LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Něco takového jsem od paní LeGuinové nečekal. Spíš bych tuto knihu připsal P.K. Dickovi. Vypráví o člověku, který svými sny mění svět, a když to zjistí jeho psychiatr, rozhodne se toho využít. Jeho pohnutky jsou více méně dobré, nicméně výsledkem jsou miliardy mrtvých a hlavně neustálé drastické změny našeho světa. Opravdová lahůdka s ne zcela lahůdkovým koncem, který mi lehce zavání neorganickým happyenedem.

Slušné pokračování prvního dílu. Sice přibylo akce, ale trochu ubylo napětí a zajímavého příběhu. Nahrazuje to ale sympaťák Alf Likt, kterého jsem si oblíbil a který by si podle mně zasloužil vlastní knihu nebo aspoň příběh. Neff potvzuje že městské prostředí mu opravdu sedí.

Méně akční než předchozí díly. Autorka si nechává pořádnou akci až na konec, takže mi kniha připadala o trošičku méně čtivá (pořád je to ale hodně nadprůměr), než předchozí díly série. Celkově nicméně spokojenost (a ani mně nikdo nebuzeroval, že jsem kvůli dočtení do konce dorazil do práce o hodinu později :P)

Publikovaná pouze v této knize a hned nejlepší povídka. Sice dlouhá, s hned několika „vrcholy“, ale výborně napsaná.

Asi nejlepší kniha z celého Pohraničí. Povídky si udržují slušný standart (i když jedna mě dost zklamala a naopak jedna nadchla – takže se to kompenzuje), na rozdíl od ostatních knih z Pohraničí je docela přehledná a vlastně se tak vůbec dobře čte.

V tomto případě rovněž plavu proti spokojenému proudu pětihvězdičkových čtenářů. Když jsem si tuto bichli (opravdu stupidní formát) v roce 1995 hrdě dotáhla domů a hned netrpělivě začala číst, čekalo mě zklamání. Skvěle akční začátek, skvěle akční konec, ovšem zbytek knihy vyplňuje patetické vlastenectví, moralizování, filozofování a výcvikový dril. Vcelku nuda a ani nemyslím, že by mě to myšlenkově kdovíjak obohatilo. Byla jsem vůbec jako teenager dost zabedněná, trvalo mi spoustu let zjistit, že Heinlein a jeho styl psaní mi prostě (až na řídké výjimky) nesedí:-). 51%

Psáno lehkým a úderným jazykem. Každopádně mě ta kniha moc nezaujala, od knihy kterou předchází taková sláva bych čekal něco víc údernějšího. Takže jsem rád, že byla kniha zapůjčena z knihovny. ______uvidíme, jak se mi bude líbit film

podle mého skromného mínění zatím nejlepší příběh z krvavého pohraničí.

ovšem ta vulgární obálka je hustá :(

vynikající série od vyníkajícího českého spisovatele

pravda je, že je ten začátek na zabití ale je tam něco co si mě získalo

Docela solidní knížka. minulé díly se mi sice líbily trochu víc a¨le jde to. Jedinné, co lze autorce vytknout, je fakt.¨, že dokáže vyjádřit hlavní zápletku až někde na 300 straně. Do té chvíle je to docela nuda. Né že by však život zlodějky Livak nebyl zajímavý.

super zakončení série a příběhu hrdiny Pipa. Konečně se postavíme Merlinovi.

Tma je jednou z nejzajímavějších Neffových prací. Jedná se o postapokalip­tickou sci-fi těch nejširších rozměrů. Nečekají vás tu žádní zoombie, ani vražedný virus, v podstatě se dá říct, že ani ti emzáci tady nejsou tak podsatní. Strach vám tu nahání lidé! Ano, zkuste si jen na chvilku představit, že by nešla dlouhá léta elektřina prostě jen tak. Vypařily by se fyzikální zákony. Jak vás to změní, jak to změní vaše okolí? Život nemá žádnou cenu a pro plnou konzervu se zabíjí. Stejně tak nemůžete čakat pomoc od domácích mazlíčků, natož tak od příbuzných. Ne, svět, který naprosto drasticky (ale vlastně i realisticky) načrtl Neff, patří jenom schopným a bezcitným.

Jenom jsem trošku nepochopil Kapitánu zbytečnou scénu ve hvězdárně, zato jízda na kole od hvězdárny, to už byla taková příjemná třešnička na dortu.

Ne, Mořičvíl se nedá brát vážně. Jsou mu vytýkáni hlavní hrdinové i nudný děj. Já naopak vychvaluju vtipné prostředí se šílenýma postavičkama. Samozřejmě, každý hned bude Newmana srovnávat s Pratchttem. To je ovšem jiná ligu. Ale na naše české poměry se jedná o svěží odpočinkovou četbu, vhodnou třeba do vlaku. Monohokrát mě tahle knížka přiměla k úsměvu, a to je asi to nejdůležitější.

„Rok naší války“ lze doporučit začínajícím čtenářům „new weird“, příběh i jeho forma jsou totiž poměrně konvenční – ne tak divné a obtížně „stravitelné“ jako některá jiná díla z této edice. Jde spíše o fantasy s prvky „new weird“. Zpočátku trochu mate množství postav, jejich jmen, ras i hodností; pár stránek také trvá pochopit reálie a zákonitosti světa Steph Swainston. Nicméně začíst se je snadné, hodně tomu napomáhá užitá „ich forma“: od úvodní bitevní scény vše sledujeme očima jednoho z Kruhu padesáti nesmrtelných, Janta, který je pro svou rychlost a ojedinělou schopnost létat císařským Poslem. Tento hrdina je výjimečný také užíváním drog, s jejichž pomocí se dokáže přenášet do jiného světa, s odlišnými zákonitostmi i bytostmi. Jen Hmyz a boj s ním je všem světům společný. Děj knihy se pak točí převážně kolem této urputné války, rozporů mezi smrtelníky a nesmrtelnými, vzájemných vztahů a intrik… a v neposlední řadě kolem Jantovy drogové závislosti. Jde o první díl trilogie, lze tedy omluvit určité nedotaženosti románu, osobně bych však uvítala podrobnější popis jednotlivých ras (proč ptakkové mají křídla, když neumí létat atd.). Naopak pochválit musím propracovanost a různorodost charakterů, nikdo není černobílý. Popis prostředí dokáže slušně navodit atmosféru. Celkově jde o příjemné čtení, ačkoliv se nedostavil pocit uchvácení, jaký mi nabídlo „Nádraží Perdido“, ani tak hluboké emoce, jaké navodil „Veniss Underground“. Výsledným hodnocením tedy je spokojených, byť slabších 8*. 78%

Štěpán Kopřiva je drsoň. Ať dělá komiksy, scénáře k hororům nebo knihy, je cítít z jeho práce krev. A to doslova! Zabíjení je, jak jednou řekl James Bond: Naprosto šokantní! Škoda jen, že se chce co nejvíce podobat Kulhánkovi, a nejde vlastní cestou jako třeba Petr Schink.

Osobně jsem se na knihu moc těšil, protože Michal Rybka se mi zdá jako celkem rozumný člověk s dobrými nápady (a Level si kupuji skoro již jenom kvůli jemu a Vávrovi). V první povídce to taky dokázal. Kwarungský labyrint byl pro mě zajímavým překvapením. Bohůžel zbytek se nese v jaksi nemastném neslaném stereotypu. Možná ještě Věž starého Garembyho byla zajímvavá. Je to vcelku škoda, protože stačilo na povídkách víc zapracovat a byly by jistě zajímavější. Dal bych původně 3 a půl hvězdičky, ale naštvala mě vychlubačná věta na přebalu o vypointovaných příbězích. Naopak bych ubral moralizování a ponaučení, jež se pravidelně v každé povídce objevuje.

Ten flashback do Rolandova života je až příliš rozsáhlý. Ostatní děj začíná nabývat značné zmatenosti – celé mi to připadalo, jako by to King napsal pod vlivem LSD. Pro mě zatím nejslabší díl série.

Líbí se mi americká drsná škola. Líbí se mi postapokaliptické sci-fi. A proto mě uchvátila Špinavá práce. Je to svěží mix plný drsných příběhů.

Veliké překvapení, ten Schink. Svůj osobitý stal předvedl už v JFK. A ve Špinavé práci jen potvrdil kvality, které jistě má.

Trošku musím polemizovat s anotací. Tohle není skoro detektivní příběh. To je DETEKTIVNÍ příběh. Ze čtyř pětin je to opravdu dobrý detektivní příběh, a ten poslední kus koláče je naopak ryzí sci-fi. Co se mi na tomhle románu líbí, je zajímavý ne-happyendový konec a jistá volnost, ve které ani moc není cítít, že kniha vznikla v sovětském svazu v dobách hlubokého komunismu.

Neil Gaiman ukázal, že psát umí. Ukázal taky, že je nekorunovaným králem městské fantasy. A aby toho nebylo málo, napěchoval knihu Sandmanovskou poetikou, historií, mýty a legendami, navrch přidal klasickou road movie a pořádně zamíchal. Každý, kdo by čekal z těchto ingrediencí dort Pejska a Kočičky by se šeredně mýlil. Jedná se totiž o jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl.

Po přečtení třetího dílu Malazské Knihy padlých už mám konečně dostatek informací, abych si dokázal udělat hrubý přehled o tomto světě i o některých postavách :)

Příjemná fantazy, která ovšem ničím kromě trpasličího zubaře :) nevybočuje z mírného nadprůměru. Kdo má v oblibě trpaslíky, ať si dá hodnocení 100%. Je jim věnována velká část knihy a jsou skvěle popsaní.

Kdysi se mi nějak do Kulhánka nechtělo. Ale dal jsem na hodnocení tady na Legii a nyní po shltnutí (jinak se tomu nedá říct) této dvoudílné série putuje Noční Klub do mého TOPu.

Nevím to jistě na 100%, ale mě se druhý díl líbil asi ještě o trochu více než díl první:o)) (jen jsem trochu čekal, že se více dozvím o záhadných kocourech:o) )

Tak na začátek si neodpustím malé šťouchnutí. Nápad i s názvem experiment je jako vykradený z knížky Strugackých Město zaslíbených, nemůžu si pomoct.Jinak pokud hledáte horor,radši King nebo Barker.Jde o hodně naivní příběh s příměsí zbytečných narážek na pedofilii apod…Sice je o dnešku ,ale moc to nesedí dohromady.Začíná smrtí týrané ženy(oběti domácího násilí), která zcvokne a po své smrti začne vraždit na ostrově Dřímota ,kam původně měla namířeno, in memoriam.Naštěstí na ostrov přijíždí psychiatr,který jí může léčit a to finále (cca poslední 3 strany)už do knížky nepatří vůbec.Za obsah 40%, dalších 20% je za výborné knižní hardback vydání.Je i příjemné, že má malý formát a kvalitní tisk.Tartaros to zvládl. Jinak myslím, že tohle spíš paní Rečková hodila jako bokovku.Pokud nehledáte horor s propracovaným příběh,ale jen něco rychlého a spíš ne moc strašidelného,ur­čitě zkusit můžete.

Je mi záhadou, jak tato povídka o výpravě do Afriky ve 20. letech minulého století mohla získat cenu Nebula. Příběh je dobře napsaný, o tom není sporu, ale fantastický motiv musíte hledat lupou.

cita sa to dobre, odsypa to, tak co uz na tom, ze hrdinka je nezranitelna a sem.tam logika ide stranou??:D:D

Opravdu to nepatří mezi vrcholy díla mistra Andersona. Pro nás čechy je zajímavé, že hlavní postava princ Rumprecht je synem Fridricha Falckého – zimního krále. Hovoří česky a dle Shakespearea umísťuje Čechy k moři.

Kdo by čekal gradující děj, strhující okamžiky a napětí, bude zklamán. Jako by Feistovi již docházel dech. V okamžicích kdy se má rozhodovat o bytí a nebytí hrdinů, kdy by chtěl čtenář hltat řádky a vymýšlet si sám závěry a vyústění napjatých situací je rychle po boji a nebezpečí, jako když lusknete prstem. Je to snad úděl dlouhých ság, kdy je autor již vyčerpaný a chybí mu nápady. I přesto přeze všechno hodnotím tuhle knihu i ságu veskrze kladně. Nevím však jestli budu mít odvahu číst její volné pokračování v podobě třísvazkové Konkláve stínů.

Podle mého desetiletého syna super kniha, přečetl 400 stran za 4 dny což je pro něho pozoruhodný výkon.

Dobre napísaná poviedka, v ktorej mi však vadilo podľa mňa nelogické chovanie hrdinu (vedel čo to je, a predsa zapredal) a koniec, v ktorom som očakával buď akciu alebo pointu – ale taký koniec som nečakal. Prekvapil, ale nenadchol. Tiež mi nijako nezaplo, prečo bol použitý taký názov poviedky. Čo ma na poviedke potešilo je pár odkazov na autorov scifi či film, na názov časopisu, v ktorom bola poviedka uverejnená a aj na samotnú poviedku.

Chabon vyniká především po jazykové stránce, v té si zaslouží ovace a záplavu cen knize věnované. Také prostředí židovské komunity a tvorba vlastního alternativního světa je skvělou ukázkou jeho literárního umění. Ovšem detektivní zápletka mě naopak trochu zklamala, postavy jsem si sice oblíbil, ale děj samotný mě zase tolik neuchvátil…

Asi jedna z nejnapínavějších povídek St.Lema: Robot Setaur, který byl vytvořen pro důlní práce na Měsíci je během nehody porouchán a „zblázní se“. Navigátor Pirx spolu s dalšími muži speciálně sestaveného „komanda“ se snaží Setaura najít a zlikvidovat dřív, než silně ozbrojený a zmatený robot vše zdemoluje nebo někoho zabije. Psychologická sonda do duše robota a smyslu lidství.

Pilot Pirx se na svém patrolním letu setkává s tajemným bílým světlem, které zabilo jeho dva kamarády. Rád by se pomstil, ale netuší, kdo je záludným vrahem. I v této povídce přichází Lem na překvapivé řešení zdánlivě jednoznačně vyznívající záhady.

Asi moje nejoblíběnější povídka s Pirxem: nejprve popisuje humorným způsobem, jak kadet skládal zkoušky (asi každý si při tom vybaví svoje fígle. Druhá část novely nám předkládá Pirxovu stáž na měsíční základně, kde došlo k několika záhadným úmrtím. Lem nám zde předkládá zajímavou detektivní zápletku s velmi originálním rozuzlením.

Spolu s kadetem školy kosmonautiky Pirxem prožíváme jeho první příběh, kde se nám představuje jako zamindrákovaný teenager, který má před sebou první skutečně těžkou zkoušku – cvičný let na Měsíc. Humorným způsobem nám autor předkládá různá trable, která se na Pirxe lepí a nedá nám příliš práci vcítit se do této sympatické postavy.

Najlepšia micro poviedka, akú som kedy čítal. Perfektný záver.

Při čtení anotace jsem se musela pochechtávat: Od dob „Duny“ tu nebyl příběh srovnatelný s „Kushielovou střelou“… Proč ta skromnost?;-) „Kushielova střela“ je rozsáhlý román, který nabízí velmi detailně propracovaný fantasy svět, inspirovaný evropskými dobovými reáliemi 17. století. Země Terre d'Ange připomíná Francii, její obyvatelé jsou nesmírně krásní, kultivovaní a šlechta je prolezlá intrikami skrz naskrz. Zároveň s dětstvím hlavní hrdinky Phédre poznáváme zákonitosti, hierarchii, politické pozadí a náboženství země (i zemí sousedních). Tato seznamovací pasáž má zhruba 90 stran a byla pro mě zoufale nudná, skoro mě odradila pokračovat. Svou zásluhu na tom mají dlouhá souvětí, při jejichž čtení se mi kolikrát podařilo zapomenout, o čem věta vlastně je. Poměrně obtížně se také orientuje v množství jmen, jakými nás autorka zavalí. Mladičká Phédre je vychovávána jako luxusní kurtizána – v tomto světě jde o úctyhodné zaměstnání, je to doslova životní poslání zasvěcené božstvu. Děj se začíná trochu zajímavěji rozjíždět v okamžiku, kdy je dívka prodána do služeb vlivného šlechtice se spoustou tajemství, Anafiela Delaunayho. Přibývají intriky, sem tam se objeví i nějaký souboj a Phédre dospěje natolik, aby konečně uplatnila svůj komplikovaný výcvik a vzdělání. Zbývající dvě třetiny knihy jsou výrazně čtivější: spousta putování po souši i po moři, variabilnější prostředí, více dobrodružství, více akce, objevují se i nějaké magické prvky. Romantika je zastoupena S/M scénami, ty jsou však popsány v jakési „soft“ verzi, všechna ta krev a bolest získává až poetický, vznešený podtón, nečekejte zrovna gore zvedající žaludek:-). Hlavní hrdinka je stále zmítána emocemi, miluje toho a miluje támhletoho a neodolatelně ji přitahuje támhleta… Osobně mi Phédre příliš k srdci nepřirostla. Snad pro tu její protivnou dokonalost: je zkrátka nejkrásnější, nejinteligentnější, nejlepší milovnice, každý ji zbožňuje, všechno ví a ve všem se jí daří, veškeré útrapy ji jen zdokonalují, zvyšují její moudrost, atraktivitu a všeobecnou úžasnost. Jakkoliv nelituji času stráveného s „Kushielovou střelou“, tento typ literatury mi úplně nesedí, takže pokud máte v knihách rádi romantiku (lásku, sex a složité vztahy), přidejte si k mému hodnocení libovolné množství procent až do plného počtu. Srovnání s „Dunou“ je však poněkud mimo mísu – oproti této kultovní sci-fi chybí onen mystický, filozofický podtext, ta hloubka a přesvědčivost, co vytváří kult. 66,6%

Stejně jako BorgDog nehodlám číst další díly, protože se bojím, že by to dopadla stejně jako série Ráma a celá ta tajemná atmosféra knihy by spadla. V čem s ním, ale musím rozhodně nesouhlasit je jeho názor na psychologii knihy. Hrdina vlastně skoro celou knihu zápasí sám se sebou a až na tu koncovou pointu (to jeho „prozření“ mu prostě nevěřím) je pojat jako reálná osoba, kterou celou knihu poznáváme čím dál tím hlouběji. Ano je to zbabělec a ano způsobuje tím ostatním i sobě jenom problémy, ale tahle knížka rozhodně není o ideálech. Je prostě o normálních lidech v nenormálních (i přesto, ale bolestně reálných) situacích to celé v nádherném hávu tajemna a příležitostně i dobrodružství.