RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

123456789101112poslední (660)26381 příspěvků celkem
kniha: Kruh - Strandberg, Mats
Elfgren, Sara Bergmark
trudoš | ***1/2 | před 77 dny

Nestandardní teenagerská týmovka zajímavá pro disfunkční vztahy mezi hrdiny. Lépe řečeno mezi hrdinkami. Ono, co taky čekat jiného od party holek, se kterými cloumá puberta, a ještě k tomu umí čarovat. Jinak ovšem bez zásadních dějových překvapení a v základních bodech protivně kýčovité, aby byla uspokojena tržní poptávka. Přiznám se, že kdyby se autoři oprostili od fantaskních motivů a nechali vyprávění v realistické rovině, bavilo by mě to mnohem víc. Tady zkrátka proslovy o tom, jak jsou děvčata čarodějnice a patří mezi vyvolené, jejichž osudem je zachránit svět, působí bezmála trapně, zejména v kontrastu s depresivní atmosférou skandinávského poloostrova a všemi těmi veselými problémy dospívajících. Přitom by to i jako horor mohlo fungovat bez problémů, kdyby ovšem tvůrci pozadí neodbyli tak prvoplánovou legendou. Hašteření mezi postavami, stejně jako detektivní linie, totiž klapou skvěle, což umocňují především změny úhlů pohledu a svérázné charaktery různorodých protagonistek.

kniha: Temný karneval - Bradbury, Ray
Strýček Biolit | **** | před 78 dny

Moc příjemné čtení, přičemž za mě je lepší druhá půlka knihy. Na povídkách není znát jejich věk, jsou psány velice lidsky, poeticky, doba není důležitá, jsou, doslova, nadčasové, neboť lidi a lidské touhy se v průběhu věků nemění. Hodnotil bych i výše, ale u většiny povídek jsem odhadl jejich konec po pár stranách, což mi lehce kazilo radost ze čtení (a pak zde také bylo několik slabších kusů). Samotné zpracování knihy je parádní, nenašel jsem snad jediný překlep. Takže pokud jste nečetli nějakou předchozí Bradburyho sbírku (většina povídek v této knize už česky vyšla), tak je Temný karneval asi jasná volba…

kniha: Krev pro rusalku - Sněgoňová, Kristýna
gokudo | **** | před 79 dny

Slapat chodnik v Brne neni zadny med a zvlaste kdyz jste rusalka, divozenka nebo meluzina. O nic lepsi to neni pro policajta Dominika, ktery jede stale na praskach a je jeste k tomu hrozny blb. Autorka micha urban fantasy s Eddem McBainem a gulasek velmi dobre funguje. Jenom ten hlavni heroj je tak trochu achilovka.

kniha: Mínótauří trilogie - Swann, Thomas Burnett
trudoš | **1/2 | před 79 dny

Fantasy říznutá krétskými legendami si vždycky zaslouží pozornost. Vždyť co dnes může připomínat klasickou epiku víc, než řecko-římská mytologie?
Souborné vydání Mínótauří trilogie je tvořeno tituly Stříbrozvonky, Věčný les a Život mínótaura. Je třeba poznamenat, že i když jsou knihy vnitřně propojeny, navazují na sebe jen volně. Jde o samostatné romány, které vznikaly ve velkém časovém rozestupu a vzájemná kontinuita nebyla prvotním záměrem, proto občas narazíte na rozdíly v jednotlivých liniích. Jinak ale Thomas Burnett Swann pojal své příběhy se vším, co k dobrodružné fantasy patří – líté bestie, sličné dívky, silní hrdinové, zlovolní padouši a bitvy o přežití. Jenže… První kniha vznikla v roce 1966 a poslední v roce 1977, což se podepisuje na celkovém charakteru vyprávění. Autor má ve zvyku překvapivé zvraty líčit stručně a bez zbytečných popisů, kvůli tomu však pro mě zmizela z děje toliko potřebná atmosféra navozující napětí. A jakmile hapruje tohle, zbytek už se zkrátka veze.

kniha: Spálená mrazem - Briggs, Patricia
Speedemon | **** | před 79 dny

Neuvěřitelně vyrovnaná série. Začíná to zajímavě, únosem celé Adamovy smečky. Mercy musí zmobilizovat pár uprchlých a vymyslet plán na záchranu. Jako obvykle se to celé zašmodrchá a do hry se připletou fae i upíři. Text běží jako po másle. Jedná se už o sedmý díl a nějaká hlavní dějová linie ta tam. Knihy jsou koncipovány jako samostatné příběhy, tak se není čemu divit. Na druhou stranu, nějaký výraznější přesah by to oživil…

kniha: Pomysli na Fléba - Banks, Iain Menzies
dva mraky | ***1/2 | před 79 dny

Velmi zajímavý svět autor hýří nápady s rasamni dějinami a událostmi a protáhne čtenáře různými atraktivními místy. V tomhle bych byl naprosto nadšen. Dál už to tak super není. Hlavní postava nějak postrádá šťávu i když se autor zjevně snažil o opak. A co je horší, ty vedlejší postavy jsou napsané naprosto zaměnitelně přestože je autor líčí povětšinou jako vesmírné žoldáky, snaží se aby měli své libůstky, historii a tak, ale dělá klasickou chybu, že to o nich spíš jen říká, než aby je to nechal dělat, takže jsou nakonec dost nudní. Dějový oblouk se IMO taky nějak vymkl kontrole, protože celé to má být o honu za zatoulaným Mozkem (superpočítačem) jenže až příliš mnoho místa zabírají různé peripetie jako nájezd na chrám náboženské sekty, průzkum opuštěné superlodi apod a tyto epizody se vyznačují tím, že jsou pro hlavní linii v podstatě postradatelné(to by vůbec nevadilo) a současně ale neměly takový spád, abych na každé stránce nemyslel na to kdy už se konečně dostaneme k tomu Mozku(to už by vadilo hodně). Kniha se snaží o výrazný přesah o smyslu válek, náboženství, smyslu lidského konání, postavení člověka ve světě, kde jsou nekonečně chytré stroje atd, je toho moc a ne všechno je lehce srozumitelné, ale dějová složka knihy převažuje. Závěr je sice roztahaný a jaksi vyšumělý do ztracena, ale musím mu přiznat, že mi navodil velmi realistický pocit marnosti a zmaru. Konec odvyprávěný pomocí dodatků mi sedl, události jsou uzavřené a kniha je samostatný román. PS: když chyby tahají za oči i mne, to už je co říct. Starý překlad jsem nečetl, ten současný na mě působí neutrálně.

Aniž bych nějak blíže zkoumal způsob vzniku knihy, zdá se, že mistr nahodil kostru a spoluautor ji měl obalit masem. Na to ovšem nějak nedošlo, čtenář tak dostává de facto spíše krátkou novelu, která by mohla být výborná, ovšem jde jen o náznaky. Zavřu oči a úplně vidím ten poctivý tlustospis, který King o Gwendy naservíruje, realita je ale daleko stručnější a bohužel především dietnější. Pouze náznaky, spíše jako synopse připravovaného díla než dílo samotné. Jen pro zaryté kingofily, kteří musí mít skutečně vše, čeho se SK dotkl.

kniha: Hvězdný kadet - Heinlein, Robert A.
yerry | **** | před 80 dny

Tento román bol po prvý krát pôvodne vydaný o celých 11 rokov skôr ako autorova snáď najznámejšia Hvězdná pěchota a v tomto kontexte ho aj hodnotím. Stavba oboch týchto príbehov je do určitej miery podobná. Na rozdieľ od Hvězdnej pěchoty je Heinlein v Hvězdnom kadetovi ale oveľa umiernenejší. Tam, kde v neskorších románoch hovoria zbrane, v tomto prípade nastupuje vyjednávanie. Miesto konfrontácie volí mierové riešenia. Koniec koncov, k tomu je predurčená hviezdna patrola, ktorej členom sa chce Matt stať. Má udržiavať mier vo vesmíre nabitom nukleárnymi zbraňami. Určitý vojenský drill tu síce je prítomný, ale len v sofistikovanej a pochopiteľnej forme. Zaujímavé na tomto texte je, že tu chýba politika a autorove politické vízie, čo je dosť neobvyklé. Dialógy obmedzujúce sa na bežný život kadeta však sú typické, vtipné a tradične veľmi dobré. Ak by som mal román nejako zadefinovať, priradil by som mu asi atrinbúty soft, military a klasika…

Jedno je isté. Ak pod dojmom z prečítania Hvězdnej pěchoty poniektorí škatuľkujú Heinleina ako autora heroizujúceho militarizmus alebo dokonca fašizmus, v tomto skoršom románe sa riadne seknú a to aj napriek vyššie spomenutej podobnej výstavbe textu. Čo tým chcem vlastne povedať? No Heinlein je Autor s veľkým A a to mu už nikto nezoberie…

Vzhľadom na dobu vzniku má samozrejme román už faktické a technické nedostatky ale tie mu s radosťou prepáčim. Veľmi dobré čítanie ak si trochu nostalgický a oceníš čaro klasickej scifi vo svojej najtypickejšej podobe…

Zavděčit se dětským čtenářům není snadné, a podaří-li se tvůrci zaujmout jejich rodiče, je to vítězství dvojnásobné. A Kelly Barnhillová zvládla perfektně oboje, aniž by se u toho nějak zvlášť zapotila. Nedělá štráchy s dlouhým úvodem a jde rovnou na věc. Její hravá stylistika uhrane zároveň malebností i vtipem, přitom vůbec nejde o zábavný román. Témata, jež si totiž příběh bere na paškál, nejsou rozhodně jednoduchá. Lépe řečeno, mají tendenci se morálně zahalovat širším dobrem, přestože v jádru jde o jediné – ovládat a manipulovat. Někdy davy, jindy jedince. Má to v sobě kus mistrovství Lois Lowryové, jen tónina není tak depresivní a děj více pracuje s fantaskními motivy. A ačkoli se zápletka zpočátku odvíjí takřka pohádkově, události brzy naberou temnější odstín. Naštěstí dvojice magických bytostí udržuje diváky v dobré náladě a tvůrčí invence vede vyprávění zdárně k napínavému konci. Je to krásné čtení, prosté a srozumitelné, nehrající si na víc, než čím je – dospělou pohádkou.

kniha: Elementum - Dittrich, Jiří
trudoš | **1/2 | před 81 dny

Prvotina Jiřího Dittricha trpí mnoha neduhy literárních debutů, jedno jí však upřít rozhodně nejde – má spád. Na to, jak je děj prostince lineární a základní kameny jsou vytyčené poměrně záhy, je až s podivem, že se autorovi podařilo zaplnit tolik stran nepodstatným popisem výcviku v ovládání elementů a rozehrávkou počínajícího milostného vztahu. Jednoduchost zápletky by přitom mohla být plusem, nebýt toho, že se bere smrtelně vážně. Těžko uvěřit, že mladík na hranici dospělosti lusknutím prstu uvěří historce o magickém dědictví a následně si to už míří do Himálajského pohoří, kde se má jeho údajná říše rozkládat. Problém navíc je, že v tomhle bodě dějová osa začne stagnovat a vydrží jí to až do konce. To už pak čtivost bere za své, nemluvě o tom, že to podstatné si tvůrce stejně nechává do pokračování.
Dá se říct, že Elementum v sobě kombinuje poetiku filmových trháků Eragon a Poslední vládce větru, přičemž výsledný efekt je podobně rozpačitý, jako snímky samotné. Tak třeba jindy.

povídka: Řeka vzpomínek - Wegner, Robert M.
vyšla v: Šíp a vítr, dýka a moře
Lucc | *** | před 82 dny

Vegner definitivně zeriksonovatěl. Bohové a jejich lidské nástroje, do kterých se vtělují, kakofonie retrospektivně podaných masakrů, bojů, ovládání, nepřehledné názvosloví a jména postav. Neměl jsem ponětí, co je důležité a co nikoliv, co je hodno uchování v mé vetché paměti. A to jsem na konci druhé knihy. Příběh měl sílu a jsem rád, že spojuje linie dohromady, ale dělá to spíše tak, že otevírá nové otázky, než že by dával odpovědi. To celé by ještě šlo, ale autor mne šokoval přebujelým rozsahem retrospektivních vizí a jejich obtížnou zařaditelností. Píše o jednom awenderi jednoho boha, tzn. ascendentu, abych si vypomohl eriksonovským slovníkem, nebo o více? Jsou informace, které čtu, důležité nyní? V budoucnu? Vůbec? Tím se stává povídka spíše slohovým cvičením a přehlídkou autorské zvůle než plnohodnotným dílem. Škoda. Našlápnuto měl Wegner znovu dobře, ale tentokrát neovládl sám sebe.

kniha: Temný karneval - Bradbury, Ray
Gaarq | **** | před 82 dny

číst bradburyho po 30 letech je jako vytáhnout již jednou ocumlaný bonbón a dát si ho znovu. bude stejně sladký a bude mít stejně zvláštní příchuť jako poprvé, ale už nás nepřekvapí. síla RB pro mě vždy byla především v šoku, překvapení, nových spojeních nespojitelného. takže zůstává „jen“ mistrovské vyprávění, lidské teplo a karneval temných nápadů. a i to je více než dost.

ach ta rodinka… tyhle povídky nedokážu docenit, nudí mě a jsou přepoetizované. cecyina touha cestovat mě nebera a tak ztrácím nejméně polovinu toho, co by si čtenář mohl užít. mea culpa.

nejsem si jist, jestli to platí i obecně, ale pro mě to byla první povídka, ve které jsem si uvědomil, jak strašně se liší dětská psychika od té dospělé. bradbury tuto myšlenku dotáhl do extrému a vytvořil modelový příběh, který určitě ohromil generace čtenářů. asi bych kvůli formálním věcem hodnotil hůř, dnes se mi zdá povídka moc roztahaná a málo sevřená (bylo to kvůli vydavateli?), ale pořád je to pecka čenichovka.

geniální nápad a skvělé zpracování. když jsem ji četl poprvé, docela mě vyděsila svou dotěrností, a i dnes má svou sílu.

povídka: Shledání - Bradbury, Ray
vyšla v: Temný karneval
Gaarq | *** | před 82 dny

smrt blízkých je velmi těžká, zvlášť pro dítě, a v dnešním světě si neumíme představit, jak častá byla ještě před 50 – 70 lety. bradbury umí vzbuzovat emoce a umí hledat citlivé metafory, ale někdy jsou příliš křehké, příliš laciné a příliš plytké. jako v tomto případě.

povídka: Hrobník - Bradbury, Ray
vyšla v: Dotek zla; Temný karneval
Gaarq | *** | před 82 dny

potměšilý a černý humor jako odpověď na nelásku, to bych bral, ale pro odlehčení volí autor až příliš uvolněný humor, skoro šaškovský, a to mi nějak nesedlo.

komediální horor, bradburyho oblíbený nástroj vyprávění, postavený kolem bratrské dvojice (více než klasického rázu). o co jde, je v zásadě jasné od samého začátku, ale to člověku vůbec nebrání si užít osobně sám závěr. také máte bratra? ;)

paradoxní příběh o vysvobození nezakleté duše. fikční svět, do kterého RB umístil tento příběh umožňuje vést čtenáře velmi neobvyklými situacemi a zároveň mu nedovolit zabloudit. opět tu máme krutou a nemilosrdnou smrt, odnímající bezohledně, ale zároveň tak umožňující vymanit se sice z bezpečného, ale uzavřeného světa a objevit svět jiný, nový a nepoznamenaný.

imho jeden z nejoriginál­nějších způsobů, jakým se autor kdy vyrovnal s událostmi čtyřicátých let dvacátého století. je to citlivé, ale přesto jasné, má to nadhled, ale neuhýbá to. je to drsné a při tom uměřené. dost dobrý.

povídka: Pojďte skákat panáka - Bradbury, Ray
vyšla v: Temný karneval
Gaarq | **** | před 82 dny

a opět tu máme děti jako vyslance pekel v kombinaci všednosti dětských her a smrti. základní námět je docela zajímavý, ale jeho napasování do příběhu trošku skřípe, neboť bylo násilné. líbí se mi ta představa jiného vnímání smrti díky jiné perspektivě dětství a dospělosti, ale autor není dost přesvědčivý ve fabulaci těch rozdílů.

povídky o rodince mě moc neberou, příliš mnoho sentimentu a málo bradburyho. strýček einar nevybočuje ze série dojemných příběhů, které stojí na zlidšťování nelidského, ale děláno je to příliš polopaticky, příliš mělce.

opět jedna klasika, nápad dotažený do toho nejkonečnějšího konce, jaký dokázal autor vymyslet (a těžko lze překonat). mísení komična se strachem, neuvěřitelna s banalitami, nelidskosti se soucitem, tohle umí málokdo.

rozverný a veselý zápas se smrtí. smrt je tu zobrazena jako spíše pasivní a skoro dobromyslná, ale neodbytná. komediální rozměr je asi schválně doveden ad absurdum, což se mi moc nelíbí, chápu to, ale radši bych to podal jinak.

povídka: Mrtvý muž - Bradbury, Ray
vyšla v: Hlas krve; Temný karneval
Gaarq | **** | před 82 dny

smutek, láska, smrt, soucit – ingredience z nichž umí mistr vytvořit požitek pro hladové duše. nemá to sice tah, jako jeho nejlepší věci, a je to maličko více unylé, než by muselo, ale pořád docela silné.

další bradburyho specialitka – dětská nevinnost jako tvář zla. ledově důvěryhodný příběh zvědavého a chytrého kluka, kterému ale úplně chybí jakýkoliv morální kompas. čistota mysli jako nejkrutější z krutostí. a malý bonus v podobě emzáka.

povídka: Noc ve filmovém ateliéru - Bradbury, Ray
vyšla v: Temný karneval
Gaarq | **** | před 82 dny

pěkný kraťas se silnou pointou. bradbury zkrátka umí vyhmátnout metafory běžných lidských trápení ve světě spektakulárna, tentokrát filmu.

povídka: Kanály - Bradbury, Ray
vyšla v: Mráz a oheň; Říjnová země; Temný karneval
Gaarq | **** | před 82 dny

klasika – krátký, emočně nabitý, perfektně odvyprávěný příběh plný neobvyklých nápadů (v tomto případě i nek-romantických). příběh sám od sebe teče jak v něm zmiňovaná voda a organicky ústí v sice docela zřejmý, ale logický závěr.

bradburyho mexická se smrtí a mumiemi. povídka stojí na jediném, byť ne špatném nápadu, ale je moc roztahaná, aniž to nějak zvlášť pomáhá atmosféře. autor opět exceluje v těch nejintimnějších pasážích, subjektivní prožitky jsou líčeny velmi naléhavě a velmi působivě. pointa je jasná, ale trochu mi chybí něco mezi příběhem a jí samou, působí jako králík z klobouku.

Pochmurný román z konce 17. století, kdy v koloniální Americe bylo označení „čarodějnice“ prakticky rozsudkem smrti. Co v tom případě zmůže obyčejný písař, kterému víc než na pověrčivosti sedláků záleží na pravdě a spravedlnosti?
Po dvojici apokalyptických sci-fi románech, kterými se u nás Robert McCammon představil, se k nám tentokráte dostává historický thriller, který si syrovostí v ničem nezadá s kultovním seriálem Deadwood. Nemilosrdná doba neměla slitování s nikým a lidský život měl často hodnotu pouze bot, jež měl dotyčný na sobě. Právě v těchto časech rozjíždí mladičký soudcův sekretář Matthew Corbett osamělé vyšetřování, předem odsouzené k fatálnímu nezdaru. Přesto se autorovi daří udržovat čtenáře takřka šest set stran v neustálém napětí, zda jeho boj s větrnými mlýny bude nakonec co k čemu. Je to pekelně temné čtení, fantasticky napsané a rozehrané s noblesou starých dobrodružných románů, pořád však v rovině klasické detektivky se zločinem, pátráním a závěrečnou konfrontací.

kniha: Kůlem do srdce - Dark, Jason
Speedemon | ***1/2 | před 83 dny

Rozjíždí se nám tu další trilogie. Svět JS je už slušně zabydlený, máme tu mocné nepřátele i spojence. Hlavní dějová linka slibuje taky dost zajímavostí do budoucna. Nyní přišla řada na zbraně. John od začátku vlastní tajemný kříž o kterém několikrát prohlásil, že nezná jeho tajemství. Když se mu sám od sebe jednoho večera zahřeje na hrudi, začne vzpomínat jak jej získal. To jej nakonec donutí jet až do Rumunska a setkat se s další důležitou postavou pro sérii, Františkem Markem, postarším lovcem upírů. I když v budoucnu bude několik faktů o kříži pozměněno, je to rozhodně zajímavý díl, kde se autor opět pokusil prohloubit svět JS. Jako hlavního protivníka si pro tuto trilogii vybral Drakulova bratrance (či co), Daluarka. Až někde po 2/3 příběhu s překvapením zjistíte, že se jedná o přesmyčku jména Drakula :) Nj, policejní dedukce je dechberoucí…

kniha: Použité duše - Moore, Christopher
Madam Brbla | ***1/2 | před 84 dny

Nečetli jste první díl a neznáte autorovu tvorbu? Tento odstavec vám naznačí, co od knihy můžete očekávat:
„Je tam moje dcera, inspektore. Opravdu si myslíte, že jsem svedl bitvu s kanálovými harpyjemi, nechal se otrávit a zemřel, byl vzkříšen a žil jako masová panenka, pak nechal někoho skočit z Golden Gate Bridge a získal jeho tělo jen proto, abych teď zůstal dřepět v zasraným autě?“
Přesně tak, Christopher Moore na běžnou realitu zvysoka flatuluje, zaplnil svět bizarními charaktery, svéráznými božstvy a dušemi v různých podobách. Proto není nutno hledat v příběhu nějakou logiku, jde o guláš praštěných námětů a švihlých situací, jejichž hlavním účelem je pozvednout koutky úst, pobavit, možná i vyloudit z vaší bránice občasné uchechtnutí.
V mém případě měly „Použité duše“ smůlu, trefily se mi do složitějšího životního období, nedokázaly rozbít krustu všedních starostí, četla jsem po kouskách a humor pana spisovatele tentokrát úplně nezabíral, neřehtala jsem se jako u „Špinavé práce“. Nebo je druhý díl opravdu slabší, ničím výrazněji nepřekvapil, nezklamal, nenadchnul, byl však příjemným návratem mezi všechny ty pošahané postavy.
Jedno je jisté: nejste-li příznivci absurdity, „Použité duše“ vás pravděpodobně neosloví. Pokud se nebojíte ujeté, ničím neomezované fantazie s trochou vulgarismů, pak směle do toho (začněte se „Špinavou prací“, jinak budete poněkud mimo). 70%

kniha: Gemina - Kristoff, Jay
Kaufman, Amie
cojone | ****1/2 | před 84 dny

Tak i kdyz to podle bodoveho hodnoceni nevypada, tak pro me o fousicek lepsi nez 1. dil, ale do 100% tomu jeste krapanek chybi. Pribeh mi prijde jeste brutalnejsi (na to ze to chapu jako young adult scifi) a i trochu vic hororovejsi. Konci to maximalne otevrene, takze uz jsem zvedavy na vyvrcholeni.

kniha: Doktor Proktor a vana času - Nesbø, Jo
trudoš | ***1/2 | před 85 dny

Druhé dobrodružství geniálního (a především šíleného) Doktora Proktora, prcka Bulíka a holčičky Lízy se nese v duchu nucené crazy komedie. Nejde o to, že by tomu u předchozího dílu bylo jinak, ale tady se z impulzivní zábavy stala najednou zábava plánovaná.
Autorovi se opět povedlo bravurně vystihnout takřka dahlovskou imaginaci, se kterou svérázný příběh vypráví. Ovšem tam, kde se v první knize čtenář bavil každou další scénou, která děj zamotávala, tady je pro zápletku důležitý pouze začátek a konec. To ostatní je jen nápadité popichování francouzských dějin, ale nic víc. Tentokrát je holt tahle kniha více věnována dětské představivosti než dorosteneckému pragmatismu. Můžete si ji užívat jako bláznivou barevnou estrádu, ale zároveň musíte ignorovat spousty logických kiksů, kterých se Jo Nesbø vědomě i nevědomě dopouští. Jako relax ideální, ale nečekejte nic světoborného. To už raději sáhněte po dospělejší řadě, ve které detektiv Harry Hole dává na frak norským kriminálním živlům.

kniha: Zakuti v oceli - Žamboch, Miroslav
minduton | *** | před 86 dny

Autorovo oblíbené putování krajinou, což je dějová kostra, která se vyskytuje ve více jeho knihách. Bohužel mě to nějak nechytlo, přitom námět (post-technologický svět, v němž si pozůstatky hi-tech technologií žijí vlastním životem, a to doslova) více než zajímavý.

kniha: Komplex - Bílek, Jiří
trudoš | ***1/2 | před 87 dny

Komplex je pěkně vygradovaným příběhem, který od prvních stránek pohltí a v závěru překvapí slušnou pointou. Knize škodí akorát přepálený rozsah, který autora nabádá k banálnímu natahování ve vyprávění i v konstrukci zápletky. Na první stovce stran předloží základní informace a místo toho, aby s nimi rovnou pracoval na hlavním motivu, pouze nenápadně zvyšuje hladinu nejistoty mezi protagonisty. To už ale čtenář ví, že tu něco nehraje, takže by rád nějaké konkrétní odpovědi. Jenže musí čekat až do poslední třetiny, než si konečně postavy začnou klást ty stejné otázky jako on sám už před drahnou dobou. Efekt je pak dost podobný, jako u extrémně dlouhé anekdoty, kdy jí rozvleklost ubere na vtipu. Navíc Jiří Bílek trochu zbytečně vysvětluje věci, které jsou zřejmé, čímž trpí celkový spád. Ovšem výborná schizofrenní atmosféra je přesně tím kořením, které přímou měrou zvyšuje atraktivitu románu, ať už člověk remcá jak chce. Já prostě tyhle jednoaktovky o několika hercích rozhodně můžu.

kniha: XB-1 2018/12 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 88 dny

Tentokrát som s posledným číslom tohoto ročníka viac ako spokojný. Pričinili sa o to predovšetkým poviedky zo zahraničnej sekcie. Všetky určite stoja za prečítanie. Dominica Phetteplace aj James Alan Gardner preukázali svoje kvality. Mňa však dostalo najmä neopulpové, už tretie pokračovanie príbehov od Dereka Künskena, zo sveta nachádzajúceho sa v blízkosti pulzaru, o kovových pavúkovcoch, pohybujúcich sa na svojich ihlách, pod názvom Přílivové manévry .

povídka: Květ života - Hohenberger, Martina
vyšla v: XB-1 2018/12
yerry | *** | před 88 dny

Druhá autorkina poviedka z prostredia Šumavy s hororovými a fantasy prvkami. Prvá atmosférická polovica textu nemala chybu. Popis prostredia, postáv a atmosféra boli vykreslené veľmi dobre. V druhej polovici sa to už začalo zvrhávať na veľmi lacný pulp. Koniec už ani nehodnotím. Skrátka, autorka mala nabehnuté na vynikajúci text ale túto svoju jazdu nedokázala ukočírovať. Nie všetko musí byť vypovedané a podané na lopate…

povídka: Město jsem já! - Hokeš, Miroslav
vyšla v: XB-1 2018/12
yerry | ** | před 88 dny

Dosť dlho mi trvalo, než som sa do tejto poviedky začítal. Nakoniec som zostal aj tak dosť zmätený. Napriek akčným momentom bol text nezáživný. Autor mohol zo svojho nápadu vyťažiť viac, lebo ten, viď nadpis a spoileroidné ilustrácie, nemusel byť zlý…

kniha: Žhavé olovo, chladné železo - Marmell, Ari
trudoš | ***1/2 | před 88 dny

Drsnější verze Harryho Dresdena a to formou i obsahem. Jenže drsnější neznamená zákonitě lepší. Tam, kde u Harryho perfektně funguje odlehčení ve formě vtípků, jimiž hrdina uplácí čtenářovo nerdovské ego, tam Mick Oberon pouze hláškuje, dělá ramena a… a tím to vlastně končí. Skutek utek. Trochu lépe je na tom dějová osnova, která na odpovídajícím rozsahu dokáže uhrát nápadité drama, jež pouze v detailech lehce pokulhává v logice. Skvěle ovšem funguje dobové zasazení do 30. let minulého století, stejně jako motiv prošetřování možného podvržence s šestnáctiletým odstupem.
Ari Marmell zkrátka vsadil na stylovou urban fantasy v hávu staré dobré drsné školy. Heroické skutky tak přímou měrou vyvažují cynické poznámky a gangsteři jsou zde tou hezčí tváří bezskrupulózního podsvětí. Ve výsledku směle rozjetá série, nepředstavující sice nic nového, ale zároveň sympatická jako holky v krajkových podvazcích. Kdyby Miroslav Žamboch psal Harryho Dresdena, vypadal by podle mě přesně nějak takhle.

123456789101112poslední (660)26381 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu