LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Slušně napsaná post apo série. Je znát, že díly mají poněkud sestupnou kvalitu, ale autor to utnul včas. Čili i poslední díl je čitelný a dobrý. Lehce k ději, svět je po bioválce, kdy se světem pohybují ti nejbizarnější tvorové, co je schopná splodit jen genetická manipulace a vše požírající plísně. A tomuto světu vládnou nemilosrdní vládci z nebes (viz obálka prvního dílu)

Zajímavá povídka o mimozemšťanovi ukrytém v lidském těle, kterému jsou na stopě jeho pronásledovatelé. Pointa je vcelku předvídatelná, bližšímu vysvětlení se autor elegantně vyhnul. Přesto se to čte dobře a není to nezajímavé.

Není to špatné. Jako studie fanatické společnosti poměrně působivé, ze závěru pak mrazí. Problematické je ovšem logické hledisko, zejména fakt, PROČ vlastně Janice Viktoriině žádosti vyhověla. Z toho důvodu hvězdička dolů.

Tato kniha je stejná a přitom jiná než předchozí díly série. Je napsaná stejně poetickým jazykem, je o čarodějích a dracích, je tu Ged a hlavně Tenar. Dočteme se ale spíše o nečarovných věcech. Ty však nejsou o nic méně důležité než záchrana světa popsaná dříve. Příběh se mi velmi líbil, 10% dávám dolů za příliš uspěchaný závěr (na můj vkus). Tak ovšem paní Le Guinová prostě píše – nežvaní a to je také dobře :)

Naozaj zaujímavá poviedka so štipkou erotiky o jednej inteligentnej vile, o osamelosti po odchode Bernarda a večnej téme rozdielov medzi človekom a umelou inteligenciou.

Jedná se o převyprávění artušovských legend mistrem spisovatelem. Už tím že Steinbeck sáhl po této látce bylo jaksi dopředu dáno že to nemůže být bestseller – ono to není nijak strhující téma. Je to vlastně řada rytířských historek o cti, slávě, odvaze a podivné hrdosti, která v té době vládla. Steibeck z toho vypouští nudné momenty, přidává trochu vtipu a nadhledu, ale stejně to není kniha po které by člověk sáhl dvakrát.

Pekná poviedka o hrozbe zmeny studenej vojny na atómovú a možnosti zachrániť ľudstvo. Aj keď má pravdepodobnosť 1:10 na 16. Čakal som síce iný záver, ale je to realistické. Veď čo zmôže človek, akým je hrdina tohoto príbehu?

Tahle kniha si na nic nehraje, nic neslibuje a přesto dává přesně to co potřebujeme a chceme. Fantasy ve světě, který tak nějak všichni známe, ve světě, který každému něco připomíná. Připomíná trochu svět Dračího doupěte, Gooku, Might and Magic, Warhammery od Kinga hlavně svým humorem. Připomíná trochu dobrodružné knížky co jsme četli v dětství. Hlavní pár hrdinů je natolik sympatický a jejich slovní přestřelky jsou tak zábavné, že jsem se přistihl, že mě nezajímají draci, lední medvědi a ani polonahá kuchařka Julie v seníku, ale zajímá mě jen to, co si zase Silion a Kelem řeknou. Je dobře, že se autoři nesnaží na čtenáře machrovat tím, že si přečetli na wikipedii článek o historii a najednou jsou z nich odborníci na Kelty či Slovany. A pak se nesnaží čtenáře historii nudit a nebo případně na velkou dávku historie nabalit banální příběh a pak to vydávat za fantasy událost roku. Tenhle fantasy svět je prokreslen dostatečně na to, aby se čtenáři líbil, pochopil ho a zároveň neviděl a nebo neměl možnost hledat logické chyby. Dávám palec nahoru a doporučuji k přečtení.

Vynikající atmosferická povídka o lidské chtivosti a co z ní všechno pošlo. Doslova. Konec povídky považuju za jeden z nej, co jsem kdy četl. Kongeniálně ji filmově uchopil slavný hororový rejža Dario Argento, jen ten konec, pacholek jeden, vynechal.

Pohled pod pokličku Tolkienova díla; jak autor tvořil i jak se z fragmentů jeho tvorby stával péčí syna Christophera vydání schopný kus. Vůbec to není špatné a v jistém věku to byla moje nejoblíbenější tolkienovina, kterou jsem vždy v rámci celého cyklu zhltl hned po Silmarilionu jako úvod k Hobitovi a Pánovi prstenů, dnes ale už své kouzlo ztrácí. Při posledním čtení mne trochu nudila a už jsem se těšil na nějaký ucelený příběh bez tuny poznámek pod čarou a neustálého nahlížení do rejstříku.

Nejlepší z TDK1. Neuvěřitelná temná bizarní mystifikační životopisná povídka o malíři a o interpretaci jeho díla. Když jsem to před lety četl, byl jsem v mystickém vytržení a poznání, že čtu něco neuvěřitelně velkolepého. Možná to znáte. Pokud ne, zkuste si PML přečíst, třeba to bude „to ono“ i pro vás.

Zahraniční povídky tentokrát byly solidní, české mizerné. Navíc nechápu otištění Zábranského průniku – vždyť byl v Ikarii i v prosinci 2009! Navíc už tehdy se mi nelíbil, čili dvojnásobné zklamání.

Snad jediný případ, kdy mi film přišel výrazně lepší než knižní předloha. A to je pořád jedna z lepších povídek sbírky. Ach jo.

Jsem zklamán. Mám rád horrorové povídky a od tohohle jsem čekal exotické postupy a exotické náměty. Nedočkal jsem se ani jednoho. Nudilo mne to a žádné mrazení ani fascinace tématem se nekonala. Snad jsem si nepadl do noty s podivným stylem orientálců, i když filmově mi sedí.

Můj první Stephenson. Snad je i výhoda, že jsem to četl, aniž bych měl nastavenou laťku od Sněhu a Diamantového věku, které mají pověst kultovek. Tohle by mohla být kultovka klidně taky, ale asi ne SF, protože fantastických prvků je tam skutečně jako šafránu. Spíš je to absurdní parodie na kolejní život na univerzitách v USA. Díky tomu, že je pro nás Středoevropany tohle prostředí celkem exotické, je to kniha přitažlivá. Sám jsem žil léta na internátě (pravda, na kolejích ne) a nemám pocit, že by se to nějak moc podobalo. Tohle je prostě mnohem ulítlejší. Zároveň je ale v knize i jakási humanita. Nechci to nikomu nutit, ale mně to tak připadalo. Cítil jsem z knihy odsouzení chování některých postav, i když to nebylo jasně vysloveno, autor zvolil od postav i od děje spíš odstup.

Tahle povídka z alternativní minulosti je o spravedlnosti a pomstě. Nepřináší odouzení ani jasné nastavení toho, co je správné. Je nádherně psychologicky propracovaná a jako správné umělecké dílo silně kontroverzní. Nenechte si ji ujít.

Povídková sbírka od autora, který povídky umí, to je skutečně pošušňáníčko. Sbírka nemá chybu. Je pestrá, čtivá a přitom jde o klasickou SF ve stylu „co by kdyby“, experimentů je zde poskrovnu, napadá mne snad jen Melodramin. Celé dílo korunuje vynikající poslední povídka Vzestup a pád čtvrté říše. Jděte do toho, tohle slupnete jako malinu a ještě se budete oblizovat a žádat nášup.

Všiml jsem si, že WFA často obdrží knihy s diskutabilní kvalitou, které se odehrávají v geograficky specifickém, často exotickém prostředí. Jakoby o ceně rozhodovali nějací multikulti aktivisté. Nevím, zda máte taky ten pocit, kdyžtak vyvracejte, nejsem žádný dogmatik. Tahle kniha je ukázková. Jejím hlavním kladem je totiž dobré vystižení atmosféry místa, v tomto případě přelidněné, chudé a monzunovými dešti bičované Kalkaty. To, že se jinak jedná o tuctový námět komerčních knižních thrillerů, je asi pro posuzovatele nepodstatné. Je tedy kniha dobrá? Má cenu ji vůbec číst? Inu, jde o to, co od ní čekáte. Mé vysoké očekávání bylo zklamáno, ale pokud vás uspokojí šlušně napsaný a lehce mrazivý příběh z exotického prostředí okořeněný nějakým tím okultismem a existencionalismem, jste na správné adrese.

Vcelku prijemna tolkienovska variace. Zly nesmrtelny Nepritel, ktery sprada plany proti Nejvyssimu a Miru. Druzina se vydava, aby zachranila Otce, ktery zna Tajemstvi, ktere mu vyzradil Nepritel pred tim, nez Otec uprchl z Jeho vezeni, a proto byl unesen Pany Strachu. Druzina ovsem neni jen tak nahodna, je soucasti Planu Nejvyssiho, a clenove jsou Vyvoleni. Druzina se postupne rozpada a nabaluje, po zachrane Otce jsou uneseni dalsi, stale nekdo nekoho pronasleduje a cela kniha konci u hradeb Mesta, kam Druzina chtela dojit – a prvni dil trilogie konci.

Je to psano dobrym a bohatym jazykem, byt obcas to autor uz s tou geografii a popisy prirody prehani. Dialogy jsou obcas lehounce kozene, ale nikoli v mire, ve ktere by to vadilo. Hodne prostoru je venovano psychologii postav, ty jsou vykresleny pomerne plasticky, byt se zvetsujicim se poctem clenu Druziny jsou nektere z nich opusteny a dost se zplostuji. Jednota mista a casu je pochopitelne prezitek, rozpadne se s prvnim unosem, nicmene stridani dejovych linii je svizne, vetsinou cca po strance, takze nedochazi k tomu, co mi vzdy vadilo na Tolkienovi, ze clovek musi cekat nekolik desitek stranek, aby tam zase byl Gandalf. Nicmene v ruznych fazich knihy je kladen na ruzne dejove linie ruzny duraz, takze se nezplostuji pouze postavy, ale casto i cele linie – to je skoda. Obcas je v textu nekolikastrankova „silmarillionovska“ vsuvka, ktera text ozivuje a ozrejmuje ctenari mytologii sveta (resp. nekolik mytologii).

Dejove je to klasicke putovani do Sedych hor, ovsem s velkym durazem na osud. Nejvyssi Buh ma Plan a ten hodla protlacit, takze se zda, ze ackoli muzeme sledovat ruzne peripetie, vlastne je to ciste linearni a zamerene na cil. Cilem v teto knize bylo dojit do mesta, vse se uzavrelo, de facto muze druha kniha zacit na zelene louce a vyuzit pouze postavy a ramcovy pribeh (proroctvi, plan, nepritele). Uvidime, necham se prekvapit.

Krome Lzi Lockeho Lamory zatim imho nejoptimistictejsi roman v edici „Moderni dila fantasy“. Tolkienovsky pajan na lidskou (nebo hobiti) velikost se nekona, hrdinove jsou (alespon zatim) zcela lidsti a normalni. Ale alespon se neutapeji v depresich a zatim nikdo nezahorknul ani nepodlehl svodum Nepritele.

Jedna z perel nejen SF literatury. Isaac Asimov vytvořil svět, který mě dokonale uchvátil. Knihy vznikly v obrovském časovém rozpětí, navíc nechronologicky, ale to jim neubralo na kontinuitě a spádu. Nemohu nedoporučit :)

Detektivní akce typu Anita Blakeová či Mercedes Thompsonová. Komu se libí tyto série, ten nesmí toto dílko vynechat. Bude zcela uspokojen, aspoň do dočtení (což moc dlouho netrvá). Pak bude opět nedočkavě vyhlížet další díly. Oproti zmiňovaným sériím tu máme méně násilí, žádný sex (aspoň prozatím), promakanější svět s vícero kouzly, nadpřirozenými tvory (autorka to netrousí po jednotlivých dílech, ale vybalí to rovnou v prvním díle) a trochu sarkastického černého humoru (zejména na začátku – zmínka o tom jak skončila předchozí parťačka je velmi pikantní). Další výhodou je, že čarodějka není samotářka jako její kolegině Anita a Mercy – hned do začátku dostane spolupracovnici upírku (se záhadným motivem ke spolupráci) a skřítka i s jeho početnou rodinkou. Zejména skřítek, kterému se huba nezastaví, jí dělá neustále společnost. Celé je to vysoce čtivé a jako nenáročné zábavné čtivo to nelze nedoporučit.

Já si troufnu. Překlad mne rušil, to je fakt. Ale z této knihy mám lepší pocit, než třeba z Láskosmrti. Povídky si drží dobrou kvalitu, některé jsou přímo vynikající. A naše štěstí je, že 3 z nich vyšly i jinde v kvalitnějším překladu.

Tady se nedá moc prozradit, abych nespojleroval. Takže takhle: povídka je o rakovině (kdo by to byl čekal? :-o). Tím, co vyvolává mrazení, není nějaké slintající monstrum nebo uchyl s motorovkou. Je to něco běžného, co se nás dotýká, co se nás může dotknout, co se nás dost možná jednou dotkne. A to mrazí. A nebojte, na nějaká ta monstra taky dojde.

Je to napsané profesionálně, ale nechytlo mne to. Ač cenami ověnčená, tato povídka zůstala za mým očekáváním.

Hořce vtipná povídka o likvidátorovi pojistných událostí, který líčí své rozpadající se zázemí a prokládá ho popisem neuvěřitelně absurdních nehod, které musel řešit. Celé to někam spěje a já tuším, kam. Ale autor (nebo překladatel) mne o ten konec jaksi okradl. Pamatuju si, že jsem četl poslední stranu několikrát, ale nikdy jsem v ní nenašel, co jsem hledal. Nevím. Možná je to obrovské plus povídky, ta nejednoznačnost závěru, možná, že to je ten pravý horror. Já to ale nějak nepobral. Tak či tak, tahle povídka je výborná.

Simmonse žeru. Nečetl jsem od něho sice všechno, dokonce ani to, co od něj mám v knihovně, ale nad tím, co jsem četl, jsem si vždy pomlaskával. Proto je tahle sbírka povídek (no, spíš novel), tak trochu zklamání. Nejvíce mi utkvěla zvláštní první hořce vtipná povídka o likvidátorovi pojistných událostí, naproti tomu cenou ověnčené Umírání v Bangkoku mne nechytlo. Na ostatní si nepamatuji, a to není moc dobrá vizitka. Na druhou stranu, čtu hodně a tuhle knihu už překryly desítky jiných, takže ji nechci nijak zvlášť křivdit. Druhé čtení rozhodne. Jestli se k němu kdy dostanu.

Křehká kniha. Prvkem putování působí spíše jako fantasy než SF. Text plyne jako pohádka na usnutí z úst rodiče a čtenář je malým dítětem, nalézajícím se téměř na rozhraní spánku. V tom vidím asi hlavní mínus knihy. Pamatuju si, že byla dobrá, ale už téměř nevím, o co v ní šlo. A to jsem ji četl dvakrát, podruhé poměrně nedávno.

Už je to dlouho, co jsem obě vydané knihy četl, ale vzpomínám si dobře, jak mne četba bavila a jak jsem oceňoval originalitu a odlišnost od všeho, s čím jsem se dosud setkal. Je to SF, ale odehrávající se jakoby ve fantasy prostředí (primitivnost společnosti, forma vlády, stavba příběhu,…). Škoda, že to Kuřimáci nestihli dovydávat, nemám rád nedokončené (nedosbírané) sé­rie.

Velice příjemná pestrá povídková sbírka nepříliš známého autora. Kdo má rád povídky, mohu jedině doporučit.

Po dlouhodobém fantasy půstu (mám na mysli čistou fantasy bez příměsi jiných žánrů) jsem vylovila z poličky tuhle knížku s povedenou obálkou a ponořila se do textu – s trochou obav, abych neskončila ve stejném táboře nespokojenců jako FerryH nebo KainIX. Momentálně můžu s čistým svědomím prohlásit: chápu jejich námitky, ovšem zklamání s nimi nesdílím, protože Abercrombieho práce s postavami mi bohatě vynahradila absenci výraznější dějové linie. Pokud bych měla k něčemu přirovnávat, pak k románům Glena Cooka, podobných atmosférou, množstvím vystupujících lidí, občasnou nadsázkou i krvavou realitou. Abercrombie se však oproti Cookovi více soustředí na psychologii, na každého člověka zvlášť, na jeho minulost, emoce i pohnutky. Není třeba se detailně rozepisovat o jednotlivých postavách, to už tady učinili jiní (zvláště Majkl), tak nač se opakovat. Každý z hrdinů pro mě měl své kouzlo a byla jsem zvědavá, jak se budou jejich osudy vyvíjet. Jedinou výjimku tvořila Ferro Maldžin, její příběh mě začal bavit až ke konci, po připojení ke zbytku svérázné skupiny. Mohla bych knížce vytknout předvídatelnost, určitá klišé a skutečnost, že se vlastně nic moc neděje… přesto jsem byla nerada, když se „Sama čepel“ blížila k závěru a snažila se poslední stránku oddálit. Odolala jsem i silnému cukání hned popadnout druhý díl, nadělím si jeho čtení, až na mě zas někdy sedne depka:-). Pro mě výborné počtení: zábavné, s perfektně zpracovanými hrdiny, scénami humornými i brutálními, s potenciálem do budoucna – snad si „Až budou viset“ vyslouží hodnocení blíže ke špičce. 80%

Heroická fantasy zasazená do zvláštního New Weird světa. SF si moc neužijete, protože tohle je spíš rádobyscience, prostě jakési pseudovědecké plky, které zní zajímavě a vo to de, ne?

Krátká a předvídatelná, ale slušně napsaná miniatura.

Príbehy plné psychológie a ľudskosti mám veľmi rád – Theodore Sturgeon sa pomocou kryštálov a ich výtvorov zaoberá otázkou: Ako definovať ľudskosť? Môže ju mať niekto, kto sa človekom narodil, ale môže byť ľudskejší aj neľudský tvor? Zaujímavý problém drahokamov ma zaujal, ale s blížiacim sa koncom príbeh strácal na uveriteľnosti (najmä Hortyho schopnosti). Príbeh síce ovplýva zaujímavými postavami (Solum a Ľudožrút) a emóciami, ale na mňa nejako hlbšie nezapôsobil (tak ako Ender, Solaris či Kytky pro Algernon veru nie). Možno som v blbom období (to veru hej; skúškové), ale hodnotím ako mierny nadpriemer.

Po Nekropole jednoznacne najlepsia kniha spomedzi doteraz vydanych. Ako sme si uz zvykli, nasleduje dalsia planeta, ktoru treba vytrhnut z podrucia Chaosu a Imperialna garda spolu s Tanithskymi Prvymi a jedinymi maju kopec prace. Kniha sa viacmenej sklada z dvoch samostatnych akcnych casti + mierne detektivna vsuvka medzi nimi,ktora ma ale za ciel poukazat na rozdiel medzi povodnymi Duchmi a tymi z Verghastu. V tomto vidim najvacsie pozitivum knihy – uz to nie je len sama akcia, ale dostatok priestoru je venovany aj vztahom v regimente a Gauntovej diskriminacii. Pre fanusikov komisara Gaunta a jeho Duchov jednoznacne vynikajuci pribeh. A sup nech je tu dalsi diel…

Jig Drakobijce opäť nesklamal. Tretí diel prekonáva predchádzajúce diely o značnú mieru. Keďže sa celá kniha odohrávala vonku, takže autor mal aj oveľa viac priestoru, ktorý využil na výbornú. Koniec je podarený a u knihy sa veľakrát zasmejete. Posledné stránky budete čítať so smútkom, či Jim Hines ešte napíše pokračovanie. Držím palce aby mu to vyšlo!

Opravdu dobrá povídka v Pevnosti, no mám já snad dneska narozeniny? Jen doufám, že se všichni ti mladí psaví snaživci poučí, jak na to. Že autor musí sakra dobře přesvědčit čtenáře, že ví, o čem píše (detaily z letecké techniky a znalost historie letadel, plachtění, znalost koloritu, vhled do povah, jazykové hrátky s němčinou i novo-staro-češtinou, atd.). Půl hvězdičky ubírám za jistou rozvleklost a také za nevěrohodnost závěru. Přesně sice splňuje zadání společenské satiry, ale nebyl mi naservírován podle mého gusta. Jinak bez výhrad.

tak jsem se seznámil s mně dosud úplně neznámým autorem a bylo to setkání více než příjemné. chappell je dobrým příkladem autora SF, který poněkud kašle na kodex autora SF, který fantastická témata používá literárně, tedy ne jen pro ně samá. dokáže být stručný, sevřený, disciplinovaný a nad věcí. jeho povídky jsou velmi lidské, ale optimizmu v nich moc není, jen takový ten buddhův úsměv, sotva znatelný, ale sakra důležitý. skvělé!

6*!! takhle jsem se už dlouho nebavil. nejenže jsem se v trolejbuse chlámal nahlas, ale tahle sranda má i silný druhý rozměr a sice sebeironizující. povinná četba pro všechny mladé básníky a literární vědce!

nádherný děsák a la bradbury; oproti tomuto autorovi je více mystický. dětská fantazie tu hraje hlavní roli, hned vedle slepoty dospělých. strach jako nejmocnější kouzlo. wow.

brutální dialogová mikropovídka se silným sexuálním podtextem. málem se mi zvedl. žaludek.