RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

123456789101112poslední (670)26767 příspěvků celkem

Naprosto skvělý text, byť v klasickém duchařském duchu. Tajemný hotelový pokoj, který skrývá víc obyvatel, než je na první pohled patrné. Perfektní v duchu všech tradic.

Klasická báchorka o temném pohřebáku, která je v konci hezky vygradovaná vcelku moderní pointou. Fajn čtení.

Zvláštní Lovecraftem zavánějící text o objevu čehosi, jakéhosi úplně jiného způsobu myšlení i životního stylu který ale přes svoji sluníčkovitost vede přesně na opačnou stranu. Zajímavý nápad, který ale není úplně dotažený a vyústění povídky je dost fádní. Škoda promarněné šance.

Hodně pěkná krajino malebná povídka s tajemným zlem ukrytým v odlehlém jezírku. Přes tradiční propriety poutavě odvyprávěné. Skvělá věc.

Celkem fajn premisa kolem ukrytého válečného pokladu s poněkud divným nehororovým vyústěním. Nadprůměr.

povídka: Tajemství velkorodu - Kolbaba, Radovan
vyšla v: XB-1 2019/04
quinnet | ***1/2 | před 71 dny

Puška, ak sa objaví na scéne, musí vystreliť… Takže keď nám bolo naznačované, v podstate od samého začiatku, že hlavný hrdina zvláda Martial combats aj nejaký ten kord, bolo jasné v akom duchu sa bude niesť koniec. Ale napriek tomu, bol dej rozohraný viac ako dobre. I ja som nedávno videl Altered Carbon /odporúčam/ ale táto poviedka sa niesla v komornejšom duchu, čo sa týka technológií. Musím poznamenať, že ma v celom texte nič neiritovalo a dočítal som to na jeden záťah takže v podstate spokojnosť.

kniha: Slepozrakost - Watts, Peter
Lucc | ****1/2 | před 71 dny

Jeden z nejambicióz­nějších románů a jedna z nejobtížnějších knih, které jsem četl. Pro správné čtení knihy je dobré pochopit a přijmout, že jde o manifest. Ne politický, ale antropologický. Manifest toho, co mi lidé (ne)jsme. Jde o bezmála vědecký traktát zabalený do hávu románu. Nečetl jsem ani jednu z téměř 200 knih, které autor uvedl jako inspiraci a teoretický základ svých vizí. Nezbývá mi než Peteru Wattsovi slepozrace věřit, že se potutelně nešklebí do kapesníku, kterak naivního čtenáře napálil vymyšlenými výzkumy, které v knize zhmotnil a oživil. Obzvláště ty neurobiologické totiž zcela mění pohled na to, kdo jsme my lidé, co je či není vědomí a co děláme či neděláme (ne)vědomě. A nejsou to výzkumy nijak zvlášť nové. Přesto jsem se v novinách nedočetl, že jsme jen automaty našeho nevědomí. Dokonce ani ČT to v hlavních zprávách nevysílala. Takže pokud chci brát tato fakta sdělená románem vážně, budu muset podrobit zkoumání své nazírání na člověka, na ontologii a na náboženství. Nebo ještě lépe nejprve zkoumat problematiku a ujistit se, zda jsem dobře pochopil a ověřit správnost.
Druhá věc, kterou je před čtením dobré vědět je, že Watts je naprostý materialista a ateista. Teď čtu horory Lairda Barrona a to je proti Slepozrakosti hotová křesťanská duchovní literatura. Takovou duchovní poušť a pesimismus ohledně met, které lidstvo „dosáhlo“ a ohledně jeho motivací jsem nezažil. Jsme jen strojky a programy, které se v nás odehrávají, vše řídí mocný subprogram a ani nejlepší z nejlepších s mnoha mozkovými i fyzickými vylepšeními nesahají ani po paty rekonstruovanému upírovi – veliteli mise – a už vůbec se nelepí na supergeniální, přitom superblbé emzáky. Mimochodem pseudovědecká odbočka o Homo sapiens vampiris je velmi osvěžující a staví poněkud suchopárného autora do jiného světla. Jestli on si z nás nedělá dobrý den i v jiných věcech, když dokáže tak účinně fabulovat (a popírat tak část vyznění celého románu) o upírech. Vrchol švandy je kouknout se na dokonalé virální video o upírech na jeho stránce rifters.com. Je udělané fakt důvěryhodně, dokud se ovšem nezaměříte na měnící se slogany pod názvem firmy s vtipným názvem Fizerpharm, která výzkum „dělala“. Ty používají perfektní marketingový wording, ale občas jsou tak moc za hranou etiky (o které zhusta mluví), že jde imho o jasné mrknutí autora, že to celé fakt není vážně a je to jen hodně dobře podané šprťouchle. Co když to ovšem není jediné šprťouchle románu? Co když (pro mne tolik kontroverzní) zpoždění volní reakce oproti neuroimpulsu, který již koná pohyb, je také mystifikace? Asi si budu muset přečíst některá z odkazovaných děl, čímž se opět dostávám k výstupu z prvního odstavce.
Poslední poznámka je k postavám. Panu Wattsovi se myslím povedly. Jsou dostatečně nelidské na to, jak daleko od člověka se sociálně a vývojově nacházejí, přitom si zachovávají určité prvky lidskosti – o empatii okleštěný pozorovatel a hlavní hrdina Siri Keeton sní o tom, že se stane kompletním a dokáže cítit, (xeno)biolog kouří na vesmírné lodi cigarety – jakoby už v době psaní románu nebyly k mání e-cigarety, náplasti, žvýkačky či jiný způsob podávání nikotinu, který by tolik nedráždil, a to i s přihlédnutím k dokonalému odsávání, ty, kteří o lety vesmírem byť jen zavadili ve zprávách, Siriho otec je dokonalý manžel jak z románu pro ženy, atp. Jen je z nich, jako z celé knihy, cítit kalkul a umělost. Ale připomeňme si první závěr z knihy – jde o manifest. To nejsou lidé, to jsou (arche)typy, konstrukty. Takže ok.
Slepozrakost je nesmírně zajímavé čtení, i když ne pro každého. Jsem rád, že ji mám doma, byť za to vděčím výprodeji v Levných knihách, což je mi u tak ambiciózního románu líto, ale nešť – mohu se k němu kdykoliv vrátit. Určitě se vrátím. A rád bych někdy pochopil, jak moc vážně to Peter Watts celé myslel. Odhaduji, že tak na 25 % je to hra se čtenářem. Hra na nejvyšší úrovni.

kniha: Fantom Antarktidy - Miloslavský, Ján
ippokorny | nehodnoceno | před 71 dny

Popis záporné postavy je trochu zmatený, ta samá postava má 3 různé popisy.

kniha: Relikvie - Lebbon, Tim
trudoš | ***1/2 | před 73 dny

Co se Timu Lebbonovi nedá upřít, je cit pro temnou atmosféru. Kdybych měl Relikvii jednodušeji charakterizovat, připodobnil bych ji k neodbytné noční můře. Takhle nějak by podle mě vypadalo Nikdykde, kdyby Neil Gaiman byl starý zlý cynik, neberoucí si servítky. K dokonalosti však Lebbonovi přeci jen něco chybí. V první řadě zápletka, která by měla přesvědčivější osnovu. Vyprávění se soustředí na jednu rovinu příběhu a mimoděk rozvíjí druhou, jež se ale nakonec ukáže být tou určující pro další díly. Kvůli tomu odehrané drama působí v kontextu všech událostí maličko fádně, něco jako hospodská rvačka v podvečer 2. světové války.
V čem autor naopak exceluje, jsou mýtické postavy zasazené do současné reality. Zatímco lidští protagonisté tu působí dojmem unylé stylizace, u magických tvorů je tomu přesně obráceně. Namísto ušlechtilých bytostí se tu člověk setkává s pološílenými degeneráty, kteří už nemají jiného cíle, než zabíjet. A to ať jde o anděly, nymfy či satyry. Právě tak to mám rád.

kniha: Kdo se bojí smrti - Okorafor, Nnedi
Gaarq | nehodnoceno | před 73 dny

je ze mě smutný čtenář. další nedočtená kniha. někde po šesté nebo sedmé kapitole jsem to vzdal. není to úplně nezajímavé, ale autorka mě nedokázala přesvědčit, proč bych měl otočit další stránku a číst. začátek je velmi týnský a imho schematický, žádný potenciál zápletky, žádné očekávání, jen sice barvité a zajímavé, ale popisy. ani svět mi není překvapivě nový, byť průměrnému američanovi asi ano. asi se s tím budu muset smířit.

kniha: Dnešek není naposled - Mastai, Elan
Madam Brbla | *** | před 74 dny

„Optimismus je pohřební hranice, na které se upalujeme.“

Navštivme utopii, kde objev neomezené a laciné energie umožnil ohromný technologický rozvoj. I v tomto dokonalém světě ovšem žijí obyčejní lidé a ne každý z nich má nutkání udělat se svým životem něco kloudného. Proč taky, když i bez práce je možné existovat v dostatku? Přesně takový je Tom Barren, svým okolím považovaný za beznadějného lempla. Věřím, že si tenhle lehkomyslný flákač se zálibou v nezávazném sexu své příznivce najde, já k nim ovšem nepatřím. Člověk může šlápnout do hovna, neměl by v něm však tancovat. Pokud je někdo vnímán jako budižkničemu, měl by se raději snažit dokázat opak, nikoliv se s tou nálepkou smířit a každou chvíli poukazovat: „Koukněte, jaký jsem mamlas, to je legrace!“ Nicméně i nezodpovědný bimbas se díky konexím může dostat k projektu cestování časem a stát se generátorem globálních změn.
Nečekejte čistě dobrodružnou sci-fi, tohle je spíše román o vztazích a následcích. Autor ukazuje různé podoby lásky, pitvá rodinnou dynamiku, moralizuje o civilizaci, jak ji známe a co by bylo, kdyby… Nečte se to vůbec špatně, každý den jsem prolítla zhruba stovku stran, teprve v závěru bylo čím dál obtížnější prokousat se až k poděkování. Nějak se pan spisovatel do těch svých alternativních realit a osobností nešikovně zamotal. Finále alibisticky zlehčuje slovy hlavní postavy: „Podívejte, nikdy před tím jsem knihu nepsal a omlouvám se, jestli se mi to nepovedlo, hlavně tady na konci.“ Ono se těch problémů bohužel nakumulovalo víc, než jen bramboračkový finiš. Jako příklad uvedu popáleniny významné osoby: nejprve se dozvíme, že byla při nehodě (v 60. letech minulého století) špička nosu sežehnuta až na chrupavku, ruce popálené do masa, ovšem o dva dny později dotyčný opouští nemocnici, na nose puchýř, zvládá manipulovat s těžkým strojem, sbalit ho a přepravit? Pochybuji… Netřeba ověřovat přímo na popáleninovém centru, stačí si vygooglit, jak vypadají a jak dlouho se hojí hluboké popáleniny 2. stupně. Pokud zapůsobil nevěrohodně v takových detailech, proč bych měla brát vážně libovolnou z informací, kterými mě autor zasypal?
Kdyby za Elanem Mastaiem stál v průběhu psaní přísný editor a zatahal ho za ucho, kdykoliv nezkušený spisovatel příliš moralizuje, opakuje se a začíná nudit, skončil by Mastai se slechy velikosti slona afrického a ve výsledku nadupanou novelou (jak zmínil už trudoš). Na prvotinu to i v téhle rozplizlé podobě ušlo, nechybí pár dobrých nápadů a postřehů, akorát jako celek „Dnešek není naposled“ úplně nedrží pohromadě.

Ta druha polovina uz byla krapet horsi. Nejlepsi byli dejove linie s „Mimozemstanem“ a ta dobrodruzna s Ozziem, Orionem a Tocim. Zbytek cervena knihovna!

PS: ti ctenari co se domnivaji ze Invaze je zakoncena obstojnym finalem budou zklamani, to si budou muset pockat na Jidase.

https://www.deviantart.com/kernovy/art/Pandora-s-star-Characters-Part-1-449611510

kniha: Dnešek není naposled - Mastai, Elan
trudoš | **1/2 | před 74 dny

Námět zněl perfektně, i když jsem si tak úplně nedokázal představit, o čem že to Elan Mastai vlastně hodlá vyprávět. Což se bohužel nakonec ukázalo jako největší kámen úrazu. Přestože mě okouzlila úvodní teze, jak je cestování v čase nemožné kvůli neustálému pohybu planety Země v kontextu celého kosmu (takže terminátorova cesta z roku 2029 do roku 1984 by kromě blízkého setkání s vakuem poskytla Sáře Connorové náskok asi 972 miliard kilometrů), nějak to vyprávění rychle ztrácelo na atraktivnosti. Autor sice využívá k povzbuzení čtenáře krátké kapitoly, jenže kromě neustálého opakování, jaký je hrdina beznadějný smolař a jak moc je zamilovaný do Penelopy Weschlerové, neposune děj nikam výrazně dál. Když pak konečně přijde ústřední zvrat a vy si říkáte „tak a teď to přijde“ ani v tenhle moment se kupodivu nezačne dít nic zajímavého, jen započne další kolo sebeshazování, které završí až veskrze optimistické finále. Být to padesáti až sto stránková novelka, určitě bych byl spokojenější.

kniha: Jádro - Brett, Peter V.
minduton | *** | před 74 dny

Bezpochyby nejslabší díl celé pentalogie, která má počínaje 3. dílem klesající tendenci. 2/3 knihy je vata a i bitvy s jadrnci jsou pořád dokola to samé. Autor má celou řadou zadních vrátek zaděláno na sequel, ale ten popravdě ani číst nechci.

kniha: Generace A - Coupland, Douglas
trudoš | ***1/2 | před 75 dny

Prvotním úmyslem Douglase Couplanda evidentně nebylo psát sci-fi, ale spíše knihu, u které se může člověk pozastavit nad vlastní (ne)schopností oprostit se od společenských vlivů a technických udělátek moderní doby. V tomhle ohledu se mu daří skvěle, alespoň celou první polovinu. Vyprávění pojednává o pětici lidí z různých koutů světa, které bodne včela. Což zní poměrně všedně, dokud vám však nedojde, že včely v téhle verzi reality už před několika lety definitivně vyhynuly. Z celé pětice se tak prakticky přes noc stávají celebrity třetího milénia, ale také pokusní králici, kteří jsou bez slůvka vysvětlení izolováni od světa a všech jeho vlivů, aby mohli být do detailu prozkoumáni. Potud perfektní.
S druhou polovinou je to ale horší. Autor najednou nesmyslně vyrukuje s moderní variací Dekameronu (ovšem bez smyslnosti), a tak se místo kloudného závěru musíte prokousávat sérií mikropovídek, které jsou sice zábavné, ale že by něco osvětlily, to ani náhodou. Škoda, čekal jsem něco většího.

Pěkná povídka zpracovávající problematiku okna do jiných dimenzí a toho co je za nimi. Dnes možná vyznívá trochu archaicky, ale na svou dobu musela být progresivní.

povídka: Radiátor 1 - Mička, Vojtěch
vyšla v: XB-1 2019/04
quinnet | ** | před 76 dny

Strašne neprehľadne napísané, celé sa to utopilo v skratkovitosti, až mi to celé pripadalo ako koncept k normálnej poviedke.

Povídka z historické Anglie, z doby kdy převzali její správu Římané. Hezký nápad dát do konfliktu staré a nové náboženství. Škoda jen absence výraznějšího konce…

kniha: Králové Wyldu - Eames, Nicholas
trudoš | ***** | před 77 dny

Zlatý Gabe, Matrick Lebkobijec, Arcandius Moog, Pomaloručka Cooper a Ganelon. Těch pět tvořilo Ságu, nejslavnější žoldnéřskou skupinu na východ od Heartwyldu. To však bylo před dvaceti lety. Teď jsou roztroušení po všech koutech, bojující maximálně s vlastními stíny. Jenže svět je znovu potřebuje…
Přestože je Nicholas Eames na poli fantastiky nováčkem, zcela bez ostychu můžu říct, že má nakročeno mezi první ligu. Naprosto precizně totiž pracuje s podstatou hrdinské fantasy, přitom ale umí celý ten patos hravě odlehčit a vrátit jej ze vznosných výšin zpátky na zem. Neznamená to však, že by sklouzával do parodické roviny, spíš jen udržuje čtenáře v napětí, a to jak pomocí akce, tak i humoru. A místo toho, aby pět set stran přešlapoval na místě a navnazoval na další díl, vše zvládá vtěsnat do samostatného románu připomínající jednu dlouhou dobrodružnou jízdu. Navíc zkuste nemilovat starý páprdy, co jdou zachránit mladou holku přes půl světa. Tuhle partu si prostě zapamatujete. Navždycky.

kniha: XB-1 2019/04 - kolektiv autorů
yerry | ** | před 77 dny

Opäť číslo, ktoré ma nejako veľmi nenadchlo. Nemôžem tu vypichnúť ani jednu poviedku, keďže subjektívne priemerné hodnoty u mňa neprekročila ani jedna. Publicistika si udržiava tradične dobrú úroveň, tá do tohoto hodnotenia nespadá, takže len toľko odo mňa…

povídka: Výsadek - Pohl, Milan
vyšla v: XB-1 2019/04
yerry | ** | před 77 dny

Netuším, či to malo nejakú logiku ale pointa sa tomuto kratučkému textu uprieť nedá…

povídka: Radiátor 1 - Mička, Vojtěch
vyšla v: XB-1 2019/04
yerry | * | před 77 dny

Vedci ako väzni vo vesmírnej lodi? Toto bolo akosi čudne písané a úplne som to nepochopil. Našťastie to nebolo dlhé…

povídka: Tajemství velkorodu - Kolbaba, Radovan
vyšla v: XB-1 2019/04
yerry | *** | před 77 dny

Akcia, akcia a znovu akcia! Z posthumánnej budúcnosti. Text ako zo scifi seriálu. Pripomenul mi nedávno dopozeraný Altered Carbon. Teda bohatí sa vždy budú snažiť o nesmrtelnosť na úkor tých ostatných. Našťastie aspoň v takejto podobe sa im má kto postaviť. Je to postava, ktorá to dá všetko dolu…

Pre milovníkov akcie veľmi dobrý text a dobre napísaný. Nie je však veľmi originálny. Napriek tomu, podobných počinov so silnou individualitou v hlavnej úlohe, nikdy nie je dosť…

povídka: Jejím domem vedla cesta - Zábrodský, Vladimír
vyšla v: XB-1 2019/04
yerry | *** | před 77 dny

Jedna z tých lepších autorových poviedok. Jej konzistencia bola dobrá napriek typickému rukopisu, ktorým pán Zábrodský nezaprie svoj štýl. Text obsahoval hororové prvky aj prvky so sexuálnym podtextom, tie sú hádam v každom jeho texte, takže nič nové pod slnkom…

Tentokrát to nie je žiadny guláš, ale sústredenosť si text vyžaduje, keďže autor tu preskakuje z osoby na osobu a časová nadväznosť tiež nie je lineárna. O čom sa v texte pojednávalo, som zistil až v samotnom závere. Pre plné pochopenie by som si mal poviedku prečítať ešte aspoň jedenkrát, alebo radšej nie…

povídka: Hrdinové z linky číslo 22 - Hrdlička, Lukáš
vyšla v: XB-1 2019/04
yerry | ** | před 77 dny

Po jednom nevydarenom experimente sa prelnú dve reality. Poviedka určená pražákom, tramvajákom a paričom Warcraftu. Pre mňa bolo dosť úmorné sledovať celú trasu linky číslo 22, keď na každej zastávke sa robilo to isté. Útočila tu horda kreatúr a fantasy bytostí a bránila sa hŕstka statočných cestujúcich, ktorí tie kreatúry kosili. Autor poňal poviedku v odľahčenom akčnom tóne a ako hold všetkým pražským tramvajákom (vodičom električky)…

kniha: Kniha zvláštních nových věcí - Faber, Michel
idle | ***1/2 | před 77 dny

Začítala jsem se dlouho, snad třetinu knihy – na začátku není žádný výrazný konflikt, jen smutek z loučení a výhled na nové, neznámé prostředí. Které je lákavé, ale odhaluje se jen pomalounku a stejně se nikdy nedozvíme všechno, poznání cizí kultury je běh na delší trať, než kterou obsáhne příběh téhle knihy.

Pak se ale začne rozšiřovat propast mezi hlavním hrdinou Peterem, křesťanským misionářem na mimozemskou planetu, jejíž obyvatelé po slově Božím z nějakého důvodu přímo dychtí, a jeho manželkou, která zůstala na Zemi a čelí narůstajícímu množství přírodních katastrof a dalšího úpadku, a začne to být působivé – v některých okamžicích na můj vkus až moc, jednou mi „sedla“ do nálady natolik, že jsem ji musela na chvíli odložit. Na druhou stranu mimozemšťani jsou sympaticky cizí, ne extrémně, ale dostatečně, a cizí taky zůstanou.

Celkový dojem nakonec zůstal slušný, nic víc, nic míň.

kniha: Temná hmota - Crouch, Blake
trudoš | *** | před 78 dny

Kdybych kdy nečetl byť jen jedinou povídku na téma paralelních světů, jistě by mě Temná hmota dostala do kolen. Jenže já četl. A v tu chvíli mi trochu uniká, s jak jednoduchým motivem dokázal Blake Crouch uhrát tří set stránkový příběh, a přitom nevytáhnout jediné zásadní překvapení, jež by neprozradila anotace na přebalu. I když, abych nekřivdil, jeden nápad tu je, ale ten přichází až v závěrečném sprintu a autor se do něj tak zamotá, že si musí vypomoci berličkou, aby se z klubka trablů nějak dostal. Navíc vlastně nejde ve finále o nic menšího než o thrillerovou parafrázi Vánoční koledy Charlese Dickense, jen s tím rozdílem, že hrdina není sobecký krkoun, ale milující manžel a místo prorockého snu zažívá ošklivou realitu.
To, co vyprávění ztrácí na originalitě, však s přehledem dohání spádem. Žádné zbytečné tanečky kolem, ale akce od prvních stran, která neustává až do samotného konce. Čtivost je vůbec mottem celé knihy, a taky důvod, proč je přes všední průběh tak zatraceně dobrá.

Miluji díla, která se nějak opírají či otírají o realitu a využívají známou osobnost, aby její život bez skrupulí ohnula někam do říší (v tomto případě temné) fantasie. Eadweard Muybridge byl sice pro mne neznámý fotograf a filmař (faktografičtí nazis promiňte, vím, že tyto technologie tehdy neexistovaly a co on dělal se jmenuje jinak), ale některá jeho díla se o můj zrak již otřela a povídka díky podivnosti jeho prací získává pel (potenciální) true story. A to je vějička, které neodolám, jsouc skrytý milovník bizarního bulváru.
Na povídce je druhé positivum to, co popisuje BorgDog i quinnet. Hrdinové, dobová stylizace, střet „velkého“ gangsterského světa s tím „malým“, skrytým, temným, krvavým hlenovitě slizkým, páchnoucím louhem, starými pastmi na mývaly a krvesmilstvem páchaným na lesních oltářích zasvěcených Rohatému. Zamrzí nedotažení myšlenky o prokletí pomocí filmu či fotografie, které slibuje úvodní ožehlý zápisek z deníku o bizonovi. To by byla pecka, existencionální vypalovačka. Takhle je Magická ruka „jen“ perfektní mix noir gangsterky se silným satanisticko-okultním pozadím, který ale postrádá tu pravou ránu na solar. I tak po drobné úvaze za deset.
_
_
_
_
_
_

Neslyšíte odvedle plakat dítě?

O fous slabší než úvodní kus. Odehrává se také ve státě Washington, ale v současnosti u Crescent Lake a jde o extrapolaci podivných událostí, kterými je toto jezero proslulé a jejich dopad na skupiny stárnoucích učitelek, které si k jezeru vyrazí na prázdniny. Chválím civilní, velmi dobré dialogy, které se nevyhýbají chybám (přeřeknutí, dovysvětlování) a nevyřčeným či nedořčeným slovům a působí naprosto realisticky. Na druhou stranu téma ani zpracování mne neoslovily tolik jako v jiných Barronových povídkách. Vody se obecně bojím, ale tady jsem nechytl atmosféru. Jiní na tom budou lépe.

Po dočtení Slepozrakosti na mne Blackwoodův synek působil bezmála jako duchovní literatura. :-D Dobrý úvod nejen do sbírky, ale také do autorem častěji použitého zlem poskvrněného prostředí, Krutého dolu ve státě Washington. Jde se na tradiční prestižní lov a sjedou se různí hosté zblízka i zdáli. Různí lidé mají různé motivace, které odhalí až finále, před kterým je dost dlouhá tu více tu méně tísnivá expozice. Barron ví, jak psát. Přirovnal bych ho k Ligottimu, jen bez těch metafyzických ploch. Jakoby obyčejný text, ve kterém je ale cosi, co působí znepokojivě a ani po pár dnech jsem jej nedostal z hlavy. Zaujala mne nejprve spisovná čeština přímých řečí, která se večer před lovem „přepnula“ do hovorové až argotu. Autorský záměr (demonstrace vlivu alkoholu?, odhození zábran ve chvílích, kdy jde do tuhého?), náhoda nebo chyba překladatele?

Přes množství vynikajících motivů mě kniha nepřesvědčila o genialitě sobě vlastní, a to především proto, že až příliš mnoho otázek nechává nezodpovězených. Jako nonsens fajn, ale v tomhle ohledu nejsem právě ta správná cílová skupina. Alespoň, že závěr přišel s jakou takous pointou, která dává na srozuměnou, že autorovi při psaní románu nebylo všechno jedno a nějaký cíl tu byl.
Každopádně samotný základ, tedy literární spolek kolem tajuplné spisovatelky, se mi líbil moc, stejně jako některé další nápady mimo hlavní dějovou linii. Jenže tyhle drobnosti jsou nakonec tím jediným, co si z příběhu odnáším. Jak Pasi Ilmari Jääskeläinen vyprávění pěkně načne a celou první polovinu je plný překvapení, v té druhé se začne soustředit pouze na tři věci z deseti načatých a těch zbylých sedm prostě nechá v plén budoucím generacím. Což není fér, tedy alespoň z pohledu takového plantážníka jako jsem já. Milý je ovšem bezděčný odkaz na Emila Zátopka. A překlad Vladimíra Piskoře je jednoduše skvělý.

kniha: Stanice 11 - St. John Mandel, Emily
louza | ***** | před 79 dny

Asi nejoriginálnější zpracování postapo žánru od do dob dne trifidů. Kromě fabulačního pohledu do budoucna tu ale fantastiky moc nenajdeme. Za vyhynutí lidstva může pouhá agresivní chřipka a zbytek je jen dohad co by a kdyby. Tak co tedy dělá stanici 11 tak čtenářsky zajímavou? Je to elegance s jakou autorka líčí drobné lidské životní tragédie, ale i radosti na pozadí velké tragédie lidského druhu. Část knihy se odehrává ve flashabacích ještě před kolapsem, část poté. Je úžasné jak citlivě a zároveň realisticky pracuje Mandelová s postavami a jak jí celý román postupně zapadá dohromady jako skládanka bez toho, aby sklouzla k výrazným žánrovým nebo theatrálním klišé, ačkoli se to všechno kolem divadla točí. Velmi originálně láme zažitá madmaxovská klišé a dokáže krásně vystihnout kontrast jedné uvadající civilizace a civilizace nové vznikající na jejích základech. Podchycuje nádheru a úžasnost obou bez toho aby popírala jejich stinné stránky. Stanice 11 je kniha psaná od srdce a pro takovou je lehké získat si srdce čtenářů. Stačí jí jen dát šanci. Opravdu krásný text.

povídka: Jejím domem vedla cesta - Zábrodský, Vladimír
vyšla v: XB-1 2019/04
quinnet | *** | před 79 dny

Na poviedky pána Zábrodského sa vždy teším. Niežeby by som ich staval na pomyslený piedestál českej SF, ale prečítať ich s porozumením je vždy výzva. A ani v tomto prípade ma autor nesklamal. Sledujeme príbeh o bežnej žene, ktorá nemá práve najmilšie spomienky na mladosť a ani v súčasnosti to nemá najľahšie. Blbá práca, nudný život a tak. Zoznámením sa s tajomnou exorcistkou sa však začnú diať veci. Treba uznať, že sa VZ darí ukrývať pointu až do konca a nie je to vôbec zlá pointa, problémom je opäť štýl rozprávania, na ktoré má autor zrejme už copyright. Zrejme nie každému sadne ten mišmaš pocitov, spomienok, návratov do reality a na konci pocit, že pre plné pochopenie to treba čítať ešte raz. S nezaručeným výsledkom. Ja som si už na to zvykol a poviedka sa mi celkom páčila i keď by som si potreboval ozrejmiť niektoré časti textu ešte raz…

kniha: Pandořina hvězda I: Bariéra - Hamilton, Peter F.
gokudo | ***1/2 | před 79 dny

Dejove linie s Druhou Sanci a Ozziem jsou asi ty nejlepsi. Dobra spejska, ale na Ashera a Reynoldse to nema.

kniha: Řbitov zviřátek - King, Stephen
Dilvermoon | ***1/2 | před 80 dny

Řbitov zviřátek určitě nebude patřit mezi mé nejoblíbenější knihy od Kinga. Jako důvod bych uvedl přímočarost a předvídatelnost. Také by se mi líbilo více postav, nejlépe celé městečko jako v jiných jeho dílech. Podmínkou to však není – viz Osvícení – kde byl ale příběh komplikovanější a atmosféra dusivější. Tady máme sice velmi temný a velmi hororový román (zvláště v poslední třetině), ale není těžké průběžně odhadovat, co bude dál. A některé scény, jako třeba ta na hřbitově, jsou zase zbytečně protahované. Na druhou stranu konec je sice také celkem odhadnutelný, ale skvěle vypointovaný.

kniha: Trůn lebek - Brett, Peter V.
Madam Brbla | ***1/2 | před 80 dny

„Trůn lebek“ mi dal zavzpomínat, jak jsem si před léty objednala MP3 přehrávač a microSD kartu: zboží přišlo v krabici, do které by se vešly lyžařské boty i se svým uživatelem, a já se musela dlouze prohrabávat vrstvami vzduchových polštářků, než jsem konečně natrefila na to podstatné. Spousta, spousta vycpávky na zaplnění nadměrné krabice, dá se s ní však užít určitý druh zábavy – pukat ji mezi prsty, běhat po ní, skákat… nicméně docela bych se bez ní obešla a dala přednost kompaktnějšímu balení.
Většinu knihy zastává Peter Brett roli uhlazeného komorníka, nechávajícího fanoušky nahlížet do skandálů a intrik vyšší společnosti. Drahá sem, drahý tam, kdo koho miluje, kdo koho nenávidí, kdo má líné spermie, která dáma si nechala nasmrkat do gramofónu, to vše občas proloženo pár fackami či kouzelnickým trikem.
V poslední třetině nastává vytoužený úplněk, pan spisovatel se z voayerské drbny mění v rozběsněného vlkodlaka a konečně kromě pěšáků začne na přeplněné šachovnici masakrovat i důležitější figury. Ty zbývající zaujímají před dalším dílem značně nejisté pozice.
Tříhvězdičkový rychlý pochod románem mě v krvavém finiši přiměl k takřka pětihvězdičkovému sprintu. Závěrečná vybíjená sice mohla být i více nekompromisní, přesto „Trůnu lebek“ přihrála nějaká procenta do lepšího nadprůměru.

kniha: Ocelová šlechta - Tchaikovsky, Adrian
trudoš | ****1/2 | před 80 dny

Adrian Tchaikovsky si střihnul údernou military sci-fi, jakých je dneska pomálu. Se stylistikou armádního harcovníka rozehrál dokonalou akční jízdu, při níž ani na okamžik nezapochybujete o hrdinově vojenské osobnosti. Tedy ne že bych si myslel, že se autor dostal k vojákování blíž, než co člověk zahlédne v televizi. Jenže ten selský způsob uvažování, cynický pohled na svět a bezkonkurenční cit pro nadsázku dělá z vypravěče toho nejsympatičtějšího seržanta v žánrové literatuře. K tomu si ještě připočtěte jednoduchou zápletku s provokativní pointou a uvěřitelně načrtnutou historii blízké budoucnosti, ve které Amerika vede válku se Skandinávií. A co si budeme nalhávat, sever býval vždycky plný hodně divných lidí. O zábavu tak není nouze, což ještě nepřímo podporují obří mechaničtí roboti, o které zde jde především. To vše na necelých dvou stech stranách, přičemž nutno zmínit, že využitá je bezezbytku každá jedna z nich. Tady se vlastně není o čem bavit, tohle si zkrátka musíte přečíst.

kniha: Mihotavé stíny - Briggs, Patricia
Speedemon | **** | před 81 dny

Příjemné zpestření série obou autorčiných sérií (Mercedes Thompsonová a Alfa a Omega). V této sbírce povídek najdete střípky ze života různých, povětšinou, vedlejších postav. Narazíte tu ale i na kousek s Mercy (Díra) nebo na úvodní Stříbro o seznámení mezi Samuelem a Arianou. Jako přídavek naleznete na konci dvě vystřižené scény z Mercyiných knih.

Povídky si zachovávají autorčin čtivý styl. K výraznějším povídkám řadím již zmíněné Stříbro, poté Alfu a Omegu (která vyšla i v prvním díle této série) a nejvíce mě bavilo Vykoupení. Hlavní postava je zde nervácký vlkodlak Ben, který pracuje jako databázista v IT společnosti. Netypické prostředí, ve kterém se autorka neorientuje (ale pomohl jí s tím její manžel) a svérázná postava britského sprosťáka, byla ten správný koktejl na pobavení. Zbytek povídek je fajn, ale povětšinou jsem si už nepamatoval, že se daná postava v sérii vůbec objevila. To je asi jasný ukazatel, jak moc jsou zajímavé :)

povídka: Vesmírná rodina - Kelly, James Patrick
vyšla v: XB-1 2019/04
yerry | *** | před 81 dny

Nebyť toho celkového vyznenia a určitej pomerne nereálnej perspektívy ľudstva, šiel by som s hodnotením ešte viac dolu. Okresaný príbeh až na dreň totiž nie je ničím nový. Vzťah umelej inteligencie a človeka tu už bol nespočetne-krát, tentokrát to bolo naviac pomerne hutné mlátenie prázdnej slamy. Ak si doposiaľ nič podobné nečítal a nezakladáš si na akcii, budeš hádam aj spokojný…

Dodatočne zisťujem, že od autora mám prečítané dve ďalšie poviedky. Ale ako Plus mínus , tak Odkonáno sú podobného razenia a veľmi ma nepresvedčili…

kniha: Poslední dny Jacka Sparkse - Arnopp, Jason
trudoš | ***1/2 | před 82 dny

Jak už název knihy napovídá, nejde o žádné veselé čtení s nečekaným koncem. Autor od prvních vět jasně předznamenává, jak to s naším hrdinou dopadne a my můžeme pouze sledovat postupně se vyhrocující události. Čtenáři se tak do rukou dostávají deníkové zápisky, jež osvětlují charakter muže, který nemá co ztratit. Chlápka, co si žije na vysoké noze a pohrdá vším, co neodpovídá jeho „pravdě“. A že toho je hodně. Tedy alespoň pokud můžeme věřit tomu, co o sobě píše.
Jason Arnopp uchopil duchařské téma pěkně postaru a proměnil je v psychologické drama, kde se skutečnosti mění podle toho, jak moc je mysl hlavního protagonisty vyděšená. Přitom nejde o žádnou boudu na diváka, ale promyšlený příběh, kde i ty nejmenší detaily mají smysl. A i když je tu v rámci rozsahu několik sekvencí, které nemají jiného účelu, než děj natáhnout nebo naopak uspíšit, celkově musím vyjádřit spokojenost. Takový stylový horor, po jehož dočtení navíc začnete všechny ty spiritistické šarlatány vnímat úplně jinak.

123456789101112poslední (670)26767 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu