RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1234567891011poslední (660)26381 příspěvků celkem
povídka: Projekt Pšt - Tenn, William
vyšla v: Jiné světy
Polinius | **** | před 67 dny

Tato povídka by se mohla dočkat i reedice, pokud by někdo potřeboval krátkou vtipnou povídku. Opět velice krátká povídka a cokoliv bych řekl by byl spoiler. :-(

Tato povídka by se mohla dočkat i reedice, pokud by někdo potřeboval krátkou vtipnou povídku.

povídka: Nemyjte karáty - Farmer, Philip José
vyšla v: Jiné světy
Polinius | ***1/2 | před 67 dny

Sám autor považuje povídku za žertík a jeden ze svých ,,polytropických paramýtů".

Na povídce je nejlepší kritický doslov/komentář od Franze Rottensteinera:

Nejvýraznějším znakem Ellisona, tohoto nanejvýš průměrného pisálka,… je jeho horoucí víra ve vlastní vyvolenost. Svoje sbírky povídek rád opatřuje dlouhými úvody, aby objasnil, jak v protikladu autorům, jako Stendhal, Wilde nebo Dostojevský píše on. Na výročním trhu by mohl být Ellison slavnou osobou, v literatuře, v literatuře působí ovšem jen trapně.

To byla tenkrát legrace v roce 1951, když to tenkrát vyšlo. Tenkrát byla naše minulost veselejší, protože naše minulost byla jejich budoucnost. Tato povídka patří mezi další krátké povídky v tomto sborníku. (3 stránky)

Originál vyšel 1948, dnes je rok 2019. Ano, je to zlomyslná hříčka, ale v rámci sešitového sborníku to patří k tomu lepšímu.

povídka: Ideální žena - Sheckley, Robert
vyšla v: Bene Gesserit 3; Jiné světy
Polinius | ** | před 67 dny

Originál vyšel 1953, dnes je rok 2019. V té době to mohlo někoho fascinovat, dnes už ne. Podobný komentář bude asi u více mikropovídek z této sešitové publikace.

Veľmi vydarená antológia prevažne novovlnných poviedok. Zo všetkých spomeniem aspoň tri, ktoré sa mi páčili najviac. Stiskni ENTER od Johna Varleya je paranoická smršť, ktorú by si mal prečítať každý počítačový nerd. Dítě mé krve od Octavie Butlerovej som už mal možnosť čítať dávnejšie v iných antológiách. Nedivím sa, že je táto poviedka viackrát publikovaná, patrí medzi to najlepšie v žánrovej literatúre vôbec. A do tretice klasická poviedka o vesmírnych osadníkoch od Stephena Donaldsona pod názvom Co z nás dělá lidské bytosti .

Nemôžem si odpustiť ešte jeden titul. Nieje čitateľmi hodnotený veľmi vysoko. Jeho žánrové zaradenie je tiež dosť na vážkach, ja ho však hodnotím veľmi pozitívne. Je ním realistická protivojnová poviedka od Luciusa Sheparda Salvador .

Tak trochu ezoterická sci-fi poviedka o žene, ktorá zachraňuje vesmír tkaním jeho poškodených časo(?)-vlákien. Už som si myslel, že sa bude jednať o jeden z tých sladkejších príbehov. Našťastie skĺzol len do melancholickej roviny…

Táto poviedka sa dosť zle čítala a s termínmi v nej som mal trochu problém. Netuším do akej miery bol jazykový preklad výrazov tej rastlinnej(?) rasy autentický ale názvy ako nevidex, nulomistrině či souložnory ma veľmi nepresvedčili…

V poviedke je opisovaná ľudská invázia. Vtip je v tom, že text je podávaný z pohľadu tej fantasmagorickej možno fauny, možno flóry, ktorá sa bráni…

Mierne humorná poviedka o mimozemšťanoch, ktorí zavítali na Zem. Sú milí, priateľskí, strašne radi pomáhajú a len tak mimochodom, pletú sa do všetkého. Na všetko majú odpoveď – jedinú správnu – svoju. A nepoznajú kompromis…

Priemerná poviedka typu: vo všetkom je nejaký háčik…

kniha: Válečná loď - Dalzelle, Joshua
Madam Brbla | ***1/2 | před 68 dny

Coby zkušená velitelka SSV Normandy (modří vědí a vy ostatní jste ke své škodě nehráli trilogii Mass Effect) jsem měla veškeré předpoklady být spokojenou návštěvnicí „Válečné lodi“. Ale nějak to úplně neklaplo. Hostitel byl na můj vkus velmi strohý, neosobní, jeho historky už jsem v mírných obměnách několikrát slyšela. Tohle bylo vážně jako při inspekci ministra obrany v kasárnách, samé formální „anopane“ a těžko za těmi strnulými ksichty hledat osobnost. Jasně, kapitán Jackson Wolfe má nadměrně kladný vztah k bourbonu, jenže netušíme proč. Nadřízení ho nemají rádi – proto nasává, nebo je důvod jiný? A proč ho vlastně ostatní nesnášejí? Jelikož v té osvícené, bezválečné době mi přijde silně nedostatečné vysvětlení: je to Pozemšťan, což k opovržení a nenávisti stačí. Ostatní charaktery nejsou ozvláštněné ani tou flaškou chlastu, prostě jedno velké sterilní nic. Vážně by mě při všem tom salutování a štěkání rozkazů nezabilo trochu psychologie nejdůležitějších zúčastněných a možná i náznak vojenského humoru.
Zápletka je prostá. V úvodní čtvrtině se povrchně seznámíme s politickým zázemím, s (ne)fungováním lodi i posádky. Potom do ventilátoru vlítne očekávané vetřelčí lejno, což obnáší spoustu létání vesmírem, manévrování a nouzových řešení. Na jakékoliv opravy a úpravy je vždy dostatek času, a když je „nejhůř“, vytáhne kapitán z rukávu nějaký utajený trumf. Nechápejte mě špatně, poklidná četba rázem přešla k nadsvětelné rychlosti, úroveň zábavnosti prudce stoupla. Klasický scénář bych tedy nevyčítala, spíše určitou nevěrohodnost v chování všech padouchů (lidských i nelidských), tam jsem postrádala větší promyšlenost, zkrátka cosi rafinovanějšího. A závěr mě taky docela nepřesvědčil, jestli mám v sérii pokračovat. Jaksi mi ta přímočarost a vojensky stručný styl úplně nevyhovoval. V military sci-fi u mě zatím s přehledem vedou domácí autoři (Fabian, Bartoš a další), na paty jim šlape Scalzi, zatímco Dalzelle se zařadil vedle Campbella na příčku „ujde, ale…“. 65%

kniha: Šíp a vítr, dýka a moře - Wegner, Robert M.
Lucc | ****1/2 | před 68 dny

Sedělo mi to o chloupek méně než předchozí kniha, ale Wegner si drží kvalitu a umí případnou skomírající pozornost čtenáře nakopnut něčím velkým, třeba řemeslně vycizelovanou povídkou s uzemňujícím koncem Kolo s osmi loukotěmi nebo thrillerovou městskou jízdou Náruč města.

kniha: Dvě pravdy a lež - Shepard, Sara
trudoš | **1/2 | před 69 dny

Zase slabší než předchozí díl, především kvůli průhledné zápletce – podezření opět padne na jednoho z aktérů dramatu a na konci se ukáže, že bylo milné. Překvapení. Omlouvám se za případný spoiler, ale nevěřím, že by tahle informace někoho zaskočila, protože tohle už tu bylo v první i druhé knize. A vzhledem k tomu, že do konce zbývají ještě tři svazky, asi si tenhle kolotoč ještě párkrát zopakujeme. Jen doufám, že budoucí události přinesou do celkové záhady konečně víc světla, poněvadž tady jsem se dedukčního osvícení rozhodně nedočkal. Vůbec mi to celé přišlo jako zbytečné mletí pusou naprázdno, bez přísunu nových stop, zjištění, či alespoň neznámých souvislostí. K pár odhalením sice dojde, ale ta nemají jiného účelu než do hry vrátit staré podezřelé, což už je maličko trapné. Ale proti gustu… Uvidíme, co přinese čtyřka, jelikož když už nic jiného, překlenula se pomyslná polovina, a tak bychom se mohli dočkat i nějakých zásadnějších zvratů. A třeba duch Sutton bude konečně co k čemu.

kniha: Růženky - King, Stephen
King, Owen
jirikk | **** | před 69 dny

Další Kingova kolaborace, tentokrát přímo v kruhu rodinném. Na první pohled jde o klasický kingovský vzorec, kdy je svět zasažen neznámou nákazou či jiným nebezpečím a autor zkoumá chování jedinců nějaké menší enklávy, tu v Růženkách představuje městečko Dooling. Děj se točí okolo místní ženské věznice, charaktery dozorců, policistů i trestankyň jsou připravené rozehrát další klasickou partii. Přesto však něco drhne, knihou jsem se prokousával poměrně dlouho, postavy se mi místy pletly a vše se tak nějak podivně vleče. Hlavní důvod bude zřejmě ten, že jádro zápletky nedává prakticky smysl, vše je příliš neuvěřitelné či spíš přitažené za vlasy a vymyšlené tak násilně, že to je i v rámci fantastiky asi až příliš. Postupně se ale vše rozjede a dobře je tentokrát zvládnutý konec, jinak častá slabina Kingových knih, takže celkově nakonec asi spokojenost.

kniha: Prach - Howey, Hugh
minduton | 1/2 | před 71 dny

Jsem zklamán. Po přečtení posledního dílu z trilogie vyplynulo v plné nahotě to, co někteří z vás tušili neblaze už od půlky Turnusu. Howey tuto trilogii plácal a zplácal v situaci, kdy ani netušil, jak ji vlastně nějak solidně ukončit. První díl psal zjevně jen o jednom Silu, přičemž ho pak napadla myšlenka, proč těch sil neudělat vlastně víc a neudělat tak i jedno arci-silo (silo „1“). A tak se zrodil 2. díl – Turnus. Už v 2. díle to začalo povážlivě ideově vrzat, protože pohnutky k tomu megaexperimentu se Sily, nejsou aspoň pro mě, dost uvěřitelné. Je to zkrátka fantasmagorie až na půdu. Vlastně celý 2. díl mám dojem, že Howey „peče“ za pochodu, a v tomto 3. díle je to už naprosto zjevné.

kniha: Duna - Herbert, Frank
idle | **** | před 71 dny

Dunu jsem rozečetla kdysi dávno, před nějakými 20 lety, ale odložila – na můj vkus v ní bylo moc politiky. Ale je to klasika, která ovlivnila mnohé, takže jsem ji měla dlouhodobě v plánu na další pokus o přečtení a teď na to konečně došlo.

Politika je tam pořád, ale kromě ní i další, nepolitické vztahy, různí lidé a národy, taky víra a mysticismus, drama, a to všechno zabalené v poměrně originálně utvořeném prostředí. Takže jsem si tam nakonec našla i dost svého.

kniha: Vyjednavač - Sanderson, Brandon
trudoš | ***** | před 72 dny

Brandon Sanderson začíná opět zeširoka a velmi pomalu zasvěcuje čtenáře do děje i souvislostí. Naštěstí malý formát a vstřícná sazba propůjčují osmi set stránkové knize nečekaný švih, takže si častokrát ani neuvědomíte, jak rychle vám příběh mizí před očima. Vyprávění má přitom politicko-intrikářský charakter, ve kterém se již tradičně mění domnělé skutečnosti podle toho, jak autor usoudí, že už jste na nějaký ten gambit připraveni. Připočtete-li do rovnice ještě sympatické postavy, dojemný konec a bezděčný humor v pozadí, vyjde vám jedno ohromně podmanivé čtení.
A ač to podle anotace nevypadá, je Vyjednavač klasickou epickou fantasy. Jen ta epika trochu chybí. To ale záleží čistě na tom, co si pod tím pojmem představujete. Jde-li vám o dobrodružné putování či monstrózní bitevní scenérie, asi nadšením skákat nebudete. Případně, vyžadujete-li výskyt alespoň nějakého elfa, trpaslíka či draka, pak s tímto románem skutečně narazíte. Nic to však nemění na tom, že je to naprosto dokonalá věc.

Poviedka síce už staršieho dáta, ale ak si ešte nečítal dokonalý text s kopou popkultúrnych odkazov a počítačovou hantýrkou z počiatkov osobných počítačov 80. rokov typu Amiga, ZX Spectrum, Commodore, Atari a ďalších, naviac riadne paranoický, je práve toto ten text, ktorý hľadáš. Naviac príbeh napriek svojmu veku je hlavne pre dnešok veľmi aktuálny.

Uff, čo dodať? Počítačom, mobilom a ďalším spotrebným tovarom tohoto druhu sa zďaleka vyhni. Ak už bohužiaľ takúto možnosť nemáš, v žiadnom prípade nestláčaj klávesu ENTER, ak si k tomu vyzvný z akýchkoľvek dôvodov. Povinné čítanie!!!

Po prvých odstavcoch kvalitného textu na prvý pohľad bežná protivojnová poviedka. Ale pozor, ako budeš čítať ďalej, začne ti tento text postupne drásať tvoje nervové zakončenia aby ťa pointa odoslala rovno do večných lovíšť guerilovými vojnami skúšanej latinskej Ameriky.

Ocitáš sa v koži zabijaka, člena prepadového komanda kdesi v Salvadore. Tvojou úlohou je hlušiť sandinistov, partizánov a sem-tam vyhladiť aj nejaké dediny. Masakrovanie ľudí a sústavné branie drog zanecháva stopy na tvojej psyché. Nedokážeš už oddeliť skutočnosť od výplodov svojej mysle…

Výborný text s fantasknými prvkami ako bonusom. Veľmi kvalitná poviedka aj napriek tomu, že jej príslušnosť k žánru je dosť diskutabilná…

Viacgeneračná kolonizačná vesmírna loď v už dezolátnom stave pristane na planéte Aster. Osadníci následne absolvujú ľudský vývoj od počiatku (čas sekery). Keď sa svojim vývojom dostanú k opätovným vesmírnym letom, vylovia z pamäte dávno zabudnutý termín Zem. Nie sú si istí, či sa nejedná len o mytologický názov z ich dávnej minulosti. Rozhodnú sa nájsť túto planétu a potvrdiť tak jej reálnu existenciu. Na svojej ceste hviezdnym priestorom však stretnú niečo hrozivé a nebezpečné…

Prvá časť poviedky, uvádzanie do deja a logická konštrukcia sa mi zdali byť lepšie prepracované. Tá druhá časť, mierne pulpového charakteru ušla tiež ale tu to už trochu drhlo. Napriek tomu tejto klasickej poviedke nechýba nosná myšlienka, pútavosť ani akcia…

kniha: Řetězová reakce - Kotleta, František
tiradentes | ****1/2 | před 72 dny

„Nového začiatku“ som sa pravdupovediac trochu bál. O to väčšie bolo moje nadšenie. Po mierne spomalenom rozjazde sa dej roztočil na plné obrátky a knihu som nakoniec položil až po dočítaní. Určite aspoň taká kvalita ako Poločas rozpadu. Paráda!

kniha: Rázová vlna - Kotleta, František
tiradentes | **** | před 72 dny

Tretí diel sa vezie na rázovej vlne predošlého a pôsobí trochu stereotypne. Koniec to však vynahradí plnou hrsťou rádioaktívneho prachu hodeného priamo do očí.

kniha: Poločas rozpadu - Kotleta, František
tiradentes | ****1/2 | před 72 dny

Vrchol série (aspoň jej prvej časti)! Spočiatku je všetko krásne, slniečkové… Sekta, ktorá nemá a ani nemusí mať žiadne zábrany, má však iný názor. I klasici žánru by týchto fanatikov autorovi mohli závidieť, pretože tí ich naproti tejto sekte pôsobia ako salviši za dverami. No a malá Japonka tomu pridala ďalší level.

kniha: Spad - Kotleta, František
tiradentes | **** | před 72 dny

Vynikajúci úvod do série, aj keď dejovo trochu fádny. Postavy, ktoré nás sprevádzajú počas všetkých troch dielov, však boli perfektne vykreslené. Spad dodal potrebné živiny pre kvalitnú úrodu.

kniha: Zlomení andělé - Morgan, Richard K.
trudoš | **** | před 73 dny

„Tohle je válka, ne soutěž v oblíbenosti.“
Ač jsou Zlomení andělé avizovaní jako druhý díl trilogie, jde o román vesměs samostatný. A zatímco předchozí Půjčovna masa měla charakter stylizované detektivky, v tomto případě se Richard Morgan vydal cestou military SF. Takeshi Kovacs tak pro jednou dělá, co umí nejlépe – zabíjí. Když se pak naskytne možnost podílet se (a tím pádem se obrovsky napakovat) na výpravě za nepoškozenou mimozemskou lodí, obratem se vrhá do největšího dobrodružství svého života.
Jak to celé dobře zní, v reálu to bohužel nefunguje úplně nejlíp. Koncepce je v duchu „spěchá se, aby se čekalo, čeká se, aby se spěchalo“, což hezky odkazuje na armádní rytmus, ale pro tempo vyprávění to není právě výhra. Pár detailů je navíc nedotažených, několik motivů odbytých a většina postav zbytečná. Nemluvě o tom, že zmizel chandlerovský sarkasmus, což mě mrzí asi nejvíc. Pořád se to čte jedna báseň, ale nějak to tentokrát postrádalo srdíčko, jak by řekla moje imaginární sekretářka.

kniha: Tajná historie Bornnu - Šlechta, Vladimír
snop | ***1/2 | před 73 dny

Slechta, jak ho mame radi. Plus trochu opatrny vylet do sveta LitRPG, ale povedl se! Gowery Fink uz je skoro tak dobry detektiv, jako jeho jmenovec Ota.

jsem docela na rozpacích. na jednu stranu autor často umí trefit a kniha je zajímavým postmoderním vyrovnáním se s dnešním světem, na druhou stranu autor klouže často moc po povrchu a nechtěně se stává sebeparodií. některé scény jsou kongeniální ať už tím, že autor dokázal na malé ploše problém podchytit (rozhovor syna s ošetřovatelkami v hospicu u otcova lůžka, schovávání židovské rodiny před pronásledováním) nebo úžasnou aktualizací známých témat (medvídek pú jako paranoidní pacient ústavu pro choromyslné). autor také využitím postulován technologie praktické nesmrtelnosti dobře využil k poukázání na výrazné neporozumění mezi generacemi i ve svobodném a relativně liberálním světě. ta horší stránka je „samotný děj“, ona dánská občanská válka, která je neuvěřitelná nejen v motivech, ale i vyznění. vyprávěno z pohledu boháče a plytkého hejska (který vlastně zabíjel příslušníky své „třídy“ jako povstalec), to celé mohlo být o řád zajímavější, ale nějak se nezadařilo. chápu, že autorovi nešlo o zobrazení reálné občanské války, ale jen jejího využití k vyjádření frustrací obyvatel západního světa, ale skřípalo mi to mezi zuby svou až přílišnou ochotou vydávat obraz a představy za realitu. tož váhal jsem, tři astry, čtyři, ale tři zvítězili právě kvůli té pachuti.

ps. asi jste uhodli, kniha je dost ujetá ve způsobu vyprávění i postavách. opravdu dost.

pps. není to klasická alt.hist, o sci-fi ani nemluvě (SF to ale je). autor tyto propriety jen „využívá“, všechny technologie budoucnosti jsou mlhavé a jen „vysvětlují“ proč mohou někteří lidé žít staletí.

ppps. kniha byla patrně přeložena jen do češtiny :)

kniha: Klub vrahů - Renčín, Pavel
Sirius | ***** | před 74 dny

o volným odpoledni jsem asi tak minutu přemýšlel, jestli mám číst Kouzelnou skříňku pro Gwendy anebo Klub vrahů. Nakonec jsem si vybral Klub vrahů, protože od poslední knížky od Pavla Renčína uplynulo už hodně vody a já byl zvědavý, s čím přišel tentokrát. Měl jsem trochu obavy, protože Vězněná je ve mě nějak zakořeněná pořád a název knížky nesliboval absolutně nic příjemnýho… jenže… jenže… název tak trochu kecá ;) Pavel Renčín má totiž jednu úžasnou vlastnost – umí překvapit. A to hodně. Jasně, pořád je tu velká dávka melancholie a z každý stránky je vidět jeho obrovská láska k Praze (to jak se doslova mazlí s každou větou, aby ji popsal je něco úžasnýho). Taky je tu pár brutálních scén, finále je nervy drásající ale jinak je to příběh s velkým srdcem, kterej je tak strašně netypickej… a navíc vyznává lásku knihám. Vsuvky z Malýho prince během epilogu to tak moc umocňujou… příběh Adama a Diany se vám dostane pod kůži… tuhle knížku prostě není úplně snadný škatulkovat. Musí se číst. Díky za ni.

kniha: Mágův konec - Feist, Raymond E.
trudoš | *** | před 74 dny

Vezmu-li v potaz, že mělo jít v první řadě o finále Válek chaosu a v druhé o uzavření jedné midkemijské éry, tak docela zklamání. Hlavně proto, že se celý konflikt rozhořel tak pěkně v tradici těch nejlepších Feistových děl. Jenže i když autor pracuje s osvědčenými motivy, ty samé už v různých obměnách použil tolikrát, že mi nečekaně chybělo cokoliv, co by mě nějak významně dokázalo zaujmout. Příběh je navíc zaplněn množstvím polemik o podstatě největšího zla a nutnosti zkoumat vše z různých perspektiv, což je jistě záslužné, jen je toho na jeden fantasy román zbytečně moc. Ale přiznám se, že v závěru slza do pravého oka natekla. Ovšem aby taky ne, po těch pěti stech stranách. Osobně bych si vystačil s polovičním rozsahem, aby to celé chytlo výraznější spád. Až mi přijde, že si Raymond E. Feist ukousl až moc velké sousto a jednoduše se s ním nedokázal vypořádat. Takže spoustu věcí polyká bez žvýkání a hromada postav i linií napříč celou trilogií se najednou ukazuje jako neopodstatněná.

Je to slabší než autorův průměr. Moc mě to nenadchlo. Autor se nedokáže rozhodnout, zda píše postapo a nebo preapo. Sexuální vsuvky působí příliš lacině, atraktivitě čtiva nijak nepomáhají.

Spousta zajímavých nápadů zabalených do rádoby děje.

kniha: Neochvějný - Campbell, Jack
trudoš | *** | před 75 dny

Ústřední motiv je kladem i mínusem celého románu. Kapitán John Geary je až příliš rychle největší šéf, hned všemu rozumí a všem natrhne kabát, přestože konflikt do kterého se „probudil“ trvá bezmála sto let. Za války se zbrojní průmysl vyvíjí jedna báseň, s tím zákonitě souvisí i způsob vedení boje a já prostě nedokážu přijmout fakt, že tomu všemu nejlépe porozumí člověk, co byl jedno století mimo mísu. Zkuste přenést důstojníka z roku 1900 doprostřed druhé intifády a sledujte, jak rychle krizi vyřeší.
Ale chuj s tím, autorská licence je autorská licence. Naneštěstí nemůžu říct, že by mi alespoň zaimponoval hrdina či zápletka. Jack Campbell nepřichází s ničím výrazně novým, ani kupodivu příliš nevyužívá nápad s mezigeneračním pohledem na válku. Nemluvě o tom, že žádný strategický majstrštyk se nekoná a Johnův post mohl odehrát jakýkoliv jiný pěšák z davu. Alespoň tak to na mě působilo, ale je možné, že díky nezáživné stylistice a absenci vojenského humoru mi uniklo něco podstatného.

Archeológovia z budúcnosti skúmajú život dávneho Babylonu. Viac ako poviedka pseudofylozofický traktát o kolapse všetkých civilizácií. Autor je zrejme grafoman…

Poetická poviedka o kolonistoch prežívajúcich takmer celé storočie na planéte, ktorá ich zabíja rôznymi mutáciami streptokokov. Zostáva im len jediné: Prežiť!

Na poviedke je vidieť ako sa science fiction mení v čase. Doba okúzlenia z objavov je preč, nastupuje ľudský faktor a umelecký text, skrátka nová vlna. Viac ako obsahovo ma text dostal silou svojej výpovede…

Príbeh písaný v časoch, kedy sa dosť prepierali rôzne parapsychologické javy. Skrátka, ak natrafíš na chlapíka s tými správnymi schopnosťami a odfotíš ho najlepšie Polaroidom, môžeš sa dosť diviť, čo na fotke uvidíš…

Poviedka bola dobrá, ale nechávam si v hodnotení rezervu pre prípad, že budú v tejto antológii ešte lepšie kusy…

kniha: Vánoční říše - Hill, Joe
Madam Brbla | ****1/2 | před 76 dny

„Fantazie je jen realita, která čeká na uskutečnění.“

Máte rádi Vánoce? Jako dítě jsem je zbožňovala, jako mladá trubka jsem k nim přistupovala vlažně (na co stromeček, hodíme baňku na palmu, na co cukroví, neztloustneme), jako máma se snažím udělat z těchto svátků zážitek pro dcerku a při té příležitosti se sama vracím do dětství, akorát s podstatně větší porcí povinností. Příroda nespolupracuje, sníh je na Štědrý den vzácností, ale vše ostatní se dá přizpůsobit, aby výsledkem byly rozzářené dětské oči a provoněná domácí pohoda. Pohoda, s jakou se ve „Vánoční říši“ nepotkáte.
Joe Hill uchopil americké vánoční motivy, zahalil je do černého rubáše a hojně pokropil krví. Vytvořil z oblíbeného křesťanského svátku nefalšované, mrazivé peklo, ve kterém není nouze o násilí na všemožné způsoby a úspěšně klíčící zárodky nočních můr… nezletilci v mé blízkosti budou povinně ukazovat chrup a jestli zahlédnu někoho v plynové masce, dávám se s jekotem na úprk! Zhltla jsem úvodních 200 stran, plných úžasné imaginace, připomínajících nejlepší momenty z Kingova „To“, a říkala si: „Krucinál, ještě nejsem ani ve třetině a stalo se toho tolik!“ Děj napěchovaný událostmi spěchal kupředu rychlostí šinkansenu, než se z dětské hrdinky Vicky stala komplikovaná dospělá žena a tempo zvolnilo. Také bohužel zmizela jistá míra fascinace a okouzlení příběhem. Krátce jsem s Vicky měla problém, ztratila mé sympatie, dokázala je nicméně získat zpět a zajistit, ať jí nadále držím palce. Zůstal výborný horor, kde projevy citů střídá zběsilá akce, napínavé scény se prolínají s takřka poetickými pasážemi, v popředí pak zůstávají dva motivy: síla fantazie a síla lásky – především pouto mezi rodiči a dětmi.
Fyzické násilí není tím nejhorším, s čím se v románu setkáte, tady se devastují a kradou lidské duše. Jestli myšlenku, že se vnitřní světy mohou stát skutečnými, šmahem zamítnete jako 3,14čovinu, asi byste se dílům Joe Hilla měli raději vyhýbat. Tento spisovatel rád ohýbá realitu do nevšedních forem a ne každý je psychicky nastaven přistoupit na daná pravidla (přesněji jejich absenci, kdy je možné cokoliv). Já jsem s Hillovou tvorbou spokojená , už si nemusím dělat starosti, kdo mne bude fascinovat, napínat a děsit, až se Stephen King vydá na věčnou cestu k Temné věži. V téhle rodině je naštěstí dost talentovaných šílenců… zde se přímo nabízí citát z knihy:
„Nejsi cvok! Jsi kreativní.“
Ještě kdyby pánové z Kingova klanu lépe zvládali finální kola, z těch se jim někdy stává bramboračka. Chtělo by to rozhodně méně duchů babiček, co v nouzi dobře poradí, a imaginárních otců, kteří na poslední chvíli povzbudí správnou větou. Na popud Hillovy mámy byla sice poslední kapitola „Vánoční říše“ přepracována vkusněji, ale… ale. Pořád to smrdí kýčem.
Za úvodní třetinu 100%, za zbytek 80%, v rámci žánru sakra povedená kniha. Dovolím si kacířskou větu: dle mého názoru syn v pár ohledech otce překonal, chybí mu akorát rafinovanost v práci s charaktery, hlavně s vedlejšími postavami. Mírně nasněžilo, na parapetu poskakují sýkorky, má užvaněná čertice spí, v domě je vzácný klid, mám tedy vánočně mírumilovnou náladu. Proto ode mne Joe Hill opožděně dostává na stromeček čtyři blyštivé hvězdy a k tomu jednu poloviční jako dárek.

kniha: Krev pro rusalku - Sněgoňová, Kristýna
trudoš | ****1/2 | před 76 dny

„Amor hominum nostra lex.“
Jednoznačně nejlepší debut minulého roku. Kristýna Sněgoňová překvapila jak po stránce stylistické, tak žánrové. Urban fantasy v posledních letech čím dál víc sklouzávala do osidel otřepaných romancí a v jejím podání získala zpět kouzlo cynického noiru, který nemá daleko k hororu. A přitom tu jde v první řadě o víly, takže by jeden nečekal, jak moc depresivní román to vlastně bude. Ovšem člověk míní a spisovatelé mění, pročež Amálka už pro mě nikdy nebude bezelstně naivní figurkou.
Krev pro rusalku rozhodně není akční jízdou, autorčina síla tkví především v perfektně rozehrané psychologii postav. Hned v první kapitole navíc rozdá karty takovým způsobem, že i těm největším optimistům musí být jasné, že jinak než katastrofou to skončit nemůže. Přesto člověk hltá další a další stránky téhle pochmurné detektivky a tajně doufá, že finální konfrontace přinese alespoň zdání morální satisfakce. Jenže to by člověk musel číst pohádku a k té má tahle kniha hodně daleko.

kniha: Mainstream+ - Pech, Miroslav
cojone | **** | před 76 dny

Tak kupodivu mi prisla novela jako nejslabsi cast knihy. Mozna kdyby to byla jen delsi povidka, tak je hodnoceni lepsi, ale od takhle dlouheho utvaru uz cekam vic a tady autor v porovnani napriklad s Rencinovou genialni Veznenou vyrazne ztraci. Za me takovych 60%. Na druhou stranu vsechny povidky byly pro me vysoko nad prumerem. Celkove tedy za krasnych 80% 

S prehľadom napísaná poviedka. Žiadne literárne experimenty ani prevratné myšlienky či nápady tu síce nenájdete, ale dostanete poctivý príbeh aj s nejakým tým presahom na zamyslenie. Dobrá práca.

1234567891011poslední (660)26381 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu