Poslední přidané komentáře
celkem dobrá povídka, zajímavý námět. ale zpracování nic moc, místy neuvěřitelné (např. proč slabá vůle hl. hrdiny funguje jen někdy). chtělo by to dopilovat.
velmi neoriginální povídka s časovou smyčkou. to nebyl bůh ze stroje, ale megagigabožisko; autor mě dost naštval.
Nemohu dát víc, i když bych rád. Kniha, ve které má gradovat rozhodující bitva o bytí a nebytí ostrovního kálovství má své klady i zápory. Čtenéř by mohl čekat pompézní popisy bojů jako je tomu například u Tolkiena, ovšem opak je pravdou. Kapitola popisující vznik vesmíru a života na zemi, je jen prázdnou vatou. Ovšem v knize se najde i pár světlých okamžiků. Jako celek knihu hodnotím veskrze kladně.
Podle mě je celá Trhlinová sága to nejlepší co R. E. Feist napsal. Četla jsem všechny jeho knihy a tyto čtyři knihy mě zaujaly nejvíce. Pozdější příběhy Williama, Calise, Erika, Speara a dalších už nejsou tak poutavé, jako první dobrodružství Puga, Tomase a Aruthy. :)
Mně se to líbilo. Trochu pomalejší rozjezd, ale jakmile se člověk seznámil s hlavními hrdiny a zorientoval se v jejich schopnostech, začla mít kniha správné grády. Trochu kulhal překlad, místy neobratný, místy nepřesný, ale to není Simmonsova chyba. Určitě si dám i další díly.
První díl se mi docela líbil (75%), druhý se mi tolik nezdál (60%). A třetí ten jsem ke konci normálně nedočetl:o(( Takže hodnocení *** když jsem to nedočetl je z mé strany takové nic nevypovídající. Až jednou dočtu – pro jistotu mrknu znovu na své hodnocení.
jaká škoda! zajímavý námět, dobrý rozjezd, ale konec kdesi ve ztracenu, žádné završení… u výrobce osudů jsem měl dojem úplně stejný.
vyšla v: Svůj svět si musíme zasloužit
Marc | **1/2 | před 5521 dny
Po JFK10 jsem čekal od Neffa nápravu, ale už v prvních řádcích mě převelice zklamal. Ondřeje Neffa jako autora mam velice rád, některé jeho knihy jsou úžasné. Ale coby autora Agenta JFK… toho rád nemam.
Parodické, měnění charakteru postav, použití nápadu, který už použil (v zatím nevydané knize) Celebrity a ještě k tomu takový strašný konec…
Silverberg rozšířil původní Asimovovu povídku Dvěstěletý muž do formy románu. Popravdě řečeno, nemyslím, že pokud člověk přečetl povídku, nějak zvlášť ocení, že byly do děje vloženy další odstavce. Sice to ději neublížilo, ale také nepomohlo. Doporučuji k přečtení pouze těm, kdo neznají původní povídku nebo film Andrew.
Šlechta se knihu od knihy zlepšuje. čtivost je vždy o stupínek výše, charaktery vždy o trošku lépe propracované (i když v tomto ohledu stále ještě nacházím rezervy) a zajímavé. Také se mi líbí, jak jednotlivé povídky tvoří vždy další a další dílky skládačky historie pohraničí. Podle mne jde o ten nejpropracovanější fantasy svět, co jsem kdy četl.
šlechtovy příběhy z pohraničí jsou lepší a lepší. snad jen mnoho dějových linií poměrně rychle rozjetých sniýuje čitelnost textu.
Procházka, Jiří Walker
shpina | *** | před 5522 dny
Pár lepších, pár horších, pár průměrných povídek. Celkově na mě sbírka působila malinko pod úroveň standardu samostatných JFK misí, ale ne moc. Prostě oddychovka.
Gwin | **** | před 5523 dny
Albirejští hrobníci mi spolu s dalšími hlavními postavami přirostli k srdci :). Pěkné odpočinkové čtivo.
docela dobře napsaný thriller. základní idea sice obšlehnutá a pointa celkem předvídatelná, ale čtení bylo alespoň zábavné. dalšími vadami na kráse jsou místy prevtipnělost a rozvláčnost.
Docela dobrý dramatický příběh, byť dle klasické šablony laciných thrillerů – šílený vědec způsobí prudké ochlazení Evropy a severní Ameriky tím, že podpoří růst jistého druhu korálů, který pak přehradí cestu golfskému proudu. Je pak na skupince odvážných Francouzů aby to vyřešili a i na milostný příběh dojde. Já vím, takhle nic moc, ale je to dobře napsané a nenudí to. A je tomu už devadesát let, tak buďme shovívaví.
Před časem jsem o tenhle titul zakopla v knihkupectví, vzhledem k nízké ceně jsem nečekala zázraky, ale zkusila jsem to. A ejhle, příjemné překvapení, vyklubala se z toho poměrně kvalitní sbírka horrorových povídek. Stylově bych to přirovnala k C. Barkerovi – podobně bizarní, čtivé, krvavé, poněkud přímočařejší (lepší volba pro netrpělivé, kterým se nechce moc přemýšlet), jen ne tak mystické a propracované. Spíše pro silné žaludky než pro silné nervy. Jsem úchyl, bavila jsem se tedy dobře:-). 75%
velmi špatná mikropovídka, neb neobsahuje žádnou pointu. to tam není pointa…
zajímavý námět, kterému forma mikropovídky rozhodně uškodila.
slabá mikropovídka. pointa vodnatá, obsah pavtipný.
Tuhle knížku jsem před lety kupovala pro tehdy asi jedenáctiletého synovce. Než jsem mu ji předala, sama jsem si jí přečetla a málem bych jí nedala z ruky :) A třebaže je to už řada let, dodnes s hrůzou i láskou vzpomínám na povídku “Žravá díra” a i spoustu dalších. Rozhodně doporučuju pro děti na prahu puberty, které mají rády strašidelné příběhy, a rozhodně doporučuju přečíst, než jim to dáte :)) Jinak co se týče obsahu – anotace je vcelku výstižná, jedná se o věci, které se “mohou stát” komukoliv (hlavně dítěti ;), když se ocitne ve špatný čas na špatném místě. Jsou opravdu krátké – jen na odstavec či dva – a všechny stojí za to.
Knihu, která víceméně ani scifi není je možné rozdělit na dvě části.První ve které je tuna odkazů na bibli a starozákonné události od Elijáše po Ježíše a druhou která se již snaží vyprávět příběh Horselovera Fata, který je autorovým schizofrením „dvojčetem“.Pokud nemáte náboženství příliš v lásce, snad to ani nečtěte. A pokud jste naopak věřící až moc, tak taky ne , protože až si přečtete vysvětlení boha a jeho poslů Ježíše,Elijáše,Buddhy atd..raní Vás mrtvice.Bohužel je na knížce již znát, že Dick v době psaní ujížděl na drogách a někdy jde jen o výkřiky do tmy bez nějakého silnější pouta k příběhu.Pokud máte rádi knížky něčím nevšední a zajímavý ve stylu Stanislawa Lema pak ale určitě zkuste.
už jsem od lucie četl lepší povídky. ale i horší ;) zmatenost a nejasnost děje mě rušila při jinak celkem osýpajícím příběhu. chtělo by to redakci ;)
Tohle je jedna z knih Terryho Pracheta, která ve mne zanechala velice hluboký dojem. Zkrátka se povedla, mohu doporičit.
tak nevím. star trek fan-fiction není můj šálek čaje. nicméně je třeba uznat, že i přes poněkud krkolomnou zápletku (příliš mnoho bohů ze stroje) je příběh čtivý a zajímavý. čím trpí, krom aktuálního zpracování, to je sám vesmír star treku; rozdíl mezi romulanem a člověkem (psychologicky) v podání autora je zanedbatelný. to se mi jednoduše nelíbí. to vše navíc podpořeno ilustrátorem, který romulana neviděl ani z rychlíku.
Už je to 20 let, co jsem se poprvé ponořil do nádherně vykresleného pralesa pana Volného. A ani po pětině století neztratil své kouzlo. Drsná příroda vykreslená možná ještě lépe než ve Skleníku pana Aldisse. Vydání od Baronetu se mi nečetlo úplně nejlépe, protože se často zapomnělo na odstavce oddělující logické úseky textu. Nesedlo mi, že lidé skoro úplně zapomněli na svou minulost, ale starověké Řecko je téměř detailní. A snad jen by vražděná chiméra nemusela, cituji „mekat dočista jako koza.“ :) Jsem zvědav na pokračování. Vřele doporučuju.
Tato kniha mi ležela 10 let v poličce, než jsem se konečně rozhoupala ji přečíst. A nebylo chybou nechat ji takhle uležet, protože před těmi 10 lety by pro mě byla pravděpodobně zklamáním. Člověk při pohledu na obálku očekává čisté military SF, ale ve skutečnosti je to jen jedna z mnoha složek románu. Najdeme v něm také příměs space opery, trochu hard SF, místy dobrodružství, něco filozofie, malinko romantiky… ale tím hlavním je politika. „Barvy praporů“ jsou v první řadě silně anti-totalitní knihou – paralely s ne až tak dávnou minulostí východní Evropy jsou naprosto zjevné. Kdesi v daleké budoucnosti čelí obyvatelé svobodné vesmírné kolonie Gladius nejen teroru neznámé mimozemské civilizace, ale také rozpínavosti Solárního Dominia, většinového, mocného společenství lidí, co se do značné míry vzdali své individuality připojením k Síti mozků. Tito potomci „našeho“ solárního systému se ve své touze po moci neštítí ničeho, většinu obyvatelstva kolonií si podmaní propagandou nebo zastrašováním, vzdorující zbytek jednoduše nechají v tichosti či demonstrativně zlikvidovat. Na tomto nepřátelském politickém pozadí se na Gladiu odehrává válka s korgardy, což jsou tajemní cizinci ovládající lidstvu neznámé technologie (narušující obvyklé chápání a vnímání časoprostoru). Nikdo vlastně neví, jak vypadají, jejich záměry jsou nejasné: částečně okupují planetu, unášejí občany, experimentují s nimi, jejich krutost je nepochopitelná. Veškerou akcí, intrikami, filozofováním i popisy událostí, různých společenství či (až kyberpukových) technologií nás provádí voják speciálních jednotek Daniel Bondaree. Přestože je přímým účastníkem, působila na mě tato hlavní postava poněkud nezúčastněně, spíše jako pozorovatel: sice jsou nám detailně předloženy jeho názory a postoje, ale po stránce emocí a psychologie je kapitán Bondaree jaksi plochý, nedostatečně propracovaný. Tento fakt snižoval napětí v akčních scénách, a také účast v těch emotivních. Z mého hlediska by zkrátka neškodilo, kdyby byl čtenář s hlavním hrdinou více citově provázaný (ale třeba je to jen můj problém). Během čtení jsem zvažovala hodnocení mezi 70–80%. Teprve závěr, který se vyhnul typickým klišé angloamerických autorů, definitivně potvrdil mé rozhodnutí přiklonit se k vyššímu číslu. „Barvy praporů“ jsou inteligentně napsaný román s jasně definovaným poselstvím, že za svobodu je třeba bojovat. Snad každý si v knize najde to své, jen nečekejte čistě akční military SF – budete si u toho muset popřemýšlet:-). 80%
milé překvapení. dobře napsaná SF s vojenskou a AI tématikou. pointa je sice lehce předvídatelná a není příliš průrazná, ale i tak je uspokojující. sláva autorovi ;)
vyšla v: Svůj svět si musíme zasloužit
Sirius | **** | před 5527 dny
Inu, ani na hřbitově se s Jirkou nenudíme ;)
Byl jsem opravdu překvapen a to dokonce příjemně. Kniha obsahuje docela svižný příběh a čtení pěkně utíká. Jazyk je kupodivu srozumitelný a čte se rozhodně lépe než Jirásek. Somosebou jsou postavy jednobarevné, příběh a konec předvídatelný (happyend je až přehnaný), naivní představy o technice, ale nebýt trošku přehnaného konce, dal bych i o bodík více. Shrnuto: vcelku doporučuji jako určitou kuriozitku a zajímavost, která dokonce pochází z pera českého spisovatele!
vyšla v: Ikarie 2008/09; Stručná historie dobytí Pluta
Gaarq | ** | před 5527 dny
obecný problém povídek ivana mlse, slušně napsané, celkem vtipné, ale jako i v tomto případě, pointa velmi slabá. ba víc, dosti násilná (v obém slova smyslu). je to škoda, lehký styl a dobrá pointa bývaly dobrými devizami české SF.
Toto číslo mé oblíbené Ikárie je velmi, opravdu velmi nevyrovnané. Dvě skvělé zahraniční povídky doplněné dvěmi povídkami domácí provenience, které rozhodně nepatří mezi to nejlepší, co naše domácí scéna nabízí. Někdy prostě nemají redaktoři šťastnou ruku.
Tak opravdu nevím co mi na této povídce vadí, ale něco to je. Má nápad, má atmosféru a přesto ji ne a ne dočíst. V textu se motám, ztrácím nitky, nevím kde se pohybuji . . .
vyšla v: Ikarie 2009/02
zdenda | *1/2 | před 5527 dny
Příběh spisovatele v daleké budoucnosti, kde se již všechno stalo a proto není možné napsat fantastický román. To se mu však nakonec povede. Napíše román o spisovateli, který napsal fantastický román.
Byla by to vlastně pouze taková anekdota, ale ta délka je na tento útvar příliš dlouhá. Není to moc povedené, ani nápadem, ani zpracováním. Nějak mi to připomnělo 70. léta.
Tak mě se první díl líbil malinko víc, v tomhle je zas hlavní postava až příliš ultimativní, také si člověk všimne dost častého opakování některých frází. Jinak odpočinkové čtivé… Jen tak dále a kdyby bylo příště i trochu scifi :)
vyšla v: Hraničář; Legendy české fantasy
Sirius | **** | před 5528 dny
O proti povídkám obsažených ve Válečné lsti trochu slabší, ale i tak stále na vysoké úrovni. Ale chyběla mi tu ona jiskra, která se mi na Krvavém pohraničí líbila. Kvůli tomu dám jen 4*
Já musím říct, že mně se Odhalený vesmír četl hodně špatně. Začínala jsem natřikrát, než jsem se konečně pevně rozhodla, že to prostě přečtu! ;) Postavy a jejich náhledy a děje se střídají velice rychle – někdy i jen po stránce a půl a navíc se vše odehrává v rozmezí mnoha let – díky zmrazování během dalekých letů. To vše bych ještě zvládla bez úhony, ale co mně osobně vadilo nejvíc byly pro mě naprosto nezajímavé popisy technologií a stavu civilizace na různých planetách. Měla jsem pocit, že lidem se v románu věnuje jen zlomek pozornosti, který prostě zabírá technika. Přesto byla v knize řada míst, kdy jsem se konečně začetla a chvilku mě to i bavilo, bohužel tyto epizodky nikdy nevydržely dost dlouho.. Je mi líto, pokud tím srazím hodnocení ostatních, ale já jsem u četby skutečně místy trpěla až přespříliš.. Zkusím ale dočíst i pokračování – pořád mi to vrtá hlavou, že tu má Odhalený vesmír tak vysoké hodnocení a já ne a ne zabrat, takže mi to nedá :)
Mé první setkání s Vladimírem Šlechtou a hned se z toho vyklube takový kulervoucí nářez. Vladimír Šlechta si mě získal hned první těžkotonážní povídkou, v níž se odehrává bitva o pevnost Rudendrog a s každou povídkou se tyto sympatie zvětšovaly a zvětšovaly. Válečnou lest pokládám za jednu nejlepších knížek, jaká v roce 2008 vyšla. Už teď se těším na další setkání s tímto autorem. Nejspíše půjdu hned dobývat Gordonovu zemi. :-) 10/10 si to zaslouží každopádně, protože v žánru dobrodružné fantasy to patří do kategorie těžká váha.
Je zvláštní že mne nadchla kniha u které jsem velmi často musel používat rejstřík osob uvedený na začátku knihy a rejstřík reálií z konce knihy. Prostě jsem se ztrácel a občas nevěděl kdo je kdo. Přesto mně kniha chytla a nepustila, což se mi u bichlí nad pět set stran stává vážně málokdy. Postavy byly charismatické (i když díky častému střídání osob i lokací dostávaly méně prostoru než by mi bylo milé), příběh napínavý a navíc neobsahoval klasické fantasy stereotypy. Trochu mi to přišlo, jako by autor začal psát sérii odprostřed, protože se neobtěžoval uvést čtenáře do souvislostí dějů. To ale jen povzbudí chuť na další díly. Aspoň u mně.
Lepší než předchozí díl, ale pořád nic extra.
Pokud knihu čte milovník danikenových záhad a mystérií, bude nadšen. KOncem šedesátých let byla kniha podobným zjevením jako UFO. Dnes v záplavě podobného čtiva patří spíš mezi archiválii. Pro čtenáře SF zajímavá jen dvěmi povídkami, které najde i jinde a několika úryvky za starých okultních románů.