LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Žena, v níž něco umřelo aneb fascinace smrtí jako brána pro příchod chapadla smrti na svět. Vadila mi předvídatelnost děje, jinak spokojenost.

Nijak děsivý ani nechutný kousek o bílé bezohlednosti a snědé (rudé) pomstě aneb variace na kletbu faraonů.

Na Barkera fakt slabota, spíš než horror je to jakési dobrodružné utopické cosi. Nuda.

Jedna dávná motelová vražda a duchové vracející se oslavit výročí jako pozadí pro kritiku prudérní americké společnosti, náboženského fanatismu a manipulace.

Podivný provázek s uzly jako nástroj pádu party mladých kriminálníků.

Miniaturní hříčka. Příjemná výplň a odreagování mezi drsnějšími kusy.

Pro Barkera typická povídka, která není ani tak strašidelná, jako spíš fantastická a mysteriózní. Bát by se mohli snad jen ti, co nemají rádi bazény, vlhkost, sliz a nějaké ty zlé hochy.

+++: Prvek graffiti a urban art, perfektně vystižená atmosféra sídliště a lidských (přesněji odlištěných) vztahů v něm. ---: Jakási rozplizlost konce, kde už hlavní záporák, mimochodem dost nejasná a chimérická postava, nemá žádnou roli. To zase ale vyvažuje symbolika oběti modlám nebo čarodějnictví. Takže vlastně asi plichta a zápory snad ani nejsou.

Nenechte se zmást místními hodnotícími prudéry, kteří se zalekli krve a sexu, tohle je vynikající podobenství a existenciální dílo.

Jedna z nejlepších povídek z Knih krve. Geniálně jednoduchá myšlenka o vzpouře orgánů (trochu mi to připomnělo Bradburyho Kostru), kterou Barker přetavil ze začátku ve skutečně mrazivý příběh a na konci vystřelil až na Měsíc jako apokalyptický velkofilm.

Rád bych trochu utlumil (mé) nadšení z toho, že jsou Knihy krve konečně kompletní. Podle mého soudu jsou poslední 2 díly nejslabší z celé řady. Škoda, že se je přece jen nepodařilo vydat Laseru s ilustracemi Juraje Maxona, které přidaly Barekrovu dílu ještě kus temné imaginace a pozvedly úroveň knih. Možná je mé chladné přijetí nových dílů dáno i faktem, že je čtu v jiném věku než první 4, prostě už mi ty příběhy nepřipadnou tak zajímavé a šťavnaté. Ale i prostým porovnáním IMHO nejlepších povídek klidně jen ze čtyřky (Věk touhy, Revoluce těla) a nejlepších povídek z pětky a šestky dohromady (Poslední iluze, Madona) mi sílou své nosné myšlenky a precizností zpracování jasně vychází jako vítěz čtvrtý díl. A to hrál v oslabení. Další nevýhodou je, že slušná povídka Zapovězené už česky vyšla, a to v perfektní antologii Hlas krve. Suma sumárum jsem docela zklamán. A to ani nemluvím o hnusné obálce Beťáckého vydání a nadprůměrném množství překlepů a dalších redakčních chyb.

Všechno, co gabish zmiňuje, je pro mne plusem. Winstoni opět zabodovali. Toto nakladatelství nevydalo snad jedinou špatnou knihu. Je ho velká škoda, podobně jako AF167. RIP a zamačkávám slzu.

Dobré, ale příliš mi to připomínalo Aldridge a jeho svět Dilvermoon, takže musím ubrat hvězdu za neoriginalitu. Pokud jste od Aldridge nic nečetli, jděte do Stahovače bez obav.

Po genialitě Dilvermoonu, který mne zasáhl silou bouracího kladiva, jsem si řekl, že od tohoto autora musím mít všechno. A jako mnoho jiných čtenářů u mnoha jiných autorů jsem se zklamal. Emancipátor je sice pevně zasazen do světa nastíněného v Dilvermoonu, ale nejde o nic jiného než o řemeslně výborně napsanou dobrodružnou SF s téměř superhrdinou – osvoboditelem otroků. A to není nic pro mě. Čili to berte jako varování. Důležitá je kvalita konkrétní knihy potažmo série, ne jméno autora.

Abych zase jen neplival, občas se našly záchvěvy, které mne bavily a připomněly mi Dilvermoon, obzvláště popis bizarního prostředí a bio-uchylností atp., vždycky mě ale spolehlivě vrátila do průměru nemožná nabíječka hlavního hrdiny. Jejich vztah byl jak z hollywoodských trháků a vůbec se do románu nehodil, ale nikdy nenabral zas až tak moc absurdity, aby se dal považovat za satiru. Prostě hnus.

A když už Jana zmínila Stahovače, tak ten mi hned Aldridge připomněl, bohužel negativně, protože mi přišel až jako plagiát. Díky tomu jsem si Ashera zaškatulkoval do „nebrat“ a už jsem od něj nic jiného ani nečetl ani nekoupil.

Pro mne neskutečně důležitá sbírka, která mi kdysi otevřela dveře do nové dimenze SF. Asi je na čase si ji přečíst znovu, ale nerad bych zažil rozčarování. Vnitřní pocit z kdysi čtené úžasné knihy je mnohdy lepší než studená sprcha vystřízlivění.

Kniha s nevinným názvom začína veľmi nevinne, všetko je krásne, všetko krásne funguje až príde ten okamžik a auto bez bŕzd nekontrolovane zvyšuje rýchlosť až do velkolepého finále, ktoré si neviem predstaviť lepšie. Kniha sa číta nesmierne ľahko a konca sa nebudete vedieť dočkať a tak budete hltať stranu za stranou. Súhlasím s komentárami vyššie. Autor odhalí ľudskú dušu bez servítok a sami si začnete po čase namýšľať, že ste presne taký istý. Výborná kniha!

Pro TV sérii Masters of Horror tuto povídku upravil R.C.Matheson a režíroval Tobe Hooper. Je to docela jízda.

Postapokalyptická zombie jízda, která se IMHO silně inspirovala v Mad Maxovi a jeden prvek si vypůjčila z Mathesonova Tance mrtvých. Čte se to dobře, ale literárních kvalit jiných Lansdaleových povídek to nedosahuje.

Jeden z vrcholů sbírky. Naplno se zde projevuje autorův cit pro vykreslení absurdity postav i jejich jednání a rasistická kritika rasismu zde dosahuje nebetyčných výšin.

Patetická, trochu chaoticky napsaná fantasy (asi pokus o originální pojetí). Stavba některých vět byla nelogická, netuším, zda vinou redakce či autorky. Číst se to dalo, ale jen tak tak.

Zvláštní věc. Potulný rytíř dějově sice odpovídá povídce, ale robusním zpracováním a počtem postav by se dal označit spíš za základ románu. Rozsahem jde o novelu. Co tedy s tím? Práce je to rozhodně poctivá, jen mi trošku uniká její smysl, pokud stojí jen tak sama o sobě.

Jedna z největších klasik fantasy žánru. Po pánovi prstenů asi další nejčtenější trilogie (u nás tetralogie). Proč je tomu tak? Jednoduché. Akcí nabité příběhy, sympatické postavy a vypilovaný autorův styl, kterým se nebojí nám předložit velké bitvy, malé šarvátky nebo historické fakty jeho vymyšlených světů. Nedá se říct, že by série měla hlavní postavu. Nicméně jsou tu tací, kolem kterých se točí většina věcí. Mág Pug, a jeho kamarád Tomas a v pozdější fázi především princ Arutha. Vše začíná tak nevině: nalezením vraku lodi. Pozdější události nás provedou téměř celým královstvím a dokonce i do jiných světů. Pan Feist si zde vytvořil fungující základ, na který staví další a další příběhy. Śérie je to jednoduchá s jasně vyznačenými kladnými a zápornými postavami. Výjimek je zde minimálně. Příběh také nikoho na kolena nesloží. Naopak rasa Tsuranů je ve fantasy nezvyklá a jako taková originální, i když je to jen převední skutečného národa do fantasy žánru. Pokud jste právě dočetli Pána prstenů a přemýšlíte co číst dál, tímhle určitě nešlápnete vedle. Pro sečtělejší milovníky fantasy to může být už trochu jednodušší, nicméně povinnost k dnes již klasickému dílu velí: Přečtěte si to!!!

Myslím, že shpina to vyjádřil úplně přesně. Pro mě je to nejslabší Greenova kniha. Prvních 300 stran pro mě bylo utrpením. Na Greenovi mám rád směsici osobitého humoru, gejzíry nápadů a vynikající popis akcí. Tady bohužel humor téměř chyběl a zbytek se odehrával jen ve druhé polovině knihy.

Klasický pozdní King. Nečekejte žádnou extra akci, hory krve nebo kvanta postav. Zkušenému spisovateli stačí ostrůvek kde věci nejsou v pořádku a správným způsobem senzitivní jedinec. Stejně jako v předchozách kingovkách posledních let i tady je to hodně o traumatech, depresích a ztrátách. King nám zkrátka stárne. Ale stále umí vykouzlit správně atmosférické drama a věrohodné postavy na které se těšíte. Až se člověku vkrádá na mysl že by se King vlastně obešel i bez těch nadpřírozených prvků, jako by tam občas byly trochu navíc. Tím nemyslím nejviditelnější téma knihy (obrazy), ale boje s nemrtvými v závěru.

Slabé. Asi nejslabší ve sbírce. Příběh jdoucí od nikud nikam, opět absurdní, o to nic, ale žánrově nevyhraněný (SF to není, horror taky moc ne) a nemastný neslaný. Ale co, i mistr si občas vybere slabou chvilku.

K dokonalosti chybí snad jen krůček. Nemluvil bych o knize jako o kyperpunku, protože kyberpunk je mrtev. Kyberpunk zůstane mrtvý. A my jsme ho zabili. Tohle je kvalitní SF přelomu tisíciletí, které má prst na tepu doby.

Průměrný díl série. První díl, který napsal v sérii Nathan Long a je poznat, že mu to ještě moc nešlo. Jeho další kniha – Zabíječ lidí je už o poznání lepší. Patos se nakonec dostavil a závěrečná pasáž má něco do sebe. Ale King do toho dokázal dát o maličko víc a nepsal knihy jen o zabíjení.

Výborné pokračování Čaroděje Zeměmoří. Děj se odehrává na ostrově Atuán a hlavní postavou je dívka, která se má stát hlavní kněžkou řádu. Sledujeme její zaučování, které je samo o sobě velmi poutavě napsáno, i když se toho vlastně ani moc neděje. Pak se ovšem v podzemním labyrintu pod chrámem objevuje nezvaný návštěvník (Ged) a akce nabírá obrátky. Kniha je opět napsaná (a přeložená) krásným bohatým a poetickým jazykem. Myšlenky, kterými nás, zejména v závěru, obdařují hlavní postavy jsou velmi hluboké a přitom velmi lidsky podané. Prostě se paní Le Guinové podařilo skvěle navázat na první díl.

Hrozně povrchní kniha, která má jen účel vydělat penízky a svézt se na vlně Avatar mánie. Pár hezkých obrázků z filmu a jednoodstavcové popisky zdravého člověka – zvědavce moc nevytrhnou. Bohatě stačí prolistovat ještě v knihkupectví.

Já za sebe můžu říct, že Anansiho chlapci se mi líbí zas o krapítek víc než Američtí bohové a trochu jinak (lehčeji, rozverněji, optimisticky). Propletení příběhu s šibalskými lidovými báchorkami mi prostě sedí. A vždycky když budu v ruce držet limetku, určitě si na tuhle knížku vzpomenu.

S tvorbou Johna Connollyho jsem se seznámila prostřednictvím knih o soukromém vyšetřovateli Charliem Parkerovi. Zaujaly mě temnou atmosférou, mysteriózními prvky, sympatickými postavami se správně sarkastickými hláškami a také přesahem – rozhodně se nejedná o tupé vyvražďovačky bez námětu k zamyšlení. „Mizerové“ spadají do stejného světa, ovšem jde o samostatný román s odlišnými hrdiny, proto jsem jej koupila sestře pod stromeček. Když jsem se jí po čase přeptala na dojmy, dostalo se mi pobouřeného pohledu a sdělení, že to teda asi nedočte. Následovala výměna dárku za konzumnější thriller Deana Koontze a minulý týden jsem věnovala průzkumu, proč se „Mizerové“ nelíbili. Úvodní polovina představuje poměrně náročné čtení, seznamuje s prostředím a tragickou historií ostrova Dutch, místními zvaného Sanctuary, a také s matoucím množstvím postav. Chvílemi jsem měla problémy se upamatovat, „kdo je zas, sakra, tohle?!“:-). Spousta pozornosti je věnována nejen kladným hrdinům či lidem z jejich okolí, ale také bandě zabijáků, podle kterých nese kniha název. Časem vše naštěstí zapadne na svá místa, navíc autor není jemnocitný a hráčů postupně ubývá. Navzdory zdánlivé komplikovanosti je příběh prostý: jde o klasický boj mezi týranou ženou, chránící sebe a svého syna před násilnickým manželem. Veškeré dějové odbočky pouze oddalují závěrečné střetnutí. Nechybí obvyklé ingredience Connollyho románů: temná atmosféra tentokrát s výrazně horrorovým pozadím, propracované charaktery, dialogy s černým humorem, spousta napětí a brutálních mordů. Pro jednou autor ustoupil od své oblíbené „ich-formy“, ovšem nemám pocit, že by to „Mizerům“ bylo ke škodě. Postesknout si musím spíše nad ne zcela zvládnutým finále, tohle mohlo jít určitě promyslet a vypointovat lépe. Connolly mě opět nezklamal: mušky se bezesporu najdou a k dokonalosti něco chybí, každopádně jsem se ani chvíli nenudila a prožila týden napínavých večerů. Imho by „Mizerům“ slušelo (kvalitní) filmové zpracování. 80%

Uběhl další rok po událostech ze Stříbrného trnu a temní elfové se opět chystají k útoku na království. Postavy z předchozích knih se vydávají na cestu za zničení toho největšího zla, co kdy ohrožovalo jejich zemi. Tak lze zestručnit děj posledního dílu Trhlinových válek. Klasika co? Avšak když to vezme do ruky někdo jako R.E.Feist tak je úžasná zábava. Autor má zvláštní vlastnost, kdy se po pomalejším rozjezdu vše rozrůstá do mohutného závěru, kde se může stát, že najednou nevnímáte čas a otáčíte stránku za stránkou.

Teď bych spíše doplnil poznámky ke komentáři knedleho ať je tu i pohled někoho jiného :) 1)Musím zmínit, že pasáže s Pugem a Tomasem se mi líbily nejvíc. Je to klasické velké fantasy kde návštěva podsvětí a sledování vzniku je na denním pořádku. Je to rozmáchlé a epické a pěkně to kontrastuje s „přízemnějšími“ událostmi na Midkemii. Právě výprava Aruthy a jeho družiny na sever mi přišla místy nudná. Bitva o Armengar je perfektní, nicméně rozháhlé cestování do města a z něj bylo nezáživné. 2)Nesmrtelnost postav po minulých knihách už asi nikoho nepřekvapí, ale taky jsem myslel, že Locky to nakonec nezvládne. 3)Konec mi taky nebyl nejjasnější, ale jsem to schopen odpustit za povedeně popsanou identitu Nepřítele.

Dobře čtivá post-apokalypsa. Postavy jsou super (hlavně Tryskáč a Lenička), škoda jen toho lehce ohraného námětu, nicméně se s tím autor popral ještě dobře.

Pro mě zatím nejslabší díl série, další knihy už asi číst nebudu. To, co se Duirinovi líbilo „výborně zachycená psychologie lidské komunity, podobná normálnímu životu“ mě absolutně odpuzovalo. Moc politiky, moc psychologie, moc komunitních problémů. A. C. Clarke mi prostě nesedí, snad jen „Setkání s Rámou“ se jěště dalo číst.

Pašazád som kúpil pred necelým rokom spolu s tromi knihami českých spisovateľov. Tie tri sú už dávno prečítané, Pašazád som dočítal až dnes. Skúšal som ho čítať už párkrát predtým, ale vždy po niekoľkých stranách som knihu odložil – a to o niečom svedčí. Ako ste sa už dovtípili, Pašazád mi nesadol a pritom vyzeral dosť sľubne. ZeeZee nedávno obvinený z vraždy sa dostáva do metropoly severnej Afriky, aby sa oženil, avšak zakrátko je podozrivý z ďalšej. Mal som pocit, že pôjde o pútavú exotickú detektívku, ktorá ma pohltí, avšak sklamal som sa. Z prostredia blízkej budúcnosti som sa dočkal najmä mnohých opisov budov a ulíc, miestneho jedla a oblečenia (a to na začiatku takmer každej kapitoly), ktoré som neskôr automaticky preskakoval. Príbeh tváriaci sa spočiatku zložito vďaka kapitolám, ktoré smerovali od vraždy do minulosti, ma veľmi nezaujal, ale vďaka tvrdohlavosti som knihu dočítal. Kapitoly zo Seattlu boli celkom zaujímavé, ale v knihe nakoniec nemali veľkú úlohu (tak ako aj RenSchmiss), ak ju náhodou nebudú mať v ďalších knihách trilógie. Autor ma tiež dosť naštval, keď mi zabil jediného obľúbenca (a hlavný hrdina mi stále nebol veľmi sympatický). Po prečítaní prvej časti som si povedal, že teraz sa to rozbehne, avšak nudil som sa aj naďalej a posledných dvadsať strán som neprestával preskakovať celé odstavce. Pre mňa veľké sklamanie.

Dle mého názoru nejhorší díl. Děj by se dal shrnout putování z bodu A do B, z B do C, a zpět z C do B k velkému finále. Které je navíc vyřešeno stylem, že kdyby to dotyčného napadlo dřív, mohli jsme si celou tuhle knihu ušetřit. Autorka psát umí, takže kniha je čitelná, ale dějově nezvládnutá. Doufám, že poslední díl bude stravitelnější.

Taková poněkud divná military sci-fi. U toho pojmu si představíte nějaké ty mariňáky střílející šmejd z vesmíru. Tak tohle tady teda nenajdete :-). Celé je to o velení flotile lodí ve vesmíru nepřítele a řešení jak ji dostat z pasti do přátelského vesmíru. A více než s nepřítelem novopečený admirál bojuje s vlastními podřízenými, morálkou a propagandou o jeho osobě za posledních 100 let, kdy byl považován za mrtvého. Jak už bylo zmíněno, postav je pomálu a vnitřních dilemat velitele mnoho, ale přesto je kniha mistrovsky napsána tak, že se celou dobu vůbec nenudíte. Naopak jsem nemohl přestat číst a nebýt té otravné biologické potřeby (spánek), tak jsem tu knihu dal na jeden zátah. PS: klasické dílko na pokračování, odpůrci neuzavřených příběhů budou velmi zklamáni.

Nudná vypočítavost – tak by se dala nejlépe shrnout tato kniha. Hned na začátku do vás autor napere tu největší sbírku holywoodských klišé, jakou lze vymyslet, kterou následuje půl knihy nudy v marném pokusu o vytvoření sympatického hrdiny z lidu. Místo toho se v závěru setkáte s maniakem vraždícím na potkání, který nemá žádnou opozici, takže mu ani nemáte proč držet palce při jeho masakrech. Záporňák se objeví až na konci a když se konečně začnete alespoň trošicku strachovat co se bude dít, tak je kniha utnuta v nejlepším.

Masakr! Ringo se v military sf prostě vyžívá! Čtenáři se do rukou dostává další akční, atmosférická, militaristická řežba. Není v žádném případě určena demokratům (ve významu Demokratické strany US), humanistům, milovníkům koček, levičákům a jiným lidem co nenávidí Amíky, zastáncům plošného zákazu zbraní mezi běžnou populací, islamistům a ještě několika dalším spolkům. Pokud nepatříte k výše jmenovaným a jste zároveň fandové military sf, knihu si bezesporu užijete. A to dost. Ringo prostě armádu zná a na knize je to vidět. Boje jsou dokonalé, atmosféra velmi hustá. Hlavní hrdina je sice trochu excentrik ale jen málo, a je s ním dost velká zábava. A Miller, Miller je prostě SEAL. Kniha nemá žádná nudná místa, akce od začátku do konce. Styl psaní je shodný s Chorálem před Bitvou + stejný hlášky typu „uvidíme se ve Valhale“ apod. Komu vadí když američani vyhrávaj a jsou nejlepší na světě ať to raději ani nečte:D. Pro fandy military sf naprostá povinost a já se rozhodně těším na další díl. Ještě malá poznámka: Tady je jasně vidět jaká je škoda, že Wales odpískal vydávání dalších dílů Legacy of Aldenata.

Povídka (je to vůbec povídka?) spojující děj z ostatních povídek do jednoho celku, který také uzavírá.