Poslední přidané komentáře
Roztomile naivní až blboučká dětská knížka. Bodově nehodnotitelné.
nečekal jsem nic a dostal skvělý vánoční příběh se dvěma dosti neočekávatelnými hlavními aktéry s mnoha dalšími příběhy zabalenými v něj. rozjezd byl takový pomalý, ale pak už to frčelo. pointa je sice maličko předvídatelná, ale to autorovi odpustím za ten zbytek.
Skvěle napsaný příběh. Čtenář se baví, je to ovšem humor, ze kterého mrazí.
Perfektní úprava knihy. Sám příběh je popsán zajímavě, je to čitelné i po tolika letech. Hezky popsaná je pasáž o ekonomických důsledcích neomezené výroby zlata pomocí kamene mudrců.
Narážky na nmístní poměry jsou samozřejmě zastaralé. V podstatě jde v knize o to, že v případě fanaticky znepřátelelených stran je ten, kdo se je snaží usmířit nebo se prostě nezapojí, jejich společným nepřítelem. I kdyby to byl Ježíš a kdyby bylo nutné ho znovu vést ke smrti. Jeho poslední slova v této knize: „Myslíš, že až přijdu příště k lidem, naleznu více důvěry?“
Poměrně slušně napsaný románek, trochu naivní, ale pro danou věkovou kategorii byl přijatelný
čteno opět po milionu let (in fact asi po 35 letech). stále je to skvělá kritika nenažraného kapitalizmus se spoustou skvělých nápadů a postřehů zasazená do budoucnosti. nějak mě děsí, že spousta těch věcí se opravdu začíná rýsovat – technofeudalizmus, totální devastace prostředí a neochota s tím cokoliv dělat. jako příběh už je to horší, asi bych šel dnes s hodnocením dolů na 3 astry za dva WTF momenty – celou scénu s antarktickým ledovcem (to je autorské násilí par excellence) a mentální obrat hlavního hrdiny na konci, který je prostě na štyráku a tedy fakt neuvěřitelný. jinak je to ale napsáno docela dobře. líbí se mi i poznámky překladatele (vydání 1987), možná na dnešek už mimoňské (ne obsahově, formou), ale pamatoval jsem si je dobře dodnes.
z této knihy pochází i moto, které mám v kanclu nad pracovním stolem: moc zušlechťuje, absolutní moc zušlechťuje absolutně :))
Ze Zýkových povídkových sbírek tuhle ohlodal zub času asi nejvíce. I tak je tu celá řada nesmírně zajímavých kousků. Ty úplně nejlepší – Ubohý pan Adams, Zcela metodicky a Klec – leží ovšem mimo fantastiku, jsou to spíše škodolibé hříčky ve stylu Roalda Dahla.
Carissa Orlando je Sam Raimi filmového hororu. Umí být nechutná
v krvavých scénách, stejně jako hrůzyplná v nevyřčených detailech.
Jádro pudla je ovšem v její schopnosti pracovat s žánrovými pravidly, ve
správnou chvíli převracet očekávání a posouvat hranice zaběhnutých
klišé. To vše na prostoru tří set sedmdesáti stran s tím
nejotřepanějším motivem, jaký si jen umíte představit – strašidelným
domem.
Jeden by řekl, že s tímhle materiálem toho moc vymyslet nejde, přesto se
autorce od prvních stran daří překvapovat novými nápady. Zároveň to
dělá s nadšením fanouška a s nezbytnou dávkou černočerného humoru,
který dokáže i ty nejošklivější momenty decentně odlehčit. Stále
přitom umí skrývat mezi řádky ošklivá malá tajemství. Chvílemi je sice
znát, že natahuje vyprávění, aby zaplnila počet stran, ovšem plně to
vynahrazuje nečekaně brutálním finále, které dává jasně na srozuměnou,
že horor si naštěstí ještě stále nemusí brát servítky vůči
jakýmkoliv figurám. Tohle bych rád viděl jako film.
Velmi příjemné čtení, které se vyloženě hodí k tomuto svátečnímu období. Na vánoce jak dělané. Tak třeba to dáte příští rok i vy.
Slovenka Jela Abasová je literární čarodějka. Nejde přitom jen o to,
že chápe rozdíl mezi větou jednoduchou a rozvitou, ale že skrze stylistiku
dokáže dát v průběhu několika řádků charakter nejen světu, ale
i postavám a jejich počínání. Tři čtvrtě na šílenství tak není jen
o kouzlu fantastiky, ale strhne i samotnou formou zpracování.
Stran zápletky si pak na sebe autorka upletla trochu bič. Svůj debutový
román rozdělila do čtyř částí, z nichž každá funguje zcela
svébytně, přičemž spojení všech linií spočívá ve čtveřici
sourozenců, kteří ve světě plném magie (kterážto zde zjednodušeně
řečeno nahrazuje moc páry) zažívají zběsilá dobrodružství. Něco se
přímo prolíná, něco naopak funguje zcela samostatně. Zvláštní je, jak
se spisovatelce podařilo každou z částí napsat maličko jinak; nenápadně
tak dotváří osobitost té které hlavní postavy.
Je to kniha plná úžasných nápadů, ohromující jazykovými prostředky a
parádní atmosférou, jež se umí brát stejnou měrou vážně, jako být
svéhlavě zábavná.
Ani neviem, čo napísať. Je to skrátka druhý diel, ktorý pokračuje tam kde skončil Vojak. Pradori sa chtiac nechtiac spájajú so Zemskou centrálou a Orlandine, pretože hrozba vynárajúca sa spoza čiernej diery môže byť fatálna pre všetky strany. Musíme si zvyknúť, že charaktery postáv sa vplyvom rôznych faktorov menia, takže sa dočkáme sympatických Pradorov, Klientka začína byť ako tak príčetná, Anjel je už definitívne altruistom, Trix sa mení na… atď. Skrátka guľáš ako vždy. Ale stále ma to baví, i keď opäť musím skonštatovať, že redakčná úprava mohla byť dôkladnejšia. BTW – tento rok vyšiel prvý diel série Dark Diamond, spin-off z éry Penny Royal s Cormacom!. Bude mať niekto odvahu vydať to?
Poriadne svižná fantasy pre deti, pri ktorej sa nie je čas nudiť. Od samého začiatku spoznávame lesné prostredie, vymyslené úplne od gruntu. Množstvo zaujímavých a najmä nebezpečných rastlín a zvierat núti mladého Ívera (čítané v slovenskom jazyku) byť neustále na úteku. Podarí sa mu dostať za Hlboles? Normálne podozrozrievam Ashera, že prvotná inšpirácia na Spatterjay vznikla v tejto knihe. Pol hviezdičky pridávam za geniálne ilustrácie, dokreslujúce prakticky každý detail príbehu.
Jeden z největších talentů současné fantastiky vstupuje na nové území. Jméno si vydobyl především skvělými povídkami a spíše kratšími romány, prakticky výhradně situovanými do hodně blízké a zároveň neveselé budoucnosti, ve které se země hroutí v ekologickém kolapsu. Najednou je tu kvazihistorická fantasy ve stylu G. G. Kaye, objemný špalek lákající na tajemné dračí oko. I když autor do fantasy již letmo nahlédl slavnou povídkou Flétnová dívka, jde z hlediska jeho dosavadní tvorby o totální krok stranou, který ovšem Paolo dokázal bravurně zvládnout. Zhruba první dvě třetiny románu sledujeme vcelku tradiční vyprávění z jakési alternativní renesanční Itálie, tvořené řadou navzájem soupřících městských států. Příběh Davica, dědice mocného bankéřského rodu, se ubírá poměrně předvídatelnou cestou, čtenář je spokojeně uklimbán a směřuje k očekávaným koncům. Do té doby jde o sice o skvěle řemeslně zvládnutou, nicméně v zásadě tradiční a nijak přehnaně originální fantasy. Pak však Bacigalupi udeří, totální a absolutně nečekaný zvrat v zápletce odstartuje šílenou jízdu po horské dráze, kterou lze jen bez dechu sledovat a napětím ani nedutat. Tempo již nepoleví až do samotného konce a lze mít jen jedinou výhradu, právě závěr je poměrně otevřený pro další pokračování. Tím by se sice autor zařadil mezi ty, kteří si nedokáží vystačit s jedním svazkem, nicméně právě ve fantasy jde pochoitelně o častý jev. To je ale jediné drobné povzdechnutí, Navola je jinak po všech stránkách dokonalá a je přesvědčivým důkazem o Bacigalupiho všestrannosti.
Básně napsané kultivovaným jazykem, čitelné. 10% navíc za úpravu titulu, krásné ilustrace
Vážně bych si přál napsat, že jde o román, který na víc jak čtyř
stech stranách popisuje dobývání nedobytného města. Zápletka jak dělaná
pro řádně heroickou fantasy. K. J. Parker (alias Tom Holt) ovšem důmyslně
obchází zaběhnutá klišé a skrze vyprávění pragmatického hrdiny
převrací koncept toho co je epicky hrdinské a co obyčejná
vypočítavost.
Právě postava plukovníka ženistů Orhana dělá příběh tak atraktivní.
Jeho pohled na válečnou mašinérii je prost nějakých ideálů a víc, než
o záchranu lidských životů mu jde především o ten jeho vlastní.
Přesto je nakonec dohnán k zodpovědnosti, o kterou nejenže nestojí, ale
ani pořádně neví, jak si s ní poradit. Nemluvě o tom, že při obraně
je třeba spolupracovat s různorodými lidmi, a to je často boj ten
nejtěžší. Obzvláště, když se komplikuje všechno, na co jen
šáhnete.
Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město nabízí dobrodružství,
které pobaví stejně jako dojme; komplexní, uzavřené a nutící
přemýšlet nad pochybnou historií, minulou i budoucí.
Spíše veršíky než básně.
Kultivovaný jazyk, text zapůsobí bez nějakých dramatických efektů.
Nebýt autorka rumunskou královnou, pak by to asi musela vydat vlastním nákladem.
Solidní sb>rka povídek. Komu schází současná angloamerická fantastika (xb1, mfasf) mohla by tato kniha sednout. I když současná… Ono je to tak deset let, co to vyšlo.
Pŕiznávám pokorně, jsem milovník zaklínače. A protože nejdřív procházím recenze, málem jsem udělal tu kardinální chybu a Rozcestí krkavců vynechal! Pŕišel bych tak o triumfální návrat Geralta na scénu! Děkuji pane Sapkowský!
Autor ve své jediné fantastické baladě projevuje militantní sklony – vyhnat Maďary z Evropy. Sbírka balad je laděna silně klerikálně a kvalita básní mizivá.
Zajímavý popis právního stavu v USA, je vidět, že autor se v tomto prostředí pohyboval. Osobně bych příběh rád považoval za varování před lidmi, kteří ve svém fanatismu jsou schopni čehokoli, bez ohledu, zda věc, o kterou usilují, je správná (správná – podle mne má žena mít právo na potrat podle svého uvážení v souladu s právem daného státu). Připadalo mi však, že sympatie autora patří fanatikům.
Inteligentní space opera jak má být. Na jedné straně Galaxie plná různých mimozemských ras, nepochopitelných inteligencí, navíc rozdělená od středu k okraji na několik zón, ve kterých se technika chová poněkud odlišně. A na straně druhé izolovaný středověký svět „psích“ smeček s kolektivní myslí (jejich způsob života je místy opravdu vtipně vylíčen). Do toho samozřejmě nějaká ta strašlivá hrozba. A konec románu… tak ten je vygradován na maximum. Opravdu skvělá směs různorodých motivů, pestrý propracovaný vesmír. Je to sice docela špalek, ale vůbec by mi nevadilo delší líčení života smeček, to je opravdu zajímavé téma, které by vydalo na celý samostatný román.
Perverzní. Nečitelné.
Nabízeno jako povídka pro mládež. Velmi naivní.
Psáno bohatým básnickým jazykem, bez děje.
Psáno bohatým jazykem, kultivovaně, ale nečitelné.
Tuctová detektivka se slabým sf motivem – vzorec látky je předmětem průmyslové špionáže, jnak příslušnán látka v textu není.
Pro mne zklamání. Příběh je zasazen do budoucnosti našeho světa, mimochodem dosti hnusné budoucnosti, žádná alternativka. Proto by měl jako hard sci-fi respektovat realitu našeho světa, tj. žádná ruská kolonie na Marsu, žádná sovětská základna na Měsíci. První část (do odhalení předneseného zástupcem vlády města) je průměrná detektivka zasazená do vcelku reálně popsaného prostředí (trochu překvapivá je proměna strojního inženýra v úspěšného detektiva), druhá část je mimo (vládnoucí rodina je až paranoidně opatrná a zaměstnává jen loajální zaměstnance, nejlépe příbuzné, zde zasvětí do svých tajemství někoho úplně cizího, vojenskou základnu zakonzervovanou osmdesát let se podaří bez problému oživit, atd.). Proto 40%.
Navazuje přesně ve stylu svého předchůdce – přes všechny chyby se románu vcelku daří fungovat a držet čtenářův zájem, komu se líbilo Opskurno, bude spokojený i se Zymovratem. Slabina zůstává stejná, děj je příšerně nepřehledný a často přitažený za vlasy. U prvního dílu jsem měl tendenci považovat tuto skutečnost za Caldecottův ne úplně podařený záměr, teď už za ní vidím spíš nedostatek autorské zručnosti. Hlavním mínusem pro českého čtenáře je ale neukončenost celého příběhu. Byť se ústřední, řekněme detektivní, zápletka vyjasní, vše ostatní zůstává rozehrané a otevřené až do třetího dílu, který se ale už překladu takřka jistě nedočká. Holt i u knih bohužel platí okřídlené „It's the economy, stupid.“
Sympatické postavy, hladce plynoucí příběh zasazený do mrazivě uvěřitelného světa. Nová série od mých oblíbených autorů. Co víc si přát? Snad jenom pokračování a to hodně rychle! :-)
Standard pro autora, se zajímavým námětem. Dostatečně akční a promyšlené, věrohodné postupy zúčastněných
… A ja bych dodal: hlavni postava se uz od poloviny zacne chovat opravdu
DIVNE… a konec?!? da se vubec rict neco jineho nez: hystericka kr**a…?
Uz v prvnim dilu byly mista, kde jsem si rikal: sakra tohle je uz vazme moc…
takhle se vazne muze chovat jen trosku psychicky neprilis vyrovnany
clovek (ve chvili kdy hlavni postava se vloupa do ciziho bytu, jen proto, aby
dohrala hru na cizim pocitaci…)
Ale co je moc to je moc! tyhle „emotivni baziny“ na konci dvojky jsou uz
vazne trosku za hranou…
---
… mno, dam tomu jeste sanci, zkusim cist i budouci trojku HEXu – ovsem
pokud to bude pokracovat timto smerem, tak se zas nerad, ale preci jen
odporoucim a tuhle serii si odpustim…
Vzdyt je TOLIK (kvanta!!!) jinych LitRPG, co si muze ctenar precist a nemusi
u toho trpet jak (emocne muceny) pes…
Nepovažuju tuto knihu za dostatečně kvalitní – postavy jsou podle mne nevěrohodné, příliš mnoho slovního balastu, nedostatek akce. Je možné, že v dramatu, kdy byl autor omezen rozsahem, byly tyto vady potlačeny.
Směs thrilleru, detektivky a magořiny. Nedokázal jsem dočíst, stupidní.
Zastaralý jazyk jsem čekal, ale verše nic moc, pokud to porovnám s Máchou. Spíše kuriozita než ke čtení.
Pokračování nezklamalo. Staví na tom co nám předchozí kniha představila a zakončuje putování Talů. Dokonce je ukázán i samotný Coraab, byť mu není věnováno tolik prostoru. O to víc se těším na další knihy.
Nepříliš inteligentní satira na události roku 1989. Prvoplánovití zvolení hrdnové paradující skutečné politické představitele – parodují se jejich fyzické rysy, nikoli myšlenky nebo činy.
Překrásný příběh o síle lásky, hrůze moru a věčné magii v každém z nás. Pokud však bylo-li lze počítati ctěného čtenáře mezi jazyka českého ctitele možno pak půl hvězdičku jemu přičísti k hodnocení tomuto :-)
