostě děs běs.

Špičkové čtení, hlavně první polovina serie, potom už se všechny dějové linie až nepřirozeně sbíhají a úplný závěr je takový nijaký, bez šťávy… Já mám rád hodně nafouknuté a složité scifi ságy, tahle série mne obohatila o mnoho myšlenek a nápadů. Nemám rád duchovno a přestože je to vlastně hlavní idea, prakticky mi to nevadilo.

Velmi slabý díl – celá série se posouvá od supernaturálna k civilním zápletkám. Rovnice dva hlavní hrdinové upíři se superschopnostmi vs záporňáci obyčejní lidé je velmi nevyvážená. Takže o krk jde tenktokráte jinému člověku, ale je jasné, že hlavní postavy se neodstraňují. Ve výsledku tedy nuda a o nějakém napětí se dá pochybovat.

Čistá akce. Je to klasický napínák a prakticky se jde z jedné akce do další. Jsou tam chabé pokusy o druhou dějovou linii a menší trable se sexuálním vyžitím, ale je toho málo a na konci zjistíte, že jen čtivost a střelba k úplné spokojenosti nestačí.

Výborné vyvrcholenie tetralógie o robotoch. Asimovova koncepcia zákonov robotiky tu získava finalizujúce prvky, ktoré sú prevažne zhrnuté do nultého zákona. Ľudstvo nachádzame v obnovenej fáze expanzie Zeme do vesmíru, čo bolo umožnené udalosťami z knihy „Roboti úsvitu“. Planéty vesmíranov začínajú v boji so Zemou a jej osadníkmi ťahať za kratší koniec. Keďže spolu s predchádzajúcim dielom bola táto kniha napísaná o hodne neskôr po ich dvoch predchodcoch, je pretkaná množstvom odkazov na ďalšie majstrove knihy, ktoré sú súťasťou spoločného univerza (napr. poviedky o robotoch, či cyklus o Nadácii) a stmeľuje jednotlivé kúsky mozaiky dokopy. Zároveň dochádza k definitívnemu prepojeniu cyklu o robotoch s psychohistóriou. Motívy z knihy „Roboti úsvitu“ sú ďalej rozvinuté a iniciatívu úplne preberajú dvaja roboti, z ktorých jeden disponuje kvázi-telepatickými schopnosťami a druhý sa čím ďalej, tým viac podobá na človeka. A to nielen fyzicky, ale najmä schopnosťou abstrakcie, a teda aj myslením. Aj tento príbeh je ozvláštnený detektívnymi prvkami aj keď tentokrát vinníkov poznáme od začiatku. Skvelá kniha a dôležitá súčasť Asimovho univerza.

Pre mňa jedna z najzábavnejších kníh, aké som čítal. Text plynie extrémne ľahko a okrem extra-čierneho humoru je plný osviežujúcich krížových referencií na staroveké legendy, náboženstvá a Lovecraftovskú mytológiu. Viacero dejových línií sa zaujímavo preplieta a hlavné aj vedľajšie charaktery sú všetko, len nie nudné. Dejovo je to síce uzavreté, no zároveň výborne nakopnuté na pokračovanie – tak dúfajme, že nebudeme čaka(n)ť pridlho ;)

Biologický inženýr a jeho dílo, určené lidstvem k zániku. Vcelku ucházející povídka, nepřevratná, ovšem na malém prostoru pěkně nahodila reálie i dobrou zápletku. Příběh se bohužel nevyvaroval předvídatelné pointy a pár okamžiků, co se mi jeví nevěrohodné až hloupé (nebudu spoilerovat – kdo si to přečte, nejspíš bude mít stejné námitky). 69%

Minimalistický príbeh o expedícii dvoch ľudí a jedného robota na Merkúr. Jedna z úvodných demonštrácií legendárnych troch zákonov robotiky. Nejedná sa o nejaký gigantický „meisterstuck“ ale poteší jemná analytická práca so zápletkou. Nezabudnime, že poviedka vznikla v roku 1944!

Jedna malá poviedka, ktorá pohladí dušu. Príbeh osem-ročného dievčatka a jeho robotického nehovoriaceho opatrovateľa. Nič svetoborné, no je to veľmi príjemný a pozvoľný rozbeh do sveta Asimovových robotov.

Veľmi dobrá novela, ktorá zachytáva príbeh ťažobnej posádky s dvomi vrahmi na palube a zvláštnym obsahom planétky, na ktorej sa chceli nabaliť. Atmosféra je naozaj silná, aj keď kvalít Planety mezi dvěma slunci nedosahuje, o to viac do popredia vystupuje brutalita. Záver je realistický, SPOILER blbá situácia, blbo to aj dopadne koniec SPOILERU. Krátke prepojenie s Mariňákmi ma navnadilo, nedôjde k objasneniu, ale ako je u Fabiana zvykom, poskytne len jeho časť. Osud jedného z posádky je nejasný, dúfam, že naňho a na Mariňákov sa naviaže v ďalších poviedkach.

Jsme zpět v Kanadě 90. let minulého století, jen se nám příběh z Toronta přestěhoval do Vancouveru. Stejně jako Henry Fitzroy, který přenechal své bývalé loviště soukromému očku Vicki Nelsonové. Důvody jsou čtenářům známy ze Spojení krve, a tak je nebudu opakovat. Henry je nucen i přes své teritoriální instinkty se svou bývalou milenkou opět spojit síly, aby vypátrali, co se duchovi stalo (tedy člověku, než se z něj stal duch). Henry totiž neodkoukal při detektivní spolupráci s Vicki tolik, aby na pátrání stačil sám. A tak detektiv-seržant Mike Celluci uhání s Vicki dnem i nocí v zatemnělé dodávce přes celou Kanadu, aby zabránili duchovi v zabíjení nevinných obětí.

Právě napětí mezi Henrym a Vicki žene tuhle knihu kupředu. Navíc si autorka jako třešničku na dort pošle jednoho z hrdinů přímo řezníkovi pod nůž, aby akci ještě vygradovala, a jelikož víme z předchozího dílu, že Huffová je ochotná překračovat hranice, čekáme, kam až tentokrát zajde. Celou knihu prokládá černým humorem a neustálým špičkováním hlavních postav. Jakoby kdokoli z nich potřeboval popichovat!

Tahle série je díky neotřelým postavám čtivá, humorná, s dobře postavenou detektivní zápletkou, která se zlepšuje díl od dílu. Pro čtenáře série jednoznačně „must have“.

Zkřížené hnáty neboli znamení zrádce, se jednoho rána objeví na dveřích Mercyiny autoopravny. Stará zlá upírka Marsilie dává Mercy a jejím přátelům na vědomí, že jsou na odstřel. Dozvěděla se, kdo je zodpovědný za smrt jejího oblíbence Andreho, a vyhlásila válku. Ač „válečná“ linie příběhu může působit jako hlavní, mnohem napínavější a děsivější je příběh ze Spokane. Tam Mercy jednak utíká před Marsilií, jednak chce pomoci Amber, své známé z vysoké školy, která se domnívá, že v jejím domě straší. Mercy se tak dostává z deště pod okap, potkává totiž hned první večer v půlmilionovém Spokane jediného upíra, který tam přebývá, a poslouží mu jako noční svačinka.

Nejsilnější z celé knihy je posledních 50 stran, ale dokloužete k nim docela snadno, žádný strach. Přesto či právě proto považuji tenhle díl za zatím nejslabší ze série (rozuměj, ostatním dávám 100%). Dvě třetiny příběhu se nic akčního či průlomového neděje, přesto je díky sympatickým postavám a vtipným narážkám slupnete jako malinu. Vezete se na příjemně houpavém kolotoči, který nabírá na rychlosti a najednou je konec a vy byste chtěli ještě další kolo… no, snad se Stříbrné relikvie dočkáme co nejdříve, čeká nás Samuel a jedna zapeklitá knížka.

Kal a Niko si otevřeli detektivní agenturu se specializací na nadpřirozeno a vzhledem k hustotě příšer na km² v New Yorku se dá těžko uvěřit, že mají hluboko do kapsy. Při vyšetřování případu unesené lamie narazí v parku na mrtvá těla visící na stromech jako vánoční ozdoby. Když bratry najme kurátorka Metropolitního muzea, aby jí pomohli vyšetřit záhadu zmizelých ostatků masového vraha, díly skládačky do sebe začnou zapadat. Jak mohl kanibal Sawney vstát z popela, sice zůstává záhadou, jeho běsnění po „jídlem“ dostatečně zásobeném Velkém jablku je však nutno učinit přítrž. Naštěstí je tu puk Robin Vtipálek a jeho informátoři.

Co v knize nechybí, jsou potoky krve, zapříčiněné jednak Sawneym a jeho bandou nemrtvých přisluhovačů, jednak našimi hlavními hrdiny. Autorka příběh zahnala do vod béčkových akčních krvavých hororů, rozsekaných těl by se čtenář nedopočítal. Je to obaleno hodně velkou nadsázkou, díky níž se cítíte spíš jako nezúčastnění pozorovatelé, než čtenáři vtažení do příběhu.

Ač jsou Kal i Niko sympatičtí a Robin vtipný, pořád jako by jim chybělo něco, čím by si vás získali, abyste se o ně aspoň trochu báli. Vlastně nejvíce emocí se dočkáme, když Kal oplakává Robina, ale to je zoufale málo a čtenáře to k slzám dožene jen stěží.

Čteme svižný příběh plný humoru a nadsázky, ale pro mne víc chladný, než by se mi líbilo. Ale zase mi to nevadí tak moc, abych si nepřečetla další díl, protože při tomhle stylu vyprávění si neoddechnete, nemluvě o cliffhangeru, který autorka v závěru zanechala.

Sydney Waverlyová se vrací po deseti letech zpět do rodného města s pětiletou dcerkou Bay. V domě své starší sestry Claire hledá bezpečí před svým násilnickým přítelem. Claire má však ráda svůj stereotypní život, takže ji nečekaný sestřin návrat zaskočí. Jako by nestačilo, že se do vedlejšího domu přistěhoval mladý učitel umění Tyler, který po ní pokukuje. Claire si však žádného chlapa do života pustit nehodlá. Má ráda věci nastálo, proto si nechce pustit za zeď, pevně vybudovanou kolem svého srdce, nikoho, kdo by jí svým odchodem mohl ublížit. Asi tušíte, jak to dopadne. Ano, přesně tak. HEA.

Ocitáme se mezi úhledně zastřiženými trávníky městečka v Severní Karolíně, kde to vypadá, že se všichni znají. I když jsou hrdiny knihy mladí lidé do 30 let, podle jejich mluvy i chování byste jim hádali mnohem více. Nebo přinejmenším usuzovali, že čtete příběh starý aspoň 100 let, a ne ze současnosti. Na obecnou řeč, slang, natož hanlivé slovo tu nenarazíte.

Vyprávění je velmi pohodové, nekoná se žádné překvapení, což mi strašně vadilo. Ne že bych nečetla romantické věci, ale co je moc, to je moc. Musí to být aspoň trochu řízlé akcí, detektivkou, hororem, k tomu nejlépe vtipné hlášky a vhodný slang. V této knize nic takového nenajdete. Pokud však rádi vaříte či sbíráte recepty a romantika s kapkou magie je pro vás to pravé ořechové, směle do toho. Vždyť pořady o vaření jsou teď velice populární a Claire připravuje kouzelné dobroty v jednom kuse. A jen já jsem možná divná, že jídlo je pro mne pouze nutnou věcí k přežití a ne smyslem života.

Americká autorka Melissa de la Cruz rozehrála příběh ze současnosti a zasadila ho do atraktivního prostředí života bohaté americké mládeže. Tedy až na hlavní hrdinku, která je sice členkou v minulosti významné rodiny, ale zřejmě pro lepší sžití se čtenářů s odvážnou rebelkou Schuyler ji autorka nechala zchudlou a skromnou, jíž nevadí, že se mezi nafintěnými manekýnkami ve škole prodírá v nepadnoucích, obnošených hadrech.

Čtenář je postupně seznamován s odlišnostmi upírů, jejich původem a schopnostmi, stejně tak, jak se informace o tajnůstkářské společnosti dozvídá Schuyler. Staří upíři udržují záměrně mladé v nevědomosti o hrozícím nebezpečí – ač je ujišťují, že jsou nesmrtelní (neublíží jim ani slunce, ani kříž atd.), po světě se potulují stříbrokrevní – jediní tvorové, kteří jsou schopni zabít modrokrevné. Když jeden z nich napadne i Schuyler, dívka začíná klást nepříjemné otázky, pátrat a odhalovat pravdu.

V příběhu je mnohé nakousnuto a nedořešeno. Možná až moc. I když víme, že se jedná jen o první díl zatím pětidílné série, alespoň jakýs takýs závěr autorka knize mohla dát. Přitom zpočátku to vypadalo slibně, ale pak jako by spisovatelka ztratila niť, kam vlastně chce příběh vést. Možná ji chytí v dalším díle. Můžeme jen doufat.

Povídka má asi mnoho logických chyb (neumím si představit, že hrdina vůbec může dokončit školu a pracovat), ale na náladě to nic neubírá. Po přečtení na mě nějak dolehl smutek i za hrdinu a uvědomil jsem si, jak jsem rád, za svou realitu!

tohle je snad asi teprve druhé číslo magazínu, kdy jsem měl neodbytný dojem silné nevyrovnanosti. vedle pár super bomba skvělých kousků tu bylo na můj vkus priveľa těch méně či úplně nezajímavých. jistě to není vada na kráse, za těch pár perel to určitě pořád stojí, ale jsem namlsanější. co se týče české publicistiky, přijde mi nějaká sterilní. buď píše o knihách, které mě vůbec nezajímají a to způsobem, který mě zvážit zájem vůbec nepřimějí, nebo o zajímavých věcech píše popisným, účetnickým způsobem (franta novotný a ryhop). jsem já to ale věčně nespokojená osoba. nicméně, těším se na další magazín, protože ať tak či onak, vždycky mile překvapí.

docela hustá povídka. míněno po všech stránkách. frustrující představy, které ve mě vyvolal úvod a střední hra, které navíc v člověku bezpečně utlumily jakékoliv pokusy libida se ozvat, byl příjemně roztaven humorným a teple lidským závěrem. bisson skvěle umí manipulovat nálady a ladí si čtenáře jak kytaru, aby mu pak na ty nervíky pěkně zabrnkal. citlivě, ale jasně. to je proč ho a jeho povídky mám velmi rád.

kamenujte mě, ale tenhle kopec nudy a nenápaditosti mě málem uspal. pár zajímavých postřehů a nápadů, ale celkové vyznění mě nedokázalo zaujmout.

velmi dobrá psychologická konverzační mikropovídka. je vtipná, lehká, ale čiší z ní děsivá beznaděj a jen chabý pocit sounáležitosti, nahlodávaný totální nejistotou. ovšem poslední odstavec je třeba škrtnout, nečíst, zapomenout, eliminovat, zrušit, odtrhnout, vymazat, přelepit, sežvýkat a spolknout, protože povídku shazuje do bahna pitomé banality. bez něj za 4, s ním za 3.

když jsem povídku dočetl a podíval se na rok původního vydání, bylo mi všechno hned jasnější ;) je to skvělá, decentní a trošku staromódní povídka o mezilidských vztazích, možná bych řekl přímo na periferii společnosti. nejde od chudáky, ale o lidi, kteří se mezi „normálními“ lidmi radši neobjevují. a také jediný „normální“ člověk (byť se jen mihne), zde působí vysloveně negativně. způsob použití fantastického motivu je mi velmi blízký, popisovaná komunita ani ne, ale ten příběh se mi dost líbí. je to skoro čistá lyrika, která ale stojí na pevné zemi, na nic si nehraje, má silný erotický náboj, ale není vulgární. povídku jsem četl v mlžném oparu doznívajícího kocoura a i tak jsem se na ni plně soustředil a to je co říct. povedené.

Trochu netradičná (historická fantasy detektívka), ale o to príjemnejšia poviedka z pera barda slovanskej a slovenskej historickej fantasy :-) Svojou prepracovanosťou a vypiplanosťou detailov (najmä historických) by vydala možno aj na román (resp. celú sériu), Ďuro je už ale upísaný inému ambicióznemu histor.-dobrodr. projektu (Kpt. Báthory), takže ďalších príbehov so Slavobojom a rekmi z varjažskej gardy byzantských cisárov sa, bohužiaľ, asi nedočkáme. Čo je veľká škoda, pretože Kámen a krev je perfektná historická detektívka, odohrávajúca sa v atraktívnom prostredí (aspoň pre mňa) stredovekej Byzancie, ktorá ctí pravidlá detektívneho žánru a to aj napriek ozvláštneniu fantasy prvkami. Tie však pritom tú detektívnu líniu nijako neprebíjajú, skôr umocňujú. Trochu mi to pripomenulo známe Gulikove príbehy o sudcovi Ti (podľa mňa najlepšie historické detektívky vôbec), ktorú sú tiež občas ozvláštnené nadprirodzenými prvkami, hoci pravdaže nie až v takej miere ako u Červenáka. Doplnenie: Ako tak pozerám Ďurove projekty, historickej detektívky sa od neho predsa len dočkáme. Bude sa však odohrávať v Uhorsku na sklonku 16. stor.

Červenákovsky šťavnatá, drsne vtipná (vrátane netradičného úvodu – vtípek na adresu „náročných“ čitateľov, a roztomilého ďakovacieho záveru) a samozrejme brutálne akčná splatter zombie-western poviedka, ktorej hlavnou devízou však je mimoriadne vydarená ponurá atmosféra, ktorú evokuje už samotný názov poviedky. A nesmiem zabudnúť na Krásku a Beštiu ;-) Snáď sa niekedy dočkáme, že z nich Štrkáč Callahan ešte vypľuje olovo!