LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jeden z nejslabších dílů a Červenákovo nejslabší kniha vůbec. Nějak to nemá šťávu, žádný děj, žádné souboje, žádné stupňování napětí.

Je to spíš na 7/10, ale s drobnou protekcí dávám 4*. Je to opět starý dobrý Conan, jen se trošku vytratila howardovská atmosféra (pánové, kteří Conana dopisovali se sice v hyborském světě skvěle vyznají, ale používají trošku květnatější jazyk, čímž utrpí drsnost světa), na druhou stranu jsou i delší příběhy poměrně slušně čtivé a záplatky jsou alespoň na průměrné úrovni žánru (což se Howardovi u delších celků příliš nedařilo).

Osobně nechápu, co je na Kenovi tak výjimečného. Ani když jsem to četl v devadesátém čtvrtém ani v současnosti. Je to poměrně čtivé, ale spousta vtípků je příliš násilná. Navíc jsou to vtípky více filmové – vizuální. První polovina postrádá spád, nicméně těm, kteří se touto čáastí knihy prokoušou budiž odměnou opravdu vydařená druhá polovina příběhu.

Sapkowski a jeho Zaklínač sa tešia veľkej popularite, preto bolo logické, že skôr či neskôr sa pustím do jeho tvorby. Táto zbierka obsahuje niekoľko poviedok, z ktorých spomeniem: Hlas rozumu – poviedka ma zaujala svojím rozdelením a prepletaním sa pomedzi iné príbehy až do konca knihy. Páčilo sa mi, že postupne nadväzovala na Zaklínača, Konec světa a Poslední přáni 4* Konec světa – komické najmä čertom, ktorý to tiež schytá guľkou do hlavy :) a smutné osudom elfov. Poslední přání – zrejme najlepšia poviedka, Yennefer je skvelá, poviedka obsahuje niekoľko humorných situácií. V komentároch som čítal, že tu vadí veľké používanie nadávok, čo mne až tak nevadilo, aj keď niektoré slová mi vadili. Veľká škoda, že v celej zbierke sa nenachádza viac takých poviedok ako je Poslední přání, zvyšok je „len“ nadpriemerný :) 4* a hneď sa pustím do druhej zbierky.

zaciatok super -potom nic. ked uz po 125× ho nic nezaujimalo a nebavilo, som knihu odlozil. potom mi to nedalo a skusil som docitat a opat nic, tak sa to opakovalo asi 4 x kym som prisiel na koniec – poslednzch 5 stran je opat fajn. neviem preco sa autor vybil na nesmrtelnosti a dost nepodarenych hlaskach nap. hlava odletela do dialok a mrtvola klesla tvarou ku mne… proste krvy dost ale nic viac

začátek knihy byl zajímavý, zbytek je na mne moc rozvláčný a nudný. Číst další díl série se zatím nechystám.

Klasický John Taylor. Dokonale průměrný díl. John chodí, hláškuje a nakonec něco pořeší… Jen trošku vázne logika mezi tímto a předchozími díly, je vidět, ža autor již od nějakého toho šestého, sedmého dílu počítal s ukončením série.

Nejslabší ze všech knih o J.V. První polovina je opravdu hrozná. Vše zachraňuje druhá polovina knížky, kde jsou povídky o tři třídy výše. Kdyby to ale byla kniha kohokoli jiného, nerozpakoval bych se udělit 4*, hvězdičku dolů dávám za to, že autor prostě většinou píše lépe.

Kniha mne poměrně zklamala. Autor zručný, ale bez nápadu. Klasická kyberpunkovina, ale spád si neudržuje zajímavým dějem, ale klipovitostí. Kapitoly jsou cca pětistránkové, takže čtenář se díky rychlému střídání dějě udrží, ale taky občas ztratí. Navíc autor neovládá umění psát vizuálně, těžko si z jeho popisu něco představit. Pár logických bot, nechronologické pořadí kapitol, které jen zvyšuje nepřehlednost. Citová sterilita naprosto všech postav… ty dvě hvězdičky jen za to, že to je kyberpunk (kterého je tak málo) a že rozsah knihy je tak akorát.

Jestli pak víte, že kniha vyšla ve třech různých verzích, kde jsou různé alternativní konce. Všechny se dali číst i ČSSR. Jinak výborná záležitost. Mám na dvd i fenomenální ruský film.

Sapkowského som ešte nečítal, začal som teda poviedkovou zbierkou Paslední prání. Prve dve poviedky boli pútavé a zaujímavé, dobre napísané, no neobjavilo sa tam nič také, čo by ma zdvihlo zo stoličky. Avšak táto poviedka je iná, vďaka Nivellenovi – prekliatz človek s hlavou diviaka. Nivellen má perfektný štýl rozprávania, skvelú minulosť (najmä Nivellen na štyroch a nahá ženská na chrbte s rohom :D) – vynikajúca postava, veľká škoda, že to nedopadlo inak. Bol by som rád, keby tento divočák putoval spolu s Geraltom :)

Vynikající postkatastrofický román, který je zřejmým produktem studené války a tehdejšího paranoidního strachu obyvatel celého světa, že někdo mocný „zmáčkne čudlík“… V této knize se tedy Robert Merle formou deníku pokouší na osudech skupiny přeživších z francouzského venkova představit život po jaderném výbuchu. Spisovatel projevil výborný smysl pro detail, obsáhl veškeré aspekty takové existence velmi komplexně a podrobně. V pár úvodních kapitolách jsme několika příběhy z dětství i dospělosti seznámeni s osobou a charakterem hlavního hrdiny a jeho přátel. Poté si můžeme nesmírně sugestivně prožít krátké, avšak intenzivní peklo atomové války. Zbytky lidstva jsou vrženy o stovky let zpátky a musí přežívat ve středověkých podmínkách – beze strojů či jiných vymožeností civilizace, na spálené zemi. A tady se Robert Merle opravdu vyřádil: zabezpečení základních životních potřeb, chov dobytka, pěstování plodin, vzájemné vztahy, postavení žen ve společnosti složené převážně z mužů, psychologie, náboženství, politika, změna morálních priorit v souvislosti s příchodem rabujících, násilnických band, kult vůdčí osobnosti… Emanuel Comte, hlavní hrdina, se může zdát příliš dokonalý, ovšem vnímavý čtenář postřehne jak jeho chyby a slabosti, tak vnitřní rozpolcenost, patrnou zejména v poslední třetině románu. Je toho spousta, co nám autor předkládá k zamyšlení a jakkoliv jistě najdeme spoustu vad na kráse (např. příliš mnoho šťastných náhod, jak mohlo v městečku přežít tolik lidí – proč bylo tak málo poničeno atd.), jde každopádně o vynikající, čtivou klasiku, doslova povinnou četbu pro příznivce žánru. 94%

Perfektní retro dobrodružství. Leonard Medek je zpět. A je ve skvělé formě…

Pro mě zatím nejlepší kniha ze série.

Poslední díl trilogie. Hned zpočátku se příběh rozbíhá v několika rovinách (Milo 1 a Ashley, Milo 2 a Belveder, Jana a Ryn v polárním habitatu a Palmyra), které se samozřejmě dříve či pozdějí spojí. Bohužel né všechny tyto linie jsou stejně zábavné a čtivé (zejména pobyt Jany a Ryna v habitatu je dosti nudný, i když to byl možná právě autorův záměr). Milo se opět překonává, tedy hlavně Milo 2 z Belvederu:) a Jana konečně opouští tu feministickou filosofii tolik rozčilující v prvním dílu. Opět se objevuje množství nových postav. Styl psaní se nijak výrazně neliší od předchozích dvou dílů, ikdyž se zde objevuje poněkud větší množství více či méně povedených úvah na téma vývoj lidstva (rozhovory Jany a Programů v habitatu), které se mohou zdát poněkud nudné, nicméně nakonec zapadnou do finálního rámce. Závěr není tak výrazně akční jako v předcházejícím díle, což je trochu škoda. Vše co se zamoření týče je vyřešeno až moc rychle, je zde, řekl bych, nevyužitý potenciál. Co je horší, pro lidstvo se finále nevyvíjí zrovna pěkně (na tohle však může každý pohlížet jinak). Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami a abych řekl pravdu hodnotil bych spíš někde mezi. Nakonec však dávám čtyři, ono to nakonec není tak špatné jak se může z mého příspěvku zdát. Pro čtenáře předchozích dílů je to téměř povinost.

Jsem hodně rozpačitý, kolik dát bodů a jak okomentovat… Knížka je neskutečně čtivá (Simmons:-), nemohl jsem se od ní odtrhnout a přečetl jsem ji mnohem dřív než jiná, mnohem útlejší díla. Nesedlo mi (a to dost), že se hned na začátku objeví to, co někteří námořníci nazývali Terrorem. Očekával bych, že první konkrétnější zmínka bude tak na stránce 200. A vůbec bych to v té knize nemusel mít. I když by se pak na legii neobjevila. Celou dobu jsem si říkal, jak by to byla skvělá heinleinovská speculative fiction o možném osudu jedné polární výpravy. No, ale pak se objevil závěr knihy a ejhle – vylouplo se z toho krásně zmáklé dílo s velkým „Ď,“ které má čestné místo v mé knihovně. Jo a taky mi ne zcela sedlo nechronologické vyprávění. Suprovní byl pohled na příběh z mnoha různých pohledů, různých aktérů. Takže v průběhu tak max. 80% za nepatřičnou příšeru a po přečtení 100% (protože víc dát nejde.) P.S. Nevíte, co to ten Simmons má pořád s tím odkusováním různých částí lidského těla? ;-)

Tento díl je stejně čtivý a svižný jako díl předcházející. Objevuje se několik nových postav (zejména Ryn a lidé z Lorda Mordreda, pár dalších a ke konci pak jedno celkem zajimavé, avšak né moc nápadité monstrum). Jak už jsem psal příběh je velmi svižný, nenarazil jsem na žádnou nudnou pasáž. Oproti předchozí části naštěstí ubylo feministických keců. K příběhu nic psát nehodlám, kromě toho, že se jistým způsobem vrací oblíbený Milo, psychopatická Ashley tak má nového kamaráda a vše směřuje k velmi akčnímu finále. Komu se líbil první díl jistě nebude zklamán.

Hrdina je síce obľúbený typ, ale v priebehu knihy (pre mňa príliš skoro) odhodí čiastočne svoju tvrďácku masku. Vadilo mi tu nevyužitie vedľajších postáv – Grega sa skoro zbaví, do Corny sa zase až príliš rýchlo zaľúbi. Viem, že za to asi môže malá hrúbka knihy, ale hodnotenie by bolo vyššie ak by tam bola lepšia psychológia postáv, a situácie, kde by sme viac pochopili prečo sa postava rozhodla jednať tak ako jedná. Na druhej strane pútavosť je veľmi dobrá a sú tu aj akčné časti. Preto 3*

Kniha má zaujímavý nápad, no začiatok vnímam skutočne ako zahájenie šachovej partie. Je to len začiatok, ale dôležitý. Síce sa zoznámime s postavami (neviem prečo, ale nikoho som si tam neobľúbil), a dozvieme sa aj nejaké domienky, ktoré sú faktami, ale podľa mňa je príbeh dosť naťahovaný. Najzaujímavejšie časti boli asi návraty do Nemecka – zapáčilo sa mi, že Nemci tam rozprávajú nemecky, a až na výnimky nie sú tieto vety preložené. 3*

Skvelá encyklopédia, ktorá sa hodí najmä pre nováčikov v svete science fiction. Dozvedel som sa vďaka nej o zakladateľoch a histórii žánru, témach science fiction a mnoho iného. Doporučujem každému :)

Celá série Black Company je to nejlepší co jsem zatím mohl číst.Příběh se prolíná všemi díly a vrcholí závěrečnou bitvou.Není to klasická fantasy pohádka,ale spíš fantasy „pro dospělé“. Myslím, že dost z nás se může ztotožnit v hodně okamžicích s postavou felčara a tím, se i do díla vžít.Není o čem – 100%.

toz to dobra vec, atmosfera je vyborna, hlasky taky, jen obcas ty pribehy a jejich reseni prijde na stejny brdo a hlavni geroj ma velkou kliku :), ale je to dobry, hlavne proto, ze v jedny povidce vystupuju :) a teste se na Navrat ztracenyho syna decka

Myslím, že Brandona Sandersona budu mít docela ráda. Zatím jsme od něj četla obě jeho knihy, které v češtině vyšly, a musím uznat, že třebaže základní linie jeho příběhů je poněkud obehraná, umí své romány ozvláštnit originální magií. Zajímalo by mě, k čemu se dopracuje za nějakých deset let.

Takže k Finální říši – o co vlastně jde? Příběh je starý jako lidstvo samo: tyranský vládce, zkorumpovaná šlechta, utlačované masy a skupina vyvrhelů, kteří se propracují k tomu, že místo budování své zločinecké kariéry se pustí do předem zdánlivě prohraného boje proti kruté vládě a nerovnoprávnosti. Tohle všechno už známe z mnoha jiných knih, zde ale kulisu tvoří vcelku poutavá myšlenka allomancie – schopnosti některých jedinců „spalovat“ kovy a tím si zvýšit určité vlastnosti nebo dokonce získat schopnost ovlivňovat emoce ostatních či manipulovat s kovovými předměty. Sanderson má tento systém magie skutečně docela propracovaný, včetně různých vad na kráse a omezeného využití, jakož i ještě netušených a nevyužívaných možností :)

Hlavní postavy máme dvě – psance Kelsiera, který mi, musím přiznat, místy trochu lezl na nervy svou téměř nadlidskou dokonalostí (včetně jeho dokonale roztomilých slabůstek), nicméně sžila jsme se i s ním. Dále je tu mladičká Vin – ta mi jako postava přišla mnohem realističtější a uchopitelnější, a jež je, přes své nově objevené schopnosti, pořád prostě neotrkaná holka, která má občas problémy prohlédnout, co je vlastně její pravé já (ach ta puberta ;) a čemu a hlavně komu vlastně důvěřovat. Jak se s tím vypořádá a jaký vliv má na veškeré dění, je docela zajímavé čtení.

Kniha má docela spád, střídá se tu akce s intrikami a plánováním, vrstvu po vrstvě se nám odhaluje, jak tento svět vlastně funguje a co za tím vším vězí. Protože se jedná o první díl trilogie, mnoho nám ještě zůstává neodhaleno, ale potěšilo mě, že alespoň část děje na konci prvního dílu jistým způsobem vyvrcholila a čekání na pokračování tak nebude tak nepříjemné, jak tomu může být u jiných sérií, kdy člověk marně a vytrvale čeká, kdy – a jestli vůbec – se dozví „jak to bylo dál“ ;-)

V procentech bych dala tak 70, přecejen jsem už četla i v tomto proudu fantasy už větší pecky, ale celkově jsme spokojená a jsme zvědavá, jak se to všechno vyvrbí.

Kniha nás provází životem temného elfa – drowa, Drizzta Do'Urdena, od jeho narození, přes výchovu a studia, sblížení s Guenhwyvar až po rozhodnutí odejít z Menzoberranzanu. Nenáročné, ale zajímavé čtení, které mě mile překvapilo po velkém zklamání z Magického krystalu.

Nechci nic prozradit, tak se omezím jen na: Sakra, tohle na mě hodně zapůsobilo.

Ve svém předchozím hodnocení (které jsem omylem smazala, každopádně vyznělo dost pozitivně) jsem se snažila přihlédnout k době, kdy byla kniha vydána a zaujala jsem shovívavější postoj, než bylo třeba. Po přečtení zhruba stejně staré knihy „Já, legenda“, kterou jsem hodnotila 80% a přitom se mi líbila mnohem víc, protože podstatně věrohodněji pracovala s lidskou psychikou a emocemi, musím přehodnotit svůj názor na „Hvězdy, můj osud“ a vůbec tvorbu Alfreda Bestera. 65%

Obětoval jsem 159 za útlou brožurku nadupanou bibliografickými údaji, které jinde nenajdete, nebo je budete jen s obtížemi získávat. Je znát, že autor se zajímá o téma 25 let a patří mezi největší sběratele tohoto druhu literatury u nás. Nicméně jednu výtku bych měl: u badatele tohoto kalibru vás zamrzí, když vám předkládá údaje neúplné, které jdou poměrně snadno doplnit. U mnoha knih se vyskytuje údaj „bez roku vydání“- toto lze dohledat v Slovanském katalogu bibliografickém, Bibliografickém Katalogu Československé republiky, Soupisu československé literatura (Nosovský) atd. Je to opravdu škoda, ale v dalším vydání autor vše jistě napraví…

Dobře tématicky vybrané povídky, jejichž ústředním motivem je objevování. Někdy jde o průzkum neznámé planety, jindy jde o průzkum lidského nitra. Většina povídek je nadprůměrných. Za přečtení rozhodně stojí Klíče k prosinci, Setkání s medúzou, V síni marťanských králů, Ginungagap a Sliby se mají dodržovat. Nejlepší povídkou je pro mě Opilý koráb od Cordwainera Smithe. Hodnotit podle průměru hodnocení u povídek, vyšly by Objevitelům 4, ale podle mě si zaslouží 5. Prostě proto, že knížka dobře funguje jako celek.

Klasika od klasika scifi z roku 1894, neboli jak může skončit náš svět.

Ve své době výborná věc, dnes bych si představoval více údajů o autorech a méně filozofických okecávek okolo. Naštěstí tu máme Legii:)))

Proste mi to prislo velmi vtipne. Hadam ale, ze na jine to takovy vliv mit nebude.

Imho nejlepsi povidka v knize. Diky tomu, ze je nejdelsi, dokazal autor vybudovat atmosferu. Cetl jsem s chuti a cekal jak to dopadne. To jsem se ovsem prepocital: zcela nesmyslne je povidka prerusena popisem mesta jak z nejake Turisticke mapy. Atmosfera se ihned zhroutila a ja se chytal za hlavu se slovy WTF! Finale pak vyzni do ztracena, nema zadne grady. Nebyt popisu mesta, sel bych o * nahoru, ale takto to zustava jen v prumeru.

Je to knizecka. Na prostoru plusminus 150 stran se tesna 27 povidek (jedna je 2×, bo je v CZ a EN). Ale i kdyz je to knizecka, mel jsem strasne problemy ji prelouskat. Proc? Drtiva vetsina povidek ma minimalni obsah – nejmensi 2 stranky, ty „velke“ pak 5–6. A na tak malem prostoru se neda moc vybudovat atmosfera, ktera vas tahne v knize dal. A kdyz nechyti prvni, druha ani treti povidka, tak nemate nejak potrebu cist ty dalsi. Jsou to vlastne vetsinou hricky. Autor si hraje se slovy a myslenkami, ale bohuzel me jako ctenare nedokaze chytit do stejne hry. Kdyz to shrnu, par povidek se mi libilo: pri cteni O zivote, vesmiru a vubec jsem se usmival, ctyri povidky diky shodnym postavam (muz vypravec a jeho zena Daniela) mely jakous takous soudrznost a tak me ta posledni z nich i zaujala, nejvetsi potencial ma pak nejdelsi (cim to?) povidka Druheho dne rano, ktera si jej vsak v polovine a na konci promrha (vice primo u ni).

Chtelo by to bud vyraznejsi pointy nebo vic prostoru na vytvoreni atmosfery. Idealne samozrejme oboji.

dobrý rozjezd, pár zajímavých nápadů a děsivý konec. velký a nevyužitý potenciál, polovičaté po stránce dobrodružnosti, po stránce myšlenkové i po stránce časových hrátek. pár špeků: Zenův paradox a oslovení „pane Blake“ ;)

Výborné. Dokud se nezačal Ondřej Neff věnovat tomuto tématu byla kniha asi nejlepší. Dnes už zstaralé a překonané Neffovými pracemi.

Krásná kniha, není co dodat… nojo, tak to chodí:)

Co říct, abych neopakoval již vyřčená slova? Román je fantasy pro mládež, kterou napsal jejich vrstevník. Klady- má spád, děj se příliš nerozmělňuje a hlavní postavy jsou poměrně propracované. Zápory- nic originálního ani nadprůměrného, vše už tady bylo a kvalitněji napsané. Tak proč to vůbec číst? No..hm…kdo by netoužil přečíst si práce Tolkiena, které napsal jako chlapec? Co totiž Paolinimu nikdo upřít nemůže je, že tak mladých autorů, známých po celém světě moc není. A on vyroste…a bude lepší…možná nejlepší, kdo ví?!

Velice amatérsky napsaná kniha, na slohu je vyloženě vidět autorův dětský věk.

Samo o sobě by bylo vyprávění spíše pohádkové, ale jsou zde vynálezy Šroubka a Vroubka, či návštěva Dračína. Hodně budovatelské a mravokárné, ale v době mého dětství jednoznačně mezi nejkvalitnějšími dětskými scifi (hlavně proto, že jich tu o moc víc nebylo:)))

Jako kluk jsem koukal v televizi na film Elektronek (Priklyucheniya Elektronika, 1980). Kluci- dvojníci si vymění role: rošťák Sergej Syrojedkin se v poklidu poflakuje po Moskvě, zatímco Elektronek za něj chodí do školy. Brzo se to však Serjožovi začne zajídat a chtěl by to vrátit, jenže to není tak jednoduché, Elektronek mu vybudoval pověst génia, který umí všechno na co sáhne… Bylo to hodně zajímavé a tehdy se mi to moc líbilo, tak jsem si pořídil knížku „Chlapec z kufra“, kde jsou i dvě pokračování- Neppo a Obyčejní géniové. Teprve o několik let později američané natočili D.A.R.Y.L.a a ještě později Spielberg přišel s A.I.