LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Moc pekny zaver dvoudilne serie s Kirillem… sympaticky hrdina, slusna akce a silny humanisticky podtext, tak se snad uz dneska ani nepise… u mladochu autoru se to proste ‚nenosi‘… a je to skoda… toho cynizmu a ‚cernocerne tmy‘ je v SF a F az moc… trochu svetla panove nezaskodi!!!
Snad jen jedno bych Lukjanenkovym romanum vytkl – ten spín po zaslych dobach Sovetu… a to i presto, ze autor byva jasne kriticky vuci komunismu, sem tam mu to ujede a prozradi sam na sebe, ze mu to sovetske imperium prece jen trosku chybi… a hned v zapeti se ovsem usty hlavni postavy pta – „Proc nas Rusaky vsichni v Evrope tak nesnasi?“ No rekl bych, kvuli tem vrozenym imperialnim snaham ‚ruskeho medveda‘… :O)) divne ze to zadnej ‚Rusak‘ neni schopen vnimat jako vadu ‚narodniho charakteru‘ … :)))

Spíš než městská fantasy je to taková fantasy kriminálka. Autorka míchá dohromady žánry jako by se nechumelilo a v prvním díle nabízí celkem chutný mix nejrůznějších ingrediencí. Rachel je mladá sympatická čarodějka s mužských chováním co se násilí týče – nicméně Vicky Nelsonová od Huffové se mi zamlouvala víc. Nicméně se mi zamlouvala stejně jako ostatní postavy. Co se děje týče tam už je to horší. Přišlo mi, že autorka za sebe kladla moc akčních scén najednou a že mezi nimi neudělala moc dlouhou pauzu, skoro jako by nevěděla jak dál, tak se rozhodla to vyplnit vatou v podobě akce. Takže jsem si párkrát říkal, kdy už to skončí a proč nemůže místo několika akčních scén napsat jednu pořádnou – nejlíp finální.Díky čemuž to ani pak pořádně negraduje. Prostě ty neduhy první knihy tu jsou dost viditelné. I přes tento fakt je Mrtvá čarodějka knihou, který zaujme všechny příznivce neohrožených dam v černém, které dokáží zlu nakopat zadek.

Alice Sheldonová obvykle nepíše příliš veselé povídky, no v této se přímo překonává. Příběh tří astronautů, kteří během mise náhodou přeskočí o 300 let do budoucna a když jsou zachráněni, cestou domů pozvolna zjišťují, že Země se za ten čas dost změnila – hodně jemně řečeno. Všechno vrcholí vánočním večírkem, před kterým čtenáře stále víc mrazí v žaludku, protože tuší, že tohle prostě nedopadne dobře… a po něm se raději zajde ujistit, jaké je datum.

Jediné, co mi na téhle jinak dokonalé povídce vadilo je fakt, že Sheldonová poněkud moc popouští uzdu svému feminismu. Sice se snaží zůstat objektivní, avšak na konci se jí to přece jen nedaří – nevěřím, že by se dva dokonale vycvičení, disciplinovaní astronauti chovali k ženám tímto způsobem (ale možná spíš jen marně doufám???), a to ani vzhledem k extrémnosti situace. Možná, že se v tomto na povídce podepsal i „duch doby,“ ale spíš tipuji na osobní smyšlení autorky, přesto jde celkově jen o drobnou chybu na jedné z nejdepresiv­nějších povídek, jaké jsem kdy četl.

Protože snad opravdu nevěříte, že v té fiole bylo antidotum?

Povídka s námětem trochu připomínajícím film „Zvláštní dny“ Kathryn Bigelow. A pointa je možná předvídatelná, ale slušná. :-)

Zajímavá námět na známé téma s netradičně humorným pohledem. Mám dojem, že se dal využít líp a mohlo to být i zábavnější, hlavně pointa je slabší, ale i tak docela dobré.

Krátké povídky se musí umět, aby za něco stály. Tahle je tak někde mezi… styl pěkný, s obsahem je to horší a pointa jakbysmet.

Zkraje nijak zvláštní, spíš nudné, ale časem se úroveň zvedá. Vcelku ucházející vysvětlení kolem andělů plus non-happyend (podle úhlu pohledu) povyšuje tuto povídku o něco výš, než průměrná „noir-fantasy detektivka.“ Sice jen o kousek, ale i ten je vidět.

Lightner převzal po Kingovi přetěžký úkol – udržet ságu o Ragnarovi na vysoké úrovni. Možná právě proto v knize najdete spoustu odkazů na předchozí děj. Bohužel právě tyto odkazy nakonec snížili mé hodnocení. Lightner až přespříliš často opakuje známá fakta, což je škoda, protože se jinak jedná o celkem zdařilý počin. Kniha má spád a neobsahuje žádné nudné části. Dá se shltnout na jedno posezení. Dávám 70%

Nedá se nic dělat, zdá se, že si pan Erikson vysloužil další plné hodnocení. V celkovém pojetí knihy nenarazíme na nic nečekaného, kdo četl předchozí díly, ten už ví, kolik může očekávat akce, humoru i spletitých a navzájem provázaných příběhů. Ovšem v jemnějším měřítku samotného děje se naopak nespoléhejte na nic. Ano, dojde zde i k několika událostem, které čtenář už nějakou dobu očekával, to je pravda. V kombinaci s dalšími zvraty jsou ale jejich důsledky stejně jen těžko odhadnutelné.

Mám takové podezření, že tolik úmrtí mezi postavami (ano, já vím, že tady si člověk nemůže být nikdy jistý, co je definitivní, to víme už od prvního dílu) slouží především k tomu, aby byl prostor pro představení dalších, nových. A pak je třeba rovnou pošleme do bitvy, ne? Protože zabít jednu dvě postavy, které známe „od dětství“, je mnohem větší masakr než statisíce anonymních mrtvol.

První seznámení s Paolem a hned taková pecka. Originální nápad, za nímž jeho zpracování rozhodně nepokulhává. Nechci prozradit víc, ať nejste ochuzeni o úžas z neprobádaného. Jako bych četl přímočařejšího a drsnějšího Bradburyho.

Huxley bývá často stavěn na piedestal vedle Orwella, což vede nevyhnutelně k mylnému pocitu, že snad píše stejně dobře jako on. Pravda je taková, že Brave New World není zdaleka takovým zázrakem jakým se zdá z doslechu být. Ano, vize společnosti je bezpochyby zajímavá a dokázala by naplnit delší povídku. Co se týče celkového řemeslného pojetí knihy, je to bída. Nečtivý, nezajímavý příběh hrdiny s nímž jsem měl problém se ztotožnit zasazený do relativně zajímavého prostředí zařazuje knihu mezi díla s promrhaným potenciálem.

jeden by řekl klasický šlechta. dobrá akce, celkem čtivé, hrdinové hrdinští, padouši padoušští. je to sice trošku schematické a místy napsané naivně (inu sci-fi kovbojka), pár bohů na nás ze stroje vyskočí (autor třeba zatluče info o dálnopisu v kanceláři hlavního ajznbóna) a pointa je nemastná neslaná, ale, bohové, tohle jsem si přečetl rád. oproti úvodnímu neffovi to bylo čtenářské vykoupení. na nic si to nehraje, je to rovné, přímé a zábavné.

Dlouho očekávaná kniha crwáckého soudruha Kopřivy na sebe dala dlouho čekat. O to větší poprask vypukl těsně po vydání. Nadšené komentáře, série dotisků a vstup do první ligy (nejen) českých akčních autorů. Hlas lidu zazněl mocným chórem : „Je to jako Kulhánek.“ Není to pravda. Je to lepší než Kulhánek. Přes svoji úchylnost nabízí kniha velmi pěkně zpracovanou koncepci pekla, cool hrdiny i anti hrdiny a kromě zběsilé akce oproti Kulhánkovi i odlehčení v podobě extra zábavných dialogů a nekončící plejády hlášek. Jako jediný zápor vidím na ruby převrácené pořekadlo „Konec dobrý, všechno dobré.“ Tady je totiž dobré vše, kromě konce. Opět na rozdíl od Kulhánka se zdá, že kniha má nějaký děj a kamsi spěje. Zhruba od půlky je jasné, kam by asi tak mohla dospět a je to velmi libý předpoklad. Leč bohužel očekávaná katarze se nekoná. Kniha končí neočekávaně a vyloženě divně. Jinak ovšem všechna čest jednomu z mála českých čitelných autorů.

Hlavním nedostatkem povídky je její chaotičnost, což ale nakonec kupodivu při tomto námětu (Krvavý les, čtyřspřeží rapů a na kozlíku žena v černém plášti, voják hledající povyražení…pořád netušíte, o čem povídka bude? :-) není zas až tak na škodu. Hlavním kladem je pak slušná atmosféra a jakási nevyhnutelnost toho, co se stane, protože se to stát musí. Tak už to chodí, když se zapletete s nečistými silámi.

První přečtená kniha od Strugackých – příjemné, jednoduché čtení šmrncnuté politikou a military. Hvězdičku ubírám jen za to, že bych se rád dozvěděl o něčem více, ale bohužel není více rozpitváno. A díky tomu mi tam některé části přišly trochu slabší a nic neříkající.

Ach ta logika. Kdyby se hrdinové na začátku téhle knihy otočili a vrátili se domů, mohli šťastně žít až do smrti a nemuseli by řešit problémy, za které si můžou sami – jenže to by pak nebylo o čem psát. Na nadstavovaná kaše je na tom už dost vidět. Čte se to dobře, pokud nevíte, čím zabít čas a chcete dokončit sérii, proč ne, ale nějaké objasnění nečekejte, konec je otevřený jak vrata od stodoly.

Kniha mně trochu zklamala. Do značné míry za to asi nemůže autor, ale české vydání. Knize uškodilo rozdělení do tří dílů. Mezi nimi jsem měl tak rok pauzu a vypadl jsem z děje. S tím však autor nemohl počítat a tak v druhém dílu samozřejmě chybí shrnutí předchozího. Druhým negativem je neobratný překlad, který občas znepřehledňuje děj. Věřím že kdybych Střední hru četl v jednom svazku s ostatními dvěma a v dobrém překladu, bylo by to minimálně o hvězdičku výš.

Velice slušný rozjez ságy, která vynesla autora do světoznámé pozice „toho, který napsal Amber“. I přes některé logické nedostatky nelze knize upřít originalitu a snahu (?) o prolomení žánrového klišé, která by i dnes, po čtyřiceti letech od napsání Zelaznymu vynesla zlatý pomník v chrámu New Weirdu. Přece jen nebývá zvykem, aby hlavní hrdina triumfálně přijel na fantasy scénu oslabený amnézií a ke všemu v mercedesu. Autor láme bariéry i co se techniky výkladu týče. Dnes jen těžko narazíte na drsňáka, který vrhne svého hrdinu do finálního boje a místo epického monumentálně klenutého popisu řežby typu „bij je bij a všechny je zabij“ rozprostírající se minimálně přes tři svazky ságy shrne lakonicky situaci slovy „Nebudu to prodlužovat, na živu jsem zůstal jen já.“ Jaká to božská potěcha pro duši smrtelníka, který tak dostává velkorysou možnost za život přečíst i něco jiného než inkriminovanou ságu (pokud ovšem nemá to štěstí, že autor zemře dřív než on). A nejde jen o neotřelost, ale i o několik velice pěkných nápadů a mistrné nastínění (méně je někdy více) fantaskního světa kolem Amberu dávající čtenáři velký prostor pro jeho vlastní fantasii. Ani po letech není třeba přivírat při hodnocení oči. Amber je nadčasové dílo patřící k tomu nejlepšímu co ve fantastice vzniklo.

Edit 2022 : S odstupem dekády se nic nemění. Příběh postavený zprvu na tajemství a amnézii hlavního hrdiny, postupně objevujícího svojí minulost v rodině velmi povedených sourozenců, soupeřících o trůn centrálního světa, má stále svoje kouzlo. Hlavně kvůli kulometné kadenci nápadů, které oslní hlavní postavu stejnou měrou, jako čtenáře. Kantůrkův překlad obrušuje hrany, ale vzhledem ke strohosti a faktickosti knihy jen trochu dolaďuje barvy. Tohle bylo prostě vždycky zásadní dílo, jehož výsostnost se naštěstí podařilo zachovat racionálním uvažováním vydavatele. Protože kdyby se hrozby naplnily. Asi by nemálo čtenářů čumělo na Amber jako jantaři.

Vietnamské peklo ještě neskončilo.###Edit po 2. čtení### Zklamání. Kdysi jsem ohodnotil plnou palbou, nyní musim o dost snižit. Kostra příběhu je dobrá, ale nedokázal ve mě vzbudit strach, a to ani tou pointou. Možná je to tím, že jsem ji znal, nevím. Prostě mi to připadne nedobře napsáno.

Klasický děsivý příběh s dlouho očekávanou pointou, který vám však, pokud jste na podobné příběhy citliví, příjemně rozběhne vlnky mrazu po zádech.

EDIT: Ani po druhém čtení není na komentu, kromě hrubky, co měnit.

Brutální, špinavě středověký příběh s ponaučením, jak už to v pohádkách bývá. Jedna z nejlepších Morressyho povídek, proto je škoda drobných mušek (ne vždy věrohodné chování postav, občas skřípal překlad nebo co), ale i tak pecka.

„Už vím, co chtěli. Teď si to vezmu já.“

Svižná krátká SF o jednom boji vzdušných pirátů budoucnosti. Na českou povídku bomba.

Moje strašně moc oblíbená hororová povídka. Pohanství, okultismus, zlo, sex a voda. Brrr… ale na třetí přečtení to už nějak není ono. Když mi bylo 18, bylo to dokonalé, včetně sexuálního napětí. Poučení z povídky zní, že čarodějnictví funguje, jen když v něj věříte. Ať už jste oběť nebo naopak čarodějnice, která má mít moc.

Tomu kdo si přečte i další knihu autora, myslím tím Semper Fi, začne být jasné, že i jasný a předpokládaný konec Planety mezi dvěma slunci a osud hlavních hrdinů je (bude) vážně nejasný!

Dost dobrý, závěr mě tedy dostal… Nečekané a překvapující..... Každopádně doporučuji čtenářům před čtením Semper Fidelis, přečíst si Carpe Diem 1 a 2 a Planetu mezi dvěma slunci. Díky LEGII a jejím fanouškům, jsem se dostal ke knihám Roberta Fabiana, kterého jsem dříve vůbec neznal.

Příběhově sice jde jen o parafrázi na Mad Maxe s větší dávkou sci-fi. Zalazny však uhrančivě pracuje se čtenářovou fantasií podobným způsobem, který je znám z amberské ságy. Naznačuje a prokresluje jen úplné minimum ze světa, kde se příběh odehrává. Přesto i těmi drobnými detaily vyhecuje představivost čtenáře k krajino malebnosti, jíž by sám jen těžko dosáhl sebe podrobnějším popisem. Knihu jsem četl již před drahnou dobou, ale pamatuji si, že se mi hodně líbila. Příběh žijící v paměti čtenáře déle jak dekádu si sám podepisuje ortel kvality.

Povídka mne zaujala hrátkami s fyzikálními zákony a vnímáním reality, ale ten rádobyhumorný styl mi bohužel příliš nesedl. 51%

Výborně napsaná novela lovecraftovkého střihu. Všechno v příběhu sedí, je tu tak akorát tajemna a strachu, dokonalé postavy a rozuzlení takové, jaké si od poklony odkazu HPL představuji. Autor se soustředí na 2 hlavní postavy, které přicházejí z „vnějšího světa“ zkoumat tajemnou oblast Borové pustiny, každá s jiným záměrem a motivací. Zbytek zalidňují svérázné postavičky Boráků, u kterých zaujmou obzvláště perfektní dialogy. Občas se objeví narážka na svět HPL, ale to je spíš úlitba fanouškům, příběh samotný něco takového nepotřebuje. Rozhodně jedna z top povídek žánru.

Při prvním čtení mě tahle povídka totálně dostala, při druhém, když už jsem znal pointu, to tak úžasné není. Přesto super. Drůbež mi od té doby tak nějak méně chutná.

Cardův pokud o jakýsi kyberpunk. Není to zlé, čte se to sice trochu hůř, ale na to jsme snad už od Gibsona zvyklí, ne? :)

Hodně zvláštní povídka o prvním kontaktu. Samozřejmostí, jak je u Wollheimových výběrů zvykem, je až přeslazená humanita, i když tady je to na místě. Povídka mluví o jedné dost důležité věci, která lidi právem trápí: jak předat dětem a mladým ideály humanity, cti a bratrské lásky. Jednu možnou odpověď na tuto otázku najdete v této povídce.

Tohle mne nebavilo. Celé je to hrozně předvídatelné, nečtivé a politicky korektní až k zblití. Ne ne, Jamesi. Politická korektnost a multikulti je cesta do pekel. I když na přelomu 80. a 90. let to tak ještě nevypadalo.

Mystická atmosferická povídka o jedné dovolené v Egyptě a božském soudu člověka. Nečekejte SF, jde mnohem víc o fantastickou literaturu a závěr se pak zvrhává úplně.

Kafkovská záležitost. Víc nedodávám, abych tu křehkou solidnost nerozbil.

Povídka o staré známé věci – lidské xenofobii a netoleranci. Ta se ovšem nyní dostane do konfliktu s tradičně positivně vnímanou věcí – soudržností rodiny. Kdyby to nebylo tak obehrané téma a bylo to napsáno trochu lépe, dal bych víc stárs.

Mimozemšťané konečně přiletěli. Že už to znáte? Jasně že jo, ale když ono se to tak dobře čte a tihle jsou navíc dost podivní, ne ani tak fyzicky, ale spíš psychicky a hlavně sociálně.

Dobrodružná povídka ze světa budoucnosti, kdy velká většina lidí žije v pohodlí a bezpečí obřích obytných věží, na kterých z venku sídlí podivíni a parazité snažící se hájit svůj způsob života a často holou existenci. A k tomu, aby tam vůbec mohli přežít, musí umět horolezit nebo mít někoho, kdo vyřídí jejich pohledávky za ně. Vítejte ve světe skleněných a ocelových skal, kde je dobré jištění a fyzická kondice podmínkou přežití.

ALAS je vir. Trochu zvláštní vir, který způsobuje altruistické chování člověka. A pak je tu ještě jeden vir, který toto altruistické chování prověří.

Dobrá virologická SF povídka mimo jiné o tom, jak jsme nebo můžeme být naprogramováni k určitému chování. Jde o příspěvek do nekonečné vřavy názorů na témata: vůle vs. pudy, svoboda vs. naprogramovanost člověka. Tady se odpovědi nedočkáte, ale ponoukne vás to trochu uvažovat, zda jsme „jen“ Machines of Joy nebo ne. Navíc čtivou katastrofickou formou.

Amerika skutečným američanům! Nosná vize této povídky je mohutná jako vlna tsunami. Může zaplavit celý kontinent, stačí jedno malé zemětřesení.

Blade Runner zkoumá hranici lidskosti tak nějak z druhé, technické strany. Tohle ze strany biologické, abych tak řekl přímo animální. Jeden z milníků SF tvorby.