RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1234567891011poslední (665)26599 příspěvků celkem

Tento příběh opět napsat jiný autor než Jason Dark. A je to poznat opět v několika detailech. John je zde spíše exorcista než bojovník světla. Zároveň stojí proti velké přesile a na první pohled mocný démon je okamžitě zneškodněn. Celkově je příběh zbytečně propletený a nelogický. Celá část s vyšetřováním rodičů a v nemocnici je vata. Nesmyslně je nechal odjet domů i když věděl, že jim hrozí nebezpečí. A pak se divil, když zemřeli v bažině :)

kniha: Doupě - Zhroucení koně - Evenson, Brian
jirikk | ****1/2 | před 56 dny

Tak tohle je od Gnómu (opět) trefa do černého. Výborné, často až kafkovské existenciální horory, jediné, co chybí, je asi trochu větší pestrost. Pokud si na tenhle typ méně konkrétní a o to více atmosferické literatury potrpíte, tak s Evensonem nemůžete sáhnout vedle. V knize jsem nenašel žádnou slabší povídku, nejsilnější asi Doupě a Dojet až za Reno.

Výborné. Moc jsem se pobavil. Originální vyprávění z pohledu všech členů družiny a dalších postav. Sepsáno podle dobrodružství, prožitých při hraní Dračího doupěte a dobře! Určitě se bavili i autoři. Doporučuji!

Pořád skvělé čtení. Sice už to není takové nadšení jako u prvního dílu, ale pořád je to ohromná zábava.

kniha: Za temnotou - Mantel, Hilary
trudoš | *** | před 57 dny

Hilary Mantelová umí vytvářet fantastické postavy, ale se zápletkou to má trochu na štíru. Což v případně románu Za temnotou znamená, že přes tři sta stran sledujeme vývoj přátelství dvou žen, z nichž jedna s duchy mluví a ta druhá by chtěla. Alison je éterickou osobností, Colette organizačním typem. I přes svou rozdílnost se dají dohromady jako tým a z věštění si udělají regulérní živnost. Z toho následně vyplývají asi nejzajímavější a nejvtipnější scény celého vyprávění, které jediné poměrně nudný vývoj událostí oživují. Svět duchů je možná tajuplný, ale hloupost lidí trvale předvídatelná. A mrtví se sice nevracejí, občas si ovšem velmi rádi povídají. Ne že by ale měli vždycky co sdělit.
Nedokážu tak příběhu upřít několik poutavých momentů, naneštěstí však převládá bezdějovost. Většinu textu tvoří dialogy, ať už s živými, nebo mrtvými, a děj samotný by se málem vešel do dětské hrsti. A ten nevšední náhled do zákulisí již polozapomenutého řemesla orákul to bohužel nijak nezachraňuje.

Dovoluji si přidat se na stranu nadšených. Stín modrého býka je přesně tím typem knihy, která baví, není hloupá a nenásilně do člověka nalije vysoce zajímavé informace. Příběh je ve své podstatě jednoduchý, nemá moc větví, ale plně dostačuje a krásně graduje, když se linie ke konci protnou (až mi to místy připomnělo Malaz, kdy se postavy osudově setkají/seběhnou). Největší devizou je ovšem stránku po stránce vypiplaná předslovanská atmosféra české kotliny v době, kdy to má mocný Řím za pár, silně podpořená naturalismem a odvahou autorů svým hrdinům řádně naložit. Plná palba. Tady není o čem…

povídka: Všechny důvody pro strach ze tmy - Sokol, Martin
vyšla v: XB-1 2016/05
edo_nick | ** | před 58 dny

Poviedka nezačína zle, ale už od začiatku sa tu objavujú pochybnosti o logike nápadu. Hlavný hrdina sa stáva objektom pokusu mimozemšťanov. Napriek tomu, že všetko naznačuje, že sa do pokusu zapojil dobrovoľne je úplne zmätený a dezorientovaný vo vzťahu k svojej situácii. Následne sa logika úplne rozpadá na neschopnosti rozlíšiť rozdiel medzi spánkom a smrťou, čo síce z hľadiska mimozemšťanov je pochopiteľné. Hlavný problém je neschopnosť hlavného hrdinu vysvetliť tento rozdiel mimozemšťanom čo nakoniec sklzne do úplne nepochopiteľného záveru: „akceptovania“ pohľadu mimozemšťanov.

povídka: Řím v plamenech - Pecinovský, Josef
vyšla v: XB-1 2016/05
edo_nick | *** | před 58 dny

Štandardný príbeh z vesmíru časového „strážcu“ Trentona. Tentokrát viac zmätočný a opakujúci sa.

kniha: Na ostřích čepelí - Žamboch, Miroslav
trudoš | ***** | před 58 dny

Koniáš. Žoldák, který se nechává najímat jen na ty nejnáročnější úkoly, jako je svrhnutí tyranské vlády nebo podkopání obchodního monopolu. Jeho nová zakázka patří do ranku těch obzvláště zajímavých – ochrana víc jak patnácti set kolonistů mířících do země nových možností. Co se však od počátku zdálo jako náročný úkol, se rychle mění v nemožný. Záškodníci z různých stran trhají osadníky jak hyeny stádo gazel a překážek je najednou víc, než je únosné. Ovšem kde je vůle zabíjet, tam se cítí Koniáš jako doma…
Na ostřích čepelí Miroslava Žambocha vyšlo poprvé v roce 2001, v době, kdy česká produkce začala pomalu ale jistě překonávat tu zahraniční. Plným právem, protože právě tahle kombinace hrdinské fantasy, spaghetti westernu a gangsterského thrilleru dokazuje, jak moc dobrá může tuzemská tvorba být. Je v tom všechno, prohnilí padouši, nezdolní hrdinové, dívky v nesnázích, nebezpečné překážky, smrtící intriky i morální zadostiučinění. A s postupujícím časem to nic neztratilo na své síle.

kniha: Kouzelné přání - Colfer, Chris
trudoš | *** | před 60 dny

Čemu se Chrisu Colferovi nedostává na stylistice, hravě dohání nadšením pro věc. Bohužel nijak zásadně nepřekračuje hranice žánru, vytyčené mnohem staršími tvůrci. Osobně mě navíc trochu zklamal výběrem pohádek, které do příběhu zakomponoval, protože se soustředí jen na ty všeobecně známé a tak zajímavosti kolem nich příliš nepřekvapí. Ovšem pro děcka je to jako dělané, zábavné a hravé zároveň, se spoustou odkazů na klasické texty. Humor přitom funguje především v konverzační rovině a nesklouzává k vulgarismům či peprným nadávkám. Děj je pak doslova přeplněn zvraty, takže není prostor pro nějakou nudu.
Z pohledu dospělého je tu však příliš mnoho hluchých míst, nelogičností a nejasných záměrů, které mi prostě nedovolily s vyprávěním lépe souznít. Pročež jsem jen tak svištěl po povrchu, což ještě bylo podmíněno prostinkou osnovou. Za mě tedy spíš zklamání, hlavně po stránce obsahové. Tohle nejsou promyšlené Mýty, ale na koleni sesmolený Disneyland bez elektřiny. Ale s perfektní obsluhou.

kniha: Růženky - King, Stephen
King, Owen
Speedemon | ***1/2 | před 60 dny

Marně přemýšlím co bych napsal jiného, než je v předchozích komentářích. Že je tam hodně postav a pletou se? Ano. Že je tentokrát docela v pohodě konec? Ano. Že je to celé docela přitažené za vlasy? Ano.

Nicméně i přesto je to klasický King a čte se výborně. Zápletka je dostatečně záhadná aby nutila číst dál. Když jsem si přibližně v polovině uvědomil, že tu vlastně nejde o zápletku, ale o to, jak se dané postavy chovají v nezvyklých situacích, trochu mě to zklamalo. Na druhou stranu, co jsem čekal? Takto King v dnešní době píše. V tu chvíli jsem už ale měl některé postavy rád a zajímalo mě, jak dopadnou.

Celkově to vidím na hezkých 70%

kniha: Na stopě zločinu - Bronec, Michael
snop | **1/2 | před 61 dny

Detektivku aby člověk pohledal, ale číst se to veskrze dá. Druhá polovina výrazně slabší, Lincův doslov asi nejlepší text z celé knihy :-)

Je vidět, že pro spoustu autorů prozaický mág a spisovatel Roger Zelazny nikdy nezemřel. Fyzicky možná ano, ale jako literární múza rozhodně ne. Minimálně u Johna C. Wrighta bych za to dal ruku do ohně. Jeho svět, vytvořený pro román Poslední Strážce Věčnosti, se totiž v mnohém podobá kultovnímu Amberu. Je podobně fantaskní, snový i reálný. Jenže kde u Zelaznyho funguje svébytná imaginace, tam u mě Wright selhal naprosto ve všem. Tomu dost napomohlo časté opakování již jednou řečeného, díky čemuž jinak prostinká zápletka nabyla zbytečně na objemu. Tenhle druh zábavy zkrátka není nic pro mě, nedokážu se tak snadno odpoutat od osidel reality, takže jsem se průběžně ztrácel v tvůrčích popisech fantaskna. Na svou obranu však musím říct, že ani autor nedělá moc proto, aby čtenáři věci nějak ulehčil. Jeho vyprávění má sice neoddiskutovatelné kouzlo, ale na můj vkus bylo maličko moc pohádkové, melodramatické a chaotické. Ovšem kdo rád otevřený i skrytý symbolismus, určitě si přijde na své.

kniha: Drsný spasitel - Žamboch, Miroslav
Polinius | **** | před 63 dny

Kniha se četla velice příjemně. Text do mne sklouzával s lehkostí lubrikantem pomazaného úhoře na tobogánu. Některé popisované situace v knize jsou hvězdné, ale celkový součet veškerého textu už tak hvězdný není. :-( Proto si kniha odnáší jen ****. Což je skvělé hodnocení, ačkoliv se mohou zdát předchozí slova tvrdá. K celkovému vyznění/uzavření knihy se vyjadřovat nechci, je jen věcí autora. Ačkoliv jsem jen prostoduchý pisálek komentářů ke knihám na internetu, tak chápu, že stejně složité jako je napsat první odstavec a začít knihu je složité i napsat konec. Lepší je když má kniha nějaký konec, než když … (komentář byl předčasně ukončen)

kniha: Jezdci - Dark, Jason
Speedemon | *** | před 63 dny

Jde o hodně lineárního JS bez větších překvapení. V jednom zapadlém klášteře kdesi v Pyrenejích slouží mnichové mocnostem zla. Jednomu se pokusí utéct a zalarmovat Johna. Jediné, co z něj před smrtí vypadne je slovo AEBA. John se vydává do kláštera, střetne se se čtyřmi jezdci AEBA (což je zkratka jejich démonických jmen) a jede domů. AEBA jsou protipólem ke čtyřem archandělům takže nelze počítat, že je John porazí. Plus dávám za zajímavé mocné protivníky, kteří ale budou v sérii hrát jen druhé (třetí, čtvrté?) housle.

kniha: Okovy osudu - Hoza, Jakub
trudoš | **1/2 | před 64 dny

Poté co si lovec zločinců Nathaniel Darnsworn a jeho partnerka ve zbrani Valerie Foxworth vyříkali neshody s divadelní společností, která svá představení založila na heslu „naturalismus bolí, a proto je dobrý“, řítí se do dalšího dobrodružství. Tentokrát je to ale osobní, protože Nathaniel se dostává na stopu lidem, kteří mají na svědomí vyvraždění jeho rodiny.
Tam, kde v předchozí knize fungovala jednoduchost, tady určuje tempo komplikovaný vývoj, jenž je navíc od prvních stran zahlcován množstvím postav. Díky tomu postrádá zápletka atraktivní švih, což ještě podtrhuje únavná gradace, kdy víc jak půlku vyprávění trvá, než se zformuje konkrétní cíl románu. Když k tomu připočtete průběh událostí, kdy hrdinům jdou všechna řešení v podstatě na ruku, vyjde vám lineární osnova s chaotickým rozjezdem a prvoplánovým koncem. Přestože je ale svět nahozen jen v základních rysech, sympatický mi byl natolik, že bych do něj klidně zavítal znovu. Ovšem raději v duchu Theatre Macabre než Okovů osudu.

kniha: Kniha zvláštních nových věcí - Faber, Michel
romusak | ***1/2 | před 65 dny

Přesně tak, je to kniha, je docela zvláštní, poměrně nová, věcí je v ní napsáno taky docela dost. Od Fabera jsem četl několik knih, které byly čtivější, ale jak autor říká … je to kniha zvláštních nových věcí. Docela slušný čtení, vzhledem k obsahu, počtu stran a váze knihy, není zrovna vhodná ke čtení v MHD, což jsem naštěstí brzo pochopil a četl ji pak výhradně doma. Služebník Ježíše 2019.

kniha: Minsk Express - Hury, Ivo
romusak | * | před 65 dny

No, no, no jsem na konci a vůbec netuším o co autorovi jde. Hlavní hrdina a jeho krásná společnice nebo snad obráceně, krásná společnice a její hlavní vrták míří někam pro něco nebo kvůli něčemu … a nic. Snad druhý díl Under York mě hlupákovi objasní o co vlastně v knize šlo a podle toho upravím hodnocení, nahoru a nebo snad dolů, ještě to o kousek jde autore !

kniha: Tma - Karika, Jozef
romusak | *1/2 | před 65 dny

Špatné čtení, hlavní hrdina je nesympatický magor, který převážně koná více jak nelogicky. Ale nakonec, dobře mu tak! Nebýt komentářů čtenářů k dalším knihám pana spisovatele, už bych po tomhle díle na něho zanevřel, ale takto mu dám ještě šanci, minimálně Trhlinu si přečtu.

Ak sa ti snívajú reklamy na existujúce komerčné produkty, nemusí to byť ešte nič mimoriadne. Trochu nezvyčajné to začne byť, ak tie snové produkty vôbec neexistujú a popritom sa o nich sníva viacerým ľuďom. Ešte nezvyčajnejšie to začne byť, ak sa začnú zhmotňovať. Už úplné terno je súlož s top filmovou hviezdou, nadržaným dievčaťom alebo nie?

Úsmevná satira síce s trochu predvídateľnou pointou, ale za to takmer bez chyby. Na príbeh sa dá nazerať viacerými spôsobmi…

Poviedka nie je síce originálna ohľadom brán do iných svetov, autor však túto tému uchopil z trochu iného uhla pohľadu. Otázkou na počiatku je absencia brány na Zemi a ešte na jednej planéte obývanej čiastočne humanoidným typom napriek tomu, že tých brán sa vo vesmíre nachádza neúrekom. Očividne tak nadviazal na románovú ságu Morgain od C. J. Cherryh.

Text s čiastočne kriminálnou zápletkou nebol zlý, ale mierne naťahovaný a svojou dĺžkou trochu ubíjajúci…

kniha: Bratři na cestách - Lawrence, Mark
trudoš | **** | před 65 dny

Čtrnáct povídek, které kniha obsahuje, jsou pestrobarevnou sbírkou hrdinské fantasy. Ovšem nečekejte statečné rytíře na bílých koních nebo spravedlivé lapky bojující za práva utlačovaných. Banda zabijáků, kteří zde vystupují, je tou nejhorší sortou potulných lotrů, co jich jen Roztříštěná říše nosila. Přesto si snadno získají čtenářovy sympatie, protože v sobě mají často víc lidskosti, než by se komukoliv z nás líbilo.
Mark Lawrence si zakládá na tom, aby svým čtenářům nemazal med kolem pusy stran nízkých pohnutek svých hrdinů. Jenže v konečném důsledku jsou právě hříchy minulosti tím, co nás utváří. A právě tohle je autorova nejsilnější stránka. Při krátkém rozsahu dokáže zdánlivě hravě ze všech možných vedlejších postav románové trilogie udělat charakterní postavy hodné vlastních eposů. Přitom jde často o bezpáteřní vrahy, naivní kněze, nebo pološílená monstra, na které si člověk už dávno udělal jasný názor. Až se nezdráhám říct, že Lawrence je mnohem lepší povídkář než romanopisec.

kniha: Assail - Esslemont, Ian C.
robousek | ***** | před 66 dny

Assail je spíše zajívavý dovětek k hlavní linii malazské knihy padlých. Ale Esslemont to udělal výborně. Nebezpečný kontinent plný vraždících domorodců, mocných bytostí s prastarou krví, Imassů na tažení za konečným řešením, moci či zlata chtivou sebrankou z celého světa a Rudou gardou jdoucí si pro odpovědi. Esslemont se konečně našel, co uměl, mu stále jde a to co mu nešlo tu funguje (a ano, Erikson je v některých ohledech nepřekonatelný, ale co s tím…). Hodně jsem si to užil, našly by se mouchy, ale jako celek mě Assail nadchl.

kniha: Hvězdná dvojčata - Heinlein, Robert A.
yerry | *** | před 66 dny

Ďalšia z autorových klasických science fiction pre mládež. V čase vydania originálu veľmi poučná. Tentokrát sa lunárni občania – rodina Stoneovcov vydá do vesmíru na lodi s príznačným názvom Rolling Stones.

Opäť tu má Heinlein jeden zo svojich prototypov, ktorý bol následne neskôr využitý v iných románoch, filmoch a seriáloch. Konkrétne sa jedná o malé, roztomilé, prítulné, chlpaté tvory, ktoré nič nerobia až na to, že sa rozmnožujú geometrickým radom. Len tak na rýchlo ma napadajú trible zo Star Treku či v trochu inej obmene napr. Greemlins a pod..

Hvězdná dvojčata sú priemerný román pre dnešok. Pred 67 rokmi, kedy bol originál vydaný, musel patriť medzi to najlepšie, čo vyšlo. Tradičného memorovania tu nie je veľa a autorov talent pre podanie vtedy platných faktov o vesmíre je úžasný. U mňa dobré čítanie…

kniha: Lenny Cyrus: Školní virus - Schreiber, Joe
trudoš | ***1/2 | před 67 dny

Fantastická cesta do nitra lidské anatomie pro náctileté čtenáře. To „pro náctileté“ automaticky neznamená body dolů, protože Joe Schreiber umí vtáhnout do děje pomocí dvou jednoduchých triků. Tím první jsou sympatické postavy, tím druhým rychlost, s jakou se dostanou do neuvěřitelných problémů. Krátké kapitoly pak umocňují překotný spád, který sice nenabídne bůhvíjak originální zápletku, minimálně však potěší přímočarostí, s jakou jde za svým cílem. A i když to vyžaduje hodně otevřenou mysl, moc se mi líbilo, jak hrdina komunikoval s virusy a bakteriemi. Což je, přiznávám, dost podmíněno mou láskou k dětskému seriálu Byl jednou jeden život, na kterém dodnes stavím většinu svých znalostí stran lidského organismu.
Takže za mě osobně velká spokojenost, přestože zdaleka nejsem ta správná cílová skupina. Ta se podle mě nejlépe najde mezi dvanácti-třináctiletými, kdy už dotyční mají určité povědomí o rozdílech mezi holkami a kluky, ale ještě to netvoří alfu i omegu veškeré jejich existence.

kniha: Hra na schovávanou - Shepard, Sara
trudoš | ** | před 68 dny

Zlé tušení se stalo skutečností a otěže vyprávění definitivně převzala autorčina dívčí stránka osobnosti. Díky tomu je množství prostoru věnováno nerozhodnosti hrdinky, zda si za vyvoleného vybrat toho, či onoho kluka. Jako by nějaká mrtvá Sutton Mercerová ani nebyla. Zápletka tak působí, že je tu jen pro srandu králíkům, kterým došla mrkev. Ale abych nežral, Emma má tentokrát hned dva podezřelé, co by klidně mohli míti na svědomí život její nevlastní sestry. Jenže jednoho z nich vyřadila už v prvním díle, a s druhým tak dlouho odkládá konfrontaci, až je to málem neúnosné. A tak místo nějakého pátrání sledujeme problémy puberťaček, co pořádají natrucples a dumají, se kterými kluky by bylo nejlepší si na něm povyskočit. Jakoby detektivka byla tentokrát úplně stranou, přičemž sled zjištění, koho všeho Sutton v den své smrti potkala, začíná nabývat nevídaných rozměrů. A nikdo samozřejmě nikomu nic neřekne, aby ze sebe neudělal pachatele. V tomhle kraji bych vážně nechtěl dělat policajta.

kniha: Nadělat prachy - Pratchett, Terry
Madam Brbla | **** | před 69 dny

„Tohle musí být nějaký švindl, on přece žádného kostlivce ve skříni neschovává… No dobře, když už chcete zacházet do malicherností, měl v almaře dost kostlivců na to, aby naplnili velkou hrobku, a zbylo by jich dost na pouťový zámek hrůzy a ještě na trochu morbidní, nepříliš legrační popelník.“

Po depce navozené „Ztracenou“ jsem potřebovala optimističtější četbu, pokud možno plnou laskavého humoru a také stylisticky vymazlenější. Mám nějaké resty na Zeměploše, nedávno jsem viděla v televizi „Zasl/ranou poštu“ a tak se přímo nabízelo volné pokračování „Nadělat prachy“.
Vlahoš von Rosret se nudí, je na čase před něj postavit novou výzvu. Rozhýbat ankh-morporskou ekonomiku a modernizovat místní bankovní sektor je ideální práce pro někdejšího podvodníka, jehož charisma a praštěné nápady dokáží hotová kouzla, aniž by dotyčný nosil špičatý klobouk mága Neviditelné univerzity. Zlatý cylindr je ke zlatému obleku vhodnější, vždyť v čem jiném venčit ředitele banky, čelit hamižnosti a duševním poruchám zaměstnanců i oponentů, případně emancipaci golemů?

„Seděla u stolu sama a její hlas se podobal jekotu řetězové pily, která právě narazila na silný hřebík, lehce doplněnému zvukem mlžného rohu. Pravidelně se o ní mluvilo jako o ´krásce z nejlepší společnosti´, což jen dokazovalo, jak jsou Opulentové skutečně bohatí. Přeseknutá napůl by mohla poskytnout dost materiálu na dvě krásky z nejlepší společnosti."

Ekonomie je pro mě ošklivé slovo, něco jako chrchel nebo syfilis, ovšem Terry Pratchett dokáže i prostředí bank a financí popsat zábavným (navíc srozumitelným) způsobem. Věty se odvíjejí před očima ve filmovém stylu: společně s lordem Vetinarim můžeme sledovat například pana Pedanta, kterak provibruje soudní síní se svou novou „hračkou“ a pochechtávat se té vizi. Ne, neřehtala jsem se nahlas, neplácala se do stehen, nespadla smíchy z křesla, ale po tři dny čtení mě neopouštěla dobrá nálada a široký úsměv – když ne právě na tváři, tak alespoň kdesi za hrudní kostí. A to není vůbec málo, na 75% to stačí. Bohatě.

„Ženy si nacházely hezké muže, kteří dělali, co se jim řeklo, zatímco muži zase nevěsty, které byly až překvapivě dobré v tom, jak rychle se dokázaly naučit netýkavosti a nedůtklivosti oholených opic, což byla firemní značka pravých Opulentů.“

kniha: Volání netvora - Ness, Patrick
trudoš | **** | před 69 dny

Jednou z jistot literárního úspěchu je psát o smutných věcech. Spotřebitel tak skončí v pozici, kdy nemůže přiznat příběhu slabší stránky, protože VŽDYŤ JE TO O SMRTI! Dlužno podotknout, že Volání netvora na tohle hřeší jen částečně. Bezútěšná atmosféra z románu jen kape, a být tam ještě trochu víc ilustrací Jima Kaye, jeden by si hodil mašli. A díky úspornému stylu vyprávění, které zbytečně nekličkuje, vám brzy docvakne, že tahle kniha asi nepřinese úplně nejlepší téma pro večerní předčítání.
Bohužel krátký rozsah nedává autorovi možnost rozepsat charaktery, takže si člověk musí vystačit s vlastní fantazií. Tady je krásně vidět proč jsou Ray Bradbury nebo Neil Gaiman v podobných situacích nepřekonatelní – oni kromě silného tématu dokáží hmátnout i na dno vaší duše, a v tomhle bodě zůstává Patrick Ness lehce pozadu. Snaží se to sice zamáznout depresivním závěrem, ten je však nakonec pouhým prostředkem, jak ze čtenáře vymáčknout co nejvíce slz. Ale poplakal jsem si hezky, neříkám, že ne.

kniha: Tři stigmata Palmera Eldritche - Dick, Philip K.
louza | **** | před 70 dny

Zpočátku na Dicka velmi přehledný román s několika málo snadno podchytitelnými postavami. I propriety jsou tradiční. Umírající přehřátá země deportuje přelidněné obyvatelstvo takřka násilně na jiné planety, kde se osadníci místo rozvoje utápí v drogách, které jim umožňují požívat náhražky životů v prostředí, které již neexistuje. Odkudsi z okraje vesmíru do tohoto světa mizérie přichází dávno nezvěstný dobrodruh Palmer Eldritch přinášející novou drogu otevírající zcela nové hranice možností. Nemůže to mít ale nějaký háček? Příběh se po půlce láme do infernálního realitního masakru, kde se vnořují reality do realit a rozklíčovat co se vlastně děje je pro hrdiny stejně nemožné jako pro čtenáře. Přesto Dick všechen ten bordel ke konci srozumitelně uzavře a zásadní otázky zodpoví. I když při tom občas zabředne do gnostické polemiky se sebou samým. Z hlediska žánru dost raritní román, který je divný dokonce i na Dicka. Hodnocení je s rezervou, protože tohle je jasně na hlubší studium. Jedno přečtení moc nestačí.

kniha: Panika v Tokiu - Dark, Jason
Appel, Walter
Speedemon | *1/2 | před 70 dny

Pokud se vám při čtení tohoto dílu něco nezdálo, tak máte pravdu. Příběh nenapsal duchovní otec Jason Dark ale Walter Appel. Ten si sice dal záležet a vymyslel docela fajn zápletku, ale nedokázal mi ji prodat. Je to zbytečně dlouhé a překombinované. John odlétá do Japonska aby jim pomohl se vzrůstajícím vlivem profesora Hakata, což je pravá ruka Černé smrti. Snaží se vyvolat mocného Rudého démona, aby zničil celé Japonsko. John a skupinka odboje se pokouší vyvolat božského Kamikaze, aby jim v boji pomohl a vyvolal ničivý tajfun.

Plus dávám za umístění do Japonska, zápory však převládají. Nemám rád v sérii polobožské až božské postavy a Kamikaze do toho jasně spadá…

kniha: Třetí brána - Child, Lincoln
trudoš | *** | před 70 dny

Jednoduchá brakovka, která zklame pouze v okamžiku, kdy od ní čekáte něco jiného než odpočinkové čtivo. On totiž pan Child víc nenabízí – zápletka je sice atraktivní a vhledy do egyptologie zajímavé, jenže hrdina natolik pasivní, že si až člověk říká, proč do děje vůbec vstupoval. Ostatně zkoumat motivace jednotlivých protagonistů by čtenářově selskému rozumu nemuselo udělat dobře. A aby toho nebylo málo, hrozně dlouho trvá, než se konečně začne dít něco zajímavého, přičemž v okamžiku, kdy začne, naberou události tak rychlý spád, že finále je dílem okamžiku. Ovšem řešit situaci zemětřesením, to si mohl autor odpustit. Možná chci od dobrodružné literatury jednadvacátého století moc, ale trocha invence by určitě neuškodila.
Ve výsledku je příběh plný schematických postav, má kýčovité vyústění a uvěřitelnosti tak osm gramů. Přesto nedokážu románům Lincolna Childa odolat, čistě pro perfektní vypravěčské řemeslo. Ačkoli občas píše jak podle šablony, pořád to má svoje neodolatelné kouzlo.

kniha: Poslední jednorožec - Beagle, Peter S.
Lucc | ***** | před 71 dny

Třetí a čtvrtou pětinu knihy jsem četl ve vysokých horečkách a pod jejich vlivem jsem vypotil do diskuse příslib nekompromisně dokonalého komentáře a pětihvězdičkové hodnocení. A teď je na mne, abych vám koment naservíroval a vše patřičně zdůvodnil, abych neztratil tvář. Ovšem v mém horečnatém blouznění tak jasné kontury oslavného textu jsou ty tam. Budu muset z hrušky dolů.
Začnu dvěma krátkými postřehy. Prvním je obrovská pochvala překladu, ať už barbarovi za základ nebo dalším pomocníkům za verše a výpomoc. Je strašně poznat, s jakou láskou je to děláno a jak je váženo každé slovo, aby bezchybně zapadlo do celku. Druhou poznámkou je, že mi kniha připomněla Malého prince, ale hlavně Renčínovo Jméno korábu. Tím je pro znalé o knize řečeno hodně. Co tedy od Posledního jednorožce čekat? Silné věty, podobenství, cesta s cílem, který se postupně vytrácí a stává se jím putování sámo o sobě. Postavy, které k sobě osudově patří a je jim dáno se střetnout s tím, co je čeká a pomoci si navzájem či se zradit netušeným způsobem. Také jazyk je, stejně jako u dvou již zmíněných knih, velmi poetický; zvukomalebný i obrazomalebný. Málokterá kniha mi dokázala vyvolat tak barvité obrazy toho, o čem se v ní psalo. Dost čtenářů poetiku knize vytklo, ale pro mne naopak příběh vynáší, posvěcuje.
Mimo jiné právě díky poetickému jazyku působí Poslední jednorožec až jako náboženský text. Je správný. Nezpochybnitelné dobro a moc prosakuje ze stránek. Moc sil, které jsou nad naše chápání, ale přitom jsou odvěké a jednoduché – strach, sounáležitost, cizota, láska, soucit, stud. Moc toku, který prostě musí téct právě tudy, přestože ještě před nějakou dobou jste ani nepomysleli, že vše dojde právě sem a právě takto. Má moc legendy, mýtu i pohádky, přitom ale pohádkou není, jak píše idle a dokládá to správným postřehem, že postavy mají místy vědomí o sobě samých a svých rolích v příběhu. Má podobnou sílu jako Holdstockovy vize, ale tam, kde ty jeho byly zemitě špinavé, tady jsou čisté jako svatební košile, přestože je potrhaná a umolousaná.
Nevím, co víc napsat. Snad jen to, že jako každé velké a obtížné dílo Poslední jednorožec nezasáhne positivně zdaleka všechny. Ale ty, které zasáhne, může zcela uzemnit. Já jsem ho přidal do topu na úkor Mitchellova Atlasu mraků.

kniha: Ztracená - Nevill, Adam
Madam Brbla | ***1/2 | před 71 dny

„Už jsme přešli hranici. Zoufalí lidé, zoufalé časy, zoufalá řešení. Všechno je kontraproduktivní. Já bych to prostě nechal všechno skončit, do pekla s tím. Planeta to tak chce, jen my to neumíme přijmout.“

Na přebalu je upoutávka ve znění: „Znepokojivé a drsné čtení vás od první stránky zaujme svou přesvědčivostí.“ Ta věta příliš nepřehání. Téma únosu dítěte a s tím spojená ochota otce jít přes mrtvoly, aby dostal holčičku zpátky, je dost silné samo o sobě. Dosaďte si ovšem k polovině 21. století přelidnění, klimatické změny s extrémními výkyvy počasí, stoupající hladiny oceánů, války o vodu, miliardy lidí v pohybu za snesitelnějším místem k existenci, propukající epidemie smrtících chorob, zárodky pandemie, nemocnice zoufale zahlcené a se zcela vyčerpaným personálem, chudobu, násilí, gangy, policejní složky absolutně nestíhající, zkrátka obrázek kolabující civilizace. Adam Nevill vykreslil budoucnost velmi precizně, použil pouze temné odstíny s převažující černou, jasnější jsou jedině chlístance krve, promíchané s úlomky kostí.

„Právě teď, v této minutě, jsme hluboko v šestém velkém úhynu druhů. Není žádné skučení nebo rána, jenom dlouhá série katastrof. Rok za rokem, dekáda za dekádou, pořád se to zhoršuje a po žádné krizi se nevrátí předchozí stav. Minulost je mimo dosah. Vymírání postupuje. Neexistuje žádná science fiction. Pokročilá fyzika, mezigalaktické cestování, nové přístroje? Pouhá bujná fantazie, to je vše. Před námi jsou jen hrůzy.“

A někde v šílenství umírajícího světa poblikává nepatrný světlejší flíček, pixel naděje, že jeden obyčejný zlomený táta dokáže najít a vrátit radost zpět do životů své rodiny… za jakoukoliv cenu. Pokud by to vůbec bylo možné po všem, čím si prošli, jaká traumata na duši i na těle utrpěli.
Autorův styl má svá negativa, občas je zbytečně popisný – zvláště v pasážích líčících psychickou i fyzickou mizérii hlavního hrdiny. Zapomeňte na Kulhánka či Kotletu, tenhle člověk není nezničitelný, bezskrupulózní profík. Přeskakovala jsem celé věty i odstavce, abych zjistila, že otec (jeho jméno se za celou dobu nedozvíme) už čtvrtou stránku stále ještě blouzní a cítí se asi jako myš vyloučená z kočičího trávícího traktu. Mírně rozpačitá jsem z poněkud mysteriózních pasáží kolem feťáka a kultu smrti, to byl víc než náznak boha ze stroje. Překladatel a redaktor také místy zaváhali – nijak drasticky, ovšem kdykoliv se psalo o “otcovi“, mozek se mi zadrhnul a musel slovo přeskloňovat do obvyklejšího tvaru, tedy „o otci“.
Výši hodnocení ovlivnil fakt, jak věrohodně, nepříjemně pravděpodobně vypadá nedaleká budoucnost v Nevillově podání. Nelítostně rozdmýchal mé doutnající obavy na téma, v jakém světě budou žít naše děti, jak drsný a depresivní bude nikoliv jejich vinou. Té trpké pachuti bude těžké (spíše nemožné) se zbavit… což beru jako plus, na růžové brýle jsem moc stará. 70%

Od povídek ušel Andrzej Sapkowski pěkný kus cesty, takže by jeden řekl, že románová forma mu už nebude cizí. Přesto s každou další knihou dokazuje, že je v jádru povídkářem, jen to mlží kapitolami a rozsahem. Podobně je na tom i Bouřková sezóna, tvořená sledem epizod, které spolu komplikovaně souvisí, přičemž ústřední dějová linka se mezi nimi motá se zoufalstvím osamocené staré panny na vesnickém bále. Pravda, k ústřednímu zvratu dojde hned zkraje, až si člověk říká: „Fíha, ta přímočarost je osvěžující, uvidíme, jak se to vyvrbí dál.“ Jenže ejhle, na ukradené meče se brzy zapomene a rozjede se zápletka s čarodějkou. Pak čaroději. Pak s démony. A pak už se zaklínač nechává vláčet událostmi, které on sám jen občas ovlivní. Ale abych nebyl za škarohlída, bavil mě jazyk, kterým autor promlouval, bavily mě jeho hrátky se stylistikou, bavily mě postavy vytvářené pro potěchu duše. Nejde sice o Sapkowského opus magnum, ale jako nostalgické připomenutí jeho vrcholné formy to funguje bezvadně.

kniha: Simulakra - Dick, Philip K.
louza | **** | před 72 dny

Typický „dobrý“ Dickův román s klasickými ingrediencemi jen v trochu jiných poměrech. Najdeme tu neveselý obrázek post apokalyptické budoucnosti rozkastované do společnosti podle domů v nichž lidé žijí, kde pokrok kontrastuje s evolučním úpadkem. Najdeme tu politický konflikt estabilišmentu, snažící si udržet moc za každou cenu v rukou. Časové skoky i nacistické vlivy. Umělé prezidenty i nacionalistické anarchisty. Je to právě jen Dick, který dokáže tento koktejl zvládnout a vymodelovat do světa, který je pro nás utopický a vzdálený, přesto však znepokojivým způsobem povědomý. Otázka nezní O ČEM kniha je, ale jaká je. A odpověď zní – i přes padesát let, které uplynuly od jejího prvního vydání nepříjemně aktuální. Protože to, o čem v konečném efektu Dick na rozdíl od dalších autorů zlatého věku píše, nejsou rakety, ale lidi.

kniha: Minority Report II. - Dick, Philip K.
louza | ****1/2 | před 72 dny

Ve druhé části čtvrté povídkové sbírky začíná být čím dál víc zřetelné prolínání Dickových krátkých textů s romány. Povídka o fešandě Pat tvoří ideový základ románu Tři stigmata Palmera Eldritche a povídka Převratný počin je dokonce přímo a takřka doslovně jednou z dějových linií románu Simulakra. Na textech tak jde dobře porovnat, jak autor pracuje s nápady a jak se jeho tvorba postupně vyvíjela. Některé povídky fungují samy o sobě i jako součásti větších celků. Některé samotné úplně neobstojí a vypadají tak spíše jako polotovary pro připravované romány. Celkově se však vyznění Dickovy pozdní povídkové tvorby blíží k románům, kterými se později proslavil, více, než k úderným povídkám z 50. let, kterým smetal čtenáře ze židlí. Tak či tak. Obě jeho polohy mají své kvality.

kniha: Sonáta pro Azazela - Fabian, Dušan „DuKe“
trudoš | ***** | před 73 dny

V budově slovenského archeologického ústavu je magicky uzavřena skupina lidí. Sešli se zde pod příslibem dražby významného starobylého předmětu a teď jsou postupně vybíjeni krvelačným démonem, který jako by vypadl z legendy o Nitranském katu. Naštěstí je na místě Felix Jonáš a jeho kolegyně Klaudie, aby situaci vyřešili po svém – tedy kladivem…
Košický rodák Dušan D. Fabinan vsadil na přímočarou zápletku a tenhle tip mu vyšel se vším všudy. Holt, píšeme-li brakovou literaturu, není třeba se rozepisovat na stovky stran a složitě překombinovávat zápletku. Na rozdíl od předchozích tří knih navíc pracuje pouze s polovinou obávaného týmu paranormálních vyšetřovatelů, ovšem tohle zkrouhnutí protagonistů rozhodně nepřináší méně zábavy. Spíše naopak, protože autor se tak šikovně vyhnul nechtěnému kopírování událostí minulých, aniž by se přitom zcela vymykal stanoveným pravidlům. Humor, akce, sympatické postavy a hororová atmosféra – to jsou klady téhle série a nic víc v tom nemá smysl hledat.

Hodně pěkná povídka plná paradoxů velmi dobře portrétující skutečné vztahy mezi lidmi. Dick je dobrý pozorovatel a sci-fi pozlátkem potažený klasický příběh rozpadu manželství dělá z téměř banální scény takřka Shakespearevskou tragédii. Banalitu od unikátního příběhu dělí jen občasné proměny hlavního hrdiny v hroudu slizu.

povídka: Co si počneme s Raglandem Parkem? - Dick, Philip K.
vyšla v: Minority Report II.
louza | ***1/2 | před 74 dny

Text přímo navazuje na povídku Záložník a úhel pochroumané společnosti z předešlého textu převrací do sféry futuristického politického thrilleru. Fajn věc, která ale i přes nastavení předchozí povídkou spíš působí jako linka z nedodělaného románu, než jako samostatná věc.

povídka: Pohotovost - Dick, Philip K.
vyšla v: Minority Report II.; Výplata
louza | *** | před 74 dny

Na Dicka nijak zásadní dílko, kde jedinou zajímavou věcí je, že lehce dystopický svět řídí počítač, který se ale v krizovou chvíli rozbije… Trochu znepokojivá, trochu humorná povídka, která sama pro sebe nemá moc smysl a funguje až v kombinaci s povídkou „Co si počneme s Raglandem Parkem?“

1234567891011poslední (665)26599 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu