RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1345678910111213poslední (655)26193 příspěvků celkem
kniha: Školní roky - Thomson, Jamie
trudoš | *** | před 66 dny

Fajn komediální čtení pro dětské čtenáře. Jen ta kolísající kvalita vadila. Chvílemi parodické, chvílemi zas ne – evidentně záleží, jak vážně celé vyprávění budete brát. V tomhle ohledu mě daleko víc bavil Deník úúúplně obyčejného upíra, který mi přišel zábavnější a především kratší. Tedy ne že by Školní roky byly nějak extra dlouhé. Přesto dokáže Jamie Thomson bezcílně bloumat na místě a vyčkávat dobrou třetinu knihy, než se někam pohne. Nejlepší fóry si přitom schoval pouze pro začátek, pak děj výrazně ztrácí na tempu, hlavně díky otřepaným charakterům třídních pošuků. Já mám lůzry rád, ale ne když se s nimi pracuje jak s ingrediencemi do jablečného koláče. Skvěle sice funguje základní premisa Temného pána v těle obyčejného kluka, ale všechno ostatní je jak zdlouhavý vtip, který pro svou délku přestane být vtipný. Alespoň v mém případě. Otevřený závěr pak naštval hlavně z toho důvodu, že jsem ho nečekal. Ale to beru jako vlastní chybu, měl jsem si najít informace, že jde o sérii.

povídka: Dech života - Paxson, Diana L.
vyšla v: Křídla osudu
yerry | *** | před 67 dny

Maliar Lalo po hodovaní s bohmi v predchádzajúcom príbehu od tejto autorky získa ďalšiu schopnosť. Dokáže svojim výtvorom vdýchnuť život. Povzbudí to jeho domýšľavosť. Po hádke so svojou životnou družkou, v zajatí negatívnych emócií sa v krčme U oplzlého jednorožca rozhodne namaľovať na stenu atmosféru a ducha tohoto miesta. To je však chyba…

To, čo vzniká pod jeho rukami, predčí aj najčiernejšiu moru (v merítku tohoto sveta). Výjav ožije a vraždiaca beštia vystúpi zo steny…

Kvalitne napísaný text, ale napriek remeselnej zručnosti tomu ešte čosi chýbalo…

jinakost jinak. originální námět, zvlášť pro mladší čtenáře, možná i zvláště pro amerického ve čtyřicátých letech. moje dnešní hroší kůže už je podstatně odolnější proti autorově poetice příšerek z předvečera dne všech svatých, ale malebné líčení obludek má rozhodně něco do sebe. nemluvě o přesahu, o smiřování se s vlastní jinakostí.

kniha: Poslední hlídka - Lukjaněnko, Sergej
trudoš | ***1/2 | před 68 dny

Přijde mi, že se Sergej Lukjaněnko ocitnul ve smyčce, která hrozí všem spisovatelům sérií, kteří se snaží své hrdiny stavět před nové a větší hrozby. Což je v pořádku, jenže jak jednou vyrukujete s obrnebezpečím, tak každé další obrnebezpečí už tolik „obr“ nevypadá. Podobně je tomu i v tomto díle – hrozba, kterou spisovatel rozehraje, už zkrátka nepůsobí tak hrozivě, jak se snaží prezentovat, a proto i strach o hrdiny je menší. Když jednou zachránili svět, proč by to neměli dokázat podruhé, potřetí, podesáté? Nelze mu však upřít čtivost, díky níž je čtení stále více příjemným požitkem než útrpnou povinností. Možná někoho nebudou bavit zdlouhavé pasáže popisující prostředí Edinburghu či Samarkandu, ale faktem je, že tyhle věci prostě k Lukjaněnkově tvorbě patří. Civilní čtení s fantaskním pozlátkem. Trochu zbytečné mi ale přišlo tradiční rozložení románu do tří částí, když příběhová linka je pouze jedna. Naopak velmi komické je autorovo šťouchání do ruské filmové adaptace jeho románů.

série: Božská města
Gaarq | ***** | před 68 dny

námětem jedna z nejoriginál­nějších fantastických sérií poslední doby. můžu mít výhrady ke způsobu podání, ale příběh je to skvělý. možná až příliš aktualizovaný, ale sáhne člověku do srdce. jsem opravdu zvědav s čím autor přijde teď :)

kniha: Město zázraků - Bennett, Robert Jackson
Gaarq | **** | před 68 dny

poslední díl městské trilogie uzavřel příběh boje za jiný svět, proti božstvům, proti moci lidí. autorovi se docela dobře podařilo zakončit všechna vlákna přediva a příběh završit.

vadilo mi, že knihu jako by dopisoval jiný autor. je psána víc mládežnicky, objevil se tu znovu nešvar prvního dílu a někteří aktéři se chovají hloupěji, než by se dalo očekávat. text zdaleka neplyne tak pěkně, jako třeba ve dvojce. nápady také nejsou už zdaleka tak oslnivé, byť nokov a vše s ním spojené je velmi dobré. často jsem měl dojem, že autor si pomáhá známými koncepty (sigrudovo znamení, závěrečné dějství se sempros), ale začleněné je to organicky. párkrát jsem i škobrtnul o překlad jednotlivých slov, kdy jsem měl pocit, že tam prostě nepatří. nicméně pořád je to skvělé čtení.

Antologie Noc oživlých mrtvol skládá poctu nejen stejnojmenné filmové klasice, ale zároveň navazuje na její odkaz, byť v literární podobě. Dvě desítky různorodých spisovatelů rozehrávají vlastní vize smrtonosné epidemie, která hrdiny zastihuje v těch nejabsurdnějších situacích. Najdete tu splatterpunk, romanci, sci-fi i psychothriller, to vše v hororovém duchu, jen občas s příchutí sarkasmu či cynismu.
Paradoxně nejslaběji na mě působily povídky tradičnějšího charakteru, ve kterých se zombíci dostanou na nějakou lokalitu a tamější obyvatelé se s nimi musí popasovat. Pěstí, sekerou či brokovnicí. Naopak příběhy, ve kterých apokalypsa hraje až druhé housle a příběh si bere na paškál osobní dramata, jsou jednoznačně nejlepší – ať už jde o Sue od Craiga E. Englera, Pokojnou zem Mikea Careyho nebo Vesmírný rozklad Davida Wellingtona. Celkově tedy spokojenost, už jen proto, že se jedná o vesměs krátké akční texty, díky čemuž i ty průměrnější baví, přestože vlastně nepřicházejí s ničím novým.

kniha: Otrávené duše - Švec, Petr
Madam Brbla | *** | před 69 dny

Říká se: „Darovanému koni na zuby nehleď.“ Na žádost dárce hodlám ignorovat toto přísloví a podrobit knihu pečlivé analýze. Zdůrazňuji ovšem, že nejsem literární kritik, pouze čtenářka s vlastními názory a pocity.
Mám ráda horory, jakkoliv už nad mou nervovou soustavou nemají takovou moc jako v dobách, kdy jsem byla školou povinné Brblátko. Dnes mi hrůzu nahánějí úplně jiné věci, než tma pod postelí. Nadpřirozeno mne občas ještě dokáže vyděsit ve filmech, kde si tvůrci kromě vážně hnusných masek a speciálních efektů pomáhají podpásovkami typu ticho-ticho-ticho-DRAAAAASTIIII­ICKÁÁÁÁ HUDBAAAA!!! Stránky strašidelných knih vyvolají maximálně mrazení, znepokojení, možná znechucení, ale rozhodně si nepotřebuji svítit při noční cestě na záchod – a to ani v těch vzácných případech, kdy se mi poštěstí v domě zůstat pár dní o samotě. Ráda bych teď přišla s pointou, že „Otrávené duše“ jsou výjimkou, která mi roztřásla kolena… bohužel ne, nejsou. Asi nejvýraznější emocí byla zvědavost, kam příběh vlastně povede: nejprve jakou „to“ má konkrétně podobu, později kde se „to“ vzalo a nakonec jak/jestli se „toho“ hrdinové zbaví.

Kniha působí jako ne zcela uspořádaná koláž osudů obyvatel malého městečka, sužovaného čímsi zlým. Vystupujících postav je poměrně dost, několik vyloženě zbytečných, každá má nějaké trauma, ošklivé tajemství či charakterovou vadu a přesto působí jaksi čecháčkovsky obyčejně. Nikoho jsem si výrazněji neoblíbila – navzdory autorově snaze o hlubší ponor do psyché hlavních účinkujících. Těmi jsou nová učitelka a pár jejích žáků, chvílemi se po důležitějších rolích nepřesvědčivě sápou i vedlejší hráči. První dvě třetiny knihy jsem přistoupila na spisovatelův takřka voayerský styl a docela se bavila nahlížením do životů plných větších či menších trápení, větších či menších bolestí a větších či menších prasáren. Občas se mi paměť zasekla, trvalo jí přiřadit jméno k patřičnému charakteru (česnek, chce to více česneku!) a postupně kouskování zápletky s bezvýznamnými odbočkami začalo spíše škodit, tříštit děj, místo poskytnutí komplexního obrazu, jak bylo zřejmě záměrem. Třetinu postav a jejich peripetií bych nemilosrdně vyškrtala, aniž by to mělo zásadní vliv na příběh. A nemyslím jen (například) záletného tělocvikáře/gam­blera, kámoše na poslední chvíli Libora, ale klidně také laskavého fyzikáře Draštíka. Vlastně mám (čistě subjektivní) dojem, že přenést většinu pozornosti na dětskou partu a upozadit dospělé, zkrátka zacílit román na mladší čtenáře, mohl z tohoto horůrku vzniknout mezi teenagery docela kult. Vždyť finále se neslo v pohádkovém duchu a chybělo jedině potrestání všech padouchů (dopadení najatých rváčů, jak to dopadlo s Hrubou atd.).

Autor ovládá svůj rodný jazyk, „Otrávené duše“ naštěstí nepatří k těm prvotinám, u kterých by člověk úpěl nad kostrbatou stavbou vět a klopýtal o hrubky či překlepy (korektury luxusní, dvě drobné minely na 330 stran). Vytkla bych snad jedině občasná nepovedená přirovnání, namátkou třeba to na téma hokejové hry a reklamy s ovocem, divně formulované a přitom nadbytečné.
Konečně k hodnocení: Renčínova „Vězněná“ ode mne dostala čtyři a čtvrt hvězdy a ta mi přišla přece jen v každém ohledu na vyšším levelu. Pan Švec si vyslouží uznalé tři hvězdy, do budoucna mou zvýšenou pozornost, poděkování za knihu a přeji inspirující polibky múz do další tvorby. 64%

Chybějící nosná zápletka, několik zbytečných vedlejších linií a závěr utnutý v tom nejzajímavějším, to vše přispívá k tomu, že Dlouhou Zemi řadím mezi ta slabší díla, která jsem od Terryho Pratchetta kdy četl. Ovšem díky jeho spisovatelskému umění a za přispění Stephena Baxtera je román zaplněn množstvím sympatických postav, takže to úplná nuda není. Naneštěstí zůstává jejich potenciál víceméně nevyužit. Nehledě na trhliny v logice celé myšlenky paralelních světů. Už naše Země je dost veliká a teď si představte, že jich je neomezeně mnoho v obou směrech. Přesto se zde poutníci putující napříč nekonečnem potkávají, jako by šlo o všední věc. Jistě, náhoda je blbec, ale přijde mi, že by se lidé za podobných podmínek zákonitě museli ztratit v oceánu reality na základě principu příslovečné kapky vody.
Hlavní silou tedy nakonec zůstává osobitý humor a autorská fantazie, které zpříjemní nejedno odpoledne. Ovšem zdaleka se to nevyrovná tomu, co již oba tvůrci předvedli ve svých starších dílech.

kniha: Strach moudrého muže - Rothfuss, Patrick
Polinius | ** | před 69 dny

V ten moment kdy Kvothe opouští univerzitu kniha ztrácí kouzlo a stává se děsně ukecanou. Bohužel jsem ji ani nedočetl. Je to taková pohádka o kohoutkovi a slepičce o 1000 stranách. Autor má velký talent, ale prostě tak málo postav nedokáže utáhnout můj zájem na 2000 stránek.

kniha: Jméno větru II - Rothfuss, Patrick
Polinius | ***** | před 69 dny

Dávám tady ***** abych mohl v recenzi dalšího dílu patřičně snížit hodnocení. Autor je šikovný a v druhé části prvního dílu je vidět, že tu první část dal někomu přečíst a ten někdo mu poradil co všechno dělal špatně. :-)

kniha: Runeround - Medek, Leonard
Polinius | **1/2 | před 69 dny

Můj problém byl, že jsem nevěděl do čeho jdu. Myslel jsem, že to bude steampunk a nebo městská fantasy. Kniha je nejblíže k dobrodružným románům Julia Vernea. Zhruba do strany 170 to velice připomíná chlapecké romány které jsem čítával. Zlom nastane přesně v momentu, kdy posádka lodi Runeround pluje přepadnout základnu „vikingů“. V tom momentu to asi začalo autora bavit a začal to psát lépe/životněji. Ale stále to má takový odér fanfiction od fanouška pro fanoušky. Vydání knihy je takové šestákové a vydavatel se moc nevytáhl. :/

Runeround je Highlander pro klempířské učně.

kniha: Bídné roky - Faldbakken, Knut
VP | ***** | před 70 dny

ˇUchvatný román, nikdy jsem nečetl jinou knihu jedním dechem

povídka: Dcera slunce - Bailey, Robert Wayne
vyšla v: Křídla osudu
yerry | **** | před 70 dny

Do Asyla prichádza sestranica rankanského miestodržiteľa Kadakhitisa. Je ňou princezná Chenaya. Tá si nenecháva skákať po hlave. Črtá sa tu konflikt medzi ňou a najvyššou predstaviteľkou Beysibov Beysou. Očividne veľmi dobre ovláda chladné zbrane aj bojové umenia, takže v uličkách Asyla sa pohybuje docela v pohode. Cesty osudu ju zavedú ku Stínolezovi, ktorý sa už dlhšie neprejavil…

Nový autor píšuci príbeh z tohoto sveta prináša čiastočne nové postupy, nové postavy a zdá sa, že celkovo tento svet obohacuje. Zostáva len dúfať, že s princeznou Chenayou sa ešte stretneme…

povídka: Co jde ženám nejlépe - Morris, Janet
Morris, Chris
vyšla v: Křídla osudu
yerry | *** | před 70 dny

Beysibovia, to je ten národ s rybími očami, ktorý prirazil k Asylu so svojou flotilou, sa začínajú čím viac správať ako okupanti. Vykonávajú verejné popravy za rôzne drobné či väčšie previnenia a rankanský palác majú už taktiež pod palcom. Obyvateľom Asylu sa to samozrejme nepáči. Začínajú vznikať krkolomné spojenectvá doposiaľ znesvárených strán v záujme revolúcie…

Je tu akcia aj politika. činnosťou prekypuje predovšetkým čarodejnica Roxana. Celkový dej sa teda posúva, je zaujímavý a dobre písaný, ale ničím mimoriadny…

povídka: Bedna - Gallagher, Stephen
vyšla v: XB-1 2018/10
quinnet | ***1/2 | před 70 dny

Inštruktora bezpečnostného výcviku pre pilotov vrtuľníka zaujíma, prečo zopár účastníkov náhle stratí záujem o dokončenie kurzu. Mohlo to byť strašidelnejšie, ale vcelku poviedka zodpovedá lepšiemu štandardu. Gradácia deja sa vydarila a autor je zrejme skúseným autorom – text nemal výrazne slabé miesto.

povídka: Nohy letí vesmírem - Šenk, David
vyšla v: XB-1 2018/10
quinnet | ** | před 70 dny

Uletené to rozhodne je ale či správnym smerom… Strašne plytká poviedka.

kniha: Kouř - Vyleta, Dan
trudoš | ***1/2 | před 70 dny

Vítejte v tak trochu jiném Londýně viktoriánské éry. Prostí měšťané jsou tu stejní, nadále podléhajíc vůli mocných lordů, jen dýmu výrazně přibylo. Není to však průmyslová revoluce, kdo má všeobjímající kouř na svědomí. Příčina je daleko prostší – lidé. Lidé a jejich hříšná mysl…
S patinou dickensovské stylistiky rozehrává Dan Vyleta podmanivé dobrodružství, ve kterém je revolta proti despotickému režimu jen sladkou smetanou na povrchu. Jenže pro všechna krásná slova odbývá autor průpravu na vlastní dění, takže se zápletka jeho románu drží nečekaně při zemi. Což je v rámci nemalého rozsahu docela škoda. Až si říkám, jestli pro tak jednoduchý příběh bylo třeba všech těch nekonvenčních kulis s propracovanou legendou, když ani tu nedokáže tvůrce v závěru smysluplně rozetnout. Je-li ovšem čtenář klidnější povahy, určitě ocení pomalý styl vyprávění, ve kterém se klade důraz spíš na vytříbenou jazykovou formu, než na akční spád. Protože když už nic jiného, napsané je to vážně moc hezky.

kniha: Ready Player One - Cline, Ernest
Madam Brbla | **** | před 71 dny

Jelikož v určitých aspektech naplňuji definici nerda, asi není kdovíjakým překvapením, že jsem si tuto fantastickou jízdu skvěle užila. Má jen několik málo vad: ideálním čtenářem je disociální teenager, který přicestoval časem z 80. let. Pamětníci té doby si také přijdou na své, pokud ovšem tehdy měli přístup k zahraničním počítačovým hrám, sci-fi filmům a literatuře (což na území ČSSR splňoval asi málokdo). Tak třeba já bych učůrávala blaženou nostalgií, věnovat se „Ready Playe One“ spíše devadesátkám až přelomu tisíciletí, to byl pro mne Zlatý věk. Takhle jsem nepochytala zdaleka všechny narážky především v herní zóně, s filmy to bylo naštěstí lepší a knihy zůstaly v ději bohužel hodně opomíjeny.
Trochu jsem zívala v „milostných“ pasážích, ovšem uznávám, že pointa o nutnosti žít vlastní život a budovat reálné vztahy je přes svou vyčpělost čím dál aktuálnější. Také nejsem příznivec jednoduchých zápletek, kdy kladní adolescenti bojují se zlou megakorporací a sem tam se zjeví všemocný Gandalf s pomocnou hnátou… Neremcám, prostě zdůvodňuji absenci deváté a desáté hvězdy.
Byla to moc příjemná zábava, s okamžiky humornými i temnými, co mne po dlouhých měsících zapřísáhlé abstinence s vysokou pravděpodobností zase uvrhne do závislosti na RPG. Hmm, Witcher 3 nebo Dragon Age: Inquisition? Nebo Dishonored 2? Hele, na Batman: Arkham Asylum jsem se taky ještě ani nepodívala…

kniha: Nikdy v životě - Shepard, Sara
trudoš | *** | před 71 dny

Slabší než první část především proto, že Sara Shepardová až příliš okatě nastavuje kaši, když pozornost Emmy nechává směřovat pouze jedním směrem. Ten totiž musí být logicky špatný, vzhledem k tomu, že jde o šestidílnou sérii. Jenže to si uvědomuje pouze čtenář, hrdinka samozřejmě nikoliv. Takže celá ta komedie kolem podezřelého, k němuž se vztahují všechny stopy, je trochu laciná, pročež člověk vlastně jen čeká, kdy už bude tahle linie opuštěna. Přičemž jediné překvapení, na které se lze těšit je, jakým způsobem autorka ze všech těch lží nakonec vybruslí.
Na ukrácení dlouhé chvíle ideální, ale ničím jiným než výplní to pro mě nebylo. Navíc se docela bojím toho, že tímhle způsobem to bude hrát autorka až do úplného finále. Nu což, uvidíme. Nikdy v životě každopádně končí docela zajímavým cliffhangerem, jenž všechno ještě víc zamotává. Také si cením minima romantiky, protože se do toho šlo klidně opřít ještě víc a udělat z toho holčičí melodrama. Ovšem nevyužitá duchařina zamrzela.

povídka: Mezi vyschlými žebry - Bossert, Gregory Norman
vyšla v: XB-1 2018/10
quinnet | ***1/2 | před 72 dny

Pekná poviedka. Na začiatku máme vystrašenú hrdinku, potom sa dozvedáme prečo má dôvod k obavám a na záver pekné utnutie v najlepšom. Autor inak vybral pekné prostredie – mrazivé Fínsko a snežný hotel. škoda že nevenoval viac pozornosti okoliu. Ale to by asi text stratil na údernosti. Všetky preložené práce od tohto autora sa mi doteraz páčili.

kniha: Třetí dráp boží - Castro, Adam-Troy
trudoš | ****1/2 | před 73 dny

Spokojenost po stránce žánrové i stylistické. Pravdou ale je, že charakter Andrey Cortové se ustálil na Světlé straně Síly, což mi přijde jako obrovská škoda, protože potenciál nejednoznačného hrdiny příběh správě okořeňoval. Na druhou stranu jsem rád, že se Adam-Troy Castro přiklonil spíše k tradiční detektivce, než k psychologickému thrilleru, v němž by se představitelka neustále bála svého demaskování, jako třeba takový drahoušek Dexter.
Třetí dráp boží se jinak nese ve výrazně komornějším duchu, kdy dojde k vraždě v uzavřeném prostředí s pouze několika málo aktéry, což v mnohém evokuje romány Agathy Christie. Vyprávění přitom hýří skvělými technickými nápady i povedeným spádem. Obzvláště vypečené jsou vztahy ve zbohatlické rodině, které celou zápletku příjemně zamotávají. Výtku bych měl jedinou – čtenář nemá možnost odhalit vraha s pomocí dostupných stop, protože ty podstatné jsou mimo text odhalovány pouze hrdince. Vraha si tak může maximálně tipnout, nic víc. Přesto skvělé čtení.

kniha: Kdo mě zabil? - Werber, Bernard
snop | ***1/2 | před 73 dny

Je to hodne zvlastni kniha. Trochu humorna, trochu detektivni (ale vlastne jenom okrajove), trochu (docela dost) o literature jako takove, trochu o smyslu zivota. Hodne imaginace, malo deje. Pokud se chcete bavit a odpocinout si, tak po teto knize spise nesahejte.

Docela s obavami ohľadom dátumu vydania som bral túto pomerne objemnú antológiu do rúk. Po počiatočnej skepse, áno nájde sa tu pár totálnych prepadákov a pár mierne angažovaných textov, som si predsa len napokon spravil chuť…

Pozitívom antológie je predovšetkým údernosť poviedok napriek ich viac-menej krátkemu rozsahu, to sa dnes, kedy texty sú preplnené vatou, aby sa natiahli na predpísaný počet normostrán, už veľmi nenosí. Nemám tušenia, či boli texty nejako upravované alebo krátené, ale poniektoré šľahali ako bič boží. Zmestilo sa ich tu celkovo 51, čo je úctyhodný počet…

Nadpolovičná väčšina poviedok stála za to, spomeniem tu preto tri úplne subjektívne najlepšie. Piedestál víťaza si u mňa vydobila absolútna klasika z pera Harlana Jay Ellisona Nevěřte Pozemšťanům spoločne s klaustrofobickou Venku od Briana Aldissa a absurdnou časovkou Smrtonosné poslání Phinease Snodgrasse od Frederika Pohla.

Antológia trpí dnes už rôznymi nedostatkami, nie je najaktuálnejšia, námety science fiction sú dnes už niekde inde. Napriek tomu, práve tieto nedostatky môžu byť jej prednosťou. Ak si ju prečítaš, určite nespravíš chybu…

Už trochu zastaralá a nevýrazná poviedka o chlapíkovi, ktorý sa mstí na druhom chlapíkovi, a pred smrťou mu prehráva nahrávky na LP platniach. Pomerne zatuchnutý text na záver antológie…

povídka: Doktor - Slesar, Henry
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | * | před 74 dny

Jednohubka o tom ako sa môže uplatniť doktor po svetovej katastrofe. Je to kratučké, má to pointu, ale inak nič moc…

povídka: Předmanželská zkušenost - Donato, Hernani
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | ***** | před 74 dny

Trochu nepríjemná situácia, ak hneď po svadbe zistíš, že tvoja manželka prišla o panenstvo pred 300 rokmi a mala už 24 manželov. Čo na to povedia tvoji kamaráti?

Napriek svojmu pidirozsahu to malo svoje grády :)

O stroji na záchranu hudby pred blížiacim sa kolapsom civilizácie. Je to jednoduché – do jedného otvoru vhodíš partitúru významného skladateľa a z druhého otvoru ti vypadne zvieratko, vtáčik alebo chrobáčik…

…má to však poriadny hák. Po vypustení do volnej prírody si tieto zvieratká žijú vlastným životom a v rámci pudu sebazáchovy sa zvyčajne menia na veľmi životaschopné a morbídne tvory…

Text dosť cez čiaru aj na samotného Dicka…

Nachádzaš sa v dobe, kedy sa knihy vracajú k svojim koreňom. Ak si predstavíš pod koreňmi bežné papierové knihy, si na omyle. Písmo už totiž redukuje myšlienku. Tu zobrazujú obrazy vytvorené v mozgu, nie slová. Tak ako boli myslené v počiatkoch civilizácie napríklad v Egypte. Chybyčka sa však vlúdi aj v tomto prípade, hlavne ak je tvoja sprievodkyňa pekná a chce si „prečítať“ tvoje myšlienky.

Ak by bola poviedka trochu viac rozpracovaná, aj napriek svojmu veku, mohla stáť za to…

Trochu zvláštna, typicky ruská, politicky neangažovaná, poetická, trochu zádumčivá, fantaskná poviedka o mužovi, ktorý sa stal konvicou na čaj…

Tento text hraničiaci s magickým realizmom sa pomerne dosť líši od všetkých ostatných v tejto antológii. Trochu ma zaskočil a hodnotenie len odhadujem. Záleží od momentálnej nálady…

povídka: Paralelní maskování - Musa, Gilda
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | ** | před 74 dny

Máš tu dve navlas podobné dievčatká. Ktorá z nich je človek a ktorá android. Zápletka jednoduchá, koniec trochu mrazí. Bez toho konca by šlo hodnotenie ešte viac dolu…

povídka: Cerebroskop - Fiałkowski, Konrad
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | ** | před 74 dny

Nie príliš pútavá poviedka o stroji na skúšanie študentov…

Vlastniť ďalekohľad, ktorý vidí cez steny, nie je až tak úplne od veci. Problém môže nastať ak zistíš, že nie si jediný, kto sa díva…

Trochu uletená poviedka, má však atmosféru vystupňovanú v závere…

povídka: Leonardo číslo dvě - Bulyčov, Kir
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | **** | před 74 dny

Svätá pravda – nie je dobré vyčnievať z davu, a to hlavne vtedy nie, ak si geniálne dieťa. Nie je to dobré pre teba ani pre tvoje okolie.

Bulyčov v poviedke nastolil citlivú tému. V rámci sovietskej kolektivisticky a rovnostársky orientovanej paranoidnej spoločnosti s pevne vyhradenými mantinelmi, dosť citlivú. Záver veľmi dobrý :)

povídka: RNK - Hernádi, Gyula
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | ** | před 74 dny

Nie je od veci pomocou rybonukleovej kyseliny zdieľať vedomosti druhého človeka. Podujme sa na to jeden vedec, ktorý začne vraždiť vedecké kapacity a napokon aj kapacity z ostatných oborov. Doplatí však na svoje ego.

Poviedka veľmi jednoduchá, bez prekvapivejšej pointy…

povídka: Pavučina - Wyndham, John
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | **** | před 74 dny

Problémom pre ženu môže byť muž s končatinami a kĺbovým ústrojenstvom podobným pavúkovi. Nadôvažok ak je jeho koníčkom práve ich zbierka. To ale nie je všetko, lebo jedným z jeho najčerstvejších úlovkov môže byť samotná Arachné.

Poviedka je dobre vystavaná a nechýba jej dobrý takpovediac hororový záver…

povídka: Když dítě neshnije - Moudrý, Martin
vyšla v: XB-1 2015/11
edo_nick | *** | před 74 dny

Nie som fanúšik hororu a tušil som do čoho idem. Autor písať vie, takže sa dej nikde nezadrháva a pozvoľne plynie k svojmu „zvrátenému“ koncu. Vyústenie rodinnej tragédie je nápadité ale ako SF fanúšikovi mi dosť vadilo personifikovanie rakoviny ako bytosti so všetkými dôsledkami na dej, jednoducho to bolo príliš veľmi „fantastické“ = neuveriteľné.

kniha: Conan a Amazonka - Roberts, John Maddox
trudoš | **1/2 | před 75 dny

Docela slabota, především pro hrdinovu (čti autorovu) neustálou tendenci vysvětlovat a poučovat. Možná by tomu slušel název Conan učitel, ale to by asi nemělo ten správný říz. Co však oceňuji, je, že se zápletka netočí kolem zlovolného mága, toužícího ovládnout svět. Na pár čarodějníků sice dojde, ale je to ještě v poměrně snesitelné podobě. Ovšem pravdou je, že než se John Maddox Roberts dopracuje k nástinu zápletky, půlka románu je pryč a když pak přijde na přetřes základní rozdělení figur, padouši se zamotávají do vlastních motivací. Díky tomu vyprávění začne tak a skončí onak a ten prostor mezi tím je vyplněn Conanovými svaly. Ten úspěšně poráží jedno monstrum za druhým a dělá oči na královnu amazonek.
Co jde Robertsovi perfektně, jsou popisy exotických krajin. Třeba takové pouštní město Janagar a jeho zdegenerované obyvatelstvo, jakoby celé z oka vypadlo Rudým hřebům. Jinak ovšem řemeslný průměr slepě následující kánon, což v mém případě paradoxně ubralo příběhu na atraktivnosti.

kniha: Černý anděl - Connolly, John
Madam Brbla | *** | před 75 dny

„Ten, kdo má manželku a děti, poskytuje rukojmí Štěstěně.“
Nevím, nevím, jestli pro mne nenastal čas udělat této sérii pá-páá. Nechápejte mě špatně, oblíbila jsem si Charlieho Parkera i jeho teplé kumpány, vznáší se kolem nich fascinující směs temnoty a bolesti, zároveň však dokáží rozesmát. Mám je ráda natolik, že jsem autorovi odpustila občasné zdlouhavé místopisné pasáže, hypertrofovaný smysl pro detail a byla jsem dokonce ochotna přetrpět špatné až příšerné překlady u pár předchozích dílů. Také „Černý anděl“ obsahuje několik kopanců, přesto odvedly překladatelka s odpovědnou redaktorkou lepší práci proti většině svých předchůdkyní.
Kniha mě prudila v jiných ohledech. Zápletka zaklekla do startovních bloků, na prvních 50-ti stránkách zvedla zadek a dalších bezmála 350 stran jsem čekala na startovní výstřel, aby děj mohl střemhlav sprintovat 50 stránek do finiše. Toho přešlapování na místě, točení se v kruhu, omílání stejných informací stále dokola a odbíhání k různým (někdy absolutně nedůležitým) postavám bylo tentokrát prostě příliš. Díky nezvládnuté gradaci jsem se musela do čtení nutit. Časté přednášky z dějepisu rovněž nepomohly ke zrychlení tempa, jakkoliv měl zapadlý vlastenec ve mně jásat nadšením při zmínkách o českých městech a historii. To by ovšem fakta nesměla působit tak suchopárně, jako obšlehnutá z učebnice.
Posledním šutrem do kobky Černého anděla je náboženská tématika. Padlí andělé, touha po odpuštění a návratu k Bohu, zkrátka záležitosti víry… snažila jsem se, ale nebyla jsem schopná se na tuto (byť očekávanou) vlnu naladit. A podoby Zla mám radši v abstraktnější, náznakové rovině, personifikace v tomto románu je pro mě až moc přitažená za pačesy.
Ještě dám Charliemu Parkerovi šanci, možná i dvě, pokud však na mě dál bude mávat křížem, předčítat z bible, cákat svěcenou vodou a k tomu zdlouhavě pitvat kdejakou bezvýznamnou hnidu, budeme se spolu muset navzdory sympatiím rozloučit.

povídka: Vrhači stínů - Medek, Leonard
vyšla v: Pevnost 2004/08
greatsun | ** | před 75 dny

První přečtení skýtá moment překvapení.70% Při druhém toho bohužel moc nezůstává..40%

1345678910111213poslední (655)26193 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu