LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Moje velmi oblíbená klasická povídka pana Asimova. Pozitronické obvody nemusejí řídit jen roboty a i auta mohou mít vlastní osobnost.

Ja som na konci už nevedel kto je koho brat, otec, sestra, mama. Toto je kniha skutočne len pre štamgastov pána Tolkiena.

Tento díl je pro mě asi nejslabší z celé série, což je pro mě celkem zklamání, protože do teď platila v MKP spíše vzestupná tendence kvality.

Děj se odehrává převážně v Genabakis. Odhadem polovina knihy je o připravování figurek. Typická stavba kapitolu je během této přípravy postav vždy 2–3 stránky o jedno postavě / skupině a pak přepnutí na další. Takto postupně autor táhne jeden tah s každou figurou a pak jde na další kolečko. Celkem dobré vylepšení je na konci kapitol shrnutí kdo co dělá (samozřejmě že beze jmen a tak musí být čtenář pozorný a odhalit o koho jde).

V předchozích dílech Erikson propojil a dokončil hodně příběhových linií a tak je tato příprava pochopitelná a očekávatelná. Někomu by mohlo vadit, že za celou knihu se stane jen jedna důležitá událost, za to je hodně velká a jsem opravdu zvědav na její důsledky v dalších dílech.

Styl mi přišel hodně odlišný, celou knihu jakoby vypráví Kruppe, což mi zas tak nevadilo, protože Kruppeho mám velmi rád a poslední 4 knihy mi scházel.

Co ale považuji za největší vadu celé knihy a proč ji vlastně hodnotím oproti ostatním dílům tak nízko, je přetékající žal a lítost. Chování postav jako jsou Eldest Silann, Vykupitel, Kallorův duel a další…to už není tragédie, ale nechutně patetické melodrama. Už v určitých částech v minulých dílech občas ta tragédie skřípala (např. odevzdanost Tiste Andii a soucit, kterým je zahrnovali ostatní postavy), ale v tomto díle to mistr podle mého přehnal. Doufám, že to patřilo k pojetí vyprávění v Kruppeho stylu a nebude tímto stylem pokračovat v dalších dílech.

První třetina je o ničem. Nic se neděje, postavy jen cestují, kecají apod, a já jsem si z toho odnesl pouze ponaučení, že před pokračováním bych si měl vždy znovu přečíst i předchozí díl, místy jsem se totiž dost ztrácel. Ale pak se příběh slušně rozjel a já se od toho nemohl odtrhnout. Knihy ve stylu „politika & intriky“ obyčejně moc nemusím, ale tohle mě bůhvíproč prostě chytlo a knihu jsem tak přečetl za cca dva dny. Palec nahoru, těším se na pokračování.

Gaarq už vše podstatné napsal za mě, dodám tedy jen, že do této Bacigalupiho povídky jsem zatím vklouzla nejsnadněji a přečetla ji rychleji než ostatní kousky ve sbírce. Představivost se nemusela vůbec namáhat: obraz budoucnosti, ve které voda bude vzácnější zlata, považuji za děsivě uvěřitelný. 90%

Náhodou, Mořičvíl byl lepší, ale tohle byla taková docela příjemná jednohubka. Přesně to, co jsem v pauzách při učení filozofie potřebovala. :-) Akorát škoda věcných chyb – několikrát Bohouš místo Ďáblouš atp.

Líbí se mi způsob vyprávění, jazyk… Po této stránce výborné, ale prostě příběh mě „nevzal“

No, bohužel nesdílím nadšení ostatních čtenářů. Jistě, autor tu buduje prvních 150 stran atmosféru, psychologii postav atd., ale já v tom nevidím nic jiného než vatu, výplň nebo jak se tomu říká. Ale od chvíle kdy hrdinové zjistí, co se děje, tak se to rozjede a stojí to za to. Ze scén jsou určitě nezapomenutelné ta v zrcadlové místnosti, střelnice a zpěv s tancem. Samotný nápad je taky fajn, ale během čtení jsem si několikrát říkal, že kdyby z toho mistr udělal povídku, mohl být výsledek mnohem efektivnější a nezapomenutelnější.

na tuhle sbírku jsem se těšil velmi velmi. už když jsem se dočetl, že vyšla v originále, natěšeně jsem si ji pořídil. teď jsem si ji dal znovu v překladu a nelituju. skvělé příběhy, ve kterých autor se zápalem patologa nařezává podebraná témata o člověku a velmi silně je rozebírá. je-li tu nějaká naděje pro člověka a lidstvo, pak my o ní nevím a neumíme ji posoudit, my se jen trápíme a zkoušíme překonávat nástrahy kladené nám v sobě samých. bacigalupi je mistr slova a mistr povídky. nemůžu si nevzpomenout na raye bradburyho, kterého mi bacigalupi připomíná. tenhle autor se stal mým veleoblíbeným a netrpělivě čekám na dívku na klíček a rozebiratele lodí. ps. málem bych zapomněl, ale tahle kniha má luxusní provedení. obálka a vnitřní ilustrace mi připomínají doby, kdy nešlo jen o to knihu vydat, ale kdy i vydávání knih bylo umění.

tahle povídka je pecka, pecka čenichovka, jak s oblibou táta říkaval dobře mířenému direktu. opět, kraťoučká povídka, rychlé tempo, příjemná ich-forma a základní námět, ze které mi je na zvracení a není to jen tím, že jsme včera měli předvánoční besídku a já šel spát ve tři ráno. autor přišel s úžasnou situací, která krásně ukazuje konflikt vědomého a ne-vědomého, odmaskovává další mýtus o člověku, mýtus svobodné vůle a zodpovědnosti. dělá to způsobem dosti naturalistickým, jako když si strháváte náplast z chlupatější části svého nebohého těla. víte, že musíte, a víte, že to bude svinsky bolet. dost dobrý.

spolu s ve sbírce následujícím kouskem „jemnější“, tato povídka vsází na hustou atmosféru. jsme vrženi bez možnosti tápat a dohadovat se přímo doprostřed věcí. v tom je bacigalupiho síla – malá plocha, intenzivní dojmy. i pointa je vzhledem k podstatě příběhu povedená a ostrá. jen autorovi moc nebaštím ten příliš angažovaný podtón. ukazovat selhání lidstva tváří v tvář jeho aroganci a neschopnosti, to všechno by bylo ok, jenže autor nám tak trošku podsouvá myšlenku, že existuje řešení a že ta selhání a neschopnosti jsou jen důsledky nějakých špatných rozhodnutí, ke kterým existují i alternativní, dobrá rozhodnutí. moje životní zkušenosti i vzdělání mi napovídají, že to je falešná naděje.

Podstatné k povídce už bylo napsáno: ropa došla, globalizace jaksi nevyšla, ve světě budoucnosti se po nějakých těch válkách a hladomorech vše točí kolem energie a její produkce. Otěže drží v rukou obří korporace a obyčejný člověk se protlouká, jak je to jen možné. Zpočátku mě příběh nějak nebral, ale Bacigalupi mě pozvolna vtáhnul do daného prostředí a tak jsem se zase jednou přistihla, jak úmyslně přejíždím dvě zastávky, abych do práce pádila delší cestou, ovšem měla dvě minutky navíc na dočtení. Závěr tradičně výborný. Jak to ten chlap dělá? 91%

tak jo – slibenej koment… ale priznam se – po docteni romanu se mi do toho moc nechtelo … ne ze by se mi ta knizka tak moc nelibila… ne to ne… libila se mi dost… jen neco… neco mi tam vadilo a ja nevim co … to se pak tezko pise komentar … clovek to tak nejak jeste nema serazene …a nechce ani ublizit zapornym hodnocenim tomu dilku a ani jej v prilis neprechvalit…
Tak co ted s tim? Komentar uz jsem slibil! Hmmm, no dobre…ale bude to jen par dojmu a celkove hodnoceni si necham az to nekdy ve me vic dozraje… :))

Tovarys je zcela jiste prvni cast rozsahlejsiho cyklu.. to je citit hned od sameho startu… sice je to dilko ukoncene a ctenare neceka zadne nemile prekvapeni: …konec prvniho dilu a pokracovani priste …
Ale i tak je videt, ze autor pocita s tim, ze hlavni postava pujde od prihody k prihode, a ze bude mit jeste dostatek casu ctenari popsat ten svuj svet, ve kterem se serie odehrava – a k tomu musim rict neco malo info, ktere v nakladatelske anotaci chybi:
pribeh je zasazen do blizke budoucnosti – EU, Cechy – budoucnost to neni moc vesela … svet je po nekolika ekonomickych i politickych a valecnych krizich, EU to prezilo ..ale za jakou cenu?! Cechy jako stat uz v zadnem pripade nepripominaji dnesni „vesele kapitalisticke casy“ :))) nase zeme je vlastne okupovana Evropskou unii, a to pote co se pred casem nekolik zeni vysegradskeho spolku pokusilo odpojit z EU … nepovedlo se… a nepovedlo se primo drasticky… zadne odtrzeni z EU totiz v te vesele budoucnosti mozne neni…
Kupodivu take kapitalizmus to – prinejmensim v EU ale pravdepodobne v celem svete – totalne prohral…ovsem ne, ze by jej nahradil komunizmus… autorovi se povedla extrapolace socialniho statu a la EU byrokracie s totalitni skrytou vladou jakesi sede stinove Lóže mocipanu… Dalsi popis uz by byl spoiler jak prase… takze ti zvedavejsi – ctete knihu a ne muj koment!… :))
Z toho meho predchoziho popisu by se mohlo zdat, ze jde o antiutopickou SF … ne nebo alespon ne prvoplanove… jde jasne o akcni SF z cerne, blizke budoucnosti s prvky Street a Urban Fantasy, tak trochu v tomto romanu najdete pribuzne romany od Kulhanka (Nocni klub atd.) nebo ze stejne nakladatelske staje: (Temné záblesky) – Martin Moudrý a mozna vam chvilema sem tam neco pripomene Urban Fantasy romany Simona Greena, ovsem ani jedno prirovnani neni presne a ani kvalitativne se vyjmenovana dila nedaji moc porovnavat… Proste Alex Drescher sel svou vlastni cestou.. a do drsneho sveta a la Kulhanek ci Moudry pridal sem tam neake elfi, carodeje, a ruzne propriety z fantasy (i jeden vlkodlak se tam objevi… :))) a akci a strikajici krev namixoval s notnou davkou cerneho humoru, ktera se v tomto typu akcnich SF moc casto nevidi…

…A mozna tady je ten kamen urazu(!), proc se mi tak spatne tato knizka hodnoti… ten humor me sedl jen castecne… je to takovej ten styl prochazkovskej – totiz cetne odkazy a zertiky ci narazky na ruzne ikonicke celebrity, filmy, politiky a podobne – a to, priznam se, mi proste nesedne… nemam to rad u JWP a drazdilo me to u Tovaryse … mene narazek (az parodickych) a vice toho zemiteho cerneho humoru situacniho a v dialogu a ja bych byl mnoohem vic spokojen… ovsem jsem si vedom, ze to je hodne hodne individualni vec tohle posuzovani humornosti ci saskovske parodicnosti – hranice ctenarskeho vkusu je tu hodne pohybliva… a tak nevim jak hodnotit.. za tyhle saskarnicky a la JWP jsem zprvu v nahlem znechuceni chtel dve az tri hvezdicky odebrat … po chvili premysleni jsem vychladl a rikam si – k zaveru se to pak zklidnilo a bylo to vic dle meho vkusu – tak sem to zas vratil na 90% (z 60%) … a ted si tak rikam ze takove hodnoceni snad mozna bude vhodnejsi az u tech dalsich dilu, ktere jak doufam (a citim to i v kostech), se mi budou libit vic… postava i svet budou vice zname, propracovanejsi a bude vic casu na poradnou akci a ten zemitej humor vic podle meho vkusu… a autor snad mozna vycerpa zasobu narazek na pitome tajtrdliky z TV a stranek bulvarnich novin… doufejme!

no necham hodnoceni, tak jak je… knizka se mi libila, i kdyz tam bylo par mist, u kterych jsem trpel a mel chut hvezdicky hoodne skrouhnout… necham si cas na rozmyslenou, az do dalsich dilu serie… pak mozna bud pouziju katovsky mec hlavniho hrdiny nebo vysoke hodnoceni 90% ponecham… uvidime… :)))

Pre mňa veľké sklamanie. Čakal som, že sa autor vydá cestou Bruceho a ostatných, ako budú prežívať v novom prostredí. Namiesto toho som dostal politicky nudnú prvú polovicu knihy. V druhom diele je množstvo nových postáv, ktoré sú ale tak nevýrazné a zle opísané, že vám nič nepovedia. Keď sa dej trochu na konci knihy zamotá a zvýši sa tempo, knižka sa hneď lepšie číta. Spoznáte tak lepšie aj hlavných aktérov, ktorý nie sú bohužial Bruce s Chomičom ale úplne nové postavy. Autor veľa akčných alebo napätých situácií riešil okamžite, nevychutnal si ich a preto si ich nevychutnáte ani vy. Čo urobil autor z Chomiča mu nezabudnem…

Pokračování nevšedního dobrodružství ve světě Ošklivých a Krásných. Spolu s odvážnou hrdinkou Tally se vezeme na vlně adrenalinu podporované nejen jejími ztřeštěnými kousky, ale i nečekanými zákruty osudu. Dočkáme se i milostné zápletky, autor ji však rozvíjí jen velice pozvolna a nechává otevřené možnosti. Co lze vytknout, že se příběh příliš nezabývá pozadím a možností existence a fungování tohoto světa, pokud však jeho existenci považujeme za danou a nezabýváme se jí, užijeme si úžasnou jízdu, při níž nestačíme otáčet stránky.

Celkově nejlepší díl trilogie. Čarodějka Jaenelle se obětuje, aby zachránila říši. Poetická fantasy romance s drsnou zákrutou a napětím až do samého konce. Vydařené završení příběhu.

Asi je to ve mně, ale prostě tohle mě nebere. Já stále nějak nechápu takové to vyprávění bez akce a vlastně i děje. Tedy, zde to konkretně chápu, ale nějak už se to z hlavy vypařilo.

žlutá karta, žlutá hvězda, buržoazní původ, cigán… o tomhle byly napsány už stohy příběhů a přesto se to opakuje ad absurdum ad infinitum nauseamque. tenhle příběh se v mnohém neliší od jiných podobných. jak by mohl, pojednává o lidech a ti jsou všude stejní i přes jejich kulturní nánosy z nich táhne to zvíře-člověk. v mnohém se ale liší, protože na malé ploše ukazuje snad všechna možná východiska a to s velmi silným emočním nábojem. mám obavy, že to je budoucnost, která nás čeká, právě proto, že nevěříme, že by mohla nastat.

Nevím, co si mám o knížce myslet. Autor se často opakuje, dopředu upozorní na to, že se stane něco neočekávaného a navíc v klidu nechá zemřít některé z hlavnějších postav, jenže bohužel mi to ani nepřipadalo moc líto, protože jsem je jako čtenář nestihla moc poznat a smrt byla většinou krátká a zbytečná.
Celý příbeh vlastně píše vypravěč, možná nějaký kronikář, takže některým úsekům se vyhnul tak, že napsal, že o čem si ti dva povídali, se nikdo nedozvěděl. Na druhou stranu musím uznat, že má skvělé nápady. Za hlavním hrdinou se skrývá svět a jeho historie, o kterém by se dalo napsat spoustu knih. Přestože jse o fantasy,v knize se dá najít spoustu otázek, které donutí člověka k zamyšlení, jako například konec Země, nebo jak vlastně funguje čas.
Trochu mě mrzí konec knížky, kdy vlastně z posledním odstavce vyplívá, že ať ta knížka skončí jakkoli (to neprozradím), celý příběh vlastně píše člověk z budoucnosti, kde jsou ještě horší časy. Čímž se mi cela knížka trochu znehodnotila, něco jako když se Alenka probrala v klíně sestry a zjistila, že to byl jen sen. Prostě a jednoduše ať příběh dopadl jakkoli, pro mě svým způsobem skončila špatně, protože správná knížka nikdy nekončí , ale zde mi autor předem stanovil, že v budoucnu na tom lidé budou ještě hůř.

Původně jsem měla v úmyslu přečíst „Válku o dárky“ během Štědrého dne, ale vzhledem k blížícím se svátkům a naprostému nedostatku vánoční nálady, rozhodla jsem se četbu uspíšit. Svůj účel to splnilo, jakási jiskřička vánočního ducha byla zažehnuta. Návrat do Bitevní školy byl příjemný, nicméně dané zajímavé téma (ne/praktikování náboženských rituálů v multikulturní armádě) bych ráda měla rozpitvané v hlubším a širším podání. Stejně jako Doubravka mám trochu problém s mentální vyspělostí malých vojáků – že je někdo v pěti letech klavírní virtuoz, geniální matematik nebo třeba i stratég, OK. Ovšem aby takřka každé z „Cardových dětí“ bylo také lepší diplomovaného psychologa a schopnosti některých nahlédnout ostatním do hlavy byly skoro nadpřirozené, to už zavání přílišnou fabulací. Být znalcem lidí, neřkuli dokonalým, to chce určitě víc než správné geny, zvýšenou empatii a dobrou výchovu – bez dlouhých let pozorování a kontaktu s lidmi to prostě nemůže jít. Poslední povzdech patří rozsahu knížky: už jsem četla mnoho delších povídek. Věčná škoda, že nakladatelství Laser-books nebylo umožněno doplnit „Válku o dárky“ dalšími Cardovými kratšími texty, tohle byla vážně jednohubka. 81%

naivní představy lidstva o sobě samém se táhnou dějinami v podobě hromad pitomých filozofických spisů a dlouhé krvavé šmouhy. bacigalupi nás posadí rovnou do mraveniště a nechá nás vstřebat tu rozpornost představ a reality. bylo napsáno mnoho o nesmrtelnosti, o rodičovství, o kontrastu biologické podstaty a iluzí nové humanity. tenhle boj se nedá vyhrát, jde ho jen bojovat. otázkou vždycky je vědět proč. někdy je třeba stranit pudům, někdy vizím. problémem je, že nikdo neví kdy. a vědět ani nemůže. ps. je to zvláštní, ale tohle je snad jediná povídka, kde autor obětoval záměru sdělení příliš mnoho z vnitřní logiky příběhu, víc, než by se mi líbilo…

navštívil nás starej suchánek. moc potěšeně to nezní ani bez znalosti souvislostí velkého sucha, které postihlo zemi. v prvním plánu vidíme oblíbeného bacigalupiho hrdinu, průměrného, ale ne hloupého, člověka, který žije. musí žít? chce žít. a jde to těžko. třeba kvůli suchu. ale snaží se. jenže proti němu stojí arogantní moc, která je ve své odtažitosti hloupá a neprozíravá. pokud mnoho lidí nedokáže myslet na zítřek, tak taková moc to neumí ani na hodinu dopředu. jen vyráží klín klínem a na ty vyražené klíny se moc neohlíží, byť jsou z masa a kostí a mají vlastní životy. lovec tamaryšků byl dobrý sluha, ale posloužil a může odejít. jenže nezávislost na složité infrastruktuře nemusí být nevýhoda. ale také může. to ani moudrý dopředu neví.

Čím začať? Hladové hry sú románom rozsiahlym a mnohotematickým, nájdete tu nacizmus, druhú svetovú vojnu, násilie, šach, studenú vojnu, terorizmus, megalomanstvo, úvahy o pôvode násilia…

Kniha je rozpracovaním pôvodnej poviedky o trojici psychických upírov (tlieskam za prepracovanie klasickej upírskej témy… a bohuvďaka nie do formy romantickej fantasy) – (ne)ľudí schopných ovládať iných ľudí silou vôle. Kniha začína mrazivým prológom z koncentračného tábora, pokračuje dynamickými kapitolami s Melanie Fullerovou, kde sa dozvieme základné fungovanie Schopnosti a neskôr sa román rozrastá – pribúdajú dejové línie rozprávané z uhlov pohľadu mnohých postáv. Autor sa hrá nielen s časom (častá retrospekcia), ale aj s rozprávačom – Melanino ja-rozprávanie umožňuje nahliadnuť do zmýšľania týchto tvorov so Schopnosťou.

Z hlavných kladných postáv je najlepšie prepracovaný Saul Laski, ktorý prežil vojnové a šachové peklo a odvtedy je posadnutý túžbou zlikvidovať nacistického obersta, ktorý ho duševne „znásilnil“. Natalie a šerif Gentry vstupujú do deja s motiváciou, ktorá vznikla vďaka súčasným charlestonským udalostiam, ich minulosť nie je tak potrebná, ako u Laskiho a v zaujímavosti za ním silne zaostávajú. To však vynahrádza už zmienená trojica účastníkov Hry (každý sa vyvinie inak a má nezanedbateľnú úlohu aj po smrti) a Tony Harod, zvyšok záporákov ostáva v ich tieni. Zvlášť Tony Harod ma zaujal, pri čítaní knihy sa moje pocity menili od znechutenia k sympatii (pravda, s určitými obmedzeniami) a aj preto ma zamrzelo, keď v závere využil možnosť výmeny figúr naozaj bezcharakterne. Simmons tiež veľmi pekne využíva epizódne postavy (mihnutie hviezdičky Shayly v úvode a závere).

Pochvaľujem si tiež využitie šachu – figúrkami sú živí ľudia a vyhodenie sa rovná smrti. Detailné opisy dvoch šachových partií môžu niektorých nudiť, no s šachovnicou poruke získavá čítanie novú dimenziu. Pri prvej partii zo Saulovej minulosti som sa pri niektorom ťahu stratil, no druhú som si poctivo prešiel ťah po ťahu (akurát som túto časť čítal v škole bez šachovnice a tak som si všetko zakresľoval a prepisoval v poznámkovom bloku; spolužiačky sa na mňa bežne pozerajú s nepochopením, keď čítam… deväťstostranová tehla v ruke a sútredené premýšľanie nad ďalšími ťahmi mi definitívne priniesli označenie „cvok“ :)). A tiež rozdelenie románu – v zahájení sa rozmiestnia figúry, v strednej hre dôjde k veľkému preriedeniu (ech, to je eufemizmus) a koncovka pracuje len s niekoľkými postavami, avšak výsledok nie je istý a dočkal som sa niekoľkých prekvapení. Mimo iného, epilóg ma tiež prekvapil.

K mínusom knihy rátam najmä dve nelogickosti (vraj je ich viac, ale až tak pozorný čitateľ nie som) – obrovská náhoda pri objavení auta po likvidácii istého agenta (skôr by som pochopil, ak by im pomohol Willi) a fakt, že si ochranka ostrova nevšimla odložený balíček, aj keď na ostrove krátkodobo pristálo lietadlo (čakal by som obrovský poplach a prehľadanie každého centimetra štvorcového) – a občasnú zdĺhavosť knihy, avšak užijete si aj množstvo akcie. Čo je však zdĺhavé, nemusí byť nudné – autor prebieha od minulosti postáv k záporákom a využitým bábkam, niektoré udalosti nepopisuje kompletne z pohľadu jednej postavy, ale delí ho na viacero častí a tak sa výsledok podniknutých krokov dozvieme o kapitolu-dve neskôr.

Dosť bolo povedaného o novom preklade a spojení predtým rozdeleného rozsiahleho románu do jedného zväzku, ja len dodám, že nový preklad bol naozaj nutný. Pamätám si, ako som prečítal Perseom preložené Zahájení a v úvode Strednej hry som sa vzdal a „trilógiu“ nechal tak. Áno, za dva a pol roka sa môj čitateľský vkus mohol podstatne zmeniť (a určite aj zmenil), ale faktom je, že si živo pamätám občasný zmätok, ak som narazil na divnú vetu. Teraz som Hladové hry čítal s väčšou chuťou, rýchlejšie (ale jedným dychom to nebolo :)) a aj príbeh ma silnejšie zaujal. Občasný preklep ma nezrozhádzal, predsalen, je to tehla, ktorou by ste aj koňa umlátili, takže je to v poriadku.

V neposlednom rade musím pochváliť obálku a prevedenie knihy – hardback, papierový prebal a záložka sú pastvou pre moje oči, hrúbku knihy a meno Simmons snáď nemusím zdôrazňovať a potom je tu obálka a písmo na chrbte knihy. Hladové hry sú thrillerom a takto na mňa pôsobil prebal. Pri každom pohľade na poličku s neprečítanými knihami moje oči zablúdili k Hrám a po niekoľkých sekundách sa vo mne prehlbovali nepríjemné pocity a nervozita a tak to má v tomto prípade byť.

Aj keď táto kniha nepredčila môj milovaný Terror (na obranu autora musím poznamenať, že Terror bol napísaný o jedenásť rokov neskôr), potvrdila spisovateľské kvality Dana Simmonsa a moju predtuchu, že tento spisovateľ sa raz zaradí do mojej Top desiatky. Stalo sa a ja s očakávaním sledujem červený skvost menom Drood, s hladom čakám na Kantos Hyperionu a teším sa na najbližší výlet do kníhkupectva, kde siahnem po Black Hills (a raz si doplním knižnicu Ílliom a Olympom).

Na záver ukončím svoj obludný komentár na román o obludnej schopnosti ľudskej dominancie prosbou – kupujte Simmonsa, nech sa dočkáme nielen jeho nových knih (Flashback je už očakávaný), ale aj nových prekladov už vydaných príbehov, ktoré potrebujú starostlivú ruku schopného nakladateľstva, akým je Laser-books. Ďakujem.

Dávám plný počet. Je to rychlé svižné a čtivé. Přečetl jsem to doslova jedním dechem. A co se týče technologií, nedělá tenhle Bartoš pro nějakej zbrojní koncern? Jinak si to neumím vysvětlit. A s Asijskou Aliancí měl taky pravdu. Neměl jsem pocit, že by postavy byly nedotažené nebo že by jich pomřelo málo. A nepopsání osudu Rheinhardovy soldatesky? Vždyť jejich osud je jasný, jsou mrtví. A kde kolega shpina přišel na ty mariňáky sem nepochopil vůbec. Tohle slovo se v knize snad ani neobjevilo…

Přidávám komentář kolegy z práce – Je to hustý a byl by to drsnej film. Teda pokud by do toho někdo nasypal aspoň sto mega, ale Žambochovo nadšení úplně nesdílím. A celkově to asi není úplně můj styl. Já radši věci spíše psychologičtější. A jedna věc mě strašně vadila, to věčný připomínání toho, že jsme na Plutu. Nejsu debil a vim ne… 85%

Ano kdybych byl věkem dítě, abych spadal do cílové skupiny, užil bych s to mnohem víc. Tahle kniha je podle mne Ferdou mravencem jak to vidí sověti. A nutno dodat, že jejich pohled není vůbec špatný. Osobně si myslím, že je to lepší než ferda. A lepší je to proto, protože skrze postavu profesora Jenotova pozorujeme reálný svět v reálném světě.

Při čtení sem doslova viděl jak borec řve AAAAAARRRGHHH a řeže z té obrovské flinty co drží po těch šalenejch mašinách…

A teď vážně je to nadupaná jízda smrdící krví, střelným prachem a pachem explosiv. Pro všechny fanoušky military scifi můžu jen doporučit. Akorát ten nijaký konec mi opravdu vadil. Proč Fabián nerozepsal osudy přeživších vojáků a jedné „vojandy“ dál? Z povídek se něco vyčíst dá ale… Za sebe se nemůžu zdržet srovnání s Bartošovými Žoldnéři. Ti mi i přese všechno přijdou lepší. Ale každopádně si Fabián zaslouží stejně jako Bartoš plných sto ran…

A 93 a 1/2 hodiny je úplně šílený kousek. Nejšílenější ze všech šílených kousků co tam k tomu hůlavnímu nářezu jsou.

Zatímco při čtení Runeroundy sem se vrátil do dětských let, kdy sem četl Verneovky, u Archimaga sem měl pocitže ho autor psal dost na sílu. A zdaleka se mi nelíbil tak jako první díl… Obávám se že třetí díl by už, alespoň pro mne, byl nečitelný. Takhle je to zdařilá minisérie. KeB

Pavel Obluk na mě kdysi dávno udělal dobrý dojem útlou knížkou „Znamení duhy“, která mi připomněla například Aldissův „Nonstop“ nebo Harrisonův „Zajatý vesmír“. Když jsem tedy před několika měsíci zahlédla ve výprodeji knihovny poněkud olezlý titul „Leviatan/Vlny“ doslova za hubičku, neváhala jsem a vyšpulila rty (no dobrá, ve skutečnosti 20,– Kč). Nevábnost knihy podtrhovala apokalyptický rozměr obou příběhů:-).

„Leviatan“ v prologu dokumentuje stav planety několika pohledy do různých částí světa, zdánlivě nesouvisející znepokojivé události mají společného jmenovatele: oceán. Poté je čtenář uveden do výzkumného střediska, kde vědec Trevor a jeho dcera Jane slaví úspěchy při studiu komunikace s delfíny. Moderní stanice však brzy dostane nového obyvatele, kterého má v utajení, izolaci a pod záštitou armády zkoumat. Scénář je klasický: skupina expertů bádá, vojáci prudí a „překvapivě“ počet zúčastněných klesá. Leviatanův vzhled je neotřelý a jakkoliv chybí ostré zuby a monstrózní chapadla, autor si tohoto tvora vymyslel důkladně – důstojně zastane roli všech těch zmutovaných žraloků a obřích krakatic, co v podobných románech hrají prim. Nevím, jaké má Pavel Obluk vzdělání či zaměstnání a netuším, nakolik lze jím popsané procesy a hypotézy brát vážně (googlit mi bylo líno:-)). Občas sděluje polopaticky všeobecně známé věci a takové rozhovory pak v komunitě vědců působí nepatřičně; nicméně je to čtenář, kdo má vstřebat informace, tak lze nad hloupými otázkami postav přimhouřit čidla zraku. Jednotlivým hrdinům nebylo dopřáno mnoho prostoru, vztahy jsou podány povrchně, přidat charakterům trochu hloubky by určitě nebylo na škodu. Na druhou stranu četbu nic nezdržuje, nedojde na žádné zbytečné tonutí ve vatě. Závěr mohl působit mnohem naléhavějším dojmem a epilog už byl vyloženě navíc. 75%

Následuje o něco kratší novelka „Vlny“, která nás přenese do vzdálenější budoucnosti. Budeme sledovat život v primitivních podmínkách ostrovní komunity, potápět se s hlavním hrdinou do útrob potopeného Města, hledat artefakty a odhalovat tajemství minulosti i současnosti. Osobně jsem si tuhle četbu užívala o něco víc než „Leviatana“, akorát v poslední třetině začnou vystrkovat svatozáře božstva ze stroje – akce a dobrodružství poněkud nakopávají uvěřitelnost do pozadí. Dvakrát jsem škobrtla na nepatřičných termínech (do příběhu prostého Hledače, co nezná termíny třeba pro dveře, loď a vesla, nepatří „difuzní svit měsíce“). Konec bych označila za česky uspokojivý, byť pointa postrádala překvapivost. 85%

Pavel Obluk mě nezklamal, knížka nepostrádá čtivost ani přesah, v konkurenci obdobných zahraničních titulů by imho obstála se ctí. Varovat je nutno akorát ty jedince, co při zaslechnutí termínu „globální oteplování“ mají stejné asociace a pocity jako při slovech „poblitý hajzl“, ti se s „Leviatanem/Vlnami“ ideologicky nesmíří;-). 80%

Souhlas s Majklem. Pro mne nejlepší povídka ze sborníku – opravdová detektivka s nadpřirozeným prvkem v podobě drogy umožňující měnit podobu. I zasazení do českého prostředí zde působí dobře. Vůbec bych se nebránil nějakému pokračování (jeden účet zůstal nevyřízen).

tahle povídka by jistě nadchla matta ridleye. skoro klasický kmenový konflikt na bázi soupeření o zdroje na pozadí obrody lidské civilizace, vedené ve jménu moudrosti a ne jen chytrosti/vzdě­lanosti. síla na první pohled nesmyslné tradice proti síle skoro zenové moudrosti pomalého rozvoje. kde má kompromis místo mezi oběma těmito postoji?

úžasná povídka, ve které se setkáme s lidmi budoucna, kteří dosáhli v jistém smyslu dokonalosti, ale po lidské stránce jsou stále těmi starými lidmi. o tom, jak se se svou dokonalostí vyrovnávají vypovídá komorní příběh, příběh o paradoxní současné přítomnosti hloubky i plytkosti v lidské povaze. nosatcová technologie je krásnou ukázkou toho, jak může být sci-fi námět samonosný a ne jen bizarní kulisou.

Buď to máš rád nebo nemáš. Třetí cesta nevede :-) Já patřím ke skupině první.

Výborná kniha, čtivá, originální, prostě klasický Lukjaněnko. Má to jen jednu (ale bohužel zásadní) chybu – má to pokračování, které vše, co si z prvního dílu čtenář odnese, obrátí vzhůru nohama a z perfektní knihy, která vůbec žádné pokračování nepotřebovala, udělá průměrnou dvoudílnou sérii.

Kniha byla dárkem k nákupu zdarma, takže bylo jasné, že to nebude nic hvězdného. V podstatě nic jsem od toho tedy neočekával a nic jsem taky nedostal. Není to napínavé ani vtipné, první dvě třetiny jsou opravdu hrozné, poslední třetina je trochu lepší, ale i tak je to slabé…škoda papíru!!!

moje první setkání s paolem bacigalupim, iirc. úžasná povídka nepostrádající vše, co miluju na povídkách. gejzír nápadů (lenní společenský systém, ve kterém i velcí páni jsou jen něčími poddanými; samotné flétnové dívky), skvělé zpracování (intimní vnitřní dialogy nabité emocemi, strohý a sevřený děj, pomalý vývoj a dramatické vyvrcholení) a přesah (oblíbené bacigalupiho téma moci bezmocných a bezmoci mocných). literární orgie téměř podobná zážitku z vystoupení flétnových dívek i bez lechtivky.

tahle povídka sice nedosahuje mistrových absolutních výšin, ale napsat takovouhle prvotinu já, dám se vycpat do múzea. bacigalupiho rukopis je ovšem jasný už tady. svět (ne)daleké budoucnosti stojící na hraně, možná už za ní. svět, kde biotechnologie jsou či začínají být východiskem z (post)moderní doby železa a křemíku. bizarní koktail nápadů, které spíše než jen čtenáře ohromí, slouží k navození kontextu, ve zkratce doplňují motivace postav. bída, chudoba, ubohost těch bez technologií v kontrastu k moci těch s technologiemi. zdánlivě bezmocný a nicotný hlavní hrdina je tak důležitým prvkem, že z jistého pohledu na něm stojí osud vesmíru. takže tu nechybí ani závažný morální a filozofický problém; jeho tajemství se skrývá už v názvu. a protože nechci nic vyzrazovat, doufám jen, že i jiným čtenářům přijde pointa tak znepokojivá, děsivá a překvapivá, ale zároveň fascinující, jako mně.

Tak na tuhle knížku s velice sympatickou obálkou jsem se nehorázně těšil a ve výsledku jsem opravdu velice spokojený, protože ze všech knih, které doposud Dušan Fabian napsal, je tahle nejlepší. Ze začátku se to sice tváří jako obyčejná braková a průměrná vyvražďovačka ve stylu Jiřího Kulhánka, JENŽE… jenže pak se to změní a rozjede se nefalšovaná epická fantasy plná akce, dobrodružství, popkulturních odkazů, s několika dějovými liniemi, které se Fabianovi podařilo bez problémů ukočírovat. Jeho dvě předchozí knihy tedy můžeme brát jako takové cvičení (byť hodně povedená) před tímto během na dlouhou trať. Kromě dobrého, čtivého a nenudícího příběhu s množstvím dějových zvratů nabízí Dušan Fabián propracovaný svět, sympatického hrdinu a hromadu vtipu. Společně s Kotletovým Hustým nářezem se jedná o nejlepší akční čtivo roku.

První tři povídky jsou strašný, ty zbylý maj naopak celkem vzestupnou tendenci. Komentáře Asimova vtipný, ale celkově ztráta času, jelikož ty dobrý povídky jsou vydaný i jinde.

Vynikající záležitost o tom, jak se cestovatel v čase stane (díky zásobám z budoucnosti a technologickým znalostem) Merlinem – a taky se dozvíme, jak to vlastně bylo s tím mečem v kameni.:)

Vydařená sbírka povídek nejen ze Zeměplochy (ty jsou zde jen asi tři čtyři). Najdou se i slabší kusy, ale těch nadprůměrných je víc, přičemž některé (Bylo nebylo… a bude?, Trollí most, Poslední odměna) jsou prostě vynikající. Navíc mají příběhy široký záběr – Zeměplocha, vánoční příběh (Vložte medvídka), městská fantasy, Lucifer, téma spisovatel a jeho postava, artušovský mýtus, dokonce i tak trochu cyberpunk.