LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Nic naplat, kniha je to skvělá, s náladou postupně se měnící od naděje, přes tušení průšvihu, až po sledování nevyhnutelného pádu. Vyprávění v první osobě muselo být mimořádnou spisovatelskou výzvou, ale autor to zvládl a stvořil velmi originální příběh, který v čtenáři naťukne plno nových otázek.

Kniha měla spád, a i když byl děj tak trochu předvídatelný, autor mě udržoval v příjemném napětí. Rozhodně si přečtu další díl série. Podle hodnocení by měl být ještě lepší než tenhle první, takže se mám na co těšit. Z nadšení z knihy jsem zhlídnul dva díly seriálu Dresden, mimo jiné díl Storm front, a bylo to pro mě velké zklamání.

Začátek sliboval víc, ale jde v podstatě jen o krátké zamyšlení nad vznikem vesmíru, světa, člověka (a vůbec); nic neřešící otázka o účelu naší existence. Nevím, jak převratné dílko to bylo před půl stoletím, v dnešní době však nenabízí nic nového. Jestli si tuto povídku za měsíc budu pamatovat, pak jedině díky tápání, co o ní vlastně napsat – zabralo mi více času než samotné čtení… 49%

Slabý postapokalyptický příběh s nepřekvapivou pointou, napsaný nepříliš zdatným vypravěčem. Stručnost povídky je v tomto případě klad, nemá totiž čtenáři co nabídnout: atmosféra je vykreslená nedostatečně, postavám chybí psychologie a děj je v podstatě zbytečný, rádoby drama o ničem. 35% dávám jen s ohledem na datum vzniku.

Musím říct, že příběh čtený z koberce mne vtáhl. Nebýt toho trapného závěru, který teprve povídku řadí do SF (jinak by to klidně mohl být realismus, magický realismus nebo maximálně fantasy), hodnotil bych mnohem výš.

Možná už víc klasický než dobrý… rozhodně kvalitní a zabávná série, leč taková trochu… obyčejná. Tradiční fantasy klišé, černobílí nesmrtelní hrdinové, prastaré zlo, draci… na dalšího Feista určitě jen tak mít chuť nebudu.

Šéfredaktorka Radoslava Tomaszewského asi zešílela: posílá svého zaměstnance udělat interview s penězi! Ale… peníze ovládají naše životy, mohou nás učinit spokojenými nebo naopak zničit. A čím dál více existují v té elektronické, virtuální podobě. Co kdyby peníze opravdu získaly vědomí? Čtivá, leč nijak výjimečná povídka, zasloužila by si trochu hlubší zpracování. 65%

Tentokrát si Lewandowski vzal na paškál feministky, politické intriky, mediální manipulaci, zfanatizovaný dav… a kromě toho bulvární novinář Tomaszewski zjišťuje, že se historie stále opakuje. Opět se na mě sesypaly nějaké deferensy a diferenciály, ale tentokrát ve snesitelné míře. Byla jsem zvědavá, co Tomaszewského vynález „historiogram“ přinese za překvapení… a nakonec byla zklamána, musím totiž se zahanbením přiznat, že naprosto netuším, na jakou událost spisovatel v závěru odkazoval, ba ani wikipedia mi nechce napovědět. Další procenta dolů jdou na vrub poněkud samoúčelné, prakticky nevysvětlené proměny šéfredaktorky. 63%

Holdstock umí psát nejen o lese. Jednotlivé povídky ode mě nemají průměr 100%, ale celá kniha si ho bezpochyby zaslouží. Je plná výborných povídek, které mi hodně rozšířily obzor. Pouze u některých z nich mi vadil malý rozsah a rychlý závěr. A s pochvalou nesmím zapomenout ani na paní Bouškovou a také Martina Zhoufa.

Také pro mne byla tahle povídka prvním setkáním s Holdstockem a i já jsem byl unesen. Něco podobného jsem předtím ani potom od nikoho jiného nečetl. Škoda, že už toho víc nenapíše :(

Naivní. Slovo, které tuto povídku dokonale vystihuje. Příběh o naivním hrdinovi by u mě prošel, ale krom hrdinu jsou naivní i všichni ostatní – mentor, hlavní padouch i padouchův poskok. Ale nejen i postavy – také dialogy, styl vnitřních monologů/komentářů, prostě naivita je na všech stranách, čouhá ze všech „děr“.
Pokud takto měla povídka působit, zaslouží si plný počet hvězd…

…ale u mě nevyhrála, i když prohra to také není. Tak jako Než slunce zapadne se číst dá, i když hra autora vám nepoleze.

Pokud ignoruju výše zmíněné, jediný problém jsem měl v tom, že jsem v textu potkal několik výrazů, u kterých jsem se zasekl. Prostě mi tam vůbec nepasovaly. Zíral jsem na ně, četl věty okolo znova a znova a přemýšlel, zda tam sedí a nebo ne. Což je prostě vopruz.

O něco slabší než První zákon, přesto stále dobrá četba. Chvílemi se to však vleče. Přece jen – pomsta na sedmi lidech je trochu moc jednotvárné téma. Zvláště když občas ta pomsta nepůsobí vůbec spravedlivě a hlavní postava z ní nemá žádné potěšení. Kdyby to Abercrombie zkrouhl o 100 stránek, bylo by to o dost lepší. Setkáváme se zde s několika postavami z Prvního zákonu – objeví se třeba žoldák Nicomo Cosca, bankéř Mauthis, seveřan Shivers (nevím české jméno – dlouhovlasý mladík, kterému Logen zabil bratra), Vitari a krátce se mihne třeba i Jezal. Samozřejmě se objeví i velké množství postav nových, některé velice povedené – jako třeba travič Morveer. Původně jsem měl v plánu dát nižší hodnocení, ale konec plný překvapení to všechno pěkně vynahrazuje. A ještě poznámečka na konec: pokud se vám zdál už První zákon moc negativistický a depresivní, tak se této knize raději zdaleka vyhněte.

Kniha, kde děj není tou podstatnou stránkou. Proud filosofických myšlenek, otázek, které vybízí k zamyšlení a není vždy jednoduché najít odpověď. Je to doslova pekelná kniha, která vás vtáhne do útrob zla, ale nakonec dobro i přesto vyklíčí na povrch. V průběhu OSLOVENÍ Z TMY jsem se párkrát zamotal, protože hranice mezi realitou, sny a představami jak je předkládá autor je velmi pomíjivá. Všehovšudy kniha mě velmi mile překvapila.

Krátká poměrně akční povídka se slušnou atmosférou, překvapivým koncem a prostředím, které zase o kousek poodhaluje svět Dilvermoonu. Jen mi nešlo do hlavy, proč by se Společnost zbavovala mechanů, když se dají recyklovat…

Velmi citlivě podaná povídka o práci s gobelíny a sledování dávného životního osudu jedné tkadleny. Příznivci dobrodružství ruce pryč, tento příběh se odehrává kdesi v podzemním depozitáři a nejakčnější scénou je hon na myš. Kdo před svižným dějem preferuje poklidnější atmosféru a rád v sobě nechá vyvolat emoce, nemusí se čtením „Tam, kde končí nit“ váhat. Osobně jsem asi čekala o něco převratnější a hlubší pointu, ale nespokojená nejsem, bylo to příjemné čtení. 74%

Nenechala jsem se odradit obálkou a na knihu se vrhla, ale bohužel to byla docela ztráta času, knihu bych doporučila rozhodně čtenářkám červené knihovny (taky s ní mám pár zkušeností a nestydím se za to :), protože se jedná o naprostou žánrovou klasiku…možná až na ty upíry :) POZOR SPOILERY! Takže k té klasice, životem zkoušená hlavní hrdinka (krásná, muži obletovaná, ale ještě nepotkala toho pravého) zažije noční dobrodružství s tajemným cizincem, který ji nesmírně přitahuje, ale současně jí leze na nervy a trošku se ho bojí…on na druhou stranu je starý mládenec pro ktreého je hlavním posláním jeho práce a povinnost, ale je to věrný přítel…nechce si nikoho moc připustit k tělu, ale co se nestane ženský kříženec jeho rasy a člověka (které mimochodem do té doby odsuzoval) ho chytne za srdce, slovo dá slovo a po pár nocích plných vášně si ji vezme… Jediným důvodem mého vysokého hodnocení je až nečekaně dobře promyšlený upíří svět, hierarchie upíří společnosti, bojové scény atd. Ale tak ona celkově někdy nějaká ta špetka romantiky nevadí :)

Malý ostrůvek blízko Antarktidy, na který přijíždí mladík hledat klid, samotu a zapomnění při práci atmosferického úředníka, se mění na peklo? ráj? očistec? Samota, společnost, násilí, odlišnost, porozumění, něha, láska i nenávist v jednom vynikajícím minirománu, kterému k dokonalosti schází jen článek malíčku. Přesněji: V některých (krátkých!) rozhovorech jsem ztrácel přehled kdo co říká. Jméno pro Rakušana Batis Caffó zní směšně. Měl-li to být symbol či záměr, tak jsem jej nepochopil. Lépe řečeno, jisté vysvětlení mne napadá, ale přesto… Závěr byl podivný a neuspokojil mne. Co ale musím naopak vyzdvihnout je pasáž o výchově v Irsku a fakt, že když už jsem si myslel, že tuším, jak to bude dál, bylo to vždycky nějak jinak.

Zvolání závěrem: Kvalitní literatura nemusí být nudná!

Jedna ze slabých Rayových povídek, která má navíc tu nevýhodu, že neznalcům celého jeho světa musí připadat jako úplný čajíček. No a ten závěr, to bylo melodrama jak bič.

Pan Lewandowski je zřejmě nakrknut světovým policajtem, proto k potěše své i čtenářově stvořil humornou military povídku, ve které je Polsko napadeno USA. Průvodcem tímto válečným konfliktem nám bude opět žurnalista Tomaszewski, génius mnoha oborů, pomáhající polskému generálnímu štábu se strategií. Lewandowski brnká na vlasteneckou strunu a nebude tudíž žádným spoilerem, že vychytralí Poláci si samozřejmě se silnější supervelmocí poradí a bude u toho spousta srandy (oběti jsou zmíněny jen okrajově). Postrádám hlubší myšlenku, ale pobavila jsem se dobře:-). 81%

Stejně dobré jako první díl a v tom je ten zádrhel. Děj se pořádně nikam neposunul. Je to vycpávkový díl. Autor sice něco málo nového přidal, ale jen tak aby se neřeklo. Trošku přidal na vztazích a uvedl novou problémovou postavu, ovšem s velmi krátkou trvanlivostí.

Příběh nás zavede na planetu Lorka, kterou osídlili lidé z lodi, jež zde kdysi ztroskotala. Na lodi cestovala herecká společnost a masky, které s sebou herci měli, se staly dědictvím všech budoucích generací. Nápad je to v celku pěkný, příběh plyne pozvolna, možná až příliš. Čekání na nějakou zajímavou zápletku pro mne nebylo vyslyšeno a i když román místy působí hluše, přesto má zajímavé kouzlo. Otázka je, zda je ono kouzlo dostačujícím rysem pro to, abychom měli z knihy uspokojivý pocit. A ještě jedna malá poznámka, chvilkami mi připadalo, že čtu nějaký románek červené knihovny.

Jako samostatnou povídku bych „Život na hraně“ ohodnotila maximálně třemi hvězdičkami. Ukazuje budoucnost přemnoženého lidstva, co žije v prosperitě, nudí se a stagnuje, příběh jaksi postrádá naléhavost. Ale jako součást cyklu „Pozvedání“ představuje tahle krátká povídka příjemné rozšíření, malý díl do velké skládačky, prequel o delfínech na cestě k vyššímu vývojovému stupni, drobné zamyšlení o zodpovědnosti lidí, o jejich touze růst. 71%

Asi bych měla obhájit, proč povídce kazím skvělé hodnocení: protože mě Lewandowski opět zavalil metafyzickými teoriemi a začíná pro mě být poněkud únavné se tím prokousávat skoro v každé povídce. Mea culpa, některé úseky jsou holt jak z učebnice fyziky (nebo něčeho podobného:-)) a mě to nebaví číst a prošťouchávat zaseknuté mozkové buňky. Motiv souboje Bůh versus Satan mi taky kdovíjak nesedl, mám asi na tohle téma lehkou alergii. Jinak je „Tácek“ klasicky plný zajímavých nápadů, vtipu, satiry a tentokrát se vyskytnou i akční pasáže, okořeněné střídáním různých realit. Zkrátka dobré, jen nejsem tak nadšená jako ostatní hodnotící, bohužel. 74%

se SF, kromě jedinečné a fantastické vypravěčky, tenhle příběh moc společného nemá. i když bychom možná byli radši, kdyby to byla nějaká podivná alternativní historie a ne ta naše vlastní.

komorní příběh obyčejných neobyčejných lidí v úchylné době. dětský pohled, zprostředkovaný smrtí, jako osobou vypravěčky, umožňuje autorovi zaujmout nový úhel nahlížení na něco, o čem bychom si mohli myslet, že už nás ničím nepřekvapí. jistě, jsou tu známé věci, osoby a jevy, ale právě jejich kontext jim dává novou tvář. síla tohoto příběhu skutečně spočívá v osobitém podání. autor často narušuje „pravidla“ vyprávění, ukazuje, že „konec“ není důležitý, ale to, jak se k němu dospěje (život není stavová veličina, řečeno slovy termodynamiky). absurditu světa není třeba vykreslovat nezvyklostmi, ale právě to, co nám připadá obvyklé, je často nejlepším svědkem vykolejené doby. autor sice trošku podvádí a používá emotivní situace s dětskými hrdiny (a knihami! ;), ale budiž, dělá to nově a není v tom takové to laciné vydírání city s velkýma očima. naopak, „normální“ děti jsou často dospělejší a „normální“ dospělí dětštější, než by se mohlo zdát. asi nejvíc mne zaujala postava hanse hubermana a paní starostové; postavy umí skicovat autor dobře, ale často za skicu nejde a jen pár postav je vykresleno podrobněji. ne že by vadilo, jen to může překvapit. stejně tak samotná doba je přítomna spíše v náznacích, ale o to silněji působí. v posledku, smrtka jako vypravěč se povedla. je „nelidská“, ale necítíme k ní nic negativního, naopak, její upřímnost je odzbrojující. dost dobré :)

Trochu mě překvapil konec „dřívějšího“ přítele Koniáše, Bonsettiho. Už od půlky knihy bylo jasné, že k souboji mezi Koniášem a Bonsettim dojde. Podle mého tato kapitola (událost) byla uspěchaná. Sice jsme si přečetli o souboji nad řekou, při kterém se (tedy alespoň mě) tajil dech a čekali jsme, kdo se ze souboje vrátí živý, ale samotná smrt Bonsettiho, byla pro mě naprosto nepochopitelná. Už v knize byl popsán jako daleko lepší šermíř, než samotný Koniáš a zemře tzv. proklán mečem jedním z útočníků, (i když jich byla značná převaha). Čekala jsem u něj jiný osud, (žádný souboj v aréně). Ale pokud se na to podívám z jiného hlediska, jedna řekněme „špatná“ postava byla vyřazena ze hry a Koniáš má o starost míň. Ale toto, pro mě malé mínus mi nijak nezkazilo pohled na tuto knihu a ani na její čtivost, která byla velice dobrá. Já si další knihy o Koniášovi jistě přečtu a možná rozšířím i svoji knihovničku.

Další lahůdka od R. P. Holdstocka. Tentokrát se odpoutáme od lesa a ponoříme se do mořských hlubin. Autorova imaginace nemá hranice…

Nejedná se o nic světoborného, samozřejmě, ale čte se to dobře, takže to bez problému dáte za nějakých dvanáct hodin (plus/mínus). Tempo vyprávění je hodně zběsilé, styl čtivý. Postavy propracované a zápletka v celku zajímavá. Hned se pozná, že to napsali lidi, co umějí psát. V tomhle románu se taky hodně dbá na detaily respektive věci týkající se kolem pozadí a legendy o lebce. Celou dobu jsem čekal ufony, ale výsledek celkem mile překvapil. Na druhé straně jsem si říkal, kdy se tam objeví Harrison Ford a práskne bičem. Mimochodem – hlavní hrdinka je takovou zajímavou kombinací zmíněného archeologa a Larry Croft. Docela jsem čuměl, když se v jedné scéně potápěla a pak jsem zase prskal smíchy při kecech: „musíme zachránit svět“ – větší klišé jsem v poslední době neslyšel. Inu, když se to tak vezme, tak kniha je docela takovou sbírkou klišé. Ačkoliv jsem čekal, že hlavní hrdinku obviní z vraždy, půjde jí po krku FBI, zednáři, policajti, vrazi a že ve zběsilé honičce bude luštit symboly a bude mít k ruce manžela. Což se nestalo a byl jsem mile překvapen. Na druhé straně mohli autoři trochu víc zapracovat na záporákovi. Člověk, který se dokáže manželské dvojice zbavit jen pomocí ostrahy/vojáků a psychyatrů je spíš k smíchu. Každopádně pokud nečekáte velké věci, máte rádi konspirační teorie o konci světa a rádi se u čtení bavíte, jste tu na správné adrese. Na druhé straně ale nechápu, jak se tohle mohlo stát mezinárodním knižním hitem…

Bolo by iba nosenim dreva do lesa, keby napisal, ze seria o Gotrekovi a Felixovi zo sveta Warhammeru je skvelym oddychovym citanim. Seria, ktora je v nasich koncinach asi najznamejsia z tohto sveta, je vsak naozaj to, co o nej vsetci tvrdia – na nic sa nehra, ide vyhradne o odpocinkove akcne fantasy „poctenicko“ so sympatickymi postavami, ktore vam prirastu k srdcu. Gotrek – slavny trolobijec vrhajuci sa do naruce smrti s cielom hrdinsky zomriet rukou tej najvacsej prisery aka po svete chodi a jeho priatel Felix – basnik, buric a lamac zenskych srdc, ktory ma tuto smrt zazmanemat. Nesuroda dvojica, ktora zaziva fantasticke dobrodruzstva a len tak, „mimochodom“, zachranuje svet. No nefandite im :)

Konecne diel, ktory fici od zaciatku az do konca. Ziadne prekazky ako predstavovanie postav a prostredia v prvom diele alebo nezabavna prva tretina predchadzajucej casti. Toto je cista esencia Warhammeru – temne prostredie, akcia a anti-hrdina, ktoremu aj tak drzite palce. Ako bonus sa nakoniec dozviete, ze vsetko je inak, ako sa na prvy pohlad zda. Teda, mozno :) V kazdom pripade to Mike Lee a Dan Abnett rozohrali na velmi kvalitnu seriu a ak nepopustia kvalitativnu latku nizsie, kazdy priaznivec akcnych fantasy pribehov s ponurou a takmer depresivnou atmosferou sa bude tetelit blahom. Vdaka bohu za kvalitne odpocinkove citanie pomedzi „vaznejsimi“ literarnymi dielami.

Ačkoli pro mnohé modla, já si k této sérii cestu nenašel. Možná za to může styl, kterým Tolkien píše, či roztahanost. Prostě se mi nelíbí. Samotného mě to mrzí. Paradoxně film bych hodnotil daleko lépe

Kdo jiný by měl být schopen napsat skvělou povídku o chlapci se speciálními, znepokojivými schopnostmi než právě O.S. Card? Sedmnáctiletý Mick vypráví o svém životě, o osamělosti, o útrapách, jaké musel překonávat, o lidech, které zabil, o náboženském fanatismu a také o naději. Možná příběh občas pokulhává v logice, je však nesmírně čtivý a ani chvilku nenudí. Nevím, jak dopadlo rozpracování do románové podoby, ale povídka se panu Cardovi povedla na výbornou (byť imho ne na jedničku hvězdičkou). 85%

Knihu jsem dočetl už včera, takže jsem měl čas si v hlavě trochu urovnat dojmy. Je to Abercrombie, jak ho známe. Neuvěřitelně čtivý, zábavný a sarkastický. Mnohdy mě svým humorem dostal do kolen. Z postav není žádná vysloveně dobrá ani špatná, hlavní hrdinové jsou v podstatě lumpové, možná kromě Třesavce. Všechny jsou celkem vybarvené a sympatické, přičemž Abercrombie se nebojí provléct hrdiny i tím nejhorším bahnem. Dokonce mu odpustíte i ten šíleně přímý děj, kniha je skutečně celá jen o cestě za pomstou. Co mě však přinutilo srazit jednu hvězdu je (ne)provázanost s Prvním zákonem. Ano, v knize vystupuje pár postav z trilogie v roli více než jen vedlejší, další se zde mihnou jako takové malé cameo. Jenže když se všude psalo, že Best Served Cold se odehrává ve světě Prvního zákona a že se dozvíme více o osudech různých postav, a tak dále, čekal jsem, že nám Abercrombie řekne, co se v třeba takovém spojeném království stalo za těch pár let, jak to vypadá na severu, jak to vlastně dopadlo s hlavními postavami trilogie a jak si vedou (Psí čumák, Logen, apod). Abercrombie se však omezil na pár velmi neurčitých zmínek, čímž mě, přiznávám, trochu zklamal. Ale možná na to budou mít ostatní jiný pohled, každopádně kniha je to skvělá, výborně napsaná a nejen pro čtenáře Prvního zákona must have záležitost.

2.SV vyhrálo Německo, díky včasnému nasazení letájících talířů Vrill, spolu se spojenci Japonskem a Itálií si rozdělili svět. Nyní umírá nejvyšší říšský kancléř M.Bormann a nahrazuje ho Dr.Goebbels, zatímco stále více lidí by chtělo na jeho místě vidět R.Heydricha, který díky dobré práci tajných služeb přežil atentát v Praze.A my můžeme sledovat několik dějových linií, kde hlavní je přílet tajného německého agenta do ameriky, aby varoval Japonce před hrozícím atomovým útokem ze strany Německa. Jak již bylo napsáno výše, kulisi alternativní historie jsou tu opravdu jen na dodání stísněné atmosféry.Hlavní je stále jako ve všech Dickových dílech hledání pravdy o smyslu života a víry v cokoliv. Dickovy knihy pro tenhle přístup miluji, ale musím tady souhlasit s avatarem2, že jakkoliv jsou rozehrány příběhy několika jedinců mistrovsky, závěr knihy jsem přes nejvyšší úsilí moc nepochopil. Nicméně z pohledu alternativní historie si je třeba uvědomit, že stačilo pár měsíců a mohlo jít o realitu.

Úderné eso bulvárního plátku „Senzace“, Radoslav Tomaszewski, opět v akci! S rostoucí popularitou svých článků musí hledat nové únikové cesty před oddanými fanoušky, každý trik a každý kanál je mu dobrý… Tolik k zábavnější polovině povídky, potom následují metafyzické teorie a poněkud ultimátní závěr. Povídka nemá špatnou ideu ani rozuzlení, ale to vysvětlování různých záhadných jevů snad začnu přeskakovat:-). Imho je to nezáživné a zdržuje to, když musíte číst opakovaně, abyste (snad:-)) pochopili. 64%

Povídka o tom, jak se žije v anglické vesnici a co se skrývá pod povrchem. Musím říct, že Angličanům jejich mytologii a kořeny docela závidím.

Pro Koralinu platí heslo: V jednoduchosti je síla.. Koralina, malá holčička, na kterou rodiče nemají čas, objeví v novém domě kam se nastěhovali tajný vchod do dalšího domu.. který je téměř stejný.. Kniha má svoje zaprášené kouzlo, které na vás dýchá z každé stránky. Hororová pohádka příjemně zamrazí a nenechá vydechnout.. Doporučuji číst na jeden zátah, dá se to v klidu zvládnout a za ten zážitek to stojí..

Super satira.

Knížka pro čtenáře každého věku: těm mladším dost možná ukáže nové obzory a dospělí si osvěží staré pravdy, na které mohou v dnešní uspěchané, bezohledné době zapomínat. Jakkoliv nejsem odpůrcem Pratchetta, ba právě naopak, „Národ“ mě nelákal… a zpětně nad tou skepsí mohu jen nechápavě zavrtět hlavou. Jde o výjimečný román, jaký lze těžko zařadit do nějaké škatulky: je v něm spousta dobrodružství, moudrosti – jednoduše podané, aniž by tím myšlenky ztrácely na kvalitě, nouze není o okamžiky smutné, najde se i pár napínavých a samozřejmě nechybí ani humor. Zkrátka příjemné počtení o novém začátku, o střetu kultur, o lidské sounáležitosti, o síle lidského ducha, prostě o mnoha důležitých věcech. Závěrečných cca 30 stran bylo na můj vkus poněkud ušmudlaných (nedaří se mi vybrat výstižnější výraz), ale jinak mohu jedině chválit a vyseknout panu Pratchettovi uctivou poklonu. 90%

Výborná napůl hororová povídka o tom, jak se les a tradice vypořádaly s příchodem křesťanství.

Nebylo to zlé, ale ke štěstí mi pár věcí chybělo či přebývalo: některé části byly složité nebo spíš složitě napsané, což vám nepříjemně rozhodí rytmus čtení. Pro krátkou povídku se mi přišla zbytečná snaha vytvořit takto komplexní svět. Hlavní hrdina byl rozhodně fajn a rád bych si přečet další jeho dobrodružstvím ale opět jsem neměl jasno v jeho roli v celém příběhu. Faktem je, že autorka umí a příště její jméno bude následovat zvýšení zájmu o dané dílo.

Jednou větou: zjednodušení by povídce slušelo.
A kdyby se mu dostalo, byly by to hvezdy 4.