LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Celou první polovinu povídky jsem se docela nudil, myslel jsem, že ji ani nedočtu. Pak se to zlomilo a ke konci jsem se docela i bavil. Pintou ani pocitově mi povídka nic nedala a bude v mé hlavě brzy zapomenuta:o(

Tak nevím, pro mne velké zklamání. Po velice podařených předchozích dílech rapidně pokles dolů, jak příběhově, tak především několika nelogičnostmi v ději a hlavně v jednání postav (výprava Gaborna a spol. do doupěte ničitelů).

Tahle povídka se mi hodnotí docela těžko… na jedné straně je poměrně strašidelná (šestiletá holčička a její utopické fantazie, do nichž vniká masový vrah + noc v prázdné nemocniční prádelně s monotónně hučící sušičkou…), na straně druhé se v ní poměrně nepřehledně přelévají vypravěči, současnost a minulost, představy s realitou, že výsledným účinkem je nemalý zmatek (tedy alespoň v mém vnímání; Stephen Jones povídku jako jedinou z celé antologie Bordelands 5 zařadil do výběru Best New Horror za rok 2003, kde jsem ji i četl – a tudíž nejsem s to posoudit překlad).

Velmi dobrý pidi horůrek. No můžu s klidem říct, že bych klidně nechal Poláka napsat jeden díl série JFK.

Pokračování série „Solární dominium“ je o poznání dějovější než úvodní díl; tolik se nevysvětluje, trochu ubylo filozofování a moralizování, analogie se situací ve východním bloku už z románu netrčí jak péro z divanu. Naopak přibylo prvků hard sci-fi a space opery, nabízí se více zajímavých a uvěřitelných vizí budoucích technologií. Příběh se nevěnuje pouze bývalému tanatorovi (vojáku, soudci a katu v jedné funkci) Danielu Bondareemu, prchajícímu před dlouhými spáry Dominia; zhruba stejný prostor dostala jeho přítelkyně Dina, sledující a zasahující do událostí na planetě Gladius. Tato slečna nemá svůj život pod kontrolou o mnoho víc než Daniel, oba jsou převážně jen zmítáni okolnostmi, osud je nijak nešetří. Nemohu se zbavit pocitu, že autor tentokrát neměl tak jasnou ideu, zprostředkoval sice nějaké myšlenky a názory, přesto jako by místy nevěděl kudy kam. Závěr nemohu označit slovem „zklamání“, nicméně bůh ve stroji opět zaúřadoval a vlastně spousta věcí zůstala nevyjasněná – zejména kolem tajemných korgardů se nevysvětlilo skoro nic, akorát bylo nahozeno pár „možná“. Třeba si to spisovatel schovává pro další pokračování, těžko říct, pro mě to bohužel znamená snížení konečného dojmu a ubrání puntíku. 71%

Jedna z nejlepších povídek, jakou jsem kdy četl, mající všechny ctnosti, kterými se vyznačuje Martinovo psaní. Uvěřitelné postavy, nápaditý děj a notně nečekaný až šokující zvrat. Navíc musím ocenit s jakou noblesou se mu podařilo popsat něco ve fantasy milionkrát použitého – rytířský turnaj.

Akční, temný, čtivý. Takový je poslední Červeňákův román. Sice slabší v porovnání třeba s Bohatýrem, ale dle mého lepší než Bivoj – přišlo mi to jako Červenákův krátký návrat k Černokněžníkovi

opravdu pěkná. Tato kniha mi připomněla nějaký příběh, ale už nevím jaký, no tak nic. Ale musím souhlasit s tím, že kde je smrť tam je zábava. NE asi prvních deset dílů bylo nejlepších.

Ano, ano nádherná kniha. Bohužel ji nemám doma a musel jsem si ji půjčit(určitě ji musím sehnat). Obsahuje spoustu dodatků a božské ilustrace. Díky této knize si připadáte, všem postavám ze Zeměplochy poněkud blíže.

I když je v povídce vše, co má ve správné sci-fi být, nějak to nefunguje. Možná je toho moc. V ději jsem se občas ztrácel. Některé lidské reakce se mi zdají až neuvěřitelné a zlomů v ději je na mě také nějak moc.

Nejlepší JFK co jsem zatím četl, není se taky čemu divit, když autorem jeden z otců zakladatelů. Ale pozor, tímhle dílem u mě JFK povýšil do neuvěřitelných výšin, vzestupnou tendenci jsem viděl již dlouho a tohle je ten zlom. JFK už pro mě není „jenom“ oddychová literatura, ale naprosto plnohodnotný, čím dál tím více temnější, krvavý masakr (samozřejmě s potřebnou dávkou vtipu). Jenom se modlím a upřímně doufám ať si tuhle vzestupnou tendenci série udrží (nebo alespoň ať nejde dolů).

Achich ouvej, do čeho jsem se to nechala dobrovolně uvrtat v domnění, že pokud předchozí knihy Pierse Anthonyho byly zajímavé a čtivé (tedy v mém útlém mládí kdysi v pravěku;-)), nezklame mě ani tentokrát. Mám ráda knihy s postapokalyp­tickou tématikou – zkáza lidstva, to je moje;-). Bohužel v tomto případě mi naivní, nevěrohodné uspořádání postkatastrofického světa jaksi nesedlo. Máme tady primitivní kočovníky, co veškeré spory a záležitosti cti řeší formou soubojů ve válečném Kruhu (existuje 7 tradičně používaných zbraní). Všichni muži jsou bojovníci, ženy mezi nimi víceméně volně pendlují. A vedle toho jsou ještě Podivíni – učenci a vědci žijící odděleně, co kočovníkům dodávají veškeré životní potřeby – jídlo, oděvy, zbraně, také stavějí hospody a do nich dávají ledničky, televize a podobné nezbytnosti;-). Nemají z toho nic… Proč to tedy dělají? Za celou dobu jsem nenašla uspokojivou, přesvědčivou a logickou odpověď. Vysvětlení mi přišlo dost vachrlaté. Ohledně třetí skupiny lidí mám největší výhrady. Jedná se o skrytou mocnost, sledující a určující chod okolního světa. Obklopeni moderní technikou, schopní operací člověka změnit v kyborga… ale jen málokdo z nich ovládá čtení?!? What the fuck, Mr. Anthony?!? A výtky ještě nekončí: hlavní hrdina (s debilním jménem Sos a hodností Provaz, podle používané zbraně) je od začátku psychicky i emocionálně plochý jak hruď čínské topmodelky. Sos je sice rozpolcený, v jednom kuse s ním zmítá nějaké dilema; miluje ženu a nemůže ji „legálně“ mít, má přítele a nechce ho zranit, přesto s ním stále bojuje, nemiluje další ženu a pak ji zase hrozně miluje, pomáhá z kočovnických kmenů budovat mocné Impérium a pak jej stejně ochotně pomáhá zničit… Jenže tyhle problémy jdou zkratkovitě po povrchu a čtenáře kolikrát spíš obtěžují, než zajímají. Sympatické je alespoň to, že Sos není neporazitelný – je schopný bojovník a inteligentní muž, ovšem najdou se i lepší. Knížka svou atmosférou a častými soutěžními boji malinko připomínala béčkový film „Pocta pro Juggery“ (to je plus), ale častěji se vtírala vzpomínka na podobně zaměřený blboučký román L.R. Hubbarda „Bitevní pole Země“ (to je mínus;-). Naštěstí Piers Anthony nerozdělil postavy tak striktně na bílé a černé, dobro a zlo není jasně vymezeno, dalším kladem je určité poselství a důvody k zamyšlení. Naopak překlad na mě působil přinejmenším rozpačitě a nijak ke zlepšení dojmů nepřispěl – nemůžu to objektivně posoudit bez znalosti originálu, ten úsečně jednoduchý styl mi však nevyhovoval. Dostat se ke knížce v době, kdy vyšla, pravděpodobně by se mi docela líbila a hodnotila bych mnohem výše. V současnosti mi autorem předložená naivita, nevěrohodnost a logické trhliny nedovolí jít nad průměrné hodnocení. 50%

Já se vlastně vůbec nedivím, že poslední díl chtějí tvůrci filmu narvat do dvou filmů. Nedokážu si totiž představit, že ta kopa akce, která v této knize je, by se dokázala nasoukat do jednoho jediného a příběh byl stále smysluplný. Každopádně Rowlingové se závěr dle mého, po připravující a bohůžel k unudění zdlouhavé šestce, skutečně povedl, a to je pozitivní. Příběh nepostrádá akci, která je na každém rohu a hlavně spád s konečným uzavřením ságy. Co víc si přát? Snad jen to, ať co nejdřív zase nějaká ta sága dorazí, protože teď už se není moc co na co těšit

Popravdě už to není takové jako v prvním díle, přitom to má příběhový postup prakticky totožný. Dvě příběhové linky, jenže stejně jako předtím, ta z přítomnosti zajímavější a akčnější, než ta z minulosti. Celkově to ale není špatný příběh a na to, že kniha má přes 400 stránek, malinkým písmem, zhltnul jsem jí během pár dnů naprosto bez problémů. Každopádně i tak v příběhu mírný posun dolů. Nápad se sanctem dobrý, ale nešlape to tolik jako v prvním díle. Chvílemi jsem se dost nudil, jelikož se mi zdá, že autor zbytečně moc dopodrobností popisuje, a plno těch scén se nesnesitelně táhne. Každopádně i tak stále originál, který stojí za povšimnutí, ale když se ho rozhodnete číst, tak to nějaký čas potrvá, než ho s přehledem přelouskáte.

Na túto poviedku som len okom mrkol. Presnejšie na jej prvé riadky. Akýmsi nevysvetliteľným spôsobom sa poviedka stále dožadovala mojej pozornosti, keď tu zrazu som ju dočítal. Sférozpytka Ronyxa musí do večera zistiť kto a kedy chce zabiť kráľa a hlavne, čo má vrah spoločné s ňou. Do toho sa jej miešajú jej stáli zákazníci ako je barbar Kounan či barón Monták. K tomu má navyše démonom posadnutého sluhu. Poviedka má všetko – je pútavá, vtipná, akčná, odkazy na iné diela, nemá najjednoduchší príbeh… skrátka som sa nesmierne pobavil. A za to má 90%

knizku jsem cetl az potom co jsem videl film ktery se mi velice libil a i proto jsem tomu asi dal vyssi hodnoceni nez by si zaslouzilo. kazdopadne jako fanousek military sci-fi toho nelituji.

Pokud ještě nevíte co znamená šestákový román, zkuste tohle. Psáno lehkou rukou, bez hlubších myšlenek, všude volena exoticky znějící jména a názvy, rasově nekorektní, s rychle probíhajícím dějem. Autor si neláme hlavu s jednáním postav, vše je totálně černobílé, charakteristiky postav jsou zcela jasné: geroj, jeho oddaní tupí pomahači, femme fatale a banda padouchů předem odsouzených k likvidaci. Ale tak nějak je to vlastně zábavné.

Jedna z mých oblíbených povídek o Koniášovi. Nečím mi připomíná kdysi v mládí čtené Máyovky:). Pomalu se rožjíždějící povídka, kde se děj postupně vystupňuje. Dal bych i plný počet, ale půl bodu dávám dolů za podle mě zbytečně rychle odbytý konec. V domorodé vesnici je na konci děj ustřižen úplně a poslední boj s hlavním záporňákem je jen pár řádečků.

Tak jsem přemýšlel, o tom, jaká tatom povídka bude. Zvolání „Tandaradei!“ jsem naposled slyšel ve hře The Witcher. Přečetl jsem zkrátka docela pěknou povídku, byla zajímavě podaná ale nějak divně, jinak než jiné povídky od Sapkowskeho.

Můj oblíbený modul. Pobřeží, džungle…to je moje..

Vynikající povídka, z níž na sto honů čiší atmosféra šedesátých let na americkém maloměstě… Vlídný bradburyovský sci-fi horor – invaze přes časopis pro mladé techniky.

Nefantastická povídka z Playboye o dvou víceméně netradičních způsobech soužití se ženami. Název mě ale nalákal na nějakou barvitou sci-fi utopii:-)

No je to prostě JFK, odpočinkovej, akční a skvělej. Je tu, ale spousta scén u kterých si říkám – sakra, to už jsem někde četl (nápad s klonem co vstřebává lidi, prstenec okolo země, celosvětové „gladiátorské“ hry). Ale i přes zjevnou nenáročnost celé série, jde vidět, že JFK začiná být pěkně temný a drsný (což je podle mě jenom dobře).

Juraj Červenák je pro mě tak trochu záhadou. Jak může člověk (nebo spíš spisovatel), který je schopný frnout hned na první stránku akčního románu šílenou větu o více než padesáti slovech (trochu se to tu snažím parodovat) a jehož postavy mluví občas nepřirozeným šroubovitým jazykem, který se do vyprávění vůbec nehodí, napsat tak čtivou knihu? Nemám tůšo. Pravdou ale je, že se Bivoj čte velice dobře. Téma je fajn, mnohé postavy jsou sympatické a děj docela odsýpá (nemluvě o tradičně zdlouhavé závěrečné bitvě). Každopádně Válečník, stejně jako Běsobijce je příjemná kniha bez přidané hodnoty. Potěší, i když asi nenadchne, a zabaví.

Zpočátku nezajímavá povídka postupně odhalí zajímavý příběh o nepěkné budoucnosti země.

První polovina „Amalgámu“ je vynikající, originální postapo námět v působivé atmosféře. Skutečně dílo hodné mistra, avšak škoda pokažené druhé části. :-(

Ač jsem tuto knihu četla před 6 lety a nemám co dodat k výčtu superlativ z předchozích komentářů, „Nádraží Perdido“ má v mém soukromém „the best“ žebříčku poměrně výsadní postavení a zaslouží si tedy ode mě nějaké to slůvko. Šlo o mé první setkání s Chinou Miévillem a pamatuji si dodnes, jak okamžitě knížka přitáhla můj zrak a stovky okolních titulů přestaly existovat. Naprosto neznámý autor, o románu jsem také nevěděla vůbec nic, nepřečetla jsem si ani anotaci… Přesto mi stačil ten jediný pohled a věděla jsem, byla jsem si jistá, že „Nádraží Perdido“ zkrátka musím mít, že je výjimečné. Nikdy předtím (a zatím ani potom) jsem podobně silný „magnetismus“ nezažila; snad se u tohoto titulu prostě sešla ta správná kombinace super obálky, tajemně působícího názvu i exoticky znějícího jména spisovatele, třeba to obsahovalo nějaký podprahový signál, fungovalo to každopádně bezchybně:-). Ještě ten večer jsem se ponořila do rozmanitého a pro mě zcela nového, originálního světa; temného, plného zajímavých lidí i prapodivných bytostí; světa, ve kterém se plynule prolínala magie s vědou, tkáň se stroji, příroda s městem; světa, který přede mnou doslova ožil díky autorově bohaté fantazii (a samozřejmě kvalitnímu překladu). Atmosféra, sympatické postavy i jednotlivé dějové linie mě pohltily; mix fantasy, sci-fi, horroru i mainstreamu mi dokonale sedl. Stručně: z mého hlediska jde o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Nerada bych někomu zvyšovala očekávání, aby pak třeba nebyl zklamán, ale mně se tenhle román trefil do správného období, do správné nálady a zaslouženě okupuje přední příčku v mém TOP10. 100%

Zatím nejslabší Červenákova kniha. Na knize jde vidět, že je Červenák zvyklý psát vícedílné série, a proto je spousta částí nepopsaných a nevysvětlených. Jinak je děj takový, jaký je u Červenáka běžné-čtivý, plný mnoha bitev a sem tam nějaké to kouzlo nebo magický předmět či bytost, které zásadně ovlivní děj knihy. Pro mě 70%.

Temnota rozhodně není mistrovské dílo, ale pro ty, kdo mají rádi knihy, které nejsou složité a jsou čtivé určitě doporučuju.

Můj první Green, koupil jsem ho v Levných knihách nalákán na obálku a nízkou cenu. Chytl mě snad od první stránky, donutil koupit další díly v Levných knihách, poté dokoupit zbývající díly v knihkupectví. Klasické Greenovy svižné dialogy a zdařilé balancování na pokraji braku mě prostě dostalo.

Pro mě osobně byl zajímavý jen ten hlavní příběh + snad poslední povídka v něm odvyprávěná. Mostecký je standartně velice čtivý, nicméně po namlsání se Vlčím věkěm mi to dílko přišlo takové nicmoc.

Nemůžu jinak ne plné hodnocení.

Naprosto výborná akční historická fantasy s uvěřitelnými dobovými charaktery a zároveň čtenářsky přitažlivými hrdiny.

řadí se ne mém žebříčku k absolutní špičce historické fantasy společně se Stín modrého býka. Jen je to delší a tak to nabízí více příjemných hodin strávených četbou.

Skvělé zakončení výborné série. Konec by zasloužil tak 150% hodnocení. Jen trošku škoda, že se autor trošku moc soustředil na osudovost jednotlivých postav, což čtenáři zbytečně pomůže předem poodhrnout roušku opravdu temného konce. Kniha má ještě jednu mini-chybičku – konec mi, zdá se přišel okleštěn o některé pasáže (zřejmě v důsledku omezení rozsahu) a tak je v kontextu předchozího vyprávění poněkude zkratkovitý a vytváří trošičku dojem uspěchanosti. Jinak ale skvělé a pro mě osobně bylo čtení Vlčího věku skvělý zážitek na dlouhou dobu.

Po rozjezdovém prvním díli zde temná doba vikingů ožívá naplno. Všichni bojují a umírají, nikdo není ušetřen. Děj se rozvinul do několika linií, myšlenky a filozofie hrdinů jsou předávany čtenáři hlavně jejich činy. Musím říct že hrdinové (ať už ti kladní, nebo ti záporní – i když v této vikingské trilogii jde o velmi elativní pojmy) jsou prokresleni opravdu výborně.

Takové jednoduché dobrodružství, které na vás dýchá skvěle popsanou dobovou krajinou a charaktery přelomu 8.-9.stol. Celá kniha je trilogie nejslabší, některé její části se jejví velmi nelogické, odsýpání dějě je až příliš rychlé a msty je to trošičku až chaotické. Nicméně jako rpzjezd pro nadcházejí opus dobré.

Takový horkou jehlou spíchnutý koncept, nedokončené… Autor nejprve popisuje svoje vymyšlené univezum (které logicky hodně nesedí, ale budiž – je to jedno z těch originálnějších) a poté do něj zasazuje zručně napsaný dobrodružný příběh. Bohužel v dobrodružné části chybí cíl a motivace hrdinů. Konec vyjde do ztracena. Evidentně chtěl Gerrold s tímto světem pokračovat, ale asi ani jej daný motiv k další tvorbě již neinspiroval.

V rámci autorovy tvorby slabší díl. Tři hvězdjičky dávám jen proto, že u jeho předchozích Conanů to bylo spíše 7/10, takže silnější 3* nyní jsou ty hvězdičky mnohem slabší- Linie dějě je jenom jedna a napětí se oproti předchozím dílům nedží gradovat. V celé knize není jediny zajímavý protivník a Conanovi druhové jsou tu jen do počtu (to jsem oceňoval na jeho ostatních dílech, že Conan má partičku, která mu celá nepochcípá :). Příště za takovou knihu bez milosti 2*

Zpočátku klasická, ničím výjimečná variace na nebe a peklo, ale v závěru přichází výborná pointa.

Hororová povídka z viktoriánské éry (a ve viktoriánském duchu) líčící dobrodružství dvou neohrožených (natvrdlých) horolezců, kteří se rozhodnou spustit do propasti obestřené spoustou tajemství. Není to snad milionkrát obehrané klišé? Pro J. Connollyho asi ne… dobře napsané, ale zoufale neoriginální. Před dvě stě lety by to mohlo fungovat.

Tretia kniha od Strák, tretí skvelý zážitok :) S anotáciou na knihe úplne súhlasím. Klasický fantasy príbeh plný odvahy i zbabelosti, intríg i lásky, zrady aj priateľstva… to všetko v tejto knihe nájdete. A zaručene nebudete sklamaní. V knihe je mnoho postáv, niektoré si zahrajú menšiu rolu, iné dostanú viac priestoru, no nesplývajú dohromady. Linc svojim postavám vytvoril spletité osudy a odhaľovanie ich minulosti (a toho čo môže za masaker na Kozím hrádku) pokladám za najväčší klad knihy. Možno vás zo začiatku nemilo prekvapí rýchle striedanie dejových línií, kde sa jednej postave venuje často len jedna stránka, ale po čase si zvyknete (a prispieva to k dynamike príbehu). Ku kladom knihy už znova (po B.Jiruškovej) pridávam aj poéziu a opäť kresby Jany Šouflovej. Obálka je nádherná nielen ako tapeta na monitore :) a ďalšie ilustrácie ma taktiež potešili. Rozhodne doporučujem kúpiť :) Ďalšiu autorovu knihu kúpim bez premýšľania.