LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jsem velmi mile překvapen. Krátký svižný děj ve stylu Dne Trifidů, navíc kniha se inspirací ani netají.A v něk­terých ohledech se i lépe čte.Je vidět ,že autor průběh příběhu vymýšlel do posledního detailu a myslel i na drobnosti.Zajímavé je i situování do naší vlasti, konkrétně do Brna, takže reálie Vám budou určitě něco říkat.Konec je otevřený, takže třeba i nějaké pokračování bude…Každopádně jsem opravdu potěšen, že se najde i autor co zkusí napsat text bez zbytečného množství stovek postav,text co se čte opravdu dobře.

Nevím čím to je,ale pro mne nejlepší díl planet smrti. Rozsah stejný jako předchozí, tedy tak na jeden den.Pohodové čtení spíš ve stylu dobrodružných románů,ale někdy je potřeba odpočinout.

Opět vcelku svižný dobrodružný scifi příběh, nicméně tentokrát na mne trochu moc zbytečného popisování základů fyziky a vcelku předvídatelný děj.Ale prostě mi jsou nějak Jason a Meta sympatičtí.

Pěkná povídka. Jen bych vytkla, že postava jménem Lao se asi po stránce změní na Loa a po několikerém (!) zmínění špatného jména opět na Laa. Tohle by měli redaktoři kontrolovat.

Simmons zase nezklamal. Zatím jsem od něho četl Ilíon, Olymp a teď Terror a všechny tři knížky patří do mých Top10. Posledních stopadesát stránek jsem přečetl za jednu noc a po přečtení jsem zůstal doslova a dopísmene sedět s otevřenou pusou. (I když spíš to bylo asi tím, že můj mozek, ještě zpětně zpracovával to co jsem přečetl, protože jsem četl rychleji než myslel.) A prostě Terroru nemám co vytknout (což mě na jednu stranu mrzí, protože nemůžu napsat žádnej vtípek). Nezbývá mi nic jiného než smeknout před Crozierem, Mlčenlivou Dámou, Irvingem, Blankym a hlavně před Simmonsem (také ze to, že mě naučil význam eskymáckého jména amooq – kdo četl pochopí – a vida přece jenom jsem tam ten vtípek vpasoval :) ). I když jak přemýšlím jednu věc Simmonsovi vytknout můžu: „Proč píšeš tak dobře parchante jeden, kdo si pak má zase zvykat na tu průměrnou literaturu, která oproti tvým knížkám vypadá jako brak? No odpustím ti, až se mi do rukou dostanou tvůj novej román Black Hills. Zatím se měj a hlavně piš.“

Je to jeste horsi nez se vseobecne vi… :O)
V cestine prekladatel – pan sefredaktor Sedmicky pionyru – Josef Týč, nejprve vydal oba romany na pokracovani v 7ce … a TAM dal spravny preklad ruskeho nazvu – Doba mlhy, pozdeji pak vysla v edici Saturn, ale pan Tyc se vubec nenamahal sednout znovu k prekladu a pro ‚knizni‘ vydani to doplnit o tu prvni tretinu romanu, ktera v casopiseckem vydani byla uriznuta…
A tak Smrtici mlha Doba Mlhy .. je proti ruskemu originalu ochuzena o celou prvni tretinu romanu…

Neco podobneho udelal pan Týč i s pokracovanim serie: Dlouhé svítání na Enně … i tentokrat vynechal OPET prvni pulku ruskeho originalu… zda se, ze pan Týč nesnasel u romanu zacatky … a to nekdy az do pulky knihy… :O))
„Dolgij voschod Enne“ v ruskem originalu ma jeste dalsi prihodu Rotanova – „Gosti iz bezdny“ uvodni cast romanu…

Takze suma sumarum: pan Tyč jako prekladatel amputoval v „Sezon tumanov“ prvni tretinu romanu a v Enne zas ukousl celych 50% ruskeho originalu – cely jeden pribeh Rotanova v prve casti knihy…

jsem docela zvedavy jestli tahle prekrasna serie space oper s Rotanovem u nas nekdy vyjde cela.. asi doufam marne… :O((

Poměrně krátká povídka klasického hororového střihu; vypravěč vzpomíná na hrůzu z mládí těsně předtím, než spáchá sebevraždu, k níž ho dožene nemoc a neustávající tlak minulosti. Connolly umí psát, obrazy z hlubin strašidelného jsou sugestivní. Celé je to takové příjemně starosvětské, ale zároveň nepříliš nápadité. Ale na další povídky z téhle hororové sbírky se těším.

U téhle povídky na 100% platí, že fantasii se meze nekladou!

Dobrá kniha, ale nemohu se zbavit dojmu že mohla být ještě lepší. Když už autor zvolil téma propojení reálného a fantasy světa, mohl to víc propracovat. Takto zůstává spousta nezodpovězených otázek – jak to že si okolní svět nevšímá anomálií nad tajemným lesem, jak to že si uprostřed dvacátého století uprostřed Anglie nikdo nevšímá zvláštního chování času a prostoru… Ale abych jen neremcal, příběh je výborný, zpracování také na úrovni. Pustím se i do dalších dílů.

Opravdu pěkná knížečka, kterou mohu doporučit. Jak už bylo řečeno „Je to něco ve stylu hororové pohádky“. Zkrátka pěkný příběh, který když si přečtete, tak neprohloupíte

pěkná, u kteréjsem se jako malý hodně bál

Knížka nä které jsem vyrostl. Už jenobálka vás uchvátí(nachází se na ní scéna s prvnípovídky "jamie a upíři

pěkná povídka, u které jsem se jako malý bál. aneb někdy se vyplatí hrát si na upíra

Zaujímavá poviedka, ktorá je dejovo po Semper fi je akousi bodkou pred samotným pokračovaním. Teda, skôr tromi bodkami. Príbeh je napísaný zaujímavo, znova sa naťukne jeden motív zo Semper fi… ale nejako som sa nedočkal vysvetlenia. Epizit ma ale navnadil v čakaní na novú knihu, pretože ako sa zdá, tento motív bude mať dôležitú úlohu. Zatiaľ 4*

Ako úvodná veta to nie je nič moc, ale: Som poriadne nadšený a naštvaný. Semper fi je ďalšou knihou z vesmíru Roberta Fabiana. No nečakajte typickú hardcore military po vzore Mariňákov či Carpe Diem, skôr hru s tajomstvom, akú autor predviedol v Planete mezi dvěma slunci. Dej je menej akčný a až na počiatočnú záchrannú misiu, následnú pirátsku misiu a útok Kezsela sa dej sústredí najmä na preskúmavanie objektu. Fabian v tejto knihe popustil uzdu svojej fantázii a pri popise prostredia a krajín som zatúžil pozerať sa ich očami. Zaujímavé, no niektorých táto časť môže začať nudiť (aj mne sa to takmer stalo). Hľadači súvislostí medzi knihami si v tejto knihe pochutnajú – spomienky na Drakea z Mariňákov či predošlé akcie družstva Charlie a… všetko vám neprezradím, ale pre čitateľov predošlých kníh (snáď s výnimkou Hvězdy; nečítal som ju zatiaľ) bude koniec veľkým prekvapením. A z neho som tak naštvaný… KEDY? Kedy sa dočkáme pokračovania? Veď ja dovtedy nezaspím (ehm, budem musieť… :)). Planetu a Carpe Diem som pred Semper fi znova prečítal, asi si druhý raz otvorím Mariňákov. Len si teraz hryziem nechty z obavy nad kvalitou pokračovania Semper fi.. Aby mi náhodou nepokazila báječný zážitok z mojej najobľúbenejšej knihy RF (nie, táto to nie je :)) vysvetlením, ktoré by mi k nej nesedelo. Hm. Každopádne, túto knihu doporučujem tím, ktorí už majú za sebou predošlé knihy RF. Pre nováčikov vo vesmíre RF, viď prípad Sirius to bude sklamanie.

To teda čumím, Mazurek umí psát i vážně!!! No vážně! A není to taková hrůza jak bych čekal. Naopak jde o Asimovku jak vyšitou ze staré školy, škoda jenom za ten „deus ex machina“ konec.

Prostě klasický šílený Ivan Mls, ale když už jeho styl psaní znáte docela se pobavíte. Jenom to nesmíte brát ani na vteřinu vážně.

Další postapokalyptická povídka, v této nám ale řádí jeden hodně zvláštní virus. Nad imaginací autora musím smeknout, protože, slovy klasika: „To sem ještě nežral.“

Druhá povídka, co jsem od Baciqalupiho četl a vypadá to na druhý drsný, depresivní surrealistcký nářez. Jestli takhle tak vypadá budoucnost tak radši skáču z okna teď hned a rozhodně to nedoporučuju nikomu číst v depresi (i když depresi vám ta povídka přivede tak jako tak). Už se těším na připravovaný román z tohoto prostředí.

Hodně dobrá a svěží povídka, která si hraje se slohem. Část je psaná v budoucím čase (Zabiješ se, když ti bude třináct,…) a čtenáří chvilku potrvá, než se zorientuje. Konečná pointa je taktéž skvělá. A musím přiznat, že atmosférou mi to trošku připomínalo film Pí (i když možná jenom tím, že v tom jsou vzorečky a čísla :-) ).

Na první pohled, by se někomu mohlo zdát, že se Heteša inspiroval Asfaltem, jenže to by byl opravdu jenom zběžný pohled přibližně ze kilometrové vzdálenosti. Je to klasická Hetešovka, která stojí na dialozích mezi postavami. Je to vtipné, je to akční (i když jenom s mírou) a je to pohodové. Prostě klasická tříhvězdičková odpočinková knížka, která se málem mohla vytáhnout na čtyřhvězdičkovou, ale to by si musel autor více pohrát se světěm démonů a nesměl by na každé straně zdůrazňovat jak moc božsky Miranda vypadá (žádnej strach jsem heterouš, ale když tu hlášku čtete už po sté máte ji prostě plný zuby). Ale musím uznat, že všechno co jsem od autora četl je dobré, takže – Více Heteše!

Pro mě docela průměrná povídka, která nějak ničím nepřekvapí. Naopak si myslím " :o) ", že ji mohl autor ještě trochu nějak rozvětvit (nebo jak to napsat). Prostě mi moc nesedlo, že v šachtě to ve dvou nešlo a tak se Vosa vydala sama na proměněnce. Ale to je asi jen můj problémek:o)

tak tady je celkem zbytečné něco psát, jedním slovem prostě nářez. Přečet jsem to skoro na jeden zátah a dočetl jsem to až ve tři v noci. Jediné co mi to trochu zkazilo jsou ty otevřené konce, co se týče všech postav. Já totiž otevřené konce nemám rád, dá se říci, že je nesnáším, ale to je jen můj subjektivní názor. Hrozně mě zajímají další osudy postav… Vadí mi to ale zvlášť u jedné z postav, u které by se ještě hodila nějaká povídka, která by nám řekla jak to s ní nakonec dopadlo. Kdo knihu přečetl, zřejmě bude vědět koho tím myslím…

Není to špatná povídka. Problém téhle povídky je v tom, že zatímco u předchozích věcí v románu nemusíte moc přemýšlet, tak tady už musíte. Na několika místech jsem se musel dokonce vrátit. Velký podíl na tom má to, že hlavní postava v povídce je tak trochu blázen. Neříkám, že je to špatné, ale po 4 oddechovkách jsem čekal další oddechovku a dostal…Podle mě asi nejhorší práce ve sborníku, čímž nechci říct špatná.

Jo, tak tohle se mi líbilo a to tak, že hodně. Opět to patří spíš do kategorie „oddechovka“. Po Antonínově závěrečné novele asi nejlepší povídka ve sborníku.

opět taková krátká oddychovka, nemám co bych vytknul, ale ani co bych vyzdvihl. Takový průměr sborníku.

hmm, hmm, tak tohle mi celkem sedlo. Taková nenáročná oddychovka, trochu řezničina…jedna z lepších věcí ve sborníku.

Je to dobrá povídka, ale nevím…od vladimíra Šlechty jsem čekal ještě něco krapet zábavnějšího a promakanějšího. V kontextu celého sborníku spíš podprůměr.

Nevím, co tolika lidem na této sérii vadí. Jestli náboženský podtext, nebo něco jiného. Stejně jako Tolkien položil základ fantasy jako takové, tak Lewis položil základ dětské fantasy. Nevím, který z dílů se mi líbil nejvíc, protože se mi líbily všechny stejně.

Nářezová povídka, podle mě nejlepší z celého sborníku. Atmosféra je skvělá, stejně tak postavy i děj. Vlastně ani nevím co víc k tomu říct…

Po slabé pětce a slušné šestce přichází konečně vyvrcholení série. A že je to vyvrcholení jak se patří. Přiznám se, že z prvních tří čtvrtin knihy si pamatuji snad jen to, že mě nesktutečně bavila. Ovšem závěrečná bitva je naprosto úžasná, napětí a strachem o hrdiny jsem při ní nedýchal a když jsem dočetl, byl jsem se silami na dně. Nejlepším dílem pro mě nadále zůstává Vězeň z azkabanu, ale tohle je víc než důstojné zakončení celé série.

Nářez, nářez, nářez. Toto je podle mě uplný vrchol sborníku. Masakr na záčátku je krvavý až hrůza (což je dobře), postavy jsou dobře prokreslené a sympatické. Dějová linka sice není kdovíjak silná, ale tak to taky má být. Tato povídka si totiž na nic nehraje. Krátká oddechovka, nic víc. Ale zatraceně zábavná…

Ale jo, toto je dobrá povídka. Atmosféra tam je, jakýs takýs nápad to taky má. Hlavně je to dost zábavné a těch 20 stránek uteče jak voda

Nuda. Je to bez nápadu, bez atmosféry, příběh nezajimavý, postavy špatně prokresleny, taky nezajimavé. V podsatě ani nevím proč jsem to nakonec dočetl…

Teda nic moc. Postavy mě nijak nezaujaly, stejně jako příběh. Atmosféra žádná, nemá to žádný nápad. První krátká povídka ještě ujde, ale v hlavní novele je již bolestivě zřejmé, že tato kniha prostě nemá čím zaujmout.

Výborné, výborné, výborné – to mohlo být. Ale není! Zdravá a dobrá kostra příběhu. Prostředí výborné. Pointa, která má opravdu co říct. Styl autorova vypravování. Skvělé postavy. To všechno dobré je pro mě zabaleno v dětské naivitě nesmrtelnosti hlavního hrdiny a v určitých pasážích šílenému stupni neuvěřitelnosti příběhu, hodící se spíše do nějakého komiksu! Hlavní nesmrtelný hrdina co pije kyseliny a létá si vesmírem (i po částech) jako kdyby se nechumelilo, je vždy dopaden a svým způsobem zlikvidován každým kdo po něm pase. Ale je fakt, že se mi přeci jen docela dostal pod kůži. Svým způsobem výborná kniha, která pro mě kvůli zbytečné přehnanosti a neuvěřitelnosti končí na 60%. Škoda.

Jedna ze série mnoha knížek, které dohromady dávají ságu ne nepodobnou Nadaci, avšak poněkud zvláštně okořeněnou tajemstvím a záhadami jednotlivých planet. Škoda, že u nás vyšly jen dva díly série.

Chvalitelná povídka, čte se jedním dechem a nedrhne, atmosféra vylíčená výtečně, zakotvení v českém prostředí je zajímavé a spojení s reálnou historií je hezký bonus. Mám jen dvě připomínky:

• úvod (17. říjen 1995) podle mě zbytečně ničí dynamiku příběhu, prozrazuje se, kdo na dalších stránkách umře, kdo přežije… přitom zbytek je postavený na napětí, kdo s koho. Jsem si vědomý, že k tomuto předjímání sahají i jiní autoři, a v míře nemalé, mně osobně jen není zřejmé proč. Střih do roku 1995 mohl klidně být až po vylíčení událostí z roku 1994.
• ke konci je na můj vkus moc brutality a nechutností (str. 54–55), skoro mi připadá, že samoúčelné; jako by po vykreslení tíživé atmosféry a odkazů na minulost (duchařský, plíživý horor) bylo potřeba přidat ještě něco pro fanoušky gore. V těchto partiích pro mě Kalvárie se svými svištícími sekerami, vytékajícími mozky a rozmáčknutými oky klouzala do nižšího patra.

Opět skvělá kniha, stejně jako Zasraná pošta, akorát mají obě knihy nepříjemně podobnou zápletku. Že by se mistr Pratchett na stará kolena začínal vykrádat?

Tahle kniha se mi velice líbila. Je dost odlišná od ostatních knih ze série Warcraft, ani moc nedokážu říct proč. Není tak temná jako předchozí Warcrafty. Každopádně je to velmi zajimavá kniha a já ji přečetl na dva zátahy. Dějová linka je v pohodě, postavy jsou dobře prokresleny a sympatické.