RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1234567891011poslední (680)27191 příspěvků celkem
kniha: Vzpomínka na Zemi - Cch‘-Sin, Liou
biafra | *** | před 68 dny

Kniha je jakýmsi pokusem o kroniku lidstva, která sahá až ke konci stávajícího vesmíru. Je plná myšlenek, které se vesměs objevují v popularizační literatuře (např. M. Kaku), ale to nevadí: i tak některé pasáže skutečně nutí člověka k přemýšlení. Problém je, že knížka moc nefunguje jako román. Postavy jsou s výjimkou nevýrazné a slabé hlavní hrdinky většinou jen nositeli a tlampači fyzikálně-kosmologických teorií. Cch-Sin se občas snaží rozvíjet psychologii postav, ale působí to na mně, jako když si fyzik přečte příručku „Jak rozvíjet psychologii postav“ a pak se snaží psát: On teoreticky ví, jak na to, ale nebylo mu prostě shůry dáno. O ději se příliš nedá mluvit, hrdinka se jen ocitá v určitých situacích, které slouží jako východisko pro autorovy úvahy z oblasti sociálního inženýrství a vědecko-technického pokroku. Literárně zajímavé je zakódování fyzikálního poselství do pohádek, které zprvu působí jako čistá literární manýra, ale přistihl jsem sám sebe, že pokusy o dekódování skryté zprávy mě vlastně docela baví. Stručně řečeno, beletristicky nepříliš povedené zpracování různých současných myšlenek a teorii z fyziky a kosmologie, které může oslovit lidi hloubavější čtenáře, kteří nevyžadují brutální akci a střeva etc.

kniha: Volání Cthulhu 1 - Lovecraft, H. P.
louza | ***** | před 68 dny

Po začátečnickém a etablujícím se období přichází sbírka povídek Lovecraftova zlatého věku. A je perfektní. Autor ani z dnešního pohledu neklesá do průměru a jeho delší texty jsou těmi pravými labužnickými kousky temné fantastiky. Ač jeho hrdinové úpí a šílí, zdá se že Lovecraft se nebojí ničeho, takže se pustil i do tak antičtivé ale dokonale propracované věci jako je kontroverzní Snové putování k neznámému Kadathu sdružující velkou část jeho mytologie po jednou střechou. Esenciální období jednoho z největších velikánů fantastické literatury. Kniha kterou si užijete ve dvaceti stejně jako v padesáti.

Lovecraftův silmarillion. Jde o úplně jiný text než všechno co Lovecraft kdy napsal. Nejde ani tak o horror, ale o temnou fantasy, kde propriety tvoří některé části Lovecraftova mythosu. Hlavní hrdina Carter se tu noří do snů a putuje k neznámému vábivému městu v dáli. V cestě po fantaskních světech mu stojí prastaří, potkává se však i s mnoha příšerkami, které mu jeho útrpnou pouť usnadní. Novela vyniká skvělým emočním vyústěním, ale největší devizou textu je jeho nápaditost. Je to doslova gejzír fantasie a řeka nápadů do níž autor čtenáře hází, takže má co dělat, aby se neutopil. Text je hodně intenzivní a zhuštěný což zvyšuje nároky na koncentraci čtenáře. Povídka se určitě nečte snadno a minimálně rozsekání do kapitol by jí výrazně prospělo. Kdo se ale textu přizpůsobí a bude ho užívat s rozvahou a po malých doušcích, dočká se nevšedního literárního zážitku srovnatelného s kultovními milníky žánru.

kniha: Stroj nekonečna - Asher, Neal
quinnet | *** | před 68 dny

Rovnaké pozitíva i negatíva ako pri predchádzajúcich dieloch. Epickosť príbehu stúpa do závratných výšin, nič nie je nemožné, Zemská centrála už len fascinovane pozerá čo sa všetko deje a dúfa, že sa to neskončí úplnou deštrukciou miestnej časti vesmíru. Autor ohýba charaktery a motívy konania, ako mu to vyhovuje, s logikou predchádzajúceho deja to nemá nič spoločné. Brockle je s narastajúcou kapacitou logických jednotiek ešte zadubenejší ako bol predtým. A posledné strany som len s údivom odkýval hlavou – sprava doľava. Akoby autor žmurkol na nás, že to nemyslel vážne. Na druhú stranu, ako oddychovka to funguje spoľahlivo, pre náročnejšie space opery sa musíte obrátiť na Reynoldsa, Hamiltona ci Brina. Žiaľ – u mňa fascinácia z Polity uneversa už akosi nefunguje.

Poměrně dlouhá novela na hranici krátkého románu řešící starobylé čarodějné praktiky napojené na autorův mythos. V první části se hlavní hrdina mladík Ward dozví o svém tajemném předkovi, který byl v minulosti velmi známou lokální persónou, přesto však zarážejícně vymazán ze všech oficiálních záznamů. Pouští se tedy až téměř fanatickým způsobem do odkrývání svých kořenů k nimž se dostane ve druhé části povídky jíž do dvou knih mohl rozdělit jen úplný de

bil jehož argumentace, že první část je úplně stejná jako druhá a jde tedy v podstatě o stejný text je naprosto lichá. V závěru je na rozdíl od předchozího kusého dobového vyprávění nucen svým kořenům čelit jak samotný Ward, tak i jeho nejbližší okolí. Vyprávění si udržuje skvělou rytmiku a nepolevující vnitřní náboj. Výtečně se čte a dokonale vyvažuje popisnost budující atmosféru s dějovou hybností textu. Lovecraft v této povídce potvrzuje svojí vrcholnou formu.

povídka: Historie Necronomiconu - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Volání Cthulhu 2
louza | **** | před 68 dny

Velmi kraťoučká encyklopeidní črta věnovaná vzniku stěžejní knihy mythosu – Necronomiconu. Skvělý doplněk povídkové sbírky a zároveň příjemná legrácka. Zdařile oživuje Lovecraftův mýtus.

povídka: Prastarý lid - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Volání Cthulhu 2
louza | **1/2 | před 68 dny

Jakž takž povídka o snu přenášejícího čtenáře do dob římského impéria, kde civilizovaní centurioni stojí tváří tvář barbarským praktikám uctívající prastaré. Skvělé téma i zpracování skrze dopisní vyprávění není úplně mimo. Problém je v utahanosti textu a v jeho ukončení v nejlepším s chabým argumentem …a pak jsem se probudil. Škoda potenciál by byl, ale na Lovecrafta je to promarněná šance.

povídka: fragment: Potomek - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Stín z času; Volání Cthulhu 2
louza | ** | před 69 dny

Nicotný kraťas o tom, jak je Necronomicon nevhodné čtivo opravdu nepatří k tomu nej co Lovecraft napsal a otázka je jestli takovou věc vůbec zahrnovat do sbírek. Tím spíš, že nejspíš jde o nedokončenou povídku. Text výhradně pro zatvrzele zaryté příznivce.

povídka: Projekt Entropie - Phetteplace, Dominica
vyšla v: XB-1 2019/09
yerry | **** | před 69 dny

Štvrtá poviedka z dystopickej budúcnosti, plne kontrolovanej a totálne konzumnej opäť nesklamala. Má síce trochu pomalší rozjazd ale ďalej už sa vezie v zabehnutých koľajach. Ocitáš sa v tom istom svete, meste a stretávaš už známe osoby. Osobné čipy, kamery a všeobecný dohľad veľkého brata je všadeprítomný aj napriek tomu, že sa sem-tam vymkne zpod kontroly. To vymknutie sa však môže mať aj fatálne dôsledky.

Menší problém u týchto autorkiných poviedok vidím v tom, že vychádzajú v dosť veľkých časových odstupoch a jednotlivo. Ak čítaš túto poviedku ako prvú resp. ak si už zabudol o čom boli tie predchádzajúce, nemôžeš si dostatočne vychutnať ten kontext. U mňa aj napriek trochu rozprávkovému záveru poviedka teda zabodovala a hodnotím ju ako veľmi dobrú…

povídka: Kání vejce - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | *** | před 70 dny

konečně něco zajímavějšího, stylisticky, obsahově a vůbec. jde o takřka nepřetržitý monolog na velmi zvláštní téma, které je v SF neobvyklé (myslím, že se autoři trochu bojí). vývoj je sice ne úplně překvapivý, ale má svoji sílu a myslím, že se jsem se po delší době byl schopen napojit a příběh si užít.

povídka: Lano je svět - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze; XB-1 2012/01
Gaarq | ** | před 70 dny

miévillovská anarchistická verze clarkových rajských zahrad. nic víc o tom opravdu neumím říct.

povídka: Devátá technika - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | ** | před 70 dny

devátá technika je dobrým příkladem „nové“ miévillovské povídky – naprosto úžasný nápad, rozpačité zpracování a v jistém smyslu zajímavé vyústění, které ale působí tak nějak nijak, neuspokojivě. základní námět této povídky má výbušný potenciál, ale co tenhle čtenář dostal, je nudný popis praktik černého trhu a magický závěr, který byl ale popsán tak, jako by scénu čtenář pozoroval přes silné plátno závěsu a prakticky jen tušil mdlé obrysy, ale žádná katarze, žádné překvapení, jen ty nezřetelné hry světla a stínů. nu, tohle se mi moc nelíbí.

kniha: Povznesení - King, Stephen
jirikk | ***1/2 | před 70 dny

Další z nových Kingů (orig. 2018), útlá novelka, ovšem vydaná samostatně. Ostatně proč ne, jelikož jde o SK, najde se jistě mnoho bláznů, kteří stejně jako já bez váhání vysolí bratru 260 kaček za 143 nevelkých stránek. Dějově je to takový spíš jen nahozený nápad, chlápek záhadně ubírá na váze a s vidinou neodvratného konce se snaží urovnat některé nepříliš fungující vztahy se sousedy z Castle Rocku. No, na nic víc v knížce není čas, naštěstí je slušně napsaná, takže se neopakuje případ Gwendy, kdy jsem byl akorát tak zklamaný. Tady si King žádného spoluautora nepřizval a dopadlo to o dost lépe, stejně se ale daleko víc těším na letošní The Institute, snad nebude překlad těch skoro 600 stran moc trvat.

kniha: Jiskry války - Powell, Gareth L.
trudoš | **** | před 71 dny

Válka je prostá. Vy máte nepřítele, nepřítel má vás a pak už se jen snažíte vzájemně se zabít. Komplikovanější to začíná být, když dostanete do rukou velení. V tu chvíli už nerozhodujete pouze o svém životě, ale i o životech ostatních. A peklu propadáte v okamžiku, kdy vás situace přinutí zavelet ke genocidě…
Gareth L. Powell operuje na pomezí space opery a military SF, přičemž si víc zakládá na podtextu než akčnosti. Starosvětsky poukazuje na hříchy války, která není jen o vojácích a strojích, ale i o civilistech, kterých se ve svém důsledku dotýká nejvíc – jenže oni na ni, na rozdíl od armády, nejsou vybaveni. Podmanivé je právě to zpracování osudů postav z různých stran barikády, poznamenaných stejným traumatem, každá jen trochu jinak. Jednoduchá zápletka s kosmickým artefaktem v hlubinách kosmu tomu přitom dodává sympatický dobrodružný spád. Kazí to pouze použitá ich-forma, kvůli níž hrdinové nešťastně splývají v jedno, protože všichni uvažují stejně. Tedy kromě mimozemšťana Noda.

povídka: Sledování Boha - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | ** | před 72 dny

nějaká hluboká metafora, kterou jsem nepochopil. přístavní romantika mě také míjí, takže jisté lingvistické aspekty mě sice pobavili (vtipná aplikace jedné prehistorické chomskiánské představy fungování jazyka), ale jinak mě to nechalo chladným. opět také nelze autorovy upřít schopnost věrně popsat atmosféru a prostředí, ale žel to šlo mimo mě.

Román souvisí s Bykovovskou sérií (hlavní hrdina Ivan Žilin a nějaké zmínky), ale jinak je úplně o něčem jiném. Jakési město s nespecifikovanou polohou je plné pokleslých radovánek (třaska, sleg, herny a další), lidé se mění v nemyslící konzumenty a agenti z lepší části světa chtějí zjednat nápravu. Je celkem jasné, že autoři tady míří na prohnilou západní společnost a na druhou stranu chválí tu, která si říkala pokroková. Což o to, toto město opravdu není v této podobě hodno následování, nicméně jako obraz západního světa je to velmi přetažené. Ale jinak jako obvykle u Strugackých to stojí rozhodně za přečtení, a s vyzněním ať si každý poradí podle svého.

povídka: Lezení - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | * | před 72 dny

zombí – stokrát jinak a pokaždé stejně. jediné zombí, které mě kdy zaujaly, byl pan kospád a regi půlbotka. miévillovy zombí jsou dostatečně bizarní, text má zajímavou strukturu (to ta astra), ale jinak nemám nejmenší tušení, co to bylo :)

povídka: Ve svazích - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | **** | před 72 dny

docela zajímavá povídka s tajemstvím na pozadí vědeckého klání konkurenčních archeologických skupin. styl připomínal hyperrealizmus, spousta zbytných, ale barvitých detailů, volný běh událostí. nicméně ono tajemství bylo vcelku organické a přiměřeně děsivé, dobré čtení.

kniha: Opskurno - Caldecott, Andrew
trudoš | ***1/2 | před 73 dny

Zvláštní román, oscilující na hraně fantastiky potterovského střihu a klasického univerzitního románu pro dospělé. Skvěle zde funguje podmanivé kouzlo magického tajemna, stejně jako přirozenost mezi-profesorských tahanicí a konfliktů s žáky. Rozhodně bych tomu ale vyčetl žánrovou nejednoznačnost, kdy mi dělalo trochu těžkosti zařadit, v jakém prostředí se příběh odehrává – vyprávění totiž otevírá alžbětínská doba, aby se následně přešlo do moderní současnosti, která však ustrnula kdesi v roce nula. Podobný problém jsem měl i se zápletkou, kdy nejasné náznaky dávají sice na srozuměnou, o co že to půjde, ale jak je hlavní linie prokládána množstvím vedlejších příhod, které s ní ne vždy úplně souvisí, průběžně jsem se ztrácel v autorském úmyslu. Zkrátka fungují detaily, ale celek moc ne. Základní motiv odstřižených zázračných dětí je ovšem perfektní. Jenže celá ta hrozba stran Ztracené louky pro mě byla krapet neuchopitelná, hlavně proto, že mi chyběla představa konkrétního nebezpečí.

kniha: Blokáda - Kloos, Marko
minduton | **1/2 | před 73 dny

3. díl je už vysloveně nastavovaná kaše. Autor měl zjevně v prvopočátku úmysl napsat pouze trilogii, ale pak si to (bohužel) rozmyslel. Dovolím si shrnout dosavadní 3 díly. První polovina první knihy je svěží neotřelé dílko. Pak autora napadlo, že by tam mohl vrazit emzáky, aby to bylo zajímavější. Potud dobrý, idea dobrá. Bohužel emzáci („Dlouháni“) nejsou příliš uvěřitelní. Autor je navrhl 80 stop vysoké, což si naprosto protiřečí se zákonitostmi života (lze totiž s 99% pravděpodobností předpokládat, že vrcholné cizozemské inteligentní životní formy budou mít řádově stejnou hmotnost jako člověk, tj. od 10 kg do 1000 kg). Bohužel emzáci jsou zde pouze okrajový dějový element, autor v zásadě rozebírá naprosto jiné otázky. Tudíž emzáci jsou vykresleni pouze povrchně. Chybí např. zcela pohled emzáků – ten by to notně opepřil, ale bohužel, není. Myšlenka ta, že nás cizozemská životní forma může brát jen jako jakousi podružnou/nicotnou životní formu (podobně jako my čumíme např. na mravence), je naprosto nevyužita. 2. díl je vysloveně vycpávkový – vlastně si ani nevzpomínám, že by se v něm něco významného událo. 3. díl se konečně rozjíždí, ale jeho vyvrcholení je stěží uvěřitelné. Emzáci stojí před branami Země a najednou… najednou co? Najednou nějak ztratí naprosto iniciativu. Místo toho, aby planetu vyplynovali jako ostatní teraformované planety, tak se s tím jen tak plácaj. Popravdě, nevím a nejsem si jist, zda chci číst další díly…

kniha: Město, nedlouho poté - Murphy, Pat
yerry | ***** | před 73 dny

Tak toto som vôbec nečakal. Na pozadí zmesy postapo, kyberpunku, magického realizmu a budhistických odkazov sa odohráva veľmi silný príbeh Jax, pôvodne dievčaťa bez mena, v kulisách postapokalyptického San Francisca v čase po veľkom more. Kto je Jax? Predstav si dievča v kožennej bunde so zrkadlovkami na očiach a s kušou v ruke. Tak by si ju videl ako jej priateľ. Ako tvoj nepriateľ by bola pre teba len duchom, ktorého nemôžeš nikdy polapiť.

Ústredný motív príbehu sa nesie v duchu konfrontácie hrubej sily zo strany armády, ktorú vedie Brigadýr a akéhosi hnutia odporu zloženého prevažne z preživších „umelcov“ rôzneho druhu formou gándhiovskou kombinovanou s prvkami boja mestských geríl. To však až v poslednej tretine knihy. V úvodných dvoch častiach ťa autorka zasväcuje do deja, predstavuje ti mesto, jeho výjavy a hlavné postavy. Na to, že akcie je tu pomenej, text som doslova „žral“. Okrem Jax ma zaujali aj také postavy ako Stroj, Had, či Kniha. Hlavne Stroj mal silnú charizmu.

Na knihe ma zaujalo predovšetkým to kvantum rôznorodých myšlienok a šplechov (ten o amerckej vlajke nemal chybu :) Tempo, rozsah, dej, postavy, spracovanie (aj to fyzické) skrátka jedna báseň, je vyvážené ako vrhacia dýka. Ty to samozrejme môžeš vidieť trochu inak, ale u mňa autorka aj vydavateľ stopercentne zabodovali…

povídka: Včelí vdova - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | *** | před 74 dny

nu, svět hráčů karetních her mě příliš nezajímá, ale miévillův nápad byl docela vtipný. dlužno dodat, že zpracování není nijak neoslnivé, ale je lepší než u předchozích povídek.

kniha: Zombiové - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 75 dny

Dopadlo to naštěstí dobře. John pátrá po zbrani proti mocnému Ogurovi z jezera a mezitím se dozvídá, že se schyluje k bitvě mezi Černou smrtí a Myxinem. A on a jeho přátelé jsou v epicentru této bitvy. Dodává to příběhu na důležitosti a nejde tak jen o zničení „příšery“ a pár zombíků. Pokud chcete být svědky toho, jak Johna pronásleduje zombie plavající kraula, nenechte si tenhle díl utéct. Na to, jak se vše tvářilo poměrně epicky, je konec docela komorní. A jede se dál.

kniha: Jezerní příšera - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 75 dny

Bill Conolly jede psát reportáž do jedné ze skotských vesniček, kde se zrovna chystá i závod motorových člunů. Jakmile se tu objeví zombie, je zaděláno na potíže a Bill si volá na pomoc Johna. Za chvíli je na místě celý úderný tým společně se Sukem a všemi jejich ženskými protějšky. Vypadá to nadějně protože se jedná o první příběh ze dvou. Za vším navíc tahá za nitky Černá smrt, která má trumf v rukávu v podobě obřího ještěra hluboko v jezeře. A zombie je ve městě víc a víc…

kniha: Zajímavé časy - Pratchett, Terry
Speedemon | ***1/2 | před 75 dny

Opět další dobrý díl. Tentokrát se po delší době vrací Mrakoplaš a zrovna když mohl dostat k obědu brambory, se ocitne o několik set kilometrů dál a má být místním spasitelem. Asi si dokážete představit, jakou z toho má radost. Minule nám pan Pratchett naservíroval parodii na vznik rockové hudby a teď si tu dělá srandu z totalitního režimu a Číny především. Je to dobré, ale ne tak dobré, aby kniha brzy nezapadla mezi ty ostatní a po letech si na ni asi nevzpomenu. Nemá žádnou legendární scénu, která by se mi vypálila do mozku.

povídka: Povaha nové smrti - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | ** | před 76 dny

tohle bude nějaký nový trend v miévillově psaní, vymyslí superabsurdní a nějakým způsobem zajímavou situaci a pak ji nechá vyhnít do bažinatého rozplizlého mrtva. asi nějaká ta nová smrt. prakticky nejzajímavější je úvaha v posledních pár odstavcích, ale ta vlastně samotný text povídky vůbec k životu nepotřebuje.

povídka: Polynie - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | ** | před 76 dny

tohle musí být nějaký new new weird. primární nápad je opravdu úžasný, malebný a fantastický. ta omáčka okolo jen plytká, banální a nudná. pokus spojit absurditu s obyčejností se imho autorovi nepodařil, protože na konci mě napadlo jen „no a co?“, žádná katarze, žádný humor, žádné zasnění, jen mírně podrážděné rozčarování.

povídka: Tři okamžiky exploze - Miéville, China
vyšla v: Tři okamžiky exploze
Gaarq | ** | před 77 dny

tohle není můj šálek miévilla. tenhle je „přetažený“, ujetý za každý cenu, lyrický tak, že si to neumím užít. nápady má pořád roztomile absurdní, ale nějak mi zrovna v tomto případě nedrží pohromadě.

kniha: Projekt Gilgameš - Kučera, Štěpán
Gaarq | ** | před 77 dny

už asi na straně 20 se mi vybavila scéna z cimrmanovského záskoku, kde karel infeld prácheňský testuje čeňkův talent a výsledek je jasný: „nemá“. tenhle neodbytný dojem mě neopustil do samého konce. chápu, že někomu může připadat zajímavé popsat hledání smyslu lidského života jako kopec klišé, plácající se od ničeho k ničemu, v parodii na příběh plný sice vznešených, ale stále civilních mouder. a navíc, u těchhle postmoderních věcí si ani člověk není jistý jestli to neumětelství je záměr nebo realita, ty sáhodlouhé vykrádačky textů nějaké sofistikované odkazy nebo absence fantazie a nápadů. jenže zahrát nějakou skladbu zajímavě špatně umí jen ti nejlepší, a to není tento případ. nuda, nuda a ještě jednou nuda, puncovaná zoufalstvím. a k tomu neoriginální pointa, u které si opět při relativní sečtělosti autora nejsem jist, jestli vlasta nebo vlasta… ale je to krátké, sem tam je převyprávění známých příběhů zábavné (sinuhet rulez), ale celkově to za to nestojí.

radomír klabal mě ve stalo se zítra nadchnul, stejně jako třeba ivan kmínek, jiří dědeček či jaroslav petr. tak jsem rozhodl si pořídit jeho sbírku povídek. nu, zklamal jste mne, pane inženýre, zklamal. adamovič cudně charakterizuje jeho tvorbu jako časopiseckou, což je asi eufemizmem pro průměrná dílka. nezbývá mi, žel, než souhlasit a možná být i přísnější. klabal často zabíjí zajímavý nápad kvůli pochybnému vtipu v pointě, zabíjí zajímavou úvahu tím, že ji konstruuje čistě utilitaristicky, formou autorského násilí, a nedává jí tak žádnou vnitřní konzistenci, tj. životnost. přitom když chce, jeho styl je lehký a vzdušný, nápady zajímavé a rozuzlení decentní, jenže jestli převážila nějaká konkrétní poptávka nebo autokorekce při psaní pro periodika, nevím. výsledkem jsou ovšem většinou podprůměrné povídky a autor tak v mém srdci zůstává autorem jedné opravdu vydařené povídky.

tak, 30 let po prvním čtení jsem se dnes smířil s bořením mladistvých snů. tahle povídka byla jedna z mála, udělala na mě po prvním čtení takový dojem, že si ji pamatuju do dneška a to jsem ji opravdu neviděl tři dekády.

a nebylo zas tak zlé. jistě, trpí neduhy většiny klabalových povídek (tlak na jednodušší humor, schematizmus, absence vnitřní logiky), ale tady se mu to nějakým zázrakem podařilo udržet v rovnováze a dílko je svižné, k pousmání, k zamyšlení a má celkem hlavu i patu (včetně decentní pointy). takže mírný nadprůměr s jednou astrou navíc za nezklamanou nostalgii.

povídka: Spisovatel - Klabal, Radomír
vyšla v: Kde máte mrtvolu, vy chytráku?
Gaarq | ** | před 80 dny

nějaký naratolog by z téhle povídky mohl dostat psotník. námět opět nijak nový ani ve své době, ale je okořeněn docela podrobným a ne nezajímavým výkladem o strojovém generování smysluplného textu. kdyby zůstalo u toho, bylo by to docela fajn. autor se tak trochu vysmívá pásové produkci zábavní literatury (ač mi někdy přijde, že on sám tvoří stejně), ale pointa je úplně z jiného soudku, je to, žel opět, hodně špatný pokus o vtip. tlačit zbytečně na pilu jen kvůli tomu, aby tam byly nějaké humory… proč?

povídka: Cukr - Klabal, Radomír
vyšla v: Kde máte mrtvolu, vy chytráku?
Gaarq | brak | před 80 dny

to je skoro čirý běs. na jednu stranu autor demonstruje zajímavé netriviální vědomosti, které do příběhu sedí, na druhou stranu ignoruje vědomosti očividnější, opět aby mu to sedělo do story. a dále, povídka má sice profláklý, ale nosný námět, jenže kvůli němu autor staví na otřepaných klišé o kapitalistickém imperializmu z osmdesátých let. výsledkem je stokrát dobrý dort pejska a kočičky, který se nedá jíst, ani číst.

kniha: Povznesení - King, Stephen
trudoš | **** | před 80 dny

Krásně napsaná novelka, připomínající starší práce Raye Bradburyho, kdy se ani tak nemá pátrat po příčinách, jako se spíš soustředit na následky. Přičemž nejde o horor a to ani v tom smyslu, že by se Stephen King pohyboval na okraji žánru. On se zkrátka ani nesnaží vyděsit, ačkoliv ústřední motiv sestupného ztrácení na váze tu už jednou byl, takže všichni víme, že i s takhle jednoduchým motivem umí mistr zahrát makabrózní divadlo. Ale jak říkám, o strach v Povznesení nezakopnete. Zato o sousedské vztahy, společenské předsudky a krásu obyčejného lidského žití rozhodně ano. Samo sebou se to neobejde bez nějakého toho morálního ponaučení, jak by člověk neměl pro své vlastní pohodlí zapomínat na lidi kolem, a že i drobný kamínek umí spustit neočekávanou lavinu. Což ve spojení s legendárním Castle Rockem zní jako recepis na tatarský biftek, ale kupodivu je tomu tentokrát naopak. Možná záměrně, aby autor obyvatele prokletého městečka s nálepkou „Vítejte v pekle“ pro jednou maličko polidštil.

kniha: Spadla klec - Shepard, Sara
trudoš | **1/2 | před 82 dny

Čekal jsem řácké vyhrocení, když série končí, ale Sara Shepardová překvapivě použila stejnou koncepci, jako u předchozích dílů – upne pozornost na jednu podezřelou postavu, aby se na konci ukázalo, že s dotyčným se to má jinak, než se celou dobu myslelo. No, řeknu vám, po šesté už to velké překvapení nebylo. A přestože dojde k několika zajímavým zvratům a hra lží získává další rozměr, je tu pár hloupostí, které jinak napínavou atmosféru dost shazují. Také musím autorce vyčíst přeslazený závěr, u něhož platí, že o mrtvých jen dobré, nemluvě o tom, že odhalení vraha je jedno velké klišé. Ale jinak fajn, v rámci cílové skupiny a pravidel žánru vlastně není co vytknout. Člověk si jen musí zvyknout, že se víc řeší, co kdo nosí a jak zapadá do kolektivu, než logika zápletky a jednání postav. Mrzí mě ale nevyužitý potenciál, který téma nabízelo. A těch mrtvých mohlo být klidně víc, jenže to už bychom se dostali k teenagerské vyvražďovačce a to přeci jen nebyl původní autorčin úmysl. Škoda.

Žánrově poměrně netypická sci-fi povídka na níž ovšem Lovecraft zcela určitě nechal pero, protože obsahuje jeho typický rukopis abstraktní hrůzy, zmaru a temného odéru. Dnes spadá do škatulky zvláštních a mírně upozaděných prací, protože jde „pouze“ o spoluautorství, ale při zvážení doby vzniku je to poměrně progresivní záležitost, která bez problémů obstojí i dnes. Škoda že se víc nepublikuje.

opět autor ukázal živý s velmi čtivý styl, ale tentokrát je to horší jak s námětem, tak i pointou nežli u vivat feromony; jsou podstatně profláklejší a podstatně primitivnější.

povídka: Vivat feromony - Klabal, Radomír
vyšla v: Kde máte mrtvolu, vy chytráku?
Gaarq | *** | před 83 dny

povídka sice s tuctovým námětem, ale napsaná zajímavým reportážním stylem, docela vtipně a výmluvně, s pointou, která nepřekvapí, ale ani nenas…štve.

kniha: Tři okamžiky exploze - Miéville, China
jirikk | ****1/2 | před 83 dny

Mieville nenechává pochybovat o bravuře, se kterou psaní ovládá. Tohle je skutečně vyspělá sbírka silného autora, nebojícího se zkoumat neprobádaná území a kašlat na čtenářovo očekávání.Od absolutního hodnocení mě, vedle existence několika kratičkých povídek, jejichž smysl je až příliš zastřený, odradila především jistá nedořečenost prakticky všech příběhů. Tento autorský záměr mě někdy zanechal trošičku neuspokojeného, přesto se samozřejmě před řadou povídek (Lišta, Säcken a několik dalších) nelze než klanět. Nemůžu se dočkat, s čím China přijde příště, přeci jen mezera v jeho bibliografii je již poměrně dlouhá, alespoň co se fantastiky pro dospělé týká.

kniha: Artušova smrt - Malory, Sir, Thomas
Lucc | ***1/2 | před 83 dny

Přemýšlel jsem nad cílovou skupinou a zaměřením celého díla a vyšlo mi, že to byla asi taková dobová fúze Večerů pod lampou, červené knihovny, Blesku, Tarzana a Katolických novin. Text mi nepřišel nějak nestravitelný, naopak odsýpal minimálně první polovinu (v mém případě 1,5 knihy, četl jsem třísvazkové vydání od Joty s novým překladem od Ivory Rodrigueze) snad až příliš banálně a spěšně pryč. Pokud přistoupíte na lehce archaickou stavbu vět i samotného vyprávění a jdete jen po akci a faktech (povětšinou který rytíř vyzval jiného na souboj a jak to dopadlo), tak byste mohli být se čtením hotovy natotata. Mohli. Nebýt rozsahu. Kdekterý znamenitý rytíř si totiž tehdy měl zřejmě potřebu poměřovat s ostatními pindí…, pardon, kopí a když druhého smetl přes koňský zadek, ten se obvykle zvedl, uchopil štít, vytasil meč a vyzval jej k souboji pěšmo – a autor cítil potřebu o tom psát pořád dokola víceméně to stejné. Mění se jen jména, někdy ani ta ne. Výjimkou je sem tam nějaký turnaj, válka nebo zajímavý quest (štěkající šelma Glatisanta, o které ale ani po přečtení nevím, zda se s ní skvělý rytíř Palomides, zatím ještě nekřtěný saracén, leč celý příběh svůj křest přislibující, vypořádal či nikoliv; sem tam hájení záležitosti nějaké panny či dámy, …).

Nejvíce mne zklamal začátek. Mýtus je tu podán strašně nemyticky, prostým popisem. Chybí tomu chvění. Válka je popisována jako nedělní výlet. Na utrpení a bolest zjevně měli ve středověku o hodně jiný názor. Něco je úplně vynecháno nebo je jinak, než jsem zvyklý (Jezerní panna a meč, kosmicky důležitá, ovšem velmi krátce činná postava Merlina). Kniha prostě až banálně popisuje, co a jak se stalo. Skoro jako noviny nebo kronika. Zapomeňte na popis krajiny či postavy, nemáte tušení, jak kdo vypadal či kolik věží měl Hrad slastí či zda neměla Guinevera druhou bradu (určitě měla, její chování naznačuje, že to byla klimakterická fuchtle, ale čas nemůžete v knize brát moc vážně, takže kdo ví). Druhá půle textu a celkově pohnutější příběhy např. Tristana nebo Lancelota byly konečně tím pravým čtením, které jsem chtěl. Vůbec mi nevadilo ani postupné vnášení náboženských prvků (panictví rytířů, které rozhodovalo např. o tom, kdo vůbec spatří Svatý grál) a mystičnost celé knihy o hledání Grálu mne vyloženě potěšila mimo jiné i odkrýváním historických stop (Josef z Arimatie a celé jeho potomstvo, propojování se Starým zákonem – šalomounský prvek – atd.). Jak příběh postupně temněl – ne vyjadřovacími prostředky, ty byly pořád stejné – ale spíše dějem samotným, tím se mi kniha četla hůře, ale tím lepší byla. Konec je už vyloženě shakespearovská tragédie. Postavy jednají tak, jak musí, ne jak chtějí. Je mi jasné, kde se alžbětinec inspiroval.

Slovy klasika: Co říci závěrem? Snad jen, že mne kniha překvapila čtivostí, o kterou se myslím zasloužil i překlad. Zklamala mne naopak nedramatičností a jakoby plytkostí, ale to může být moje chyba, že nejsem sto si scény dokreslit ve své fantasii. Jako nahlédnutí do pozdně středověké mysli (vydáno těsně před vyloděním Kryštofa Trolejbuse) funguje na výbornou. Chválím vydavatelství Jota za vhodné ilustrace i grafiku stránek. Překlep jsem nenašel a velmi mne potěšil rejstřík, který dokonce doplňuje informace o postavách díl od dílu, aby nespoiloval (viz např. heslo Tristan). Hodnocení berte s rezervou. Kdyby mi bylo 13, dám asi brak. Až budu literární vědec, dám 10.

1234567891011poslední (680)27191 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu