LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Lepší než předchozí díl, ale pořád nic extra.

Pokud knihu čte milovník danikenových záhad a mystérií, bude nadšen. KOncem šedesátých let byla kniha podobným zjevením jako UFO. Dnes v záplavě podobného čtiva patří spíš mezi archiválii. Pro čtenáře SF zajímavá jen dvěmi povídkami, které najde i jinde a několika úryvky za starých okultních románů.

jak začne jana rečková psát něco ze své branže, většinou to dopadne dobře. velmi zajímavá parafráze na k. čapka. místy mi haprovala logika, ale atmosféra je skvěle depresivní a bezútešná.

slušně napsaná, krátká povídka. nic nového, ale má hlavu i patu.

Skvělá povídka velmistra SF! Telekineze mě vždycky zajímala a občas každý z nás touží udělat to samé co šestiletá Nancy…:O)))

Braťka nebyl technik, ale měl výbornou fantazii a uměl psát. Na románu je znát, že pouze rozvinul určitý nápad ze svého táborového vyprávění klukům z Vodní Pětky, ale nebyl to tak úplně jeho „šálek kávy“. Nicméně pro příznivce Babuly či Trosky by mělo být čtení příjemným překvapením.

Milan Svoboda vydával dobrodružné knihy pro mládež dlouhá léta a skautem byl celý svůj život. Kniha je nabitá skutečně tím nejlepším, co tehdy v časopisu Junák vycházelo a jako třešínka na dortu technický sf román Závod o Měsíc, který pro příznivce skautských románků Jaroslava Nováka -Braťky musel být velkým překvapením:O))

Velmi zdařilý kyberpunkový příběh a skvělá atmosféra. Technologie na úrovni, i když…

a další perverze. tentokrát podstatně lépe napsaná (než osobní strážce), ale po zajímavém rozjezdu a zmatené střední hře následuje alogický (a bohům žel nezajímavý) konec; opět sexuálně úchylný. kdyby to alespoň bylo funkční začlenění takového námětu (nějaký pěkný horor a la geraldova hra) a ne jen hormonální erupce…

podivná úchylárna, která má se SF společné maximálně jednu zmínku o vesmírném zboží a pak o dopise ze vzdálené mezihvězdné kolonie. mám neodbytný dojem, že jediné, o co tu jde, jsou perverzní sexuální fantazie. nic proti, ale v ikarii?

Dívka, která slouží v polní nemocnici ve Vietnamu má nadání, kdy se jí zdá o smrti vojáků. Sny se postupně začínají uskutečňovat. Je přeřazena ke zvláštní jednotce, ukryté kdesi v džungli. Jak ale zabránit snům a hlavně jak odvrátit nelítostnou budoucnost? Tato obžaloba válečného šílenství ze strany člověka z nemocnice a ne ze strany válčících s až naturalistickým pohledem na válečné útrapy mě prostě dostala.

Velmi zajímavá povídka.

zajímavý námět, formální provedení na dobré úrovni, ale silně pokulhává vnitřní konzistence příběhu; tak nějak nejsem schopen autorovy věřit, co píše. text je plný rozporů; on popis rasy, jakými jsou nohumové, není snadný. autor snadno ve své fabulaci zabloudí a potom se můžeme setkat s tím, že jedno tvrzení popírá to předchozí. zdá, že si autor ukousl větší sousto, než byl schopen požvýkat. nicméně, námět za lepší zpracování rozhodně stojí.

Špatné to není, postavy zajímavé, pánové Croup a Vandemar každopádně nezapomenutelní, ale aspoň mě v tom něco chybělo, děj mě nepohltil, nedokázal jsem přijmout autorova „pravidla hry.“ Je to zřejmě má chyba, prostě to není „můj typ“ příběhu. Bezpochyby je to dobrá kniha, ale plný počet dát nemůžu a musím přiznat, že tu obecnou fascinaci Gaimanem nechápu…

Zajímavé to rozhodně je a v době vydání to musela být jistě událost. Ovšem u mě to víc jak na 4* nedotáhne. Bohužel…

Brak je přehnaný, tak špatné to není. Hokeš má minimálně pozoruhodný styl, práci s jazykem, jakou mu můžou mnozí závidět. Že zrovna tuhle povídku překombinoval a hlavně ten „přeřezávací“ fór to zabíjí, je věc druhá. Ale odvahy autora, co se minimálně nebojí experimentovat, je třeba si vážit. Tři hvězdy.

nečitelný hokeš. tedy, ještě jsem nenarazil na nějakou jeho povídku, která by se číst dala. o obsahu ani nemluvě. to, že je něco přesložitělé až k nečitelnosti neznamená, že je to dobré.

okopírovaný námět (hvězdná pěchota), okopírovaná pointa. neuvěřitelní hrdinové (androidi nerozeznatelní psychicky od lidí). text plný klišé. jediné, co to vše zachraňuje, je autorům potenciál. ač obsahem (zatím) nevalný, formálně je text dobrý.

typicky špatná povídka jany rečkové. tentokrát navíc s několika novými prvky: např. siláckými klišé.

hmm, tak upřímě řečeno, tahle série mě dostala od začátku. Což by nebylo špatné, kdyby si udržela úrověn, ale to se nestalo. Zajímavý souboj o trůn se postupně mění ve snahu o spásu celého světa a přibývá množství klišé, zvláště ve druhé části série, která mě zdaleka tak nevzala jako dobrodružství která prožíval Corwin. Škoda že u nás série vyšla v celku a ne jako originál, prví díly by si zasloužily hodnocení výrazně lepší.

Rovnou se přiznám, knížky pana Žambocha mám opravdu rád. A taky musím říct, že Koniáš je můj oblíbenec. Na druhou stranu si musím otevřeně přiznat, že existuje spousta knih, které mají děj výrazně propracovanější a postavy uvěřitelnější, což mi občas schází i u odpočinkové četby, jakou román Na ostřích čepelí je. Na druhou stranu od tohoto typu literatury člověk obvykle nic takového nečeká a já jsem asi moc rozmazlený. Celkově vzato je knížka skvělá, čte se jedním dechem a i když je u některých pasáží jasné, jak se budou vyvíjet, nás autor dokáže párkrát mile překvapit. Plný počet bodů nedám jenom z toho důvodu, že ač mám Kniáše rád, tak jeho štěstí v nepraavděpo­dobných situacích mi občas už lezlo na nervy a epilog nemusel být tak moc přeslazený. Ale i tak je Na ostřích čepelí jednou z nejlepších knih, jakou jsem měl možnost číst.

Řemeslně kvalitní vyprávění, psané podobným stylem jako Den, nicméně mi úplně nesedlo do noty. Konkrétně spousta fungující techniky, biologické diletantství autora, neustálé komentáře pana Masena jr., které na mě působily, že prožil většinu života v době „před.“ Dost akce, ale málo věcí k zamyšlení. Nicméně, až zase za čas otevřu Den, pravděpodobně už najdu i odvahu vstoupit do Noci.

Jak už uvedl makakuk, sbírka neobsahuje jedinou vyloženě slabou povídku. Ve výběru je jedna, která IMHO výrazně převyšuje všechny ostatní – Malý vrah od Bradburyho. Kolik nelichotivých ohlasů za ní asi schytal? ;-) Výborné jsou příspěvky od Kuttnera, Robertse a Ellina. Dílka od Blocha a Tubba příjemně pobavila. Nelze než doporučit všem fandům žánru.

kelly linková je svérázná autorka. jejím povídkám nechybí notná dávka originality formální i tématické, ale bohům žel, otáčí obojí jako kolovrátek pořád furt pryč. jedna povídka je obtížně rozeznatelná od druhé. číst její texty je zatraceně náročné a únavné; jeden má pořád pocit, že mu něco uteče, na druhé straně má však také neodbytný dojem, že je to jen prázdné tlachání. není autorka ženská? ;) teď vážně. když se začtu, potom je účinek takřka vždy dokonalý: podivné nálady, naléhavost, okraj nad propastí šílenství, smutek, nejistota. dětský způsob iracionální fabulace, hravost, objevnost. když se ale nezačtu, znuděně otáčím stránky, blá blá blá, a modlím se, ať už to skončí. původně jsem chtěl dát 3/5, ale přece jenom, kelly linková je víc než jen svérázná a překvapivá. když chytí, tak nepustí.

Je opravdu vidět jak se Červenák zlepšuje. Druhý díl se mi líbil více než první. Je škoda, že nejsou lépe popsány charaktery jednotlivých postav a že je jen jedna dějová linie. Těším se na třetí díl a myslím, že se autor zase o trošku zlepší.

Čo mám na toto povedať? Poviedka zaujme technológiou, postavami  – najmä Kristýny a Stratneho (taká podobnosť mien s Vratnym zo 17tky :)), námetom, a tým, že netreba žiadne zosobnenia zla. Stačia fyzikálne hry :) Vynikajúce. Pán Bartoš rozhodne nesmie prestať s písaním, aj keď je v počte diel na poli českej SF nováčik, pre niektorých (zvlášť mňa) sú jeho diela stávkou na istotu. Len tak ďalej.

Pohodová poviedka, hrdina je sympatický, príbeh sa číta dobre, no na konci zistíte, že to bola len taká priemerná misia :) Akurát mi nesedel pucung od Bytewskej, veď koniec nebol taký ako hovorila.

Príjemný epilóg k JFK15 (jednoduchý ťah, ako zaručiť záujem čitateľa o danú poviedku :)). Na môj vkus bol koniec trochu zaláskovaný :) ale inak je to veľmi dobrý príbeh, na ktorom ma prekvapuje najmä čtivosť, hoci je to z pohľadu Nikity.

Pokračování románu Albatros, dějově už poněkud slabší.

Velmi pěkný dobrodružný román. Jeden z nejlepších Flosových románů, hned po fenomenálních Lovcích orchidejí. SF motivem je zde pouze letadlo pana Turbulenta se svými fantastickými (na rok 1935) vlastnostmi.

Zatímco u předchozího dílu jsem dával 3* s tím, že jde spíš o 7/10 zde jde o čisté 3*. Čtivost, akce ano, ale nic víc. Extrémně nezajímavý hlavní hrdina, velice lineární. Obě strany posilují, napětí narůstá, ale nějak jsem se o osud čechů neobával…

Precizně vystavěná detektivka s prvky sci-fi. Doufám, že pan Chabon do tohoto šubžánru zavítá ještě mockrát.

Není to tak dávno, co jsem dočetla antologii „Síň slávy evropské SF“ a nemohu si pomoct: „Polská ruleta“, nabízející tu nejlepší fantastiku našich severních sousedů, mi přišla vyváženější, mnohdy bohatší, originálnější svými náměty i myšlenkami, zajímavější, zábavnější, zkrátka lepší. Všeobecně mě více oslovily především sci-fi příběhy, přece jen nabízejí větší prostor k experimentům oproti fantasy, ale všechny povídky jsem hodnotila nadprůměrně (3×60%, 3×90% a zbývající se podělily o solidních 70–80%). Většině nejzajímavějších kousků jsem udělila samostatné komentáře, ale například „Vysoký trest“ by se popisoval velmi obtížně, to si jednoduše musíte přečíst (pokud na to tedy máte dostatečně silný žaludek). Příznivce akce potěší mimo jiné třeba „Hrudník plný andělů“, milovníci temných fantasy jistě ocení drsný příběh „Akasa. Fatanh. Amare.“, hravé povahy se zálibou v nadsázce a vtipu si přijdou na své vůbec nejčastěji. Některé povídky vás donutí se zamyslet, jiné vás i rozesmějí… a pár výjimek vám nejspíš zůstane vězet v hlavě delší dobu. Výborná antologie, každý si v ní určitě najde ten svůj „šálek kávy“. Mně se líbila jako celek.

Drsné, vtipné, zábavné a v rytmu kvapíku!

V zásadě ne špatné, ale na můj vkus až moc rozvláčné a dlouhé. Autorův styl mi nesedl a co mi s odstupem času vadí asi nejvíc, po tom co jsem přečetl Hellstromův úl bych řekl, že z něj Barron čerpal víc než by bylo zdrávo…

Space opera říznutá hard SF. Jak napovídá sám název, nechybí náboženský podtext, nejde však o žádnou církevní agitku. Zpočátku je to nelehké čtení, po několika frustrujících stránkách jsem dokonce přemýšlela, že ani nedočtu. Ale jsem osoba tvrdohlavá, donutila jsem se dál obracet stránky a pozvolna vše začalo dávat smysl. Odměnou za vytrvalost mi byl fantastický, nádherný, melancholický příběh. Proč tedy „pouhých“ 80%? Jde čistě o můj osobní problém: nemám pocit, že bych „Katedrálu“ pochopila úplně dokonale. Každopádně si tuto povídku ráda někdy zopakuju a třeba pochopím více…

Výběr dvanácti povídek z Warhammeru spadající spíše do oblasti šedého průměru. Nevím, zda je to tím, že se k povídkám obecně stavím tak trochu rezervovaně (a tedy je čtu jen velmi vyjímečně), nicméně za zdařilé mohu označit pouze čtyři – Dědic a syn, Morová jáma (Nurgle!!), celkem zábavná je i Gentlemanská válka, a v případě, že je čtenář obeznámen s trilogií Matthias Thulmann – Witch Hunter, tak pak i povídka Volba nenávisti. Nemohu říct, že bych litoval utracených peněz, ale přijde mi, že ty čtyři víceméně povedené kousky jsou trochu málo.

spokojenost maximální. kniha židovská až do morku kostí: černý humor, drsný život, ale i osobní záblesky štěstí a naděje. nastíněná (a opravdu jen lehce) alternativní historie je děsivá (vzhledem k pointě víc nelze říci) a originální. ačkoliv sám hlavní hrdina je samé klišé (detektiv, rozvedený, ztrsokotanec, drsňák…) a příběh se rozjíždí také v kolejích ne příliš originálních, následné události posunou čtenáře někam, kde pravděpodobně ještě nebyl, mezi ortodoxní mafii, indiány a čekatele zázraků s krvavýma rukama. asi nejvíc jsem ocenil sebeironický a drásavý humor meyera landsmana a jeho absolutní absenci ambicí (joj!), až na jeho příchylnost ke spravedlnosti, byť pojímané lehce svérázně. stojí za přečtení!

Polský vymítač se zálibou v alkoholu, postarší ranař, kterému sláma čouhá z esesáckých holínek, Jakub Vandrovec ve své nejlepší formě. Pokud jej neznáte a nevíte, co od příběhů o této svérázné postavičce očekávat, tak v první řadě pořádnou porci černočerného humoru. Smíchejte literární ingredience od Jiřího Kulhánka, přihoďte něco od Terryho Pratchetta, špetku Sapkowského a máte Jakuba Vandrovce:-).

I mistr tesař se utne a tady se dle mého názoru paní Rečková utnula (utla?) pořádně.