RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1234567891011poslední (655)26193 příspěvků celkem
kniha: Sekera a skála, meč a žár - Wegner, Robert M.
Lucc | ****1/2 | před 52 dny

Chtěl jsem se nakopnout něčím, co by mne bavilo číst. Žeru Sapkowskeho a doufal jsem, že by Wegner mohl psát jako on. Tak jsem vydyndal z naší maloměstské knihovny meziknihovnovou zápůjčku (šlo to překvapivě hladce) a pustil se pod časovým pressem do čtení. Mé naděje nebyly zklamány. Weger se v mnohém Sapkovi podobá, ale v něčem se nevyvaroval chyb.

Použil nešťastné pojmenování postav, které je se všemi těmi něco-keyr-něco dost těžko zapamatovatelné. Podobně uhozené jsou zeměpisné názvy, které na mne působily často jako přesmyčky. Snad až ve třetí povídce jsem si byl jist, že pořád čtu o stejných hrdinech! :-o

Chyběla mi jistota, kde, kdy a proč se v textu nacházím. I Sapek používá příběh v příběhu, ale u něj jsem si byl vždy jist, co a jak, kde a kdo. Tady jsem byl často zmaten a chystal se až na druhý či třetí pokus. Přeskakování v časových liniích a pohledech postav bylo nejzmatenější v posledních povídkách obou cyklů, nejspíše proto, že se v nich sbíhaly některé linie.

Tolik k negativům. Pozitiva rozhodně převažují. Bavilo mne to. Těšil jsem se na čas strávený nad knihou, dával jsem mu přednost před jinou zábavou i povinnostmi – věc u mne léta nevídaná. Osudovost, věrnost, zrada, rodina, láska, nenávist, patos – jsem romantik a všechny tyto silné ingredience správně použité mne umí vzít za hercnu. A Weger to umí. Ví také, jak překvapit. Několikrát dokázal příběh zakončit nebo nasměrovat pro mne nečekaným, ale dobrým směrem. Velmi mne potěší, pokud bude v nastaveném trendu i druhá kniha a další, které snad brzy vyjdou i česky. Že se dočkám silných příběhů postupně vytvářející přesnější obraz o světě Meekhánského impéria.

povídka: Zabij mé vzpomínky - Wegner, Robert M.
vyšla v: Sekera a skála, meč a žár
Lucc | **** | před 53 dny

Poslední povídky cyklů Sever i Jih jsou ty nejzamotanější. Možná proto, že se v nich Wenger pokusil vše propojit dohromady. Na scénu se dostává již dříve zmíněná událost, která nenechává spát ani vnitřní ani vnější rozvědce. Na hradě Krys se také odehrává téměř celá povídka, jejíž polovina je vysvětlovací a druhá je kyselinkově zamotaná – nějaké to cestování mezi realitami, aspektovaná i neaspektovaná magie, dávné události znovu ožívající v kresbách šílené dívky, bohové či kdo a splácení starého dluhu pomocí nějakého toho zabíjeníčka, u kterého nesmí chybět Yatech. Jako nebylo to špatné a propojení se v podstatě povedlo (naštěstí u toho chyběla 6. rota, to už by bylo moc), ale bylo to prostě zmatené a trochu přitažené za vlasy. I tak jsem velmi zvědav na další knihu.

povídka: Polibek štíra - Wegner, Robert M.
vyšla v: Sekera a skála, meč a žár
Lucc | ***1/2 | před 53 dny

Asi nejslabší povídka knihy. Horečnaté blouznění na poušti, které odhaluje další střípky z Yatechova dětství a mládí a malinko ho posune v ději k setkání s novou, pravděpodobně dost podstatnou postavou. Po mnoha spíše černobílých hrdinech je konečně Yatech stále více vykreslován jako tmavě šedý, za což jsem rád. Ale jinak je Polibek štíra jen mostem mezi předchozí a následující povídkou a samostatně neobstojí ani náhodou.

kniha: Čas budoucí - Skořepa, Adam
Clarice | * | před 53 dny

Kniha není ani tak znepokojivá, jak je v anotaci zmíněno, jako spíš divně napsaná. Autor si minimálně první povídku po sobě nepřečetl, jinak by poznal, že mít skoro v každé druhé větě jméno hlavní hrdinky, je otrava. Hrozně mě to rušilo. Pokud to byl záměr, zajímalo by mě, čeho se týkal.

Nadaná slečna přijde na to, jak vytvořit umělou inteligenci. Ta si řádí na síti a něco se stane… To je tak zhruba námět první části. Dál to neprásknu, jelikož námět, jako takový, díky němuž jsem to kupovala, je sice opsaný, ale furt sympatický. Jenomže další dvě části knihy mi i z hlediska myšlenky a pokračování přišly v několika ohledech prazvláštně uškrcené a protiřečící si. Postavy ve světě, který „nějak“ fungoval, jednaly v rozporu s tím, co si mohly dovolit. Nešlo ani tak o touhy, to se dá pochopit, jako spíš o možnosti.

Nejspíš měl příběh vyvolat přesně takové přestavy, nebo debatu?

kniha: Výheň času - Brunner, John Kilian Houston
Clarice | ***** | před 53 dny

Ono je to krapet složitější čtení, nahuštěné informacemi. Jako kdybyste byli pračlověk, vylezli z jeskyně, poprvé se podívali na hvězdy a začali uvažovat, „co to tam nahoře vlastně září, proč a jak to souvisí s existencí jeskyně, ze které jste právě vylezli.“ A potom to samé dělali desetitisíce let vývoje druhu, jen s tím rozdílem, že byste technologicky stárli. Ten příběh vlastně o tomhle je – o vývoji civilizace a přeměně mýtů ve vědecké objevy.

Tuhle knihu jsem koupila strašně dávno na jednom – ještě Pragoconu :). Byla v krabici, zahrabaná pod vrstvou dalších žánrových perliček. No a četla jsem ji už dvakrát, vždy s nadšením. On má totiž autor zajímavé nápady, přesahující hranice lidské představivosti, prostoru a času – hlavně času, což je zničující :). V žánru sci-fi pak tahle spisovatelova schopnost způsobuje vnímavějšímu čtenáři fakt bordel v makovici, noční můry, chuť k obří životní změně globálního rozsahu, iniciované z poklidu vlastního mrňavého světa.

Příběhem se vine taková tragická předpověď osudů některých hrdinů. A vy víte, že dopadnou blbě, nepřejete jim to a máte chuť na ně zavolat s vírou, že vás uslyší :).

kniha: Přebyteční - Malley, Gemma
Clarice | brak | před 53 dny

Ztráta času. I pro děti.

kniha: Den Trifidů - Wyndham, John
Clarice | ***** | před 53 dny

Skvělý hlasový projev pana Jiřího Zavřela udělal z tohoto, už tak dost neutěšeného příběhu, post apo další úrovně. Autor sice popsal strašlivé věci, ale až předčitatel mě donutil věřit, že by se klidně mohly odehrávat za dveřmi. A ne, abych otevírala. Tak jsem to neudělala a poslech knihy zvládla za pár hodin. Určitě jedna z těch, která si zaslouží pozornost a k níž se ještě vrátím.

kniha: Noc Trifidů - Clark, Simon
Clarice | **** | před 53 dny

Jako celek je to velmi zdařilé pokračování geniální jedničky, nicméně odpovědi na některé otázky chybí, což je škoda. „Tma“ na začátku se dala bezvadně využít. Někde v příběhu se totiž zmiňuje zajímavá věc: „že v prípadě úbytku světla trifidi buď pochcípají, nebo se začnou shánět po krmení.“ A co se stalo? Odpovězte si sami.

Poslouchala jsem audio a ze začátku byla dosti rozpačitá, protože se zdálo, že mi nesedne styl. Byl poněkud jednoduše vyprávěcí a zhruba první tři, čtyři stopy, mě moc nebavily. Nedokázala jsem se do toho zažrat. Jakmile ale hrdina nouzově přistál na divném trifidím ostrově, začalo to mít prima atmosféru a také to docela slušně odsýpalo. Jednotliví hrdinové byli spíše kladní, pořád jsem čekala na nějakou konfrontaci s kytkami :), nějakou vostrou, myslím :).

V průběhu poslechu jsem si udělala zeleninový salát s trochou nějakého toho lupení a dostala se až ke konci. Ten sice neurazil, ale částečně moc nepotěšil.

Někdo tu psal, že zatímco první díl by se dal přečíst znovu, tenhle druhou šanci nedostane. Cítím to stejně. Zároveň by se mi líbilo pokračování. Svět takhle změněný, by si ho zasloužil :). A teď jdu zalít kytky, aby neremcaly…

Audioknihu načetl Radek Valenta. Dobře, řekla bych.

povídka: Kdybych měla bratra - Wegner, Robert M.
vyšla v: Sekera a skála, meč a žár
Lucc | ****1/2 | před 53 dny

Souhlasím s GeRonym. Oceňuji další pomalu dávkované informace, které zajistí gradaci a vedou nás k silnému finále, kde se Yatech vypořádá se svým yssarským poutem. Wegner ví, jak na mne – zase je v tom rodina, osudovost, dávná tajemství, křivdy a historie zapomenutých válek. A hrdinství. A zbabělost. Někdy je těžké je od sebe rozeznat.

kniha: Kukly - Wyndham, John
Clarice | ***** | před 53 dny

Zemi postihla nějaká katastrofa, která přeživší komunity jednak oddělila a jednak změnila. Hlavní hrdina David a pár jeho přátel zjistí, že mezi sebou dokážou telepaticky komunikovat. Nejde o čtení myšlenek jako takové, u lidí, kteří tuhle schopnost nemají, to nejde. Jde spíš o sdílení mezi těmi, kteří jsou tímto způsobem jiní.

Průšvih je v tom, jak anotace napovídá, že veškeré odlišnosti se trestají smrtí, nebo i vyhnanstvím. David je totiž součástí silně věřící komunity, kde následování Slova Božího hraničí až se známým středověkým fanatismem (a mnohdy i novověkým, co si budeme povídat). Davidův otec je něco jako smírčí soudce, neustále cituje Boží slovo a Davidova matka je taková chladná bestie, schopná nahlásit i vlastní novorozeně, pokud se jí nezamlouvá. Když společnost náhodou přijde na to, že se někdo z komunity liší, vydá se hříšníky pronásledovat. A tak prostě Davidovi a spol. nezbude, než zdrhnout. Nutno podotknout, že chlapec má mladší, zajímavou sestru, která s nimi jde také :).

Část příběhu vykresluje vztahy mezi jednotlivými lidmi, jejich odlišnosti a nutnost zachovat tajemství, což mnohdy nejde snadno. A část se pak věnuje problému odlišnosti v praxi.

Kniha je hrozně sympaticky načtená panem Vladimírem Čechem, který třeba fanatismus Davidova otce podal tak procítěně, až jsem měla dojem, že samovolně vzplanu :).

Téma vůbec neztrácí na aktuálnosti. A byť je konec možná lehce odhadnutelný, vůbec není na škodu si knihu přečíst. Byla jsem překvapena, s jakou lehkostí jsem přijala hrdiny dětského, až náctiletého věku a jejich vyspělost, jíž se v reálu nedoberou mnozí dospěláci.

Autor byl fakt frajer a je jen škoda, že toho nenapsal víc.

kniha: Návrat Rámy - Clarke, Arthur C.
Lee, Gentry
Clarice | ** | před 53 dny

Četla jsem to v době, kdy mi bylo náct, což už bude dvacet let. Tehdy jsem byla ještě poměrně nadšená. Dneska, navíc jsem bohužel knihu podruhé slyšela, to říct nemůžu.

Zaprvé – předčitatel: Pan Jiří Kubeš. Má místy ucpaný nos, často poliká vzduch, zívá a snaží se nekrkat. Nojo, jenomže v těch sluchátkách to neokecá. Strašně mi zmršil druhý dojem, a to já většinou předčitatele chválím. Tohle fakt nešlo. Navíc se vůbec neobtěžoval s nějakým projevem…

Co se děje týče, je vidět, že to není čistě Clarke. Kupodivu mi nevadil ten začátek. Kudy se Země ubírala od prvního Rámy, mě docela zajímalo. Nevadila mi ani detektivní zápletka, různé ty pikle a sex. Jako proč ne. Vadily mi divné charaktery hlavních hrdinů a řešení jejich situace: Třeba jedna za všechny: Nicol vleze do New Yorku, dojde ke stavbě, vleze dovnitř a uvidí jámu. Posvítí dovnitř baterkou a nedosvítí na dno. Tak se tam nahne a spadne. Ale když je dole, tou samou baterkou dosvítí v pohodě ke stropu té místnosti, kde se nachází??? Při poslechu děje kolem tohoto jsem trpěla. Původně přeci šlo o dočista jiný úkol – hledání kolegy. Ale na kolegu se všichni dočista vykašlali a jako by řešili „důležitější“ věci, které byly úplně mimo mísu.

Část uvnitř Rámy by mě měla bavit. Snažila jsem si představit všechny ty novoty, ale díky chování hrdinů příběhu jsem se spíš nudila. A veškerá představivost se opírala o vzpomínky na první díl, byť tam nebyly popisy měst a jejich detailů. No, tady také ani moc ne. Spíš jsem se smířila s jakoukoli podobou, kterou si dokážu vybavit z nejrůznějších sci-fi filmů a seriálů.

kniha: Lupiči mrtvol - Zábrana, Jan
Clarice | ***** | před 53 dny

Odposlechnuto v audio podobě. A jsem nadšená. Po dlouhé době ve mně něco vyvolalo pocit děsu. Povídka „Emisar,“ – tedy její konec. Očekávané, ale přeci :). U filmových hororů se nebojím, neděsí mě zombíci a různé divné zrůdy. Mám ráda chladné prstíky neurčitosti, které mi škrábou záda pozdě v noci. A divné zvuky za oknem, které jsem právě zavřela. Nebo ne? A pach hlíny, kterou domů donese pes. Kdeže pes, kde by se vzal :)…

Geniální nápad měl „Kostlivec.“ Takhle by mě vážně vůbec nikdy nenapadlo uvažovat. A přitom je to jasné jak facka :).

U „Malého světa L.S“ všechny děsí rozuzlení. Mně ne. I když se vyjeví až na konci a čtenář by měl být zaskočen a zhnusen, ta situace vychází z reálného základu. Takhle nějak by to dopadlo. To není děsivé, snad jen důvod k tomu. Ale důsledek události, která konec způsobila, je v podstatě logický. Vždyť jak jinak by to mohlo dopadnout…?

Některé kousky už jsem znala, ale přesto bylo skvělé si je opět připomenout.

„Černý vítr,“ který údajně do sbírky nepatří? Tedy ani editor si to nemyslel. To téma je tak silné, že zasahuje do všech žánrů a bude to dělat napořád. Určitě si od autora, nejen této povídky, ještě něco přečtu.

kniha: Planeta opic - Boulle, Pierre
Clarice | **** | před 53 dny

Čekala jsem, že půjde o předlohu k nejstaršímu filmu, který mám moc ráda, ale kniha mě hned v několika ohledech mile překvapila. Když pominu naivní začátek plný technických nepřesností, i třeba tu myšlenku s chytáním lahve se zprávou, měl děj nápaditost a svižnost, skvělé myšlenky a propracovanou zápletku. Podobnosti s filmem jsou, ale knižní verze a filmová podoba se o sebe jen tak letmo otírají, (jako opice čeníšky, když se náhodně potkají na ulici), takže si fanoušek užije oboje. Zatímco knižní konec na mě působil zajímavě, podle mého až moc komplikací ohledně původu druhů na vzdálené opičí planetě a Zemi, filmový konec mi svého času způsoboval noční můry a tehdy, a mnohdy i teď, když se na film kouknu, mě zneklidní. Vlastně se obě verze výborně doplňují a působí to celkově jako příjemná kombinace nepříjemné možné budoucnosti :).

kniha: Půlminutové horory - Rich, Susan
Clarice | *** | před 53 dny

Šlo to. Napsat takhle krátkou povídku, navíc s pointou, se sice nepovedlo všem. Ale někomu ano.

kniha: Malevil - Merle, Robert
Clarice | ***** | před 53 dny

„Vyrobil bedýnku šedesát na třicet a do ní jsme pak pohřbili ostatky tří rodin.“

Takové věty mi dokážou způsobit zajímavé noční můry. Ne, že bych se jich bála. Takové můry, stejně jako romány podobné Malevilu, jsou prostě čtením, které mám ráda. Syrové popisy přizpůsobivosti člověka, najednou nepřipraveného na jakékoli snížení životního standardu. Chování generace těch, kteří si pamatují „dobu předtím,“ zatímco se musí vypořádat s nástupem takové, jež bude vnímat svět zcela odlišně. Dát si práci předat jim vše, co mohou potřebovat. Umět vědomosti srozumitelně dávkovat a s dětmi dalších generací komunikovat na úrovni snad mimosmyslové. Protože ti, co přežili, jednou zemřou. A pak co, lidi ovládne divošství? Ne ne, autor si tohle nepřipouští, zatímco já se takové věci děsím asi víc, než nějaké globální katastrofy – toho, že bychom pak už nebyli lidmi, ať to dnes znamená cokoli. Malevil je v tomhle ohledu dílo snad až optimistické.

Při čtení podobných románů si neodpustíte klasické otázky. Jak byste se v takové situaci chovali? Jak byste se změnili po duševní stránce? Dokázali byste zabít prostě jen ze strachu o vlastní budoucí přežití? Jedna ze scén tuhle situaci v knize přímo popisuje. A hrozně se mi líbila myšlenka, která i po katastrově neodsuzovala lidstvo do bažin středověku, ale díky vědomostem a pokroku, jehož dosáhla civilizace před katastrofou, mu dávala šance do budoucna.

Knihu jsem poslouchala. Musím se přiznat, že začátek, co do obsahu, byl takový rozvleklý a příliš mě nebavil. Jenomže ve své rádoby nudnosti byl vlastně drastický, protože spojoval dobu „před“ a „poté.“ Jako když přejdete řeku po chatrném mostě a ten pak spadne. Už se prostě na druhý břeh nedostanete, ale pořád tam dokážete dohlédnout.

Hrdinové příběhu jsou sympatičtí, byť jsem si ta šílená francouzská jména hodně dlouho nedokázala k jednotlivým postavám správně přiřadit :). Konec se dal i nedal předpokládat, indicie k němu vedly, ale nakonec i v něm byla taková míra jisté naděje, kterou autor prostě nedokázal šetřit :).

Jenom mi furt vrtala hlavou jedna věc: TADY MOŽNÝ SPOJLER: Jak bude vypadat hospodářství ve světě, v němž neexistují ptáci a hmyz? Dnes se furt debatuje o vymírání včel. A něco na tom prostě je. Autor na to zapomněl, nebo na tom nezáleží? Jaké zapeklitosti si příroda vymyslí, když podstatný článek biosféry přestane existovat? Sakra, teď budu mít botanické sny :).

kniha: Kolíbka - Vonnegut, jr., Kurt
Clarice | * | před 53 dny

To jsem zase jednou zlá. Prostě mě to nebavilo. Asi za to může spíš autorův styl, než autorův příběh.

kniha: Zpěv drozda - Tevis, Walter S.
Clarice | ***** | před 53 dny

Anotace mě moc nevzala, ale jsem hrozně ráda, že jsem svůj názor přehodnotila. Vlastně díky zdejším dalším čtenářům. Na knihu jsem totiž přišla až ze seznamu někoho z vás :).

Příběh má neskutečnou atmosféru. Trochu mi to pocity, které z toho mám, připomíná Simakovo „Město,“ jenom to mi připadá mnohem optimističtější.

Zpěv drozda je obraz naší budoucnosti. A i když ta je z pohledu příběhu vzdálena čtyři století, připadá mi hrozně blízko. Děsivě blízko. Lidé degenerují už teď – myšlenkově strašně. Nečtou, ač to stále dovedou. Hromadí nesmysly a zapomínají na hodnoty, které z lidského soužití, byť v rámci příbuznosti, dělá tu nejpřirozenější věc na světě – podstatu člověčího života na Zemi. Za přátele považují lidi ze sociálních sítí, které v životě neviděli. A tohle přátelství považuji za podstatnější, než hmatatelné objetí někoho, kdo jim ho dokáže nabídnout. Takoví se mi hnusí.

Já třeba dost často miluju samotu, ale z tohoto příběhu jsem posledních pár desítek hodin tak jako divně sklíčená, že si nedokážu odpustit myšlenku „až zemřou všichni ti, na kterých záleží, nebudu chtít následovat příkladu jednoho z hrdinů?“ Přestože námět na mě působí takhle, celek řadím mezi takových pět, deset nejlepších knih, které jsem kdy četla. S nadějí doufám, že nezmizí sny. Těším se na další ptačí zpěv.

A víte co? Jeden z hrdinů má kočku -:))). Starost o někoho je úžasná.

kniha: Jatka č. 5 - Vonnegut, jr., Kurt
Clarice | * | před 53 dny

Dala jsem autorovi druhou šanci, ale ještě jsem se u žádné knihy tolik nenudila. A napsat to o sci-fi, to je co říct. Bohužel styl je příšerný. Rušilo mě neustálé omílání autorovy mantry. „Tak to chodí“ – jako reakce na všechno, až jsem si v určité chvíli říkala, že kdyby mi z tohoto literárního zážitku povolily svěrače, dalo by se to tou větičkou prostě omluvit. Ani utírat bych se nemusela. V každé x té větě jméno hlavního hrdiny. „Billy udělal tohle, pak zase tamto.“ Též na povolení svěračů, ano. Nedoposlouchala jsem, bohužel. Říkám si, že existuje spousta jiných příběhů, které si můj čas zaslouží. Tenhle to není. Tak to chodí.

kniha: Mrtví zachránci - Michálek, Miroslav
Clarice | *** | před 53 dny

Na knihu jsem narazila v katalogu KTN. Autor je nevidomý, já blbě vidím. Oba máme co dočinění se SONSem. Já jsem členem místní odbočky organizace a občas se podílím na nějakých těch akcích :). Příběh v mém oblíbeném žánru – výběr byl jasný. Navíc jsem vždy ráda, když můžu přečíst jakékoli fantastické dílo od našince.

Kniha vypráví obsahově celkem jednoduchý příběh: K Zemi se přiblíží mimozemská vesmírná loď a způsobí změny v životě na planetě. Dalo by se říct, že by podle toho mohl vzniknout prima scénář ke klasickému filmovému béčku, jaká známe třeba z osmdesátých, devadesátých let. Objasní se i důvod názvu knihy. Jsou řešeny otázky odzbrojení a vymýcení závislosti na drogách, nastolení celkového blahobytu, prostě utopie. Autor ovšem píše poezii, což není chyba, to vůbec ne. Ale tak trochu poeticky naivní jazyk knihy mi ke sci-fi nesedí. Je to ovšem jediná věc, kterou bych příběhu vytkla.

Nečekejte akci, bojové scény, nálety emzáků, zničená města a ušlapané děti, křik v ulicích, rabování, nebo kdejakou zákeřnou výtržnost. Na druhou stranu právě tohle všechno v příběhu je, jen podáno mírněji, snad proto bych knihu klidně doporučila začínajícím scifařům nejmenší, čtení schopné generace. Klidně.

Vědecká i fantastická linka jsou vyrovnané. Jakmile je potřeba něco vysvětlit, odpověď na otázku se dostaví. Mimozemšťané používají „paprskové zbraně,“ připomínající ty staré známé ze Star Treku. Kdo by je neměl rád. A armády nejrůznějších druhů robotů, jejichž použití je šikovné a efektivní.

Hrdiny příběhu jsou novinář a jeho žena, přičemž vyprávění je podáno formou deníku, který dostane jeho syn v době krátce před koncem mužova života. Ten pak se svou manželkou deník během jedné noci přečte a zabrousí tak do minulosti, aby odhalil důvod, pro který deník vůbec dostal. Opět vše uzavřeno a vysvětleno.

Místy mi atmosféra připomínala filmovou verzi (nevím, jestli knižní) „Konce dětství“ A. C. Clarka. Novinář totiž vystupuje jako zástupce lidí a prostředník mezi nimi a mimozemšťany. Z Clarkova díla jsem ovšem měla noční můry a pocit sklíčenosti, přičemž jsem tohle všechno panu Clarkovi dokázala vždycky odpustit.

Není to kniha, kterou si přečtu znovu, jelikož byla v mnoha ohledech často předvídatelná, i když napětí nechybělo. Je to ale kniha, která si přečtení určitě zaslouží.

povídka: Krev našich otců - Wegner, Robert M.
vyšla v: Sekera a skála, meč a žár
Lucc | **** | před 53 dny

Krev našich otců trpí překombinovaností. Až moc rovin vyprávění, mezi kterými autor přeskakuje, těžko zapamatovatelná jména a nejasné motivace postav tvoří zakalenou louži příběhu, ze kterého v první polovině jen tu a tam vyplave jasný tvar. Tápal jsem, kdo je kdo a co je jeho cílem. Spolu s poslední povídkou nejzmatenější kus v knize. Jakmile se příběh projasní, projeví se jeho kvality. Zaujal mne motiv hamižnosti, sobectví dušeném na šťávě strachu a silné rodinné vazby snad až přesahující hranici lidskosti. Jako vždy výborný je doslov u plukovníka, který decentně vysvětluje a dodává další střípky informací o to co bylo, je a bude, dokresluje svět, v kterém se silní lidští, aherští i zcela cizí hrdinové pohybují. Výborná povídka, aspirující na nejlepší kus v knize. Škoda té autorské nekázně.

povídka: Šarlat na plášti - Wegner, Robert M.
vyšla v: Sekera a skála, meč a žár
Lucc | ****1/2 | před 53 dny

Intriky a diplomacie, jemná tkaniva zájmů, komunikace jako klíč i past, skryté i zjevné zájmy při jednání o další budoucnosti vztahů říše a ekonomického vazala, to byla velmi chutná krmě, kterou bravurně navařil pan Wegner, všechna čest! Vzpomněl jsem si na podobné scény ze Sapkowskeho ságy (Thanedd, …) a uvědomil jsem si, že mne vlastně vždy bavily nejvíc. Notabene když je povídka okořeněna sice trochu DEM prvkem vojenské cti na nečekaném místě a nucenou nečinností Horské hlídky. Závěr u plukovníka opět mohu jen pochválit. Ze mne asi nejlepší povídka knihy.

První povídka ještě trochu šlapala vodu, ale touto se autor odrazil od břehu a mocnými tempy čeří vodu. Hrdinskost z povídky kape jak chladná voda z rampouchu při oblevě, poměrně složitou stylistikou nám dává autor plnými doušky ochutnat svět meekhánského impéria a vlastně ani nevím, proč nehodnotím výše, ale jiné povídky se mi v knize líbily víc. Částečně za to může nešikovnost autora, kdy vypráví příběh v příběhu a ještě k tomu otevírá další linky s celou situací nesouvsející a já byl občas zmaten co se děje a kde nebo kdy zrovna jsem. Nestalo se mi to v knize poprvé ani naposledy a docela mne to štvalo. O nešťastných nezapamatovatelných jménech postav se zmíním i v komentu k celé knize.

kniha: Šíp a vítr, dýka a moře - Wegner, Robert M.
Methat | ****1/2 | před 53 dny

Druhý diel, druhý nášup kvalitných poviedok a tentoraz východ a západ. Aj keď ma prvá kniha viac bavila, druhá o moc nezaostáva a obsahuje veľmi dobre napísané postavy, ktoré majú v budúcich knihách (ak sa preložia), veľký potenciál. Wegner stále prichádza z niečim novým, stále máte pocit, že objavujete svet a len ste nazreli pod pokličku a viete, že sa pod ňou skrýva ešte veľa zaujímavých vecí.

povídka: Na toulkách: V kamenném domě - Flynn, Michael F.
vyšla v: XB-1 2018/11
yerry | **** | před 54 dny

Poviedka je priamym pokračovaním poviedky Na toulkách: V prérii s krátkou trávou . Autor pokračuje v svojom pulpovom štýle, nerobiac si ťažkú hlavu s logikou príbehu. Je to nenáročné čítanie nabité akciou, drsnými „šprochmi“ a s krkolomnými menami miestnych protagonistov, rodov a klanov. Dialógy nie sú veľmi duchaplné ale pasujú sem „ako dekel na šerbel“.

Nostalgicko-tématické hodnotenie je u mňa VEĽMI DOBRÉ napriek tomu, že to nie je ŽIADNE TERNO, niečo ako ručiaci jeleň vo výtvarnom umení :) A práve preto, že sa to NA NIČ NEHRÁ, intoši sa na tom neukoja, kritikom to nestojí za reč, je to úkaz ktorý padá z neba ako SUROVÝ BALVAN

povídka: Zeď - Kritzer, Naomi
vyšla v: XB-1 2018/11
yerry | ** | před 54 dny

Ďalšia časovka tohoto čísla. Stretnutí samého resp. samej so sebou v čase tu už bolo nespočetne krát, naviac poviedka zaváňa prílišnou politickou korektnosťou. Tu je napasovaná na pád Berlínskeho múra. Pre amíkov možno téma exotická, pre našinca obohraná téma…

povídka: Přízrak v bludišti - Swanwick, Michael
vyšla v: XB-1 2018/11
yerry | *** | před 54 dny

Posledná poviedka zo sveta Mongolského čarodeja. Ritter so svojím vlkom Frekim tu musia vyriešiť záhadný prípad vraždy mladej ženy. Narazia pritom na časové paradoxy vďaka miestnemu osadenstvu, ktoré sa cestovaním v čase zaoberá.

Tento súbor Swanwickových poviedok ma príliš nezaujal. Pre niekoho tento svet môže byť atraktívny ale ja sa nemôžem zbaviť dojmu, že autor ho veľmi vážne nebral a písal ho viac-menej na zakázku…

kniha: Ve stínu bohů - Dunne, Rachel
trudoš | *** | před 54 dny

Být rodičem není lehké, o to spíš, když jste bohové a vaše ratolesti anarchií posedlá dvojčata, která tak dlouho provokovala, až trpělivost došla. Proto byla roztrhána na kusy a svržena z nebes. Legenda však praví, že jednou přijde čas, kdy budou jejich těla opět složena, a rovnost mezi všemi lidmi nastane. To je alespoň ten lepší výklad. Jakmile totiž dojde na proroctví, není jisté vůbec nic…
Po výpravné stránce představuje Rachel Dunneová skutečnou žeň dobrodružství, kdy se charaktery postav brousí až na kost. Různé linie se pomaličku protkávají a s postupným odhalováním kulis čtenář začíná chápat, že bílá možná není tak úplně bílá. Problém ale spočívá v detailu, že si autorka ukousla až příliš velké sousto. Místo přímočarého vyprávění o záchraně světa se pustila do rozsáhlé ságy, takže první svazek série Spoutaní bohové je z převážné většiny tvořen seznamováním se s hrdiny. Nezbývá než doufat, že další díl přinese už konkrétní dějový rozjezd, který příběh posune do očekávané epiky.

kniha: Naslouchač - Stehlíková, Petra
Madam Brbla | **** | před 54 dny

„Naslouchače“ bych minula bez povšimnutí, jelikož kombinace neznámého jména s faktem, že se jedná o ženskou autorku, ve mně spouští následující asociaci: „Jéžiš, to zase bude další mladá hrdinka, rádoby drsná, výjimečná a nepostradatelná, co si v průběhu romantických tanečků omotá kolem prstu muže svých snů.“ Zmýlila jsem, ale ne až tolik. Postava vypravěčky je zatím dítě, výjimečné a nepostradatelné, jak se zdá. I ty náznaky hormonálních výkyvů je možné vysledovat: často zmiňované oříškové oči jednoho, vlnité černé vlasy druhého, krásný ksicht třetího, drsné charisma čtvrtého… je jich 25, urostlých bojovníků, ke kterým se dítě tiskne a užívá si bezpečí jejich náruče, nebo teplo svalnatých zad. Holce chybí už jen pár let a nebude vědět, čí je;-).
„Naslouchač“ ovšem pracuje s nezletilou hrdinkou, jejíž vzhled je pro většinu ostatních postav záhadou. Ilan totiž patří k zotročené, opovrhované kastě sklenařů, co svá těla a nezřídka i znetvořené obličeje skrývají pod předepsanou vrstvou hadrů. Reálie kolem sklenitu a jeho fungování má autorka vymyšlené výborně, ta nápaditost mi silně připomněla mého oblíbeného Brandona Sandersona, především sérii „Mistborn“. Jenže tam, kde Sanderson seznamuje čtenáře s fungováním svého světa za pochodu, aniž by narušoval tok příběhu, uchyluje se Petra Stehlíková ke hře na otázky a odpovědi. Ilan po celý román klade dotazy, po kterých následuje vyčerpávající přednáška od matky, mistra či jednoho z pětadvacítky. Kéž by se ty informace podařilo začlenit nějak přirozeněji. Vše, co se prostřednictvím Ilan a jejích mentorů dozvíme, je zajímavé, jen tím častým vysvětlováním poněkud trpí gradace děje.
Zápletka není komplikovaná, ve stručnosti by ji bylo možné shrnout do tří vět, ovšem udržela mou pozornost od první do poslední stránky. Zpočátku mi vadilo užívání novotvarů tam, kde máme české názvy, ale nakonec jsem vstřebala fakt, že má paní spisovatelka vřelý vztah k Rumunsku a Uralu. Proč ne, atmosféru to příjemně ozvláštňuje. Překvapilo mě (mile) využití kulis postapokalyptické Země ne až tak vzdálené budoucnosti, kombinace fantasy se sci-fi a vlastně i to zakomponování tragické záhady Djatlovovy expedice.

Hodnotící a komentující čtenáři mají mé zcela bezvýznamné, leč vděčné DĚKUJI za probuzení zvědavosti, bez nich bych si „Naslouchače“ asi nepřečetla. Petře Stehlíkové DĚKUJI ještě víc, v pondělí letím do knihovny pro druhý díl, těším se, až vyjde třetí… a už vím, co dostane ségra k narozeninám nebo pod stromeček.
Uděluji osm hvězd vybroušených z čirého sklenitu, absenci deváté (potažmo desáté) berte jako kritiku mého věku a nadměrných zkušeností s žánrem fantastiky, za to paní spisovatelka nemůže. Být mi o 20 let míň, ignorovala bych nedokonalosti a uzemnila svým pečlivě nacvičeným terminátořím pohledem každého, kdo by si dovolil zpochybnit kvality tohoto románu.

kniha: Městečko Pines - Crouch, Blake
trudoš | *** | před 55 dny

Blake Crouch se dle vlastních slov inspiroval atmosférou seriálu Twin Peaks, avšak kromě lokality malebného městečka uprostřed divočiny obě díla nic moc nespojuje. Možná by šlo ještě argumentovat motivem, že většina věcí není tím, čím se zdá být, ale tady už dochází k rozdílu v pojetí žánrovém. Nerad bych tedy Wayward Pines a Twin Peaks příliš srovnával, protože by šlo o nečestné a nesportovní jednání. Tam kde v Lynchově seriálu každá postava byla osobností, tady jde autor přímočaře za svým, aniž by si s psychologií figur nějak hrál.
Přestože Crouch od začátku chrlí na čtenáře jednu záhadu za druhou, očekávané finále se nekoná. Závěr by se totiž spíše hodil k povídce, což je možná dáno tím, že jde o první díl trilogie. Nedá se mu ovšem upřít nápaditost, s jakou jednotlivé události na sebe skládá – skvěle tím uvádí ve zmatek čtenáře i protagonisty samotné. Trošku to pak bohužel zahluší závěrečné rozřešení, které je sice logické, ale použité už tolikrát, že na mě zkrátka nezafungovalo.

kniha: Poloviční král - Hamouz, Jan
dva mraky | **** | před 55 dny

Celkem příjemné překvapení. Bez hype o revoluční fantasy řemeslně solidně udělaná knížka. Na první pohled to není nic třeskutě originálního, nějaký svět s králi rytíři a magií, kde sledujeme osudy krále, jeho syna, piráta a dcery kováře. Jenže ty osobní příběhy a konflikty jsou napsané dost dobře na to, aby knihu utáhly. A globální situace se v závěru taky slušně rozjíždí. K tomu celkem zajímavý systém magie, reálie toho světa odvyprávěné nenásilně a uvěřitelně. Děj ve středním tempu s patosem slušícím velkým legendám, ale nic není přepálené. Má to bohužel bolest všech velkých cyklů na nějakých pěti stech stranách není nic než expozice a pár osobních dramat. IMO autor úplně nezvládl odvyprávění s narušením časové posloupnosti ale s trochou pozornosti se dá poznat, co se kdy stalo. Jen doufám, že brzy budou další díly a povede se cyklus ukočírovat. PS: na fantasy planet kdysi vyšla ukázka, která měla dost much, ale od té doby autor text vylepšil.

kniha: Prohnaný - Hearne, Kevin
trudoš | *** | před 56 dny

Proč u mě Prohnaný nezafungoval? V první řadě proto, že nepřináší nic, co bych ocenil. Druid, který má něco málo přes jednadvacet století a vlastní krámek s esoterickými předměty (brr), není nic pro mě. Navíc mi vadila hrdinova nesmrtelnost, protože to přímou měrou ubírá na napětí. Když se uprostřed románu zabýváte myšlenkou, jakým způsobem by se dalo hlavní postavě ublížit, asi není všechno úplně správně.
Jinak je ale Atticus O'Sullivan sympaťák – zábavný, sarkastický, charismatický. Zápletka taky ujde, i když do těch dvě stě sedmdesáti stran autor podle mě namontoval až příliš mnoho motivů, takže jsem se v některých okamžicích ztrácel. Nicméně alespoň nevatuje, ani nesklouzává k pouhému vykreslování atraktivních obrazů. Ve výsledku proto fajn čtení, které jen nijak nepřekračuje hranice žánru. Pouze splňuje to, co slibuje v anotaci, a navíc je okořeněné keltskou mytologií.

PS: Sousedka, která na Atticuse neustále dotírá, zda-li už zabil nějaký prohnilý Anglány, je vskutku dokonalá.

Ajtak se dostane do pekla, aby zmodernizoval databazi hrisnych dusi. Vtipne s velmi dobrou pointou.

Podle mne daleko lepsi a vice atmosfericke nez cely Abrahamuv famozni roman.

Ze severních hor se stěhujeme do jižních stepí a pouští. Sympatický obchodník Aerin získává jako rodinného strážce yssarského bojovníka Yatecha, což se neobejde bez mnoha peripetií. Yssarové s věčně zahalenou tváří jsou totiž mezi meekhánci a okolními národy proslulí svou nepřístupností, (možná nezaslouženou) krvelačností a mistrovstvím v ovládání zbraně. V povídce hraje prim kulturní rozdílností podmíněná xenofobie (a xenofilie, obzvláště u něžnějšího pohlaví), důvěra, přátelství, láska, osudovost a silný závěr, který byl logický a snad jediný možný, přesto mne odzbrojil. Wenger se konečně objal se Sapkowským.

kniha: Hledání smrti - Žamboch, Miroslav
snop | ***1/2 | před 57 dny

Klasický Žamboch, tedy optimistická, nepříliš překombinovaná superhrdinská fantasy. Bakly je už téměř zcela nelidský (a je velmi zajímavé, jakým způsobem), ale doplňuje ho jednak jeho dcera, jednak i jiné postavy (máme tuším 4 POV), takže děj je dostatečně košatý a plyne úplně sám od sebe (byť Baklyho bych vlastně chtěl více, je ho v románu příliš málo).

Jediným problémem je, že jde o první díl. Takže stěží zvládneme expozici a je konec, což pokud si člověk nevšimne (a nikde to není explicitně inzerováno), že jde o díl ságy, tak je poněkud překvapen.

Tento svazek nenapsal duchovní otec série Jason Dark, ale Friedrich Tenkrat. Poznáte to především v detailech jako např. když jde Suko na skleničku, přitom pije pouze čaj. První polovina je opět hodně atmosférická a buduje napětí. Ve chvíli, kdy je odhalen hlavní záporák a jeho motivy, jde to docela do kopru. Tak mocná bytost a neumí si ze starožitnictví ukradnout magickou kouli? Nebo proč když má tak obrovskou sílu a dokáže ničit mosty nebo zatopit město musí hypnotizovat lidi aby přepadli Johna? No v závěru je to nic moc, celkově však docela fajn.

kniha: Světová válka Z - Brooks, Max
trudoš | ***** | před 57 dny

Zapomeňte na všechnu tu optimistickou, futuristickou a slibnou budoucnost. Vyškrtněte z mysli všechno dobré, co by nás ve dnech příštích snad mohlo potkat. Protože budoucnost je již napsaná. Patří válce, jež jako první beze zbytku splňuje označení „totální". Konfliktu, který lidstvo přemění na ohrožený druh. Světové válce Z.
Kniha představuje velmi detailně propracovanou vizi nemilosrdného střetu s nemrtvými, a to od úplných počátků, přes děsivé rozšíření epidemie, až po problematickou ofenzivu zdecimovaného lidstva. Autor formou fiktivních rozhovorů s desítkami různých postav postupně vykresluje hrůzný obraz celé apokalypsy. Dalo by se čekat, že kvůli „novinářskému“ zpracování ztratí vyprávění na čtivosti, opak je ovšem pravdou. Paradoxně právě díky téhle formě se perfektně stupňuje napětí i boj samotný. Přitom se Max Brooks striktně drží reality, nakolik je to samozřejmě ve válce se zombiemi možné. Až je pro mě s podivem, že s tak absurdním tématem dokázal vytvořit natolik silný text.

kniha: Morituri Te Salutant - Obluk, Pavel
Madam Brbla | *** | před 58 dny

Hned ze startu vyplesknu verdikt: z té většiny spisovatelových knih i povídek, které jsem zatím přečetla, je „Morituri Te Salutant“ kouskem nejslabším. Ingredience příběhu mohou na akcechtivé čtenáře působit lákavě, recept byl jednoduchý: Římské koloseum ochucené Jurským parkem, do toho vhodit Running Mana, protřepat, zamíchat. Málo platné, výsledek je nemastný, neslaný, teče z něj krev, přesto nemá šťávu. Snad je na vině malý hrnec a kdyby se autor mohl rozšoupnout na větším prostoru, uklohnil by chutnější literární pokrm… kdyby byly v řiti ryby, jak říkávala moje maminka.

Budoucnost lidstva je prezentována v tradičně pochmurné tónině úpadku a rozkladu. Svět postihl jakýsi neupřesněný kolaps, v ulicích evropských měst řádí krvelačné gangy a tmavá kůže dělá z Nicka lovnou zvěř. Na rasistickou strunu se drnká pouze v úvodu, přesto jsem stále zakopávala o to slovo, ve 21. století takřka zapovězené. Černoch. Trochu mi lezlo na nervy. Nechápejte mě špatně, já na nějakou hyperkorektnost prdím a jelikož není problém s výrazem běloch, tak nechápu, proč je černoch vnímán pejorativně. Nicméně vedlejší postavy jsou kromě jmen definovány převážně svou národností. Němec, Francouz, Belgičan… a černoch. Afričan by dle mého názoru slušel textu lépe. O mnoho více se o něm beztak nedozvíme, každý charakter je nahozen povrchně: Nick je vysoký, má instinkty válečníka a není extra bystrý, Francouz Victor je malý vtipálek a křivák, Němec Peter je blond, inteligentní, srab. Hlubší analýzy jsem se nedočkala, takže mi jejich osudy byly volné jak tátovy tepláky. Vlastně veškeré reálie jsou pouhé nepřesvědčivé kulisy, postrádající byť i jen iluzi promyšlenosti. Zazobanci monitorují barbary a vybírají z nich největší talenty pro staronovou zábavu, gladiátorské hry. Na začátku proběhne vcelku klasický výcvik, příprava bojovníků na krátkou kariéru. Vývoj v technologii klonování umožňuje dodávku čím dál tužších protivníků do arény – vždyť kdo by se spokojil s kočkovitými šelmami, když zeměkoule pamatuje mnohem efektnější predátory. Autor se pokusil zápletku zkomplikovat a přidat náznak poselství, aby děj nebyl prostoduchou vybíjenou, leč záměr se v tom papírovém, nekonzistentním světě nepovedlo dotáhnout do úspěšné podoby. Chování postav, atmosféra, finále, pointa – vše jaksi bezradné. Z mého hlediska nic v této útlé knížce nefungovalo na jedničku, vlastně ani na dvojku. Snad alespoň příznivci soubojů si přišli na své (pro mne byly poměrně repetitivní, poznamenané nezájmem o jejich aktéry, tudíž jsem tyto scény absolvovala “letecky”). 50%

kniha: Světy za obzorem - Nováková, Julie
trudoš | ***1/2 | před 58 dny

Sbírka Světy za obzorem perfektně charakterizuje to, v čem je Julie Nováková nejlepší. Šestnáct příběhů vás provede všemi zákoutími vesmíru, každý přitom představuje uzavřenou etudu s vlastní dějovou osnovou a chytrým podtextem. Charakter textů se pohybuje od melancholických jednoaktovek přes konspirativní thrillery a dobrodružné horory, až po atraktivní steampunk či kosmickou poesii. Průřez tvorbou je to bezmála dokonalý a znamenitě odhaluje potenciál, který ve spisovatelce dřímá, přičemž pozitivní dojem ještě umocňují vlastní poznámky pod čarou, osvětlující jak ta která povídka vznikla. Nejvíc ovšem uhrane autorka šíří obrazotvornosti, s jakou dokáže vykládat na pult jeden nápad za druhým. Fyzika, biologie, psychologie, astronomie – nic jí není svaté a všechno dokáže funkčně překroutit k obrazu svému. Výraznou slabinou tak pro mě bylo jediné a to absence point. Zkrátka jsem vždycky čekal něco víc, než jen řemeslný závěr, který vyprávění sice uzavřel, ale nijak mu nepřidal na hodnotě.

1234567891011poslední (655)26193 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu