RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1345678910111213poslední (709)28322 příspěvků celkem
kniha: Prokletá věž - Merglová, Michaela
memnon666 | ****1/2 | před 79 dny

Příjemné dávkování zvratů a dostupných informací, práce s temnými odstíny fantasy, rozhodně jedna z lepších věcí k přelouskání. Snad jen mám určité pochybnosti o tom, co by fyzicky zvládal odsouzenec po svém nedobrovolném „pobytu“ ale budiž .)

povídka: Mezi ovčáky - Gallagher, Stephen
vyšla v: XB-1 2019/01
quinnet | ****1/2 | před 79 dny

No, ten záver by asi vytušil asi len nejaký pastier pasúci čierne ovce. No ale takto, poviedka je skvelá nielen kvôli prekvapujúcemu záveru. Gallagher je dobrý rozprávač a mal by som z nej potešenie i bez hororovej vložky. Taký piánko príbeh o doktorovi, ktorý prišiel slúžiť na ostrov, kde prevládajúcim spôsobom obživy je chov oviec. Život sa s nimi nemazná a hlavná postava sa zoznamuje s miestnym koloritom. A práve opis ostrova a jeho obyvateľstva je zvládnutý bravúrne. A keď už čitateľ sa blíži ku koncu a rozmýšľa, prečo je táto poviedka v XB-1, príde naozaj vydarené ukončenie. Úplná spokojnosť.

povídka: Prázdné místo - Campbell, Ramsey
vyšla v: Půlnoční stíny II
Lucc | ****1/2 | před 79 dny

„Věříte v čarodějnictví? Věříte v to jako ve způsob života?“

Nečekejte voodoo, ale uhranutí prázdnotou. Spisovatelé po dopsání důležité knihy jsou tak prázdní. Jeden je prázdný, aby mohl dávat, druhý proto, aby mohl sát. V této povídce nic nemá kořeny ani smysl, vše je jen prázdné a těkavé, neviděné, ale přesto přítomné. Zešílení v přímém přenosu.

kniha: Taranitový triptych - Medek, Leonard
trudoš | ***** | před 80 dny

Jako bych se vrátil o třicet let nazpátek a znovu prožíval úžas nad díly Julese Vernea, H. G. Wellse či A. C. Doylea. Nerad bych ubíral současným českým autorům na kvalitách, ale to, co Leonard Medek předvádí prostřednictví Taranitového triptychu, nemá v našem tuzemském rybníčku jednoduše obdoby. V průběhu tří novel hravě mění styl vyprávění, jazykové prostředky i výstavbu zápletky. Spojujícími prvky jsou pak dobrodružství s dokonale promazanými kolečky, alternativní historie okořeněná atraktivním steampunkem a postava Herberta Smithe-Powella, tajného agenta ve službách Jeho Veličenstva. Ten však vystupuje nejčastěji jako vedlejší postava jednotlivých příběhů, osoba, který tím či oním způsobem vypravěče zatáhne do strhujícího víru událostí. Každá z novel má přitom zcela osobitý charakter, ať už mluvíme o propracovaných kulisách nebo literárním subžánru. Když k tomu připočtu perfektní technické zpracování a množství ilustrací tří různých tvůrců, nemohu jinak, než ohodnotit plným počtem.

fantastická klasika starého střihu. vybereme docela pěkné vědecké téma, zde topologie (které stejně nikdo nerozumí), vybereme z ní sice vousatý, ale pořád fascinující problém, a aplikujeme jej zde na cestování vesmírem. krom vědecké zvídavosti autor moudře využívá i úvah o zodpovědnosti vědce a objevitele nejen k lidské společnosti, ale i obecněji k důsledkům své práce. sou fár sou gud. jenže pak se, i s ohledem na rok vzniku 1962 už poněkud překvapivě, objeví jedna stará „dobrá“ a obehraná pointa (opakovaná snad už od středověku, vážně, neke), která udělí povídce ránu z milosti a pak už ji nezbývá než pietně pohřbít, protože to bylo vážně zklamání. nicméně, musím uznat, že část pointy byla i originální a organicky zapadala do příběhu, jenže byla jako ta 2 % šunky u mražené pizzy z obchoďáku schovaná ve spoustě šmakulády ze separátu.

skoro to vypadá, jako by často autoři nevěděli, co mají se svými náměty dělat. mají pěkné nápady, umí úvod a střední hru, ale v závěru pak tak nějak znejistí, zatápou, v nějaké křeči zplodí buď špatný vtip, boha ze stroje nebo jako zde otřepaný univerzální závěr a bim ho. škoda, škoda.

povídka: Planeta na prodej - Nielsen, Niels E.
vyšla v: Stvořitelé nových světů
Gaarq | * | před 80 dny

u této povídky je hned vidět diametrální rozdíl v kultuře oproti povídce sovětské. z dnešního pohledu je to jako výlet do temných zákoutí historie, kdy kultury tzv. divochů byly jen smetí (pokud nebyly ze zlata či stříbra), kdy exploatace čehokoliv byla volná a po nás potopa. člověk si snadno představí ty polovzdělané, hamižné „objevitele“, kterým šlo jen o plundrování a tučné zisky. jenže takový zajímavý začátek a tak zprasený závěr! po slušné třetí čtvrtině se ale autor pokusí o „vtipnou“ pointu a celý potenciál povídky zabije tak krutým způsobem, že jsem si i vzteky zařval. dal bych i tři astry, ale nedám! dělat vtipy za každou cenu je zlo.

ps. v této povídce je zábavné sledovat paradoxy vývoje vědy a techniky za pouhých 50 let. civilizace v povídce létá nadsvětelnou rychlostí, ale neumí najít exoplanety ani u relativně blízké hvězdy. my je nacházíme dnes po tuctech, ale sotva jsme se vyplížili ze sluneční soustavy. prognostici a futurologové všech zemí, bacha na to :)

typická nová sovětská SF, která už utíká od budovatelských témat a soustředí se na člověka jako takového, na jeho psychologii a charakter, nicméně to dělá způsobem dosti prehistorickým i ve své době (a stále budovatelským, ale tomu za režimu nešlo uhnout). sovětský člověk bojuje a vítězí! i toho boha ze stroje bych autorovi odpustil, ale tak nějak nemůžu ten sovětský hurá-styl. při čtení barvitého líčení v závěru mi vytanul na mysli ljoška meresjev (příběh opravdového člověka) a už jsem se toho obrazu nemohl zbavit. ech, volga, volga, širá řeka, rovný kraj…

povídka: V kouli - Wells, H. G.
vyšla v: Stvořitelé nových světů
Gaarq | *** | před 81 dny

druhý ukázkový úryvek, tentokrát z wellsových prvních lidí na měsíci. úryvek vyžaduje podstatně pozornější čtení než verne, wells je méně technicky polopatický (a možná až moc mlží, ale zase tak snadno neupadá do dobové omezenosti reálií). imho pracuje více s fantazií a méně s nadšením, obě ukázky jsou opravdu hodně rozdílné.

oba úryvky jsou předehrou pro následující teoretickou úvahu o základních prototypech fantastické literatury. v rámci této úvahy (která byla obecně průkopnická, ale ne obecně aplikovatelná) docela pěkně ilustruje wellsův přístup, jiný, než který volil verne. tam, kde verne většinou jen dovádí do nečekaných a překvapivých důsledků známé technologie (vystřelíme na měsíc cestovatele kanonem) a především chce čtenáře zaujmout a nechat prožít úžasná dobrodružství, tam wells si prostě něco „vymyslí“ (pošleme cestovatele na měsíc v anti-g lodi) a jde mu spíš o sdělení nějakých myšlenek a postřehů o našem reálném světě, ačkoliv k tomu využívá dramatu. tyhle dva hlavní proudy, opět velmi zhruba reprezentované přístupy hugo gernsbacka a jw campbella, se dají vystopovat v SF, ale mezi nimi je dost velký prostor, který takto snadno dichotomicky popsatelný není.

povídka: Palte - Verne, Jules
vyšla v: Stvořitelé nových světů
Gaarq | *** | před 82 dny

nejde o povídku per se, ale ukázkový, krátký úryvek z románu ze země na měsíc. z dnešního pohledu vědecky skoro zoufalé (řešil JV zpětný ráz toho svého superkanónu a zrychlení střely vzhledem k posádce?), ale svižně napsané a ve své době to bylo převratné, především střízlivým a technicistním přístupem.

povídka: Výpěstek - Little, Bentley
vyšla v: Na pomezí
Lucc | ****1/2 | před 82 dny

Mám rád ouchylnosti, výpěstek z ukradených kalhotek se mi tedy nemohl nelíbit. Zmátla mne ovšem druhá rovina příběhu, do které se autor dostal dost nevybíravým střihem – opuštěný srub. Metafyzické cosi, co by mohl být bůh nebo dokonce Bůh. A k tomu hasiči s hadicemi, z kterých ještě odkapává. Plnění přání po vzoru Opičí tlapky, z nichž to závěrečné nedořečené dává opravdu velký prostor pro zvrhlou představivost. Možná to prostě dopadne jako kultovní Jacksonův Braindead, ale natočený velmi civilní formou. Nebo úplně jinak. Chtěl jsem dát 8/10, ale při psaná komentáře jsem se rozhodl přidat.

kniha: Mračna nad Arénou - Bronec, Michael
Madam Brbla | *** | před 83 dny

Tvorba Tomáše Kučerovského na mě má hypnotické účinky, jeho obálky svůdně šeptají z knihkupeckých pultů: „Kup si mě!“ Občas neodolám a poslechnu, jakkoliv už jsem dávno pochopila, že vnější vzhled bývá to nejméně důležité. Ovšem vnitřní ilustrace má na svědomí někdo jiný, což mě malinko zklamalo – opravdu minimálně, Janina Strnadová odvedla dobrou práci, jen jsem prostě zamilovaná do stylu výše zmíněného výtvarníka. Také je trochu zvláštní, když každý kreslíř interpretuje postavy po svém a jejich vzhled se tím pádem v jediné knížce liší.
A teď konečně k obsahu. Jako správný patriot přeji úspěch českým autorům, mám ráda space opery a tak jsem doufala, že mě „Tři kapitáni“ vystřelí samým nadšením až na orbitu. Před čtvrt stoletím by to zaručeně klaplo. Michael Bronec mi připomněl akční scifka Simona R. Greena (série o Lordu Moriturim) nebo Mikea Resnicka (Santiago), které jsem žrala v době, kdy číslovka mého věku končila svěžím „náct“.
Děj se posouvá vpřed především prostřednictvím dialogů, prokládaných souboji a trochou špičkování s něžným pohlavím. Humor někdy sklouzl k příliš dětinskému a v jistých situacích mi unikala logika. Jako třeba zbraň, co napáchá více problémů svému uživateli než zamýšlené oběti (a navíc se snadno pokazí), případně špičkový agent se sebeovládáním čivavy. Rovněž „nápad“ s dvojníky z řad androidů postrádá smysl u nejsledovanější osoby světa – dotyčný by měl stále za zadkem kvanta investigativních novinářů, na ulici by ho fotil kdejaký jouda a sdílel své setkání na síti, dubleři (pohybující se na více místech současně) by se zkrátka nedali utajit.
Reálie vesmíru nemají ambice ponořit se hlouběji, vše je podřízeno seznamování s hlavními hrdiny, dobrodružství v duchu pirátů a jejich pojetí cti, hledání pokladů, do toho sem-tam mimozemšťan… jo, kdysi by se mi „Tři kapitáni“ trefili do vkusu. Teď už holt potřebuji složitější zápletku, postavy i vesmír. Škoda, pravděpodobně neomládnu, do pokračování se tedy nepohrnu. Za mne bohužel pouze (lepší) průměr s několika dobrými scénami i postřehy, snad knihu za 10 let docení má ratolest.
P.S.: Manžel byl s „Mračny nad Arénou“ spokojený. Konkrétně se vyjádřil: „Co máš – vždyť to bylo dobré. Teda nic výjimečného, ale docela v pohodě.“

kniha: Osvícení v temnotě - Lilja, Hans-Åke
trudoš | ***1/2 | před 85 dny

Čekal jsem víc, ale zklamán nejsem. Pestrobarevnost povídek hezky koresponduje s širokým žánrovým záběrem, který je Stephenu Kingovi (na jehož počest kniha vznikla) vlastní, takže tenhle nešvar je vcelku obhajitelný. Paradoxně největším zklamáním pro mě přitom byl samotný mistrův kousek, jenž není ničím víc, než výcucem z šuplíku. Ostatně i povídky dalších autorů evokují dojem „co dům dal“, přičemž se od sebe výrazně odlišují náladou, vyzněním nebo stylistikou, kvůli čemuž se čtenář z textu na text musí průběžně přelaďovat na jinou tóninu. Neznamená to však, že by antologie neobsahovala kvalitní kousky. Sugestivní Konec všeho Briana Keeneho mě doslova rozebral, přitom je v něm mimoděk víc humoru než hrůzy. Oproti tomu Strážcův průvodce Johna A. Lindqvista zase nadchl bravurně zvládnutou atmosférou RPG her, stejně jako originálním pojetím. A tak je to se všemi povídkami celkově – mišmaš obsahující lepší i slabší kousky, povětšinou však jen šedivý průměr. Záleží ovšem na vkusu čtenáře.

povídka: Věc - Malenky, Barbara W.
vyšla v: Na pomezí
Lucc | *** | před 85 dny

Slečna či paní Malenky píše stylově, ale téma je provařené jak leták Kauflandu v domově seniorů. Obsah za 3 stračeny, forma za 9. Navíc to je hodně subjektivní, protože někdo jiný na formu naplije.

povídka: Otec Bob a Bobby - Strieber, Whitley
vyšla v: Na pomezí
Lucc | ***1/2 | před 85 dny

Tato povídka je pro mne mimořádně těžká na hodnocení. Ne proto, že by matador Whitley Strieber neuměl psát, ale pro záměrnou a dle mého soudu účelovou kontroverzi tématu, které si zvolil a které notabene velmi nevybíravě zpracoval. Povídce se nedá upřít naléhavost a drsný naturalismus, ale je samoúčelný; jen aby šokoval. To a nic jiného také autor zamýšlel. Proto nemohu dát vyšší hodnocení, přestože si jej povídka za zpracování zaslouží. Už jenom s jakou lehkostí Strieber popisuje katolickou víru a náboženské propriety jasně ukazuje, že ví, o čem píše. Jen límeček bych přeložil jako kolárek, ale za to autor nemůže.
Otec Bob je katolický kněz. Silně bojuje o svoji víru. Bojuje o naději, že jeho služba má smysl. Pak ale prožije drsný sexuálně-náboženský zážitek s nadpřirozenem a je zralý na praktika i cvokaře. A to je asi všechno, nic víc se nestane. Až po dovětek. Ten celou situaci staví na hlavu, ale je otázka, jak moc se dá autorovi věřit. Sice se to stalo v době víceméně předinternetové, ale že bych nevygooglil na první dobrou ani ťuk o jméně takového význačného vězně, to se mi nechce věřit. Podezřívám Whitleyho, že si to celé vymyslel, ale dodal tomu patinu uvěřitelnosti a teď z toho doluje senzaci. Proč ne, Borderlands jsou na to asi dobré místo, ale vadí mi, že kydá špínu na církev, na náboženství nebo prostě na cokoliv, do čeho je módní si kopnout. Je jedno, co to je. Je to laciné. V tomto svazku Borderlands je to asi křesťanství a křesťanské církve, do kterých se naváží hned několik povídek.

Abych dostál své cti, zkusil jsem googlit z druhé strany a něco našel). Ale není to to, o čem píše Strieber. Podle mne prostě lže, ale vydává to za něco, co se snadno může zdát jako pravda. A takovou povídku já vysoko hodnotit nemohu.

povídka: Dagonův zvon - Lumley, Brian
vyšla v: Polaris: 2006
gokudo | ****1/2 | před 85 dny

Clovek si doopravdy pri cteni dovede vybavit tu starou farmu ze systemem podzemnich chodeb, tycici se na utesu zapadniho pobrezi stare, dobre Anglie. Jedna z tech lepsich povidek zapadajicich do Lovecraftova „Innsmouth cirklu“.

Cteno v originale v antologii Stephena Jonese „Shadows Over Innsmouth“, ve ktere se nachazi i klassika „Velka ryba“ od Kima Newmana, zde pod pseudonymem Jack Yeovil.

povídka: Pocit zůstává - Campbell, Ramsey
vyšla v: Doteky záhrobí
gokudo | ****1/2 | před 85 dny

Vyborna povidka, ve ktere je vlastne tim opravdovym hororem Jeremyho matka. Ten fungialni konec je jen tresnicka na dortu.

kniha: Roboti a androidi - Železný, Ivo
Gaarq | *** | před 86 dny

ze sesterských sborníků SF, vycházajících v té době pod péčí ivo železného je tato z těch zapomenutelnějších, alespoň pro toho čtenáře. povídky v ní opravdu nejsou špatné, ale velmi rychle zastaraly. sborník jsem četl poprvé někdy okolo doby vydání a utkvělo mi z něj pár povídek (neff, tenn, asimov) a i dnes některé hodnotím vysoko, protože si dokázaly udržet příběh, kterému mírně rezavé robotí kulisy nevadí.

ps. nejvíce klišé je asi v povídkách o kyborzích a v zásadě se drží dodnes. androidi to sice také dostávají, ale už méně. popravdě, nějaký neotřelý příběh o syntetických bytostech je docela vzácný (proto mě asi zaujala např. leckieová).

hmpf… tuctová zápletka příběhu o androidech s tuctovými kulisami (proč je/není láska k ne-člověku divná) a pointou, jež měla příběh postavit na hlavu, ale pro dnešního čtenáře je značně kliškovitá. ve své době a v sojuzu to mohlo být úžasné a objevné, ale tyhle povídky stárnou velmi rychle.

povídka: Život jde dál - Lindström, Per
vyšla v: Roboti a androidi
Gaarq | ***** | před 86 dny

smutné, ale velmi střízlivé rozjímání na smrtí. ze začátku to vypadalo jako tuctová povídka o androidech, ale přihlédneme-li k neveselému osudu autorově a opravdu velmi strohému a věcnému slohu této povídky, vyšel mi z toho další favorit sborníku. určitě bych autorovi mohl vytknout sem tam příliš schematické obrazy, ale nakonec zvítězila uměřenost a příběh sám.

povídka: Hovor - Freeman, Brian James
vyšla v: Na pomezí
Lucc | **** | před 86 dny

Znepokojivá povídka. Není to klasická duchařina, i když se v ní s něčím jako duchem setkáme. Hlavní hrdina je něco jako ghostbuster, ale žádná prča to tedy není. Jako prostředek pro chytání duchů použil, inu, moderní technikou bych to v 21. století nenazval, ale není to ani skleněná krabička s pískem a solí ani křídou načmrkaný pentagram se svícemi v rozích. Autor se pokusil i o nějaké filosofické přesahy o dobru a zlu. Hlavně o zlu, které postupně požírá i ty nejlepší. Velmi slušné.

povídka: Únos aneb velká samota - Martin, Eduard
vyšla v: Roboti a androidi
Gaarq | *** | před 86 dny

eduard martin není žánrový autor a jeho SF je spíše využívání fantastických kulis k poetizaci a ozvláštnění často žel banálních úvah o lidech a jejich vztazích. nejinak je to v této povídce, rozvláčným a ukecaným stylem autor rozjímá nad tím, co si vlastně slibujeme od života a jak snadno zjišťujeme, že to, co se jevilo jako naprosto skvělé, se snadno mění v nudu a šeď. a nakonec najdeme to pravé ořechové tam, kde bychom to nečekali. no, čte se to velmi dobře, ale je to spíš hospodská ukolébavka.

povídka: Někdo to rád horké - Steinmüller, Karlheinz
vyšla v: Roboti a androidi
Gaarq | **** | před 86 dny

pointa je sice průzračná jak horské jezero skoro od samého začátku, ale toto zpracování dilematu „je android plnohodnotná bytost nebo hloupý stroj“ je neobvyklé úhlem pohledu i zápletkou a proto jej hodnotím relativně vysoko.

povídka: Hra pro děti - Tenn, William
vyšla v: 10x SCI-FI; Roboti a androidi
Gaarq | **** | před 86 dny

taková zábavná hříčka o trampotách uťápnutého muže a dárku z budoucnosti, včetně roztomilé úvahy na téma „jak poznat, že ten někdo jsem to já?“ (ti ňoumové byli vždy vděčným tématem). není to žádná bomba, ale z nostalgie dávám o jednu astru víc, jako mlaďocha mě to tehdy velmi pobavilo.

povídka: Vyrůstání Alana Ashleyho - Gauthier, Bill
vyšla v: Na pomezí
Lucc | **** | před 86 dny

Civilní horor o výstřední šedivé kancelářské kryse vedoucí dvojí život. Nepěkné čtení o tom, čeho všeho je schopná lidská mysl a kam vedou nenaplněné vysoké ambice. Díky Bohu si mohu o takových lidech jen číst a nemusím s nimi žít nebo jimi být.

povídka: Můj čas - Hoffman, Barry
vyšla v: Na pomezí
Lucc | ***1/2 | před 86 dny

Civilní horor velmi sugestivně a uvěřitelně pojednávající o psychickém narušení podpořeného stářím a samotou. Není tam nic vyloženě wow, text plyne víceméně předvídatelnými cestami očekávaným směrem.

Tuto povídku bych dal přečíst všem sobeckým seniorům. Buď jako návod nebo jako motivaci nenechat „svůj čas“ bezúčelně plynout.

povídka: Víra osvobozuje - Newstein, Holly H.
vyšla v: Na pomezí
Lucc | **** | před 86 dny

V pekle Druhé světové války se na evropském i pacifickém bojišti spojí i rozdělí cesty dvou židů, kteří chtějí bojovat za svobodu a za své lidi. Pěkně vystavěná povídka, kterou tlačí dolů určitá zmatenost ve vyprávění. Zaujalo mne, jak je židovská víra i náboženství vykreslováno pozitivně, na rozdíl od křesťanství, alespoň v povídkách z první poloviny antologie, které jsem zatím četl. Jestlipak editoři někomu trochu nenadržují.

kniha: Propast - Juráčková, Lenka
trudoš | *** | před 86 dny

Záměrem Lenky Juráčkové je obohatit dětské povědomí o tuzemské historii a přírodě. V tomhle ohledu funguje novela Propast perfektně. Tajuplná zápletka bystří smysly, přičemž vložené informace o lesních rostlinách, nočních savcích a geologických aktivitách jsou podány srozumitelnou a zároveň strhující formou.
Slabinou příběhu je ale rozsah. Snadno by se dalo oponovat tím, že vícero slov pro vyjádření podstatného není třeba. To je svým způsobem pravda, rozehrává-li se přímočará hra. To však autorka nedělá, snaží se toho mezi řádky říci více, než je pro nedospělou mysl uchopitelné a zároveň odvádí pozornost množstvím detailů, které se na konci ukážou jako nepodstatné. Přesto nemohu vyprávění upřít strašidelnou atmosféru, dokonale podchycenou tvůrčí fabulací. Za zmínku také stojí nádherné ilustrace Tomáše Kučerovského, které výsledný text zkracují na takřka několikastránkovou povídku. A tu už by měl dokázat za pár hodin učíst kterýkoliv teenager, jenž má v sobě alespoň malý kus dobrodruha.

povídka: Večerníčky pro bluefieldského škrtiče - Farris, John
vyšla v: Na pomezí
Lucc | ****1/2 | před 87 dny

Jak píše noir, toto je místy pěkně děsivá povídka. Scéna v prádelně je perfektní, stejně tak setkání s Velkým klukem. Pěkně napsaná víceméně duchařina s nějakými těmi dětskými věcmi okolo (Panenka, rodiče, dětská psycholožka, …), které jen umocňují její dopad na čtenáře. Ale zmatenost ve vypravěčích a ději tam je, to beze sporu. Řekl bych, že to tak autor chtěl. Je to dost snová věc, tak asi proto. Tak či tak velmi slušné.

povídka: Hladkost - Cancilla, Dominick
vyšla v: Na pomezí
Lucc | **** | před 87 dny

Ujetá ženská mysl upínající se k princi na bílém koni. Láska, která ani nepotřebuje být opětována, protože se zcela obětuje sama. S nějakými těmi škodami na svém těle a okolo se vyskytujících objektech a subjektech. Citlivě, hladce nechutné.

povídka: Jídlostroj - Canfield, Michael
vyšla v: Na pomezí
Lucc | ****1/2 | před 87 dny

Alegorická oidipovská povídka o nenasytnosti a pohlcení vystavěná na podivné rodině, vedle níž je ta Adamsova naprosto normální. Pokud rádi čtete ujeté symbolistické povídky a nimráte se ve významech, dáte jistě hodnocení nejvyšší. Mně se to hodně líbilo i bez přemýšlení, pocitově.

povídka: Vězeň číslo 392 - Merz, Jon F.
vyšla v: Na pomezí
Lucc | **** | před 87 dny

Znepokojivá lehce kafkovská povídka o věznění a přiměřenosti trestu. Hlavním hrdinou je ruský lékař, který dělal lidem, obzvláště dětem příjemné věci. Tedy jemu příjemné, jim už tak úplně ne. Jenže padla kosa na kámen a on hnije v žaláři v Belize. Je trest přiměřený? Je taková trýzeň lidská? Odpovědi nečekejte. Jen otázky.

povídka: Obětní beránek - Pond, Whit
vyšla v: Na pomezí
Lucc | **1/2 | před 87 dny

Texas, sucho, bigotní náboženství a hledání obětního beránka. Obsaďte do hlavní role lehce autistické dítě a je jasné, že taková povídka zapůsobí. Ale není to nic objevného a ani to není kdovíjak napsané. Vlastně mne více než děj znepokojuje, jak se v této sbírce často objevují náboženství a různé církve, a to vždy jen ve špatném světle. Asi nějaká kampaň.

The Goat asi odkazuje na pasáže v Bibli, kde se dělí lidé na ovce a kozly, jedny po pravici a druhé po levici, znáte to. Skoro bych řekl, že to tak autor myslel, proto bych přeložil název možná spíš Kozly po levici…, ale je fakt, že to už je hodně volné a Obětní beránek je v podstatě výstižný, jen prostě, jak už to tak bývá, není dokonalý, protože nemůže postihnout celou škálu významů.

povídka: N0072-JK1 - Fusco, Adam Corbin
vyšla v: Na pomezí
Lucc | ***** | před 87 dny

Přesně jak píšou v úvodníčku editoři – tyto výzkumné zápisky jsou neskutečně znepokojivé až nechutné. Je to tak šikovně napsané, jakoby na první pohled mimo, ale přece se v nich objevují záblesky reality, které se vám vepíší do mozku. Podobné poznámky si museli vést Heim nebo Mengele. A jednou si je budou vést jiní. Doba dozrává.

povídka: Všechny ruce - Platt, John R.
vyšla v: Na pomezí
Lucc | **** | před 87 dny

Máte také po probuzení někdy ten pocit, že jste to nejste tak docela vy? Opět dobrý nápad slušně zpracovaný do podivné povídky, které nevede odněkud někam, ale odnikud nikam. Tak trochu jako lidský život.

povídka: Rami temporalis - Braunbeck, Gary A.
vyšla v: Na pomezí
Lucc | ****1/2 | před 87 dny

Rozmáchlá povídka o střípcích tváře v lidech a o podivném sběrateli. Má to v sobě něco nedefinovatelně poctivého, kus spisovatelského kumštu, invence, dialogy … prostě dobrý nápad navíc dobře zpracovaný. Velmi slušný otvírák sbírky povídek na pomezí všeho.

povídka: Na odchodu - Schweitzer, Darrell
vyšla v: Půlnoční stíny II
Lucc | **** | před 87 dny

Bezútěšná roadmovie do Hádu. Zapomnění, rozpad, šeď a bezčasí. Konec malinko nepovedený. Uvítal bych buď naprostý zmar alá Ligotti nebo naprostý hepáč „a žili spolu šťastné až do smrti a i když po nich nicota stále tu a tam natahovala své vyschlé pařáty, zahnali trudnomyslnost půlčákem samohonky a vše bylo zase na čas v pořádku“. Schweitzerův kočkopes mi ale přišel příliš laciný a ubral bodíky jinak fakt pěkné nepěkné povídce.

povídka: Slyším je přicházet - Medek, Vladimír
vyšla v: Půlnoční stíny II
Lucc | ***1/2 | před 88 dny

V podstatě lepší horor než předchozí povídky starých mistrů žánru. Pracuje s nejasným a polovyřčeným (dystopie, invaze, rozklad společnosti ?), proto vyvolává mrazení. V náznacích velmi přesně zapadá do amerického způsobu života, nikoliv toho českého. Povídka je o to děsivější, že přesně využívá jednu z moderních rakovin lidstva – lhostejnost ke druhým a strach z blízkosti. Na dobu vzniku pozoruhodné dílko.

kniha: Zelená míle - King, Stephen
Lucc | ***** | před 88 dny

Stephen King je velký vypravěč. Jsem rád, že jsem neviděl film a ani na to nemám chuť. Tato kniha je totiž dokonalá. Obsahuje jak sladkobolné vzpomínky na starou dobrou Ameriku, který byla a možná také nebyla, tak spoustu opravdu strašidelných momentů týkajících se zla v lidech i věcech. A samozřejmě naději. Spousty naděje. Znepokojila mne i zahřála na srdci. Oboje potřebuje občas každý za nás. To druhé víc.

Pár drobných postřehů: Legrační použití slova „plešivějícího“ místo „plešatícího“. Evokovalo mi to výraz „pelešit se“, který je ale o něčem dost jiném.
Věta „Chytils notu, Curte?“ mi, obzvláště proto, že se odehrává nad mrtvolou, okamžitě připomněla jiného Curta, tedy Kurta. Měl jsem chvíli i pocit, že King předběhl dobu, ale ne, Kurt „chytil notu“ o dva roky dříve. Tak či tak, zajímavý, docela mrazivý moment. Naschvál to asi nebylo, ale pokud ano, tak je King o hodně větší drsňák, než bych do něj řekl.

povídka: Kam s ní? - Kmínek, Ivan
vyšla v: Kočas 1984; Roboti a androidi
Gaarq | **** | před 88 dny

není to to nejlepší z dílny největšího českého SF cynika všech dob, ale pořád je to zábavná jízda plná pochybností o všem a všech, především ale o sobě samém. kmínkovi oblíbené mezilidské a potažmo partnerské vztahy a jejich komediální řešení spolu s výsměchem konzumu a malým kopancem do vlastních řad, do vědců. typický krkolomný závěr uvádějící čtenáře do maximálního zmatku je také kmínkovou devizou a docela se povedl.

tuhle povídku si dobře pamatuju, v mládí mi přišla svižná a vtipná, dnes už s tím mám problém. svižnost jen zakrývá spoustu autorské svévole, ženoucí děj tam, kam chce autor a ne tam, kam by ho zavedla logika. máme tu pár komických pitomin (kontrolní otázka – k čemu má vojenský kyborg penis pornokance, než k tomu, aby o tom autor mohl psát?), pár jízlivých a sarkastických hlášek. zápletka, která byla asi tím nejzajímavějším, není sice úplně zahraná do autu, ale mrzelo mě, že byla jen záminkou k dobrodružné eskapádě. inu, česká dobrodružná klasika, jak ji potkáváme dodnes, a které pravděpodobně neff umetl cestičku. chápu, u nás a ve své době to musela být naprostá bomba, ale dnes s odstupem času jsem spíše zklamaný.

1345678910111213poslední (709)28322 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu