LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

osvěžující kniha. solidní fantasy, která neubíjí žádným klišé, má svou hloubku a přesah, spoustu kouzelných momentů (hlavně různých způsobů přechodu do podsvětí). ostře se liší ve využití mytologických momentů např. od lukjaněnka, vzniká unikátní uspořádání světa, kde se originálně řeší existence „jiného“ světa paralelního s naším. a jeho obyvatelé a důvody, proč tam jsou posunují tuto knihu výrazně mezi vážnou literaturu. autorka se velmi civilně, stručně a s nadhledem vypořádává s ruskou minulostí i přítomností. celkový dojem mi zkazil jen závěr, sice má svou sílu i opodstatněnost, ale přijdou mi nevyužité. asi dvě stránky konce jsou dosti ordinérní americký hepík, kde všichni prohlédnou a všichni najdou správnou cestu. no nic, ten zbytek je podstatně lepší.

co mě mrzí je zápas překladatelky s ruskými reáliemi psanými anglicky. většina osobních jmen (až asi na jedno) jsou ok, ale hodně pomístních jmen je zmršeno „nerozklíčováním“ anglické transkripce ruských jmen (např. z ulice tverské je tu tverskajská; ang. tverskaya)

Veľmi príjemná poviedka, rozprávaná z pohľadu Volmara a nie Loty. Príbeh o tom, ako sa vlastne Lota dostala do zaklínačskej školy. Pútavé, vtipné, a samozrejme nechýba sex. Ak bude zvyšok na podobnej (až lepšej) úrovni, mám sa na čo tešiť.

Opäť zaujímavo vystavaný príbeh s vynikajúcim rozuzlením. Logika už miestami mierne škrípe a konanie niektorých postáv je niekedy dosť nepochopiteľné (Dursleyovi, Hermiona, Snape), ale zatiaľ to moc nevadí. Taktiež vysvetľovačiek je viac než by sa patrilo. 8/10

Výborne vymyslený a spracovaný príbeh, ktorý sa stále nesie vo veľmi rozprávkovom duchu a ten podľa mňa k Potterovi sedí najviac. V oblasti dobrodružných kníh pre mladších čitateľov je to špička. 8+/10

Tenhle díl mi přišel takový velmi průměrný. High-tech prostředí mi nesedělo, idea lidské mysli putující IT systémy (a operování s pojmy jako antivir, soubor nebo kořenový adresář) mně vyloženě štvalo. A scénu „setkání s konstruktérem“ (Maurby) jsem už asi viděl v Matrixu. Přesto kniha své kvality má, líbila se mi postava Tribetta. Prostě průměr. Ale ostatním nadšení nijak neberu.

Naprostá lahůdka a dílo dosti se odlišující od ostatní sci-fi. Kniha je rozdělena do 3 částí, které jsou sice každá jiná, ale tvoří povedený celek. Vzniká zejména první díl, ve kterém se ve stopách Julese Vernea podíváme do podzemí Islandu. Druhý díl je relativně slabší, připravuje se v něm podloží pro díl třetí, odehrávající se na Marsu. Kniha je psaná formou reportáže, a pan Souček nás zaplavuje spoustou detailů, díky kterým budete mít problém odlišit realitu od fikce. Někomu možná nepůjdou na rozum „soudruzi,“ ale vůbec to knize neubírá na zajímavosti. Originální je také popis mimozemského života. Vřele doporučuji.

Stejně dobré a akční jako minule. Po předchozích potížích v městě Miiska je ústřední dvojice pozvána do hlavní metropole, kde podle všeho řádí upír. A ne jen jeden. Každá kapitola má něco do sebe a nejsou nijak zvlášť dlouhé. Navíc upíři tu nejsou vyloženě záporné postavy a někdy mi jich bylo i líto. Autoři si dávají na čas s rozplétáním hlavní zápletky, ale v příštím díle by to mělo být už mnohem lepší.

Třetí díl „Hradebních mýtů“ nás opět zavádí do Čtyřzemí a zcela odsouvá do pozadí předchozí putování k ostrovu Triss. Eszajové mají nový plán, jak zasadit Hmyzu drtivý úder: Architekt Kruhu Jinovatka postavila monumentální přehradu, aby bylo možno zaplavit Papírové kraje a získat zpět ztracená území. Ovšem pečlivé plány se rozejdou s realitou a čtenáře místo bezproblémového otevření stavidel čeká úporný, nelítostný boj. Pečlivá pozornost je však také jako vždy věnována postavám; sledujeme rozkol mezi Lučištníkem Bleskem a jeho dospívající dcerou Kyan, poznáme Bleskovu dávnou lásku, nahlédneme do začátků Léčitelky Kapky, Císař San rovněž poodhalí pár tajemství… a pochopitelně nesmí chybět náš obvyklý průvodce – létající Posel Jant. Tentokrát nehraje v událostech podstatnou roli, je spíše pozorovatelem, přesto udržuje čtenáře v napětí, zda dokáže odolat své závislosti na drogách. A měl by to čtenář vůbec chtít? Vždyť právě skolopendium umožňuje přístup do roztodivných světů Přesunu… na druhou stranu s „čistým“ Jantem se lépe ztotožňuje; je s ním větší zábava, když není zmítaný výčitkami a rozklepaný touhou po dávce. Snad neprozradím příliš sdělením, že autorka nás do Přesunu přece jen vezme, byť jaksi násilně, nedomyšleně a nejspíš jen z povinnosti (ať se čtenáři necítí ochuzeni o new weird aspekt). Další mírnou výtkou je občasná ukecanost v první třetině knihy – po úvodním masakru přichází asi 60–70 stran úvah, vztahů a pitvání pocitů. Tuhle ne až tak dynamickou část bohatě vynahradí druhá polovina, ve které se stáváme svědky monumentální bitvy. Steph Swainston si v popisech krvavé řeže nijak nezadá s muži, dokáže bitevní pole vylíčit velmi autenticky. Sugestivní jsou i popisy Jantova létání, s citem pro detail uvidíme krajinu, města i jednotlivé stavby… a budeme si přát mít křídla:-). S povděkem pak kvituji potlačení romantických prvků na minimum, tolik netypické pro spisovatelky:-). Posledních 30 stran knihy je věnováno Bleskovi a Kyan, autorka mě rozuzlením jejich vztahu nepřekvapila, nicméně jiný závěr by působil nejspíš divně. Ne všechny dějové linie se uspokojivě uzavřou, něco je pouze naznačeno a vnímám skuliny pro možné pokračování „Hradebních mýtů“. No, pokud by si udrželo čtivost a úroveň této trilogie, rozhodně by mi nevadilo se do světa Steph Swainston vrátit. 79%

Klasická romantická fantasy se zakázanou láskou, bojem hodného severu se zlým a zkaženým jihem a vůbec všichni co mají po krk těch optimistických fantasy, by se této knize měli zdaleka vyhnout. Na druhou stranu děj se netočí jen kolem oněch milenců, ale máme tu i další méně kladné a trochu více realistické postavy a náznaky, že by se to možná mohlo i trošku více zvrtnout do temnějšího rázu.

Skvělá povídka, jejíž největší klad je poutavé prostředí. Zatímco předchozí dvě povídky trpěly špatným vykreslením prostředí, o této se to určitě říci nedá…

Nejvíc na mě působila atmosféra města a veskrze i atmosféra města. Jemné a droboučké náznaky, které vytváří působivou mozaiku – na můj vkus možná příliš „utlučené“ příběhem. Osobně bych předpokládal větší vměšování Němců, ale budiž ;-) Kromě toho je to příjemná detktivka, mix kultur i žánrů, zajímavý hrdina a hlavně ten svět…

Strhující thriller, v němž Dan Brown poprvé představil harvardského profesora symbologie Roberta Langdona, se odehrává na horké římské a vatikánské půdě. Z výzkumného střediska ve švýcarském CERNu byla ukradena antihmota, nejnovější fyzikální objev, který však za 24 hodin po svém ukradení s brutálními následky vybouchne. Za vraždou jejího stvořitele a jejím odcizením pravděpodobně stojí tajné bratrstvo, tzv. ilumináti, kteří od prvopočátku mají jediný cíl – zničit katolickou církev. Zatímco v Sixtinské kapli se scházejí kardinálové, aby zvolili nového papeže, Švýcarská garda pročesává území Vatikánu a hledá kontejner s ukradenou antihmotou, na němž nemilosrdně odtikávají poslední hodiny. Jak se zdá, jedinou nadějí je projít iluminátskou Stezkou osvícení, jejíž rozcestníky jsou rozesety po celém Římě, a pokusit se neznámého vraha chytit dřív, než bude pozdě. Robert Langdon společně s Vittorií, dcerou zavražděného fyzika, se tohoto úkolu ujímá.
Skvělému a svižnému příběhu nechybí pořádná dávka akce a napětí a vrahovy brutální činy ještě umocňuje církevní prostředí Svatého města. A ve chvíli, kdy už se zdá všechno naprosto jasné, se děj nečekaně zlomí. Víc už čtenář od knihy ani nemůže chtít.

Sci-fi zrovna moc nečtu, ale je to spíš kvůli mé zálibě v jiných žánrech, nic proti vesmírným příběhům nemám. Tenhle počin českého autora Shigora Birdmana mě však příliš nenadchl. Nejen, že jazykové prvky ve většině případů nefungují, ale samotný děj není nic moc.
Elitní lidská bojová jednotka pod vedením majora Nowaka je nucena s tajným a velmi vzácným nákladem přistát na vzdálené planetě plné nepřátel. Je třeba přežít, pořádně to nepřátelům nandat a utéct. To vše samozřejmě v uvedeném pořadí.
Samotný příběh je místy nelogický a má spíše tendenci stagnovat. A tak se pořádné akce a hlavně zábavy čtenář dočká až ve chvíli, kdy se majoru Nowakovi podaří z planety dostat. Poslední třetinu knihy bych se odvážil označit jako strhující, ale ta předehra před ní trvá příliš dlouho. Když navíc z charakterů stojí za zmínku snad jen ruský zabiják Igor…

Jméno Adam Andres je pseudonymem jedné z předních českých autorek fantasy, Veroniky Válkové, která nám v Hrútvangu předkládá další příhody z jejího fiktivního fantasy světa.
Hrútvang je legendární meč, který mezi sebou dědí z pokolení na pokolení Pánové draků. Může se zdát nesmyslné, že meč je v držení draků, ale Pánové draků a jejich potomci požívají zvláštní výsady. Mohou se libovolně proměňovat v lidi a zase zpět v draky. Samotný meč Hrútvang je pro ně však spíše prokletím, protože po jediném škrábnutí tímto mečem jakýkoliv drak okamžitě umírá. Nejhorší ovšem je, že se Hrútvang nedopatřením dostává do rukou závistivému bratru předchozího Pána draků, Gunnlaugovi, který se jej rozhodne použít proti svým synovcům a neteři, dědicům dračího trůnu.
Ačkoliv se jednotliví členové dračí rodiny naučí časem obezřetnosti, nebezpečí ze strany zákeřného strýce na ně čeká na těch nejméně pravděpodobných místech. Je jasné, že strýce, který tolik prahne po moci a vládě, bude muset někdo zastavit.
Osudy jednotlivých draků se proplétají se životy nejrůznějších smrtelníků a navzájem se významně ovlivňují. Autorka nám je pak předkládá ve formě zcela čisté fantasy, která však místy působí spíše dojmem vyprávěného dobrodružství pro některou z populárních RPG her.
Jednotlivé postavy jsou spíše průměrnými bojovníky na bitevním poli autorky než uvěřitelnými a sympatickými hrdiny, a tak čtenář ocení hlavně příznačný svižný spád celého příběhu. Prostě nic světoborného.

Dvojdielna Hvězda bola posledným nevybaveným účtom s mojim obľúbeným spisovateľom Robertom Fabianom. Dosť dlho som prečítanie odkladal, až som sa do nej pustil po skompletovaní Fabianovej tvorby. A aká bola? Dosť iná. A subjektívne aj slabšia než ostatné knihy (aj keď sa to vo výsledku veľmi neodrazilo :)). Asi mi viac sadnú Fabianove military diely, ale aj tak by sa mi Hvězda (a hlavne 01) čítala lepšie, ak by bola chudšia o niektoré pasáže, ktoré príbeh veľmi neposúvali vpred, napr. časté prepady v bočných uličkách. Aj tak som za túto dvojknihu vďačný, pretože som sa dočkal prepojenia s prvotinou RF (a tu som pocítil smútok a sklamanie (nie však z knihy, ale osudu postáv z prepojenej knihy)) a ďalšieho mimozemského tajomstva a aj miernej nádeje, že príbeh Johna Dormera bude pokračovať. Zaujímalo by ma, ako to dopadlo s Dormerovou osudovou ženou.

Na záver musím pochváliť celkovo tvorbu Roberta Fabiana – perfektne vycvičení mariňáci, drsný svet špinavej budúcnosti, parádna napínavá akcia, mimozemské zlo a hra s tajomstvom podporená prepojeniami, ktoré spájajú celú tvorbu RF do jedného nádherného celku… nádhera :) Teším sa na Dies irae.

Co by nám asi chtěli vzkázat delfíni, pokud by měli rozvinutou inteligenci a společnost vyspělejší než lidstvo?
Další z řady Bissonových krátkých vypointovaných povídek v této povídkové sbírce.

Jak se vypořádat se škodlivinami, pokud je dokážeme transformovat do jediného koblížku?

Ze začátku až příliš zmatené, přeplněné nejrůznějšími nápady a nepochopitelné. Sice jsem se brzy zorientoval a dočetl povídku s chutí, ale začátek je fakt nic moc…

Výborné pokračování Pustin které jsem si opravdu vychutnal. Rád jsem si přečetl o Rolandově minulosti (i když prozatím jen krátký časový úsek) a bral jsem to jako příjemnou oddechovku. Vyborně napsaný díl, který Vás i přes svoji trochu zbytečnou délku chytne a nepustí. Váhal jsem docela dlouho jestli mám dát 90% nebo 100%. Protože jak tady zaznělo, měl jsem také trochu pocit „konečně dočteno“. Ale s odstupem zjišťuji, že mi tento díl sedl, kromě té mírné roztahanosti mu nemám po dějové stránce co vytknout. Takže plný počet.

Rozhodně lepší než seriálová podoba. Nemá to tu děsnou odnož s Maryann. Kromě toho, že Sookie pomáhá hledat ztraceného upíra v Dallasu, tak taky pomáhá řešit vraždu Lafayeta. A Jason neutíká ke Společenstvu Slunce.

Ve 29. století dochází uhlí a Společnost saharského slunce se chystá využívat sluneční energii na této poušti a vyřešit tak světovou energetickou krizi. To se ale nelíbí Uhelnému svazu, který díky monopolu prakticky ovládá svět a proto intrikuje proti Společnosti. Román ve kterém jsou ti Zlí opravdový padouši a ti Dobří opravdu lidumilní. Zajímavé je rozvržení sil ve světě, který je v podstatě ovládán nadnárodními korporacemi. Na to, kdy se děj odehrává autor nějak zapomněl na technologický pokrok, a vrcholem (kromě tedy vynálezu jakéhosi elektrolytu který dokáže efektivně přeměnit energii slunce na elektrickou energii), je bezdrátové spojení vysílačkami. Takže hlavním námětem jsou intriky, jejich provádění, popřípadě odhalování a nechybí tu ani osudová láska s překážkami. Mezitím pak autor občas zafilozofuje nad podstatou člověčenstva. Tvrdit, že se na tomhle díle nepodepsal čas by byla lež, jsou knihy a autoři té doby kteří jsou i v současné době čtivější. Přeci jenom pět se stránek není málo (a to je ten nejkratší díl trilogie), takže přečtení nějakou dobu trvá. Tenhle román je dnes zajímavý asi jen pro nadšence a badatele staré české sci-fi, k jejímž praotcům je Hrubý díky trilogii řazen. Přes všechny výtky se můžete celkem dobře pobavit, musíte být ale přepnuti na tu správnou vlnu.

Průměrná povídka se zajímavými nápady, ale ne příliš dobrým zpracováním. Líbí se mi myšlenka domu, u něhož budete-li postupovat od nejnovějšího patra směrem k základům, vychutnáte si jeho historii a vzpomínky na minulost.

Poměrně dlouhé vyprávění o hledání Vlada Draculy v sobě míchá několik žánrů, od thrilleru přes detektivku až po cestopis. Trochu mi to připomínalo Brownovu Šifru tím postupným hledáním indicií a pátráním v historii.

rozhodne neurazi, nektere hlasky a sitace jsou dost dobre.

Poutavý příběh + sympatické postavy = skvělá kniha. Tohle je skvělý příklad odpočinkové knihy, která sice nedisponuje přehršlí pestrých nápadů, ale dokonalé vás pohltí. Přečetl jsem ji jedním dechem a vždy když jsem ji musel odložit, nemohl jsem se dočkat až se k ní zase vrátím. Asi největším kladem je opravdu charismatická hlavní hrdinka. Čekal jsem někoho ve stylu Tiny Salo, ale Mercy je člověk (tedy kožoměnec), který problémy řeší spíše hlavou než hrubou silou. Škoda, že ke konci kniha trochu ztratila dech, jako by to autorka už chtěla mít za sebou. Celkově velmi pozitivní dojem to už ale neovlivní. Ano, je to „spotřební fantasy“ a já jsem spásač konzumního braku. Ale jsem na to hrdý :)

Příjemná povídka, která mě docela tvrdě probudila. Vždycky jsem si myslel, že space opera se neobejde bez přehršle nejrůznější techniky a soubojů vesmírných lodí, a přesně tohle v Zachránit Tiamaat určitě nenajdete :-) Ale jak jsem řekl, čtivá povídka, jen mohla být trochu delší a více se věnovat jednotlivým charakterům, protože právě postavy jsou její nejdůležitější složkou.

Příjemná oddechovka určená spíše pro děti, byť i ty větší. Děj pěkně ubíhá, slohu bych nic nevytýkala a co se nápadu týče, není vůbec špatný (i když zdaleka ne originální). Zkrátka pěkná a celkem nenáročná pohádka na dobrou noc.

Poslední kniha veleznámé série dopadla přesně podle mých (nej)černějších očekávání.

Začněme od toho pozitivnějšího. Tím je sloh, bezpochyby kvalitní.
O něco hůř na tom bude čtivost a spád, které si, hlavně v první polovině, sem-tam vezmou volno.
Děj byl přinejmenším snadno odhadnutelný. Už po přečtení předešlého dílu mi bylo jasné:

1. kdo (pokud vůbec někdo) z ústřední dvojice hrdina × záporák pomaže pod kytičky
2. jestli je Sev „sviňa“, nebo chudák
3. kdo si koho vezme
4. že mé, prozatím neodstraněné, oblíbené postavy dlouho nepřežijí
5. atd.

   Celkově kniha vyzněla možná až příliš happyendově. „Ok, pár našich umřelo, ale nepřátele jsme napravili, nebo popravili. (Skoro) každý se šťastně vdá/ožení, založí si vééélikou rodinku a… na filmovém plátně se to bude výborně vyjímat.“

nechal jsem se namlsat jednou barkerovou povídkou – městy v horách, a rozhodl se přečíst si víc. tož, jsem zklamán. barkerovi nelze upřít fantazii, jeho náměty jsou většinou skvělé. podstatně horší už bývá zpracování. autor se snaží vyhýbat otřelosti, ale nějak se nedaří. často pracuje jen se zděšením a plní mysl čtenáře explicitním a polopatickým násilím bez přesahu, beze smyslu jiného než kocháním se jím. to mě nebere, krvavá pornografie mi nic neříká, nejsem sadista. v tom málu povídek, kde se odvrací od čistě žánrových propriet a používá hrůzu, tam je nejlepší. a hlavně, v okamžiku, když se pokusí zasadit příběh do kontextu světa, bytí, života, tehdy dosahuje nejlepšího účinku, jenže žel často to není. přesto nelituju. i ty tři čtyři dobré povídky za to stály.

pozoruhodný námět a celkem dobré zpracování. zase tomu ale něco chybí, to něco je sevřenost, disciplína tvůrce příběhu nenechat ho laterální difuzí rozpliznout do nemastné neslané skvrny. naštěstí jsem byl ušetřen zprofanovaných hororových klišé a to přidalo * na hodnocení.

dtto jako zpověď rubáše, celkem originální myšlenka v pozadí příběhu, ale zbytek postrádá vše zajímavé – žádné napětí, žádný náboj a žádné vyústění. promrhaný nápad.

velmi originální námět, příběh ale k uzoufání nudný a schematický.

Kniha výborná. Ve filmovém provedení pod názvem „Relic“ je to mírně slabší.

http://www.csfd.cz/film/4634-relic-relic-the/?text=112968

Tenhle díl mi přišel o dost lepší než díl první, snad proto, že už jsem si zvykl na Petřin styl a užíval si příběh. Nevím čím to, ale oproti Majklovi a Vlaskovi mi tento příběh přišel více akční než Sladká jak krev. I zde Tina řeší kriminální případ, který je ale část knihy odstaven na druhou kolej, zatímco na tu první se dere příběh Tiny a jejího otce a pokud je to autorčin záměr, pak je pravděpodobné, že kriminální zápletky jsou opravdu jen „doplňkem“ k příběhu daleko většímu. Ve zkratce mi přišlo, že je v tomto díle více akce, upířího křiku, vlkodlaků a rodinných šarvátek. Tina získává na moci, aniž by si to nějak zvlášť uvědomovala, stále se jí nedostává dost spánku, a chová se snad ještě více povýšeně a namyšleně, než kdy dříve. Je zde taky vysvětlen vztah upírů a vlkodlaků (Tinino „Zeno, k noze!“ mě opravdu dostalo :) ). Osobně jsem hodně zvědavý, jak se děj bude vyvíjet v dalších dílech.

Fajn oddechovka, na jeden či dva podzimní večery. Tanya Huffová mě dokázala vtáhnout do děje hned na počátku vyprávění, v prostředku to bylo trochu horší a na konci, kdy děj gradoval, jsem se opět plně ponořil. Hrdinové jsou sympatičtí, obzvlášť Henry mi hned přirostl k srdci, asi hlavně proto, že ho nekousla radioaktivní veverka a celou dobu nešplhal po stromech, co se postavy Vicky týče, tam už to bylo trochu horší. Jednak kvůli jejím úvahám o tom, že za tím vším už od začátku stojí upír, jednak proto, že byla prostě na ženskou moc drsná. Nicméně jsem byl spokojený, protože ve výsledku kniha svůj účel pobavit čtenáře plní na 110% Už teď uvažiji o tom, že se hned pustím do druhého dílu.

Za zmínku stojí excelentní Výdech a „broučkiáda“ o zvířatech a lidech, jinak spíš podprůměr.

zase něco pořádného. barker se opět pokusil o něco jiného, než je většina jeho povídek a celkem se zadařilo. nebýt několika manýristicky nechutných poznámek a nedotaženého hlavního námětu s dávnými obyvateli anglie, pak by to byla bomba.

Výborná kniha. Snad první japonská kniha z japonských reálií psaná tak, že je srozumitelná i pro Evropana. Iniciační cesta mladého Japonce, která se protne se snahou retardovaného staříka zastavit zlo, které nedávno objevil. Zajímavý příběh místy kořeněný humorem, úžasné postavy (pan Nakata, pan/nepan Óšima) i děj který ani na chvíli nenudí, ač není nijak dramaticky nabit akcí. Navíc kniha, která v člověku nějakou dobu zůstane. Super.

O něco méně perverzností než je u pana Zábrodského obvyklé, o něco více smysluplného děje, provařený motiv i pointa, jinak vcelku čtivé. Neurazí, ale ani neutkví v paměti.

Skvělá povídka, kde není až tak důležité, co se odehrává na povrchu. Náznaky, intriky, politika, k tomu výborné postavy rozvíjející příběh z Vosku.