LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Čtivé to celkem je, ale hlavní postavy obou bratrů mi moc neseděly. Starší, ač pouhý člověk, chrání mladšího línějšího napůl démona před jinými démony. Potud to ještě jde, ale mladší bratr evidentně celou dobu oddaně shlíží ke staršímu, nemá žádné schopnosti kromě perfektního čichu a ten starší sice nevyrůstal mezi mnichy v Šaolinu, ale dle popisu je překoná ve všech ohledech, vyučuje ve škole bojových umění a dělá osobního strážce (Bruce Lee se stydí v koutě). To vše samozřejmě načerno a kde se to všecko naučil mi není úplně jasné, neboť vyrůstal s bratrem večně na cestách s matkou alkoholičkou, co prodala kvůli fetu co mohla. Ostatní postavy jsou ale perfektně vylíčené, tam není co vytknout.

Dost zvláštní kniha, která staví na prolínání naší reality jednadvacátého století a světa snů. Bohužel to nefunguje tak jak by mělo, repektive možná funguje, akorát těmi snovými částmi jsem se doslova pronudil, naopak pasáže z našeho světa byli docela zábavné (naštěstí tvoří většinu knihy). Ten svět snů a jeho mytologie je tak propracovaný a složitý, že se v tom pomalu nedá vyznat a vy se místo toho, abyste si užívali děj, budete snažit jen pochopit to, co vám autor sděluje. Velké plus, které nakonec převáží pomyslný jazýček vah ke čtyřem hvězdám, je fakt, že autor si psaní viditelně užívá a baví se jím. Pasáže, kdy je Azrael konfrontován s naším světem, ve kterém naposledy pobýval kdysi ve středověku, jsou dost zábavné :) Nakonec jsem rád, že jsem si knihu nevzal na recenzi, protože se přiznám, že bych nevěděl, co do ní napsat. Tak smíšené pocity ve mně kniha zanechala…

Bacha spoilery :) Na Destrukční četu jsem se těšil. Je to snad jediná serie z WH, kterou lze řadit jako dark fantasy a poručík Kage s plukovníkem Schafferem mi dost přirostli k srdci. Thorpe nezklamává už od začátku a jede si své zběsilé tempo. Postupem času se dostavilo zděšení. Ne z kvality knihy, ta je výborná, ale z Kageovy proměny. Střídání osobností probíhá hladce a změnu poznáte, až když se TO stane. Ačkoliv vysvětlení vám je podáno už v prologu, tak pravdivost si uvědomíte až v několika závěrečných kapitolách. Kniha pak spěje ke konci, kterým si Thorpe určitě proti sobě poštve své fandy. Nebudu chodit okolo horké kaše, však jsem vás varoval. Kage zemře a to tak znenadání, že to uplně zhanobí celkový zážitek. Na mě ukončení působí uměle, ale jelikož je to jediná věc, kterou bych vytknul, dávám 80%.

Povídka má dobrý nápad i atmosféru, ale nějak jsem se hlavně ke konci ztrácel. Možná větší plocha by neškodila. Ale i tak je zajímavá.

Velmi zajímavá povídka s opravdu povedenou a možná i nečekanou pointou.

Tento díl je poněkud slabší, nicméně povídky se dají číst alespoň z části.

Jedna z těch úplně nejlepších sérií, které jsem kdy četla. Nechybí originalita, děj který vás vtáhne do světa Argonathu, hrdina, se kterým se stotožníte a samozřejmě draci. Děj se čte lehce a není části, u které byste se nudili. Naopak, akce sem akce tam, humor a taky špetka lásky. Nemám jedinou, ani titěrnou, věcičku, kterou bych Rowlemu a jeho knížkám vytkla… naprosto 100%

To, co se mi nejvíc líbí na Relkinovi není jeho schopnost být ve správném čase na správném místě a slíznout všechnu smetánku bez ztráty života, ale jeho smysl pro čest, který přetrvává. Pomůže komukoli a v jakékoli situaci. A když narazí na Miranswu v nevěstinci a vyslechne si její příběh, už ho ani nenapadne si s ní užít, ale zachrání ji a pak znovu a znovu až nakonec dostane za své zásluhy zkušenosti, po kterých tolik prahl…

Souhlasím s oběma – nic se neděje, ale konec ušel.Budilo to dojem, že autor se snaží sentimentálními prupovídkami a vědecko-fantaskními objevy čtenáře pobavit, ale spíš se mu povedlo mě zmást a jediné, co mě mírně pobavilo, byla válka čajů. Nic moc zajímavého. 36%

Minimum fantastična v trochu rozvleklé a nikam nesměřující povídce. Je jako cesta pod koly trajleru, pořád uniká, chytit se nedá. Pro milovníky beatnické literatury a naturelu asi pěkné počtení s mnoha odkazy, já jsem se trochu ztrácel a nudil.

Výtečná fantazie se současného severu. Jde o příběh vyslance prapůvodních finských božstev, který má za úkol obrátit častečně křesťanské, ale spíš lhostejné Finy na původní víru. Román je plný humoru a nadsázky a ani chvíli nenudí. Překlad je vynikající a pečlivý, není co vytknout. Kniha postrádá výraznější pointu nebo překvapení, ale to nevadí – je potěšením ji číst.

Na zaciatok musim priznat, ze mam Cervenakove knihy velmi rad. Sposob, akym spracuvaju stare slovanske myty a historiu a ako nam ju prinasaju, je pre mna velmi pritazlivy. Aj v tejto knihe, ktora kombinuje prastaru historiu uzemi dnesneho juhozapadneho Slovenska (aspon tak som to pochopil, ze Gran je Hron a Vlcia rieka je Vah) a stare grecke myty, mozeme vidiet, ako majstrovsky vie Cervenak vykreslit atmosferu tych cias. Stare pohanske ritualy, ‚vznesenost‘ greckych herov, jednoducho – Duro umi. Aj ked povodne bola kniha pisana pre casopis a rozdelena na 4 casti, mne to ani neprislo. Tiez sa niekomu nemusi pacit ‚poludstenie‘ greckych mytov, ale pre mna svieza zmena. Rozhodne mi toto dielo nepripadalo ako jeho najhorsie a vdaka zabave, ktoru som si pri citani uzil, davam 80%

Štír mě bohužel vůbec nezaujal a nečekala jsem, že kniha bude v podstatě sbírka souvisejících povídek. Navíc mě Simmons naštval koncem, kde se nic nevyřešilo, ačkoliv nebylo předem jasné, že je to první díl ze dvou. Not my cup of tea :)

Moc pěkné zakončení Hyperionu, ale některé části knihy se mi nesedly svou rozvláčností.

Autorka nastavila zrcadlo dnešnímu světu a stvořila drsnou reality show, kde bojuje na život a na smrt 24 dětí v aréně smrti. Příběh šestnáctiletých dětí Katniss a Peety je smutným pohledem na svět, kde razí rozdíly mezi chudými a bohatými, kde jedni umírají hlady a jiní žijí v blahobytu. Postapokalyptická budoucnost Severní Ameriky vás nenechá spát a tenhle příběh se vám z paměti jen tak nevypaří.

Musím s Louzou souhlasit. Knize není naprosto co vytknout, nicméně není tím nejsilnějším Dickovým titulem, a pro mě je téměř záhada, proč je vlastně považovaná za kult.I lidé co Dickovou tvorbou jsou téměř nedotknutí jí hodnotí velmi vysoko. Možná je to tím, že zde Dick představuje své paranoidní vize ve srozumitelnější formě než v jiných knihách. Všudypřítomný strach z nahrazení lidské rasy novou řadou androidů zde stojí proti vznikající lásce k jedné androidce. Je to kniha která lze přečíst jako čisté scifi za jeden den, ale zároveň obsahuje jak je u Dicka zvykem velké množství pohledů na náš svět,víru a smysl života, ty ale musíte hledat mezi řádky.

Svižná knížečka plná akce, kterou jsem v posledních dnech vyplňovala polední pauzy. Leoš Kyša představil svou vizi budoucnosti lidstva – varianta nadvlády muslimů, zatímco lidé odlišných náboženských vyznání skončí v exilu na jiných planetách, se nejeví nijak přitažená za vlasy. Hlavní hrdina knížky nepatří ani k jedné skupině: bývalý voják, špion, žoldák, nyní pašerák, nejedná ve jménu žádného boha, jeho hnacím motorem je většinou finanční zisk. Není to žádný svatoušek ani vyložený padouch – jeho očima sledujeme atentát na muslimskou loď v první povídce, následnou zdlouhavou akci (z donucení) na Zemi i pokus o záchranu dcery v příběhu posledním. Všechny tři části na sebe víceméně plynule navazují. Děj obvykle svižně pádí kupředu, chvíle oddychu jsou vzácné, nechybí nezbytné hlášky, přestřelky, ba ani romantické linie nezůstane divák ušetřen. Autor si dal práci se stručným popisem historických událostí i s principem cestování subprostorem, leč dle mého názoru selhal v popisu ostatních reálií. Na jednu stranu má lidstvo lodě schopné v krátkém čase překonávat vzdálenosti mezi hvězdami, na druhou stranu na planetách vše působí jako za krále klacka: představovala bych si trochu jiná technická zabezpečení různých objektů než jak z pohádek „Tisíce a jedné noci“ (tedy obyčejné zámky, mříže, neschopné stráže). Kde jsou silová pole, roboti, zabezpečovací mechanismy, proč jsou soupeři (tedy převážně islamisté, zcela dominantní mocnost) vždy tak chabě vybavení? Muslimové mají nevýhodu při pronásledování, protože nepoužívají nečistá zvířata – psy… To jako za cca čtvrt tisíciletí ještě nebude vymyšlen jiný efektivní způsob sledování? Hlavní hrdina je profík, ovšem při přepadení policejní stanice nepomyslí na kamery? WTF?! Po napadení ve vlastním domě nezkontroluje, zda někde nečíhají další útočníci? Příkladů nepříliš věrohodného chování a šťastných náhod by se našlo podstatně víc: např. otevřené dveře do pilotní kabiny luxusní vesmírné lodi (když se ví o chystaném pokusu o atentát!), nerušený útěk před policií přes střechy (policajti budoucnosti nejenže nemají ve standardní výbavě neprůstřelné vesty, ale ani nějaké blbé vrtulníky či vznášedla) etc., etc., etc.. Demence a nepřipravenost nepřátel mě bohužel až moc často přiměla vrtět nespokojeně hlavou a snižovala jinak pozitivní dojem ze čtivého dílka. Potenciál slibný, chtělo by to však domyslet detaily – nenechávat hlavního hrdinu (ač není vyloženě kulhánkoidně nezničitelným supermanem) proplouvat jako žraloka hejnem početného, leč neschopného a bezmocného planktonu. 63%

polozapomenutý autor, nepříliš známé vydavatelství, nulová propagace. nebýt legie a pár kamarádů, nikdy bych se nedozvěděl, že jeden z nestorů české SF vydal nové dílo.

profesionál se pozná hned. nemusel jsem být vždy spokojen s příběhem, ale je osvěžující číst českého autora, který umí s jazykem i stylisticky. většina mých výhrad směřuje k spíše absenci hlubších podtónů (nebo jejich těžké dešifrovatelnosti), zploštělým pointám či tuctovému satirickému nádechu. i tak, četby této sbírky určitě nelituju.

povídku si pamatuju z rané ikarie a její druhé čtení bylo pořád ok. alternativní scénář odchodu sovětských vojsk, napsaný zčerstva po převratu. nebýt rychleného závěru, je to 5*.

takřka geniální rozjezd a střední hra, už už jsem chtěl… ale ten závěr je buď neuvěřitelně odfláklý a zmatený, nebo mám zatraceně dlouhé vedení (ad stírací los: wocogou?).

taková špionážně-agentoidní povídka. zajímavý nápad, průměrné zpracování.

je možné se s nadhledem podívat na vztah našich dějin a bolševické strany a jejích pohrobků? možná by to i šlo, ale tento způsob zdá se mi dosti nešťastným. celé je to jakési nesoustředěné a rozmazané, hlavní hrdina je až příliš cílevědomý, satirické šlehy otupělé a pointa mě sice ze židle málem shodila, nikoliv však přesvědčivostí.

docela drsné drama se satirickými poznámkami pod čarou. klíčová postava – ušák, docela pěkně shrnuje představy o úspěšných lidech.

tohle by mohlo být zajímavé, ale autor nějak rezignoval na něco víc než anekdotu s vlažnou pointou. nějaká větší naléhavost by neškodila. nevím, není-li to věkem autora, ale ta netečnost postav ke světu okolo, povrchnost mě dost dráždila, přesto jsem necítil, že je to autorský záměr.

ne nezajímavý pokus o malý obrázek ze života v modernizovaném stylu jana nerudy. nedokážu docenit literární aluze, zas tak dobře nerudu neznám. příběh je to spíše banální a satirický, necítím v něm moc přesahu.

docela vtipný vhled do mysli agilního podnikatele. některé pasáže jsou až drsně upřímné (scéna v koupelně), jiné spíše jen nadhozené a nevytěžené (wittstein).

zajímavá parafráze slavného díla (romeo a julie). k dokonalosti chybí jen větší přesvědčivost, často zní motivace vavřince i jeho výsosti příliš samoúčelně.

páralovská povídečka z nedaleké budoucnosti. krom mírné a vtipné dehonestace lidí od novin, roztržitých vědců a svatých spravedlivých celkem nic extra. jako horší šampáňo, nečetlo se to špatně, ale rychle to vyšumělo.

Tak rovnou na začátek řeknu, že Démoni se mi líbili více… Důvod? Lepší gradace děje, o dost více skvělých hlášek než v této knize, pro mně sympatičtější hrdina(Benny)… Na tuto knihu jsem se moc těšil, ale mohu říci, že mně zcela neuspokojila. Hned jak kniha vyšla jsem ji běžel koupit, ale její přečtení mi trvalo celý měsíc(Démony jsem přečetl za 3 dny). Vadilo mi, že se opět vše domlouvá přes mobily… zelený se vyměnil za žlutý… závěr byl takový nemastný neslaný… Doufám, že další kniha bude něco ZCELA nového, tohle nebylo špatné..stále jsem se skvěle bavil, ale Heteša umí líp…

hodnotím originál, pač z překladu mám strach.

přidám se k idle a bez srovnání se seriálem to snad ani nejde. kniha se od něj dosti liší a je dle mého názoru sevřenější a ukázněnější. na nic si nehraje a nesnaží se šokovat za každou cenu. konec knihy, celá kniha třetí, je sice divná a skřípal jsem nad ní zuby, ale produkcí a scénáristy beztak uťatý děj seriálu je roztahaný, objevují se v něm různá klišé současné filmové produkce – světová spiknutí, pseudomystika, ke škodě věci, protože to zbytečně rozmělňuje původní nápad. kniha je poctivý kus SF, v mnoha ohledech velmi zajímavý, řemeslo je slušné. snad až na to nezvládnutí tahu v závěru. příznivci tvrdší SF si to určitě užijí vrchovatě. základní námět (bifurkace v bytí) je pro mě samého velmi inspirující.

Asi je to pouze tím, že se u nás kniha rozdělena na dvě, ale zatím je to nuda a nuda a nuda. Kde je Jon Sníh, Ohař, Tyrion??? Předchozí díl (třetí díl druhá kniha) to také pěkně rozjela a tak doufám, že to bude také tak. Těžko hodnotit pouze půlku. Proto se omlouvám,za své tvrdé hodnocení předem.

tentokrát snad bylo méně překvapení, ale za to pořád solidní dávka příběhů, které za přečtení stojí. magazín je moje stálice a zaslouží dobré hodnocení nejen za vytrvalost navzdory, ale také za kvalitu a přístup ze strany redakce. skoro tradičně, česká publicistika mě nějak nenadchla, ale budiž, je to pořád ta lepší z dostupného.

profesionálně napsaný příběh, který měl snad vyvolat mrazení, ale je natolik ohlazený a bez náboje, že nevyvolal. námět je dobrý, i základní schéma příběhu, co mi chybí je jednoznačný tah a lepší začlenění tajemna. popravdě, některé postavy jednaly dosti prkenně, čímž sílu vyprávění ještě umenšily.

zklamání. sterilní, schematické. veškerý potenciál tohoto světa se ztrácí v reportážním stylu, ve kterém příběh takřka absentuje. není ani nahrazen nějakým mytologickým způsobem vyprávění, které by to mohlo zachránit a ursula ho někdy používá. pořád je třeba ocenit autorčinu fantazii a schopnost zkonstruovat zajímavý svět, který má výpovědní sílu. škoda toho zahozeného zpracování, jako by se jí nechtělo.

paolo je můj oblíbenec a pořád si myslím, že píše takřka božsky. jen mi na jeho příbězích trošku začíná vadit zbytné autorské násilí, které příběh znatelně někam tlačí. samotný námět tohoto příběhu se musel mihnout myslí každému, kdo nemá mezi ušima vítr a kouká kolem sebe: otupující dokonalost jako výsledek střetu specialistů tváří v tvář s uživateli. popsáno je vše takřka nedostižně přirozeně, ale často jsem cítil, že to autor, snad v dobré víře, přehání (třeba některé pasáže popisu univerzity) a často si nedělá těžkou hlavu s diachronií jeho světa (jak se svět do takové situace mohl dostat). bohové ale vědí, že mu to odpouštím, protože zážitek je to skvostný.

nepříliš originální, ale výborně napsaná space operka říznutá psychologicko-sociologickým tématem (to je dosti originální, imho). nějak jsem pořád na něco čekal a ono nic…

zajímavý a skvěle zvládnutý psychologický příběh s bradburyovskou nostalgií. ještě se mi do toho plete nějaký film o dvou klucích stavějících rakety a jedné tragédii, ale zaboha si nevzpomenu jak se jmenoval. nepochopil jsem asi úplně motivaci hlavní postavy/vypravěče, ale dojem mi to nekazí ;)

tyhle příběhy miluju. odpustím autorovi neobratné mlžení o rituálu, mírná zakolísání logiky i maličko rozplizlý závěr. ale ten zbytek, ten je úúúúúúúúúžasný.

obdivuji autorovy vypravěčské schopnosti. příběh je sice mírně zmatený, ale má grády. líbí se mi závěr.

příjemně svižná a švihlá povídka s příliš předvidatelným závěrem.