RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

123456789101112poslední (680)27192 příspěvků celkem
kniha: Artušova smrt - Malory, Sir, Thomas
Lucc | ***1/2 | před 84 dny

Přemýšlel jsem nad cílovou skupinou a zaměřením celého díla a vyšlo mi, že to byla asi taková dobová fúze Večerů pod lampou, červené knihovny, Blesku, Tarzana a Katolických novin. Text mi nepřišel nějak nestravitelný, naopak odsýpal minimálně první polovinu (v mém případě 1,5 knihy, četl jsem třísvazkové vydání od Joty s novým překladem od Ivory Rodrigueze) snad až příliš banálně a spěšně pryč. Pokud přistoupíte na lehce archaickou stavbu vět i samotného vyprávění a jdete jen po akci a faktech (povětšinou který rytíř vyzval jiného na souboj a jak to dopadlo), tak byste mohli být se čtením hotovy natotata. Mohli. Nebýt rozsahu. Kdekterý znamenitý rytíř si totiž tehdy měl zřejmě potřebu poměřovat s ostatními pindí…, pardon, kopí a když druhého smetl přes koňský zadek, ten se obvykle zvedl, uchopil štít, vytasil meč a vyzval jej k souboji pěšmo – a autor cítil potřebu o tom psát pořád dokola víceméně to stejné. Mění se jen jména, někdy ani ta ne. Výjimkou je sem tam nějaký turnaj, válka nebo zajímavý quest (štěkající šelma Glatisanta, o které ale ani po přečtení nevím, zda se s ní skvělý rytíř Palomides, zatím ještě nekřtěný saracén, leč celý příběh svůj křest přislibující, vypořádal či nikoliv; sem tam hájení záležitosti nějaké panny či dámy, …).

Nejvíce mne zklamal začátek. Mýtus je tu podán strašně nemyticky, prostým popisem. Chybí tomu chvění. Válka je popisována jako nedělní výlet. Na utrpení a bolest zjevně měli ve středověku o hodně jiný názor. Něco je úplně vynecháno nebo je jinak, než jsem zvyklý (Jezerní panna a meč, kosmicky důležitá, ovšem velmi krátce činná postava Merlina). Kniha prostě až banálně popisuje, co a jak se stalo. Skoro jako noviny nebo kronika. Zapomeňte na popis krajiny či postavy, nemáte tušení, jak kdo vypadal či kolik věží měl Hrad slastí či zda neměla Guinevera druhou bradu (určitě měla, její chování naznačuje, že to byla klimakterická fuchtle, ale čas nemůžete v knize brát moc vážně, takže kdo ví). Druhá půle textu a celkově pohnutější příběhy např. Tristana nebo Lancelota byly konečně tím pravým čtením, které jsem chtěl. Vůbec mi nevadilo ani postupné vnášení náboženských prvků (panictví rytířů, které rozhodovalo např. o tom, kdo vůbec spatří Svatý grál) a mystičnost celé knihy o hledání Grálu mne vyloženě potěšila mimo jiné i odkrýváním historických stop (Josef z Arimatie a celé jeho potomstvo, propojování se Starým zákonem – šalomounský prvek – atd.). Jak příběh postupně temněl – ne vyjadřovacími prostředky, ty byly pořád stejné – ale spíše dějem samotným, tím se mi kniha četla hůře, ale tím lepší byla. Konec je už vyloženě shakespearovská tragédie. Postavy jednají tak, jak musí, ne jak chtějí. Je mi jasné, kde se alžbětinec inspiroval.

Slovy klasika: Co říci závěrem? Snad jen, že mne kniha překvapila čtivostí, o kterou se myslím zasloužil i překlad. Zklamala mne naopak nedramatičností a jakoby plytkostí, ale to může být moje chyba, že nejsem sto si scény dokreslit ve své fantasii. Jako nahlédnutí do pozdně středověké mysli (vydáno těsně před vyloděním Kryštofa Trolejbuse) funguje na výbornou. Chválím vydavatelství Jota za vhodné ilustrace i grafiku stránek. Překlep jsem nenašel a velmi mne potěšil rejstřík, který dokonce doplňuje informace o postavách díl od dílu, aby nespoiloval (viz např. heslo Tristan). Hodnocení berte s rezervou. Kdyby mi bylo 13, dám asi brak. Až budu literární vědec, dám 10.

mít tak čas. kdo by nechtěl, že? a co to prakticky může znamenat. žel, tato část zabírá jen menší podíl příběhu, větší část zabírá nenápaditá skorokomunální satira odehrávající se v kulisách reálsocializmu osmdesátých let – shánění, úplatky, kámoši, ideologický podtext skoro v každém aspektu lidského jednání, šedo a zamřelo. a k tomu příšerně tuctová až pitomá pointa, srážící dílko do zapomenutí.

povídka o výměně dženderových rolí. žena s duší muže a muž s duší ženy. k tomu drobný přípodotek o dětech. tentokrát je pointa docela na místě.

povídka: Pusinka III - Klabal, Radomír
vyšla v: Kde máte mrtvolu, vy chytráku?
Gaarq | ** | před 84 dny

a teď tu máme pro změnu povídku čistě maskulinní. zpověď muže, který neví co chce – klid nebo partnerku. dilema řešitelné roboticky. váhání dotyčného muže je psychologicky popsané velmi dobře, literárně už je to horší, protože autor má neustálá nutkání strkat do příběhu banální pointy.

kniha: Tři okamžiky exploze - Miéville, China
cyb0y | **** | před 84 dny

Tohle je Mieville v plne sile. Chapu frustraci nekterych ctenaru, kteri cekali „jednoduche“ texty s weird obsahem, ale Mieville autorsky nesmirne dospel a je videt, ze zcela propadl kouzlu slova a vety a je jako hrave dite, ktere objevuje novy svet, ktery je jeste vic weird, nez kdykoliv predtim. V mnoha pripadech nejde o jedoduche cteni a i pri druhem cteni se muze zdat smysl nespostizitelny, nicmene nektere povidky jsou vskutku genialni a zadne z nich nelze uprit hravost a originalitu. Nezbyva, nez dychtive vyhlizet novy Mievilluv pocin.

100 stránková novela (román?) ze Světa Poledne. Zběsile válčící planeta a progresoři ze Země opět zasahují. Těžiště příběhu je ale na Zemi, kam je přemístěn Gag, který nepozná nic než válku a tudíž i ve zcela odlišném prostředí se chová buď konspirativně nebo vyloženě absurdně. Text podle mého názoru nenabízí jednoznačnou odpověď, zda ho nové okolnosti změnily či nikoliv.

kniha: Výzkumy z Mesiaca - Perohryz, X. Y.
ippokorny | nehodnoceno | před 85 dny

Je otázka, kolik čtenářů zná postavy uváděné v knize. Nesedí mi v Vidina III. Ďuro Jánošík a pán Svätojanský. Pán Svätojanský měl odsoudit Jánošíka na smrt. Županem v Liptovské župe ale v tu doby byl podle slovenské Wikipedie https://sk.wikipedia.org/wiki/Liptovsk%C3%A1_%C5%BEupa_(Uhorsko) Mikuláš Ilešházi.

Tenhle titul byl na nejlepší cestě kolem mě prošumět. Naneštěstí jsem na zadní straně obálky narazil na pár údajů o autorovi a usoudil, že to přece musí být normální člověk (ročník 1965, malíř, grafik, fotograf a hudebník), a že kniha jistě skrývá obrovský potenciál, který jen zazdila obálka. A já budu ten, kdo jí udělá celosvětovou osvětu.
Chyba lávky. Bratrstvo sedmé brány nabízí tuctové vyprávění, které se často zasekne u nepodstatných scén, aby vzápětí několika větami shrnulo události ovlivňující život hrdinů i světa samotného. A kde třeba čekáte, že se s postavami bude ještě pracovat, tam najednou přijdou dvě tři mávnutí a jsou pod drnem, aniž by bylo jasné, k čemu že to všechno vlastně bylo. Nijak zajímavý příběh pak končí v tom nejpodstatnějším a na pokračování se můžeme těšit až v dalších, blíže nespecifikovaných dílech. Aneb „Jsem ve fantasy nováčkem a chci čtenáře přesvědčit, aby si na mě příště dávali pozor,“ v praxi. Škoda, protože hezký úmysl v tom na počátku bezesporu byl.

tož, dženderová povídka z osmdesátek. autor se docela rozjel, téma výměny těl (či myslí) docela profláklé, ale právě vnitřní a živé dialogy docela rozehrály zajímavé drama. je to sice trošku dženderově schematické, ale velmi otevřené a na svou dobu a kraj bych řekl i odvážné. také trochu originální, ale pinta to vše zkazila. asi to bylo tím že jsem čekal něco jiného a dostalo se mi vlažné sprchy. nu co, někoho to možná osloví víc.

kniha: Radhostův meč - Červenák, Juraj
yerry | **** | před 86 dny

Čierny Rogan sa spoločne s vedmou Mirenou a vlčím vodcom záhrobnej svorky Goryvladom presunie viac na západ na územie dnešných Čiech, kde musí získať meč vojnového boha Radhosta. Tu sa ocitne uprostred vojnových udalostí Česko – Luckej vojny. Námet tu Červenák čerpá zo Starých pověstí českých, ktoré sa mali odohrať o takmer storočie neskôr ako príbeh opísaný v prvom zväzku. V knihe však bezprostredne nadväzujú, čo u fantasy nevadí…

Počet bohov utešene narastá. Živa, Radhost, spoznáš tu náprotivok Černoboga, ktorým je ako inak, samozrejme Belbog. Ich charakteristiky autor mení a prisudzuje im atribúty vlastné len jeho interpretácii. (Podľa niektorých výkladov, bol práve Belbog prejavom zoskupenia troch bohov: Svaroga, Perúna a Velesa. Podľa iných výkladov, je to len umelá konštrukcia a žiadny Černobog a Belbog v slovanskej mytológii nemá miesta.) Docela realisticky však vystihol, že žiadny z bohov sa so Slovanmi nemaznal. Tak ako Perún dokázal prinášať životodarný dážď, dokázal aj trestať a chtonický boh podsvetia – navu Veles, zasa pomáhal dobytku a pod.. Dualistické delenie na dobro a zlo tu odpadá, čo autor veľmi dobre pochopil napriek tomu, že subjektívne hodnotenia bohov jednotlivými postavami ponechal kvôli dramatickosti di­ela…

Tento druhý zväzok je o poznanie lepšie písaný ako zväzok prvý. Krvy a počet váľajúcich sa čriev, vnútorností a odťatých končatín sa scvrkol na únosnú medzu. Ešte stále to nie je veľdielo, ešte stále tomu niečo chýba (hlavne tie dialógy) ale číta sa to veľmi dobre…

kniha: Clariel - Nix, Garth
Strýček Biolit | **** | před 86 dny

Předchozí tři knihy jsem četl víc jak před 10 lety. Proto jsem po zjištění, že existuje pokračování, nedbal na zařazení „pro mládež“ a bez předsudků (byť s mírnou obavou, že si knihu neužiju tak, jak bych asi měl, když si předchozí pamatuji jen v obrysech) se pustil do čtení – a byl velice mile překvapen. Staré království neztratilo nic ze svého poměrně netradičního fantasy kouzla. Garth Nix píše dobře, o tom žádná. Děj hezky plyne, není nikterak složitý, ale ani hloupý, zkrátka rychlé dobrodružné čtení. Dá se číst i bez výrazné znalosti předchozích knih, byť pamatovat si je, bylo by čtení asi o (kocouří) chlup lepším zážitkem. Existují pouze dvě negativa; na můj vkus lehce uspěchaný konec je prvním, a výraznější množství překlepů druhým, půjde-li někdy ven dotisk, nebyla by od věci ještě jedna korektura…

kniha: Valkýry - Fabian, Robert
trudoš | **** | před 86 dny

Dva akční příběhy formou rozdílné, ale žánrově podobné. Oboje depresivní až na půdu a v některých momentech až monotematicky násilné, což tak úplně nekoresponduje s předchozí autorovou tvorbou. Hlavně v tom smyslu, že tentokrát si Robert Fabian nebere servítky a po vzoru Františka Kotlety prolévá krev v hektolitrech. Jenže mu schází jakýkoliv náznak nadsázky, neberu-li v potaz těch několik cynických poznámek.
Den skoro jako každý jiný je jednoduchá střílečka v postapokalyp­tickém světě, Černé slunce zas povedená řezničina v duchu komiksového Sin City. Kvalitativně u mě zvítězila druhá novela, ovšem svoje mouchy mají obě. Hlavně mi vadily ty momenty, kdy už šlo vyprávění maličko přes čáru, jen aby ukázalo, kam až je ochotno zajít – přitom to nemělo žádný vliv na zápletku; ať už mluvíme o zbytečném vraždění nebo bezděčném znásilňování. K čemuž je potřeba připočíst množství hospodsko-chlapáckých poznámek o světové politice či migrační krizi, které klidně mohly zůstat ve spisovatelově mys­li.

povídka: Pás cudnosti - Klabal, Radomír
vyšla v: Kde máte mrtvolu, vy chytráku?
Gaarq | * | před 86 dny

tady měl autor docela něco rozehráno (podivné změny reality a tak), pár zajímavých nápadů, ale celé to vyšumělo do ztracena a pointou je pubertální žertík nehodný papíru, na němž byl vytištěn.

povídka je námětem i provedením kopipejst já jsem živ na věky!. stroj času, historie, „vysvětlování“. tentokrát pláň nazca. opět bez přidané, tedy vlastně jakékoliv hodnoty.

taková ta vysvětlovací skyfi, kde autor vezme nějakou historickou událost, stroj času a „vysvětluje“, jak to tehdy bylo. v tomto případě dvě hlavní biblické události. nenápadité a bez pointy, protože to, co se tu vydává za pointu, je prostě tak neuvěřitelné, že to snad nelze brát vážně.

naivní a plytká eko hříčka, vypadá jako školní slohová práce vytažená ze šuplíku.

povídka: Nahoru a dolů - Klabal, Radomír
vyšla v: Kde máte mrtvolu, vy chytráku?
Gaarq | ** | před 86 dny

zvláštní, ač ne tím úplně dobrým způsobem, filozofická povídka o pokroku. základní konflikt je hodně schematický a prakticky nedává smysl, slouží jen k demonstraci autorovy teze o skvělosti prostého života. autor nedomýšlí ani v rámci svého modelu a vybírá si jen to, co se mu hodí do krámu.

kniha: Řád zlomených křídel - de Bodard, Aliette
Vlask | *1/2 | před 87 dny

Ukrutně nudná kniha. Je sice originální námětem i prostředím, ale tím klady končí. Hlavní postava je psychicky zničená a na ničem kromě návratu domů jí nezáleží. Vedlejší postavy jsou neuvěřitelně pasivní a i ty ojedinělé pokusy o akci autorka nemilosrdně potlačí. Výsledkem je depresivní děj, kde postavy jen pasivně čekají na smrt a veškeré chabé pokusy o obranu jsou jim k ničemu.

kniha: Spěšný vlak CH.24.12. - Poláček, Jan
Romison | **1/2 | před 87 dny

hmm absolutne me to nebavilo a zadna postava mi neprirostla k srdci, spise me stvaly, atmosfera zmaru popsana dobre, ale pribeh pro me spatnej a chovani postav pro me divny. I kdyz to bylo kratky, tak mi trvalo nez jsem to docetl a byl rad, ze je konec, chtel jsem to uz jen docist.

kniha: Vládce vlků - Červenák, Juraj
yerry | *** | před 88 dny

Dlho som obchádzal epickú fantasy domácich autorov. Povedal som si, prečo nie? Nastal čas. Začínam toľko ospevovaným Červenákom. Tu sú teda moje dojmy z mnou prečítanej prvej knihy od neho. Beriem do úvahy fakt, že Vládca vlkov je dielo z jeho rannej tvorby. Knižka, ktorú som držal v rukách je tá krátená, v slovenskej verzii a podľa autora v mnohom vylepšená od tej pôvodnej českej.

K samotnému príbehu sa je asi zbytočné vyjadrovať. Ten je pomerne jednoduchý a priamočiary. Čierny Rogan tu spozná svoj pôvod, svojho vlčieho druha aj ostatných druhov v zbrani. Príbeh je vsadený do nie veľmi prebádaného historického rámca približne 8. storočia, teda obdobia, kedy Samova ríša bola už dávnou minulosťou a tá Veľkomoravská zatiaľ len čaká na svoj dejinný výstup. Obdobia, kedy už zbytky Avarov dostávajú na frak z franskej aj slovanskej strany.

Knižka má niekoľko pozitív a niekoľko negatív. V prvom rade vďaka za tú slovanskú mytológiu a aj nosný príbeh by ušiel. Svarog, Perún, Veles, Morena boli o.k. Negatívum vidím predovšetkým v nedostatočne spracovaných dialógoch. Približne v prvej polovici knihy sa autor ešte snaží ako tak držať na uzde a používa v nich predpokladanú dobovú komunikáciu, i keď sa nevyhne moderným novotvarom. V druhej polovici však už používa moderný slang a pejoratívne výrazy len taký hukot. Nedáva si pozor na výrazy ako napr. „smrdí mu z huby ako zo žumpy“. Predpokladať totiž, že Slovania z 8. storočia poznali nejakú žumpu, keď bývali v polozemniciach o rozmeroch 2,5×3,5m, to už môžeš rovno predpokladať, že mali splachovacie záchodky a pisoáre…

Do očí ma udrelo božstvo Chors. Červenák už ako druhý slovenský autor (chronologicky prvý) mu prisudzuje ženské pohlavie, lesbické sklony a slovanský pôvod. Toto božstvo mesačného svitu je spomínané len v niekoľkých zmienkach v ruskojazyčných zdrojoch. Už podľa názvu sa predpokladá, že je neslovanského pôvodu a na územie Slovanov importované pravdepodobne zo semitského alebo turkického prostredia. Bolo to pravdepodobne božstvo chtonického charakteru, vyznávané vyznavačmi mesiaca. Slovania vyznávali slnko. A dostalo sa k nám možno cestou zajatých nepriateľov.

Keď už som u tých nepriateľov, pôvodní Slovania nepraktizovali otrokárstvo (otázne je to u Variagov, čo boli ruskí Vikingovia) a traduje sa, že po odrobení určitých prác sa zajatý nepriateľ stával slobodným a mohol si vybrať, či chce zostať alebo odísť. Červenákom spomínané ľudské a zvieracie obete sú veľmi otázne. Toľko moje výhrady…

Chápem, že knižka nie je faktografická ale ľahký dobrodružný román Conanovského strihu a autor si preto môže ľubovoľne priohnúť fakty, božstvá aj udalosti. V tomto ohľade som docela zvedavý, aké budú ďalšie diely s Roganom ale aj autorove ságy z novšieho obdobia. Zatiaľ sa s hodnotením držím pri zemi a hodnotím subjektívne zhovievavo ako dobré nenáročné čítanie…

kniha: Den v Mallworldu - Sucharitkul, Somtow
cyb0y | **** | před 89 dny

Vydavat povidky z devadesatych let za „Novou vlnu“ je sice trochu pres caru, ale kniha sama o sobe je fajn. Vsechny povidky jsou fantasticke a to i ty, co se odehravaji v minulem stoleti. Popravde ty dve povidky z 20. stoleti jsou korunou teto mikrosbirky. Skoda, ze vybor nedoplnil preklad nekterych dalsich Sucharitkulovych praci, ale je jen sbornikem jiz vydanych.

kniha: Vládce vlků - Červenák, Juraj
skepsi | * | před 89 dny

Větší Béčko jsem nečetl od dob Stevena Brusta.

Strnulé charaktery, dialogy jak mezi náctiletými haranty a příběh jak z nedělního dračáku… vlastně rozplizlá povídka, která by si sama o sobě vedla lépe

2/10 za snahu slovenského autora

V skutočnosti čakal som od tejto knižky trochu niečo iné. Tvrdiť o Barronovi, že je budúcnosťou hororu, sa mi zdá byť prehnané. V poviedkach, ktorých úroveň neklesá pod priemer a naopak, kvalitou oscilujú v intervale dobrá až výborná, neprichádza s ničím originálnym. Áno, prostredie, v ktorom sú jednotlivé príbehy ukotvené, ako aj časové parametre, odkazy na HPL, mytológiu a pod. nemajú chybu. Ale pri každom texte som mal pocit, akoby som už niečo podobné čítal. Akoby autor povyberal z diel iných autorov to najlepšie, rozdrvil to a z čriepkov poskladal svoje príbehy.

Napriek mojim výhradám to prepojenie gangsterskej tvrdej školy (Dashiel Hammett?), prostredia (Jack London?) a hororových prvkov (H.P.Lovecraft?) vo svojej výslednici vyprodukovalo veľmi zaujímavý mix. U mňa najviac zabodovali poviedky Magická ruka , Blackwoodův synek a Muži z Porlocku . S veľmi malými výhradami, ktoré sú viac subjektívneho charakteru, by som ti knižku s kľudom odporučil, aj keď nie si práve fanúšikom hororu, a možno aj práve preto. Fanúšikovi hororu totiž neprinesie asi nič nové.


Poznámka pod čiarou: Na to že je knižka takého malého formátu, mal som strach, že sa mi pri čítaní zlomí jej chrbát, keďže je pomerne hrubá. Nestalo sa tak aj napriek tomu, že som ju nečítal ako prvý. Väzba vydržala. Obálku si však šetrím ;)

Na záver poviedka určená skôr pre fanúšikov a fajnšmekrov hororu. Pseudobiografický text o jednom americkom Cone, autoroch sci-fi, fantasy a hororu s určitým pseudofylozofickým presahom. Chápem jeho zaradenie na záver tejto knižky a nemám výhrady. Subjektívne som v ňom dosť plával a bez znalosti kontextu je to skrátka nuda, občas prekladaná zaujímavými čriepkami, ktoré mi niečo hovorili. Vcelku ho však nemôžem vysoko hodnotiť. Teda ako pologramotný hororový analfabet hodnotím aspoň takto…

Poviedka atmosférou podobná s poviedkou Blackwoodův synek z úvodu tejto knižky. Má to atmosféru, určitý drajv aj hororové prvky. Už samotná lovecká výprava, ktorej protagonisti sú vykreslení na začiatku poviedky tak, že by si ich ani jednotlivo nechcel stretnúť sám v noci v slepej uličke má svoje čaro. Prostredie bezútešného lesa, vyznavači diabla v jeho útrobách so sadistickými chúťkami, jaskyňa s temným obsahom sú pútavé atribúty. Dojem z poviedky síce trochu zráža tá postava na konci, ktorá mi tam veľmi nesedela, ale no tak, prečo nie?

Nie som až taký zmlsaný hororovými príbehmi, nemám ich načítaných veľa, preto moje hodnotenie je miernejšie, teda za všetky hviezdy ;)

Táto zmes sci-fi, fantasy a hororu mi tak trochu pripomenula svojou výstavbou poviedku Dny Solomona Gurskyho od Iana McDonalda. Neznáma všemocná entita tu skáče časopriestorom sem a tam a asi z dlhej chvíle mení realitu a hraje sa s ľuďmi a inými tvormi ako s hračkami. Mierne povedané, poviedka má trochu psychedelické parametre, žiadny dej a nie každému sadne. Po pokuse o dekompozíciu, odfiltrovaní vtipných hlášok a narážok na výtvory HPL ti zostane veľmi málo, čoho by si sa mohol zachytiť. Je to literárny trip, sled obrazov, lineárny sled myšlienok vložených na papier tak, ako prišli. To je aspoň môj dojem.

S priemerným hodnotením však nemám problém, za tú extravaganciu. Napriek tomu dojem, že Barron nie je najoriginálnejší a len zliepa a transformuje už niekým iným použité motívy, pretrváva. Robí to však dobre…

Ďalšia poviedka s drsnou hlavnou postavou. Je ňou bodyguard, ktorý rieši veci priamočiaro a s konečnou platnosťou. Jeho partnerka Carol chodí na hypnózu k jednému týpkovi, čo sa maníkovi veľmi nezdá a preto sa rozhodne, trochu mu spracovať fasádu. Lenže hypnotizér nie je tým, čím sa na prvý pohľad zdá byť, čo maník veľmi rýchlo zistí a oľutuje. Poviedka ďalej graduje už v duchu hororových obrazov majstra HPL…

Poviedka bola dobrá a mala svoj náboj aj dávku depresie a desu. Nemôžem sa však ubrániť dojmu, že je to všetko akosi umelo pozliepané…

Povídka, která sama o sobě může působit poněkud zmatečně i když celkem má vnitřní potenciál. Hrdina je pěkně zacyklený v časové spirále. Jen ten přechod mohl být méně drastičtější. Text má zpočátku zdlouhavý náběh s hodně zvláštním snovým rozpoložením a sám o sobě funguje jen málo. Jako součást většího celku, který tvoří ale nabývá na významu.

kniha: Den falešné kočky - Jääskeläinen, Pasi Ilmari
idle | ***** | před 90 dny

Pasi Ilmari Jääskeläinen patří mezi moje oblíbené autory právem. Hrdinové jeho příběhů se zamotávají do fantaskních situací, z nichž ale jen část spadá do vědeckofantastické či nadpřirozené tematiky – zbytek mívá reálná, i když třeba zvláštní vysvětlení. To je i případ Falešné kočky. Hlavní hrdina má už takhle naplánovaný náročný den, ve kterém vrcholí léta práce jeho samotného i jeho manželky. A do toho mu umírá matka, už roky trpící demencí. Přitom ve městě „zuří“ festival, který zaplňuje ulice a přetěžuje mobilní sítě. V důsledku toho se strhne řada honiček, nečekaných setkání a hlavně překvapivých návratů do dětství, kde se vzpomínky jedněch i druhých úplně neshodují a pravda je samozřejmě buď někde mezi, nebo úplně jinde. Jo a ty kočky. Číhají úplně všude, ale nekoukej na ně, nevšímej si jich a hlavně: v žádném případě s nimi nemluv.

kniha: 451 stupňů Fahrenheita - Bradbury, Ray
Polinius | **** | před 92 dny

Kniha je záměrně psaná košatým jazykem, aby kontrastem ke světu který miluje jednoduchost. Ačkoliv je to kacířská myšlenka, ale nebyl by nás svět šťastnější kdyby byl jednoduší? ;-) Kniha je přes 50 let stará a přesto působí jako obžaloba dneška.

kniha: Výpadek systémů - Wells, Martha
minduton | ** | před 93 dny

Slabota. Nevím, zda to je překladem, ale jeví se mi to celé takové nemastné neslané. Nemá to správný drajv. Psala to ženská a je to z toho cejtit – myšleno ve špatným slova smyslu. Zápletka je dost plytká a neúderná, přitom mohla být klidně dějově o moc vytříbenější. Hlavní hrdina je sice „robokat“, ale nikoho nekatuje, je to zkrátka jen humanoidní biorobot, dokonce s lidským obličejem. To, že je to v zásadě biorobot, trošku sráží zápletku do kolen, protože „procitnutí“ od biorobota člověk podvědomě očekává… Děj je popisován v „ich“ formě, ale takovým dost debilním způsobem. Je tam málo přímé řeči, a pokud už tam je, tak je ještě bůhvíproč komentována ve stylu „proč jsem řekl to, co jsem zrovna řekl“. Takže celá kniha působí dost odtažitě a nevtáhne vás to do ní přirozeným zájmem. Autorka zbytečně zabředává do nudných popisů fungování společnosti, sociálního systému a dalších věcí v budoucnosti. Nuda… Pokud to někdo srovnává s Planetami smrti od Harryho Harrisona, tak ať se probere. Ten je o 2 levely výše.

kniha: Měsíční močál - Lovecraft, H. P.
louza | **** | před 93 dny

Příběhy a sny z let 1921 – 1925 jsou druhým logickým obdobím autorovy tvorby, kdy už jako vypsaný etablovaný autor v podstatě neklesá z nadprůměru a některé jeho povídky z toho období jsou opravdu perfektní. Zároveň je znát, že jeho kánon o starobylých a kosmických hrůzách, kterým tak proslul se už skrze detaily v jednotlivých povídkách klube do svébytného světa, který Lovecraftova práce v podstatě tvoří. Pořád to ještě není na plný počet, ale vyvíjí se to nadmíru slušně.

Pěkná kratší spíše méně hororová povídka o tajemném cosi kdesi v odlehlé chatrči, které své oběti ani tak neděsí, ale přitahuje do svých osidel, aby je následně vrátilo „trochu jiné“. Pěkný nápad. Dobře napsaný. Možná by se téma dalo vytěžit i lépe, ale takhle je to taky dobrý.

povídka: V hrobce - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Dagon; Měsíční močál; Šepot ve tmě
louza | ***** | před 93 dny

Hodně pěkná povídka klasického střihu o pomstychtivosti až za hrob. Sugestivní, úderné, skvěle odvyprávěné. Výtečný text.

povídka: On - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Měsíční močál; Stín nad Innsmouthem
louza | **1/2 | před 93 dny

Krátký útvar kde se autor vyznává ze svého ztracení v New Yorku. Text není ani zábavný ani srozumitelný, pointa a poselství nejasné. Lovecraftova slabší chvilka.

Povídka hodně podobná své takřka sourozenecké povídce Prokletý dům. Jak svým rozsahem, tak i co do způsobu vyprávění. Hlavní hrdina se tu snaží vyšetřit a usvědčit jednoho šíleného učence v redhoodské čtvrti, který do ní přivádí tajemné zlo. Nápad není špatný, ale komplexnost děje a celkové pozadí textu je vcelku utahané a konec braný trochu šmahem. Technikálie tedy trochu zaostávají, ale jinak důstojná práce svého autora i když románové podrobnější zpracování by textu slušelo více.

povídka: Prokletý dům - Lovecraft, H. P.
vyšla v: Barva z kosmu; Měsíční močál
louza | ***1/2 | před 93 dny

Povídka hodně podobná své takřka sourozenecké povídce Děs redhookské čtvrti. Jak svým rozsahem, tak i co do způsobu vyprávění. Hlavní hrdinové se tu snaží vyšetřit letité tajemství strašidelného dobu, které pronásleduje jeho obyvatele po celá pokolení. Nápad není špatný, ale historie domu a celkové pozadí textu je vcelku utahané a konec braný trochu šmahem. Technikálie tedy trochu zaostávají, ale jinak důstojná práce svého autora i když románové podrobnější zpracování by textu slušelo více.

kniha: Páni mají radši sukuby - Myles, Jill
trudoš | ***1/2 | před 93 dny

První třetina, kdy se Jackie Brightonová (brýlatá pracovnice muzea) musí vyrovnat s nově nabytým údělem věčně nadržené sukuby, přináší spoustu zábavných momentů a užil jsem si ji se vším všudy. Jakmile však děj sklouzl do osidel rudé urban fantasy s padlými anděly, emočními upíry a hledáním „svatozáře“, začal jsem se drobátko nudit. Sem tam mě ještě pobavil autorčin styl humoru, ale pokulhávající logika vývoje událostí mi celkový dojem výrazně kazila.
Přesto spokojenost, hlavně kvůli tomu, že si Jill Mylesová nehraje na nějakou osudovou tragiku a příběhu dává patřičně žhavé erotické odlehčení. Je to sympaticky vtipné, podbarvené motivem dvou rozdílných milenců, soupeřících o přízeň hrdinky, která se promění v bytost, co by si to ráda rozdala s kýmkoliv. Tedy fyzicky, psychicky je to stará dobrá monogamistka. Navíc vyprávění nesklouzává k pokusům zastínit Padesát odstínů šedi, což mi dost vyhovovalo – jsem holt měkkouš (což v kontextu s tématem vyznívá úplně jinak, než jak jsem chtěl).

strašidelná nuda. doslova. první polovina povídky je snůška klišé, která v zásadě k ničemu v příběhu nejsou. nápad s megajelenem je pěkný, ale plytký, prostě nějaký bubák/ďábel bez čehokoliv „navíc“. nelze autorovi upřít bohatý a obratný jazyk, ale pro tohoto čtenáře to není ta správná směs písmenek.

povídka: Jizva - Barron, Laird
vyšla v: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká
yerry | **** | před 94 dny

Jazva chápaná ako rana alebo oblasť Zeme v ktorej operujú démonické bytosti zo svetov temna. Bytosti presne toho druhu aké mal na mysli H. P. Lovecraft. Poviedka na mňa pôsobila síce trochu zmätočne a aj napriek tomu, že pán Lovecraft nie je mojim najobľúbenejším autorom (jeho texty sa mi zdajú „trochu“ anachronické), celkový dojem z poviedky bol veľmi dobrý. Viac ako samotný dej a záver ma zaujal opis jednotlivých hororových obrazov a keďže reálna krv mi síce nevadí ale tá v literárnej podobe mi spôsobuje nepríjemné asociácie, táto poviedka na mňa účinok mala … a to sa počíta…

123456789101112poslední (680)27192 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu