LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

dobře napsaná počáteční a střední hra, zajímavý námět (byť také maličko ohraný, ale který není?), žel zakončený dosti rozplizlou a ukecanou pointou, která srazila dolů dynamiku a náboj předtím pracně budovaného napětí. škoda.

Možná je hloupé psát, že tomuto dílu dávám „jen“ 90%, ale ve srovnání s Hrou o trůny je Střet králů slabší. A přitom je v něm víc snad všeho. Intrik, boje, zrady a ano … hlavně králů. Mimoto též postav a bohužel i přes Martinovo mistrovství vykreslit opravdu životné a uvěřitelné charaktery, jsem měl občas problém, vzpomenout si, která že to je vedlejší postava a co udělala předtím (v hlavních, přestože jich je hromada, se ale vyznáte bez sebemenších problémů). Pořád se ale jedná o nejlepší fantasy ságu (nepočítaje klasiku klasik od jiného R. R.), kterou jsem kdy četl. Martin je prostě úžasný spisovatel, který dokáže obsadit svůj svět skvělými postavami (přestože je často staví proti sobě), ke kterým se ale často chová až neuvěřitelně krutě. Bohužel, svědčí to příběhu a tak to nelze než oplakat a číst dál… Ona vás ta kniha totiž chytne, nepustí a nakonci vyplivne. A přestože se toho na té spoustě stran stane hromada, na většinu otázek odpovědi nedostanete a naopak jich ještě spousta přibude. Nezbývá, než sáhnout po dalším dílu.

Skvěle napsáno. Z knihy se mi zdá, že vznikla spojením samostatně vzniklých povídek – každá z nich má výraznou pointu typickou pro samostatné povídky. Malinko mi vadilo, že některé tajemné skutečnosti světa Pohraničí se zde prostě natvrdo řeknou (třeba kolem Pterrů) se všemi detaily. Doufal jsem, že budou roztroušené po všech románech a čtenář si je bude muset posbírat ze střípků. To ale neubírá knize na čtivosti, je skvělá.

Po dlouhé době na mě dýchl duch verneovek a navíc tam, kde jsem ho nečekal. Clarkové se podařilo stvořit velmí yvláštní knížku. Ač se zdá, že v ní čas neplyne příliš rychle a prakticky nic se neděje, opak je pravdou. Nespočet postav se proplétá anglickou společností i napoleonskými válkami a vytváři tak neskutečně poutavou mozaiku příběhů – tu smutných, tu veselých a velmi často originálně zabalených. Velkým plusem knihy je i to, že ač pojednává o studiu magie, tak se čtenář nemusí bát, že na každém kroku narazí na uhrovité studenty, kteří berou boj se zlem jako hru. Jonathan Strange i pan Norrel jsou gentlemani každým coulem a sluší jim to víc, než nejmodernější létající koště.

Docela solidne kniha, je6 v8s uchv8t9, tedz aspon mne uchvatila. POZNAVATE PROSTREDI lovkzne upiru. Dle meho nayoru velice povedena kniha.

další obehraný námět. a ani tentokrát ivan mls nepřekvapil. závěrečný žertík by možná v hospodě u piva uspěl, ale na tuto povídku je to velmi slabé…

až neuvěřitelně neoriginální a profláklý námět, zpracovaný celkem obstojně; na místní poměry. jenže, má tahle povídka šanci se uplatnit jinde, než jen v tomto sborníku?

opět jeden dětinský žertík. a k tomu samé klišé o bádání jako ze SF 30tých let. nějaký nápad? nevím, ale já ho nenašel.

neboť vše se u tak krátkého dílka odvíjí převážně od pointy, i tady jsem zklamán. pointa je překvapivá, ale jen tím, že čtenář jen obtížně může poznat, co je na ní tak výrazného, že ji autorka použila. sám text je napsán víceméně dobře, ale nic extra zajímavého se mi najít také nepovedlo.

spíše než o mikropovídku jde o nepovedený a dosti dětinský žert. zajímavé téma = 0, zajímavá pointa = 0 ⇒ 0 bodov.

nápad s paraměsty je kongeniální a stejně tak i jeho líčení v příběhu a použití pro fabulaci. klobouk dolů. miéville jako detektivkář taky celkem dobrý, ale… jeho policajti jsou civilní a normální, jenže někdy jednají ne zrovna tak, jak bych čekal. i když, koho to zajímá, krom mě, že? ;) ale právě jisté rozpory ve vnitřní logice jednání postav a dosti uspěchaný závěr mě vedly k nižšímu hodnocení. nedejte se tím mýlit, i tak jde o fantastický příběh, se vším všudy. a miévillovy společenské a politické postřehy mi tentokrát takřka 100% sedly.

redakční práce českého vydání se mi zdá odbytá. narazil jsem na pár zásadnějších chyb (viz diskuze), text také ale celkem často škobrtá. chtělo by to podrobnější srovnání s originálem (ten /zatím/ nevlastním), jinak nejsem schopen být přesnější.

Pro mě je kniha docela zklamáním. Už podle názvu „Legie nesmrtelných“ jsem čekal opravdu více. Nebýt čtyř povídek z celkových deseti: Steven Erikson – Zdraví mrtví 100%, Miroslav Žamboch – Na válečné stezce 90%, Raymond E. Feist – Kurýr 70%, Petra Neomillnerová – Zmetek z temnot 70%, hodnotil bych celkově jako podprůměrnou knihu. Ostatní povídky mě nijak neoslnily a ani nejsou bůhvíjak originální. Jako fanda Eriksona jsem si tuto knihu musel přečíst. A vlastně jen díky němu a Žambochovi toho nelituji.

Nejsilnější povídka z celé knihy „Legie nesmrtelných“. Jak píše Bordog, už varování v úvodu Vás upoutá: „Varování všem fašistům přes životní styl. Nečtěte to, nebo oslepnete.“ V povídce jsou situace a hlášky, u kterých jsem se pěkně zasmál:o) Povídka není pouze o černém humoru, ale prináší i filozofický podtext o civilizaci!

ukázka: „Touha po dobru, pane Reese, vede k svědomitosti, která následně vede k licoměmému pokrytectví, z něhož se rodí nesnášenlivost, po níž rychle následuje nelítostné odsuzování, které rychle vystřídá tvrdé trestání vyvolávající všeobecný strach a paranoiu, vrcholící nakonec ve vzpouře mající za následek chaos, rozpad a úplný konec civilizace.“

ukázka: „Dobrý život a zdraví, jak říkáte, vedou k blahu. Jenomže blaho je relativní pojem závislý na okolnostech. Výhody jsou vnímány a poměřovány na kontrastech. V každém případě je výsledkem samolibost a z ní pramenící přání, aby se ti, kteří jsou považováni za méně čisté, méně šťastné – neosvícené, chcete-li – přizpůsobili. Jenomže takové přizpůsobování vede k nudě a následně k lhostejnosti. A z lhostejnosti, pane Reese, přirozeně vzniká rozklad a s ním opět konec civilizace.“

Pro mně osobně kniha roku. Autor ji psal zjevně pod vlivem 9/11. V dějové rovině jde o příběh ze světa kde vládne islám (díky úspěšným teroristickým útokům na západní civilizaci), v myšlenkové rovině je to pak o manipulativnosti náboženství, o tom že hlava každé církve se stará především o to aby kryla vlastní špínu a udržovala své ovečky v nevědomosti. Pan Komárek se mi přesně trefil do noty, plný počet. Bonusem navíc jsou české reálie, byť vlivem Islámu často k nepoznání.

Přijemná osvěžující humorná hříčka, kde jde vidět, že i v budoucnosti budou probíhat stejné podvody jako dneska :-)

Po první půlce jsem to viděl tak na odpad, maximálně na jednu hvězdičku. Zábrodský píše strašně zmateně, přeskakuje v ději a musí toho čtenáři říct tolik, že mu vlastně neřekne absolutně nic. Autor, ale následovně plynule přechází ze sci-fi do mírného psychologického hororu a to je patrně ta jediná věc, která je na povídce zajímavá. Takže na závěr – nápad dobrý, zpracování strašné a na závěr chyby v logice tento potenciálně dobrý příběh shazují do hlubin.

Rozhodně nejlepší česká fantasy sága.

KNihu jsem přečetl-no, ze zatajenám dechemne-to bych musel být Tobiáš Jánský nebo někdo jemu podobný. Jedna z nejlepších českých sci-fi/fantasy knih, kterou si prostě musíte zamilovat.

Tak to mě opravdu nadchlo, úžasný příběh a hlavně neuvěřitelně čtivý a dobře napsaný. Těším se na další díly.

Druhý díl je mírně horší než první, ale draků si tu užijete opravdu dosytosti.

Temeraira chtějí v Číně, odkud pochází, protože byl původně určen jako dar Mapoleonovi. Většinu knihy tráví na lodi, kde si ho na svoji stranu chce získat čínský princ a jeho rádci a přepadne je vodní nestvůra, ale nakonec stejně dorazí do Číny. Zde Temeraire vidí z jakou péčí se Číňané starají o draky.

Kniha v mnohém připomíná kýčovité americké seriály (alespoň děj odehrávající se v našem reálném světě), ale to, jak čtivě a působivě ji autor napsal, je obdivuhodné. Svět Rondua je trochu „pratchettovsky“ napsán (v mnohém velká kopírka), ale jinak se budu na další Carrollovy knihy těšit.

Stablefordova kniha rozhodně není pro všechny. Rozhodně je pro ty, kteří se vyžívají v biologii a dlouhých filosofických úvahách. Zbytek se většinou bude nudit (viz. ostatní komentáře). Kdo doufají v nějaké bitvy pod pojmem upíři, bude spíše zklamán. Že je ale Říše strachu svým způsobem mistrovské dílo, se autorovi nedá upřít.

Westernová Větrná hůrka natažená do obludných rozměrů.. ale nejvíc mě mrzí, že první věc, která mě napadla po dočtení, bylo: tak už to mám konečně za sebou!! Ubrat tak 200 stran.. a s pár momenty si dát víc záležet, tak by to bylo „krásné“

Kategorie nonfiction?

Povídka to sice není, ale i úvody ke knihám sem koneckonců patří ;-).

Zvláštní kniha, budu si muset od Palahniuka přečíst i něco jiného abych zjistil jestli takhle píše pořád. Přemýšlivě, ironicky, vtipně a zároveň smutně a znechuceně. Program pro přeživší je vlastně příběhem dlouho odkládané sebevraždy člena jedné prapodivné sekty kdesi v Americe. Autor v knize zlehka uvažuje nad tématem normality – je normální to, co se přirozené, vstřícné a pokorné, nebo „většinový svět“ ve kterém žijem? Kniha se mi velmi dobře četla a jen autorův styl kterému jsem nepřišel úplně na chuť mi brání dát plné hodnocení. Ale třeba to po přečtení dalších kousků tohoto autora změním.

Zajímavá a krátka povídka, která mě docela překvapila drsným novým pohledem na rodiny Monteků a Capuletů.

Výborná a docela rozsáhlá povídka plná magie a nájemných vrahů. Podivuhodné město plné čarodějů a assasinů, které na vás při čtení dýchne svojí atmosférou magie a smrti. A jak píše již v předchozím komentáři Majk, s docela rychlým koncem, který mohl být trošičku vláčnější. Ale i přes rychlý konec hodnotím na plný počet.

Skvelá poviedková zbierka, na ktorej mi vadila práve jedna vec – poradie poviedok. Prvá poviedka Mé oči se za mnou zavřely je geniálna. Zatiaľ som nečítal poviedku, ktorá by ju dokázala zatieniť. A v tom je kameň úrazu. Pretože je prvá a najlepšia, v ďalších poviedkach očakávate niečo podobne geniálne (aspoň v mojom prípade). Túto zbierku som dočítal dnes a to po viac než roku od prečítania prvej poviedky. Zvyšné poviedky jednoducho na prvú nestačia, ale nie sú zlé. Tak teda Mé oči se za mnou zavřely – príbeh o komunite slepých a hluchých ľudí, ktorí si vytvorili vlastný jazyk – reč tela – opisovaný normálnym človekom. Fascinujúca a nezabudnuteľná poviedka ma dokonale ohromila, záverečnú vetu si pamätám od prvého prečítania… jednoducho krása. Létajíci komando je krátka, akčnejšia poviedka, ktorá vás prekvapí silnou pointou o zlom osude ľudstva. Překupník je zas spočiatku (zdanlivo) príbeh o hľadaní novej obete pedofila, ale o tom to nie je. Nakoniec zistíte, že poviedka je práve veľmi ľudská a dokazuje, že človek nedokáže žiť bez niekoho blízkeho. Vrah barbie zas ukazuje dokonalú uniformovanosť komunity rovnakých „ľudí“, kde jeden z členov bol zavraždený. Ako zatknete pravého páchateľa, keď ho nerozoznáte od stoviek iných – odsúdiť spoločnosť nemôžete. A záverečná Press Enter je ľúbostná detektívka o veteránovi z Vietnamu a jeho šikmookej priateľke, šmrcnutá cyberpunkom a v závere totálnou paranoiou. Všetky poviedky majú na sebe štítok originality, zaujímavých tém a erotického podtónu. Ale o erotiku v tomto prípade vôbec nejde. S touto zbierkou by sa mal zoznámiť každý, kto má rád vyššie spomenuté kvality :) Len Mé oči se za mnou zavřely čítajte ako posledné, inak si zvyšné poviedky tak nevychutnáte.

Nádherný pohádkový příběh z dob, kdy psi mluvili, krajem se proháněli obři a draci. Povídka je psaná krásným jazykem (občas i latinou.) Setkáme se vychytralým a trošku taky zbabělým sedlákem Jiljím, který se díky svému charakteru a souhře náhod vypracuje až do vládnoucí třídy. Nezapomenutelné jsou i pasáže týkající se jeho hafíka. TOP 10.

Kniha nabitá nevšedními myšlenkami. Card stejně jako v případě Descolady vytvořil svět, který stojí na novátorském a propracovaném biologickém základu. Byl jsem dějem naprosto pohlcen. Hlavní postava (a vlastně nejen ona) svou vůlí bojuje s osudem. Nápady s Hlavami, biologickou přeměnou, výchova Hypomené, postavy vykreslené velmi plasticky a uvěřitelně a gradace děje, to všechno dělá z této knihy klenot. Minus vidím v malém rozsahu. Taková snůška originálních nápadů by dozajista snesla větší rozsah.

Tak tato kniha určitě nepatří k mistrovým majstrštykům, ale proč ji nezmínit když už jsem po ni na dovolené sáhl. Během čtení mi vrtalo hlavou, proč mi Hvězda jihu připomíná Asimovovu sérii o Lucky Starrovi, až mi to došlo – je to ona do očí bijící snaha poučit čtenáře, přičemž příběh je jen tak nedbale nabalen okolo. Cílem knihy zkrátka bylo zaplnit další místečko na Vernově cestopisné mapě (tentokrát jižní Afrika) a, když už tam autor byl, sdělit čtenáři něco o diamantech. Vznikl tedy cestopis z jižní Afriky s diamantovou detektivní zápletkou. Fantastický prvek zde měl velmi namále, ale nakonec se našel (POZOR SPOILER: „sebevražda“ diamantu). Abych to shrnul: nic objevného, ale jako lehké čtení na večery to není špatné.

Je to už dlouho co jsem tuhle knížku četl, ale i přesto na ni celkem často vzpomínám. To že patří do mých top10 mluví snad za vše. Greg zde čtenářům předkládá užasný okouzlující svět bez zločinu, kde jeden spisovatel spáchá hromadnou vraždu všech svých následovníků. Nejvíce jsem se těšil na finální ponoření do mysli psychopata a i to předčilo všechna má očekávání. Prostě kniha mého srdce :-)

Klasický Bear, takže i když se jedná o hard-SF spíše se připravte na ponoření do hlubokého oceánu vědomí. A Greg si teď nevzal na paškál nic jiného než vzájemný kontakt dvou ras po staletích bojů. Naprosto chápu čtenáře, které autor nijak neoslovil, nebo se jim naopak znechutil. Jenže mě přijde autorův styl psaní prostě božský – budoucnost tak vzdálená, že jej člověk dokáže stěží pochopit, to byla vždycky moje krevní skupina. A já teď jenom napjatě čekám jak celý příběh dopadne.

Jako je to Resnick, takže žádná hrubá chyba se v logice, atmosféře nebo pointě povídky nevyskutuje. Jenom prostě námět mě nechal absolutně chladným a netečným. Prostě celý příběh mě zaujal asi jako 80-ti letá vietnamská prostitutka (člověk se na to nemůže ani dívat). Takže ty dvě hvězdičky jenom za to, že je Resnick.

Jedná se o „původního“ Conana od jednoho z autorské trojice, která rozšířila a zvěčnila kult Howardova bijce. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že takové fantasy se prostě už nepíšou :-) pokud si chcete odpočinout u jednoduchého, ale přesto napínavého příběhu nemůžu vám doporučit nic jiného. Hodnotím to, ale s ohledem na rok vydání, takže s tím počítejte :-)

Kniha o pěti dětech, které jednoho večera potkají umírajícího mimozemšťana a získají od něj schopnost přeměny na zvířata. A samozřejmě tak musí zachránit planetu. Že to zní jako blábol? Ano, opravdu to tak je. Kniha je neskutečně hloupá a jednoduchá. Je určena především pro děti, i když některé pasáže mi do dětské literatury příliš nepasovaly. Nicméně určitě si najděte jiné a mnohem lepší knihy. Tímhle nic nezískáte. Celkově mě bavili asi jen 2 kapitoly z 26 a některé Marcovy hlášky. Proto 30%

původně jsem knihu srdnatě ignoroval a pak mě komentář jany677 přiměl si ji koupit a přečíst. a neprohloupil jsem. neuvěřitelně čtivé (vtáhne do příběhu takuřka okamihně), citlivé, civilní a hlavně pravdivé; zvláště co se týče vztahu nových technologií a původně téměř izolovaných komunit (připomnělo mi to bolševickou revoluci a jejich snahy skákat z feudalizmu do bájného komunizmu – výsledek je stejně tristní tu i byl tam). a proč při tom všem jásání nedám plný počet? inu, kniha je místy více šílená, než bych považoval za daných okolností za literárně nutné (viz ono maeino početí) a někdy mi přijde přemoudřelá, trochu jako agitka. nicméně, narozdíl od všech mně známých agitek (a že jsem jich za život pár zakusil na vlastní kůži), je to angažovanost umírněná a rozumná. nové technologie jsou vlastně také sociálními revolucemi a nemilosrdně drtí ty, kdo nejdou s novou dobou. schovat se do hor či hlubokých hvozdů nepomáhá…

V tomto komentáři se budu věnovat třetímu (česky nevydanému) dílu cyklu „Válečný kruh“. Nese název „Neq Meč“ a trpí všemi neduhy předchozích dvou knih, to znamená v první řadě zoufalou naivitou a nevěrohodností. Kromě toho pan Anthony zabrnkal i na strunu amerického patriotismu: jen na území USA lidé dokázali dokonale zužitkovat onen „úžasný“ společenský systém Helikon – Podivíni – kočovníci. Ve zbytku světa nikdo nebyl tak schopný a v důsledku toho tam je zlá civilizace nebo zlé barbarství. Sledujeme osudy dalšího hrdiny ságy, jednoho z nejschopnějších bojovníků, Neqa Meče; zpočátku zkrácenou verzi předchozích událostí, viděnou jeho očima (souboj se Solem, budování Impéria, jeho rozklad atd.). Autor čtenáře jako obvykle obtěžuje hrdinovými sexuálními problémy, zhruba čtyřstránkový dialog na téma stydlivosti mezi Neqem a podobně postiženou slečnou Smithovou mě málem donutil vydloubat si oči perem tabletu. Ovšem zaznamenala jsem i jedno zlepšení: Anthony přitvrdil, tentokrát postavy nechal trpět nejen psychicky, přihodil mrzačení i vraždy a dokázal mě vývojem událostí nejednou překvapit. Bodík nahoru za nepředpokládanou brutalitu, díky které je střední pasáž vcelku čtivá. Poslední třetina sklouzla do abnormální otravnosti, zase budeme zkratkovitě klopýtat přes díry v logice, bude nám detailně vysvětlena ona „dokonalost“ společenského uspořádání, zúčastníme se obnovy Helikonu a starých pořádků, pak přijde poslední strana… a nám se velmi, velmi uleví, že máme celou trilogii za sebou. Omluvíme se svému zmučenému mozku (pokud vlivem tohoto zážitku ještě neopustil naši lebku) a budeme se věnovat literatuře pro dospělé. „Válečný kruh“ nedoporučuji číst nikomu, kdo už absolvoval střední školu, pro mladší ročníky může jít o zdraví neškodlivé, zábavné knížky. 49%

Uf, dočteno a šup s tím do antikvariátu. Oceňuji, jak si s tímhle svým dílkem Mirek Žamboch vyhrál, jak se snažil pomocí matematiky všemu dodat smysl a zdání reality. Pro mě to tedy byly jen abstraktní bláboly, klidně teorii M-pole mohl napsat svahilsky a pochopila bych ji zhruba stejně:-)). Ale pro nás blbé tam naštěstí byla postava Francesky Saliceové, co všechno objasnila hezky polopaticky. S výjimkou těchto vysvětlovacích pasáží se na čtenáře valí jedna zběsilá akce za druhou, s Marikou už naštěstí tolik netřískají hormony a žádný z hrdinů si navzdory superschopnostem nemůže být jist životem. Skon některých osob byl na můj vkus popsán velmi odbytě, jen zmínka v ději a jede se dál. Navzdory svižné čtivosti jsem se knížkou prokousávala poměrně ztuha a motivací mi nebylo zjistit, jak to dopadne, ale konečně DOČÍST a mít to z krku. Stále mi vadilo poklonkování reálným osobnostem, veškerá nadsázka se soustředila jen na tohle vzájemné kočkování, zatímco akčním pasážím vtip skoro chyběl. Konec pitvání: Mirek umí, dokázal to i „Líhní“, akorát mně osobně zvolené reálie, zápletka ani postavy kdovíjak nesedly. Přečetla jsem si i závěrečný doslov, jestli v něm nenajdu důvod pro zlepšení svého mínění a hodnocení… bohužel ne, obsahuje pouze informace zcela zjevné, žádné polehčující okolnosti:-). 55%