Poslední přidané komentáře
V pohodě povídka, která nepřekvapí, ničím ňejak zvlášť nepotěší, ale ani neurazí, a řekl bych že uspokojí. Mě osobně se líbila…
Mně to přišlo jako dětská knížka, myslím ten jednoduchý styl, kterým je to psáno. Nedokázala jsem to přečíst.
Tuhle knížku jsem bral jako výzvu a to jako výzvu, kterou stejně nechám plavat. Když jsem si půjčil takřka osmset stránkový špalek v angličtině, docela jsem žasnul nad svojí troufalostí. O asi dva měsíce později jsem žasl nad tím, že jsem tu knihu dočetl. Je opravdu skvělá – originální, přestože jazyk i prostředí působí starosvětsky, Britská – plná jemného humoru, kterému se nejde aspoň pousmát. Trochu mě zklamalo závěrečné vyvrcholení, ale to asi jen proto, že jsem se namlsal na předchozích 700 stranách. I tak hodnotím na max, protože už dlouho nevyšla tak výborná a novátorská kniha. I když Gaiman to s tím „Unquestionably the finest English novel of the fantastic written in the last seventy years“ podle mě trochu přehnal (přece jen v posledních sedmdesáti letech vyšel i Pán prstenů … aspoň že Hobit je starší :-)). Každopádně Susanna Clarke na knize nepracovala deset let nadarmo a veškerou slávu i úspěch si podle mě beze zbytku zaslouží.
vyšla v: Pevnost 2004/11
noir | *1/2 | před 5351 dny
Tuhle kratičkou povídku jsem bohužel nepochopil. Děje a naznačuje se v ní příliš mnoho, aniž by se cokoli pořádně vysvětlilo. Spíš než mrazení v zádech (má jít o horor) pociťuju roztrpčenost.
vyšla v: Magické střípky; Tandaradei!
Gaarq | **** | před 5351 dny
další mystický horor. zajímavé prolínání rovin, nečekaný přerod hlavní postavy v kontextu sil dobra a zla. místy to mírně skřípe stylisticky, ale čtení je to skvělé.
Určitě mnohem lepší než Carpe Diem, protože výcvik už máme za sebou, takže autor nás ušetřil patetických keců o výcviku a cti atd a zůstala nám téměř samá akce. Příběh je správně hardcore scifi a s hvězdnou bránou opravdu nemá nic společného. Škoda jen, že kniha je opět naschvál půlena, takže odpůrci čekání na pokračovaní by si raději měli nechat zajít chuť dokud nevyjde druhý díl.
Což o to, číst se to dá, ale ať se někdo nenechá zmámit komentáři. Tohle opravdu není akční kniha, přiznivci akce (a zejména Kulhánka) budou silně zklamáni. Je to spíš detektivka naruby po telefonu – prakticky nic jiného hrdina nedělá. Naruby protože se nehádá kdo je vrah, ale celou dobu nebohý čtenář hádá jak to ten hrdina chce vůbec dokázat, když se skoro celou dobu plácá na místě.
Velice atmosferická povídka, ale co jinak čekat od Kinga
První díl této úžasné série, není potřeba šetřit superlativy. Asi i nejlepší. Kniha, která vás uchvátí a po jejím přečtení nemáte dost. A tak pokračujete dalšími díly. Bohužel kvalita dalších dílů se snižuje. Ovšem tento díl patří mezi ty knihy, kvůli kterým bych si vymazal paměť abych si je mohl přečíst znova. Zatracená paměť.
Opravdu povedený díl, o komičnosti skrývající se pod obalkou vypovída už jen název knihy.
Tak trochu mi to připadá, jakoby kvalita série, každým novým dílem postupně upadala. Ale nemůžeme se divit, to co vytvořil Prachet se jen tak nevidí, dílo tak rozsáhlé a kvalitní.
Opravdu dobrý díl a podle něj i dobré představení. Původně jsem porpvé viděl divadelní představení v televizi – lepší recenze snad ani nemůže být. Kniha, která si podmaní každého. (Nebo aspoň toho kdo ji pochopí
A konečně má zeměplocha svoji mapu. A vzhledem,že se jedná o zeměplochu tak ta mapa, nebude jen tak obyčejná :-D
První díl velice povedené série. No řekněme si na rovinu, že první díl není tak úplně všem čtenářům po chuti a že mněl být napsan jinak (ještě že jsem ho četl jako poslední :-D). Ale jelikož to hodnotím z pohledu celé série, bezostychu udělím pět hvězdiček.
Pěkné, milé tak proč nedat pět hvězdiček. Lze jen dodat, že Krvavé pohraničí je velice dobrým počinem Vladimíra Šlechty.
Kronzek, Allan Zola
firen | *** | před 5351 dny
Docela pěkná kniha, pojednávájící o magickém světě Harryho Pottera. Celkem se mito líbílo, dávam však jen tři hvězdičky to jen proto, že to už příliš moc zavání komercí. Mám zato, že než úplně vybledne sláva HP (asi tak rok a půl po natočení posledního dílu, patrně jeho druhé části) vznikne mnoho knih s touto tematikou(pár autorů se na tom přiživí). Tak třeba nějaká ta kniha bude pořádná!
Zkrátka hp v dárkovémboxu, který lze jednoduše přenášet :-D
Nejdříve jsem viděl film. Sice za moc nestál až na pár akčních scén. Kvůli vysokému hodnocení jsem si přečetl knihu. Dechberoucí kniha! A film se nyní jeví jako absolutní propadák. Tato kniha je opravdu dokonálé dílo. Určitě nebudete litovat, když si ji přečtete, nebo rovnou koupíte…
Vcelku dobrý úvod do série, ovšem další díly mají podle mne zajímavější zápletku. Tahle je poměrně jednoduchá. Dva hlavní hrdinové, bývalá policistka Vicki a upír Henry pátrají po studentovi, který chce vyvolat démona, jenž by ovládl svět. Poměrně brzy víme, kdo je za vše zodpovědný, a jen čekáme, kdy na to přijdou Vicki s Henrym, a co s tím udělají. Napsáno velmi svižně, dobře se to čte, dobrý překlad. Každopádně doufám, že se to bude dobře prodávat, abychom se dočkali všech 5 dílů.
Ano, ano oblíbený hitchock, je to už dávno předávno, co jsem toto četl. Kniha, kterou bezvýhradně doporučil i malým.
vyšla v: Magické střípky; Tandaradei!
Gaarq | ***** | před 5352 dny
při téhle povídce mi běhal mráz po zádech. výtečné zobrazení dusivé atmosféry světa, kde naděje visí na vlásku a nikdo jí nedbá. navíc, kočky já rád :)
Kingova výtečná prvotina ukázala, že tenhle autor na to prostě má. Spíše než hororem je Carrie spíše mrazivým thrillerem se skvěle propracovanými postavami a emocemi, které prýští z každé stránky. Kéž by bylo více takových prvotin od začínajících autorů… Ps: okružní jízda s cílem poznat co nejvíce knih páně Kinga pokračuje dál. Snad brzy ulovím další do svého knižního futrálu.
Sledujete občas béčkové (nebo spíše céčkové) akční filmy, které jsou tak dementní, až jsou nechtěně velmi vtipné? „Souboj“ je jejich literárním ekvivalentem:-). Veškerá nakladatelství Reillyho s touhle prvotinou poslala pryč s otiskem boty na zadku, nakonec „Souboj“ vydal na vlastní náklady. No, nepřekvapuje mě to, snad jen ta absence soudné sebekritiky u začínajícího spisovatele je zarážející:-). Už samotná zápletka vykouzlí na rtech poněkud nevěřící úsměv: mimozemšťané jsou zřejmě dost hraví, proto co tisíc let vyberou představitele 7 ras a uspořádají v uzavřeném prostředí turnaj – kdo přežije, vyhrál. Tentokrát se vše odehrává na nic netušící matičce Zemi, konkrétně v Newyorské státní knihovně. Být tohle téma zpracováno nějak šikovně, nemuselo by nutně jít o fiasko. Jenže Matthew Reilly „Souboj“ napsal v devatenácti letech a je to hodně znát: naivita, nedotaženost, nepromyšlenost funkčních principů turnaje, nevěrohodnost chování všech zúčastněných, dialogy občas třeskutě inteligentní – jak z reklamy na dámské hygienické potřeby… logika to vzdala hned na začátku a odfrčela na nějakou vzdálenou havajskou pláž srkat piňakoládu a očumovat plavčíky:-). Volné pole působnosti tedy zůstalo pro absurditu a ta v nejmenším nezahálela, zanechala své výrazné otisky takřka na každé stránce knihy. Nebudu vyjmenovávat veškeré do očí bijící nesmysly, to bych sem musela opsat skoro celý román, zmíním jen malý příklad: mimozemšťané z blaženě nevědomého lidstva vyberou jednoho „bojovníka“, obyčejného lékaře (nikoliv elitního vojáka či agenta), co má být ovšem psychicky na extra úrovni. Proč se potom chová po většinu času jako idiot, neschopný si zapamatovat a zužitkovat ani životně důležité informace? A proč jsou samotné mimozemské formy života takoví degeni (a přes jejich technologickou vyspělost a převahu se u nich z nějakého záhadného důvodu nepředpokládá mentální kapacita na ovládání výtahu:-))? Autorova nezralost, jeho nedomýšlení událostí do detailů, se zkrátka na románu negativně podepsala. Matthew Reilly v úvodu děkuje rodičům, že jej nechali dívat na televizi… tím se vysvětluje prakticky vše;-). Je tady však jeden výrazný klad: ač je tato knížka neskutečně blbá, zároveň je opravdu zábavná a těch 300 stran jsem zkonzumovala za necelé dva večery. Navíc – při častém rezignovaném vrtění hlavou jsem si důkladně procvičila ztuhlou páteř v oblasti zátylku a neplánovaně si v záchvatech smíchu posílila břišní svalstvo. A protože smích jak známo prodlužuje život, budu mírná k nebohé mladé oběti vymývání mozku vlivem televize, nedám ten zcela zasloužený podprůměr. 45% P.S.: Pobavil i závěrečný medailonek na přebalu, kde je zmíněno, že Reilly pracuje na pokračování svého bestselleru „Polární stanice“, které se bude věnovat hrdince Shane Schofieldové. Tak schválně, jde o nedbalou redakční práci, nebo poručík Shane „Strašák“ Schofield skutečně absolvuje operaci změny pohlaví?:-)
vyšla v: Ikarie 1994/06; Tandaradei!; Zaklínač I - Poslední přání
Gaarq | ***** | před 5352 dny
drsná povídka. další posun od monster k hrozivým situacím. instinkty každého živého tvora nás nutí vymezovat se proti jiným tvorům, kteří užívají stejné zdroje. takové soupeření je na život a na smrt. zaklínač pokročil od zabíjení monster či jejich později ochrany ke konfrontaci s rasou podobnou lidem, pro kterou jsou lidé monstry. smír se zdá být jediným řešením, ale dovolí nám naše živelná podstata přijmout takové rozumové rozhodnutí soužít s našimi „konkurenty“? dovolí to jim? i bohové jen čekají, jak si to lidé a elfové zařídí sami.
vyšla v: Zaklínač II - Meč osudu; Zaklínač: Meč osudu
Gaarq | ***** | před 5353 dny
další předpolí pro ságu. tentokrát především o osudu a o tom, co víc je potřeba pro jeho naplnění než slova. díky bohatému větvení příběhů dosahuje autor značné hloubky sdělení, na relativně malém prostoru dokáže především díky skvělým dialogům rozehrát velké představení.
ničehož nic moc dobrého, tak to ani radši nepúůčujte a určitě nekupujte.
Kniha, jejiž příběh se mi sice velice líbil ale napsána nevelkou kvalitou.
pěkná série, kterou psali tři autoři a až na Margaret Weis a její bouřný meč, se mi celá série líbila.
Jak to řící, o této knize smýšlím stejně jako o Lasičkově štěstí – to znamené, že je to super kniha, u které se pobavíte.
Docela pěkný příběh, i když pár věcí mi přišlo poněkud divných ale ten co četl legendu o Humovi, si rád přečte i toto. Mohu doporučit.
vyšla v: Zaklínač II - Meč osudu; Zaklínač: Meč osudu
Gaarq | ***** | před 5353 dny
a máme tu další podklad pro pozdější ságu. geralt se setkává se svým osudem. a nejen to, mutant geralt, lidmi nenáviděný, se cítí člověkem a brání lidi. jenže ač jsou lidé schopni rozum užívat, nečiní tak často. a tak i geralt musí uznat, že jen brání něco, co jde hájit ztěží. tuší, že lidskou touhu podmanit si svět dokáže zastavit jen… katastrofa.
Příběh, který se v první polovině románu teprve rozjížděl, v druhé části nabírá plné obrátky a vrcholí. Fantastické čtení.
Mě se líbilo :)
Akce, akce, akce. Co dodat.
První třetina se mi zdála velmi slabá (možná tak do nějakého psychologického románu, druhá třetina obsahuje tak detailní popisy mučení, že mi to připadalo drsnější než od Kopřivy (a to je co říct), třetí třetina – akce, akce, akce. Nebýt toho úvodu …
Vynikající dokončení prvního dílu. A tento konec je pro mě určitě snesitelnější, než kdyby ho napsal Stephen King (dovedu si to živě představit).
Kdybych nevěděl, kdo to napsal, tak bych si myslel, že je to od Kinga – hrůza, děs a napětí ( + děti taktak unikající smrti). Vynikající.
Mám rád díla Kulhánka, Moudrého i Kopřivy, ale co je moc to je moc. Tato kniha se v podstatě nedá číst. Je to jenom neustálá, neustálá, neustálá akce bez jakýchkoliv přechodů pro čtení. Těšil jsem se, že to bude něco jako slabší Kulhánek, ale nedá se to srovnávat, tady chybí mezi akcemi aspoň 1! stránka odpočinku. Mám rád akční knihy, nevadí mi oční bulvy létající kolem, ale tohle je divné. Možná se mi to zdálo mizerné proto, že jsem těsně předtím četl od Moudrého Konec křížů, a to je o dvě třídy někde jinde. BTW: To opakované probouzení se na operačním stole bylo ke konci už trapné.
Zase jsem zapomněl, jak umí Stephen King vyrážet dech. Delší dobu jsem od něj nic nečetl, takže jsem využil příležitosti a dal si tuhle povídku z páté antologie řady Borderlands… a zase musím vzdát hold jeho úžasné představivosti a lehkému peru, s nímž píše… Tuším, jak tahle povídka vznikla… seděl na rotopedu a hleděl do prázdné zdi… při monotónní aktivitě popustil uzdu fantazii a najednou se ocitl v podzimním lese, na opuštěné cestě klikatící se do neznáma…
(překlad nehodnocen, čteno v originále)
vyšla v: Zaklínač II - Meč osudu; Zaklínač: Meč osudu
Gaarq | ***** | před 5354 dny
u této povídky jsem si poprvé uvědomil, v čem spočívá vývoj povídkové tvorby AS. je to opuštění jednoduché přímočaré příběhové linky, větší důraz na dialogy a příběh s mnoha odbočkami a zašmodrchy. co zůstává je silný námět, nyní spíše nedějový. variace na malou mořskou vílu přinesla snad poprvé v povídkách o zaklínači děsivé tajemství tohoto světa, na kterém bude jednou AS stavět svou ságu, tajemství, které je ale možné, když ne odhalit, tak pošpinit krví.